ART BOTIČ V Emauzském klášteře v Praze se dne 25. 5. 2015 o 17. hod. konal gala večer, na kterém se uskutečnilo slavnostní vyhlášení vítězů 4. ročníku literární soutěže ART BOTIČ pro mládež, dospělé a československé seniory. Téma soutěže byla: Zázraky se dějí. Ředitelka společnosti ART BOTIČ pani Helena Bendová je duší celé soutěže a koná ji v spolupráci s Emauzským klášterem pod záštitou Magistrátu hlavního města Prahy. A tak ART BOTIČ pod jejím vedením v spolupráci s pedagogy, spisovateli, publicisty, rozvíjí uměleckou a kreativní činnost hlavně talentované mládeže, dospělých, ale i seniorů. Už v březnu se do této soutěže přihlásili svými prácemi i dva členi našeho Klubu seniorů ŘEPY. Slavnostním gala večerem nás provázel moderátor Slávek Boura, který svým profesionálním výkonem přispěl k úspěchu této akce. A večer patřil hlavně mládeží. Vítězné práce žáků z devíti pražských ZŠ i gymnázia, v kategorii poezie a próza byli dokonalým a milým překvapením i pro porotce soutěže. Jediná výtka ze strany porotců se týkala gramatiky. Ale na to si už žáci v budoucnu dají pozor, protože práce s gramatickými chybami budou diskvalifikované. Tak zněl verdikt poroty. Osvěžením večera bylo vystoupení žáku základních škol Matea a Eliáše Hagerových na housle a klavír, vítězů celostátních hudebních soutěží. Zahráli nám skladby takových hudebních velikánů jako Dvořák, Paganini, Chopin a Bartók. Kluci si zasloužili obrovské BRAVO od všech účastníků.
Moderátor Slávek Boura zašel na krátký rozhovor i za Seniorem ČR roku 2014, Josefem Procházkou. Potleskem byla oceněná i bohatá a pestrá činnost našeho klubu seniorů ŘEPY. A jak uspěli naši reprezentanti v 4. ročníku literární soutěže ART BOTIČ v kategorii próza česko-slovenští senioři? Mária Szitányiová získala ZVLÁŠTNÍ OCENĚNÍ člena poroty Terezy Víznerové za téma a odvahu. Josef Procházka získal ZVLÁŠTNÍ CENU poroty od Heleny Bendové, ředitelky společnosti ART BOTIČ. Jejich práce pod názvem Zázraky se opravdu dějí a hned 3x a Zázraky se opravdu dějí Vám dávám i k Vašemu posouzení. Atmosféru slavnosti dokumentují i fota z této nádherné akce. Děkujeme i člence našeho klubu Jozefíně Kolaříkové, která nás byla povzbudit a zatleskala nám na slavnostním gala večeru v klášteře Emauzy. Foto a povídaní: Ing. Mária Szitányiová
ZÁZRAKY SE OPRAVDU DĚJÍ. Přihlásit trojici seniorek z KSŘ (Klubu Seniorů Řepy), do závěrečné vyřazovací soutěže družstev v pétaque, nebyl žádný problém. Byly tři. Co ale se samotným Pepou Procházkou? Kdo si chce na jakémkoli veřejném turnaji v petanque zahrát, tak ho organizátoři vždy nechají. Dokonce mu i seženou spoluhráče. Většinou se na seniorských turnajích najde vždy někdo, kdo se nechá ukecat a doplní dvojici či trojici na jedno, či dvě utkání. Dá se říci, že tento dvoučlenný či tříčlenný narychlo složený a nesehraný tým bývá velmi často předložen jako šťavnaté maso, hladovým a silným lvům. Vlastně sehranému družstvu na jejich rozházení. Když jsme celé dopoledne viděli umění mnoha velmi přesných nahazovačů a také střelců, počítali jsme s jednou poučnou porážkou navíc. Po náročném programu, jsme se již těšili na příjemnou cestu domů, s neskutečnými zážitky. Porážkami od licencovaných hráčů petanque, které vidíme na vlastní oči, se řepští senioři učí tomu, co ještě v pétanque neumíme. Vyrážet koule soupeřům. Máme k tomu od loňského června k dispozici dvě nádherná, nová hřiště na petanque. Jedno je na zahradě CSZS v Bendově ulici a druhé také na zahradě, v Klubu 17 v ulici Socháňova. Tato dvě hřiště jsou k dispozici i široké řepské veřejnosti. Možnosti ke hraní máte dvě. Buď si koupíte sadu šesti kovových koulí na petanque za 299,- Kč. Nebo si koule můžete od pondělí do pátku, od 8 do 15,30 hod. půjčit na recepci CSZS v Bendově ulici. Je k půjčení připraveno šest sad pro 18 hráčů na OP či pas. Když potřetí hlasatel turnaje hledal alespoň jednoho volného hráče k Pepovi, přišel v pravý čas, z práce Únětický pan Pavel Palas. Nabídl mi, že si spolu tedy zahrajeme. Pořadatelům nevadlo, že nejsme trojice, ale jen dvojice. Už na nás, jako svého prvního soupeře, netrpělivě čekalo rozhazující se družstvo Petrovic. Mohl se konečně odstartovat poslední zápas osmifinále. Když se mě Pavel před zápasem při našem rychlém dvouminutovém rozhazování zeptal, zda jsem nahazovač nebo střelec? Po pravdě jsem mu odpověděl, že mi jde lépe nahazování a přibližování. To jaké dva typy hráčů musí tým mít, aby vyhrával většinu zápasů, jsem se dozvěděl před týdnem, v parku Lannova. Na to stejné, se mě zeptala jedna seniorka, kde jsem byl také plonkový. Ty dvě prababičky ze Senior týmu petanque Prahy 1, mě vzaly do svého družstva, abych jim dělal střelce, že ony dvě to moc neumí. Raději
jsem koule také nahazoval ke košonku, protože za mou střelbu by, mě pěkně znectily. Trénuji ji, ale mé občasné zásahy koule soupeře, ale i často i nechtěně vlastní, jsou zatím jen velmi náhodné. Vyřazovací turnaj trojic za účasti dvanácti družstev v Uněticích, začal opožděně, až před třetí hodinou. V prvním kole startovala převážně smíšená družstva. Nejlepší čtyři družstva byla nasazena rovnou do čtvrtfinále. Byla hlavně složena z registrovaných hráčů petanque. Ženy KSŘ podlehly Vepřům velmi důstojně, jen 11:5. Už při svém prvním utkání jsem si uvědomil, jakou výhodu má dvojice proti trojici. Každé tříčlenné družstvo má k dispozici 6 koulí. V trojici je to 3x 2 koule na hráče a ve dvojici 2x 3 koule pro hráče. Ve dvojici, má hráč jednu kouli navíc. Vysvětlím! Když jsem v tříčlenném družstvu a špatně nahodím či hodím kouli, mám jednu opravu. Ve dvojici mám opravy hned dvě. Že to velmi dobře funguje, jsem zažil na vlastní kůži. Překvapivě jsme s mým střelcem Pavlem, jako družstvo P+P, porazili velmi favorizované a silné Petrovice 11:5. V druhém kole, ve čtvrtfinále, se na nás těšilo nasazené družstvo Puberta, složené ze dvou registrovaných mladých hráčů petanque. Třetí hráčkou byla přítelkyni jednoho ze soupeřů, také mladice, která byla před hodinou mezi třemi nejlépe vyhodnocenými ženami v soutěži jednotlivců. Z naší další nečekané výhry 11:4, vůbec neměla ta mláďata radost. Utkání bylo dost vyrovnané a trvalo téměř hodinu. Byli jsme lepší hlavně v koncovce, ve střelbě, zásluhou Pavla Palase. Když jsem se po vítězném zápase pídil po našem semifinálovém soupeři, zjistil jsem, že domácí hráči UBU, nevydrželi tak dlouho čekat a prostě odešli domů. Byli jsme bez boje, rovnou ve finále. A nastal problém. Přijelo pro nás již auto, které nás mělo odvést domů do Řep. Děvčata nastoupila do auta a čekala na mě, až vypadnu z turnaje, rozloučím se s novými přáteli a pořadateli a vyrazíme konečně domů. Odjet domů se mi vůbec po takovém nečekaném vývoji v turnaji nechtělo. Věděl jsem moc dobře já i Pavel, že když prohrajeme 11:0, tak nám již nikdo na světě, to druhé místo, ceny a pohár, nevezme. Když se děvčata dozvěděla tu nečekanou radost, vystoupila nadšeně z auta a přišla nám oběma fandit. Pan řidič byl velmi ochotný a za čekací stovku, kterou jsem mu nabídl, slíbil, že hodinu počká a udělá si mezitím jízdní papíry. Když se děvčata usadila na lavičku u hřiště, nebylo komu fandit. Čekali jsme s Pavlem i s děvčaty také, jak dopadne druhé semifinále, mezi Lysolajemi a Vodáky.
Souboj to byl od začátku do konce velmi vyrovnaný, dlouhý a Lysolaje, posílené vynikajícím Alžířanem Karimem, vyhráli po hodině a půl, těsně 11:9. Finále začalo až po sedmnácté hodině. Nenapadlo mě, že první vyhrání našeho soupeře 1:0, z kapsy vyhání. Překvapivě se nám neskutečně dařilo. Jak mé nahazování, tak Pavlova střelba. Bod po bodíku jsme zvyšovali svůj náskok až na 10:2. Střelci Karimovi, i Pepovi Majerovi se nedařilo tak, jak byli zvyklý. I mě to překvapilo, jak s Pavlem, velmi úspěšně bojujeme s velmi vysokými favority. Byl jsem po našich jednobodových výhrách, překvapivě úspěšný v nahazování prvního košonku, vždy v souboji se zkušenou paní Ivanou Majerovou. Když jsem ji zaslechl, jak si při jednom svém nepovedeném hodu ulevila a docela hlasitě řekla: Nemám ráda, když je košonek tak blízko! Zeptal jsem se Pavla, jaká vzdálenost mu nejvíce vyhovuje na úspěšnou střelbu? Odpověděl mi potichu, aby to naši soupeři neslyšeli: Házej to tak jako doposud! Je to super, když na Tebe vyhází polovinu koulí. Za stavu 10:7, byl náš soupeř vyházený a košonek odkrytý. Stačil nám jeden jediný bod k výhře. Měli jsme na to tři koule, ale ani jedna se nám nepovedla dobře hodit. Ten trans a neskutečnou soustředěnost, kterou jsem prožíval uprostřed zápasu při nahazování košonku, jsem ještě nikdy v životě nezažil. Namířil jsem, soustředil se, zabodl jsem oči do košonku a košonek mi připadal, že není tak daleko, na skutečných sedmi, či osmi metrech, ale je jen na metrech třech. Hodil jsem takovou citovku a koule se zastavila pár cm před košonkem. Super, zakřičel Pavel. Když soupeř pomalu otáčel utkání, tak se mi do hlavy dostávala častěji otázka proč? Proč máme strach z nečekaného zázraku a výhry. Nešlo to najednou ani jednomu z nás. Ještě že nás v poslední hře vysvobodil soupeř, jedním nepovedeným hodem. Vyrazil místo naší koule svoji, a mi jsme získali ten vysněný a vítězný, jedenáctý bod. Kulaté štěstíčko si v tu neděli 22. června 2014, neskutečně hodně v Uněticích odpočinulo. A PAK, ŽE SE NEDĚJÍ ZÁZRAKY. Ihned po dohrání finále bylo slavnostní vyhlášení vítězů, které již bylo připraveno. Vyhlášení se zúčastnili tři vítězná družstva, pár diváků a výprava
seniorů z Řep. Pavel si vybral ze dvou cen pro vítěze litrovku becherovky a já pohár a kouli krále UBU XVI. Procházka Josef ZÁZRAKY SE OPRAVDU DĚJÍ A HNED 3x! UŽ ZAČÁTKEM ŘÍJNA 2014 PŘEDSEDA NAŠEHO KLUBU SENIORŮ ŘEPY (KSŘ), KTERÉMU V MÉM POVÍDANÍ BUDU FAMILIÁRNĚ ŘÍKAT PEPA, PŘIHLÁSIL TŘI DRUŽSTVA KSŘ NA 4. ROČNÍK ZIMNÍ PETANGUOVÉ LIGY V UNĚTICÍCH, ZVANOU TÉŽ UBULIGA. UBULIGA SE KONALA V ZIMNÍCH MĚSÍCICH PROSINEC, LEDEN A ÚNOR VŽDY JEDEN VÍKEND ZA MĚSÍC. A JA RIA, TAK MNE V KLUBU ŘÍKAJÍ, JSEM BYLA ČLENKOU PĚTIČLENNÉHO B DRUŽSTVA KSŘ. ZPOČÁTKU JSEM BYLA PROTI ÚČASTI NAŠEHO KLUBU V UBULIZE. HUNDRALA JSEM A BĚDOVALA, ŽE NÁS TEN PEPA (OD ROKU 1999 PO HAVÁRII NA INVALIDNÍM VOZÍKU) ZASE ŽENE DO DALŠÍ SOUTĚŽE ZA NEMALÉ STARTOVNÉ. ALE PRESVĚDČOVACÍ TALENT NAŠEHO PEPY DOSTÁL ZA SVÉ A JA JSEM SE UŽ ZAČALA TEŠIT NA SPORTOVNÍ ZÁPOLENÍ DVACETI ČTYŘ DRUŽSTEV PŘIHLÁSENÝCH DO TÉTO SOUTĚŽE. KDYŽ JSEM ZAČALA VÁŽNĚ TRÉNOVAT, ABYCHOM NEUTRPĚLI JAKO NOVÁČCI TÉTO UBULIGY OSTUDU STALO SE TO, CO NIKDO NEČEKAL A JA NEJMÉNĚ. BYLA JSEM V LISTOPADU NÁHLE HOSPITALIZOVANÁ S DIAGNOZOU HLUBOKOŽILNÍ TROMBÓZA S ABSOLÚTNÍM ZÁKAZEM POHYBU V PRVNÍCH DNECH HOSPITALIZACE. A TAK JSEM S PLÁČEM OZNÁMILA PEPOVI, ŽE AŤ SI ZA MĚ HLEDÁ NÁHRADU. A NEBYL BY
TO PEPA, KTERÝ SE NIKDY NEVZDÁVA, ABY MĚ POLITOVAL. NAOPAK VYDAL POKYNY, ŽE MUSÍM S CHOROBOU BOJOVAT A ŽE V ŽÁDNEM PŘÍPADE MNE NEŠKRTÁ NA SOUPISCE A OČEKÁVÁ MOJI ÚČAST V NAŠEM B TÝMU. NEBYLO TO JEDNODUCHÉ A V PROSINCOVÉM ZÁPOLENÍ JSEM JEŠTE NEMOHLA NASTOUPIT DO BOJŮ S MNOHEM MLADŠÍMI SOUPEŘI. DOMA JSEM DRŽELA PALEČKY VŠEM TŘEM NAŠÍM DRUŽSTVÁM. BYLA JSEM VÍCE NERVÓZNÍ JAKO ONI V UNĚTICÍCH. NAŠE B DRUŽSTVO SI VÝBORNE POČÍNALO A NECHYBĚLI ANI VÍTĚZNÉ ZÁPASY V NÁŠ PROSPĚCH JIŽ VE SKUPINE. DALA JSEM SI ZÁVAZEK, ŽE DO LEDNOVÝCH ZÁPASŮ UŽ NASTOUPIM. A TAK JSE STAL PRVNÍ ZÁZRAK, ŽE JSEM V LEDNU 2015 V UNĚTICÍCH NASTOUPILA DO BOJŮ A DOKONCE JAKO DVOJICE S PEPOU JSME PORAZILI VE ČTYŘHŘE JEDNÉHO ZE SOUPEŘU 11:1. NÁŠ B TÝM POSTOUPIL DO BOJŮ O 13. AŽ 24. MÍSTO V CELEJ UBULIZE. JEN 3 KOULE NÁM CHYBĚLI K TOMU, ABYCHOM BOJOVALI O 1. -12. MÍSTO. NEVADÍ, JSME NOVÁČCI V SVĚTĚ PETANGUE A TAK V ÚNORŮ 2015 JSME BOJOVALI O 13. -24. MÍSTO. TO BYLO RADOSTI A HLAVNE, ABYCHOM ČESTNE OBSTÁLI V TOM BOJI S MNOHEM ZKUŠENĚJŠÍMI HRÁČI Z KLUBŮ PETANGUE. A TU SE STALO TO, CO FAKT NIKDO NEČEKAL. NÁŠ PŘEDSEDA, NÁŠ PEPA BYL NÁHLE HOSPITALIZOVAN PRO UROLOGICKÉ PROBLÉMY. A JA VĚDELA, ŽE JAKO 1. MÍSTOPŘEDSEDKYNE KSŘ MUSÍM PŘEVZÍT JEHO ŠTAFETU. 8. 2. 2015 JSME SE PROBUDILI DO ZASNĚŽENÉHO RÁNA. PEPA Z NEMOCNIČNÉHO LŮŽKA VYDAL POSLEDNÍ POKYNY. V 10.00 HOD. JSME VSTOUPILI DO HALOVÉHO KRÁLOVSTVÍ PETANGUE
V UNĚTICÍCH. V TÝMU KSŘ NASTOUPILA DALŠÍ HRÁČKA NA INVALIDNÍM VOZÍKU. DIV SE SVĚTE, KDYŽ PREZIDENT UBULIGY PAN PETR FUKSA ZAHÁJIL TURNAJ SE SLOVY, ŽE JE TO POPRVÉ CO V UBULIZE NASTOUPILI DVA HRÁČI NA INVALIDNÍM VOZÍKU, OZVAL SE SPONTÁNNÍ POTLESK VŠECH SOUTĚŽICÍCH, KTERÝ PATŘIL DVĚM INVALIDNÍM ŘEPSKÝM SENIORŮM A REPREZENTANTŮM KSŘ. A TEN POTLESK BYL DRUHÝ ZÁZRAK MÉHO POVÍDÁNÍ. PO TOM ZAČAL BOJ DRUŽSTEV. NAŠE B DRUŽSTVO BOJOVALO S NASAZENÍM VŠECH SÍL A BOJOVALO I ZA NEMOCNÍHO KAPITÁNA PEPU. A TU SE STAL TŘETÍ ZÁZRAK. VÍTĚZEM SOUTĚŽE V PETANGUE DNE 8. 2. 2015 V UNĚTICÍCH A TEDY FANTASTICKÉ PRVNÍ MÍSTO ZÍSKAL NÁŠ TÝM ŘĚPY B. CELKOVĚ V RÁMCI 4. ROČNÍKU ZIMNÍ PETANGUOVEJ LIGY V UNĚTICÍCH 2014/2015, NAŠEMU B TÝMU Z MČ PRAHA 17 ŘEPY, KTERÉHO KAPITÁNEM BYL NÁŠ PEPA PROCHÁZKA, PATŘILO NEPOPULÁRNÍ 13. MÍSTO, CO POVAŽUJEME ZA VELKÝ A NEČEKANÝ ÚSPĚCH. NO ŘEKNETÉ, MOJI MILÍ, ZÁZRAKY SE OPRAVDU DĚJÍ A V MÉM POVÍDANÍ DOKONCE 3 X! AUTOR POVÍDANÍ: ING. MÁRIA SZITÁNYIOVÁ, KSŘ ŘEPY