Obec Březoice leží 328 m. nad mořem a nachází se 10 km. jihozápadním směrem od Bělé pod Bezdězem. Sousedí s obcemi Víska, Březinka, Valoice, Sudoměř a jižním směru s Doubraicí. Hraničí s mělnickým okresem a od minulého století byla dříe postupně státní spráou a samospráou začleněna do okresu Bělá pod Bezdězem, poté do okresu Mnichoo Hradiště a po roce 1945 do okresu Doksy, následně do okresu Mladá Bolesla. Obec Březoice spolu s místní částí obce Víska se osamostatnily roce 1992. Situačně se obec dělí na část horní a dolní,která se sažuje až na okraj zalesněného hlubokého dolu (údolí).na seerní straně jsou březoické polnosti obklopeny rozlehlým pásmem aldštejnských lesů nad kterými ční homole Bezdězů.Horizont Březoic se
otírá jedině ýchodním směrem k Březince, Valoicím a k Sudoměři a komunikuje tak se středočeským krajem. Prní písemná zmínka o Březoicích se nachází listině Karla IV. z 2.9.1348. V současné době žije obci kolem 300 obyatel.
K Březoicím patří místní část Víska, zdálená 1,5 km.směrem k západu. Prní písemná zmínka o Vísce pochází z roku 1400. V roce 1995 byla Víska prohlášena památkoou rezerací se souborem lidoé architektury. Ve Vísce se narodil 7.9.1767 čísle popisném 22 Wenzel Kummer (uáděn české podobě ijakovácla Kumr nebo Bímšenc) známý seeročeský ůdce loupežníků. Po dlouhém ězení se rátil do Vísky kde 6.3.1843 zemřel za pecí čp.3, jako obecní chudý. Podle mnohých literárních badatelů sloužil jako předloha "strašného lesů pána" Karlu Hynku Máchoi jeho Máji.
Karel Sellner Karel Sellner byl ýznamnou osobností Mladoboleslaska a Podbezdězí.Byl spisoatelem, historikem, uznáaným školským inspektorem a osětoým praconíkem, hodným a dobrosrdečným čloěkem. Narodil se 23.10.1873 Daliměřicích u Tumoa početné rodině železničního úředníka.dětstí prožil a do obecné i měšťanské školy chodil Tumoě, kam se o rodina přestěhoala. Skola mu dala dobrý základ pro jeho další studium na učitelském ústau Hradci Králoé. Maturoal roce 1892 a začal učit na různých obecných školách, nejpre na Mnichoohradištsku (Kněžmost,Loukoec,N ásedlnice ),pozděj i Březoicích a Bakoě.Již jako mladý učitel se účastnil eřejného žiota, byl členem různých spolků, přednášel a psal do místních noin, časopisů a začal ydáat samostatné publikace.
V roce 1902 se oženil s Zdeňkou Hankoou z Březoic a roce 1916 byl poolán do rakouské armády, kde sloužil nejpre Uhrách později Albánii. V září 1916 byl zolen okresním školním inspektorem Mladé Boleslai. V této funkci se zasloužilo ýrazné zlepšení školstí na celém okrese. Založil a redigoal elmi oblíbený lastiědný časopis Boleslaan a do jiných časopisů hojně přispíal.v období mezi 1. a 2. sětoou álkou zpracoal dříe nashromážděný náměty do historických poídek a románů. Na odpočinek odešel únoru 1934, aby se i nadále ěnoal osětoé, zděláací a publikační činnosti. Zemřel 26.2.1955 Mladé Boleslai,kde je také pohřben. Záslužná práce Karla Sellnera byla mnohokráte oceněna již za jeho žiota.on sám si elmi ážil čestného občanstí Březoicích. V roce 1968 mu byla odhalena pamětní deska Mladé Boleslai ulici Boženy Němcoé, kde žil na penzi. Sellneroa literární pozůstalost je uložena Památníku národního písemnictí. Publikoaná literární díla: Prní lidé Cechách - 1910 (soubor přednášek společně s Eduardem Storchem.) Bohdar- 1924 V tajemné zemi - 1925
Pohádky májoých ečerů - 1925 Poslední -1928 Václa Vrba - 1930 Thjemný rytíř - 1931 Z bezdězských lesů - 1932 Tři bratři z Mydloaru - 1934 Petroský - 1946
Josef Ginzl * 11.4.1919 - t 29.9.2000 Narodil se Březoicích čp. 32. V deíti letech se začal učit na housle u pana učitele Víška. Později přidal k houslím arhany, klaír a malý buben. Jako čtmáctiletý pak hráal každou neděli elmi pěkně na arhany kostele s. Václaa Bezdědicích. Po složení kapelnických zkoušek se stáá osmnácti letech nejmladším kapelníkem celém okolí. Na Skalsku, kam se přestěhoal, zakládá lastní kapelu a yučuje žáky soukromé škole na hudební nástroje. Zpočátku sestail dětskou dechoou kapelu, postupně šak edl soubory tři - dětský, dorostenecký a elký orchestr. Ve daceti letech již skládá sé prní melodie k písním a píše hudbu ke zpěohře "Zebrácká neěsta", která se s úspěchem hrála ochotnickém spolku. Po álce se odstěhoal do Sluknoa kde dostal byt a měl za úkol starat se o hudební umění na Sluknosku. Zakládá orchestry, nacičuje zde operety, skládá písně.
Některé jeho melodie byly zařazeny i do ysílání rozhlase. Po pěti letech odchází do Doks, pracuje Deltě, pozděj i přechází do bělských papíren. V Doksech dál působí jako kapelník a yučuje hudbě, pokračuje ale i komponoání. V roce 1960 se oženil a odstěhoal do Stětí. I tady zakládá záodní dechoý orchestr. Po pěti letech se pak s manželkou stěhuje do lastního domu Plzni. Ve zdejším rozhlase bylo natočeno na 70 jeho skladeb. Jeho skladby měly úspěch i za hranicemi nejíce šak Německu. Sůj žiot zasěcený hudbě dožil Mariánských lázních. Hudba byla pro něj ším a jeho písničky se stále hrají. Je autorem 130 hudebních skladeb natočených u nás, podniku Supraphon a rozhlase.
Dalším ýznamným spisoatelem který umístil děj sých poídek a románů (např.minehaa) do našeho kraje byl Eduard Storch Narodil se 10. dubna roku 1878 Ostroměři u Hořic. V Hradci Králoé absoloal reálné gymnázium a učitelský ústa. Sé učitelské poolání ykonáal na " řadě škol e ýchodních a seerních Cechách (Mostecko). Podniká pedagogický ýzkum a ýsledek ueřejňuje časopise Noá doba. Od roku 1903 až do odchodu do penze roce 1938 pobýá Praze, kde dlouho nedostáá z politických důodů definitiu (byl sociální demokrat). Po sětoé álce je letech 1919-1921 školním inspektorem Bratislaě a poté se opět rací do Prahy. Jednalo se o elice šestranného čloěka. Jako pedagog usiloalo spojení školy s pobytem dětí přírodě, mimo jiné edl tábor pro děti a rodiče na pražském Libeňském ostroě. Dále edl kursy plaání, bruslení i skautský oddíl, organizoal a edl četné lyžařské kurzy pro učitele a mládež. Vedle činnosti pedagogické kjeho zájmům patřila archeologie, k níž získal potřebné ědomosti samostudiem a později též lastními archeologickými ýzkumy i praktické zkušenosti. Archeologické ýzkumy proáděl zejména Praze a krajině kolem Lobče na Mělnicku. Zabýal se též činností spisoatelskou, osětoou a noinářskou.
Neméně ýznamný byl i jeho zájem o etnografii, biologii a archeologii, kterou studoal u profesora Lubora Niederla. Výsledkem jeho ědecké činnosti byla nejen celá řada odborných knih, ale poznatky touto činností získané yužil při psaní sých beletristických knih pro mládež, e kterých zpracoal nejstarší období našich dějin a kterými se proslail i zahraničí, jejich ilustrace ytořil malíř Zdeněk Burian. Zemřel 25. černa roku 1956 Praze. Jeho hrob se nachází obci Lobeč (okres Mělník).