Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu Radouč CZ0210114
1. Základní identifikační a popisné údaje 1.1 Základní údaje Název: Radouč Kód lokality: CZ0210114 Kód lokality v ÚSOP: 5371 Rozloha (ha): 31,3061 Biogeografická oblast: kontinentální Zařazení EVL na evropský seznam: 2011/64/EU Nařízení vlády o stanovení národního seznamu EVL: nařízení vlády č. 318/2013 Sb., příloha 114 1.2 Způsob zajištění ochrany Zvláště chráněná území (ZCHÚ) Celková rozloha ZCHÚ (ha): 1,4485 Relativní rozloha ZCHÚ (%): 4,6 Specifikace ZCHÚ Kód ÚSOP Kategorie Název 359 NPP Radouč Ochranné pásmo zvláště chráněného území (OP ZCHÚ) Celková rozloha OP ZCHÚ (ha): 2,3604 Relativní rozloha OP ZCHÚ (%): 7,5 Navrhovaná kategorie ZCHÚ podle platného nařízení vlády národní přírodní památka - část Smluvní ochrana dle 39 ZOPK NENÍ Základní ochrana dle 45c, odst. 2 ZOPK Celková rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (ha): 27,4972 Relativní rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (%): 87,8 Jiná území chráněná podle národní legislativy, evropské legislativy nebo mezinárodních úmluv v překryvu s EVL Ptačí oblasti NEJSOU 1.3 Územně správní příslušnost Středočeský kraj Dotčené obce Mladá Boleslav Dotčená katastrální území Debř, Mladá Boleslav 1.4 Stručná charakteristika území Ekotop Geologie: Horninové podloží území tvoří středně turonské vápnité pískovce jizerského souvrství, které vystupují v podobě přirozených výchozů i uměle odlámané stěny opuštěného lomu a často vytvářejí převislé skalní stupně. Bohaté naleziště křídových zkamenělin např. mlžů, plžů, amonitů, mechovek. Plošina je tvořena
slínovcovým plochým vrškem, říční (štěrkopísčitou) pleistocénní terasou Jizery a výstupy skalních lavic vápnitých pískovců (odvápněných). Geomorfologie: Vrch Radouč patří do Skalské tabule a jde o nízký svědecký pahorek s vrcholem ve výšce 252 m n. m. Reliéf: Prudký (místy téměř kolmý) svah a výstupy skal (časté převisy) se západní expozicí v údolí Jizery a na něj navazující terasovitá plošina. Vápnité pískovce vystupují na povrch v podobě výchozů i jako uměle odlámané stěny bývalých lomů. Pedologie: Na vápnitých pískovcích se vytvářejí pararendziny v iniciálních stadiích na hranách skalních stupňů, jinde s hlubším humusovým horizontem. Na plošině se rychle odvápňují a mění se na oligotrofní kambizemě až kambizemní podzoly. Krajinná charakteristika: Převážně bezlesé strmé svahy s xerotermními bylinnými společenstvy na levém břehu Jizery, které směrem na východ pokračují plochou jizerskou terasou s psamofytními a vřesovištními společenstvy. Na svazích s výchozy skal bývaly v minulosti lomy. Naopak plošina byla využívána jako vojenské cvičiště, což pozitivně přispělo k udržení psamofytní vegetace. Na severním okraji navazuje menší les s nepříliš bohatou druhovou skladbou dřevin (dub, bříza, borovice; místy akát). Biota Strmé stráně nad Jizerou jsou tvořeny druhově bohatou mozaikou suchých úzkolistých trávníků (na hlubších půdách, T3.3), skalní vegetace s kostřavou sivou (Festuca pallens) (na skalkách vápnitých pískovců, T3.1) a vysokých mezofilních a xerofilních křovin (K3) charakterizovanou následujícími druhy: pamětník rolní (Acinos arvensis), česnek chlumní horský (Allium senescens subsp. montanum, C4), pelyněk ladní (Artemisia campestris), mařinka psí (Asperula cynanchica), hadinec obecný (Echium vulgare), kostřava sivá (Festuca pallens), svízel sivý (Galium glaucum, C4), rozchodník ostrý (Sedum acre), r. bílý (S. album), mateřídouška časná (Thymus praecox), ostřice nízká (Carex humilis), hvězdnice zlatovlásek (Aster linosyris, C3, O), chrpa latnatá (Centaurea stoebe), mochna písečná (Potentilla arenaria), rozrazil rozprostřený (Veronica prostrata, C4), kavyl Ivanův (Stipa pennata, C3, O), koniklec luční český (Pulsatila pratensis subsp. bohemica, C2, SO) a řadou dalších; z křovin je častá slivoň trnka (Prunus spinosa), svída krvavá (Cornus sanguinea) nebo hlohy (Crataegus sp. div). Na exponovaných místech skal roste také devaterka poléhavá (Fumana procumbens, C2, SO), jedná se o jedinou lokalitu v Čechách, hojnější je v Pavlovských vrších na jižní Moravě. Ve skalách je pak vyvinuta štěrbinová vegetace vápnitých skal a drolin (S1.2) se sleziníkem routičkou (Asplenium ruta-muraria), s. červeným (A. trichomanes), puchýřníkem křehkým (Cystopteris fragilis), osladičem obecným (Polypodium vulgare), kostřavou sivou (Festuca pallens), rozchodníkem bílým (Sedum album) a dalšími. V místě bývalého lomu (jihozápadní část EVL) lze nalézt fragment širokolistých suchých trávníků (T3.4D) se sveřepem vzpřímeným (Bromus erectus), chrpou čekánek (Centaurea scabiosa), krvavcem menším (Sanguisorba minor) a hlaváčem žlutavým (Scabiosa ochroleuca). Na plošině jsou vyvinuta (druhově chudá) psamofytní společenstva. Opět jde o mozaiku (až mikromozaiku) několika biotopů - acidofilní suché trávníky, jednoletá vegetace písčin (velmi vzácně), otevřené trávníky písčin, kostřavové trávníky písčin a suchá vřesoviště nížin a pahorkatin. Plošně nejrozsáhlejší jsou acidofilní suché trávníky (T3.5) s psinečkem obecným (Agrostis capillaris), trávničkou obecnou (Armeria vulgaris, C4), pavincem horským (Jasione montana) či jestřábníkem chlupáčkem (Hieracium pilosella). V kostřavových trávnících písčin (T5.3) pak můžeme nalézt druhy jako je psineček obecný (Agrostis capillaris), psineček tuhý (A. vinealis), hvozdík kropenatý (Dianthus deltoides), trávnička obecná (Armeria vulgaris, C4), kostřava drsnolistá (Festuca brevipila), smil písečný (Helichrysum arenarium, C2, SO), jetel rolní (Trifolium arvense) a další. Paličkovec šedavý (Corynephorus canescens) pak dominuje otevřeným trávníkům písčin (T5.2). Z dalších druhů jsou přítomny např. jestřábník chlupáček (Hieracium pilosella), šťovík menší (Rumex acetosella), chmerek mnohoplodý (Scleranthus polycarpos) či mateřídouška úzkolistá (Thymus serpyllum). S výše zmíněným biotopem tvoří mozaiku suchá vřesoviště nížin a pahorkatin (T8.1) s dominujícím vřesem obecným (Calluna vulgaris) a s častým výskytem výše zmíněných druhů. Jen velmi maloplošně se objevuje jednoletá vegetace písčin (T5.1) s mrvkou myším ocáskem (Vulpia myuros, C3), pavincem horským (Jasione montana), bělolistem nejmenším (Filago minima, C3) či rožcem pětimužným (Cerastium semidecandrum). Psamofytní společenstva jsou po okrajích ovlivněna blízkou aglomerací Mladé Boleslavi a pronikají do nich některé ruderální druhy: ostružiníky (Rubus fruticosus agg.), ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius) atd.. Území je velmi cenné i z hlediska zoologického. Písčitá terasa hostí populaci sysla obecného (Spermophilus citellus, KO) a králíka divokého (Oryctolagus cuniculus), původem z jižní Evropy, na jejichž nory jsou vázáni vzácní koprofágní brouci např. Trox eversmanni, Onthophagus vitulus, Onthophagus semicornis a další, z nichž Trox eversmanni se zde vyskytuje jako na jediné lokalitě v Čechách. Dále zde žije množství psamofilních a psamobiontních druhů jako Anisoplia villosa, Diastictus vulneratus, Rhyssemus germanus, Tropinota hirta hirta a další. Bohatá je také motýlí fauna: ohniváček černoskvrnný (Lycaena tityrus), o. černokřídlý (L. phlaeas), bělásek řepový (Pieris rapae), b. řepkový (P. napi), b. rezedkový (Pontia daplidice), babočka paví oko (Inachis io), modrásek vikvicový (Polyommatus coridon), m. černolemý (Plebejus argus), babočka bílé C (Polygonia c- album), babočka admirál (Vanessa atalanta), okáč zední (Lasiommata megera), otakárek fenyklový (Papilio machaon, O), o. ovocný (Iphiclides podalirius, O). Na jaře se zde vyskytují samotářské včely pískorypky r.
Andrena, dále svižníci čeledi Cicindelidae. Z vyskytujících se pavouků nejvíce zaujme stepník rudý (Eresus kollari). Ze zástupců ptáků jmenujme např. koroptev polní (Perdix perdix, O), červenku obecnou (Erithacus rubecula), ťuhýka obecného (Lanius collurio, O), slavíka obecného (Luscinia megarhynchos, O), vrabce polního (Passer montanus), budníčka menšího (Phylloscopus collybita), poštolku obecnou (Falco tinnunculus), kavku obecnou (Corvus monedula, SO).
2. Stav EVL a předmětů ochrany 2.1 Předměty ochrany a jejich cílový stav Stanoviště Kód předmětu ochrany: 2330 Název předmětu ochrany: Otevřené trávníky kontinentálních dun s paličkovcem (Corynephorus) a psinečkem (Agrostis) Rozloha (ha): 4,6831 Relativní rozloha (%): 14,96 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: vynikající hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Zachovat stav z doby vyhlášení, případně vhodnou péčí rozšířit výskyt tohoto stanoviště na další, v současnosti degradované plochy. Kód předmětu ochrany: 4030 Název předmětu ochrany: Evropská suchá vřesoviště Rozloha (ha): 2,8034 Relativní rozloha (%): 8,95 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: vynikající hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Zachovat stav z doby vyhlášení. Kód předmětu ochrany: 6210 Název předmětu ochrany: Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích (Festuco- Brometalia) Rozloha (ha): 17,3168 Relativní rozloha (%): 55,31 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: dobrá hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Vhodnou péčí zlepšit stav některých degradovaných míst, na ostatních plochách zachovat stav z doby vyhlášení. Kód předmětu ochrany: 8210 Název předmětu ochrany: Chasmofytická vegetace vápnitých skalnatých svahů Rozloha (ha): 0,3728 Relativní rozloha (%): 1,19 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: významná hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Zachovat stav z doby vyhlášení EVL. 2.2 Nároky předmětů ochrany Stanoviště Kód předmětu ochrany: 2330 Název předmětu ochrany: Otevřené trávníky kontinentálních dun s paličkovcem (Corynephorus) a psinečkem (Agrostis) Popis nároků předmětu ochrany: Toto stanoviště tvoří biotopy T5.1, T5.2 a T5.3. Biotop T5.1 Jednoletá vegetace písčin se vyskytuje vzácně až roztroušeně po celém území ČR, hojněji na Dokesku a Kokořínsku. Je vázána na stanoviště s písčitými až hlinito-štěrkovitými půdami s nízkým obsahem živin, které v létě silně vysychají např. pískovny, střelnice, fotbalová hřiště a kolejiště. Převažují jednoleté psamofilní druhy rodu ovsíček (r. Aira), bělolist (r. Filago), mrvka (r. Vulpia), rmen ukrajinský (Anthemis rhutenica), jitrocel písečný (Plantago arenaria), s některými vytrvalými
druhy písčitých trávníků: psineček obecný (Agrostis capillaris), kostřava červená (Festuca rubra s. lat.). Časté jsou ruderální druhy, např. pupalka dvouletá (Oenothera bienis) či zdomácnělá turanka kanadská (Conyza canadensis). Biotop T5.2 Otevřené trávníky písčin s paličkovcem šedavým se vyskytuje poměrně hojně v Polabí od Hradce Králové až po Terezín, dále v pískovcových oblastech od Mělníka po Mimoň a v oblasti lesa Doubrava na Hodonínsku. Jedná se o vegetaci, která osídluje suché narušované půdy na píscích chudé na živiny a propustné pro vodu, a proto suché v horních horizontech. Zásobu vody si písky uchovávají ve spodních horizontech. Většinou jde o sekundární společenstvo na místech kyselých doubrav a borů, které zpevňovaly váté písky na aluviích velkých řek nebo v místech druhohorních pískovců na území České křídové tabule. Po odlesnění se rozšířily xerofilní druhy jako je paličkovec šedavý (Corynephorus canescens), kostřava písečná (Festuca psammophila), bělolist nejmenší (Filago minima), jetel rolní (Trifolium arvense), šťovík menší (Rumex acetosella). Biotop T5.3 Kostřavové trávníky písčin jsou řídké trávníky vyskytující se na kyselých písčinách v Ralské pahorkatině, Polabí, na Žatecku, Třeboňsku, v lesích Doubrava u Hodonína a Boří les u Valtic. Jsou vázány na okraje písečných přesypů, mezery v písčitých lesích, suché lesní okraje, na pískovcové skalky a na mírně sešlapávaná místa podél cest a železnic. V těchto trávnících dominují nevysoké suchomilné trávy, zejména kostřavy (Festuca sp.) a psinečky - p. obecný (Agrostis capillaris) a p. tuhý (A. vinealis). Přítomno bývá několik málo dvouděložných vytrvalých psamofytů jako trávnička obecná pravá (Armeria vulgaris supsb. vulgaris). Časté jsou acidotolerantní druhy s širokou ekologickou amplitudou např. jestřábník chlupáček (Hieracium pilosella). Vzhledem k tomu, že je toto stanoviště vázáno na raná sukcesní stádia, je třeba pravidelně mechanicky narušovat substrát, odstraňovat šířící se náletové dřeviny, u některých typů je možná pastva či vypalování, významnou roli může hrát i sešlap. Podmínkou existence těchto společenstev je nedostatek živin v půdě (oligotrofnost stanoviště). Ohrožení představuje nadměrný přísun živin, přirozená sukcese, umělé zalesňování, nálet dřevin a ruderalizace. Kód předmětu ochrany: 4030 Název předmětu ochrany: Evropská suchá vřesoviště Popis nároků předmětu ochrany: Toto stanoviště je zde zastoupeno biotopem T8.1B Suchá vřesoviště nížin a pahorkatin bez výskytu jalovce obecného (Juniperus communis). Primární vřesoviště nalezneme vzácně na skalních hranách. Zpravidla jde však o sekundární vegetaci vzniklou po odlesnění acidofilních a teplomilných doubrav na mělkých, živinami chudých půdách kyselých hornin nebo písků. Jedná se o porosty s dominancí vřesu obecného (Calluna vulgaris), absencí nebo jen malou pokryvností brusnic b. borůvka (Vaccinium myrtillus) a b. brusinka (V. vitisidaea) a s hojným výskytem suchomilných acidofytů např. psineček tuhý (Agrostis vinealis), kostřava ovčí (Festuca ovina), jestřábník chlupáček, pavinec horský (Jasione montana), šťovík menší (Rumex acetosella), chmerek vytrvalý (Scleranthus perennis). V rámci managementu je kromě odstraňování náletových dřevin také vhodná pastva ovcí a koz, občasné vypalování či narušování povrchu shrnutím svrchní vrstvy půdy a následným odvozem této skrývky. Vřesoviště jsou ohrožena obohacováním o živiny jednak z důvodu ponechávání biomasy na opuštěných pastvinách, jednak kvůli akumulaci dusíku z atmosférického spadu. V důsledku se šíří konkurenčně silné trávy a další byliny na úkor keříčků. Kód předmětu ochrany: 6210 Název předmětu ochrany: Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích (Festuco- Brometalia) Popis nároků předmětu ochrany: Toto stanoviště je zde zastoupeno biotopy T3.5B, T3.4D a T3.3D. Biotop acidofilních suchých trávníků T3.5B se vyskytuje na výslunných svazích, na kyselých silikátových horninách, např. žula, rula, pískovce, zpevněné písky s vyvinutou půdou. Jde o sekundární vegetaci vzniklou na místech teplomilných a acidofilních doubrav a byly využívány nejčastěji jako ovčí pastviny. V porostech dominuje ovsíř luční (Avenula pratensis), kostřava ovčí (Festuca ovina), k. žlábkatá (F. rupicola) nebo bojínek tuhý (Phleum phleoides). Biotop širokolistých suchých trávníků (T3.4D) se vyvinul na mírnějších svazích, zpravidla orientovaných k jihu, ale v nejteplejších oblastech i k ostatním světovým stranám. Půdy jsou středně hluboké až hluboké. Dominantním druhem je v našich končinách nejčastěji válečka prapořitá (Brachypoidum pinnatum), zatímco v západní části střední Evropy se často jako dominanta uplatňuje také sveřep vzpřímený (Bromus erectus). Také v závislosti na obhospodařování se projevuje dominance jednoho nebo druhého druhu: pastva podporuje šíření válečky, zatímco seč má většinou za následek vzrůst pokryvnosti sveřepu. Válečka se často šíří také po ukončení obhospodařování a nárůst její biomasy může vést k ústupu nižších druhů. Biotop úzkolistých suchých trávníků (T3.3D) se vyskytuje v nejteplejších a nejsušších oblastech České republiky na výslunných, jižně orientovaných svazích na bazickém podloží (vápence, čediče, vápnité pískovce, spraše). Jde o vegetaci složenou z reliktních druhů kontinentálních
stepí, které byly v pozdním glaciálu velkoplošně rozšířeny v nížinách a pahorkatinách střední Evropy. V těchto trávnících dominují trsnaté traviny jako kostřava walliská (Festuca valesiaca), ostřice nízká (Carex humilis), kavyl vláskovitý (Stipa capillata). Na některých místech v nejteplejších a nejsušších oblastech, stejně jako na strmých svazích v okolí skalních výchozů, lze vegetaci suchých trávníků považovat za přímé pokračování pozdně glaciálních stepí, i když ve vlhkých obdobích holocénu mohlo být jejich přetrvání místy závislé na pastvě domácích zvířat a dalších lidských vlivech. Na většině dnešních lokalit jsou suché trávníky sekundární vegetací vzniklou po odlesnění teplomilných doubrav, dubohabřin nebo bučin. Na těchto sekundárních stanovištích dochází po ukončení pastvy ve 20. století k zarůstání křovinami a lesem, i když na mnoha lokalitách je sukcese z důvodu nedostatku vody a živin pomalá. Historicky byly suché trávníky využívány jako pastviny, v menší míře jako jednosečné louky. Se sekundárním charakterem stanoviště souvisí působení negativních vlivů spojených s absencí pravidelného obhospodařování. Jedná se zpravidla o zarůstání křovinami, expanzi dřevin, ruderalizaci, eutrofizaci, šíření nepůvodních druhů rostlin jako např. kustovnice cizí (Lycium barbarum), vlčího bobu mnoholistého (Lupinus polyphyllus) a janovce metlatého (Sarothamnus scoparius). Stále občas dochází k záměrnému zalesňování lokalit zejména borovicí lesní (Pinus sylvestris). Péče o suché trávníky je většinou dána přírodními podmínkami a historickým využíváním lokality. Využít lze pastvu smíšeného stáda ovcí a koz nebo jednou za rok pokosit, dále je nutná likvidace náletu (mechanicky, vypalování). Pokosenou a vyřezanou biomasu je třeba vždy odvézt ze zájmového území. V případě výskytu třtiny křovištní (Calamagrostis epigejos) šířící se do porostu je potřeba její likvidace častějším sečením (3 5x ročně), případně vyvláčením. Počet sečí je třeba zvýšit i při šíření ovsíku vyvýšeného (Arrhenatherum elatius). Kód předmětu ochrany: 8210 Název předmětu ochrany: Chasmofytická vegetace vápnitých skalnatých svahů Popis nároků předmětu ochrany: Toto stanoviště tvoří biotop S1.1 Štěrbinová vegetace vápnitých skal a drolin. Pro tyto porosty je typická převaha kapraďorostů, např. z rodů sleziník (r. Asplenium), kapraď (r. Dryopteris) a osladič (r. Polypodium sp. div.), a četných mechorostů. Vyskytují se na nezazemněných skalách a drolinách na vápenci, vzácněji i diabasu, spilitu a v některých případech i na tvrdých slínovcích. Sekundárně se tato vegetace může vyskytovat na zdech a v opuštěných lomech. Tato společenstva se ponechávají většinou bez managementu. Světlomilná společenstva podle potřeby asanujeme vyřezáním stínících dřevin. V případě ohrožení je nutno regulovat horolezectví nebo turistiku. 2.3 Řešení konfliktů při zajišťování požadavků různých předmětů ochrany EVL Při zajišťování obnovy a péče o trávníky písčin je žádoucí jednorázová aplikace asanačního managementu na degradovaných plochách v podobě sejmutí povrchové vrstvy substrátu, kterou je potřeba následně odstranit z EVL. Dojde tak k obnažení oligotrofního substrátu a obnově psamofilních trávníků. Suchá vřesoviště pro svou obnovu preferují pastvu, případně radikálnější zásah v podobě vypálení. Následuje obnova vřesoviště ze semen v půdní semenné bance. Jelikož se tato společenstva vyskytují převážně v mozaice, bude potřeba přistupovat k obnově po konzultaci s odborníkem (botanikem) a na základě aktuálního terénního zjištění stavu společenstev. 2.4 Konflikt s jinými ochrannými režimy dle ZOPK Území EVL je významnou lokalitou výskytu kriticky ohroženého sysla obecného. Z hlediska jeho výskytu je na lokalitě nezbytné zajistit pravidelné sečení travního porostu, a to 3 5x za sezónu (v závislosti na počasí), případně kombinovat s pastvou smíšeného stáda ovcí a koz. Zajišťování vhodných podmínek pro výskyt sysla nutně neznamená konflikt se zajišťováním vhodných podmínek pro výskyt PO, jen bude potřeba úprava a sladění managementu v péči o PO a sysla obecného. 2.5 Využívání EVL a zhodnocení jeho důsledků pro předměty ochrany Stručná charakteristika a vliv činnosti historie EVL Jedna z prvních zmínek o Radouči pochází z poloviny 18. století, v r. 1759 (během konfliktu Pruska a Rakouska) se v místě utábořily rakouské jednotky se svými spojenci (Maďaři, Rusové a Chorvati). Radoučská plošina sloužila od první poloviny 19. století jako vojenské cvičiště a k vojenským potřebám se využívala prakticky až do roku 1969, kdy československá armáda město opustila. Začátkem 20. století (ve 30. letech) bylo
na Radouči vybudováno polní letiště s hangárem. V šedesátých letech se započatá rozsáhlá sídlištní výstavba přibližuje k plošině Radouče, která má však stále statut vojenského cvičiště, příležitostně využívaného sovětskou armádou. Ve směrném územním plánu se zde počítá s "městskou zelení". V sedmdesátých letech byla část území využívána jako autoškola, byl zde skládán stavební materiál a došlo k devastacím v okolí betonárky. Tehdy byl rovněž navezen umělý pahorek, který měl sloužit jako sáňkařská dráha. Uvedený průřez historií měl na území EVL pozitivní i negativní vliv. Předně vojenská činnost měla na vývoj a uchování bezlesí pozitivní vliv, negativně lze hodnotit navážky stavebního materiálu. Vznik sáňkařského pahorku v současnosti nemá na PO žádný vliv. ochrana přírody Jedinečnost a botanická výjimečnost území je známá již od poloviny 19. století. První chráněná plocha byla na Radouči vyhlášena v roce 1922, a to na ochranu devaterky poléhavé na ploše 30 m 2. Správu území měl tehdy na starosti velkostatek v Kosmonosích. V roce 1933 byla vyhlášena rezervace a ta byla později, v roce 1977 přehlášena na státní přírodní rezervaci (SPR) o výměře 1,47 ha k ochraně skalních a travinobylinných společenstev na svazích tvořených vápnitými pískovci s ojedinělým výskytem devaterky poléhavé a v roce 1992 byla vyhláškou MŽP č. 395/92 SPR přehlášena na národní přírodní památku (NPP) beze změny výměry a předmětu ochrany. Rozšíření chráněného území formou vyhlášení EVL je dalším významným posunem ke komplexní ochraně tohoto území. Plocha EVL Radouč je v územním plánu Mladé Boleslavi vymezena jako regionální biocentrum (RBC). zemědělství a péče o území Prostor EVL je tvořen z malé části primárním bezlesím (omezeno na prostor NPP), většina zdejších společenstev je však bezlesím sekundárním. To bylo v minulosti udržováno zejména pastvou (NPP) a zemědělským obděláváním, popřípadě v kombinaci s dalšími aktivitami (vojenské cvičiště, letiště). Z mapy stabilního katastru z roku 1842 vyplývá, že na převážné části plošiny a na mírných svazích byla tehdy pole, na svazích nad Jizerou pak obecní pastviny a v severní části listnatý les. Po ukončení pastvy dochází k pozvolnému zarůstání území křovinami, náletovými dřevinami a trnovníkem akátem (Robinia pseudacacia). Absence pastvy se dále projevila vyšším zapojením trávníků, šířením třtiny křovištní a ovsíku vyvýšeného. Vysoká biodiverzita celého Radouče je výsledkem dlouhodobého extenzivního hospodaření pastvy příp. kosení, ale i vojenského výcviku (sešlap, narušování povrchu půdy apod.) a sukcese je tedy nežádoucím jevem. Po ukončení tohoto managementu došlo k zarůstání (náletům) dřevinami stanovištně příslušných druhů, např. svídy krvavé (Cornus sanguinea), ptačího zobu obecného (Ligustrum vulgare), růže šípkové (Rosa sp.div.), hlohů (Crataegus sp.div.). Mnohem nebezpečnější pro zdejší stepní vegetaci je šíření geograficky nepůvodních druhů. Nejvíce problematickým a zároveň nejstarším invazním druhem je trnovník akát původem ze Severní Ameriky. Mezi další invazní druhy dřevin na Radouči patří např. pámelník bílý (Symphoricarpos albus), rovněž původem ze Severní Ameriky, kustovnice cizí (Lycium barbarum), jasan pensylvánský (Fraxinus pennsylvanica). Do této skupiny je možno zařadit i občas vymrzající janovec metlatý (Cytisus scoparius), u nás nejspíše pouze zdomácnělý druh původní v západní Evropě. První péče o území se soustředila na likvidaci dřevin a šířících se křovin. V NPP v minulosti probíhal výřez akátu, jasanu, křovin a ruční kosení svahu. V roce 2008 byla prováděna likvidace invazních a expanzivních druhů na území NPP. V současné době na lokalitě probíhá pastva smíšeného stáda ovcí a koz. Pasená je NPP, místně také písčitá terasa. Východní část EVL přiléhající k sídlišti je kosena, dále zde probíhá vyřezávání náletu. Stávající péče o území je v souladu s požadavky předmětů ochrany a má na ně pozitivní vliv. těžba nerostných surovin V západní části území (NPP) probíhala v minulosti těžba pískovce. Lom není aktivní. Vzhledem k blízkosti silnice a parkoviště dochází ke značné ruderalizaci a k nahodilému ukládání odpadků. Teplomilný trávník je vyvinut jen na dně lomu, v jeho střední části, od krajů postupně zarůstá křovinami. rekreace a volný čas Vzhledem k poloze území, které se nachází v bezprostřední návaznosti na městskou zástavbu, je území oblíbeným vycházkovým cílem a místem pro trávení volného času místních obyvatel. S tím souvisí mnoho negativních jevů, nicméně pohyb a pobyt lidí má na území EVL i pozitivní dopad. Pohyb a pobyt místních obyvatel pomáhá udržovat rozvolněnou vegetaci, na druhou stranu dochází nadměrným sešlapem k poškozování vzácných druhů rostlin, živočichů i celých společenstev. Vlivem vysoké návštěvnosti zde dochází k odhazování drobného odpadu (PET lahve, skleněné lahve, krabičky od cigaret a pod.) a následné ruderalizaci stanovišť (6210, 8210). Lokalita je každoročně uklízena základní organizací ČSOP Klenice. Negativní dopad může mít také venčení a volný pohyb psů. Kromě zanechávání exkrementů, které oligotrofní stanoviště typu písčin a vřesovišť eutrofizují, může volný pohyb psů ohrožovat zdejší populaci sysla obecného, jehož nory rozhrabávají, případně jednotlivé jedince pronásledují. Oblíbenou atrakcí je krmení syslů.
2.6 Související platné dokumenty ve vztahu k předmětům ochrany dle speciálních zákonů Plány péče Název ZCHÚ: NPP Radouč Autor: AOPK správa CHKO Kokořínsko Schválil: MŽP Datum schválení: 10. 7. 2009 Platnost od-do: 1. 1. 2009-31. 12. 2018 Další dokumenty Název: Územní plán města Mladá Boleslav Platnost od: 12. 10. 1999 Poznámka:
3. Péče o EVL 3.1 Popis optimálního způsobu péče o předměty ochrany Podmínkami existence většiny cenných rostlinných společenstev na Radouči je nedostatek živin v půdě, dostatek světla a pravidelná disturbance povrchu porostu, která omezuje konkurenci trav a silnějších vytrvalých bylin. Konkrétně je potřeba zamezit zarůstání křovinami a náletovými dřevinami, zajistit řízenou pastvu ovcí a koz (případně kosení) a na vybraných místech realizovat sejmutí svrchní vrstvy antropogenně eutrofizovaného nebo i umělého substrátu s nitrofilní vegetací a docílit tak obnažení málo úživného substrátu. Zabraňovat rekreačnímu pobytu a pohybu lidí není potřeba. Při plánování managementových opatření je vhodné zohlednit historické využívání lokality. Vojenské využívání plošiny Radouče v současnosti částečně supluje vysoká návštěvnost obyvateli města, tu je potřeba doplnit dalším historickým managementem - jednorázovou pastvou smíšeného stáda ovcí a koz, která již na části EVL probíhá, žádoucí je pastvu rozšířit na celou plochu EVL, a to na všechny předměty ochrany. Na základě aktuálního stavu rostlinných společenstev je možné vymezit plochy s intenzivnějším přepasením. Intenzivní pastvu lze navrhnout také jako první restaurační management, na který mohou navazovat další zásahy. Po přepasení je potřeba plochu zbavit ležící biomasy a dokosit případné nedopasky (ostružiny, třtina, zmlazující keře). Pastva by mohla zajistit i pravidelné mechanické rozrušování drnu a také to, že nebude docházet ke stabilizaci pohyblivých písčitých vrstev. Pro rozvolnění ploch degradovaného stanoviště 2330, kde převládly konkurenčně silné druhy jako třtina křovištní, pýr plazivý, sveřep bezbranný a ovsík vyvýšený, které vytvářejí monotypické porosty s množstvím stařiny, je třeba použít ve vhodné intenzitě na vytipovaných místech i restaurační "vojenský management". Ten by měl mít podobu sejmutí svrchní vrstvy substrátu, tedy odstranění eutrofizované a zapojené povrchové vrstvy. Cílem skrývky je obnažení oligotrofního (živinově chudého) substrátu, který umožní rozvoj cílových společenstev. Při těchto skrývkách je možné, že dojde k odhalení starých skládek odpadu, v takovém případě bude třeba z EVL odstranit i tyto staré zátěže. Sejmutou svrchní vrstvu substrátu a případný odpad je potřeba z lokality odvézt. Skrývku provádět mimo vegetační sezónu (listopad - únor). Pokud tento asanační zásah splní svůj účel, dojde ke spontánní tvorbě nízkostébelného psamofilního trávníku, který se dá nadále udržovat pastvou smíšeného stáda ovcí a koz. Jako doplňkový či variantní management k pastvě lze navrhnout kosení (pro stanoviště 2330, 6210). To je potřeba provádět (např. v kombinaci s pastvou) na místech s výskytem ovsíku vyvýšeného a třtiny křovištní, a to s frekvencí 3-5x za rok až do jejich potlačení. V místech, kde došlo k potlačení třtiny a ovsíku, je stejně jako na zachovalých plochách trávníků žádoucí praktikovat mozaikovitou seč v pásech, z důvodu dozrávání semen rostlin a pro podporu bezobratlých živočichů. V místech s výskytem sysla je potřeba udržovat nízký trávník celoročně, tzn. kosit 3 5x ročně, případně kombinovat s pastvou. Dále je nutné provést likvidaci náletových dřevin (např. topoly, jasany, osiky) a křovin (např. růže, hlohy, svída krvavá, janovec metlatý, ptačí zob, pámelník bílý, kustovnice cizí), mimo vegetační sezónu. Odstraněnou dřevní hmotu je třeba z biotopu odvézt, popřípadě spálit na předem určeném místě. Dřeviny a keře s kořenovou výmladností je lépe vytrhávat, předejde se tak silnému zmlazení, které po výřezu zpravidla následuje, a dojde k žádoucím disturbancím. Solitérní a vzrostlé dřeviny (např. ovocné stromy, duby, břízy) je žádoucí na lokalitě ponechávat. Dřeviny a skupiny dřevin určené k ponechání / k odstranění by měl před započetím prací vytipovat příslušný odborník. Pořezané větve je možné nechat přes zimu jako příkrm přítomných králíků tak, jak se tomu děje v současnosti, a na jaře je odvézt. Po výřezu je třeba zajistit odstranění pařezů (frézování, vytrhávání) z důvodu usnadnění následné péče o plochu. Odstranění křovin a náletových dřevin je potřeba provádět v návaznosti s pastvou a kosením. V minulosti bylo vynaloženo velké úsilí při likvidaci porostů akátu a následných výmladků (v NPP), v této činnosti je nutné nadále pokračovat i s možným použitím herbicidních přípravků, až do úplné eliminace tohoto druhu v EVL. Dřeviny lemující komunikaci vedoucí podél Jizery není potřeba odstraňovat úplně, naopak je vhodné ponechání lemového pásu křovin a dřevin, které umožní odstínit nežádoucí vliv komunikace na území. Pro obnovu a udržení vřesovišť je potřeba odstraňovat nálet dřevin, obnovit pastvu (viz výše), popřípadě uplatnit vypalování. Vřes je adaptován na odstraňování růstových vrcholů, což vyvolává tvorbu postranních pupenů a větví. Keříček se takto stále zmlazuje a jeho věk se prodlužuje. Při absenci pastvy keříčky vřesu stárnou a rychleji odumírají. Další možností obnovy vřesu je ze semen v semenné bance, která je inhibována přítomností surového humusu. K vyklíčení semen je třeba odstranění humusové vrstvy vypálením, tím dojde také k odstranění dormance semen v semenné bance. Po jednom až dvou letech je stanoviště pokryté porostem semenáčků vřesu. Středně staré keříčky dokážou regenerovat po přejití ohněm i z bazálních částí stonků keříků. Životnost vřesového keříku se odhaduje asi na 10 let, obnovu porostu se doporučuje provést ještě před koncem životního cyklu. Při ponechání vřesoviště bez zásahů dochází k jeho odumření, k uchycování semenáčků dřevin a k obnově lesa, světlomilný vřes v zástinu následně odumírá. Z důvodu aktuálního stavu společenstev v EVL je před vypalováním potřeba ve spolupráci s odborníkem (botanikem) vytipovat konkrétní plochy. Vypalovat se může pouze v zimním období, na zmrzlé půdě v rozmezí od začátku prosince do konce února. K provedení tohoto zásahu je vhodné využít například různá cvičení hasičského záchranného sboru.
Je potřeba i nadále pokračovat v pravidelném odstraňování odpadu, zejména v současné NPP. Případná instalace odpadkových košů by byla možná pouze v místech, kde je možné zajistit jejich pravidelné vyvážení, tzn. v okrajových částech EVL. V EVL je nežádoucí asfaltování a jiné zpevňování veškerých stezek vedoucích přes plošinu. Došlo by tak k omezení rozlohy cenných míst samotné vyšlapané pěšiny, přesněji jejich okraje či méně využívané úseky, umožňují rozvoj cenných rostlinných společenstev a rovněž nabízejí ideální stanoviště pro drobné živočichy (např. blanokřídlí, brouci, atd.). Zpevnění povrchu a další zábor případnými doprovodnými zařízeními omezí plochu EVL, zejména však zlikviduje aktuální stanoviště. Druhotným negativním jevem by pak bylo svedení lidí na asfaltové cestičky a významné snížení tvorby současné sítě stezek, které díky sešlapu a jemným disturbancím napomáhají udržovat cenná stanoviště. Vznik, zánik a postupné přesuny pěšin jsou zde žádoucími procesy. Z pohledu předmětů ochrany je tento proces velmi vhodným managementem. Případné výmoly na cestách, které mohou ohrozit zdraví lidí, je možné vyrovnávat materiálem, jež bude přesunut v rámci EVL. Z míst s navrhovanou skrývkou substrátu vytipovaných odborníkem (botanikem) lze po odstranění a odvezení svrchní vrstvy použít k vyrovnávání výmolů obnažený podkladový materiál. Místo, odkud byl materiál odebrán, poté opustit a ponechat bez zavážení a úprav tak, aby zde zůstal volný a málo úživný povrch. Pouze z bezpečnostních důvodů je možné v nejnutnější míře zahlazovat terénní nerovnosti vzniklé při nabírání materiálu (např. příkré okraje vyhloubených depresí), jelikož svahy jsou rovněž cennými stanovišti. Monitorovat plochy s výskytem devaterky poléhavé, v případě potřeby zajistit omezení sešlapu na některých skalních výchozech. V okolí EVL Radouč je nežádoucí další zábor pozemků pro stavební účely. Důvodem je snížení nabídky rekreačního prostoru a soustředění většiny volnočasových aktivit do prostoru EVL. V EVL je žádoucí zahájit monitoring ploch s provedenými zásahy a na základě získaných dat volit další postup managementových zásahů. 3.2 Navrhovaná opatření Opakovaná opatření Číslo zákresu managementového opatření bez zákresu (vymezeno plochou EVL) Název managementového opatření Odstranění odpadků či skládky Kategorie opatření Odstranění odpadu Cílový předmět ochrany 2330, 4030, 6210, 8210 Popis opatření odstraňování nahodilých skládek a pohozených odpadků Vhodný interval 1 x za 1 rok Kalendář pro management kdykoliv, minimálně však jednou za rok Poznámka Je možné uvažovat o instalaci odpadkových košů v horní části EVL (na plošině), v místech, kde by bylo technicky proveditelné jejich vyvážení. Číslo zákresu managementového opatření bez zákresu (vymezeno plochou EVL) Název managementového opatření Extenzívní pastva ovcemi či kozami Kategorie opatření Pastva Cílový předmět ochrany 2330, 4030, 6210, 8210 Popis opatření Jednorázové přepasení porostů v rozsahu celé EVL, pokosení nedopasků. Shrabání a odvoz ležící biomasy. Vhodný interval 1 x za 1 rok Kalendář pro management od května do září Poznámka Na základě aktuálního stavu rostlinných společenstev je možné vymezit plochy, kde dojde k intenzivnějšímu přepasení. Intenzivní pastvu lze navrhnout také jako první restaurační management, na který mohou navazovat další zásahy. Číslo zákresu managementového opatření Bez zákresu Název managementového opatření Vypalování Kategorie opatření Speciální opatření na podporu druhů/stanovišť Cílový předmět ochrany 4030 Popis opatření Vřesoviště vypalovat pouze v zimě, nejlépe na zmrzlé půdě. Management je možné realizovat v rámci cvičení hasičského záchranného sboru. Vhodný interval 1 x za 10 let Kalendář pro management od začátku prosince do konce února Poznámka Vypalování lze uplatnit jako doplňkový/variantní způsob managementu, pro stanoviště suchých vřesovišť je obecně nejvíce vyhovující pastva.
Číslo zákresu managementového opatření bez zákresu (vymezeno plochou EVL) Název managementového opatření Výřez skupin či jednotlivých náletových dřevin Kategorie opatření Výřez náletu Cílový předmět ochrany 2330, 4030, 6210, 8210 Popis opatření Dřeviny a křoviny s kořenovou výmladností je lépe vytrhávat; ostatní dřeviny vyřezávat, v případě akátu možno použít herbicid, dřevní hmotu je nutné z biotopu odvézt, popřípadě v zimním období spálit na předem určeném místě, vhodné je zajistit i odstranění pařezů. Vhodný interval 1x za 5 let Kalendář pro management Mimo vegetační sezónu od konce listopadu do začátku března, netýká se likvidace akátových porostů herbicidem, kterou je potřeba provádět ke konci vegetačního období. Poznámka Ponechávat solitéry a další dřeviny (např. duby, břízy, borovice, ovocné stromy) na ploše, zaměřit se hlavně na akát, topol, jasan, osiku, dále růže, svídu, janovec, kustovnici, hlohy, pámelník, ptačí zob. Číslo zákresu managementového opatření bez zákresu Název managementového opatření Kosení Kategorie opatření Kosení lehkou mechanizací Cílový předmět ochrany 2330, 6210 Popis opatření Alternativní způsob managementu v případě, že se nepodaří obnovit pastvu. Kosení provádět mozaikovitě v pásech. Místa s výskytem ovsíku vyvýšeného a třtiny křovištní kosit častěji, a to s frekvencí 3-5x za rok až do jejich potlačení. Vhodný interval 1x za 1 rok Kalendář pro management Červen - září Poznámka V místech s výskytem sysla zajistit nízkostébelný porost, tzn. kosit 3 5x ročně, v závislosti na sezóně. Jednorázová opatření Číslo zákresu managementového opatření bez zákresu Název managementového opatření Rozrušování drnu strojově Kategorie opatření Speciální opatření na podporu druhů/stanovišť Cílový předmět ochrany 2330 Popis opatření Jedná se o restaurační zásah na podporu rozvoje oligotrofních společenstev. Kalendář pro management Listopad - únor Poznámka Po odstranění svrchní vrstvy dojde ke spontánnímu vzniku kyselých trávníků, sejmutou svrchní vrstvu je potřeba odvézt mimo EVL.
4. Závěrečné údaje 4.1 Použité podklady AOPK ČR (2009). Plán péče o Národní přírodní památku Radouč: na období 2009-2018. 15 s. HÁKOVÁ, A.; KLAUDISOVÁ, A.; SÁDLO, J. (eds.) (2004). Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura 2000. PLANETA. XII, 3, s. 1-132. 1213-3393. CHYTRÝ, M. (ed.) (2007). Vegetace České republiky 1.Travinná a keříčková vegetace: Vegetation of the Czech Republic 1.Grassland and Heathland Vegetation. Vydání 1. Praha: Academia. 526 s. ISBN 978-80-200-1462-7. CHYTRÝ, M.; KUČERA, T.; KOČÍ, M. (eds.) (2001). Katalog biotopů České republiky: Interpretační příručka k evropským programům Natura 2000 a Smaragd. Vyd. 1. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. 307 s. ISBN 80-86064-55-7. KUBÁT, K.; HROUDA, L.; CHRTEK JR., J. (eds.) et al. (2002). Klíč ke květeně České republiky. Vydání 1. Praha: Academia. 927 s. ISBN 80-200-0836-5. LOŽEK, V.; KUBÍKOVÁ, J.; ŠPRYŇAR, P. et al. (2005). Chráněná území ČR, svazek XIII.: Střední Čechy. 904 s. ISBN 80-86064-87-5. MATĚJŮ, J.; HŮLOVÁ, Š.; NOVÁ, P. et al. Záchranný program sysla obecného (Spermophilus citellus) v České Republice [online]. Praha: AOPK ČR, 2007 [cit. 2015-10-26]. 52 s. Dostupné online <www.nature.cz/puplic_syst2/files146/zp_sysel.pdf>. PETŘÍČEK, V. et al. (1999). Péče o chráněná území: I. Nelesní společenstva. Vydání 1. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. 451 s. ISBN 80-860-6442-5. ZÚBER, M. (2011). Listorozí brouci (Coleoptera: Scarabaeoidea) dolního Pojizeří. Elateridarium. 5, 43-45. ISSN 1802-4858. 4.2 SDO zpracoval Organizace: AOPK ČR, Regionální pracoviště Střední Čechy Zpracovatel: Mgr. Kateřina Tremlová E-mail: stredni.cechy@nature.cz Datum zpracování: 5. Seznam zkratek AOPK ČR C2 C3 C4 ČSOP ES EVL KO MŽP NPP O OP ZCHÚ SDO SO ÚSOP ZCHÚ ZOPK Agentura ochrany přírody a krajiny ČR druh silně ohrožený podle Červeného seznamu ČR ohrožený druh Červeného seznamu ČR druh Červeného seznamu ČR vyžadující další pozornost Český svaz ochránců přírody Evropský seznam Evropsky významná lokalita druh kriticky ohrožený dle vyhlášky 395/1992 Sb. ministerstvo životního prostředí národní přírodní památka druh ohrožený dle vyhlášky 395/1992 Sb. ochranné pásmo zvláště chráněného území Souhrn doporučených opatření druh silně ohrožený dle vyhlášky 395/1992 Sb. Ústřední seznam ochrany přírody zvláště chráněné území zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů
6. Přílohy 6.1 Orientační mapa evropsky významné lokality CZ0210114_Radouc_orientacni_mapa.pdf 6.2 Mapa způsobu zajištění ochrany EVL CZ0210114_Radouc_mapa_zpusobu_zajisteni_ochrany.pdf 6.3 Mapa zákresů managementových opatření na vymezených plochách NENÍ 6.4 Rámcová směrnice pro lesní stanoviště NENÍ 6.5 Doplňující dokumenty NEJSOU