MENDELOVA UNIVEZITA V BRNĚ

MENDELOVA UNIVEZITA V BRNĚ Urbanizační tendence města Žďár nad Sázavou a jejich vliv na krajinu BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Autor: Ivo Michálek Vedoucí práce: Ing. Helena Lorencová, Ph.D. BRNO 2012

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracoval samostatně s použitím pramenů, které jsou uvedeny v seznamu literatury. V Brně dne: 17. 5. 2012 Podpis

Poděkování Děkuji Ing. Heleně Lorencové, Ph.D. za její odbornou pomoc, cenné rady a připomínky, které mi pomohly při zpracování této bakalářské práce. Dále děkuji mé rodině za podporu v průběhu celého studia a Ludvíkovi Filipímu za poskytnutí regionální literatury.

Anotace Tato bakalářská práce Urbanizační tendence města Žďár nad Sázavou a jejich vliv na krajinu je zaměřena na prostorové, demografické a přírodní projevy urbanizace města Žďár nad Sázavou. Cílem bylo seznámit se s historickým vývojem města, jeho okolní krajinou a průběhem urbanizačních tendencí. Výsledkem je zhodnocení vlivu urbanizace na krajinu v okolí Žďáru nad Sázavou. Klíčová slova Urbanizace, urbanizační tendence, prostorový vývoj, historický vývoj, krajina, Žďár nad Sázavou Annotation This bachelor thesis topic is "Urbanization trends of the town of Žďár nad Sázavou and their influence on the landscape". This work is focused on spatial, demographic and natural impact of the process of urbanization on the town. The main goal of the thesis is to get to know historical evolution of the town, its surrounding and the process of urbanization tendencies.the conclusion of my work is based on evaluation of the impact of urbanization on the landscape of Žďár nad Sázavou. Key words Urbanization, urbanization trends, spitial development, historical development, landscape, Žďár nad Sázavou

Obsah 1 Úvod... 11 2 Cíl práce... 12 3 Materiál a metody... 13 4 Literární přehled... 14 4.1 Popis lokality... 14 4.1.1 Základní informace... 14 4.1.2 Poloha a administrativní význam města... 14 4.2 Biogeografické charakteristiky... 16 4.2.1 Popis bioregionu... 16 4.2.2 Geomorfologická skladba a reliéf... 17 4.2.3 Geologie... 21 4.2.4 Půdní poměry... 22 4.2.5 Hydrologie... 23 4.3 Klimatické podmínky... 24 4.4 Urbanizace... 26 4.4.1 Problematika definování urbanizace... 26 4.4.2 Typy urbanizace... 27 4.4.3 Členění urbanizace... 28 4.4.4 Projevy urbanizace... 29 4.5 Město a prostorový vývoj... 30 4.6 Morfologická struktura a geneze Žďáru nad Sázavou... 31 4.6.1 Žďár nad Sázavou I... 32 4.6.2 Žďár nad Sázavou II (Zámek)... 33 8

4.6.3 Žďár nad Sázavou III (Stalingrad)... 33 4.6.4 Žďár nad Sázavou IV (U průmyslové školy)... 34 4.6.5 Žďár nad Sázavou V (Vysočany)... 34 4.6.6 Žďár nad Sázavou VI (Přednádraží)... 34 4.6.7 Žďár nad Sázavou VII (Pod vodojemem)... 35 4.6.8 Klafar... 35 4.7 Urbanizace v českých zemích... 36 4.7.1 Klasická urbanizace (1830-1930)... 36 4.7.2 Urbanizace socialismu... 37 5 Výsledky... 40 5.1 Zhodnocení urbanizačních tendencí... 40 5.1.1 Historický přehled do roku 1830... 40 5.1.2 Klasická urbanizace (1830 1948)... 43 5.1.3 Urbanizace socialismu (1949 1989)... 51 5.1.4 Postindustriální urbanizace (po r. 1990)... 59 5.2 Zhodnocení vlivu urbanizačních tendencí na okolní krajinu... 61 5.2.1 Krajinný ráz... 61 5.2.2 Současná krajina okolí Žďáru nad Sázavou... 62 5.2.3 Druhy pozemků... 63 5.3 Popis hlavních krajinotvorných činností... 70 5.3.1 Primární sektor... 70 5.3.2 Sekundární sektor... 71 5.3.3 Doprava... 73 9

5.3.4 Obyvatelstvo... 74 6 Závěr... 76 Literatura... 79 Přílohy... 83 10

1 Úvod Žijeme v době, která je charakteristická neustálými a rychlými změnami ve všech sférách vývoje společnosti. Tyto změny nám v převážné míře ulehčují a usnadňují náš život a obecně ho dělají komfortnějším. Vyšší životní úroveň jde však ruku v ruce s vyššími nároky jednotlivce a lidé se tak často stěhují z venkovských obcí do větších měst, kde jsou přirozeně lepší podmínky pro uspokojení jejich každodenních potřeb. Dochází tak ke koncentraci obyvatelstva v městském prostředí, což s sebou přináší řadu negativních dopadů. Města v prvé řadě musí řešit otázku bydlení a občanské vybavenosti, která se projevuje výstavbou nových obytných budov a technických staveb. Nově vzniklé objekty však častokrát nevznikají (a v některých případech ani nemohou vznikat) v již zastavěném území, ale v místech, kde městské prostředí přechází ve volnou přírodu. Dochází k nekontrolovatelným záborům zemědělské půdy, a to i přesto, že její význam se neustále zvyšuje. Vzniká tak nový pohled na naši krajinu, kde se snoubí urbanizovaný prostor s přírodou a vzájemným propojením vzniká silně antropogenně přetvořená krajina, už jen výjimečně se podobající přirozenému stavu. Ne jiný obraz najdeme při pohledu na město Žďár nad Sázavou, kde byl přirozený vývoj urbanizace narušen zásahy centrálně řízených vlád minulého režimu, v rámci kterých došlo k výstavbě Žďárských strojíren a sléváren. Uměle vytvořená pracovní místa musela nutně vyvolat příliv nových pracovních sil a došlo k nebývalému prostorovému rozvoji a mohutné výstavbě, která reflektovala potřeby nově přistěhovalých obyvatel. Do krásné krajiny Českomoravské vrchoviny tak vyrostlo město do té doby nebývalých tvarů a rozměrů, kde tovární komíny a výškové budovy kontrastují s rozvolněnou zástavbou historických objektů a okolní přírodu plnou rybníků, luk a lesů. Je proto zajímavé sledovat propojenost zvyšování počtu obyvatel města s jeho prostorovým rozpínáním a záborem zemědělských ploch v jeho katastrálním území. 11

2 Cíl práce Cílem předkládané bakalářské práce bylo seznámit se s historickým vývojem města Žďár nad Sázavou, jeho okolní krajinou a průběhem urbanizačních tendencí. Je rozdělena do dvou částí, přičemž první z nich je obecná, tvořená literárním přehledem, ve které jsou uvedeny základní informace o Žďáře n./s. a jeho biogeografických a klimatických poměrech. Obsahuje rovněž teoretický rámec pojmu urbanizace a prostorové struktury města Žďár nad Sázavou. Druhá část porovnává a hodnotí urbanizační tendence v jednotlivých časových úsecích, celkový rozvoj města a vliv rozšiřování území na krajinu. 12

3 Materiál a metody V přípravné fázi zpracování bakalářské práce bylo nutné shromáždit potřebné literární zdroje, ze kterých byly zpracovány základní charakteristiky o území, biogeografické údaje a historický vývoj zvoleného území. Všechny využité zdroje jsou uvedeny v seznamu použité literatury. Dále bylo nutné navštívit dané instituce a úřady, především Městský úřad Žďár nad Sázavou a Katastrální úřad pro Vysočinu, pracoviště Žďár nad Sázavou, pro zisk nejen mapových podkladů. Po shromáždění dat, byly všechny informace zpracovány a vyhodnoceny podle obsahu a důležitosti a terénními pochůzkami byla zjišťována aktuálnost údajů získaných studiem literatury. Výsledkem je předkládaná bakalářská práce. 13

4 Literární přehled 4.1 Popis lokality 4.1.1 Základní informace Žďár nad Sázavou je dle zákona č. 128/2000 Sb. v platném znění základním územně samostatným celkem s právní subjektivitou a vlastním majetkem. Oblastí zájmu města je především rozvoj území a péče o potřeby jeho občanů (Strategický plán rozvoje města Žďár n./s., 2007). Čtyři katastrální území (Město Žďár, Zámek Žďár, Stržanov, Veselíčko u Žďáru nad Sázavou) zabírají plochu o rozloze 3 706 ha, jež je rozdělena do jedenácti místních částí, kterými jsou Žďár nad Sázavou 1-7, Mělkovice, Radonín, Stržanov, Veselíčko (Žďár nad Sázavou [online], 2011). K 23. 4. 2012 bylo ve Žďáře nad Sázavou přihlášeno k trvalému pobytu 22 139 občanů (Noviny žďárské radnice, 2012). 4.1.2 Poloha a administrativní význam města Žďár nad Sázavou je městem nacházejícím se na hranici historických zemí Čech a Moravy, ve středu Českomoravské vrchoviny (Obr. 1). Zaujímá severovýchodní část kraje Vysočina a přísluší k bývalému okresu Žďár nad Sázavou. Do roku 2003 bylo okresním městem a po reformě veřejné správy se stalo obcí s rozšířenou působností (ORP). Správní obvod ORP Žďár nad Sázavou leží v severovýchodní části kraje Vysočina. Na severu hraničí s Pardubickým krajem, na západě sousedí se správními obvody ORP Havlíčkův Brod, Chotěboř a Jihlava, na jihu se nachází správní obvod ORP Velké Meziříčí a na Východě správní obvod ORP Nové Město na Moravě. Správní území zahrnuje 48 obcí, z toho pouze Žďár nad Sázavou a Svratka mají status města. Je tedy přirozeným regionálním centrem s řadou veřejných institucí (Strategický plán rozvoje města Žďár n./s., 2007). 14

Obr. 1: Umístění Žďáru nad Sázavou v rámci ČR (zdroj: www.zeměpis.cz, www.mapy.cz,vlastní úpravy) Z pohledu evropské regionální a strukturální politiky spadá město do regionu NUTS II Jihovýchod (Strategický plán rozvoje města Žďár n./s., 2007). Tento region soudržnosti je tvořen dvěma územními jednotkami, kterými jsou Jihomoravský kraj a kraj Vysočina s krajskými městy Brno a Jihlava. Počtem obyvatel 1 641 125 a svou rozlohou 13 991 km 2 je nejlidnatějším a zároveň druhým plošně největším regionem soudržnosti České republiky (Regionální rada regionu soudržnosti Jihovýchod [online], 2012). 15

Primární význam z pohledu zdravotnických zařízení má ve městě příspěvková organizace Poliklinika Žďár nad Sázavou, která poskytuje základní zdravotní péči. Najdeme zde však i řadu soukromých ordinací. Nejbližší nemocnice se nachází v Novém Městě na Moravě, vzdáleném asi 10 km východně od Žďáru nad Sázavou (Registr zdravotnických zařízení [online], 2012). Vzdělávání dětí a mládeže koresponduje s významností města a nabízí občanům široké spektrum škol a školských zařízení. Nachází se zde šest mateřských škol a čtyři školy základní. V oblasti středoškolského a učňovského vzdělání jsou zastoupena učiliště, střední školy, gymnázia i vyšší odborné školy. Ve Žďáře nad Sázavou také působí dvě externí pracoviště vysokých škol. Jde o Fakultu strojního inženýrství VUT Brno a Pedagogickou fakultu Univerzity Hradec Králové (Strategický plán rozvoje města Žďár n./s., 2007). 4.2 Biogeografické charakteristiky 4.2.1 Popis bioregionu Žďár nad Sázavou náleží do Žďárského bioregionu, který se nachází na pomezí jižní Moravy a východních Čech, zabírá převážnou část geomorfologického podcelku Žďárské vrchy a okraje Železných hor a Křižanovské vrchoviny. Plocha bioregionu je 762 km 2. Bioregion je tvořen vrchovinou na rulách. Převažuje 5. jedlovo-bukový vegetační stupeň s typickou hercynskou biotou s horskými a exklávními prvky, především na rašeliništích a v podmáčených smrčinách. Potenciální vegetaci převážné části území tvoří květnaté i acidofilní horské bučiny a podmáčené smrčiny. Netypická část má nižší reliéf, bez acidofilních horských bučin, pouze s malými plochami podmáčených smrčin a s převahou bukových bučin. Tato část tvoří přechod do okolních bioregionů. V lesích dnes dominují kulturní smrčiny, zachován je malý zbytek bukového pralesa a blatkové rašeliniště. Louky jsou zčásti devastovány melioracemi, značné zastoupení má orná půda (Culek, 1995). 16

Katastrální území města je součástí CHKO Žďárské vrchy. Tvoří ji harmonicky utvářená kulturní krajina s významným zastoupením přirozených společenstev. Pod zalesněnými hřbety Žďárských vrchů se prolínají pole a louky s osnovou dřevinné vegetace, rybníky, vodními toky i venkovským osídlením s prvky horácké lidové architektury. Významným fenoménem chráněného území je voda. Žďárské vrchy jsou pramennou oblastí na hlavní evropské rozvodnici mezi Severním a Černým mořem. Na zdejší husté síti drobných vodních toků byla vytvořena rozsáhlá rybniční soustava. K nejcennějším prvkům krajiny patří zejména rašeliniště a další mokřadní společenstva. Typickým krajinným prvkem oblasti jsou rovněž rulové skalní útvary vytvořené na zalesněných hřbetech Žďárských vrchů a mozaika rozptýlené dřevinné vegetace s remízky a kamenicemi v zemědělsky využívané krajině (Plán péče o CHKO Žďárské vrchy, 2010). 4.2.2 Geomorfologická skladba a reliéf Geomorfologie Území Žďáru nad Sázavou náleží do hercynského systému, provincie Česká vysočina, oblasti Českomoravská vrchovina, celku Křižanovská vrchovina, geomorfologického podcelku Bítešská vrchovina a rozhraní okrsků Novoměstská pahorkatina, Veselská sníženina, Henzlička a Světnovská sníženina (Demek, 2006). Česká vysočina je staré komplexní pohoří, jehož základní rysy jsou výsledkem jednak dlouhého vývoje, jednak neotektonických pohybů. Celkové geomorfologické rysy České vysočiny jsou značně jednotné. Přízračným rysem je rozdíl mezi částmi zarovnaných povrchů a různou měrou zaříznutými údolími vodních toků. Rozřezání zarovnaných povrchů pokročilo v jednotlivých částech České vysočiny v závislosti na různé intenzitě neotektonických pohybů nestejně daleko. Zvlněním o velké amplitudě a pohyby podle oživených a nově vzniklých zlomů byly jednotlivé části zarovnaných povrchů vyneseny do různé nadmořské výšky a vznikly dnešní geomorfologické celky. Vlivy nestejné odolnosti hornin vůči odnosu se uplatnily zejména při vzniku reliéfu 17

na platformním pokryvu Českého masivu, zvláště v nejrozsáhlejší oblasti České křídové tabuli (Demek a kol., 1965). Českomoravská vrchovina je velká geomorfologická jednotka, která tvoří jihovýchodní část České vysočiny. Po stránce geologické je složena z krystalických břidlic a hlubinných vyvřelin (Demek a kol., 1965). Křižanovská vrchovina má charakter ploché vrchoviny tvořené krystalickými břidlicemi a vyvřelinami hlavně moldanubika a z části strážcovského krystalinika. Plocha je 2 675,43 km 2 a průměrná výška 541,2 m. Plochý povrch s plošinami holoroviny je rozřezaný hlubokými údolími vodních toků. Nejvyšším bodem je Harusův kopec měřící 741 m, který se nachází v podcelku Bítešská vrchovina (Demek, 2006). Bítešská vrchovina je charakterizována jako plochá vrchovina složená z krystalických břidlic (hlavně z rul a migmatitů) a vyvřelin moldanubika, místy ostrůvky mořských neogenních usazenin. Rozkládá se na ploše 1 368,41 km². Plochý povrch vrchoviny s plošinami poloroviny je dobře přizpůsoben odolnosti hornin, místy jsou uchovány hluboké tropické zvětraliny (např. v okolí Žďáru nad Sázavou, obce Lažánky). Ve Veselské sníženině bylo v neogénu průtokové jezero, neogenní usazeniny jsou místy v údolích (např. říčky Loučky) (Demek, 2006). Nadmořské výšky v podcelku Bítešská vrchovina kolísají od 650-740 m na hřbetech geomorfologických okrsků Henzličky a Novoměstské pahorkatiny, po 550 600 m ve Veselské a Světnovské sníženině (Plán péče o CHKO Žďárské vrchy, 2010). Okrsek Henzlička je členitá pahorkatina tvořená v severní části gabry ranského masívu středočeské oblasti (bohemika), v jižní části ortoruly a migmatitické ruly moldanubika. Na západě najdeme vyšší kru lemující Dářskou brázdu se zbytky hlubokých tropických zvětralin. Nejvyšším bodem je Henzlička, tyčící se do výšky 692,1 m. Převládá 5. vegetační stupeň s převahou zalesněným souvislým komplexem smrkových porostů s příměsí borovice, jedle, modřínu, buku a olše. Najdeme zde však i zbytky bučin, vlhkých a rašelinných luk (Demek, 2006). 18

Světnovská sníženina tvoří pokračování tektonické Dářské brázdy v rulách a migmatitech moldanubika s ostrůvky žul. Vyskytuje se zde prolom vázaný na pokračování Dlouhé meze, avšak bez křídových usazenin protékaný Sázavou. Převládá 5. vegetační stupeň charakteristický málo zalesněnými smrkovými porosty s borovicí a převažujícími polnostmi. Je možné registrovat výskyt zbytků vlhkých luk (Demek, 2006). Veselská sníženina je popisována jako plochá sníženina v rulách, migmatitech a amfibolitech moldanubika. Při západním okraji probíhá hlavní evropské rozvodí a nacházejí se zde zbytky třetihorních tropických zvětralin. Pramenná oblast Oslavy se vyznačuje plochými rozevřenými údolími vodních toků s četnými rybníky. Nejvyšším bodem je Štěnice, měřící 615,8 m. Převažuje 4. vegetační stupeň charakteristický středně zalesněnými smrkovými porosty s borovicí, modřínem a borovými porosty. Vzácně se vyskytují zbytky bučin. Typické jsou rybníky s pobřežními mokřady a vlhké louky, často s rašeliništními druhy. Na vrchovišti u rybníka Babín se vyskytuje vachta trojlistá, suchopýr pochvatý a rosnatka okrouhlolistá (Demek, 2006). Novoměstská pahorkatina je členitá pahorkatina, v severní části až plochá vrchovina. Tvoří ji převážně lenkokrátké biotitické migmatity monotonní skupiny strážeckého moldanubika s pruhy amfibolitů a erlanů. Široké zlomové pásmo směru severozápadním až jihovýchodním tvoří pokračování Dářské brázdy. Plošiny holoroviny jsou významné zachovalými kořeny tropických zvětralin. Částečně se zde vyskytují údolní pedimenty. Nejvyšším bodem okrsku je Harusův kopec, měřící 741 m. Je zde zastoupen 4. 5. vegetační stupeň, který tvoří středně zalesněné smrkové porosty s borovicí, pole, louky a drobné rybníky (Demek, 2006). Reliéf Reliéf České vysočiny je polygenetický. Je to důsledek dlouhého vývoje reliéfu v různých klimatických podmínkách. Vedle tvarů mírné humidní klimamorfogenetické oblasti nacházíme v reliéfu i tvary vzniklé v teplém humidním podnebí třetihor a v periglaciálním podnebí pleistocénu. Třetihorní tvary se uchovaly pouze ve zbytcích jednak na místech chráněných před erozí a denudací a jednak v horninách, které dlouho 19

uchovávají tvary disharmonické panujícímu makroklimatu (vápence, žuly). Tvary periglaciálního podnebí jsou v České vysočině velmi rozšířené. V některých oblastech dokonce převládají. Intenzita současných geomorfologických pochodů je malá a je do značné míry ovlivňována člověkem. Příznačný antropogenní reliéf vznikl především v hornických oblastech (podkrušnohorské kotliny, Ostravská pánev) (Demek a kol., 1965). Základním rysem reliéfu Českomoravské vrchoviny je rozdíl mezi ústředními a okrajovými částmi vrchoviny. Nejvyšší části jsou Jihlavské vrchy (Javořice 836 m. n. m.) a Žďárské vrchy (Devět skal 836 m. n. m.) (Demek a kol., 1965). Od ústředních částí klesá reliéf Českomoravské vrchoviny směrem k západu i východu. Snižování reliéfu je stupňovité. Jednotlivé stupně jsou odděleny více nebo méně výraznými svahy. Na rozdíl od ústředních mají okrajové části většinou ráz spíše pahorkatin s plošinatými rozvodními částmi, prořezanými úzkými a hlubokými údolími. Nad plošinatý reliéf vyčnívají jednotlivé, plošně málo rozlehlé kopce a vrchy. Svérázný reliéf mají i některé části vrchoviny, které jsou složené z hlubinných vyvřelin (např. okolí Kunžaku, N. Bystřice, Třebíče). Vyznačují se kupovitým reliéfem, složeným z drobných klenbovitých vyvýšenin s četnými balvany na vrcholech. Údolí vodních toků jsou v pramenných oblastech mělká a rozevřená. Směrem po proudu se zařezávají a jejich svahy se zpříkřují. Vrchovinou probíhá hlavní evropské rozvodí, a to často velmi plochým reliéfem s řadou bifurkací (Demek a kol., 1965). Reliéf žďárského bioregionu je v centrální části tvořen klenbovitě vyklenutým povrchem s charakteristickými protaženými plochými hřbety. Tento povrch je rozčleněn říční sítí s širokými rozevřenými údolími (tzv. reliéf žďárského typu). Typické jsou tektonicky a strukturně podmíněné malé kotliny (např. Milovská kotlina). Na hřbetech ve vrcholových polohách jsou často vyvinuty výrazné izolované skály (tors), jako např. Čtyři Palice nebo Devět skal, a pod nimi soliflukční balvanové proudy. Zcela odlišný ráz plochého úvalu má pás křídových sedimentů u Velkého Dářka (Culek, 1995). Reliéf žďárského bioregionu má na jihozápadním a severozápadním okraji charakter členité pahorkatiny s výškovou členitostí 75 150 m, v západní části obecně převažuje 20

ráz ploché vrchoviny s členitostí 150 200 m, na nejvyšších hřbetech a směrem k zaříznutému údolí Svratky převládá ráz členité vrchoviny s výškovou členitostí 200-260 m. Nejnižším bodem je údolí Svratky u Dalečína 485 m, nejvyšším Devět skal - 836 m. Typická výška bioregionu je 570 800 m (Culek, 1995). 4.2.3 Geologie V plánu péče o CHKO Žďárské vrchy se uvádí, že tato oblast leží na styku geologických jednotek severovýchodního okraje centrální části Českého masívu, konsolidovaných koncem paleozoika variským vrásněním. Jihozápad oblasti náleží ke strážnickému moldanubiku, budovanému sillimanitisko-biotitiskými migmatitizovanými a granitizovanými pararulami. V nich jsou obsaženy vložky muskovitických a dvojslídných ortorul s pruhy amfibolitů, řidčeji čočkovitá tělesa krystalických vápenců (v okolí Žďáru n. S. a Studnic), výskyty serpentinitů (Tři studně, Sklené) a vzácně i kvarcitů a skarnů (Budeč). Nejrozsáhlejší, centrální a severovýchodní část území, zaujímá svratecké krystalinikum. Je budováno převážně migmatity a dvojslídnými ortorulami, jež se střídají s různě mocnými konformně uloženými polohami svorů a svorových rul. Středem krystalinika probíhají pruhy výrazně hrubozrnných, tzv. okatých dvojslídných ortorul, vystupující ve skalních výchozech např. na Zkamenělém zámku a Štarkově. Úzké pruhy v rulových horninách tvoří amfibolity a skarny, často s ložisky železných rud dobývaných od středověku, např. v okolí Kadova, Odrance i jinde. Na severovýchodní okraj oblasti zasahuje poličské krystalinikum. V jeho horninové skladně převládají vesměs jemnozrnné biotické ruly. Severozápadní cíp oblasti tvoří železnohorský pluton, budovaný všeradovským subvulkanicko-granitovým komplexem červenavých žul a amfibolickobiotitických granodioritů s albitickými granity a porfyry. Hlinecká zóna oddělující svratecké krystalinikum od železnohorského plutonu tvoří morfologicky nápadnou sníženinu mezi Žďárskými vrchy a Železnými horami. Převládajícími horninami jsou zde fylity, k nimž místy přistupují biotitické rohovce, křemence a amfibolické břidlice. Podél železnohorského zlomu zasahuje až k Velkému Dářku od severozápadu výběžek Dlouhé meze tvořený sedimenty České křídové tabule. Starší cenomanské písčité 21

sedimenty jsou zde překryty souvrstvím vápnitých pískovců, jílovců a slínovců spodního turonu. Na západním okraji oblasti vznikl v místech křížení zlomů ranský intrusívní masív s hlubinnými vyvřelinami peridotitů, troktolitů, olivnických a pyroxenických gaber, amfibolických dioritů a granodioritů. Vzhledem k jeho významnému sulfidickému zrudnění zde byly až do roku 1990 těženy sfaleritchalkopyritové rudy. V dalším geologickém vývoji byl ráz oblasti formován ve starším kvartéru (pleistocénu) mrazovým zvětráváním skalních masívů, při němž byly rozpadlé bloky horniny pomalu unášeny soliflukcí po svazích a hromaděny v podobě hlinitokamenitých sedimentů nebo kamenných moří. V období mladšího kvartéru (holocénu) byly vytvořeny aluviální terasy v údolích řek a vznikla rašeliniště (oblast Velkého Dářka, okolí Košinova, Krejcaru, Veselská sníženina aj.) (Plán péče o CHKO Žďárské vrchy, 2010). 4.2.4 Půdní poměry Má-li geologický útvar kraje vliv na jeho průmysl, má půda zase značný vliv na jeho zemědělství. Různorodost půdy netvoří podle výsledků bádání jen mateční hornina, nýbrž hlavně podnebí, které na horninu trvale působí (Svoboda, 1937). Ve žďárském regionu dominují districké kambizemě, na nejvyšších hřbetech převládají kambizemní podzoly. V četných plochých sníženinách se objevují primární pseudogleje až typické gleje (v okolí Žďáru pelické), místy též organozemní pseudogleje a ostrůvky organozemí (rašelinišť, vrchovišť) (Culek, 1995). Popis nejvíce zastoupených půd (Němeček, 2001): Kambizemě jsou vyvinuté převážně v hlavním souvrství svahovin metamorfických a sedimentárních hornin, ale i v jim odpovídajících souvrstvích (v nezpevněných lehčích až středně těžkých sedimentech). Půdy se vytvářejí hlavně ve svažitých podmínkách pahorkatin, vrchovin a hornatin. V rovinatém reliéfu jen z řídka. 22

Pseudogleje jsou charakterizovány výskytem mramorovaného, redoximorfního diagnostického horizontu. U půd vyvinutých z luvizemí nalézáme nad tím vybělený horizont s velkým výskytem výrazných modulárních novotvarů. Vyvíjejí se buď z pyogenně či mitogenně zvrstvených substrátů. Nalézáme je v rovinatých částech reliéfu humidnějších oblastí. Gleje jsou typické reduktomorfním glejovým diagnostickým horizontem a zrašeliněnými horizonty akumulace organických látek. Podle relace mocnosti a hloubky výskytu výrazně redukovaného horizontu Gr, glejových horizontů s oxidovanými partiemi a event. znaků hydroeluviování, dále pak podle vývoje hydrogenních až holorganických hydrogenních horizontů inedentifikujeme rozdíly ve vodním režimu, ke kterému vývoj půdy dospěl. 4.2.5 Hydrologie Hluboké lesy, které ještě dnes zaujímají podstatnou část okresu, udržují při drsném podnebí zbytky sněhových závějí až do pozdního jara a svahové hlíny zase vydatně zachycují srážkovou vlhkost, čímž se upravují vodní poměry v oblasti (Svoboda, 1937). Územím CHKO Žďárské vrchy probíhá hlavní evropská rozvodnice, dělící úmoří Černého moře (povodí Svratky a Oslavy) a Severního moře (povodí Chrudimky, Doubravy a Sázavy). Řeka Svratka, největší a nejdelší vodní tok oblasti, pramení na úbočí Žákovy hory. Se svými přítoky (Hlučálem, Bílým potokem, Fryšávkou a Věcovským potokem) odvodňuje téměř polovinu oblasti. Další čtvrtinu odvodňuje Sázava, pramenící v oblasti Kamenného vrchu (místní název Stružný potok) (Buček a kol., 1983). Žďárské vrchy jsou významnou pramennou oblastí. Roční specifické odtoky (množství vody, které odteče v ročním průměru za sekundu z 1 km 2 plochy povodí) jsou dosti vysoké. Svratka v profilu Borovnice dosahuje specifický odtok 11,86 l.s -1.km -2, Sázava v profilu u Žďáru 11,40 l.s -1.km -2, Chrudimka v Hamrech dokonce 13,54 l.s -1.km -2. Tyto vysoké hodnoty jsou podmíněny jak vysokým množstvím spadlých srážek, tak 23

i výškovou členitostí a sklonitostí reliéfu, malou propustností podloží a charakterem vegetace. Odtokové poměry jsou málo rozkolísané, což je podmíněno přirozenými retenčními možnostmi krajiny (rašeliniště, meandrující toky) i vybudovanými rybníky a vodními nádržemi (Buček a kol., 1983). Správa CHKO Žďárské vrchy uvádí, že na vodních tocích oblasti, především v povodí Sázavy, Oslavy a Doubravy, byly již od středověku a zejména v 19. století budovány četné rybníky. V současné době je funkčních 187 rybníků různé velikosti, z nichž největší je Velké Dářko o rozloze 205 ha a objemu 3,56 mil. m 3 vody. K dalším velkým rybníkům oblasti patří Veselský s plochou 70 ha a Matějovský (64,5 ha) v povodí Oslavy, rybník Řeka (45 ha) v povodí Doubravy a nejvýše položenými většími rybníky jsou Medlovský (21,8 ha) a Sykovec (13,8 ha) v povodí Svratky. Na území CHKO Žďárské vrchy byly zřízeny čtyři vodní nádrže, které patří mezi významné činitele ovlivňující režim vodních toků a současně jsou důležitými zdroji vody. První z nich je nádrž Hamry s vodní plochou 82 ha a objemem vody 3,56 mil. m 3 byla vybudována na toku Chrudimky již v roce 1912. V padesátých až šedesátých letech byly vybudovány další vodní nádrže Strž s vodní plochou 24,1 ha a objemem vody 0,514 mil. m 3, Staviště (15,3 ha, 0,555 mil. m 3 ) a Pilská (64,6 ha, 1,94 mil. m 3 ) (Plán péče o CHKO Žďárské vrchy, 2010). 4.3 Klimatické podmínky Klimaticky patří Žďárské vrchy k chladnějším, vlhčím a značně větrným územím. Podle Quitta (1971) je převážná část CHKO Žďárské vrchy zařazena v chladné oblasti CH7 charakterizované velmi krátkým až krátkým mírně chladným a vlhkým létem, dlouhým přechodným obdobím s mírně chladným jarem a mírným podzimem, dlouhou mírně chladnou a vlhkou zimou s dlouhým trváním sněhové pokrývky. Jen okrajové části v nižších polohách náleží k mírně teplé oblasti MT3 charakterizované krátkým, mírným až mírně chladným a suchým až mírně suchým létem, normálním až dlouhým přechodným obdobím s mírným jarem i podzimem, normálně dlouhou, mírnou až mírně chladnou a suchou až mírně suchou zimou s normálním až krátkým trváním sněhové 24

pokrývky. Charakteristiky klimatické oblasti jsou uvedeny v tabulce číslo 1. (Plán péče o CHKO Žďárské vrchy, 2010). Tab. 1: Charakteristiky klimatické oblasti CH7 a MT3 podle Quitta Charakteristika CH7 MT3 Počet letních dnů 10 až 30 dnů 20 až 30 dnů Počet dnů s průměrnou teplotou 10 C a více 120 až 140 dnů 120 až 140 dnů Počet mrazových dnů 140 až 160 dnů 130 až 160 dnů Počet ledových dnů 50 až 60 dnů 40 až 50 dnů Průměrná teplota v lednu -3 až -4 C -3 až -4 C Průměrná teplota v červenci 15 až 16 C 16 až 17 C Průměrná teplota v dubnu 4 až 6 C 6 až 7 C Průměrná teplota v říjnu 6 až 7 C 6 až 7 C Průměrný počet dnů se srážkami 1 mm a více Srážkový úhrn ve vegetačním období 120 až 130 dnů 110 až 120 dnů 500 až 600 mm 350 až 450 mm Srážkový úhrn v zimním období 350 až 400 mm 250 až 300 mm Počet dnů se sněhovou pokrývkou 100 až 120 dnů 60 až 100 dnů Počet dnů zamračených 150 až 160 dnů 120 až 150 dnů Počet dnů jasných 40 až 50 dnů 40 až 50 dnů Zdroj: Quitt, 1971 25

4.4 Urbanizace Město bylo vždy velkým lákadlem pro obyvatele venkovských sídel, neboť rozmanitá nabídka pracovních možností jim nabízela podstatně lepší uplatnění na trhu práce a lepší finanční ohodnocení. Nespornou výhodou města je také lepší dostupnost a hustší koncentrace služeb a aktivit, které vedou ke snazšímu uspokojení lidských potřeb a život se tak stává komfortnějším. Právě tyto faktory přitahují do měst stále další obyvatele a dochází k růstu městských sídel, nazývaným též pojmem urbanizace. Urbanizaci (urbanizační proces) je třeba chápat jako sociálně-prostorovou změnu formy organizace společnosti. Jinými slovy hovoříme o postupné transformaci venkovských společností (primér) ve společnosti městské (sekundér, terciér) a uvažujeme nejenom o hmotných a prostorových jevech, nýbrž i o sociálních strukturách, ekonomii, institucích, myšlení, způsobu života apod. Podle obsáhlosti pojmu můžeme chápat urbanizaci v několika rovinách a následně rozčlenit na odlišné fáze podle různých hledisek. Všechny fáze se nemusí nutně projevit v různých regionech světa. Na to, zda se opravdu projeví, působí řada okolností jako vyspělost daného regionu apod. (Horská, Maur, Musil, 2002). 4.4.1 Problematika definování urbanizace V širším pojetí je možné považovat urbanizaci za proces přeměny prostředí na městské. Spadá sem jak přeměna venkovského prostředí v městské, tak i založení města v území, kde dosud žádné osídlení nebylo. Jde tedy o starý proces, který je spojen s vývojem lidské společnosti již od starověku (Horská, Maur, Musil, 2002). Budeme-li chápat urbanizaci v užším slova smyslu, tak hlavními znaky v tomto případě jsou růst měst a zvětšování městského obyvatelstva. Tento proces započal v 18. století v Anglii a má přímou souvislost s průmyslovou revolucí. Postupně se šíří do dalších regionů (nejprve do Severní Ameriky) a přináší s sebou změny ve struktuře a funkci města (Horská, Maur, Musil, 2002). Urbanizačním procesem dochází ke zvětšování, sdružování, splývání měst a antropogenizaci okolní krajiny. Současný pohled na urbanizaci se začal vyvíjet v 60. 26

letech minulého století, kdy na ni vědci začínají nahlížet jako na mnohostranný proces a dochází k jejímu zkoumání z pohledu sociologického, geografického, antropogenního a demografického. Z tohoto důvodu rozlišujeme v urbanizaci ekonomickou, demografickou, sociální a prostorovou vrstvu. Jednotlivé vrstvy jsou pochopitelně vzájemně provázané (Horská, Maur, Musil, 2002). Prostorovou urbanizací se rozuměla změna hmotného a prostorového uspořádání sídel (např. rostoucí podíl více podlažních domů nebo vznik a rozvoj hromadné veřejné dopravy). Demografický pohled byl chápán jako proces stěhování obyvatelstva z venkova do městských sídel. Ekonomickou urbanizací se rozuměl růst počtu osob pracujících mimo sektor zemědělství (tj. v průmyslu a ve službách). Sociální urbanizace byla interpretována jako osvojování městského způsobu života (Horská, Maur, Musil, 2002). 4.4.2 Typy urbanizace Urbanizační proces můžeme segmentovat do čtyř odlišných typů, na základě charakteristických rysů vývoje v různých regionech světa (Šindler, 1999): Evropská urbanizace jedná se o urbanizaci ve vyspělých evropských zemích, jejichž demografickou charakteristikou je nízký přirozený přírůstek a rozložení osídlení je rovnoměrné v rozlehlých průmyslových aglomeracích. Koloniální urbanizace jedná se o urbanizaci v mimoevropských koloniích, které byly pod hospodářským a politickým vlivem Evropanů. Jedná se o intenzivní typ urbanizace (živelná a častokrát i chaotická). Rozvojová urbanizace jde o urbanizaci v rozvojových zemích, kde je vysoký přirozený přírůstek a rozsáhlá migrace venkovského obyvatelstva do měst. Při tomto typu urbanizace nedochází ke zlepšování životních podmínek městského obyvatelstva. 27

Sovětská urbanizace jde o urbanizaci probíhající v zemích Sovětského svazu, tedy v zemích s centrálně řízenou ekonomikou. S určitými modifikacemi se vyskytovala i dalších socialistických států až do 90. let minulého století. 4.4.3 Členění urbanizace Urbanizace má tedy několik vrstev a nemůžeme na ni tedy pohlížet pouze z jednoho hlediska. Pokud je významným faktorem působícím na urbanizaci průmysl, ať už jeho rozvoj nebo naopak ústup, rozčleňujeme pak urbanizaci na industriální a postindustriální (Horská, Maur, Musil, 2002). Pro tuto práci je však mnohem důležitější pohled prostorový, sledující změny vnitřního systému měst. V tomto směru můžeme rozlišit čtyři odlišné fáze, kterými jsou klasická urbanizace, suburbanizace, deurbanizace a reurbanizace (van den Berg a kol, 1982). Pojmem klasická urbanizace označujeme prví fázi urbanizace, která se v Evropě projevovala v období 1800 1900. Je charakteristická migrací lidí do měst, kteří zde hledají lepší pracovní uplatnění. Dochází tedy ke koncentraci obyvatelstva a pracovních příležitostí do měst (Horská, Maur, Musil, 2002). Suburbanizace znamená přesun obyvatel, jejich aktivit a popřípadě některých funkcí z jádrového města do zázemí. Jde o proces rozšiřování území města, který je patrný jak u většiny měst vyspělého světa, tak v historickém vývoji měst na území České republiky. Tím vznikají nové plochy zástavby jako satelitní městečka, nákupní nebo průmyslové zóny. Tyto lokality řadíme do dvou skupin: rezidenční a komerční výstavba. Rezidenční suburbanizací se rozumí výstavba nových bytových jednotek v zázemí města a postupný odliv obyvatel z jádra města. Komerční suburbanizace má vícero forem, které se liší například podle rozsahu výstavby, charakteru bydlení či lokalizace zástavby (www.suburbanizace.cz). V rámci této fáze urbanizačního procesu dochází i k územně nekompaktnímu a neestetickému rozpínání městské zástavby s negativními environmentálními, ekonomickými a sociálními dopady (CENIA, 2011). Tento jev nazýváme jako 28

tzv. urban sprawl, za jehož nejvýstižnější český ekvivalent můžeme považovat slovní spojení sídelní kaše (Hnilička, 2005). Deurbanizace je patrná spíše ve větších městech urbanizovaných zemí Evropy. V této etapě dochází k výraznému a rychlému poklesu počtu obyvatel jak v centrálních zónách měst, tak i v ostatních částech města. Dochází tak k celkové dekoncentraci a k rozrůstání městských prostorů do velkých městských regionů (Horská, Maur, Musil, 2002). Reurbanizace se projevuje pouze v mnohamilionových městských regionech (například v Londýně). Proces dekoncentrace obyvatelstva a pracovních příležitostí dospěl tak daleko, že v celém regionu klesá počet obyvatel. Tento jev je doprovázen rychlým přírůstkem obyvatelstva a pracovních příležitostí v menších městských regionech kolem jádra (Horská, Maur, Musil, 2002). 4.4.4 Projevy urbanizace Projevy urbanizace můžeme na základě prostorových a demografických struktur rozdělit do pěti bodů (Šindler, 1999): Nárůst počtu měst, jejich velikosti a podílu městského obyvatelstva na celkové populaci jednotlivých států. Růst nerovnoměrnosti v rozložení sídel oproti původní zemědělské společnosti, což zvyšuje regionální disparity. Změna orientace od zemědělství na průmysl a později na služby. Průmyslová městská sídla se rozvíjejí, zvětšuje se počet obyvatel, což s sebou přináší prostorové zvětšování měst (např. vznik městských částí, nebo pohlcení okolních sídel). Vytváří se nové typy osídlení, jako jsou aglomerace, konurbace, metropole, megalopole. 29

Dochází k vytváření vedoucích regionů, které ve všech směrech překonávají své okolí. Tyto ekonomicky prosperující oblasti jsou mnohem více lákavé pro obyvatele venkovských oblastí. 4.5 Město a prostorový vývoj Hovoříme-li o urbanizačních fázích, musíme se též zabývat otázkou, jak správně identifikovat a definovat město. Podle Pacioniho (2001) můžeme rozlišit čtyři hlavní metody rozpoznání městské oblasti: Kritéria populační velikosti je naprosto jasné, že městské oblasti jsou větší než ty venkovské, ale velkým problémem je fakt, že neexistuje jedna univerzální globální hranice pro velikost městského sídla. Tento fakt významně komplikuje mezinárodní srovnávání. Administrativní kritéria další možné definování města vychází z jeho administrativní funkce, ale podobně jako u první metody se v různých částech světa tyto kritéria různí a opět nastává problém při mezinárodním srovnávání. Ekonomická kritéria řada států definuje městské oblasti podle ekonomických kritérií, přičemž jedním z těchto možných vymezení může být procento obyvatel města pracujících v sektoru služeb. Funkční kritéria město může být rozděleno na jednotlivé urbanistické regiony, které vystihují reálný obraz městského vlivu. Neexistuje tedy jednoznačná odpověď na otázku, co je to město. Názory se rozcházejí v různých částech světa, kdy je tento termín odlišně chápán povětšinou v závislosti na významu a velikosti sídelního útvaru a mezinárodní komparace je proto velmi složitá. 30

Z pohledu prostorového vývoje (Obr. 2) jsou současná města v České republice tvořena historickými segmenty, které vznikly v různých vývojových etapách. Většina z nich má hodnotové rezidenční oblasti v historickém centru. Vnitřní město plní obytnou funkci, ale v poslední době se začíná uplatňovat komercializace a obytná funkce je nahrazována nerezidenčními aktivitami. Vnější město vzniklo v době socialismu a je tvořené převážně panelovou výstavbou. Vnitřní a vnější město představují nejvýznamnější zdroj obyvatelstva, který se stěhuje do zázemí města (www.suburbanizace.cz) Obr. 2: Zjednodušená prostorová struktura metropolitních regionů českých měst (Zdroj: www.suburbanizace.cz) 4.6 Morfologická struktura a geneze Žďáru nad Sázavou Město Žďár nad Sázavou je přírodními a civilizačními faktory rozděleno na základní celky, utvořené historickým vývojem, terénními podmínkami a formou zastavění. Jednotlivé celky odpovídají zhruba administrativně správnímu členění na městské části. Město se tak dělí na jedenáct místních částí (Žďár nad Sázavou 1 7, Veselíčko, Stržanov, Mělkovice a Radonín). V současné době probíhá výstavba nového bytového okrsku Klafar. V následující kapitole budou popsány pouze městské okrsky Žďár nad Sázavou 1-7, tedy části spadající do katastrálního území Město Žďár a Zámek Žďár, neboť ostatní nejsou pro tuto práci podstatné (Strategický plán rozvoje města Žďár n./s., 2007). 31

4.6.1 Žďár nad Sázavou I Jedná se o největší městskou část, kterou lze rozdělit na čtyři rozdílné oblasti (historické jádro, výrobní zónu, závod Žďas, a.s., volná krajina pro individuální rekreaci. Komunikační páteří Žďáru nad Sázavou je silnice I/37 ulice Brněnská, Horní a Dolní s dominantním náměstím Republiky (Strategický plán rozvoje města Žďár n./s., 2007). Historické jádro Vzniklo na levém břehu řeky Sázavy v polovině 13. století založením cisterciáckého kláštera. Město se vyvinulo z tržní osady vzniklé na zemské Libicko-Žďárské cestě. Za druhé světové války bylo značně poškozeno a následně přestavěno. Dominantou centrálního náměstí je kostel sv. Prokopa a barokní Stará radnice z počátku 18. století. Na skalnatém ostrovu se zachovala historická stavba tvrze, ve které je dnes umístěno Regionální muzeum (Strategický plán rozvoje města Žďár n./s., 2007). V současnosti plní historické jádro funkci centra města s institucemi a občanským vybavením městského a nadměstského významu. V posledních letech dochází díky stavebnímu rozmachu k postupné rekonstrukci objektů. Funkce centra historického jádra je v okrajových částech doplněna monofunkčními plochami bydlení (jižní a jihozápadní část, obytný soubor Libušín) a výroby (na západním okraji). V severní části jsou situovány objekty sportovně rekreační zóny města fotbalové hřiště, zimní stadion, sportovní hala, tenisové kurty apod. Historické jádro je spjato i s přírodou, například údolím řeky Sázavy, která ve formě ozeleněných, parkově upravených ploch údolní nivy, odděluje historické centrum od sídliště Stalingrad (Strategický plán rozvoje města Žďár n./s., 2007). Výrobní zóna Leží na jihovýchodě od historického centra a její urbanistickou osou je Brněnská ulice. V rámci výrobní zóny můžeme vymezit dva výrobní okrsky. První z nich se rozkládá podél ulic Brněnská a Jamská a v současnosti představuje hlavní výrobní prostor města. 32

Druhou (U Kamenného rybníku) pak najdeme na enklávě mezi železniční tratí a rybníkem (Strategický plán rozvoje města Žďár n./s., 2007). Závod Žďas Od padesátých let, kdy tento podnik vzniknul, je nejdůležitějším výrobním podnikem města. Zóna individuální rekreace Jedná se o zahrádkářskou kolonii v blízkosti Velkého Krejdského rybníka jihovýchodním směrem od historického jádra (Strategický plán rozvoje města Žďár n./s., 2007). 4.6.2 Žďár nad Sázavou II (Zámek) Městská část nacházející se severovýchodně od historického centra (Obr. 44). Zárodkem této části je bývalý cisterciácký klášter, později upraven na zámek. Východně od areálu zámku na strmém kopci stojí poutní kostel sv. Jana Nepomuckého, památka UNESCO. Za dopravní páteř Zámku můžeme označit silnici I/37 ulice Santiniho a Bezručova. Na historické soubory plynule navazují novodobé části v jižním směru zástavba rodinných domků a na severu výrobní areál společnosti Tokoz. Prostor v údolní nivě mezi ulicí Bezručova a řekou vyplňuje výrobní areál a bytové objekty. Východně u kostela na Zelené hoře je umístěn hřbitov a na severu prostor přechází volný přechod do přírody kolem Pilské nádrže (Strategický plán rozvoje města Žďár n./s., 2007). 4.6.3 Žďár nad Sázavou III (Stalingrad) Část města, která vznikla jako první obytný soubor v počátcích intenzivního rozvoje v padesátých letech (Obr. 46). Urbanistickou osu tvoří Brodská ulice. V jihovýchodním směru se nachází obchodní centrum, na které navazuje areál školských zařízení situovaných ve výrazně exponované poloze na hraně terasy nad údolím řeky Sázavy. V severní části se nalézá přechod urbanizovaného území do volné krajiny, začínající 33

zahrádkářskou kolonií. Blok řadových garáží s ne příliš efektivním využitím pozemku najdeme na severu okrsku. Západně se nachází městská čistírna odpadních vod (Strategický plán rozvoje města Žďár n./s., 2007). 4.6.4 Žďár nad Sázavou IV (U průmyslové školy) Městská část, která přímo navazuje na centrum města. Jeho severní polovinu tvoří areál škol (průmyslová škola, internáty, gymnázium) a výrobní okrsek charakteru služeb. Na jihu najdeme obytný soubor se základní školou, který byl realizován koncem šedesátých let. Východně od bytových domů leží komplex řadových garáží (Strategický plán rozvoje města Žďár n./s., 2007). 4.6.5 Žďár nad Sázavou V (Vysočany) Část Žďáru nad Sázavou, která vznikla v letech 1945 1980 (Obr. 47). Její urbanistickou osou je silnice II/353, která dělí Vysočany na dvě části. Jižní část tvoří individuální zástavba rodinných domů a dvojdomků, na okraji v údolí potoka Staviště je výrobní okrsek se službami. V severní části převažuje čisté bydlení s převahou dvojdomků. Zástavba se postupně rozvíjela jihozápadním směrem na svazích k řece Sázavě. V těchto místech jsou zastoupeny i bytové dvoupodlažní a čtyřpodlažní domy. Na styku ulic Žitné a Vnitřní je situováno obchodní centrum, nad rybníkem Velké Hrázky funguje hotel Grunt s atraktivitami venkovského cestovního ruchu. V prostoru mezi hotelem a okrajem zástavby vznikl okrsek nových rodinných domků z devadesátých let. Svahy nad obytným územím jsou problémové, neboť zde není přítomna zeleň a dochází k erozi a přívalovým vodám (Strategický plán rozvoje města Žďár n./s., 2007). 4.6.6 Žďár nad Sázavou VI (Přednádraží) Území vzniklé mezi novým a starým nádražím na plochách po asanaci starého nádražního tělesa. Městský okrsek tvoří enklávu uvnitř nejstarší městské části Žďár nad Sázavou I. Urbanistickou osu tvoří prodloužená Nádražní ulice s výraznou městskou strukturou. Na této ulici se nachází i obchodní centrum, které dominuje celé 34

části. Severní hranici tvoří ulice Smetanova a Strojírenská, ze kterých postupně vzniká hlavní městská třída s objekty městské vybavenosti (úřady, soud). Obytné území tvoří zástavba čtyř dvanáctiposchoďových bytových domů, která je negativním prvkem v obrazu města. V Palachově ulici stojí novější řadové domky. Mezi obytnými domy je v klidové části umístěn areál základní školy. V jihovýchodní části leží několik výrobních podniků a sídlo Policie ČR, které jsou již součástí jižní průmyslové zóny (Strategický plán rozvoje města Žďár n./s., 2007). 4.6.7 Žďár nad Sázavou VII (Pod vodojemem) Výstavba zde probíhala v posledních 20 letech, a proto se jedná o nejmladší městskou část. Jedná se o obytný soubor rodinných domků všech forem a bytovými domy na severním okraji. Za urbanistickou osu považujeme pěší cestu ve směru východzápad. Páteřní komunikace je Jamborova ulice, která však kvůli chaotickému konceptu celého souboru působí dojmem neuspořádané ulice. Bytové domy situované v nejvyšších polohách nad přehradou Staviště nepřispívají k volnému přechodu urbanizované části do volné přírody. Centrální prostor obytné části je degradován nevhodně umístěnou točkou městské hromadné dopravy. Součástí okrsku je i vodní nádrž Staviště, která dříve sloužila jako zdroj pitné vody pro město (Strategický plán rozvoje města Žďár n./s., 2007). 4.6.8 Klafar V současné době dochází k postupné výstavbě nového obytného souboru s názvem Klafar, která administrativně patří do městské části Stalingrad. Lokalita leží na severozápadním okraji města v nezastavěném území (Obr. 45). Území je vymezeno přeložkou silnice I. třídy I/37. Na východě tvoří předěl řeka Sázava, jež je lemována vzrostlou zelení a vytváří tak přírodní linii v území. Okrajové části nového sídliště přiléhají ke starší zástavbě města, konkrétně sídlištím Libušín a Stalingrad. Probíhá zde stavba rodinných domků, řadových domků i vícepodlažních bytových domů (Žďár nad Sázavou [online], 2011). 35

4.7 Urbanizace v českých zemích 4.7.1 Klasická urbanizace (1830 1930) Na začátku třicátých let žilo v českých zemích přibližně 300 000 obyvatel ve třech desítkách měst, která se měla stát v brzké době centry urbanizace. Výsledkem industrializace českých zemí v 19. století byla nejen převratná organizace průmyslové výroby, dopravy nebo ekonomických aktivit, ale zároveň i lepší podmínky pro zajištění základních lidských potřeb. Jednou z takových potřeb bylo i bydlení, a proto se tyto změny velmi nápadně projevili právě v nově budovaných čtvrtích měst. Příhodným příkladem takového města byla Praha, která se v druhé polovině 19. století stala významným středoevropským městem jak díky industrializaci, tak i existenci rozsáhlého a významného historického jádra. U pražské aglomerace byl dobře patrný její budoucí urbanizační vývoj, neboť populace města čítala kolem 100 000 obyvatel a poskytovala nejlepší podmínky pro vznik nových městských prostorů. Z historie vyplývá, že toto období bylo plné hospodářských změn a města v oblastech prosperujících ze zemědělství pomalu ztrácela na významu. Hlavním faktorem růstu měst v českých zemích v letech 1830-1930 byla přítomnost hornictví či velkého průmyslu. Nejprůmyslovějším městem tehdejší doby bylo Brno, kde byly manufaktury a továrny budovány těstě za hradbami středověkého městského centra na již integrovaných předměstích. Období klasické urbanizace provázela také stavba železnice a otvírání uhelných dolů, tedy aspektů, které umožnily stavbu továren a budování průmyslu i v jiných než primárně průmyslových regionech. Příkladem takového nově zprůmyslněného města je Ústí nad Labem, v němž žilo v roce 1830 pouze 2 000 obyvatel. Na závěr je nutné si uvědomit, že specifická urbanizace z přelomu 19. a 20. století se mohla plně projevovat jen tam, kde byla rozhodná podpora tehdejší vládní moci (Horská, Maur, Musil, 2002). Klasická urbanizace byla tedy spojena s industrializací, demografickým růstem a koncentrací městské populace. Rozvoji průmyslových center (na úkor zemědělské výroby) napomohl rozvoj železniční dopravy a silniční sítě, výroby železa, těžby uhlí apod. 36

4.7.2 Urbanizace socialismu Z historických statistických údajů je patrné, že největší nárůst obyvatelstva (města s více než 10 tis. obyvatel) ze všech tří částí urbanizace v České republice, byl zaznamenán v období socialismu. Například mezi roky 1970 1980 se zvýšil počet obyvatel v této kategorii o 1 346 000 lidí. Po roce 1980 se růst měst výrazně zpomalil, mezi roky 1980 1987 vzrostl počet obyvatel ve stejné kategorii o 263 000 lidí. Tento pokles byl způsoben několika faktory. Především šlo o to, že dosažená úroveň urbanizace České republiky byla už dost vysoká a blížila se stupni nasycení. Významnou roli sehrálo i snížení rozsahu bytové výstavby oproti sedmdesátým letům. Poměrně vysoké přírůstky počtu obyvatel měst byly i v předcházejících desetiletích. V roce 1950 1961 to bylo 578 tis. obyvatel, v letech 196 1970 pak 678 000 obyvatel. Období socialismu bylo charakteristické pomalým růstem velkých měst a naopak výrazného růstu středně velkých měst (50 tis. 100 tis. obyvatel), což umožnila politika rozmisťování průmyslu nebo také stagnace sektoru služeb (Horská, Maur, Musil, 2002). V osmdesátých letech bylo již zřejmé, že socialistické plánování, regionální politika a koncepce urbanizace budou znamenat řadu nepředvídatelných změn. Do potíží se dostávala stará průmyslová odvětví (výroba oceli, těžká chemie, těžba uhlí). Dříve prioritní oblasti (například Ostravsko nebo severní Čechy) ztrácely svou dynamiku a počet obyvatel zde stagnoval a postupně začal dokonce klesat. Docházelo ke zhoršení životních podmínek a objevovaly se sociální problémy a došlo ke zhoršení bytového fondu. Problémem byl i vznik vnitřních periférií, např. v oblasti Středočeského kraje. (Horská, Maur, Musil, 2002). Oblasti vnitřní periferie jsou méně hospodářsky rozvinuta, obyvatelstvo zde stárne a postupně ho ubývá. Jsou chudší než jiné části země, žije v nich méně středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaných lidí. Dopravní dostupnost je oproti jiným lokalitám horší, doby a byty spíše chátrají. Zdravotnická zařízení a školy jsou daleko, veřejná doprava je stále více omezována (ČSÚ, 2008). Jedním z jevů, kterými socialismus poznamenal města České republiky, byla soustředěná hromadná bytová výstavba formou velkých obytných souborů neboli 37

sídlišť. Jejich vznik byl důsledkem několika příčin, mimo jiné bytovou nouzí po válce. V sedmdesátých a začátkem osmdesátých let vyrostlo těchto sídlišť nejvíce. Stavěla se především na okraji měst, neboť vnitřní plochy již byly zaplněny předchozí výstavbou (Horská, Maur, Musil, 2002). 4.3.3 Postindustriální urbanizace Po roce 1989 nastala doba, kdy se městské osídlení v zemích střední Evropy zčásti vracelo k předsocialistických prostorovým vztahům. Návrat k tržnímu hospodářství působí už řadu let na zvětšování hospodářských a sociálních disparit mezi regiony městy jednotlivých postkomunistických zemí, na zrychlené tvoření metropolitních regionů měst a i na posílení suburbanizačních procesů. Důležitým faktorem změn osídlení je restrukturalizace hospodářství, kdy docházelo k útlumu průmyslu, a rostl podíl hospodářských činností zařazených do sektoru služeb. Posilování terciéru významně působí na růst největších městských sídel. Na druhé straně negativně působí proces deindustrializace, která se podílela na vytvoření problémových průmyslových oblastí (např. Ostravsko). Útlum průmyslové výroby znamenal pro mnoho měst ztrátu pracovních míst a docházelo k nárůstu nezaměstnanosti. Obecně můžeme říci, že nejvíce se mění centra a vnitřní části měst a pochopitelně také okraje městských sídel. V centrech a vnitřních částech měst se intenzivně využívají plochy a stávající budovy a dochází k zahušťování těchto částí. Volné plochy se rychle mění v sídla obchodních nebo administrativních organizací, což podporuje stavební činnost, která má povahu rekonstrukce, modernizace či nové výstavby. Vývoj předměstí je charakteristický suburbanizací a pokračujícími procesy dekoncentrace, tj. stále větší podíl obyvatel pracuje ve vnitřním městě, ale bydlí za hranicemi města (Horská, Maur, Musil, 2002). Počet venkovských obcí se od padesátých let neustále snižoval z důvodu administrativního slučování do větších správních celků. Je proto pochopitelné, že po roce 1989 došlo k osamostatňování velkého počtu takto mechanicky a politicky spojených obcí. Z hlediska urbanizačních procesů je důležité, že v současné době rostou města a území na úkor jiných, která ztrácejí (Horská, Maur, Musil, 2002). 38

39

5 Výsledky 5.1 Zhodnocení urbanizačních tendencí 5.1.1 Historický přehled do roku 1830 Od založení kláštera do husitských válek Vzhledem k nepříznivým klimatickým podmínkám a špatné dostupnosti zdejšího regionu, jenž ležel v pomezním hvozdu při hranici mezi Čechy a Moravou, docházelo k jeho osidlování poměrně pozdě (Filka, Švoma, 1998). V první polovině 13. století probíhalo postupné osídlovaní středního a horního Posázaví. Na kolonizaci českých zemí se v této době podíleli i mniši Cisterciáci, kteří se vyznačovali vysokou houževnatostí a schopností usídlit se v neobydlené oblasti a poctivou prací připravit území pro další osídlení. O kolonizační činnost vedenou z české strany se zasloužil šlechtic Jan z Polné, který mezi léty 1232 1234 povolal do zdejšího kraje první skupinu cisterciáckých mnichů. Jimi založený klášter byl však zanedlouho zrušen. Na jeho snahy se ze strany moravské snažil navázat šlechtic Přibyslav z Křižanova a po něm Boček z Obřan, zemský maršálek moravský a purkrabí znojemský. Poslední zmiňovaný se obrátil na mnichy z Nepomuku o pomoc a sám se skupinou znalců vyhledal roku 1251 místo pro nový klášter a to mezi potoky Sázava a Pálava (Filka, Švoma, 1998). O rok později došlo v těchto místech k výstavbě cisterciáckého kláštera nesoucího název U studny blahoslavené Panny Marie (Kožíšek, 1934). V roce 1253 dal opat Friedrich založit při pravém břehu řeky Sázavy vesnici, kterou však roku 1270 zbořil a přemístil na břeh levý. Dal tak vzniknout městu, jehož historie bude po celá staletí úzce spjata s významným klášterem. Založení kláštera dalo vzniknout i trhové osadě nesoucí název Žďár. První písemnou zmínku o Žďáře jako městečku najdeme v listině z roku 1293, kterou vydal král Václav II. V té se mimo jiné dovídáme i o svěření výkonu částí práv kláštera do rukou Žďáru, 40

které se stalo střediskem kolonizovaného pomezního území až po Křižanov, a vlastně až po Velké Meziříčí (Zemek, Bartušek, 1956). Tím zůstal až do roku 1338, kdy napadla Vysočinu obrovská hejna kobylek a zničila nejen polní úrodu, ale i mladé výhonky stromů. Značně popleněné klášterní panství pak opouštěli poddaní, kteří nacházeli ochranu u sousedních světských vrchností. Tyto odchody zastavil až moravský markrabě Karel, pozdější král a císař Karel IV. v roce 1341(Filka, Švoma, 1998). Druhá polovina 14. století je označována za období sporů, které vedli žďárští cisterciáci menší okrajové části svého panství. V roce 1363 získal klášter velmi důležité právo odúmrtí nad pozůstalostí svých poddaných. Vnitřní nepokoje na přelomu 14. a 15. století ovlivnily situaci kláštera i poddaného městečka Žďáru. V nejtěžší situaci se v r. 1396 klášter obrátil přímo k papeži Bonifáci IX., který povolil osazování některých farností žďárskými mnichy. To znamenalo také příjem z jejich výnosů ve prospěch kláštera. Na počátku 15. století se stala Morava dějištěm bojů mezi králem Václavem IV. a jeho bratrem, uherským králem Zikmundem. Poté, co uherská vojska utrpěla porážku, ustupovala roku 1404 naším krajem a silně poškodila i žďárský klášterní velkostatek. Těžká situace a hospodářská tíseň se protáhla až do husitských válek, v jejichž průběhu nesl klášter ještě tvrdší následky politických střetů, provázených rozvratem zavedeného systému hospodářství (Filka, Švoma, 1998). Od husitských válek do zrušení kláštera Po husitských válkách začíná období významného rozvoje a rozkvětu městečka Žďáru. Roku 1446 získalo právo odúmrtí, které mu udělil opat Jan VIII. a jež znamenalo větší svobodu tehdejších obyvatel. Dalším významným datem je rok 1515, znamenající pro městečko získání povolení pro pořádání jarmarku, který znamenal rozvoj obchodu a příliv peněz do městečka. V letech 1521 1560 se dostalo přestavby zchátralému farnímu kostelu (Filka, Švoma, 1998). Koncem 16. století ztratil klášter svou samosprávnou pozici a stal se manským statkem, plně závislým na olomouckém biskupství. Tím ztratil jakoukoliv možnost samostatného hospodářského podnikání a stále více upadal, až byl v roce 1614 poprvé zrušen a stal se rodovým majetkem kardinála z Dietrichštejna (Kreps, 1963). Nová vrchnost učinila 41

řadu změn, z nichž nejvýznamnější bylo povýšení Žďáru na město roku 1607 (Filka, Švoma, 1998). Městu po jeho povýšení byly uděleny nové, podstatně rozšířené pravomoci. Významné bylo kromě jiného rozšíření znaku a právo pečetit listiny červeným voskem, což znamenalo výrazné posílení právní subjektivity a vnitřní soudní pravomoci. Udělené výsady znamenaly předpoklad pro opravdový rozmach nového města, takže tehdy vstoupil Žďár do nového období svého růstu (Zemek, Bartušek, 1956). Postupem času, v roce 1616, přešlo celé panství do majetku knížecí rodiny Dietrichštejnů. Právoplatným majitelem se stal Františka z Dietrichštejna. Po jeho smrti majetek přešel do vlastnictví jeho dědici Maxmiliánu (Filka, Švoma, 1998). Ten však měl jisté finanční problémy a byl nucen klášterní panství prodat zpět cisterciáckému řádu, který zrušený klášter obnovil. (Švoma a kol., 1997) Třicetiletá válka se podle Filky a Švomy dotkla žďárského regionu jen okrajově, nejvíce v závěrečné fázi. Roku 1642 dorazili oddíly švédského vojska až k branám kláštera. Ozbrojení měšťané vojáky napadli a zahnali je k útěku. V roce 1647 však přišel silnější oddíl a město nemilosrdně vydrancoval. Po skončení války se klášteru ani městu hospodářsky příliš nedařilo. Bylo to zapříčiněno především živelnými pohromami. Kromě neúrody a zemětřesení to byly i požáry, které v letech 1662 a 1663 zničili několik desítek domů (Filka, Švoma, 1998). Po několika poměrně klidných letech přišel v roce 1689 další požár, který byl však založen úmyslně. Během několika hodin pohltil a spálil všechny klášterní budovy včetně kostela, jejichž oprava trvala bezmála rok. Koncem 17. století vznikl spor mezi městem a klášterem. Týkal se některých výsad, například prodeje piva nebo výše poplatků. Královský tribunál dal při řešení sporu za pravdu městu, což potvrdil i císař Leopold I. v listině z roku 1704. Ta obsahovala nejenom stvrzení všech dosavadních výsad, ale i rozšíření městského znaku o pole se znakem opata a kláštera. Tento znak je užíván dodnes (Filka, Švoma, 1998). Od roku 1705 byl v klášteře opatem Václav Vejmluva. Za jeho působení došlo k největšímu rozkvětu kláštera i města jak po stránce hospodářské, tak i stavební, 42

umělecké a náboženské (Zemek, 1962). Právě on uskutečnil řadu staveb podle plánů Jana Blažeje Santiniho-Aichla (1677-1723). V první polovině 18. století postavil ve městě tzv. Dolní hřbitov, poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, hospodářský dvůr a přestavěl konventní kostel Nanebevzetí P. Marie. Rozsah kláštera v 18. století zachycuje obrázek číslo 22. (Filka, Švoma, 1998). V roce 1741 a 1742 za války o rakouské dědictví bylo město průchodištěm vojsk. Ve Žďáře se vystřídalo několik vojenských posádek, z nichž nejničivější následky měla francouzská jízda, čítající na 5 000 vojáků. V letech 1770 1772 byla velmi špatná úroda a řada obyvatel trpěla hladem. Bída byla zažehnána až po žních roku 1773. Nejdůležitějším datem konce 18. století je rok 1784, kdy došlo k definitivnímu zrušení kláštera. Obrázek číslo 28 představuje pohled na Zámek Žďár v roce 1800 a obrázek 29 zachycuje Město Žďár v roce 1750. (Filka, Švoma, 1998). 5.1.2 Klasická urbanizace (1830 1948) Historický vývoj Na počátku třicátých let 19. století patřil žďárský klášterní velkostatek Vratislavu z Mitrovic, který jej koupil od Moravského náboženského fondu. Jeho smrtí roku 1830 přešel majetek do rukou Františka Josefa, knížete z Dietrichštejna Proskova Leslie. Po něm se stal držitelem zdejšího panství Josef z Dietrichštejna. Obrázek číslo 23 znázorňuje katastr města v roce 1835. (Filka, Švoma, 1998). Události revolučního roku 1848 zapůsobily i na obyvatelstvo města Žďáru. Kromě zrušení roboty, mělo také na zdejší lid velký význam národní obrození, které se odrazilo mimo jiné i v založení čtenářského spolku, který byl prvním svého druhu na celé Moravě (Zemek a kol., 1974). Těžké důsledky pro celkové postavení a hospodářský rozvoj města mělo rozhodnutí o umístění sídla okresní politické správy do Nového města na Moravě. Žďár tak zůstal na dlouhou dobu druhořadým sídlem soudního okresu, i když po stránce výrobní kapacity a počtem obyvatelstva přesahoval význam nového správního střediska (Filka, Švoma, 1998). 43

Druhá polovina 19. století, z hlediska českých dějin, je vyplněna politickým zápasem proti rakouskému centralismu. Tento boj vedly i další národy monarchie. Vláda však vyhověla roku 1867 v rámci tzv. Rakousko uherského vyrovnání pouze Maďarům a tak vzniklo dualistické soustátí Rakousko Uhersko. V obou jeho částech se uplatňovaly diskriminační zákony, které se setkávaly se stále větším odporem. Jedním z nich bylo volební právo jednotlivce, propůjčené pouze plátcům vysokých daní. To v praxi znamenalo, že voliči se stali podnikateli a velkostatkáři, kteří se převážně hlásili k Němcům a vládnímu centralismu. V letech 1905 1906 se v řadě českých měst konaly masové demonstrace za všeobecné hlasovací právo. Také ve Žďáře se 28. 11. 1905 uskutečnila manifestace, které se zúčastnilo přes 1 000 lidí z města a okolí. Vláda nakonec musela povolit a 26. 1. 1907 došlo k uznání občanské rovnosti v politickém životě (Filka, Švoma, 1998). V tomto období vznikaly ve městě a okolí nové hospodářské aktivity, které pozitivně ovlivnily vývoj regionu. Velkou zásluhu o povznesení zemědělství v tehdejším Novoměstském okrese měla Hospodářsko lesnická jednota, založená v Novém Městě již roku 1850. Z peněžních ústavů na družstevních základech zde působila Občanská záložna a později Městská spořitelna. Vznikaly také nové výrobní podniky, jako například sirkárna v místech dnešního Tokozu či několik obuvnických továren (Filka, Švoma, 1998). Důležitým mezníkem ve vývoji města bylo zřízení železniční trati ze Žďáru do Německého Brodu a později její prodloužení až do Tišnova. Výstavba probíhala v několika etapách a dokončena byla roku 1905. Pohled na město zachycuje obrázek číslo 30. (Podlipský, Račanský, 1942). Hospodářská krize dvacátých a třicátých let postihla i město Žďár. Vzrůst nezaměstnanosti vedl k zavedení tzv. nouzových prací, z nichž většina měla vliv na zlepšení vzhledu města. Jednalo se například o dláždění silnic a chodníků či stavbu vodovodu. Peníze město nemělo a získávalo je výpůjčkami. Na konci roku 1931 činily dluhy více než tři a půl milionu korun. Průmysl ve městě představovaly především obuvnické podniky. Za krize byla práce v těchto továrnách omezena nebo i načas zastavena. Významná byla též výroba kovového zboží J. Rousek, dnešní firma TOKOZ. 44

Co se týče škol, tak ve městě působily obecná a měšťanská škola a školy odborné. Na obrázku 31 je zachycen Žďár n./s. v roce 1930 (Filka, Švoma, 1998). Během druhé světové války se ve městě stala řada událostí. Od května 1940 začalo ve Žďáře zatýkání vlastenců a nepohodlných osob. Zatčen byl i významný činitel Sokola František Hutař, který zahynul v koncentračním táboře Mauthausen. Pro válečné účely byly roku 1942 zrekvírovány prakticky všechny zvony. Téhož roku probíhaly také odvody mužů na nucené práce v Německu, kdy bylo předvoláno na 500 osob (Filka, Švoma, 1998). V průvodci po vlastivědném muzeu označují okolní husté lesy za působiště partyzánských skupin, z nichž nejznámější byl především oddíl Mistr Jan Hus. Skupina operovala v okolí města od října 1944. Jejich činnost způsobovala Němcům významné ztráty jak na životech, tak na vojenském materiálu a technice (Kreps, 1963). Za nejhorší období války považujeme až její závěr, neboť právě tehdy Žďár trpěl nejvíce. 10. května zde hořelo několik domů a opuštěných vojenských vozidel, na ulicích ležely mrtvoly lidí a koní. Celkové škody způsobené následkem bojů, bombardování a požárů se propočítávaly několik měsíců. Těmito propočty bylo mimo jiné zjištěno, že zcela vyhořelo 33 domů a do koncentračních táborů bylo deportováno 111 lidí (Filka, Švoma, 1998). Výstavba města a vývoj obyvatelstva Dnešní město Žďár nad Sázavou tvořily dříve dvě samostatné správní jednotky Město Žďár a vesnice Zámek Žďár. V první polovině 19. století bylo město obklopeno hradbami (neplnili však už svou původní funkci) a do vnitřní části se dalo vejít třemi branami. Vnitřní město mělo vydlážděné pouze náměstí, kde byli převážně jednopatrové budovy. Ostatní ulice zůstávaly bez dláždění. Život se kromě města soustřeďoval do tří předměstských ulic a kolonií Šlakhamry a Radostín. V tomto areálu tak bylo 350 domů s 2 962 obyvateli. V sousedním Zámku Žďáře (dnešní Žďár nad Sázavou II) bylo napočítáno 55 domů s 697 obyvateli. Celkem obě obce tedy měli 405 domů s 3 659 obyvateli. Správa města se už v první polovině 19. stol. snažila zvelebovat a rozšiřovat město. Rozsáhlejší úpravy, které však místy negativně zasáhly do historického jádra města, byly vyvolány vzestupem úrovně kulturního 45

a společenského života, vzrůstající industrializací a rozvojem techniky. Roku 1839 prošly rekonstrukcí ulice Veselská, Horní i Dolní (Zemek a kol., 1974). Pod městem došlo ke stavbě nového mostu přes řeku Sázavu a navezením tří set fůr kamene a zeminy byl zlikvidován příkrý svah od náměstí směrem k Dolní ulici (Švoma, Lopour, Mikule, 2007). Dále byla zbudována zeď kolem městského hřbitova a vystavěna věznice v radniční budově. Žďárský katastr měl na počátku 19. století 3 459 jiter (jedno rakouské jitro = 5755 m 2 = cca 0,6 ha) zemědělských ploch. Z těch připadalo 1 772 jiter na pole, 696 jiter na louky 152 jiter na rybníky, 551 jiter na lesy a ostatní plochy zabíraly 288 jiter (Obr. 3) (Zemek a kol., 1974). Žďárský katastr na počátku 19. století 5% 16% 8% ostatní plochy 20% 51% pole louky rybníky lesy Obr. 3: Rozdělení zemědělských ploch ve žďárském katastru na počátku 19. stol. (Zdroj: vlastní zpracování) V druhé polovině 19. století proběhla na území českých zemí sčítání obyvatel v letech 1869, 1880 a 1890. Při prvním z nich byla rozloha žďárského katastru 2 053,7 jiter, z čehož připadalo 1 948,2 jiter na pole a lesy, na louky 89 jiter, zahrady tvořily 5,3 jiter, řeky a potoky 11,2 jiter (Obr. 4). Žďár byl v této době menším městem s 3 072 obyvateli, kteří žili ve 368 domech. Většina z nich měla pouze přízemí, jednoposchoďové domy se soustřeďovaly převážně v areálu náměstí. Téměř stejný počet domů zůstal až do druhého sčítání. Skládal se z města Žďáru, Radonína 46

a předměstí Mělkovic. Postupně docházelo ke stagnaci a následnému poklesu počtu obyvatel města. V roce 1880 žilo ve Žďáře už jen 2 795 obyvatel a o deset let později klesl počet usedlých na 2 631. Hlavním důvodem tohoto demografického vývoje bylo především vystěhovalectví, způsobené stagnací hospodářského života, nedostatkem pracovních míst a nízkých mezd. Podobně tomu bylo i v Zámku Žďáře. Při prvním sčítání obyvatelstva zde žilo 631 obyvatel, později docházelo ke snižování obyvatel, které vyvrcholilo roku 1890, kdy v Zámku Žďáře bydlelo pouze 580 lidí. Počet domů se nijak výrazně neměnil, v jednotlivých sčítáních bylo zjištěno 68, 71 a 62 obytných budov. Roku 1876 došlo k výstavbě nové základní školy, která do druhé světové války prošla několika přestavbami (Zemek a kol., 1974). Žďárský katastr v roce 1869 4% 0% 1% 95% pole a lesy louky zahrady řeky a potoky Obr. 4: Rozdělení zemědělských ploch ve žďárském katastru v roce 1869(Zdroj: vlastní zpracování) Na začátku 20. století došlo k významné přestavbě radnice, hotelu Veliš a vznikl Národní dům nebo lnářská škola a nová část města v zátočině řeky Sázavy zvaná Libušín. Tato svérázná městská část měla koncem 19. století třináct domků a jejich blízkosti se nacházela jirchárna. V roce 1914 zde pak byl zbudován družstevní lihovar (Švoma, Lopour, Mikule, 2007). 47

Výrazněji rychlejší rozvoj města nastal od konce 19. století, kdy došlo k výstavbě nové městské čtvrti kolem nádraží (za ulicí Palackého). V této době došlo k rozmachu výstavby budov občanské vybavenosti, neboť v roce 1911 vzniklo ve městě Družstvo pro stavbu rodinných domků. V Zámku Žďáře byla pojmenována pouze ulice Tyršova, která kopírovala státní silnici (Zemek a kol., 1974). Dramatičtější rozvoj města nastal na začátku 20. století, kdy v jihovýchodním rohu náměstí vzniká na místě dvou vykoupených domků nová budova obecné a měšťanské školy. Přistoupilo se i ke stavbě Nádražní ulice, která vedla od nádraží k historickému centru (Švoma, Lopour, Mikule, 2007). Část zástavby kolem této nové ulice zbudovalo výše zmíněné Družstvo pro stavbu rodinných domků, které zde působilo až do roku 1941 a podílelo se i na výstavbě další části města přiléhající k nádražnímu areálu (Filka, Švoma, 1998). Přelom století byl charakteristický poklesem hospodářského rozvoje a několik let bylo ve znamení pokračující stagnace počtu obyvatel. Sčítání proběhlo v letech 1900 a 1910. Při prvním z nich bylo ve městě napočítáno 403 obytných domů, ve kterých žilo 2 948 lidí. Katastr města se rozkládal na 1 991 ha, z nichž připadlo na pole 1 151 ha, na louky 352 ha, na zahrady 4 ha, na pastviny 32 ha a na lesy 328 ha (Obr. 5). O deset let později se zvýšil počet obyvatel města na 3412 žijících v 418 domech. V zámku Žďáře se napočetlo roku 1900 581 obyvatel a 65 domů. Další sčítání zaznamenalo nárůst usedlých na 640. Zámek Žďár se rozkládal na katastru o velikosti 961 ha, z nichž bylo 279 ha polí, 137 ha luk, zahrady zabíraly 4 ha, 39 ha připadlo na pastviny a 449 ha tvořily lesy (Obr. 6) (Zemek a kol., 1974). 48

Katastr Město Žďár v roce 1900 2% 16% 0% 18% 6% 58% pole louky zahrady pastviny lesy ostatní plochy Obr. 5: Rozdělení zemědělských ploch v katastru Město Žďár v roce 1900 (Zdroj: vlastní zpracování) Katastr Zámek Žďár v roce 1900 6% 29% pole louky 47% 14% zahrady pastviny 4% lesy ostatní plochy 0% Obr. 6: Rozdělení zemědělských ploch v katastru Zámek Žďár v roce 1900 (Zdroj: vlastní zpracování) Sčítání obyvatelstva v roce 1921 zaznamenalo opětovný pokles obyvatel, který byl způsoben válečnými oběťmi. Ve Městě Žďáře žilo 3437 osob, které žili v 453 domech s 821 byty. O devět let později (1930) zde bylo napočítáno 3426 obyvatel v 552 domech 49

s 919 byty. V Zámku Žďáře, který se stavebně rozšířil, žilo v roce 1930 751 osob ve 108 domech (159 bytů). Navýšení obyvatel bylo způsobeno přistěhovalectvím v souvislosti s lesní kalamitou (Filka, Švoma, 1998). Vzhled města se v období první republiky změnil k lepšímu, neboť ve třicátých letech došlo k vydláždění a předláždění náměstí a hlavních ulic. Z nejvýznamnějších staveb vzniklých v tomto stojí za zmínku budova Lidového domu (1927 1928), Sokolovny (1931) a Občanské záložny (1939). Z technických staveb je možné uvést stavbu železobetonového mostu (1931) přes řeku Sázavu u dnešního Městského úřadu a o dva roky později vznikl další most, tentokrát u městské části Libušín (Zemek a kol., 1974). Na počátku třicátých let 20. století probíhal rozvoj města východním směrem v ulici Nerudova. Začínala u hostince Convent a směřovala do dnešní ulice Jamská, přičemž po druhé světové válce byla prodloužena směrem na Nové Město na Moravě. Nový sídelní celek začal vznikat ve směru na Vysoké, kde byl prostor pro stavbu rodinného bydlení. Jeho největší rozvoj byl však zaznamenán až v 50. a 60. letech, kdy v této lokalitě vznikla nová městská část Vysočany (Švoma, Lopour, Mikule, 2007). Na konci tohoto období (1947) měřil katastr města 1990 ha, z toho připadalo na polnosti 1.065, na zahrady 23 ha, na pastviny 31 ha, na lesy 341 ha, na rybníky 59 ha a 27 ha byly zastavěné plochy. V roce 1947 žilo ve Žďáře 3 444 obyvatel v 667 domech (Obr. 7). První poválečné úpravy byly skromné, došlo k rozšíření hřbitova, dlážděna ulice pod Sokolovnou a upraven parčík u Národního domu (Filka, Švoma, 1998). 50

Katastr Město Žďár v roce 1947 1% 22% pole pastviny 3% 17% 54% zahrady lesy rybníky zastavěná plocha 1% 2% ostatní plochy Obr. 7: Rozdělení zemědělských ploch v katastru Město Žďár v roce 1947 (Zdroj: vlastní zpracování) 5.1.3 Urbanizace socialismu (1949 1989) Historický vývoj Administrativní změny Na začátku prosince 1947 započalo jednání o přemístění okresní správy do Žďáru. Významným důvodem bylo zrušení zemského a příprava nového krajského uspořádání. Dosavadní zemská hranice se rušila a pro komunikační návaznost obcí z české strany se město jevilo jako přirozené centrum. Důležitá byla i nově budovaná dvoukolejná železnice z Havlíčkova Brodu do Brna a předpokládaný rozvoj průmyslové výroby ve městě. Rok 1948 je v novodobých dějinách naší vlasti všeobecně známý únorovým převratem, který vedl k nastolení komunistického režimu, trvajícího více než čtyři desetiletí (Filka, Švoma, 1998). K 1. lednu 1949 rozhodla vláda ČSR o novém členění uspořádání republiky do 19 krajů. Současně se výrazně změnila i struktura okresní správy. Žďár se stal sídlem nového okresu v rámci Jihlavského kraje. V červenci tohoto roku poprvé zasedali představitelé Města Žďár a Zámku Žďár společně. Kromě jiného se diskutovalo o budoucím jménu 51

spojených obcí. Z několika návrhů byl za nejvhodnější vybrán název Žďár nad Sázavou. O rok později byl schválen a došlo k místnímu rozlišení na Žďár 1 a 2. Žďár n./s. v roce 1950 je vyobrazen na obrázku číslo 32. (Filka, Švoma, 1998). Filka se Švomou (1998) uvedli datum 12. listopadu 1959 jako den, kdy došlo k dalším administrativním změnám, které se týkaly snížení počtu krajů a okresů a jejich zvětšení. Rok 1960 byl pak skutečně jedním ze zlomových v celém období socialistické výstavby (Filka, Švoma, 1998). Další administrativní reforma, v jejímž rámci byl podstatně rozšířen také žďárský okres, nově začleněný do Jihomoravského kraje. V obrázku číslo 24 je znázorněn rozsah města v roce 1972. (Švoma, Lopour, Mikule, 2007) V rámci dalších opatření integroval Žďár nad Sázavou 13 okolních obcí a osad. Hamry n./s. byly integrovány již dříve. V tabulce číslo 2 je uveden přehled integrovaných obcí včetně jejich vzdáleností od Žďáru n./s. Město tak dosáhlo počtu téměř 25 tisíc obyvatel. Výrazně se rozšířil jeho katastr, narostly však také problémy. Připojené obce požadovaly od města vyřešení problémů infrastruktury dopravy apod. Nedostatek finančních prostředků, roztříštěnost a různorodost zájmů pak vedly spíše ke snahám o opětovné osamostatnění (Filka, Švoma, 1998). 52

Tab. 2: Obce spadající pod Žďár nad Sázavou od roku 1981 Název obce Vzdálenost od Žďáru n./s. (km) Cikháj 11 Hamry n./s. 3,2 Jámy 6,5 Lhotka 5,2 Mělkovice 3,4 Počítky 4,2 Polnička 5,8 Račín 9,9 Radonín 2,9 Sazomín 6,9 Sklené 7,2 Stržanov 4,7 Veselíčko 4,5 Vysoké 3,6 Zdroj: Dvořáková, 2007, vlastní úpravy Vývoj hospodářství, dopravy a infrastruktury Město po druhé světové válce zaznamenává obrovský, v jeho dějinách nebývalý rozvoj. Roku 1948 bylo schváleno místo výstavby nového slévárensko-strojírenského závodu na Českomoravské vrchovině, právě ve Žďáře nad Sázavou. Pro rozhodnutí byly směrodatné tyto důvody: nejvýhodnější umístění v rámci okresu, možnost získat dostatečný počet pracovních sil z okolních vesnic a vhodné komunikační spojení s okolím. Podnik dostal název Žďas a jeho první provoz byl zahájen 27. srpna 1951(Zemek a kol., 1974). 53

Od 6. prosince 1953 se z Havlíčkova Brodu přes Žďár a Tišnov do Brna jezdí novou dvoukolejnou tratí. Byla stavěna na větší rychlosti a z H. Brodu je vedena hlavně po pravém břehu řeky Sázavy. (Pospíšil, 1997) Roku 1953 odjel ze starého žďárského nádraží poslední vlak do Havlíčkova Brodu. Od té doby se jezdilo již v plném provozu po nové dvoukolejné trati. Provoz zahájila také nově vybudovaná Vodárna pod přehradou Staviště (Obr. 33). Kvůli vzrůstající spotřebě vody došlo později k navýšení kapacity hráze jejím zvýšením o 3,5 metru. Od druhého čtvrtletí roku 1958 byla ve městě zavedena městská hromadná doprava. První linka byla provozována od nového nádraží ČSD přes sídliště Stalingrad na náměstí a dále přes Bouchalky k Tokozu. V tomto roce došlo i ke kabelizaci elektrického vedení pro veřejné osvětlení a rekonstrukci vodovodní sítě (Filka, Švoma, 1998). Výrazný vliv na hospodářskou stagnaci našeho města a regionu měly události roku 1968 a následující normalizační politika. Zpozdila se, nebo byla zcela zavržena řada projektů, které mohly ovlivnit stav životní úrovně i městské infrastruktury (Filka, Švoma, 1998). Vlastní vodní zdroje začaly nedostačovat, a proto byl od 1. ledna 1972 uveden do provozu nový přivaděč vody z Vírské přehrady (Švoma, Lopour, Mikule, 2007). V únoru 1975 byla ukončena první etapa plynofikace okresu a byl zkolaudován přívod plynu do města. Na konci 70. let působilo ve Žďáře několik průmyslových podniků, které zaměstnávaly tisíce lidí z okresu. Relativně značný počet pracovních příležitostí přivedl druhou vlnu nových osídlenců z regionu (Filka, Švoma, 1998). Výstavba města a vývoj obyvatelstva Za nejvýznamnější stavbu období socialismu je možné považovat komplex Žďárských strojíren a sléváren (Obr. 41), který byl zbudován na počátku padesátých let. Souběžně s rychlým tempem růstu strojírenského průmyslu bylo budováno i samotné město (Zemek a kol., 1974). Jak vyplývá z historického vývoje, tak Žďár nad Sázavou vstupoval do této části vývoje už jako jednotná obec s přidruženou obcí Zámek Žďár a dohromady tvořil katastr města 2 951 ha (Filka, Švoma, 1998). V roce 1950 žilo ve městě 4 489 osob v 821 domech. Faktory, jako rostoucí průmysl, nárůst počtu obyvatel nebo sloučení obcí, si vyžádaly nutnost výstavby nového 54

bytového fondu. Již v roce 1950 začala stavba na pravém břehu Sázavy před nově upraveným mostem u Amylonu. Jednalo se o 32 nových rodinných domků stavěných podle stejného projektu. Tato kolonie dostala název Danmarky (Obr. 34). Výstavba pokračovala vznikem nového sídliště na Ptáčkově kopci, nacházejícího se západně od historického centra, které později obdrželo název Stalingrad (později Žďár nad Sázavou III) (Filka, Švoma, 1998). Jeho výstavbou však došlo k hrubé závadě z hlediska urbanistického názoru, neboť sídliště bylo tvořeno jako neorganizovaný satelit města, jehož tvar byl též ovlivněn sice plánovanou, ale neuskutečněnou stavbou železniční tratě mezi Žďárem nad Sázavou a Ždírcem nad Doubravou. V roce 1956 byl vypracován nový směrný plán, který se stal podkladem pro budování města. Sídliště Žďár nad Sázavou III bylo z části zrušeno jako satelit tím, že proběhlo zastavění říčního údolí na pravém břehu řeky Sázavy a došlo k vytvoření prostorové jednoty s protějším břehem starého města. Obvod sídliště byl doplněn krajní dokončující zástavbou proti volné přírodě. Chudá silueta sídliště (převažují zděné vícepodlažní bytové objekty) byla doplněna stavbou budov občanské vybavenosti jako například kinem Vysočina, novými základními školami, internátem, domem obchodu a služeb apod. Některé fasády domů se dokonce honosily sgrafitovou výzdobou. Sídliště Žďár nad Sázavou bylo v podstatě vybudováno během patnácti let (1950 1965). Je nutné podotknout, že jeho stavba byla organizována jako izolovaná sídlištní výstavba, která postrádala snahu o skloubení nově vznikající čtvrti s historickým centrem (Zemek a kol., 1974). V roce 1957 byly dokončeny bytové jednotky na Husově ulici (dnes Nádražní), vystavěna budova s technickým areálem pro dopravní podnik v Jihlavské ulici, dokončena druhá mateřská škola, započala stavba nové pošty, postavena byla také Střední průmyslová škola, vysazoval se ochranný pás lesa v okolí nově vzniklé přehrady na potoku Staviště a začaly se rozdělovat parcely pro výstavbu chat v lokalitě Grejdy a obyvatelům nově vzniklého Žďáru nad Sázavou III byly poskytnuty zahradní parcely v blízkosti sídliště. Pohled na město v roce 1960 představuje obrázek číslo 35. Na počátku roku 1961 již probíhala navážka zeminy do lokality Na Bouchalkách, kde mělo vzniknout v nejbližších letech městské sportoviště. Téhož roku se přiblížil počet 55

obyvatel hranici deseti tisíc a budování rostoucího města muselo pokračovat výstavbou dalšího sídliště U průmyslové školy, dnešním Žďárem nad Sázavou IV (Obr. 36) (Filka, Švoma, 1998). Po zkušenostech z předchozí výstavby byla snaha o takový návrh způsobu zástavby, který by esteticky a provozně odpovídal urbanistickým a ekonomickým hlediskům dané doby. Mělo být postaveno ve východním směru od historického jádra města a spojovat se s prostorem náměstí a tím i se starým městem. Projekt byl přijat a stavba probíhala v několika menších etapách mezi lety 1962 1971. Sídliště tvořilo obytný celek pro 4 500 tisíce obyvatel, kteří měli k dispozici 1 174 nových bytů. Obytné domy byly pěti nebo osmipatrové. Celá čtvrť byla rozdělena do čtyř obytných částí, přičemž v každé z nich existoval pavilon technické obsluhy (Zemek a kol., 1974). Hlavním vstupním areálem do nově vzniklého sídliště mělo být plánované středisko obchodu a služeb (budu se o něm zmiňovat dále), které mělo tvořit východní část dnešního historického náměstí. Vznikla zde opět nová škola, jež se nacházela ve středu sídliště mimo komunikační frekvenci, a byla cíleně propojena se všemi skupinami bytových celků pěšími cestami s vegetací. Právě funkce zeleně byla zdůrazněna v celém urbanisticky řešeném území, přičemž na východní straně přecházelo sídliště přímo do volné přírody s kaskádovými rybníky a lesy údolí potoka Staviště. Tento fakt vytvářel příznivé klimatologické a biologické podmínky (Zemek a kol., 1974). Na konci roku 1964 žilo ve městě 11 882 stálých obyvatel a porodnost více než pětkrát převýšila úmrtnost. V letech 1966-1970 došlo k rekonstrukci hotelů Bílý lev a Na Smíchově a výstavbě několika staveb občanské vybavenosti, z nichž nejvýznamnější bylo nově otevřené fotbalové hřiště na Bouchalkách. Dokončen byl druhý okrsek výstavby na Vysočanech (Filka, Švoma, 1998). V roce 1971 byla zahájena výstavba již třetího sídliště, které dostalo název U Nádraží (Obr. 38, 42). Území této městské části bylo v jižní zóně města a hranice tvořilo areál nového nádraží, silnicí první třídy ve směru na Jihlavu a ulice Smetanová, kde se napojovala na starší výstavbu. Velkou výhodou byla dostupnost okrsku a jeho poloha v sousedství tehdejšího nejvýznamnějšího podniku ŽĎAS. Význam sídliště byl 56

potvrzen faktem, že leží na místní spojnici od nádraží k centru města. Tvořilo tak vstupní areál do města pro ty, kteří cestovali vlakem či autobusem. Sídliště je tvořeno dvěma segmenty, přičemž dělicí linii vytváří právě silnice do centra města. Východní část byla tvořena čtyř, pěti, osmi a jedenáctipatrovými panelovými domy, školou, domem obchodu a služeb. Západní segment tvořila pouze obytná zástavba osmipodlažních budov. V sídlišti bylo zbudováno cca 1 600 bytů (Zemek a kol., 1974). V sedmdesátých letech se již uvažovalo o stavbě dalšího obytného komplexu budov v místě zvaném Libušín (Obr. 39). Mezi realizované stavby tohoto období patří nová poliklinika, kulturní dům, budova okresního výboru, městského divadla či lidové školy umění. Rozsáhlé demolice se konaly v ulici Dolní a Žižkova. V roce 1975 došlo k integraci několika blízkých obcí a počet obyvatel se zvednul k hranici dvaceti tisíc. Tento rychlý populační růst znamenal další potřeby bytů a budov občanské vybavenosti. V zápětí byl dostavěn zimní stadion, Mateřská škola na Vysočanech a roku 1978 se přistoupilo k přípravě inženýrských sítí na plánovaném sídlišti Libušín, jehož první etapa byla dokončena v roce 1984 (501 bytů) a druhá pak na začátku devadesátých let. Pohled na město v roce 1976 zachycuje obrázek číslo 37 a obrázek číslo 40 představuje situaci v roce 1984. (Filka, Švoma, 1998). Postupující rozsáhlá a nepřetržitá výstavba města se nutně musela podepsat na historickém jádru města, kde musely být soustředěny funkce celoměstského charakteru. Město se ovšem stalo i nejvýznamnějším centrem okresu, což byl další prvek negativního prvek působící na staré centrum. Přestavba středu města využívala zeleně údolí Sázavy, potoka Staviště a nezastavitelného území na východní straně náměstí. Zástavba kolem kostela, hlavního náměstí a Havlíčkova náměstí si uchovala svoji původní podobu, protože celé jádro je ceněno jako jeden soubor. Přestavba se tedy týkala východní strany náměstí, kde jednopodlažní zástavbu vystřídal soubor vícepatrových obchodních budov. Takováto výstavba dovolovala zřízení podchodu a propojení centra města se sídlištěm U průmyslové školy (Zemek a kol., 1974). Je tedy zcela patrné, že se při přestavbě městského centra se stále více prosazovaly politické zájmy a Žďár n/s. měl být malou výkladní skříní a vzorným socialistickým městem. Historická hodnota zbořených domů ve východní části náměstí však byla 57

sporná, ale v každém případě došlo tímto zásahem k výrazné změně vzhledu města a porušení jeho identity (Filka, Švoma, 1998). Mezi vlastním městem a bývalým komplexem klášterních budov, dnešním Žďárem nad Sázavou II, vznikl mezi léty 1953 1972 celý obytný útvar individuální výstavby rodinných domků, dvojdomků a řadových patrových domků nazývaný Vysočany. Ve středu sídliště a na jeho severozápadním okraji se nacházely čtyřbytové domy a v severní části čtyřpodlažní bytové domy. Občanská vybavenost se soustřeďovala do středu městské čtvrti a tvořily ho dva multifunkční domy obchodu a služeb (Zemek a kol., 1974). Bouřlivý rozvoj města spojený se zprůmyslněním si žádal další bytovou výstavbu a občanskou vybavenost. Velká poptávka byla po rodinných domech, a proto došlo k určení lokality dalšího sídliště pro individuální výstavbu a stavební práce započaly v roce 1970. Městská čtvrť byla situována na západním svahu území pod areálem Městských vodáren a dostalo název Pod Vodojemem. Na západní straně hraničí se čtvrtí U průmyslové školy. Území sídliště bylo napojeno na silniční tah směrem od Nového Města na Moravě, který dále procházel centrem města až k závodu ŽĎAS. Provoz v tomto sídlišti byl poprvé značně diferencován. Pěší doprava byla oddělena od automobilové a procházela paralelně se sjízdnými a odvětvenými vozovkami. Celé sídliště je pěšinami spojeno s okrskem U průmyslové školy a přes něj pak se středem města. Stavěly se domky rodinného typu, konkrétně dvojdomky, atriové domky a domky řadové. Sídliště dokázalo pojmout asi 2200 obyvatel (Zemek a kol., 1974). Z historického a urbanistického pohledu byla nejzajímavější z městských částí Žďár nad Sázavou II. Šlo o areál bývalého kláštera cisterciáckého řádu a poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, zařazeného na seznamu světového dědictví UNESCO. Z historického a uměleckého pohledu se jednalo o komplex nadmístního významu. Součástí hlavních objektů zámku a kláštera jsou i hospodářská stavení mlýnu, pivovar, stáje, hospodářská stavení, barokní most se sochami a jiné. S tím se uvažovalo i při řízení stavební činnosti, kdy nesmělo dojít k hmotným a kulturním škodám na historických objektech. Byla tedy snaha o skloubení nové výstavby s původní zástavbou, což se však v několika případech nestalo. Byla dokončena dostavba podniku 58

Tokoz, dostavěn hotel Bílý lev, vymezena a ohraničena plocha pro dokončení zástavby pod Zelenou horou rodinnými domy, dostavěno centrální sportoviště mezi Žďárem nad Sázavou I a II a vyřešeny územní vztahy pro stavbu vodní nádrže na potoku Strž. S její výstavbou se započalo v roce 1961 a nově zbudovaná rekreační oblast Pilská nádrž byla od města vzdálena pouhých dva a půl kilometru. Později se z ní stala nejvyhledávanější městská rekreační zóna. Obrázek číslo 26 představuje katastrální mapu města Žďár n./s. s vyznačením zástavby, která vznikla v tomto období (Zemek a kol., 1974). 5.1.4 Postindustriální urbanizace (po r. 1990) Vývoj Žďáru nad Sázavou po roce 1990 doprovázely negativní demografické změny, jako např. zvýšení průměrného věku obyvatel nebo úbytek počtu obyvatel. I přes tento fakt došlo v posledních letech k masivnímu rozvoji města, který je charakteristický rozsáhlými rekonstrukcemi a modernizacemi stávajících budov, komunikací, inženýrských sítí a veřejných prostorů (náměstní, parky, dětská hřiště apod.) a realizací zcela nových projektů (např. výstavba sídlišť, obchodních domů a nákupních center, průmyslových zón, naučných stezek nebo cyklostezek), které značně přetvářejí vzhled města. Výstavba města V roce 1990 bylo ukončeno financování komplexní bytové výstavby a rozestavěné stavby přešly do majetku města. Další financování záviselo na dotacích ze státního rozpočtu a uvolněných prostředcích, z už tak dosti napjatého rozpočtu města. Do roku 1994 tedy postupně pokračovala stavba páté základní školy, obytného souboru Zelená hora, technické vybavenosti Přednádraží, dokončení výrobního závodu Hettich, 51 bytových jednotek vznikajících v nové lokalitě Klafar v podobě patrového bytového domu a další stavby technického charakteru, jako povrchová úprava v ulici Palachova nebo oprava inženýrských sítí v ulici Veselská. Na začátku devadesátých let byla dokončena druhá etapa polikliniky. Značné výdaje představovalo dokončení druhé etapy výstavby sídliště Libušín (Zpráva o stavu města, 1994). 59

Obytný soubor Libušín je zbudován v severním směru od historického centra, na místě asanovaných starých domků. Jak už bylo uvedeno, výstavba probíhala ve dvou etapách, přičemž druhá z nich byla kompletně dokončena v roce 1999. První část je tvořena osmipatrovými panelovými domy a v jejich prostředku se nachází dětské hřiště, lékařské pracoviště a obchodní centrum. Druhá část, oddělená silnicí I. třídy 37, má obdobný charakter zástavby. Sídliště je ohraničeno východním směrem zástavbou rodinných domů čtvrti Vysočany a sportovním areálem (krytá hala, zimní stadion, fotbalový stadion apod.), na jihu historickým centrem, na západě sídlištěm Stalingrad a v severním směru přechází v parkově upravený břeh řeky Sázavy (Brychta, ústní sdělení). V letech 1994 1998 došlo k výstavbě nadčasové administrativní budovy na Strojírenské ulici, Obchodního centra Convent, dokončení silnice vedoucí k průmyslové zóně a areálu nové čističky odpadních vod, 56 bytových jednotek v sídlišti Přednádraží, nástavby bytových domů na ulici Revoluční, Purkyňova a Husová, postaven byl Dům klidného stáří, nový hřbitov u Zelené hory, cyklistická stezka, holobyty v ulici Brněnská, 56 bytů v sídlišti Libušín a 22 bytů na Vodojemu a řada dalších drobných staveb a rekonstrukcí (Zpráva o stavu města, 1998). Období let 1998 2002 proběhla výstavba 34 bytových jednotek v ulici Palachova, Dům s pečovatelskou službou Libušín s 26 byty, stavba pobočky společnosti Cooper Standard Automotive, byl dokončen areál průmyslové zóny Jamská, stavba hřiště u páté základní školy, pokračovala výstavba cyklostezky k sídlišti Stalingrad a řada menších staveb a rekonstrukcí stávajících objektů. Obrázek 43 zachycuje náměstí v roce 2000 (Zpráva o stavu města, 2002). Do roku 2006 došlo ke zpomalení bytové výstavby, postaveno bylo pouze 20 bytových jednotek v ulici Veselská a nástavbou na Domě s pečovatelskou službou přibylo 16 bytů. Začala individuální výstavba rodinných domů v nově vznikajícím sídlišti Klafar I. Z dalších investičních akcí probíhaly úpravy kolem Zelené hory (vykácení stávající vegetace a vytvoření stezky s vyhlídkovými místy), vystavěno bylo sportovní hřiště u druhé základní školy, dokončena byla cyklostezka ze Žďáru nad Sázavou do Polničky 60

a proběhla řada rekonstrukcí objektů a technické vybavenosti, z nichž nejvýznamnější byla rekonstrukce kanalizace ve Žďáře III a rekonstrukce mostu přes Sázavu v Žižkově ulici. V tomto období došlo také k výstavbě prodejny Julius Meinl (nyní zde sídlí prodejna Lidl) (Zpráva o stavu města, 2006). V nedávné minulosti mezi léty 2006 až 2012 začala výstavba rodinných domů v dalším nově vznikajícím obytném okrsku s názvem Klafar II, která probíhá dodnes. Nový bytový dům vzniká v sídlišti Libušín v západní části u řeky Sázavy. V průmyslové zóně Jamská dochází k významnému zaplňování volných parcel a probíhá zde výstavba výrobních závodů. Je dokončena přestavba ulice Veselská, kde vznikly nové bytové jednotky a komerční prostory. Zbudovány byly kruhové objezdy na nebezpečné křižovatce v ulici Smetanova a při příjezdu do města ze směru od Brna, kvůli odklonění nákladní dopravy, která směřuje do průmyslové zóny Jamská. Nedaleko nádražního areálu vzniknul obchodní dům Kaufland, před sídlištěm Stalingrad pak diskont Penny market. V Brněnské ulici vyrostl rozsáhlý Nákupní park Žďár. V obrázku číslo 25 jsou zachyceny jednotlivé části města a uveden začátek jejich výstavby (Brychta, ústní sdělení). 5.2 Zhodnocení vlivu urbanizačních tendencí na okolní krajinu 5.2.1 Krajinný ráz Krajinu Žďárska charakterizuje převážně otevřená zemědělská krajina s drobnými lesy, mělkými údolími, mnoha rybníky a vodními nádržemi a drobnými fragmenty přírodě blízkých společenstev s výraznou umělou osou silnice I. třídy, která pomyslně dělí krajinu na dvě části. Prostor vymezují okolní lesy a na jižní straně navazující agresivní městská zástavba města Žďáru n. S. Krajinu tvoří plochá vrchovina. Plochý povrch je rozřezaný údolími vodních toků; mozaika polí, luk a drobných lesíků. Území je odvodňováno Sázavou a jejími přítoky. Krajina je částečně podřízená urbanizovanému prostoru města Žďáru nad Sázavou a vyznačuje se mnoha typizujícími znaky. Městská krajina Žďáru s narušenou původní urbanistickou strukturou s vysokým podílem architektonicky nevhodných staveb působí na okolní krajinu jako technicistní 61

dominantní komplex. Ten je vytvářen především výškovými budovami panelové zástavby, průmyslovými závody s vysokými komíny (Žďas, Tokoz apod.) a obytnými čtvrtěmi, nevhodně situovaných řadových domů na obzoru. Severní okraj města utváří historický areál bývalého kláštera spolu s kostelem sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Tato část města se vyznačuje vysokými historickými hodnotami, které kontrastují s nevhodně umístěnou obytnou zástavbou na Zelené hoře a industriální výstavbou na severní straně (Plán péče o CHKO Žďárské vrchy, 2010). 5.2.2 Současná krajina okolí Žďáru nad Sázavou Krajina okolí města Žďáru n. S. je krajinou, jež původní bázi vytvořila kolonizace ve středověku. Město, jako středisko kolonizačního procesu, se z původního okolí rychle vyčlenilo a kolem něj vznikly polnohospodářské pozemky. Na rozdíl od některých okolních měst nedošlo ve Žďáře n. S. k úplnému nahrazení přirozených krajinných prvků prvky umělými. Tato skutečnost je v současnosti pozitivně hodnocena, neboť poskytuje přirozené předpoklady pro cílevědomý rozvoj příznivého životního prostředí v nejbližším okolí města i ve městě samotném (Územní plán města Žďár n./s., 2003). Posuzováno z dnešního pohledu, měla středověká kolonizace a hospodářské využití okolí města pro tuto krajinu jak negativní, tak i pozitivní důsledky. K negativním patří rozsáhlé odlesnění krajiny, především na hlavní rozvodnici v prostoru jižně, jihovýchodně a východně od města. V nejširším smyslu můžeme pozitivně hodnotit provedené vodohospodářské úpravy v krajině, jimiž byla vytvořena současná rybniční soustava, kterou můžeme přirovnávat k rybniční soustavě jihočeské. Tyto uměle vytvořené vodní plochy jsou dnes organickou součástí okolní krajiny, které nahradily dřívější rašeliniště a mokřiny v původní krajině. Provedená meliorační opatření proto neměla negativní vliv na vodní režim krajiny, což je pro oblast hlavního evropského rozvodí velmi významná skutečnost (Územní plán města Žďár n./s., 2003). V původní krajině širšího okolí Žďáru nad Sázavou byly jako přirozené krajinné prvky zastoupeny především lesy, travní a bylinné porosty, vodní toky a plochy apod. 62

Území je kulturní krajina silně ovlivněná člověkem. Ve středu řešeného území leží vlastní město Žďár s přilehlými městskými částmi. Toto silně pozměněné území má značný přírodní potenciál hned v blízkém sousedství. Jde o soustředěný nebývalý rozsah vodních ploch a toků a rozsáhlé lesy západně a severně od města. Značná devastace v území proběhla při scelování pozemků do větších celků, kdy došlo ve značném rozsahu k rozorávání a rušení mezí a ostrůvků zeleně. Podstatně závažnější problém představovaly odvodňovací akce, při kterých byly odvodněny rozsáhlé plochy. Nepříznivý vliv mělo i nekosení zbylých mokřadních luk nebo suchých pastvin. Pro území byly charakteristické kyselé bučiny, luhy a břehové porosty olšin. Základní dřeviny byly buk, jedle, olše šedá, jilmy, javory a smrk (Územní plán města Žďár n./s., 2003). 5.2.3 Druhy pozemků Tato kapitola pojednává o katastrálních územích Město Žďár a Zámek Žďár (dále jen katastrální území ), které tvoří více než šedesát procent rozlohy katastrálního území Žďár nad Sázavou. Zbývající rozloha připadá na území obcí Stržanov a Veselíčko, což jsou venkovská sídla oddělená od urbanizovaného prostoru města, jejichž prostorové aspekty nejsou předmětem této bakalářské práce. Je zde zachycen vývoj rozlohy katastrálního území a jeho rozdělení podle druhu pozemku, tj. způsobu využívání pozemku (Tab. 3), a znázornění vývoje jednotlivých druhů pozemků v podobě grafů (Obr. 10 17). Záměrně jsou vynechány pozemky vinic a chmelnic, které se v katastrálním území nevyskytují. Vývoj je sledován za období let 1965 až 2011. 63

Tab. 3: Rozdělení katastrálního území podle druhů pozemků v letech 1965-2011 Rok Výměra celkem Orná půda Zahrady Ovocné sady Travní porosty Lesní půda Vodní plochy Zastav. plochy Ostatní plochy 1965 2926,8 1022,7 40,0 0,2 427,9 768,0 101,3 70,8 495,9 1975 2952,3 990,2 58,3 1,2 452,0 837,3 157,4 69,0 386,9 1980 2952,4 1045,1 70,9 1,2 331,4 842,4 158,7 86,0 416,7 1985 2973,6 1027,9 78,5 1,9 310,3 841,8 188,0 91,8 433,4 1990 2974,5 1020,1 81,5 1,9 306,5 841,2 190,8 101,7 430,8 1995 2986,7 1012,9 82,3 1,9 296,1 839,4 194,3 113,9 445,9 2000 2992,3 1002,2 82,1 1,9 288,6 840,7 199,2 120,0 457,6 2005 2992,3 985,5 82,6 1,9 295,2 840,4 199,4 120,9 466,4 2011 2992,5 961,3 85,0 1,6 291,6 838,5 198,9 132,8 482,8 Zdroj: Katastrální úřad pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Žďár n./s., vlastní úpravy a výpočty Na počátku sledovaného období, v roce 1965, bylo procentuální zastoupení jednotlivých pozemků následující (Obr. 8): největší zastoupení na rozloze katastrálního území měla orná půda a lesní půda, neboť tyto dvě kategorie tvořily 6% rozlohy města. Na třetím místě v pořadí nejvíce zastoupených pozemků byly ostatní plochy rozkládající se na 17% území a na čtvrtém pak travní porosty s 15%. Zbývající plochy, tj. zahrady, ovocné sady, vodní plochy a zastavěné plochy, tvořily zbývajících 7%. Na konci sledovaného období, v roce 2011, bylo procentuální zastoupení jednotlivých pozemků následující (Obr. 9): nejvíce zastoupené kategorie byly orná půda a lesní půda, jelikož tyto pozemky tvořily 60% z celkového prostoru města. Ostatní plochy měly třetí nejvýznamnější postavení, představovaly 16% rozlohy katastrálního území, a travní porosty se podílely 10% na celkové rozloze. Zbývající kategorie, tj. zahrady, ovocné sady, vodní plochy a zastavěné plochy, tvořily zbývajících 14%. 64

Druhy pozemků v katastrálním území v roce 1965 4% 2% 17% 35% Orná půda Zahrady Ovocné sady Travní porosty 26% Lesní půda 15% 0% 1% Vodní plochy Zastavěné plochy Ostatní plochy Obr. 8: Procentuální zastoupení jednotlivých druhů pozemků v katastrálním území města Žďár nad Sázavouv roce 1965 (Zdroj: vlastní zpracování) Druhy pozemků v katastrálním území v roce 2011 Orná půda 4% 16% 7% 32% Zahrady Ovocné sady Travní porosty 28% 10% 3% 0% Lesní půda Vodní plochy Zastavěné plochy Ostatní plochy Obr. 9: Procentuální zastoupení jednotlivých druhů pozemků v katastrálním území v roce 2011 (Zdroj: vlastní zpracování) 65

ha ha Vývoj výměry orné půdy v letech 1965-2011 1060 1040 1020 1000 980 960 940 920 900 1965 1975 1980 1985 1990 1995 2000 2005 2011 roky Obr. 10: Vývoj výměry orné půdy v katastrálním území města Žďár nad Sázavou v letech 1965 2011 (Zdroj: vlastní zpracování) Vývoj výměry zahrad v letech 1965-2011 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 1965 1975 1980 1985 1990 1995 2000 2005 2011 roky Obr. 11: Vývoj výměry zahrad v katastrálním území města Žďár nad Sázavou v letech 196 2011 (Zdroj: vlastní zpracování) 66

ha ha Vývoj výměry ovocných sadů v letech 1965-2011 2 1,5 1 0,5 0 1965 1975 1980 1985 1990 1995 2000 2005 2011 roky Obr. 12: Vývoj výměry ovocných sadů v katastrálním území města Žďár nad Sázavou v letech 1965 2011 (Zdroj: vlastní zpracování) Vývoj travních porostů v letech 1965-2011 500 450 400 350 300 250 200 150 100 50 0 1965 1975 1980 1985 1990 1995 2000 2005 2011 roky Obr. 13: Vývoj výměry travních porostů v katastrálním území města Žďár nad Sázavou v letech 1965 2011 (Zdroj: vlastní zpracování) 67

ha ha Vývoj výměry lesní půdy v letech 1965-2011 860 840 820 800 780 760 740 720 1965 1975 1980 1985 1990 1995 2000 2005 2011 roky Obr. 14: Vývoj výměry lesní půdy v katastrálním území města Žďár nad Sázavou v letech 1965 2011 (Zdroj: vlastní zpracování) 250 200 150 Vývoj vodních ploch v letech 1965-2011 100 50 0 1965 1975 1980 1985 1990 1995 2000 2005 2011 roky Obr. 15: Vývoj výměry vodních ploch v katastrálním území města Žďár nad Sázavou v letech 1965 2011 (Zdroj: vlastní zpracování) 68

ha ha Vývoj zastavěné plochy v letech 1965-2011 140 120 100 80 60 40 20 0 1965 1975 1980 1985 1990 1995 2000 2005 2011 Obr. 16: Vývoj výměry zastavěných ploch v katastrálním území města Žďár nad Sázavou v letech 1965 2011 (Zdroj: vlastní zpracování) 600 500 400 300 200 100 Vývoj výměry ostatních ploch v letech 1965-2011 0 1965 1975 1980 1985 1990 1995 2000 2005 2011 roky Obr. 17: Vývoj výměry ostatních ploch v katastrálním území města Žďár nad Sázavou v letech 1965 2011 (Zdroj: vlastní zpracování) 69

5.3 Popis hlavních krajinotvorných činností 5.3.1 Primární sektor Zemědělství a lesní hospodářství má v ekonomice města pouze okrajové postavení. Působí zde necelých 3,3% ekonomických subjektů z celkového počtu. V převážné většině případů jde o podniky bez zaměstnanců (91,5% případů). Z celkového počtu zemědělských subjektů jde v takřka 50% případů o podniky samostatně hospodařících rolníků. Největším zaměstnavatelem v oblasti zemědělské výroby je AGROFARM, a. s. V oblasti lesnictví je největším zaměstnavatelem MVDr. Radoslav Kinský (Strategický plán rozvoje města Žďár n./s., 2007). Městské lesy Žďár nad Sázavou jsou obhospodařovány podle zákona o lesích a lesního hospodářského plánu. Je upřednostňována rekreační funkce lesů. To znamená, že lesy slouží široké veřejnosti pro rekreaci (sport, procházky, jízda na kole, sběr lesních plodů atd.). Můžeme říci, že návštěvnost městských lesů je značná. Je ovlivněna ročními obdobími (počasí, sezóna růstu lesních plodů, sněhová pokrývka), ale i tím, jak správa městských lesů zpřístupňuje lesní porosty obyvatelům města. Návštěvnost lesů ovlivňují jednak výchovné zásahy v lesních porostech, dále budování zhuštěné sítě cyklotras a stezek pro pěší a lyžaře, v neposlední řadě i vhodné meliorační zásahy. Ke zvýšení rekreační funkce lesů přispívá i řada odpočinkových míst (např. studánka u Křiváku, rybník Křivý) a myslivecká zařízení, která slouží k pozorování a přikrmování zvěře. Veškeré lesní stavby a zařízení jsou budovány s ohledem na lesní prostředí. Velká pozornost je věnována čistotě městských lesů a likvidaci černých skládek. Svou polohou vybízejí občany města k jejich návštěvě, proto je snaha obhospodařovat lesy tak, aby co nejlépe mohly sloužit obyvatelům a návštěvníkům města Žďáru nad Sázavou (Zpráva o stavu města, 2006). Podle Zprávy o stavu města spravuje město Žďár nad Sázavou 14 svých rybníků o celkové výměře cca 32 ha. Většina rybníků (12) byla převzata do řádné správy již počátkem 90. let a postupně proběhla jejich obnova. V případě posledních 2 rybníků (Horní a Dolní Honzovský), převzatých v roce 2001, byl po zkušebním provozu konstatován neuspokojivý stav a započaly přípravy na jejich revitalizaci. V roce 2003 70

byla zpracována projektová dokumentace na opravu a odbahnění jako výchozí podklad pro žádost o státní dotaci. V letech 2004-2005 postupně probíhaly ve spolupráci s orgány ochrany přírody a krajiny další přípravné práce, které vyvrcholily vydáním stavebního povolení začátkem roku 2006 a v současné době jsou už oba rybníky revitalizovány. Vzhledem k poloze v Chráněné krajinné oblasti a příměstské rekreační zóně, jakož i ke statutu evropsky významných přírodních lokalit, plní většina rybníků města řadu mimoprodukčních funkcí, které svým významem přesahují samotnou produkci ryb. Jde zejména o tyto funkce: krajinotvorná (estetická), retenční (akumulace vody v období sucha, povodňová prevence), ekologická (biotop mj. vzácných a ohrožených druhů organizmů) a rekreační (obecné užívání vod ke koupání, k odpočinku) (Zpráva o stavu města, 2006). 5.3.2 Sekundární sektor Oblast průmyslové výroby je druhým největším sektorem hospodářství města, co se týče počtu ekonomických subjektů. V průmyslové výrobě v současné době působí 12,5% hospodářských jednotek z celkového počtu podnikatelských subjektů města. Sektor průmyslu jako jediný vykazuje rovnoměrnější zastoupení podniků z pohledu velikostní struktury, přesto v 88% případů z celkového počtu průmyslových podniků jde o podniky bez zaměstnanců. V kategoriích do dvaceti zaměstnanců pak již působí téměř 97% průmyslových podniků. Průmysl ve městě Žďár nad Sázavou byl dán procesem socialistické industrializace, v padesátých a šedesátých letech minulého století, zde vznikla řada nových průmyslových podniků. Největším z nich je společnost ŽĎAS, a.s., které od svého založení byla podnikem s největším počtem zaměstnanců ve městě a v současné době zaměstnává přibližně 2 400 osob. Vývoj zaměstnanosti od vzniku do současnosti zachycuje obrázek číslo 18. Společnost působí v oblasti slévárenského a strojírenského průmyslu. Druhou největší firmou působící v oblasti průmyslové výroby je firma TOKOZ, a.s., v té pracuje přibližně 640 zaměstnanců. Třetím největším průmyslovým zaměstnavatelem je společnost Hettich k.s., tato společnost zaměstnává více než 500 osob (Strategický plán rozvoje města Žďár n./s., 2007). 71

Počet zaměstnanců 6000 Vývoj počtu zaměstnanců ŽĎASu, a. s. (1952-2010) 5000 4000 3000 2000 1000 0 1952 1955 1960 1965 1970 1975 1980 1985 1990 1995 2000 2005 2010 Obr. 18: Vývoj počtu zaměstnanců společnosti Žďas, a. s. v letech 1952 2010 (Zdroj: Žďas, a. s.) Nejvýznamnějším odvětvím průmyslu ve městě podle počtu ekonomických subjektů je oblast kovodělného průmyslu, v tomto odvětví působí 22,3% subjektů z celkového počtu průmyslových podnikatelů. Avšak mnohem více vypovídajícím hodnocením o struktuře průmyslu je hodnocení na základě počtu vytvořených míst. Nejvíce pracovních míst vytvořila oblast hutnictví, v této oblasti působí největší zaměstnavatel ve městě firma ŽĎAS, a.s. Hutnictví se podílí 40,7% na celkovém počtu pracovních míst v sektoru průmyslu. Druhým nejvýznamnějším odvětvím je kovodělný průmysl, tato oblast se podílí 25,7% na celkovém počtu pracovních míst v průmyslu. V tomto průmyslovém odvětví působí zbylí dva výše uvedení průmysloví zaměstnavatelé. V obrázku číslo 19 je zachycen podíl vytvořených míst podle jednotlivých odvětví (Strategický plán rozvoje města Žďár n./s., 2007). 72

Počet vytvořených pracovních míst podle odvětví 8% 25% 26% 41% hutnictví kovodělný průmysl stavebnictví ostatní Obr. 19: Podíl pracovních míst podle odvětví v sekundéru (Zdroj: vlastní zpracování) Sektor stavebnictví je druhým nejmenším sektorem hospodářství města, ať z pohledu počtu subjektů, tak i z pohledu počtu vytvořených pracovních míst. Stavebními činnostmi se zabývá více než 9% ekonomických subjektů města. Stavebnictví hraje v ekonomice města malou roli oproti situaci v ČR. Opět i zde platí, že ve většině případů jde o podniky bez zaměstnanců, tedy o podniky fyzických osob. Relativně velký počet podniků je ještě ve velikostní kategorii 1 až 5 zaměstnanců. Sektor stavebnictví vytváří 8,6% pracovních míst z celkového počtu pracovních míst v hospodářství města. Mezi nejvýznamnější zaměstnavatele v tomto sektoru patří firma PKS INPOS a.s., která zaměstnává více než 130 pracovníků (Strategický plán rozvoje města Žďár n./s., 2007). 5.3.3 Doprava Komunikační síť na území města Žďár nad Sázavou a jeho místních částí je tvořena dvěma komunikacemi I. třídy (I/19 a I/37) tvořící kostru města, jednou silniční komunikací II. třídy (II/353), několika komunikacemi III. třídy a řadou místních komunikací. Nejbližšími sjezdy/nájezdy z dálnice D1 je exit ve Velkém Meziříčí (27,5 73

km) a exit Velký Beranov (29 km). Město Žďár nad Sázavou je důležitým silničním i železničním dopravním uzlem. Železniční doprava hraje ve městě významnou roli. Městem prochází dvojkolejná elektrifikovaná železniční trať národního významu č. 250 Havlíčkův Brod Žďár nad Sázavou Nové Město na Moravě Tišnov s traťovou rychlostí 50 km/hod. Město Žďár nad Sázavou ani jeho okolí není cílem mezinárodních ani vnitrostátních linek letecké dopravy. Co se týče blízkosti ostatních letišť, nejbližší veřejné mezinárodní letiště s pravidelným letovým provozem je Letiště Brno Tuřany. Lodní doprava se zde nevyskytuje. Zemědělská doprava probíhá z části po samostatných zemědělských a polních komunikacích, zčásti po místních komunikacích a silnicích III. třídy. Směřuje především severním a východním směrem, kde se nacházejí největší střediska zemědělské výroby. Zemědělská doprava nepředstavuje zásadní problém vzhledem ke stupni zemědělského využívání přilehlých pozemků (Strategický plán rozvoje města Žďár n./s., 2007). 5.3.4 Obyvatelstvo Ve vývoji města můžeme vypozorovat dvě vývojová období. První z nich proběhlo mezi roky 1869 až 1950, v tomto časovém období se město rozvíjelo přirozeně. Populace města v tomto období byla stabilizovaná, docházelo pouze k drobným výkyvům. Počet obyvatel se v tomto období pohyboval mezi 4 5 tis. osob. Druhá vývojová etapa nastala od padesátých let dvacátého století. Vývoj města byl na počátku tohoto období významně ovlivněn vnějšími zásahy, a to prostřednictvím socialistického plánování koncepce střediskového osídlení a budování průmyslových center. V padesátých letech dvacátého století se počet obyvatel zdvojnásobil, a to především díky rozvoji strojírenského průmyslu ve městě (výstavba žďárských strojíren a sléváren ŽĎAS). V dalších letech počet obyvatel nadále rostl, takže rozdíl v počtu obyvatel mezi roky 1960 a 1980 byl opět dvojnásobný. Od devadesátých let minulého století dochází ke stabilizaci městské populace. Vývoj počtu obyvatel v letech 1869 2001 je zachycen v obrázku číslo 20 (Strategický plán rozvoje města Žďár n./s., 2007). Po roce 2000 dochází k mírnému poklesu obyvatelstva (Obr. 21), což bylo způsobeno především záporným saldem migrace a osamostatněním některých obcí. 74

Počet obyvatel Počet obyvatel 30000 Vývoj počtu obyvatel města v letech 1869-2001 25000 20000 15000 10000 5000 0 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 Obr. 20: Vývoj populace města Žďár n./s. v letech 1869-2001 (zdroj: ČSÚ, 2011) 24200 Vývoj počtu obyvatel města v letech 2002-2010 24000 23800 23600 23400 23200 23000 22800 22600 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Obr. 21: Vývoj populace města Žďár nad Sázavou v letech 1869-2001 (zdroj: ČSÚ, 2011) 75

6 Závěr Cílem této bakalářské práce bylo seznámit se s historickým vývojem města Žďár nad Sázavou, jeho okolní krajinou a průběhem urbanizačních tendencí. Výsledkem je zhodnocení projevů probíhající urbanizace z historického, prostorového a socioekonomického hlediska a jejich vliv na krajinu v okolí města Žďár nad Sázavou. Z historického pohledu je Žďár n./s. městem poměrně starým, neboť první zmínka o něm pochází z roku 1293. Tehdy se jednalo o tržní obec, která vznikla nedaleko cisterciáckého kláštera, který byl hlavním stimulem pro rozvoj osídlení v celém regionu. Vývoj obce byl tedy úzce spjat s vývojem kláštera. Roku 1607 došlo k povýšení Žďáru na město a výrazně se rozšířily jeho pravomoce i katastrální území. V 18. století došlo k největšímu rozkvětu kláštera, neboť zde působil opat Václav Vejmluva, který spolupracoval s významným architektem Janem Blažejem Santini-Aichelem. Ten v areálu kláštera vytvořil řadu impozantních staveb, kterým dominuje unikátní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Město se rozvíjelo přirozeným způsobem až do začátku 50. let 20. století. Tempo rozvoje bylo spíše pomalejší vzhledem k nehostinným klimatickým a půdním podmínkám zdejšího regionu. Do této doby si zachovávalo charakter historického města s venkovským způsobem života na jeho okrajích, v centru a největších ulicích města byly koncentrovány drobné služby a podniky. Největší rozmach v růstu města nastal po výstavbě Žďárských strojíren a sléváren, které byly postaveny v rámci rozvoje průmyslu socialistickou vládou v roce 1951. Velký význam též měly administrativní změny, které z města vytvořily okresní město a správní centrum jednoho z územně nejrozlehlejších okresů. Těmito změnami vzrostly nároky na bytový fond a zajištění všech funkcí města. Postupně docházelo k výstavbě jednotlivých městských částí (Žďár nad Sázavou 3 7) a přestavbě východní části náměstí. Vznikaly tak nejen čtvrtě vícepodlažních panelových domů, ale i okrsky rodinných domů. Nově vzniklá zástavba nebyla příliš dobře esteticky sladěná s historickými částmi a působila celkově chaotickým dojmem. Došlo tak tedy 76

k významnému prostorovému rozpínání, které naprosto přetvořilo pohled na město Žďár n./s. Po roce 1989 pokračovala výstavba rozestavěných sídlišť a začaly též vznikat nové menší městské okrsky, tvořené převážně nízkopodlažní zástavbou. Období posledních 20 let je charakteristické spíše revitalizací prostorů a rekonstrukcemi stávajících objektů a technických staveb. Nejvíce ekonomických subjektů je registrováno v sektoru služeb, kde působí 84,2% hospodářských jednotek. Tento stav odráží rostoucí význam terciéru v celonárodním hospodářství. Průmyslová výroba je druhým největším sektorem v hospodářství města Žďáru nad Sázavou, podílející se 12,5% na celkovém počtu hospodářských jednotek. Největším a nejvýznamnějším zaměstnavatelem je akciová společnost ŽĎAS, která v dobách minulého režimu zaměstnávala více než 5 500 zaměstnanců. Po roce 1990 jejich počet postupně klesal až k dnešním 2 400 osob. I když zemědělská půda a lesní pozemky tvoří necelých 75% rozlohy katastrů Město Žďár a Zámek Žďár, má primární sektor z pohledu hospodářství pouze okrajové postavení, neboť tvoří 3,3% z celkového počtu ekonomických subjektů. Vývoj obyvatelstva mezi léty 1869 2010 můžeme rozdělit do dvou částí, přičemž první z nich končí rokem 1950. Je charakteristická přirozeným vývojem a počet obyvatel zde kolísal mezi 4 5 tis. osob. Druhá část se projevila od 50. let 20. století, kdy po výstavbě podniku ŽĎAS neustále rostl počet obyvatel až 24 000 osob. V posledních deseti letech je zaznamenáván mírný pokles obyvatel. Ze srovnání vývoje druhů pozemků mezi léty 1965 2011 vyplývají jak kladné, tak záporné poznatky vlivu urbanizace na okolní krajinu města Žďár nad Sázavou. Pozitivně můžeme hodnotit zvyšující se podíl vodních ploch, který ve sledovaném období vzrostl dvojnásobně, a zachování lesních porostů, jejichž stav se nijak výrazně neměnil. Stejně tak kladně se projevila rostoucí rozloha zahrad. Negativní dopady 77

probíhající urbanizace můžeme sledovat na výrazném snížení ploch travních porostů, vysokém podílu orné půdy a v neposlední řadě rozšiřování zastavěných ploch. Krajinný ráz v okolí Žďáru n./s. je charakteristický převážně zemědělskou krajinou s lesy, rybníky a fragmenty přírodě blízkých společenstev. Negativní dominantou prostoru je agresivní zástavba města, kde kontrastuje tovární zástavba s komíny a siluety panelových domů s historickou zástavbou centra města a areálu bývalého cisterciáckého kláštera. 78

Literatura Tištěné zdroje: BERG, L. van den, DREWET, R., KLAASEN, L. H., ROSSI, A., VIJVERBERG, C. H. T. A Study of Growth and Decline. Urban Europe. Oxford: 1. Pergamon Press, 1982, 663 s. BUČEK, A. a kol. Žďárské vrchy: putování krajinou. Brno, 1983, 52 s. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Školní statistická ročenka 2008. 1. vydání. Brno: Nakladatelství Scientia, spol. s r. o., 2008. ISBN 978-80-250-1728-9. CULEK, M. Biogeografické členění ČR. Praha: ENIGMA, 1995. 347 s. ISBN 80-85368-80-3. DEMEK, J. Zeměpisný lexikon ČR : Hory a nížiny. Brno: AOPK ČR, 2006. 580 s. ISBN 80-86064-99-9. DEMEK, J. a kol. Geomorfologie českých zemí. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1965, 333 s. DVOŘÁKOVÁ, L. Prostorový vývoj města Žďár nad Sázavou. Olomouc, 2007. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, 52 s. HNILIČKA, P. Sídelní kaše: otázky k suburbánní výstavbě rodinných domů. Brno: Vydavatelství ERA, 2005. 131 s. ISBN 80-7366-028-8. HORSKÁ, P. MAUR, E., MUSIL, J., Zrod velkoměsta: Urbanizace českých zemí a Evropy. Litomyšl, 2002, 352 s., ISBN 80-7185-409-3 KOŽÍŠEK, A. Město a Zámek Žďár: Průvodce po Žďárských horách. 1934., 60 s. KREPS, M. Žďár nad Sázavou: průvodce po vlastivědném muzeu. Brno: Krajské nakladatelství v Brně, 1963., 84 s. 79

REGIONÁLNÍ ROZVOJOVÁ AGENTURA VYSOČINA. Strategický plán rozvoje města Žďár nad Sázavou: Profil města. 2007, 115 s. Dostupné z: http://www.zdarns.cz/mestsky-urad/zodboru/sp-profil.pdf NĚMEČEK, J. a kol. Taxonomický klasifikační systém půd ČR. Praha: ČZU a VÚMOP, 2001. ISBN 80-238-8061-6. Noviny žďárské radnice. Jihlava: Ringier Axel Springer Print CZ a. s., 2012, roč. 29, květen. PACIONE, M. Urban Geography: A Global Perspective, 1.vydání, 2001, 663 s. PODLIPSKÝ, Č., RAČANSKÝ, S. Město Žďár na Moravě. Svazek II. Brno: Chemigrafia., 1942, 48 s. POSPÍŠIL, J. Spojení Žďáru se světem. Žďár nad Sázavou: Služba škole, 1997, 22 s. SPRÁVA CHRÁNĚNÉ KRAJINNÉ OBLASTI ŽĎÁRSKÉ VRCHY. Plán péče o Chráněnou krajinnou oblast Žďárské vrchy: na období 2011 2020. 2010, 45 s. SVOBODA, J. F. Vlastivěda moravská: Žďárský okres. Brno: Jan Toman ve Městě Žďáře, 1937, 356 s. ŠINDLER, P. Urbanizační procesy v rozvojových zemích. Ostravská univerzita Ostrava, Ostrava, 1999, 88 s., ISBN 80-7042-778-7 ŠVOMA, J., FILKA, I. Stručné dějiny Žďáru na Sázavou od nejstarších dob do r. 1980. Žďár nad Sázavou: Regionální muzeum Žďár nad Sázavou, 1998., 162 s. ŠVOMA, J. a kol. 390. výročí povýšení Žďáru na město: 1607-1997. Jihlava: Městský úřad Žďár nad Sázavou, 1997, 50 s. ŠVOMA, J.; LOPOUR, M.; MIKULE, S. 400 let povýšení Žďáru na město 1607-2007 : Památník k oslavě 400letého jubilea. Žďár nad Sázavou: Město Žďár nad Sázavou, 2007. 144 s. 80

URBANISTICKÉ STŘEDISKO BRNO. Územní plán města Žďár nad Sázavou. Brno, 2003. ZEMEK, M., BARTUŠEK, A. Dějiny Žďáru nad Sázavou I: 1252-1617. vydání první. Havlíčkův Brod, 1956., 390 s. ZEMEK, M., BARTUŠEK, A. Dějiny Žďáru nad Sázavou II, 1. část: 1618-1784. Havlíčkův Brod: Krajské nakladatelství Havlíčkův Brod, 1962, 364 s. ZEMEK, M., BARTUŠEK, A. Dějiny Žďáru nad Sázavou III: 1784-1974. Brno: Musejní spolek v Brně, 1974, 433 s. Internetové zdroje: CENIA. Česká agentura životního prostředí [online]. 2012 [cit. 2012-05-03]. Dostupné z: http://www.cenia.cz/ C12571B20041F1F4.nsf/index.html Mapy.cz [online]. 2012 [cit. 2012-05-21]. Dostupné z: http://mapy.cz/#x=16.438948&y=49.408142&z=6 Regionální rada regionu soudržnosti Jihovýchod [online]. 2012 [cit. 2012-04-19]. Dostupné z: http://www.jihovychod.cz/ Registr zdravotnických zařízení [online]. 2012 [cit. 2012-04-17]. Dostupné z: https://snzr.uzis.cz/viewzz/rzz.htm Suburbanizace: Česká republika [online]. 2012 [cit. 2012-04-14]. Dostupné z: http://www.suburbanizace.cz/ ŽĎÁR NAD SÁZAVOU. Oficiální stránky města [online]. 2011 [cit. 2012-04-21]. Dostupné z: http://www.zdarns.cz/o-meste/ ŽĎÁR NAD SÁZAVOU. Zpráva o stavu města za období 1990-1994 [online]. 1994 [cit. 2012-05-12]. Dostupné z: http://www.zdarns.cz/soubory/unie94.pdf 81

ŽĎÁR NAD SÁZAVOU. Zpráva o stavu města za období 1994-1998 [online]. 1998 [cit. 2012-05-12]. Dostupné z: http://www.zdarns.cz/soubory/unie98.pdf ŽĎÁR NAD SÁZAVOU. Zpráva o stavu města za období 1998-2002 [online]. 2002 [cit. 2012-05-12]. Dostupné z: http://www.zdarns.cz/soubory/unie02.pdf ŽĎÁR NAD SÁZAVOU. Zpráva o stavu města za období 2002-2006 [online]. 2006 [cit. 2012-05-12]. Dostupné z: http://www.zdarns.cz/soubory/unie06.pdf Zeměpis: geografický portál [online]. 2012 [cit. 2012-04-21]. Dostupné z: http://www.zemepis.com/reky1.php Mapové zdroje: ČESKÝ ÚŘAD ZEMĚMĚŘIČSKÝ A KATASTRÁLNÍ. 23-224 Žďár nad Sázavou: Základní mapa ČR. 1:25 000. 2. přepracované vydání. 2007. QUITT, E., Klimatické oblasti ČSR. Geografický ústav ČSAV, Brno, 1975, mapa 1:500 000 Ústní sdělení: BRYCHTA, J. 1. místostarosta, Žďár nad Sázavou, 2012 82

Přílohy A. Mapy B. Fotografie 83

A. Mapy Obr. 22: Rozsah kláštera ve Žďáře nad Sázavou v 18. století (Zdroj: Zemek, Bartušek, 1962)

Obr. 23: Stabilní katastr v roce 1835, katastrální území Město Žďár a Zámek Žďár (Zdroj: Územní plán města Žďár nad Sázavou, 2003)

Obr. 24: Město Žďár nad Sázavou v roce 1972 (Zdroj: Územní plán města Žďár nad Sázavou, 2003)

Obr. 25: Začátek výstavby v jednotlivých částech města Žďár nad Sázavou (Zdroj: Dvořáková, 2007)

Obr. 26: Zástavba města Žďár nad Sázavou podle doby jejího vzniku (Zdroj: Katastrální úřad pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Žďár n./s., vlastní úpravy)

Obr. 27: Územní plán města Žďár nad Sázavou včetně změn č.1, 2 a 3 (Zdroj: Městský úřad Žďár n./s., 2010)

B. Fotografie Obr. 28: Zámek Žďár v roce 1800 (Zdroj: Chmelíček, 2009) Obr. 29: Žďár nad Sázavou v roce 1750 (zdroj: Chmelíček, 2009)

Obr. 30: Žďár nad Sázavou v roce 1903 (Chmelíček, 2009) Obr. 31: Žďár nad Sázavou v roce 1930 (Zdroj: Chmelíček, 2009)

Obr. 32: Žďár nad Sázavou v roce 1950 (Zdroj: Chmelíček, 2009) Obr. 33: Stavba vodní nádrže na potoku Staviště v roce 1953 (Zdroj: Chmelíček, 2009)

Obr. 34: Žďár nad Sázavou III v roce 1955 (Zdroj: Chmelíček, 2009) Obr. 35: Žďár nad Sázavou v roce 1960 (Zdroj: Chmelíček, 2009)

Obr. 36: Žďár nad Sázavou IV v roce 1967 (Zdroj: Chmelíček, 2009) Obr. 37: Žďár nad Sázavou v roce 1976 (Zdroj: Chmelíček, 2009)

Obr. 38: Žďár nad Sázavou VII v roce 1982 (Zdroj: Chmelíček, 2009) Obr. 39: Libušín v roce 1982 (Zdroj: Chmelíček, 2009)

Obr. 40: Žďár nad Sázavou v roce 1984 (Zdroj: Chmelíček, 2009) Obr. 41: Žďárské strojírny a slévárny v roce 1985 (Zdroj: Chmelíček, 2009)

Obr. 42: Výstavba v Palachově ulici 1992 (Zdroj: Chmelíček, 2009) Obr. 43: Náměstí v roce 2000 (Zdroj: Chmelíček, 2009)

Obr. 44: Severovýchodní část města Žďár n./s. v roce 2008 (Zdroj: Chmelíček, 2008) Obr. 45: Žďár nad Sázavou od západu v roce 2008 (Zdroj: Chmelíček, 2009)

Obr. 46: Žďár nad Sázavou od jihu v roce 2008 (Zdroj: Chmelíček, 2009) Obr. 47: Východní část města Žďár n./s. v roce 2008 (Zdroj:Chmelíček, 2009)