DIREKTÁŘ ČESKÉ DOMINIKÁNSKÉ PROVINCIE

DIREKTÁŘ ČESKÉ DOMINIKÁNSKÉ PROVINCIE ČESKÁ DOMINIKÁNSKÁ PROVINCIE PRAHA 2016

ČESKÁ DOMINIKÁNSKÁ PROVINCIE DEKRET č.j. 84 / 2016 Slavné a společné slavení liturgie je podle vůle svatého Dominika jeden z hlavních úkolů našeho povolání. Slavení liturgie je také středem a srdcem celého našeho života, jehož jednotnost má své kořeny především v liturgii. 1 Už od počátku záleželo našemu řádu na uspořádání života modlitby a liturgie. Veden touhou dát našim komunitám jednotnou liturgii, pověřil magistr řádu bl. Humbert z Romansu skupinu bratří, aby připravila vzorové liturgické knihy. Ty pak svou autoritou roku 1256 vydal jako Prototyp, který je od té doby stále platným zdrojem dominikánské liturgické tradice. 2 Na jeho základě a v jeho duchu se utvářely i pozdější liturgické předpisy našeho řádu. Liturgická komise naší provincie pečlivě prozkoumala dostupné zdroje týkající se slavení liturgie hodin a připravila Direktář České dominikánské provincie, který byl zaveden v roce 2013. Naše komunity měly možnost tento direktář vyzkoušet v praxi. Na základě získaných zkušeností vypracovala liturgická komise tuto novou verzi direktáře a doplnila ho o část týkající se slavení konventní mše svaté a preambuli. Tímto dekretem vyhlašuji jeho platnost a nařizuji, 3 aby se liturgie ve všech komunitách naší provincie slavila v souladu s ustanoveními, která jsou v něm obsažena, a to od začátku doby postní, Popeleční středy 1. března 2017. Dáno v Praze, v konventu sv. Jiljí opata, v den 800. výročí potvrzení našeho řádu papežem Honoriem III., 22. prosince 2016. Fr. Benedikt Mohelník OP provinciál 1 Srov. LCO č. 57. 2 Srov. Vincent de Couesnongle OP, Vyhlašující list Propria OP ze dne 15. srpna 1983, č. 1. 3 Viz LCO č. 278, 3.

DIREKTÁŘ ČESKÉ DOMINIKÁNSKÉ PROVINCIE PREAMBULE Z knihy stanov a nařízení: Máme účast na poslání apoštolů a bereme na sebe i způsob jejich života, jak ho chápal svatý Dominik. Jednomyslně žijeme společným životem, věrně zachováváme sliby evangelijních rad, se zanícením konáme společnou liturgii, zejména eucharistii a božské oficium, i vnitřní modlitbu, ustavičně studujeme a vytrváváme v řeholní observanci. To všechno přispívá nejen k Boží slávě a k našemu posvěcení, ale také to přímo slouží spáse lidí. 4 Z traktátu O modlitbě Páně od svatého biskupa a mučedníka Cypriána: Učitel pokoje a Pán jednoty především nechtěl, abychom se modlili každý sám a soukromě, jako bychom prosili jen za sebe. Neříkáme: Otče můj, jenž jsi na nebesích, ani: Chléb můj dej mi dnes. A nikdo nežádá za odpuštění jen pro sebe, ani neprosí, aby jen on nebyl uváděn do pokušení a byl zbaven od zlého. Naše modlitba je veřejná a společná, a když se modlíme, nemodlíme se za jednotlivce, ale za všechen Boží lid, protože všichni tvoříme jednotu. Bůh pokoje a Učitel svornosti, který nás vedl k jednotě, chtěl, aby se jeden modlil za všechny, stejně jako on sám v sobě nesl všechny. Touto zásadou se při modlitbě řídili tři jinoši zavření v ohnivé peci, svorní v jednohlasé prosbě a v jednotě ducha. Potvrzuje to spolehlivě Písmo svaté, když nás poučuje, jak se modlili, dává nám příklad, který máme při modlitbě následovat, abychom dokázali být jako oni. Praví totiž: Tu tito tři jakoby jedněmi ústy chválili, velebili a oslavovali Boha. Mluvili jako jedněmi ústy, a to je ještě neučil modlit Kristus. A když se takto modlili, byla jejich slova účinná a působivá, protože modlitba pokojná, prostá a duchovní dochází u Pána sluchu. Dozvídáme se, že tak se modlili i apoštolové a učedníci po nanebevstoupení Páně. Ti všichni jednomyslně setrvávali v modlitbách spolu se ženami, s Ježíšovou matkou Marií a s jeho příbuznými. Setrvávali jednomyslně v modlitbách, a svou vytrvalou a svornou modlitbou ukazovali, že Bůh, který svorným dává přebývat v domě, vpouští do věčného Božího domova jen ty, kteří jsou při modlitbě jedné mysli. 5 4 LCO č. 1 IV. 5 LH III, str. 322. Direktář České dominikánské provincie 5

Snaha o sjednocení způsobu slavení liturgie v našich komunitách není otázkou estetiky, ale má hluboce duchovní význam. Je konkrétním výrazem našeho úsilí o jednomyslnost, které se projevuje i v tak zásadní oblasti našeho řeholního života, jakou je slavení liturgie. Snaha o sladění zpěvu, recitace, postojů i gest vyjadřuje naše úsilí o jednotu srdcí při chválení Pána. Stejně jako jiné oblasti společného života je i tato snaha o jednotu současně povzbuzením i askezí. Vyžaduje od nás neustálou pozornost a přizpůsobování se spolubratřím během slavení liturgie. Občas od nás vyžaduje slevit z vlastních představ či vkusu a přizpůsobit se rozhodnutí komunity. Současně je však krásná a harmonická liturgie komunity velkým svědectvím navenek a povzbuzením pro duchovní život nás samotných. KONVENTNÍ MŠE SVATÁ Všeobecné pokyny 1. Středem společného liturgického života komunity je konventní mše svatá. 6 Proto se má ve všech konventech slavit denně. 7 2. K účasti na konventní mši svaté jsou dle LCO vázáni všichni bratři, i když ten den slaví jinou mši svatou. 8 Z toho plyne, že si pro neúčast na konventní mši svaté mají vyžádat dispens od převora. 9 3. O velikonočním triduu a slavnostech má dle staré řádové tradice slavení konventní mše svaté i liturgie hodin předsedat představený. 10 Zdá-li se to však vhodné, může homilií pověřit jiného bratra kněze či jáhna. 4. Slavení mše svaté se řídí Všeobecnými pokyny k Římskému misálu 11 a následujícími upřesněními. 5. Výběr mešního formuláře i uspořádání konventní mše svaté a jejích prvků není věcí celebranta, ale celé komunity. Proto všichni celebranti uposlechnou pokynů kantora ustanoveného převorem. Závažnější rozhodnutí může převor vyhradit kapitule. 6 LCO č. 59 I. 7 LCO č. 61. Pokud každodennímu slavení konventní mše svaté brání nějaké překážka, podléhá posouzení provinciála s radou viz LCO č. 61 II. 8 LCO č. 63. 9 Tuto dispens je možno udělit habituálně. 10 Srov. CæJ, č. 861 a násl. 11 Všeobecné pokyny k Římskému misálu (dále jen IGMR), revidovaná verze v reedici Českého misálu z r. 2015. 6 Direktář České dominikánské provincie

Výběr textů 6. Při konventní mši svaté zpravidla slavíme totéž co v liturgii hodin. Proto rozhodnutí, které nezávazné památky slavit, zda a jaké společné texty používat apod., nezávisí na libovůli celebranta, ale řídí se rozpisem pro slavení liturgie. 7. Formuláře votivních mší, mší za zemřelé, mší za různé potřeby či mší spojených s určitými obřady se při konventní mši svaté užijí jen v odůvodněných případech a se souhlasem představeného. 8. Pokud mešní formulář nabízí variantní texty čtení, orací, apod. přísluší jejich výběr hlavnímu celebrantovi, při zachování liturgických předpisů. 12 Totéž platí i pro volbu eucharistické modlitby. 13 9. Při týdenní konventní mši svaté za zesnulé 14 se užívá mešní formulář podle liturgické doby nebo památky, pouze intence je za zemřelé. 10. Eucharistické modlitby ať se dle zvyklostí provincie rozdělí mezi koncelebranty následujícím způsobem: 15 a) ve druhé eucharistické modlitbě: 1. Pamatuj, Bože ať říká první koncelebrant, 2. Pamatuj také druhý koncelebrant, 3. Smiluj se nad námi třetí koncelebrant; b) ve třetí eucharistické modlitbě: 1. Skrze něho ať říká první koncelebrant, 2. Pro tuto oběť druhý koncelebrant, 3. Slyš naše prosby třetí koncelebrant, 4. Přivítej ve svém království čtvrtý koncelebrant; 12 IGMR, č. 357 363. 13 Viz následující ustanovení IGMR: 365. [322.] Při výběru eucharistické modlitby z těch, které se nacházejí v Mešním řádu, je vhodné řídit se těmito zásadami: a) První eucharistické modlitby neboli římského kánonu se může použít vždycky. Je vhodný zvláště ve dnech, které mají vlastní V tomto společenství nebo Přijmi tedy; rovněž tak o svátcích apoštolů a svatých, o nichž je v této eucharistické modlitbě zmínka; dále o nedělích, pokud se z pastoračních důvodů nedá přednost třetí eucharistické modlitbě. b) Druhá eucharistická modlitba je pro svůj zvláštní ráz vhodná pro dny v týdnu nebo při zvláštních okolnostech. [ ] c) Třetí eucharistická modlitba se může spojit s každou prefací. Má jí být dávána přednost o nedělích a svátcích. [ ] d) Čtvrtá eucharistická modlitba má neměnnou prefaci a podává obšírnější souhrn dějin spásy. Může se jí použít, nemá-li mše svou vlastní prefaci, a o nedělích během roku. [ ] 14 LCO č. 71 I. 15 Níže uvedené uspořádání zahrnuje vždy jedno dělení navíc oproti IGMR, č. 228, 231, 234. Direktář České dominikánské provincie 7

c) ve čtvrté eucharistické modlitbě: 1. A ještě, Bože, prosíme ať říká první koncelebrant, 2. Pamatuj také na věřící druhý koncelebrant, 3. A nám všem třetí koncelebrant; 11. Pokud je přítomen pouze jeden koncelebrant, ať říká pouze pouze texty určené prvnímu koncelebrantu, v římském kánonu prvnímu a třetímu koncelebrantu. 12. Společné části eucharistické modlitby ať všichni koncelebranti recitují nahlas. Přitom ať dbají na stejný tón i rytmus recitace a na to, aby nikdo společné recitaci nedominoval. 16 13. Vsuvky v eucharistické modlitbě: a) v anafoře jmenujeme diecézního biskupa, popř. pomocného biskupa, ne však jiné přítomné biskupy; více pomocných biskupů se uvádí se společně beze jména: s naším biskupem N a jeho pomocnými biskupy, 17 b) světce daného dne či patrona vkládáme pouze ve 3. anafoře, c) mešní intenci je možno zmínit pouze v římském kánonu ve vzpomínce na živé resp. zesnulé. Prvky slavení 14. Bratřím ať se svaté přijímání podává vždy pod obojí způsobou. Co se ostatních věřících týče, ať způsob podávání stanoví konventní kapitula. 15. O nedělích, slavnostech a svátcích je vhodné užívat svíce, kříž, kadidlo a evangeliář, podle rozhodnutí konventní kapitula či pokynů kantora. 16. Při slavení velikonočního tridua a dalších svátků, které mají v misálu vlastní dominikánské texty a prvky liturgie, se doporučuje tyto prvky uplatňovat. 16 Ustanovení IGMR, č. 218, dle kterého mají koncelebranti recitovat společné části eucharistické modlitby polohlasem, je explicitně motivováno snahou, aby bylo textům lépe rozumět. Pokud jsou však bratři schopni společně recitovat nahlas, vyjadřuje to lépe komunitní rozměr slavení. 17 IGMR, č. 149. 8 Direktář České dominikánské provincie

Postoje 17. Upřesnění některých pokynů IGMR: 18 a) při zpěvu sekvence stojíme, 19 b) před evangeliem povstaneme na začátku zpěvu před evangeliem (Aleluja nebo Chvála tobě, Kriste). To se týká i celebranta, který nakládá kadidlo a žehná jáhnovi vestoje (pouze biskup tak činí vsedě), 20 c) po přímluvách všichni usednou (včetně hlavního celebranta, který vyčká, až bude připraven oltář), během obětního průvodu sedíme, 21 d) pokud se neokuřuje, povstáváme až před modlitbou nad dary, tj. po odpovědi na výzvu Modlete se, 22 e) během eucharistické modlitby stojíme; všichni kromě celebranta a koncelebrantů poklekají na začátku epikleze a povstávají po proměňování ve chvíli, kdy povstává hlavní celebrant, 23 f) během zpěvu Beránku Boží stojíme, spolu s celebrantem pokleknou i všichni ostatní, kromě koncelebrantů zůstanou klečet na Hle, Beránek Boží i odpověď Pane, nezasloužím si, 18. Koncelebranti přistupují k oltáři po modlitbě nad dary, ledaže pro velký počet přítomných koncelebrují z místa. Hlavní celebrant vyčká jejich příchodu a teprve potom začne dialog před prefací. 19. Při eucharistické modlitbě konají koncelebranti pouze ta gesta, která jsou pro ně výslovně předepsána. 24 20. Kantor ať dbá na to, aby komunita sjednotila gesta a postoje při slavení konventní mše svaté a aby jednotlivé liturgické úkony byly vhodně prostorově uspořádány. 18 Srov. IGMR, č. 43. Viz též směrnici KBS Gestá a postoje pri sv. omši z r. 2005. 19 IGMR toto nespecifikuje, ale vyplývá to z charakteru sekvence i ze skutečnosti, že sekvence se původně zpívala až po Aleluja. 20 Srov. IGMR, č. 131 132 a 212. 21 IGMR, č. 139. 22 Dle IGMR, č. 41 se má vstávat na výzvu před modlitbou nad dary. Biskupské konference okolních zemí to interpretují tak, že se má vstávat již před výzvou, jakmile dozní zpěv k přípravě darů, popř. na začátku výzvy. Instrukce ČBK Gesta a postoje při mši z r. 2000 však uvádí až před modlitbou. 23 Odvozeno od pokynů pro jáhna v Cæremoniale episcoporum, č. 155 24 IGMR, č. 217 236. Direktář České dominikánské provincie 9

Úkoly jáhna 21. Upřesnění některých pokynů IGMR: a) jáhen nesoucí evangeliář nedělá po příchodu k oltáři úklonu, ale hned přistoupí k oltáři a položí na něj evangeliář; oltář však políbí až spolu s hlavním celebrantem; b) přímluvy čte jáhen, a to od ambonu, c) po skončení přímluv kněz zůstává u sedadla, dokud jáhen za pomoci ministrantů nepřipraví oltář; koná-li se obětní průvod, jdou spolu převzít dary, až když je oltář připraven, 25 d) během zpěvu Beránku Boží přináší ze svatostánku eucharistii, e) pozdravení pokoje přijímá jáhen až po koncelebrantech, f) po hlavním celebrantovi přijímá jáhen pod obojí způsobou, teprve pak koncelebranti přijmou krev Páně, g) jáhen podává svaté přijímání spolu s hlavním celebrantem; podává-li se pod obojí způsobou, podává z kalicha. 22. Asistují-li dva jáhni: a) první jáhen (u oltáře se drží vlevo): nese evangeliář, čte evangelium a přímluvy, připravuje oltář, asistuje u misálu, pronáší výzvu k pozdravení pokoje a propuštění; b) druhý jáhen (u oltáře se drží vpravo): přebírá s knězem obětní dary, připravuje kalich a asistuje u něj, okuřuje celebranta a lid při obětování, okuřuje během proměňování, přináší ciborium ze svatostánku a podává svaté přijímání. 23. Není-li přítomen jáhen, následující úkony převezme 1. koncelebrant: 26 a) přečte evangelium, 27 b) pronáší výzvu Pozdravte se navzájem 28 c) při zpěvu Beránku Boží přinese ciborium ze svatostánku. 25 IGMR, č. 178. 26 Srov. IGMR, č. 208. Níže neuvedené úkony jáhna však nekoná: nepronáší přímluvy, neasistuje při přípravě darů ani nepropouští lid (srov. IGMR, č. 138, 214, 250). 27 IGMR, č. 59. 28 IGMR, č. 239. 10 Direktář České dominikánské provincie

Zpěv 24. Aleluja či jiný předepsaný zpěv před evangeliem se nemá nahrazovat slokou písně, podobně jako texty ordinária se nesmí nahrazovat parafrázemi. 29 25. Obvyklý rozsah zpěvu při konventní mši svaté určí kapitula. 30 Liturgická komise doporučuje následující odstupňování: slavení ferie a památky neděle, svátky, slavnosti Velikonoční triduum Narození, Zjevení a Nanebevstoupení Páně, Seslání Ducha svatého zpívané části ordinárium žalm zpěv před evangeliem (Aleluja) dialog před a po evangeliu preface vč. dialogu Tajemství víry, Per ipsum Otče náš vč. výzvy jako předchozí + navíc: úvodní dialog všechny orace přijímání (od Otče náš do pozdravení pokoje) závěrečné požehnání jako předchozí + navíc: evangelium eucharistická modlitba (společná část) 26. Při mši svaté se důrazně doporučuje nekombinovat různé nápěvy: je vhodné zpívat při celé mši svaté buď Olejníka, nebo pouze chorální nápěvy. Liturgické oděvy 27. Hlavní celebrant i všichni koncelebranti obléknou ke mši svaté albu, štólu a ornát; jáhni albu, štólu a dalmatiku. 31 29 IGMR, č. 53, 62, 366. 30 Jedná se samozřejmě o obecná pravidla v konkrétní situaci se přizpůsobí hudebním schopnostem i momentální dispozici hlavního celebranta a dalším okolnostem. 31 IGMR, č. 336 338. Srov. též instrukci Redemptionis sacramentum, č. 123 a 126. Direktář České dominikánské provincie 11

LITURGIE HODIN Všeobecné pokyny 28. Slavení liturgie hodin se řídí Všeobecnými pokyny k liturgii hodin 32 a řádovými zvyklostmi. 29. Níže uvedené řádové zvyklosti vychází z rubrik současného dominikánského propria. 33 V duchu kontinuity liturgie jsou dále upřesněny podle rubrik dominikánského ritu, zejména Cæremoniale O.P. 34 a nařízení pozdějších generálních kapitul. Uspořádání chóru a rozmístění bratří 30. Chórové lavice mají být uspořádány do dvou chórů tak, aby během liturgie hodin bratři nebyli obráceni k oltáři, ale k sobě navzájem. 35 Toto uspořádání naznačuje přítomnost Krista v modlící se církvi (Mt 18,20) a je to krásný symbol kontemplativního života a eschatologického rozměru komunity. 36 31. Rozmístění bratří i hostů v chóru je úkolem kantora. Může podle potřeby přemisťovat bratry mezi chóry tak, aby oba byly vyrovnány co do zpěvu, při zachování pořadí podle precedence v rámci každého chóru. 37 32. Základní rozmístění bratří: 38 a) Pravý chór: (magistr řádu), převor, bratři podle precedence, hosté; b) Levý chór: (provinciál), podpřevor, bratři podle precedence, hosté. Dále se vyhradí místo pro kantora (pravý chór) a sukcentora (levý chór). 39 Pokud se to zdá být vhodné, je možné vyhradit místa i pro versikuláře a lektory, aby mohli snáze vycházet z chóru. Účastní-li se oficia významný host, uvede jej kantor na čestné místo. 40 32 Všeobecné pokyny k liturgii hodin (dále jen IGLH), in: Liturgie hodin, vydání pro potřebu dominikánského řádu, Karmelitánské nakladatelství, Praha, 2000 2003, I. díl, str. 17 a násl. 33 Indicationes quædam pro celebrationibus liturgicis in Ordine Prædicatorum, in: Liturgia horarum, Proprium officiorum O. P. (LHOP), ed. de Couesnongle, Řím, 1982, str. LXXV a násl. 34 Cæremoniale iuxta ritum S. O. P. (CæJ), ed. Jandel, Řím, 1869. 35 Srov. CæJ, č. 469 477. 36 Srov. Humbertus a Romanis, Opera de vita regulari, ed. J.J. Berthier, vol. II, Řím, 1889, str. 84. 37 Srov. CæJ, č. 885 6. 38 CæJ, č. 636. 39 CæJ, č. 884. 40 Srov. CæJ, č. 885. 12 Direktář České dominikánské provincie

33. Na hlavní hodinky (ranní chvály, nešpory, vigilie) se zapálí svíce na oltáři, ve velikonoční době také paškál. 41 Oficia v chóru 34. Rozdělení oficií v chóru je úkolem kantora. Uspořádají se následujícím způsobem: 42 35. Představený (v jeho nepřítomnosti hebdomadář): 43 a) dává znamení na začátek oficia a po čteních, 44 b) žehná při laudách a nešporách, c) modlí se De profundis, 45 d) o slavnostech a velikonočním triduu předsedá liturgii hodin. 46 36. Hebdomadář (střídají se všichni bratři kněží): 47 a) začíná oficium úvodním veršem, b) uvádí prosby a začíná/pronáší intence, c) začíná modlitbu Otče náš, d) pronáší závěrečnou modlitbu, e) pronáší modlitby při průvodu se Salve, f) žehná u stolu, etc. 37. Kantor (pravý chór) a sukcentor (levý chór) stálá oficia: 48 a) začíná zpěv hymnu, b) začíná zpěv/recitaci žalmů a kantik včetně příslušné antifony, 49 c) zpívá responsorium, užívá-li se složitý nápěv (resp. prolixa), d) začíná zpěv dalších antifon (Salve, ). 41 Srov. Indicationes quædam, č. 29. 42 Srov. Indicationes quædam, č. 22 27; CæJ, č. 859 1102. 43 V pořadí: (magistr řádu), provinciál, převor, podpřevor, vikář. 44 Srov. CæJ, č. 1097 a násl. Ačkoli podle Jandela by měl znamení dávat provinciál, jeví se vhodnější ponechat to místnímu představenému. 45 Srov. CæJ, č. 1101. 46 Srov. CæJ, č. 861 a násl. 47 Předsedat veřejnému slavení liturgie hodin přísluší knězi popř. jáhnu, pouze v jejich nepřítomnosti laikovi, srov. IGLH 254, 256, 258. V dominikánské tradici byli hebdomadáři jen bratři kněží (tj. profesové), ne však jáhni, srov. CæJ, č. 863. 48 Dle potřeby kantor i sukcentor přechází do druhého chóru, zastupují je či jim vypomáhají cantores auxiliarii (stálí nebo ad hoc), složitější nápěvy pak zpívají jako schola ve čtyřech (srov. CæJ, č. 884, 891 aj.). Zdá-li se to vhodnější, nesvěřují se kantorům další oficia v chóru (lektor ), aby jeden bratr nedělal všechno. 49 Viz níže způsob inchoace. Direktář České dominikánské provincie 13

38. Versikuláři (střídají se všichni bratři, při menším počtu bratří jejich úkoly převezmou kantor a sukcentor): 50 a) recitují invitatorium včetně antifony, b) recitují/zpívají responsoria, c) 1. versikulář říká verš před čteními v modlitbě se čtením a po krátkém čtení modlitby uprostřed dne, d) nesou svíce při průvodu se Salve a zpívají verše po antifonách, e) zpívají loretánské litanie a Inviolata. 51 39. Lektoři (střídají se všichni bratři): a) čtou krátká i dlouhá čtení v oficiu, b) čtou nekrolog a zahajují četbu u stolu. 40. Pravý a levý chór se střídají ve funkci prvního chóru. První chór je ten, který začíná oficium (je v něm hebdomadář); kantor prvního chóru 52 začíná hymnus, první žalm a evangelijní kantikum včetně antifon. 41. O slavnostech a během velikonočního tridua oficiu předsedá představený v pravém chóru. O těchto dnech je pravý chór první, i když příslušný týden připadá na levý chór. 53 Způsob pronášení jednotlivých částí oficia 54 Hymnus 42. Hymnus začíná kantor. Pronáší se zpravidla na dva chóry. Začíná jej kantor, první chór se k němu připojí po prvním verši. 55 43. Pokud se hymnus zpívá na složitější nápěv, může jej zpívat kantor či dva kantoři uprostřed chóru střídavě se všemi bratry najednou. 44. Při pronášení hymnu se po každém dvojverší dělá pauza. Strofy na sebe naopak plynule navazují. 50 V porovnání s CæJ je zde sloučeno oficium versikulářů a ceroferářů. 51 Zpěvem litanií mohou být pověřeni i jiní bratři, pokud versikuláři toho nejsou schopni. 52 Resp. sukcentor, jedná-li se o levý chór v tomto smyslu je pojem kantor užíván v následujících odstavcích. 53 Srov. CæJ, č. 640. 54 Pronášením se rozumí zpěv či recitace. Co se připojování chóru týče, dle Jandela zmíněné pravidlo platilo pouze pro zpěv: při recitaci se chór přidával až po druhém verši. 55 CæJ, č. 895. 14 Direktář České dominikánské provincie

Psalmodie 45. Žalmy a kantika se pronášejí na dva chóry. První žalm začíná první chór, druhý žalm druhý chór, atd. Evangelijní kantikum začíná vždy první chór. 46. Po mediaci označené * se dělá pauza; verše na sebe plynule navazují. Po flexe označené se při recitaci pokračuje bez přerušení, při zpěvu se dělá pauza media. 47. Antifonu začíná kantor a všichni se připojí v místě označeném v textu, nebo (není-li vyznačeno) v místě naznačeném kantorem. 56 Toto platí pro antifonu před i po žalmu či kantiku. 48. Nato kantor začne první verš žalmu a chór se připojí za *. Inicium se zpívá pouze po antifoně, u kantik Benedictus a Magnificat na začátku každého verše. 49. Zvláštní případy: a) Pokud antifona odpovídá začátku žalmu/kantika, začne kantor rovnou žalm, jako kdyby před ním žádná antifona nebyla. Po žalmu všichni pronáší antifonu obvyklým způsobem; 57 b) Pokud se pronáší více žalmů se společnou antifonou (malá hóra, vigilie), postupuje se, jako by se jednalo o jeden dlouhý žalm se Sláva Otci uprostřed, tj. střídání chórů pokračuje plynule bez přerušení, nehledě na 1. a 2. chór. Nezpívají se inicia, druhý a třetí žalm začíná kantor příslušného chóru. 58 Verše a responsoria 50. Verše před čteními v hodince četby a po čteních při modlitbě během dne: verš (označeno V) pronáší 1. versikulář ze svého místa, oba chóry odpovídají responsem (označeno R). 51. Responsorium v ranních chválách, nešporách a kompletáři: versikuláři uprostřed chóru pronesou responsum, oba chóry je zopakují. Poté versikuláři pronáší první část verše a Sláva Otci, přičemž oba chóry se vždy připojí po *. 56 CæJ, č. 656, 662, 895. 57 V češtině začínáme zpěv žalmu běžným iniciem žalmového nápěvu. V latině kantor začne nápěvem antifony až k dvojčáře, naváže žalmovým nápěvem a skončí mediací. Po * se připojí příslušný chór. Po žalmu se antifona zpívá vlastním nápěvem. Srov. CS 30 a 83. 58 CæJ, č. 651. Direktář České dominikánské provincie 15

52. Responsorium v hodince četby: versikuláři začnou responsum a připojí se oba chóry (obdobně jako u antifony), a to až po verš. První část verše pronášejí versikuláři, po * se připojí oba chóry. 59 53. V případě složitějších responsorií (responsoria prolixa) se postupuje stejným způsobem, pravidlo pro zpěv či recitaci verše se uplatní na všechny verše responsoria. Gesta a postoje 54. Bratři se oficia účastní v řádovém hábitu, hosté v chórovém oděvu. V období od 2. listopadu do Bílé soboty včetně se v chóru nosí kápa, v souladu s místními zvyklostmi. 55. Při příchodu do chóru bratři pokleknou před svatostánkem. Během oficia se při přecházení před svatostánkem dělá jen hluboká úklona. 60 56. Není-li v chóru přítomna Nejsvětější svátost, při příchodu do chóru se bratři hluboce ukloní před oltářem nebo křížem. Během oficia jej zdraví jen úklonou hlavy. 61 57. Hebdomadář se pokřižuje při úvodním verši hóry Bože, shlédni a pomoz, bratři pak při odpovědi Pane, pospěš mi pomáhat. V případě invitatoria dělá hebdomadář malý kříž na rtech při verši: Pane, otevři mé rty, bratři při odpovědi A začnu tě chválit. 62 58. Bratři stojí čelem ke svatostánku (resp. oltáři či kříži) při úvodním verši každé hodinky a při invitatoriu. 59. Dále stojí čelem ke svatostánku: a) předsedající při závěrečné modlitbě a její konkluzi, b) versikulář, pokud pronáší cokoli sám ze svého místa (verš před čteními v hodince četby, po krátkém čtení v malé hóře, apod.). 63 59 Srov. CæJ, č. 657 a násl. 60 Srov. CæJ, č. 763, 799 800. 61 CæJ, č. 751. 62 CæJ, č. 642. 63 CæJ, č. 664. 16 Direktář České dominikánské provincie

60. Chór stojí proti chóru: 64 a) při hymnech, b) při verši před čteními v hodince četby a po krátkém čtení modlitby během dne, c) při responsoriích, která obsahují verš Sláva Otci, d) při evangelijních kanticích, e) při přímluvách a při modlitbě Páně. 61. Během psalmodie chóry střídavě stojí a sedí: po inchoaci prvního žalmu druhý chór usedne, při druhém žalmu zase naopak, atd. Před doxologií oba chóry povstanou. 65 Při kompletáři se na celou psalmodii stojí. 62. Čtení pronáší lektor vestoje, a to ze svého místa v chóru, nebo od ambonu, podle místních zvyklostí. a) Při modlitbě se čtením, ranních a večerních chválách bratři naslouchají vsedě. Po čtení následuje chvíle ticha, kterou představený zakončí znamením; b) Při ostatních hórách během čtení všichni stojí, znamení se po čtení nedává. 63. Pokud po čtení následuje responsorium, které neobsahuje verš Sláva Otci, bratři při něm zůstanou sedět. 64. Hluboká úklona 66 chór proti chóru se dělá: a) při Sláva Otci úvodního verše každé hodinky, dále žalmů (včetně invitatoria), kantik a responsorií, 67 b) při poslední strofě hymnu, jedná-li se vskutku o doxologii, 68 c) při závěrečné modlitbě a její konkluzi, 69 d) při požehnání na konci ranních chval a nešpor, je-li to zvykem. 64 Chór proti chóru je základní orientace naší modlitby, která vyjadřuje přítomnost Krista v modlící se komunitě. Ke svatostánku či kříži se obracíme jen na začátku společné modlitby (lze to chápat jako gesto pozvání) a když se někdo sám obrací k Bohu jménem celé komunity (jistým způsobem vystupuje v prostřednické roli). 65 Srov. CæJ, č. 652. 66 Hluboká úklona se dělá vždy s nepokrytou hlavou tak, aby se špičky prstů mohly dotknout kolen. Původně se v dominikánském ritu rozlišovala hluboká úklona od úklony usque ad genua, toto rozlišení však bylo zrušeno generální kapitulou v Bologni r. 1961 srov. AGK 1961, č. 155; srov. též Schema simplificationis cæremoniarum, in: Ordinationes vigentes, Řím, 1963, appendix, č. 5. 67 Narovnáváme se až po i Duchu svatému, nikoli již při těchto slovech. 68 Tj. pokud zmiňuje Nejsvětější Trojici, ať už jako celek nebo vyjmenováním všech tří osob. 69 Indicationes quædam, č. 36 d). Direktář České dominikánské provincie 17

65. Úklonu hlavy dělají všichni, kdykoli zazní jména Ježíš, Maria, Dominik; nikoli však při jmenování světce daného dne. 66. Bratři klečí: a) při zpytování svědomí v kompletáři, b) o postních fériích nebo o kajících dnech při závěrečné modlitbě a její konkluzi, je-li to zvykem. 70 67. Doprostřed chóru vycházejí, je-li to zvykem: 71 a) versikuláři na invitatorium a responsoria, b) kantoři na responsoria prolixa, c) kantor či kantoři, pokud zpívají hymnus či kantikum střídavě s oběma chóry. 68. Když versikuláři/kantoři vycházejí doprostřed chóru, pozdraví při příchodu a odchodu svatostánek hlubokou úklonou (resp. oltář či kříž úklonou hlavy). 72 Pokud chór dělal hlubokou úklonu (invitatorium, doxologie hymnu, Sláva Otci ), před návratem do chóru se navzájem hluboce ukloní, jinak dělají navzájem úklonu hlavy. 73 69. Podobně se zachová i lektor při příchodu a odchodu od ambonu. 70. Při odchodu z chóru bratři pozdraví Nejsvětější svátost, popř. oltář či kříž stejným způsobem jako na začátku, a to buď společně, nebo dvojicích či každý zvlášť. Odchází jednotlivě či společně, podle místního zvyku. 71. Při společném slavení oficia mimo chór se všechny hluboké úklony nahrazují úklonou hlavy. 74 Bratři sedí během psalmodie, čtení a responsorií; na ostatní části hodinky povstanou, je-li to vzhledem k okolnostem vhodné. 70 Indicationes quædam, č. 38, písm. b). 71 Vycházení doprostřed chóru nemělo důvod symbolický, ale ryze praktický: aby se kantoři navzájem slyšeli při zpěvu hudebně náročnějších částí oficia. Přitom zachovávají obvyklý směr modlitby dovnitř chóru. Proto se také v klasické dispozici chóru nevychází ke stupňům oltáře, ale k pulpitu na protilehlé straně chóru. 72 CæJ, č. 751, 800. 73 CæJ, č. 758 a pozn. (1) k č. 751. Původně dělal úklonu hlavy každý bratr, poté co sám něco začal či pronesl (CæJ, č. 750) vzájemná úklona hlavy byla variantou téhož pro dva či scholu. 74 Srov. CæJ, č. 748. 18 Direktář České dominikánské provincie

Zpěv 72. Ke slavení liturgie hodin se naléhavě doporučuje zpěv. 75 Ke zpěvu jsou svojí vlastní povahou určeny zejména hymny, antifony, žalmy, kantika a responsoria. 76 73. Není-li možné celé oficium zpívat, je vhodné uplatnit zásadu odstupňované slavnostnosti. Přitom je vhodné zdůraznit jak stupeň slavení (neděle, slavnosti a svátky), tak i významnější hodinky (ranní chvály a nešpory). 77 Obvyklý rozsah zpěvu stanoví konventní kapitula. Úkolem kantora či toho, kdo jej zastupuje, je pak přizpůsobit jej konkrétní situaci (např. omezit rozsah zpěvu při malém počtu přítomných bratří). 74. Při chorálním zpěvu oficia se řídíme Gilletovými Regulæ cantus. 78 Průvod se Salve 75. Každý den se po kompletáři či po nešporách po zakončení 79 koná průvod k oltáři Panny Marie. Přitom se zpívá antifona Salve, Regina s veršem a orací. 76. V sobotu se po Salve zpívají loretánské litanie, na které naváže zpěv Inviolata, verš a orace. V době velikonoční se místo Inviolata zpívá Regina cæli. 77. Následuje průvod se zpěvem k některému dominikánskému světci, včetně příslušného verše a orace, a to k oltáři příslušného světce či zpět do chóru. Dle zvyklostí provincie se zpívá: a) v neděli responsorium O spem miram ke sv. Dominiku, b) ve středu antifona Ave, florum flos ke sv. Hyacintovi, c) ve čtvrtek antifona Manum suam ke sv. Zdislavě, d) v ostatní dny antifona O lumen ke sv. Dominiku. 78. Po průvodu se říká verš Fidelium animæ. 75 Zpívání posvátného oficia naléhavě doporučuje těm, kteří slaví posvátné oficium v chóru nebo společně, protože to více odpovídá povaze této modlitby, je to slavnostnější způsob a také projev hlubšího spojení srdcí při oslavě Boha. (IGLH, č. 268). Zpěv při slavení oficia nelze považovat za nějakou příkrasu, která by přistupovala k modlitbě jakoby zvenčí, ale spíše vyvěrá z hlubin duše, která se modlí a chválí Boha. Tak zpěv plně a zcela dokonale odhaluje společenský charakter křesťanské bohoslužby. (IGLH, č. 270). 76 IGLH, č. 269. 77 Srov. LGLH, č. 271 272. 78 Regulæ cantus ecclesiastici regularis iuxta ritum S. O. P., in: Processionarium iuxta ritum S. O. P., ed. Gillet, Řím, 1933, str. 329 a násl. 79 Benedicamus Domino se tedy pronáší již před Salve. Srov. CæJ, č. 222. Direktář České dominikánské provincie 19

79. Při průvodu je vhodné užívat svíce, které nesou versikuláři. V tom případě na začátek průvodu vycházejí doprostřed chóru a zůstanou tam i na konec. 80. Během průvodu se zachovají následující gesta a postoje: a) Bratři klečí na začátku antifony Salve, Regina 80 a při slovech Eia, ergo až po ostende včetně; b) Při příchodu a odchodu z chóru bratří pozdraví svatostánek hlubokou úklonou, a to po dvojicích. Není-li v chóru svatostánek, zdraví kříž či oltář úklonou hlavy. V průvodu se zachovávají přiměřené rozestupy. Oltáře Panny Marie či svatých se při příchodu a odchodu zdraví úklonou hlavy; 81 c) Po slovech Eia, ergo pokropí hebdomadář bratry svěcenou vodou. Je-li přítomen biskup, podá mu nejprve kropáč se svěcenou vodou. Potom pokropí představeného, dále bratry v pravém chóru od nejstarších podle precedence, poté v levém chóru též od nejstarších a pak přítomný lid. Nakonec se sám přežehná svěcenou vodou; d) Chóry vyjma ceroferářů stojí čelem k sobě během antifony Salve po ostende a na konec průvodu po návratu do chóru. V ostatních případech stojí čelem k oltáři; e) Při jménu Virgo Maria na konci Salve se dělá hluboká úklona chór proti chóru, vyjma ceroferářů; 82 f) Na verše a orace se versikuláři resp. hebdomadář otáčejí čelem k oltáři; g) Všichni včetně ceroferářů klečí čelem k oltáři při loretánských litaniích a Inviolata, včetně verše a modlitby. Při Regina cæli však všichni stojí. Zvláštní formy slavení oficia Slavnostní forma 81. O nedělích a slavnostech je vhodné slavit oficium slavnostněji než obvykle, zejména při nešporách. Přitom se kromě většího rozsahu zpěvu a volby slavnostnějších nápěvů mohou uplatnit následující prvky: 80 Dle CæJ, č. 1755 všichni kleknou, když se začíná zpívat Salve, vyjma kantora a ceroferářů. Po Salve se připojí chór a kantor klekne. Po Regina všichni vstanou a vyjde průvod. 81 CæJ, č. 751. Nedaří-li se však komunitě konat průvod důstojným způsobem s popsanými úklonami, ať komunita zváží jejich redukci. Vždy se však má zachovat pokleknutí po Salve a hluboká úklona na Virgo Maria. 82 CæJ, č. 760; Schema simplificationis 2. 20 Direktář České dominikánské provincie

82. Předsedající oblékne pluviál příslušné barvy. 83 Zaujme své místo v chóru mezi bratry, ledaže by s ohledem na účast lidu bylo vhodnější, aby zaujal místo v presbytáři na předsednickém sedadle. 84 83. Okuřování oltáře: 85 Vigilie a) Po začátku antifony k Benedictus/Magnificat vyjde předsedající doprostřed chóru před oltář a pozdraví jej obvyklým způsobem. Turiferář mu přinese kadidelnici, předsedající naloží kadidlo a požehná je, poté okouří kříž a oltář obvyklým způsobem. 86 b) Poté převezme kadidelnici turiferář. Nejprve okouří předsedajícího, poté kantory, pokud zpívají uprostřed chóru, dále pravý a pak levý chór, vždy od nejstarších. Nakonec okouří přítomný lid, pozdraví svatostánek úklonou a vrátí se do sakristie. c) Místo okuřování oltáře je možné zapálit kadidlo uprostřed chóru. 87 84. O nedělích a slavnostech je vhodné slavit modlitbu se čtením v předvečer formou vigilie. 88 Použijí se texty, uvedené v dodatku jednotlivých dílů liturgie hodin a v řádovém propriu. 85. Je vhodné uplatnit následující prvky, které dodají vigilii slavnostní ráz: a) předsedající oblékne pluviál, b) na evangelium se přinesou svíce, kříž a kadidlo jako při mši svaté, 89 83 Podle Jandela vždy na festa duplicia et supra srov. CæJ, č. 546, 1106. 84 Indicationes quædam, č. 23. 85 Srov. CæJ, č. 958 a násl.; 1106 a násl. 86 Dominikánský způsob okuřování popisuje CæJ takto: Okuřující uchopí kadidelnici pravou rukou poblíž závěsu řetízků, levou rukou drží jejich konec a takto zvedá a spouští kadidelnici. Nekývá zdvihnutou kadidelnicí, ale mírně ji spustí a ihned zase pozdvihne, přičemž nikdy nezvedá ruku nad výši ramen. (CæJ, č. 957). Okuřování oltáře: po pozdravení oltáře hlubokou úklonou se nejprve třemi (jednoduchými) tahy okouří svatostánek resp. kříž. Poté okouří oltář, přičemž jej obchází směrem doprava, tj. proti směru hodinových ručiček (pro popis okuřování oltáře spojeného se stěnou viz CæJ, č. 1108). Nakonec oltář políbí a vrátí kadidelnici turiferářovi. 87 Indicationes quædam, č. 30. 88 Srov. IGLH, č. 70 73. 89 V dominikánském ritu se evangelium při matutinu vyskytovalo jen na Narození a Zjevení Páně (genealogie), ke které se přinášely kříž, svíce a kadidlo jako při mši srov. CæJ, č. 1354. Tento zpěv evangelia je také jedinou příležitostí, kdy v dominikánské tradici během liturgie hodin koná službu jáhen. Direktář České dominikánské provincie 21

c) během hymnu Te Deum se okouří oltář a chór výše popsaným způsobem (viz č. 56). Oficium slavené před vystavenou Nejsvětější svátostí 86. Pokud se oficium slaví před vystavenou Nejsvětější svátostí, upraví se postoje a gesta následujícím způsobem: 90 a) v případech uvedených pod č. 31 32 se bratři neobrací ke svatostánku, ale k oltáři s vystavenou Nejsvětější svátostí, b) během oficia bratři po celou dobu stojí, včetně žalmů a čtení, c) když bratři vycházejí doprostřed chóru (srov. č. 40), pokleknou při příchodu i odchodu na jedno koleno místo hluboké úklony. 87. Na konci oficia se nedává požehnání, ale říká se Dobrořečme Pánu. Poté následuje krátká či delší adorace, která se zakončí obvyklým způsobem svátostným požehnáním. 91 Velikonoční triduum 88. Během velikonočního tridua komunity dle vlastního uvážení buď použijí současnou liturgii hodin, nebo na celé triduum (tj. od Zeleného čtvrtka ráno až po nešpory Bílé soboty včetně) přejdou na dominikánský ritus. 89. Rozsah oficia se přitom řídí platným kanonickým právem, tj. bratři jsou v obou případech vázáni modlit se pouze jednu malou hóru. Stejně tak nešpory na Zelený čtvrtek a Velký pátek a kompletář na Bílou sobotu se modlí soukromě jen ti, kdo se nemohli zúčastnit slavení mše svaté, resp. velkopátečních obřadů. Společné modlitby před a po oficiu 90. Společné modlitby před a po oficiu se řídí těmito zásadami: a) Objektivním kritériem pro společný život modlitby jsou především konstituce. Komunitní pobožnosti by neměly příliš překračovat jejich rámec, ačkoli je tu samozřejmě legitimní prostor pro místní zvyky. Principiálně je žádoucí klást důraz na samotné oficium a nemnožit příliš doprovodné modlitby, které by měly zůstat doménou osobní zbožnosti. b) Je vhodné zavést tradiční systém dvojího zvonění tam, kde pro to jsou technické podmínky. První zvonění je krátké a vyzývá bratry, aby zanechali svých činností, nezačínali nové a připravili se na oficium. 90 Srov. CæJ, č. 802 803. 91 Srov. Svaté přijímání a úcta eucharistie mimo mši, č. 97 100. 22 Direktář České dominikánské provincie

Druhé má být dostatečně dlouhé, aby bratři v klidu stihli dojít i z nejodlehlejšího místa konventu do kostela. Mezi oběma znameními má být dost času, aby se bratři mohli připravit na oficium. Po druhém zvonění se již nedává znamení: hóra začíná ihned po doznění zvonu. c) Kde je to zvykem, ať se zachová společná modlitba O sacrum convivium před oficiem, vyjma první hodinky dne a kompletáře. O sacrum convivium se také vynechává, pokud předchází mše svatá či adorace. d) Místo propuštění Jděte v pokoji ať se dle dominikánského zvyku říká zakončení Dobrořečme Pánu i při ranních a večerních chválách. 92 e) Po každé hóře ať se po zakončení říká verš Fidelium animæ, ledaže následuje De profundis. f) Chvályhodným zvykem je modlitba Anděl Páně, která by však v souladu s výše uvedenými zásadami neměla být považována za součást či doplněk oficia. 93 g) Další společné modlitby (Sancte Michael, před a po rozjímání, ) nemají oporu v řádové tradici. Ať se je bratři modlí soukromě dle vlastního uvážení. 91. De profundis se má modlit cestou z chóru do refektáře, a to v křížové chodbě nebo na jiném vhodném místě. 92 CæJ, č. 210. 93 Na rozhodnutí jednotlivých komunit se ponechává, zda budou Anděl Páně modlit společně a jakým způsobem (potichu či nahlas). Direktář České dominikánské provincie 23

OBSAH Preambule...5 Konventní mše svatá...6 Všeobecné pokyny...6 Výběr textů...7 Prvky slavení...8 Postoje...9 Úkoly jáhna...10 Zpěv...11 Liturgické oděvy...11 Liturgie hodin...12 Všeobecné pokyny...12 Uspořádání chóru a rozmístění bratří...12 Oficia v chóru...13 Způsob pronášení jednotlivých částí oficia...14 Gesta a postoje...16 Zpěv...19 Průvod se Salve...19 Zvláštní formy slavení oficia...20 Společné modlitby před a po oficiu...22 24 Direktář České dominikánské provincie