Ekologické sítě v krajině

Transkript

1 Ekologické sítě v krajině Ekologicky významné segmenty krajiny. Kostra ekologické stability. Sestavila: Eva Boucníková

2 Proč vytváříme ekologické sítě?

3

4 Cíle vytváření ekologických sítí Uchování a podpora rozvije přirozeného genofonfu krajiny. Zajištění příznivého působení na okolní, ekologicky méně stabilní části krajiny a jejich prostorové členění. Podpora možnosti polyfunkčního využívání krajiny. Uchování významných krajinných fenoménů. Zvýšení biologické diverzity.

5 Zahraničí V Německu - síť biotopů /Biotopvernetzung/ v Nizozemí - národní ekologická síť /Ecologische hoofdstructuur/ v některých státech USA - síť biokoridorů pod názvem zelené cesty /Greenways/ v Evropské unii - EECONET (European Ecological Network)

6 Územní systémy ekologické stability v ČR Zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/92 Sb. Územní systém ekologické stability krajiny je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu.

7 Ekologická stabilita Je schopnost ekosystému vyrovnávat změny způsobené vnějšími činiteli a zachovávat své přirozené vlastnosti a funkce. A) minimální změnou za působení rušivého vlivu B) spontánním návratem do výchozího stavu. Ekologická labilita Ekologická rovnováha

8 A) Vnitřní ekologická stabilita B) Vnější ekologická stabilita Stupeň ekologické stability je nepřímo úměrný intenzitě antropogenního ovlivnění. Čím vyšší je množství dodatkové energie a živin, nutných pro funkci ekosystému v kulturní krajině, tím nižší je jeho ekologická stabilita.

9 Části krajiny s relativně vysokou vnitřní stabilitou. Ekologicky Významné Segmenty Krajiny Přírodní společenstva Zbytky pralesních, skalních a rašeliništních společenstev Člověkem podmíněná přírozená společenstva Např. louky, pastviny, staré vysokokmenné sady, lada, výmladkové lesy, rybníky a některé mokřady.

10 Ekologicky významné segmenty krajiny: I. Prostorově strukturní kritéria: Významné krajinné prvky Celky Oblasti Liniová společenstva II. Funkční kritéria: Biocentra Biokoridory Interakční prvky III. Biogeografická kritéria: Lokální Regionální Nadregionální Provinciální Biosférické

11 I. Prostorově strukturní kritéria: (velikost a tvar, stupeň stejnorodosti ekologických podmínek a současný stav biocenóz) Ekologicky významné krajinné prvky - malé území do 10 ha se stejnorodými ekologickými podmínkami. Zahrnují obvykle jen jeden typ společenstva - prameniště, tůňka, zbytek lesa, mokřadní louka Ekologicky významné krajinné celky - rozsáhlá území (10 až 1000 ha), kde rozmanité ekologické podmínky umožňují existenci více typů společenstvech střední toky řek s lesními a mokřadními společenstvy. Ekologicky významná krajinná oblast - území nad 1000 ha. Vyznačuje se rozmanitostí ekologických podmínek i rozmanitostí společenstev, mezi nimiž mají velký podíl ekologicky stabilní společenstva přirozená a přírodě blízká zbytky původních lesů, rybniční oblasti Ekologicky významná liniová společenstva - mají protáhlý úzký tvar (břehové porosty, aleje a stromořadí )

12 II. Funkční kritéria: Biocentrum - biotop nebo soubor biotopů v krajině, které svým stavem a velikostí umožňuje trvalou existenci přirozeného či pozměněného, avšak přírodě blízkého ekosystému. Biokoridor - území, které neumožňuje rozhodující části organismů trvalou dlouhodobou existenci, avšak umožňuje jejich migraci mezi biocentry, a tím vytváří z oddělených biocenter síť. Interakční prvek - krajinný segment, který na lokální úrovni zprostředkovává příznivé působení ostatních ekologicky významných částí ÚSES (biocenter a biokoridorů) na okolní, méně stabilní, krajinu do větší vzdálenosti. Jde o lokality zabezpečující dílčí, avšak základní funkce organismů. Často plní v krajině i další funkce jako protierozní, krajinotvornou, estetickou. Dle vyhlášky č. 395/1992 Sb. (prováděcí vyhláška k zákonu č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny)

13 Biocentra: Dle funkčnosti: Dle vzniku a vývoje: Dle reprezentativnosti: Dle rozmanitosti biocenóz: existující, funkční nedostatečně funkční chybějící, nefunkční reprezentativní unikátní přírodní antropicky podmíněná heterogenní homogenní Dle rozmanitosti ekotopů: Dle typu formace: Dle geoekologických vazeb: Dle biogeografické polohy: jednoduchá kombinovaná konektivní izolovaná centrální kontaktní lesní křovinná travinná mokřadní vodní skalní ostatní

14 Biokoridory: Dle funkčnosti: Dle vzniku a vývoje: Dle rozmanitosti biocenóz: přírodní antropicky podmíněná existující, funkční nedostatečně funkční chybějící, nefunkční heterogenní homogenní Dle rozmanitosti ekotopů: Dle typu formace: Dle konektivity: Dle podobnosti spojovaných biocenter: jednoduchá kombinovaná souvislé přerušované modální kontrastní lesní křovinná travinná mokřadní vodní ekotonové

15

16 III. Biogeografická kritéria: Provinciální a biosférický význam - území, která reprezentují bohatství celé naší planety, obvykle větší než 1000 ha, lépe ha, což zajišťuje podmínky existence i velkým ptákům a savcům V ČR je 6 BR (Krkonoše, Šumava, Křivoklátsko, Třeboňsko, Pálava a Bílé Karpaty) Nadregionální biogeografický význam - přisuzujeme rozlehlým územím, v nichž plocha stabilních společenstev by měla dosahovat zhruba 1000 ha. To proto, aby zde našly podmínky existence i druhy organismů náročnější na prostor. Regionální význam - mají ekologicky významné segmenty krajiny, v nichž jsou zastoupena společenstva reprezentující rostlinstvo a zvířenu určitého biogeografického regionu (10 do 50 ha). Lokální význam - plošně méně rozlehlé segmenty, často pouze s výskytem druhů a společenstev, které dosud nejsou zařazeny mezi chráněné a ohrožené a nejsou považovány za vzácné.

17 xeon.env.cz

18

19 Koncepce ÚSES: Vymezení kostry ekologické stability Navrhování územních systémů ekologické stability + = Ekologické sítě v krajině

20 Vymezování kostry ekologické stability

21 1) Hodnocení potenciálního stavu ekosystémů v krajině 2) Hodnocení současného (aktuálního) stavu v krajině 3) Hodnocení antropogenního ovlivnění a stupně ekologické stability 4) Diferenciace území z hlediska ochrany a tvorby krajiny včetně vymezení ekologicky významných segmentů krajiny.

22 Hodnocení potenciálního stavu ekosystémů v krajině Skupiny typů geobiocénů STG Vegetační stupňovitost Trofické řady Hydrocké řady

23 Vegetační stupně dle Zlatníka (1963) 1. dubový, 2. bukodubový, 3. duba bukový, 4. bukový, (resp. dubojehličnatý jedlobukový) 5. smrkojedlobukový, 6. smrkový, 7. klečový, 8. subalpínský a alpínský.

24

25 Trafické řady - vyjadřují rozdíly v minerální bohatosti a kyselosti půd. A - oligotrofní (chudá a kyselá), B - mezotrofní (středně bohatá), C - nitrofilní (obohacená dusíkem), D - bazická (živinami bohatá na bazických horninách, především na vápencích).

26 Hydrické řady - vystihují ekologicky významné rozdíly ve vlhkostním režimu půd. 1. suchá, 2. omezená, 3. normální, 4. zamokřená, 5. trvale mokrá, a - proudící (okysjičenou) vodou, b - stagnující vodou, 6. rašeliništní.

27 Hodnocení aktuálního stavu 1)Mapování krajiny v krajině a) Pellantová J. a kol., Výzkumné a monitorovací pracoviště ČÚOP Brno, Praha 1994 b) Vondrušková H. a kol, Státní melioračnl správa, regionální pracoviště Hradec Králové, Praha ) Mapování biotopů a) Řepka, R. a kol. (1994) : Metodika mapování fytocenóz. ČÚOP Praha. 55 s. b) Guth, J., Pokorný, J. a kol. (2001) : Metodika podrobného mapování biotopů soustavy NATURA 2000 a Smaragd. AOPAK Praha. 13 s c) Petřík, P., Vojta, J., Guth, J. (2001) : Metodika kontextového mapování NATURA AOPAK Praha. 9 s.

28 Hodnocení antropogenního ovlivnění a stupně ekologické stability Kritéria stupňů přirozenosti: Změny struktury společenstva ve srovnání s přírodním společenstvem. Podíl druhů původních oraganismů vzhledem k počtu druhů tvořících přírodní společenstvo. Podíl vymřelých druhů původní bioty. Podíl spontánních sekundárních organismů. Podíl synantropních nebo ruderálních organismů ( průvodců člověka ) Životní trvalost kultivovaných i spontánních druhů v ekosystému.

29 Koeficient antropického ovlivnění vegetace: K aov = I + II + III + IV + V VI + VII + VIII + IX + X l - velmi silné... do 0, silné...0,41-0, průměrné... 0,81-1, slabé...1,21-2, velmi slabé...nad 2,00

30 Kritéria stupňů přirozenosti: Změny struktury společenstva ve srovnání s přírodním společenstvem. Podíl druhů původních oraganismů vzhledem k počtu druhů tvořících přírodní společenstvo. Podíl vymřelých druhů původní bioty. Podíl spontánních sekundárních organismů. Podíl synantropních nebo ruderálních organismů ( průvodců člověka ) Životní trvalost kultivovaných i spontánních druhů v ekosystému.

31 KATEGORIZACE ODEZVY SPOLEČENSTEV NA ANTROPICKÉ OVLIVNĚNÍ GEOBIOCENÓZ NA ZÁKLADĚ SROVNÁNÍ PŘÍRODNÍHO A AKTUÁLNÍHO STAVU VEGETACE (podle von Hornslcina 1958 upravil J. Lacina, Löw 1995) Kategorie Změny ekolopu Změny vegetace Zařazení typfi akluální vegetace I. původní beze změny beze změny zřejmě již jen některá společenstva ne přišlu p- ných skal 11. přírodní beze zmčny, případně jen nepřímé vlivy na úrovni globálních změn (znečištěním ovzduší apod.) stabilní auloregulač-ní klimaxová společenstva se zachovaným přírodním druhovým složením i prostorovou strukturou pouze fragmenty převážně lesních biocenáz na extrémních, hospodářsky nevyužívaných sta noví S lích III. přirazená velmi pozvolné /měny podmíněné nepřímými vlivy (např. znečištění ovzduší ze vzdálených zdrojů, mírná změna dynamiky vlhkostního režimu pfid, vyvolaná vodohospodářskými úpravami v jiné části povodí) původní druhové složení, mírně změněná struktura lesní porosiy s přirozenou dřevinnou skladbou, šetrně obhospodařované rašeliniště bez přímých těžebních zásahů

32 IV podmíněně přirozená V přírodě blízká VI. přírodě podmíněně vzdálená VII. přírodě podmíněně blízká VIII. přírodě vzdálená IX. přírodě cizí mírně změny reliéfu a fyzikálních vlastností půd, způsobené málo intenzivní hospodářskou činností, jejíž vlivy uí dříve ustaly mírné reverzibilní změny zej měn a pfidních vlastností vyvolané změněnou biocenózou silnější reverzibilní změny pil d nich vlastností, vyvolané silně změněnou biocenózou, případně i vlivy znečištění prostředí (působení fy-totoxických imisí) ire verzi bil ně výrazné změněný reliéf a půdy, aíe přímé anlropické vlivy ustaly výrazná změna půdních vlastností, částečně i reliéfu, je trvale udržována výra?ná změna půdních vlastností, částečně i reliéfu, je trvale ovlivňována X. umělá ireverzibilní změna reliéfu, pudní profil překryt po ukončení přímých vlivů jsou lokality zvolna osídlovány původními druhy vegetace silně změněný vzájemný poměr původních druhů a příměsí neofytů; v případě změny fyziogno-mického typu vegetační formace (lesy na louky) sem patří jen ty, které spějí přirozenou sukcesí ke klimaxověmu stádiu zachován fyziognornický typ vegetace, ale v druhové skladbě převažují nepůvodní druhy, případně porosty s významným podílem původních druhů, ale siině ovlivněně zneěistě-ním prostředí po ukončení přímých antropických vlivů spěje bioccnó/a samovolně do takového stavu, který by byl v rovnováze se silně zničnčným ekotopem zemědělské a zahradní kultury charakteru trvalých vegetačních formací, závislé na periodicky se opakujících lidských zásazích nestabilní formace užitkových neofytů, řcela závislé na lidských lá-sazícli (přísunu živin a energie) bez chtonofylické vegetace rozptýlená trvalá vegetace na agrárních terasách a valech, Iravinoby-linná lada lesní porosty s dřevinami přirozené skladby, trvale travní porosty s převahou přirozeně rostoucích druhů, břehově porosty lesní porosty s výraznou převahou nepůvodních dřevin (např. smrkové monokultury ve 2. a 3. vegetačním stupni), porosty poškozené fylo-tosickými imisemi opuštěné deponie odpadů průmyslové a zemědělské výroby, výkopy, haldy, v první fázi osídlované převážně ruderální vegetací sady a lahrady, vinice, kulturní trvalé Iravní porosty, parky s převahou nepůvodních druhů, hřbitovy, sídia vesnického tvpu, zahradní částí měst agrocenózy zastavěné plochy, komunikace s umělým povrchem, lomy v provozu

33

34

35 Použitá literatura: Buček, A.: Ekologické sítě koncepce, tvorba a péče. MZLU v Brně. In.: Petrová, A.(ed.): ÚSES - zelená páteř krajiny. Sborník referátů ze semináře v Brně, 9-10.září 2003, AOPK ČR, Brno, Löw, J., a kol.: Rukověť projektanta ÚSES. Doplněk, Brno, Míchal, I. a kol.: Územní zabezpečování ekologické stability. Teorie a praxe. MŽP ČR, Míchal, I.: Ekologická stabilita. Veronica, Brno, 2.vydání, Zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/92 Sb.