Zamyšlení nad vírou Už jsme někdy přemýšleli nad tím, co je to křesťanská víra? Křesťanům se také říká lidé věřící a tím se dává najevo, že víra v jejich životě hraje důležitou roli. Ale jak se víra objeví v životě člověka? Je to něco, co se dědí a nebo je dáno prostředím, ve kterém člověk žije a vůbec má víra tak, jak o ní hovoří Bible, zásadní význam pro život člověka. Změní se něco tím, že člověk vezme vážně Boha a Jeho slovo? Na tyto a další otázky budeme hledat odpověď v Bibli při pohledu na život jedné ženy, která se jmenovala Rachab a žila před mnoha lety ve velikém městě zvaném Jericho. Text: Joz 2.kap. 1.Jak vzniká biblická víra? Odpověď nalezneme v listu Ř 10, 17/kral.přek./: Tedy víra z slyšení, a slyšení skrze slovo Boží. Tento verš vyjadřuje podstatu vzniku víry tak, jak ji vidíme v životě Rachab. Na počátku její víry byla zpráva o vítězném tažení izrael. národa. Slyšeli jsme, jak Hospodin před vámi vysušil vody Rákosového moře, když jste vycházeli z Egypta... říká Rachab izraelským vyzvědačům. V listu Žd nalezneme následující slova: Nevěstka Rachab uvěřila a proto přijala vyzvědače... /Žd 11,31-kral.překl./. Křesťanská víra není jen vírou v něco, lepšího, vyššího, vírou v existenci nějaké inteligentní duchovní bytosti, ale je to víra v pravdivost Bible jako Božího slova, toho, co Bible říká o Bohu a Jeho charakteru i o nás lidech, naší situaci a vztahu Boha k člověku. Řada lidí se považuje za lidí věřící a průzkumy to potvrzují. Věří v existenci něčeho nadpřirozeného, v existenci duchovního světa, něčeho, co je nad námi, ale možná i v nás. Jako křesťané někdy v rozhovoru slyšíme větu, vždyť já také věřím...bible jasně vymezuje obsah pojmu biblická víra. Cesta ke křesťanské víře je cestou, na které zásadní roli hraje Bible. Vznik víry si nelze dopředu
naplánovat tak, jako si lze naplánovat program na zítřek či příští týden a nelze v tomto směru dělat žádné předpovědi ani ve vztahu k druhým lidem. Příběh Rachab to dokládá. Těžko by totiž někdo očekával, že ze známé prostitutky v městě se může stát žena věřící v Hospodina. To by se dalo očekávat spíše od jiných váženějších občanů města Jericha. Ale Pán Bůh vedl izraelské vyzvědače právě k této ženě a my, bratři a sestry, vidíme, jak je dobré, abychom při výběru lidí, kterým chceme nést evangelium o Boží lásce zjevené v Pánu Ježíši, se nenechali vést jen naším vkusem či zkušeností, ale Bohem a za Jeho vedení také prosili. Na příběhu Rachab vidíme, že to nejsme my, lidé, kdo rozhodujeme o tom, kolik času a příležitostí bude mít člověk tomu, aby nalezl cestu k Bohu, uvěřil v Pána Ježíše jako Božího Syna, který si nás zamiloval. To je problém některých lidí ve vztahu k Bohu. Jsou ochotni hovořit o Bohu, o Bibli a různých křesťanských tématech, ale rozhodnout se pro Pána Ježíše teď? Proč? To počká, teď jsou na pořadu jiné, důležitější věci... Rachab nespekulovala s tím, kolik příležitostí bude mít k tomu, aby uvěřila v Hospodina a využila hned tu první z nich v podobě setkání se dvěma Izraelci. Příležitost první a jak ukazuje pokračování našeho příběhu, pravděpodobně i příležitost poslední. Nebylo to pro ni přitom snadné rozhodování. Na jedné straně se jí nabízela příležitost vylepšit si svou pověst a upozornit na oba zvědy armádu a vedení města Jericha, které by tento skutek jistě náležitě ocenilo. Na straně druhé to byla možnost otevřít svůj život Hospodinu, Jeho moci a lásce s vědomím, že to bude znamenat velikou změnu v jejím životě. Pro Rachab to nebylo jednoduché rozhodování a tak tomu často bývá. Tato žena si však dobře uvědomovala, že to je jedinečná příležitost, která se už nemusí opakovat. Chvíle, kdy Bůh k člověku mluví skrze určité situace či jiným způsobem do našeho života, to je čas, který Bůh člověku dává k tomu, aby nad ním vážně přemýšlel. Chtějme tyto výjimečné chvíle moudrým způsobem využít. Rachab je v tom pro nás dobrým příkladem. 2.Projevy víry a/svědectví slovy vyznání Rachab, začínající slovy - Vím, že Hospodin dal zemi vám, nebylo jen konstatováním faktu, ale osobním vyznáním rodící se víry
v Hospodina. Toto svědectví slyšeli nejen izraelští vyzvědači, ale i rodina této ženy a její příbuzní, když jim Rachab vysvětlovala, jak je důležité, aby se všichni přestěhovali do jejího domu, což byla nezbytná podmínka pro jejich záchranu. Křesťanská víra není něčím, co zůstává ukryto hluboko v srdci člověka, aniž by o tom kdokoliv z našeho okolí věděl. Pán Ježíš říká: Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi; kdo mně však zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem v nebi. Svědectví o tom, co jsme s Pánem Ježíšem prožili, co pro nás znamená Boží láska, to je jeden z logických projevů křesťanské víry, k němuž Bůh nás, křesťany,vede. b/svědectví skutků V listu Jakubově čteme, že víra bez skutků je mrtvá/3, 26b/. Pojďme se podívat na to, jak to vypadalo v životě Rachab. Její víra se projevovala mnohými konkrétními činy, ať už to bylo ukrytí a záchrana izraelských vyzvědačů, shromáždění své rodiny do domu, v němž bydlela či uvázání šňůry z karmínových vláken v okně, z něhož předtím oba muže spustila. Boží přítomnost v životě této ženy byla patrná, kdo se podíval na její postoje, skutky, tak tam viděl něco, co tam předtím nebylo, Boží moc a lásku. 3.Růst víry Křesťanská víra není něco statického, co se nehýbe a nemění. Bible hovoří o tom, že víra křesťana by měla růst. Jak takový růst může vypadat, to vidíme názorně při pohledu na život Rachab Její víra rostla postupně. Nejdříve přijímá oba muže, potom je ukrývá, zavazuje je přísahou, pomáhá jim k záchraně, umísťuje do okna předem domluvené znamení a shromažďuje rodinu do svého domu. Na počátku si Rachab ještě pomáhá lží, její víra je slabá, ale s poslušností, projevující se v konkrétních činech její víra postupně roste, až si nakonec Rachab počíná jako odvážná věřící žena. Nečeká na předem domluvený čas a hned po odchodu obou mužů dává do okna šňůru z karmínových vláken, viditelné znamení pro izraelskou armádu, ale i pro policii a armádu města Jericha. Během krátké doby víra Rachab velice zesílila, stal se z ní pevný a kvalitní vztah. Růst víry je procesem, ve kterém ústřední roli
hraje Bůh, Jeho slovo a moc Ducha svatého, ale Bůh nebuduje naši víru bez spolupráce s námi. Bez ní to nefunguje. A co Bůh čeká od nás? Poslušnost ve vztahu k Božímu slovu, Božímu vedení v konkrétních situacích. Proces růstu víry křesťana bychom mohli přirovnat ke schodišti, po němž jdeme vzhůru k Bohu. Každý schůdek na něm, to je situace, kterou jsme řešili v souladu s Božím slovem a Boží vůlí. Skrze poslušnost v konkrétní situaci Bůh posiluje a buduje naši víru, postupně, krůček za krůčkem. Po tomto schodišti ale můžeme jít také dolů, pryč od Boha, když přestaneme respektovat Jeho slovo, hledat Boží vůli a začneme si žít po svém. Je úžasné, že Bůh neřekne, tak si běž, kam chceš, už o tebe nestojím, nenechá si jít po tomto schodišti níž a níž, dál a dál od Boha, ale volá každého, kdo žije daleko od Boha, kdo se od něho vzdálil, zpátky k Němu. Každý ví, že jít po schodech nahoru je náročnější, než jít naopak dolů..bůh neslibuje člověku snazší, pohodlný život. Jít po úzké cestě je náročnější, než putování po cestě široké a přece život víry zakotvené v Pánu Ježíši a Božím slovu je životem nádherným svým obsahem i cílem. Hovořili jsme o tom, že Bůh ve spolupráci s námi buduje a posiluje naši víru. To byla i zkušenost Božího služebníka, ap. Pavla, kterou vyjádřil slovy: Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí. Všechno dělejte bez reptání a bez pochybování, abyste byli bezúhonní a ryzí, Boží děti bez poskvrny uprostřed pokolení pokřiveného a zvráceného. V něm sviťte jako hvězdy, které osvěcují svět /Fp 2,13-15/. Buďme otevřenými vůči tomuto dílu Ducha svatého při nás. Bůh touží po tom, aby naše víra mohla dynamicky růst a sílit. Závěr Někoho možná napadne otázka zda nešlo v životě Rachab o nějaké chvilkové vzplanutí ve vztahu k Bohu a nebo o projev dočasné Boží přízně ve vztahu k této ženě? V knize Jozue 6.kap. čteme: Ale nevěstku Rachabu, dům jejího otce a všechno, co jí náleželo, nechal Jozue naživu. Tak zůstala uprostřed Izraele až dodnes, poněvadž skryla posly, které poslal Jozue na výzvědy do Jericha /Joz 6,25/. Později se Rachab vdala a Bůh se v životě její rodiny velice oslavil. Její rodinu bychom našli ve výčtu předků krále Davida a jméno Rachab
nalézáme v rodokmenu Pána Ježíše, jak jej uvádí Matoušovo evangelium. Vše, co Bůh koná v životě člověka je nejen dobré a dokonalé, ale také nese pečeť stálosti a věčnosti. Nebojme se Bohu cele věřit a s Boží pomocí budujme svůj vztah víry k Pánu Ježíši jako našemu Spasiteli a také Pánu. Život Rachab je v tom pro nás dobrou motivací a příkladem. Hradec Králové 25.3.2007 Martin Legát