SLÁNSKÁ HOTOVOST 1469-1474 doporučená forma odívání pro české městské prostředí v rozmezí let 1460 1490 Slánská rota 2017
Hace, bruchy, spodky Záleží pouze na osobních preferencích uživatele, zda s nohavičkou (jakési trenýrky A4, A5), či bez (jakési slipy A1 A3), bez nohavičky bývaly bílé i barvené, s nohavičkou, nejspíše pouze bílé. Vždy dostatečně úzké, aby přes ně bylo možné obléknout přiléhavé nohavice. Materiál jemný len. A1 A2 A3 A4 A5 Košile Rovné, přiměřeně široké rukávy. Přední díl veprostřed rozstřižený po celé délce, nebo pouze u krku cca do jedné třetiny. Délka tak, aby se pohodlně vešla do upnutých nohavic, nejvíce však zhruba do půlky stehen. U vyšších vrstev se již objevují zdobnější košile, nabírané a řasené, jsou však v menšině a vždy v kontextu celého oděvu. Obecně je košile považována za spodní odění a je nošena pod kabátcem. Jako svrchní vrstvu ji můžeme vidět jen v letních měsících při práci, nejčastěji zemědělské. Materiál jemnější len. B1 B2 B3 2
Kalhoty, nohavice Vhodnější je spíše sešitá varianta s krytím, i když oddělená varianta není úplně vyloučená. Vždy pečlivě vypasované, obvykle s ťapkou, někdy i páskem pod chodidlo. Šev je umístěn vzadu na lýtkách/stehnech. Přivazované k doubletu. Občas je vidět i výšivka na jedné z nohavic (C6). Miparty (C8, C9) se vyskytuje v menšině, stejně jako barevné dělení v úrovni kolen, kdy od kolena dolů je jedna barva a od kolena nahoru je jiná a napojení je vystříháno do špiček (C3, C7). Kalhoty jsou svrchním, tedy viditelným kusem oblečení, proto je kladen důraz celkový vzhled od těsného střihu, přes materiál až po barvu. Materiál vlněné sukno (flauš), střižené našikmo k osnově, tak je zajištěna potřebná pružnost materiálu. C1 C2 C3 C4 C5 C6 C7 C8 C9 C10 3
Kabátec, doublet Pečlivě vypasovaný kus oděvu stejně jako kalhoty. Vpředu po celé délce rozstřižen, šněrování buď tkanicemi na dvojdírky, nebo jednou dlouhou tkanicí a jednotlivými dírkami. Vpředu buď úplně zavřen, nebo mírně střižen do V a nelze jej zcela dovřít. Délka dosahuje mezi pas a boky (čím pozdější, tím blíže pasu) a měl by přesně navazovat na kalhoty, které drží pomocí šněrování. Vhodný je lichý počet tkanic (ideálně 7), aby vzadu na střed vycházela jedna. Zadní tkanice může být povolená, nebo úplně vyvlečená, aby se zajistilo snadné ohýbání majitele dopředu. Často se vyskytuje vysoký stojáček, ale není vyloučena ani varianta bez stojáčku. Rukávy jsou vsazené hluboko za ramenní kloub, aby se zajistila dobrá pohyblivost. Mohou být uzavřené, nebo s rozparky v podpaží (D3). Obvykle jsou úzké konstrukce, na konci mohou být rozstřižené se šněrováním, nebo zapínáním potahovanými knoflíky. V menšině se objevují i příčné prostřihy v loktech (D6, D8). Doublet je vnímán jako střední či spodní vrstva oblečení, ve které můžeme vidět osoby zejména při práci či při jiných aktivitách a není tedy považován za oděv vhodný k reprezentaci, například při pochůzkách po městě, či dokonce na hostinu. Materiál len, podšívka len. Kabátce mohou být v těle třívrstvé (svrchní látka+podsádka+podšívka). D1 D2 D3 D4 D5 D6 D7 D8 4
Svrchník, sukně choděcí Svrchníky vídáme různých délek, pro městské prostředí nejčastěji odpovídá délka od půlky stehen ke kolenům. Střih trupu je do široce rozevřeného A, kdy řasení látky zajišťuje jen přepásání. Vpředu je rozstřižen buď jen na hrudi (E8), nebo po celé délce (E5). Zapínání zajišťují knoflíky nebo skryté háčky. Spodní lem, lemy rukávů i výstřihu mohou být opatřeny lemováním z kožešiny či kontrastní látky. Kožešinové lemy byly pro české území velmi typické na oděvech pro všechna roční období, včetně léta. Někdy se vyskytují rozparky na bocích, zejména u variant s rozstřižením jen na hrudi. Rukávy jsou vsazené do prostřihu těsně za hranou ramene blíže ke krku. Jsou přiměřeně široké rourovité, na loketní jamce se příležitostně vyskytuje svislé prostřižení pro protažení rukou (E7). Někdy jsou rukávy šity delší a nad zápěstím se ohrnují (E3). Svrchník je, jakožto svrchní odění, považován za předmět reprezentace a právě na něm, jeho materiálu, zdobení, podšití dává majitel svému okolí informaci o svém sociálním postavení. Je skutečně hodnotným kusem oblečení, bývá předmětem dědění. Materiál vlněné sukno, podšívka len, v zimních variantách může být pošívka celá kožešinová. E1 E2 E3 E4 E5 E6 E7 E8 E9 E10 5
Pokrývka hlavy Existuje vysoká variabilita čepců, čepek a klobouků. Nejčastěji se však vyskytuje půlkulovitý klobouk - čapka kopírující hlavu s přehrnutým lemem (F1), lem může být pošit kontrastní látkou (F2, F3) nebo pro české prostředí typickou kožešinou, někdy je rozstřižen (F3, F7). Dále jsou běžné šité čepice pytlového typu s přehrnutým okrajem na jednu stranu (F4, F5). Homolovité klobouky (F8) se vyskytují převážně u vyšších sociálních vrstev, pro městské prostředí nejsou typické. Není výjimečné vidět i postavy bez pokrývky hlavy, nicméně podobně jako u kabátce platí klobouk jako viditelný kus odění za součást reprezentace nositele. Materiálem mohou být klobouky a čapky plstěné i šité vlněné. F1 F2 F3 F4 F5 F6 F7 F8 F9 F10 Boty Vhodné jsou boty s obracenou konstrukcí s koženou podrážkou, jíž je možno podbít kovovými floky. Výška se pohybuje od nízkých střevíců (G7, G8), přes kotníkové (G2) až po mírně vyšší (G4, G6). Zapínání je vpředu na tkanice či pásky s přezkou. Poměrně často se vyskytují boty zakončené kratší špičkou, ale výjimečné nejsou ani zakulacené. G1 G2 G3 G4 G5 G6 G7 G8 G9 G10 Opasek a tašvice 6
Opasek je vhodný spíše tenký cca 1,5 cm s litou přezkou, která je přišita či připevněna pomocí plíšku a přinýtována drobnými nýtky. Dle sociálního postavení majitele může být pásek opatřen i litým nákončím, či vzorováním kůže. Vhodný materiál přezky a nákončí je bronz (cínový), cín a ocel. Pro tašvici je vhodná obracená konstrukce s chlopněmi, které opět dle sociálního postavení nositele mohou být opatřeny litými ozdobnými těžítky. Někdy se vyskytují tašvice látkové, kvůli udržení tvaru našité na kovovém rozpěrném oku (H4) nebo rámečku. H1 H2 H3 H4 H5 Kápě a plášť Zejména při nepřízni počasí a na cestách pak může být součástí výbavy kápě a plášť. Kápě již však obvykle bez dlouhého cípu (J6). Někdy se kápě vyskytují samostatně, jindy v kombinaci s pláštěm, někdy jsou kapuce přímo jeho součástí (J5). Pláště jsou v různých délkách od pasu (J3) až po lýtka (J4), vyskytují se i varianty, kdy je majitel táhne po zemi. Obvykle jsou zapínány pod krkem na potahovaný knoflík (J2), případně sponou. J1 J2 J3 J4 J5 J6 Barvy Oblíbené barvy jsou především modrá a zelená, černá a šedá, také ale červená, růžová a červenohnědá. Zvolna ustupuje dlouho přetrvávající obliba tmavých barev a objevují se i světlejší odstíny. Nevhodné jsou, ale až příliš zářivé barvy, kterých bylo v daném období nemožné, nebo přinejmenším velmi obtížné, dosáhnout. Podšívka bývá velmi často kontrastní barvy. 7
Obecná doporučení Vždy je třeba dbát na celkovou sladěnost postavy a obzvláště velký důraz musí být kladen na specifickou siluetu tvořenou vypasovanými nohavicemi a kabátcem. Je nezbytné věnovat pozornost všem doplňkům, jako jsou šperky, užitné nástroje, případně k civilnímu oděvu nošené zbraně. Není vhodné, aby člověk s roztrhaným obyčejným kabátem na něm měl například ražený pásek s florálními motivy, pozlacenou přezkou a nákončím. Vše by mělo v rozumné míře odpovídat sociálnímu postavení ztvárňované osoby. Čemu se raději vyhnout Prvním pravidlem je používat běžně, co bylo běžné a co bylo výjimečné, používat jen skutečně výjimečně, raději vůbec. Přestože není zcela vyloučen výskyt některých cizokrajných módních prvků v českých zemích, pro ztvárnění běžné městské populace je vhodné se jim vyhnout. Zejména se jedná o typicky Italské, Burgundské nebo Německé prvky, jako například kabátce s balónovými či pytlovými rukávy v nadloketní části, nepřiměřeně vysoké homolovité klobouky, dlouhé rovné i zatočené špice u bot, nebo velmi krátké svrchní kabátce dosahující sotva na boky. Obdobně není vhodné používat odění a vybavení zařazené datací před vymezené rozmezí, bez ohledu na teoretickou možnost jejich použití i další generací. Měl by být kladen důraz zejména na místně běžné a současné odění a vybavení. 8