Diferenciace současného stavu geobiocenóz
Diferenciace současného stavu geobiocenóz Hodnocení současného stavu dle vegetační složky geobiocenóz Struktura, druhové složení, základní funkční a ekologické vlastnosti, intenzita, druh antropického vlivu na vegetaci Nezbytnost detailní typizace kriteria vymezování: Lesní porosty dle dřevinné skladby TTP dle druhového složení ve vazbě na ekologické podmínky (ekotop!) OP dle velikosti souvislých ploch Vegetaci sídel dle podílu zastavěné plochy/plochy s vegetací Ekotonová společenstva Diverzita krajiny nejčastěji vyjadřována jednotkami rostlinných formací nebo společenstev (fytocenóz)
Diferenciace současného stavu geobiocenóz Formace = soubor rostlinných populací určité fyziognomie bez zřetele k floristickému složení Fytocenóza = část geobiocenózy vznikající soužitím populací více druhů rostlin v určitém prostředí Listnatý les sv. Alnion incanae Kulturní step sv. Festucion valesiacae
Diferenciace současného stavu geobiocenóz Životní prostředí fytocenózy = BIOTOP Pro účely vymezování ÚSES 2 stupně mapování: MAPOVÁNÍ KRAJINY MAPOVÁNÍ FYTOCENÓZ (biotopů)
Mapování krajiny Též základní mapování Celoplošné zachycení diverzity krajiny Cílem je přehled o současném stavu a rozložení různých společenstev v krajině pro navazující vymezení EVSK vyžadujících zvýšenou péči a ochranu V tomto typu mapování využíváme pro členění vegetace tzv. FYZIOTYPŮ Metodika: VONDRUŠKOVÁ H. et al. (1994): Mapování krajiny. SMS, Praha.
Typy aktuální vegetace účelový typ segmentu Stupeň ekologické stability Konkrétní charakter společenstva, typ kultury, jednotlivé kódy
Mapování fytocenóz Vylišení fytocenóz na některé z možných úrovní (asociace, svaz, řád, třída) v navržených EVSK Provádí se následně po mapování krajiny Mimo jiné se využívá při typizaci VKP a slouží jako podklad pro určení zásad managementu Metodika: ŘEPKA R. et al. (1994): Mapování fytocenóz. ČÚOP Brno, Praha.
Kategorizace geobiocenóz dle stupně ekologické stability (SES) Různým typům aktuální vegetace (typům biotopů) lze přisoudit určitou relativní hodnotu ekologické stability Ekologická stabilita krajiny Antropogenní ovlivnění krajiny Pro účely vymezování ÚSES se používá 6místná stupnice: 0 bez významu 3 střední význam 1 velmi malý význam 4 velký význam 2 malý význam 5 výjimečně velký význam
Vymezení kostry ekologické stability EVSK = základ kostry ekologické stability EVSK = současně existující části krajiny, které jsou tvořeny ekosystémy s relativně vyšší ekologickou stabilitou, nebo v nich tyto ekosystémy převažují Základní podklad pro zpracování návrhu ÚSES Vymezení na základě srovnání potenciální stav/aktuální stav Princip relativního výběru
EVSK Dle prostorově-strukturních kriterií (tvar, velikost, stejnorodost, současný stav) rozlišujeme: Ekologicky významné krajinné prvky (EVKP) - 1 ar-10 ha, 1 typ společenstva Ekologicky významné krajinné celky (EVKC) - 10 1 000 ha, více typů společenstev Ekologicky významné krajinné oblasti (EVKO) - více než 1 000 ha, více typů společenstev Ekologicky významná liniová společenstva (EVLS) - specifická formace v krajině úzký protáhlý tvar
Etapy mapování 1) PŘÍPRAVNÉ Excerpce veškerých stávajících podkladů o využití území Letecké, družicové snímky, kartografická díla Neprobíhá terénní průzkum 1: 50 000
Etapy mapování 2) ZÁKLADNÍ MAPOVÁNÍ Celoplošný terénní průzkum současného stavu geobiocenóz Vymezení EVSK Pro jednotlivá EVSK základní charakteristika (lokalizace, ekotop, biota) 1:10 000, 1: 5 000
Etapy mapování 3) SPECIÁLNÍ MAPOVÁNÍ Na principu selektivního výběru nejhodnotnější území Vymezení a detailní charakteristika biotopů Velká měřítka 1: 5 000, 1: 2 000
Charakteristika biotopu Lokalizace (KÚ, číslo mapového listu, plocha, název, ) Popis ekotopu (nadmořská výška, expozice, sklonitost, geologie, ) Popis bioty (aktuální vegetace, KES, etážovitost, druhy, ) Hodnocení z hlediska biogeografické diferenciace (TŘ, HŘ, VS, antropické ovlivnění, biogeografický význam, NATURA, ) Negativní vlivy, ohrožení Rámcové zásady péče o hodnocený segment
Děkuji za pozornost