Milí poutníci a farníci!

ROČNÍK 22 ČÍSLO 4 VÁNOCE 2017 Milí poutníci a farníci! Radujeme se z narození našeho Spasitele. Vánoce pro nás nesmějí zůstat jen svátečním časem odpočinku, svátky hojnosti a rodinné pospolitosti ani tradičních zvyků. Křesťanské Vánoce jsou oslavou Boha, který se sklonil k bídě člověka. Kdosi to vyjádřil slovy: Vánoce by se mohly jmenovat svátky proti pýše. Dobrota Boha probouzí v lidech snahu být k sobě dobří, navzájem se mít rádi, pomáhat si a obdarovávat se. Na světě je mnoho dobra, jen ho mnohdy nevidíme. Ale nikdy ho nebude dost, aby se uspokojily touhy všech, kteří sní o šťastnějším životě. To, co my můžeme dát ve prospěch druhých, je malá kapka ve srovnání s obrovskými potřebami lidstva Ale jak zdůrazňovala sv. Matka Tereza z Kalkaty, moře se skládá z milionů kapek. I ta jedna by tam chyběla. Naše malé dobro v podobě darovaného času, dobrého slova, dobrovolné služby i pouhého úsměvu se stává v Božích rukou velikým darem. Nemůžeme často dělat velké věci, zato můžeme dělat nepatrné věci s velkou láskou. Inspirací nám může být Matka Boží, Panna Maria, která každodenní činnosti ve Svaté Rodině konala s vědomím, že tak činí pro Ježíše a Josefa, ale také pro samého Boha. Kéž nás pokora a dobrota našeho Boha volá k napodobování. Milostiplné vánoční svátky a požehnané dny nového roku 2018 přeje P. Josef Pohanka HLAS od Panny Marie 1

Z poutního místa První soboty První soboty v měsíci jsou zasvěceny smíru neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Už sv. Pius X. poskytl 3. 6. 1912 za obvyklých podmínek plnomocné odpustky věřícím, kteří na první sobotu v měsíci vykonají smírnou pobožnost k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Benedikt XV. dne 9. 11. 1920 potvrdil smírnou sobotu. Je to splnění jednoho přání Panny Marie ve fatimských zjeveních. Dne 10. 12. 1925 se zjevila Panna Maria Lucii z Fatimy (v klášteře v Pontevedro) a řekla jí: Hleď, milá dcero, jak je mé Srdce obklíčeno trním, nevděční lidé je ustavičně probodávají rouháním a chladností. Aspoň Ty se přičiň, abys mě potěšila, a oznam všem lidem, že při smrti budu nablízku se všemi milostmi, které potřebují ke spáse, těm, kdo po pět po sobě jdoucích prvních sobot v měsíci vykonávají sv. zpověď, sv. přijímání, pomodlí se růženec a věnují mi čtvrthodinku na smír a při tom budou rozjímat o tajemstvích sv. růžence. K tomu je třeba podotknout, že sv. zpověď vykonaná během týdne se smírným úmyslem stačí, že požadavku čtvrthodinového rozjímání se vyhoví, když uvažujeme o jednom nebo o více tajemstvích sv. růžence nebo se pomodlíme druhý růženec. Také stačí čtvrthodinka duchovní četby o jednom nebo o více tajemstvích. Jde o první soboty v měsíci, ale ne vždy o první soboty po prvním pátku. Dne 15. srpna 1942 ukázal Spasitel Neposkvrněné Srdce své Matky ctihodné služebnici Boží Konsolátě Betrone se slovy. Tak jako jsem já skrze Neposkvrněné Srdce mé Matky přišel na svět, tak přijdou duše skrze toto Srdce k mému Srdci Toto Srdce je pramen mých milostí, ze kterých prýští život a posvěcení světa. Jako mně dal otec všechnu moc na nebi i na zemi, tak skládám vítěznou moc nad hříchem a světem do Srdce mé neposkvrněné Matky. Má dcero, skrze Markétu (Marii Alacoque) jsem dal světu velká zaslíbení. Protože jsem však ve své dobrotě nekonečný a mé milosti jsou nevyčerpatelné, slibuji nyní ještě více. Jestliže duše chtějí, aby se má zaslíbení naplnila, ať milují a uctívají Neposkvrněné Srdce mé Matky. To budou dokazovat tím, že budou po devět po sobě jdoucích prvních sobot měsíce (stejně jako po devět prvních pátků) po kající přípravě přijímat mé Tělo s úmyslem, aby usmiřovali mé Božské Srdce spojené s Neposkvrněným Srdcem mé Matky. Panna Maria žádala prostřednictvím fatimské Lucie pět sobot, Spasitel však mluvil o devíti. Sestře Konsolátě to zdůvodnil takto: Prosba mé Matky o prvních pět sobot je projev její pokory, kterou má i v nebi, protože se necítí hodna stejné úcty. Moje prosba je však projevem mé lásky, která nemůže snést, abych dostal více než ta, se kterou jsme v lásce spojeni. 2 HLAS od Panny Marie

Ježíšova zaslíbení pro novénu prvních sobot devíti po sobě jdoucích měsíců ke cti Neposkvrněného Srdce Mariina: Všechno, co od mého Srdce vyprošují skrze Srdce mé Matky, jim udělím ještě během novény, když o to prosí s důvěrou. Ve všech životních okolnostech pocítí podporu a požehnání mé Matky. Mír, porozumění a láska zavládne v duších a rodinách. V rodinách nebude svárů, zklamání a nespravedlnosti. Manželé se nebudou rozvádět a rozvedení se zase vrátí k sobě. Rodiny si budou rozumět a až do konce vytrvají v pravé víře. Matky v požehnaném stavu zakusí zvláštní ochranu mé Matky a dosáhnou všeho, co pro sebe a své dítě vyprošují. Chudým se dostane příbytku a chleba. Duše získají zálibu v modlitbě a utrpení a naučí se milovat Boha, bližního i nepřátele. Hříšníci neupadnou znovu do svých dřívějších hříchů a dosáhnou nejen odpuštění hříchů, ale dokonalou lítostí a láskou získají znovu křestní nevinnost. Kdo tuto novénu vykoná v křestní nevinnosti, ani potom nebude mé Srdce urážet žádným těžkým hříchem až do smrti. (Platí zvláště pro děti). Duše, která se upřímně obrátí k Bohu, ujde nejenom věčné záhubě, ale i očistci. Vlažné duše zanechají své vlažnosti, vytrvají v horlivosti a v krátké době dosáhnou nejvyšší dokonalosti a svatosti. Když rodiče nebo některý člen rodiny vykoná tuto novénu, nebude žádné dítě ani nikdo jiný z rodiny zavržen. Z mládeže obdrží mnozí povolání k duchovnímu stavu. Nevěřící obdrží milost víry a bloudící se zase vrátí k pravé církvi. Duchovní a řeholníci zůstanou věrni svému povolání. Ti, kteří se zpronevěřili svému povolání, obdrží milost pokání a návratu. Rodiče a představení obdrží pomoc nejen v duchovních, ale i hmotných starostech. Duše se lehce vyprostí z pokušení těla, světa a ďábla. Pyšní se v krátké době stanou pokornými, nenávistní se naplní láskou. Horlivé duše zakusí lahodu modlitby a oběti, neklid, strach nebo zoufalství je nebude trápit. Umírající budou z tohoto světa odcházet bez smrtelného zápasu a bez útoků ďábla. Náhlá a nenadálá smrt je nepřekvapí. Umírající dostanou tak velkou touhu po věčném životě, že se odevzdají do mé vůle a klidně zesnou v náručí mé Matky. Při soudu zakusí zvláštní ochranu mé Matky. Duše obdrží milost, aby nad mým utrpením a bolestmi mé Matky pocítili vnitřní soucit a lásku. Ti, kteří touží po dokonalosti, obdrží jako vyznamenání hlavní ctnosti mé Matky: pokoru, čistotu, lásku. Bude je provázet uklidnění, vnitřní a vnější radost ve zdraví a nemoci. HLAS od Panny Marie 3

Duchovní osoby obdrží milost, aby neustále prožívali přítomnost mé Matky, jakož i moc i přítomnost bez zvláštních obtíží. Duše, které pokročily ve sjednocení se mnou, obdrží milost, že pocítí, že nežijí ony, ale já v nich to znamená: miluji jejich srdcem, modlím se jejich duší, mluvím jejich jazykem, sloužím celou jejich bytostí. Ony poznají, že vše dobré, krásné, svaté, pokorné, mírné, poslušné, štěstí a divotvornost v jejich nitru jsem já sám. Já Všemohoucí, Nekonečný, Samovládce, jediný Bůh, jediná Láska. Duše, které vykonají tuto novénu budou po celou věčnost zářit jako lilie kolem Neposkvrněného Srdce mé Matky. Já Boží Beránek s Otcem i Duchem svatým se budu věčně radovat z těchto duší, které září na Neposkvrněném Srdci mé Matky jako lilie a skrze mé Nejsvětější Srdce dojdou věčné slávy. Duchovní osoby budou v úkonech víry a ctnostném životě snadno postupovat. K těmto zaslíbením Spasitelovým se připojuje ještě zaslíbení Nejblahoslavenější Panny, a to její velké zaslíbení: Každou první sobotu se uzavírají brány pekla: nikdo nebude zavržen. Brány očistce se otevírají. Mnoho duší přijde do nebe. To je dílo milosrdné lásky mého Syna, kterou odměňuje ty duše, které uctívají mé Neposkvrněné Srdce! (z oběžníku Arcibiskupství pražského z r. 1986) Skončila hra Poklady brněnské diecéze Ke 240. výročí založení brněnské diecéze zorganizovalo Diecézní katechetické centrum (DKC) poznávací hru Poklady brněnské diecéze. Množství jednotlivců, rodin i skupin objíždělo nejrůznější kouty naší diecéze poutní místa, místa spojená s významnými osobnostmi a různé církevní zajímavosti. Máme velikou radost, že se nám vrátilo přes šest set vyplněných cestovních karet, přičemž některé karty zastupovaly celé rodiny a skupiny. Na šestnácti kartách byly dokonce vyplněny odpovědi u všech 61 pokladů! Dne 9. listopadu 2017 otec biskup Vojtěch Cikrle vylosoval 50 šťastlivců (viz foto), kteří se mohou těšit na pěkné ceny. Přehled o výhercích bude zveřejněn na webových stránkách DKC. Ze statistiky Pokladů brněnské diecéze vybíráme: Nejstarší účastník byl ve věku 81 let, nejmladší cestovatel měl 1 rok. Nejčastěji navštěvované poklady byly tyto: katedrála sv. Petra a Pavla v Brně, kostel sv. Jakuba v Brně, jezuitský kostel v Brně, bazilika a Palladium Moravy na Starém Brně, Zelená hora ve Žďáře nad Sázavou, Křtiny, klášter Porta coeli v Předklášteří u Tišnova, kostel a památník sv. Zdislavy v Křižanově a kostel sv. Mikuláše ve Velkém Meziříčí. Brněnská diecéze má spoustu dalších krásných a zajímavých míst a osobností, které se do vytvořeného seznamu pro účely hry nevešly. Zajímalo nás, co sami účastníci považují za poklady diecéze. Nejčastěji navrhovaná místa byla: Vranov u Brna 4 HLAS od Panny Marie

(poutní kostel, hrobka Lichtenštejnů, zvonkohra), kaple sv. Václava a sv. Anežky České v Šošůvce, tvaroženský kopeček Santon s kaplí Panny Marie Sněžné, dále kostel v Řeznovicích a Světelský oltář v Adamově. Mezi navrhovanými osobnostmi byl například moravský písmák Šebestián Kubínek z Blažovic, kněz a vynálezce bleskosvodu Prokop Diviš, dále Jan Kunc, autor znělky Radia Vatikán, nebo kněz, básník, národní buditel a autor písně Ejhle, oltář Jan Soukop. Zdá se, že ani v budoucnu nebude mít brněnská diecéze o osobnosti nouzi a že bude co zpracovávat při dalších výročích: V návrzích na nové poklady se totiž už teď vyskytly osobnosti dosud žijící, např. Mons. Josef Zouhar nebo P. Pavel Kafka. K několika kartám byly připojeny i pěkné ohlasy a zážitky spojené s poznáváním. Některé jsme vybrali a rádi bychom se o ně s vámi podělili. Uvítáme, pokud nám ještě nějakou zpětnou vazbu také poskytnete. Můžete psát na email <spackova@biskupstvi.cz>. Chtěla bych moc poděkovat za hru Poklady brněnské diecéze. Díky této hře jsem navštívila zajímavá místa, která jsem neznala, a dozvěděla se něco nového. Za sebe můžu říct, že tato hra splnila účel a moc jsem si to užila. Markéta Staňková, Brno Milí pořadatelé soutěže Poklady brněnské diecéze, moc vám děkujeme za organizaci této super soutěže. Hodně nás bavilo objevovat krásy brněnského okolí. Díky tomu jsme zažili nejen spoustu dobrodružství, ale také pěkná setkání. Přejeme vše dobré do další práce. Děti ze Zábrdovic Vážení organizátoři, díky za bezva soutěž. Navštívil jsem 61 zajímavostí a památek brněnského biskupství. Poutní místa, kostely, významná místa opravdu povedený výběr. Za dobu trvání soutěže jsem 34 míst objel na kole a najel asi 1000 km. Moc krásná místa jsou např. Slavkovice, Zelená hora, Křtiny, Rosa coeli i Porta coeli opravdu skvosty. Moc jsem se těšil na víkendy, na nové a nové poklady. Krásná propagace katolické církve. Marek Feith, Ivančice Milí všichni z DKC, moc ráda bych vám všem za celou rodinu poděkovala za pěkný nápad. Ježdění a chození po pokladech naší diecéze se nám moc líbilo. Mnohé kouty a poklady již důvěrně známe, s některými jsme se setkali poprvé a byli překvapeni jejich krásou nebo poselstvím. Každopádně nás návštěva každého místa vždy nějakým způsobem obohatila, potěšila. Na některá z nich se určitě budeme rádi vracet. Tak ještě jednou díky. Jarka Doleželová, Brno Děkujeme za skvělou hru a vyprošujeme spoustu inspirace a hojnost darů Ducha Sv. do další činnosti! A těšíme se na další prázdninovou hru. Kyselákovi (převzato z Katechetického věstníku) HLAS od Panny Marie 5

Ze života farnosti Farní tábor Ve dnech 6. až 11. srpna ožila na týden fara v Želeticích, jelikož jsme její zázemí využili pro náš farní tábor. Vše vypuklo v neděli. V odpoledních hodinách přijelo 15 dětí ze Žarošic, 2 děti z Dambořic, stejný počet z Brna, 4 děti z Kuřimi, po jednom ze Slavkova, z Klobouků u Brna a Ždánic. K nim se připojily ještě dvě místní a tři vedoucí. Všichni se postupně ubytovali buď v týpí, nebo hangáru, které byly postavené na farní zahradě místními skauty, menší děti měly možnost spát v teple na faře. Po krátkém seznámení nás čekala výborná večeře a po ní spousta seznamovacích her, abychom se všichni navzájem pořádně poznali. Jelikož tábor byl tématicky zaměřen na Egypt, večer nás navštívil egyptský faraon s prosbou, zda by mu děti rozdělené do tří týmů nemohly najít ztracený svitek. Od pondělí už děti mohly při hrách získávat mince a za ně si pořizovat nápovědy. Ty jim měly pomoci uhádnout tajenku, která je dovedla k nalezení ztraceného svitku. Jak už to na táborech bývá, chodili jsme na procházky, skoro každé odpoledne jsme se osvěžili při vodní bitvě, uspořádali jsme i diskotéku, táborák a taky samozřejmě stezku odvahy. Poslední večer přišel velký vítr, který poškodil týpí, a my se museli přestěhovat na faru. Program tábora byl také zpestřen návštěvou místního muzea, kde jsme mohli shlédnout dobové kroje, hasičské vybavení nebo různé kuchyňské pomůcky, které se dříve běžně používaly. Velkou atrakcí bylo vystoupení slečny s vycvičenými psy. Předvedla nám s nimi různé kousky, překonávání překážek, dokonce nám ukázala, že psi umí i tančit! Z pejsků byly děti tak nadšené, že se s nimi nechtěly rozloučit. Každý den jsme začínali a končili modlitbou, putovali na mši svatou do sousedních Nenkovic, měli vlastní táborovou mši i společnou bohoslužbu s místními farníky, při které jsme zajistili zpěv a hudební doprovod. Tábor se dle mého názoru vydařil skvěle. Všichni vypadali spokojeně a snad nikomu nic důležitého nescházelo. Pro mě osobně největší zážitek z tábora byl ten, že jsem mohla na vlastní oči sledovat, jak si děti i v dnešní době umí vzájemně pomáhat, dokážou překonat věkové i povahové rozdíly a vytvořit krásné společenství. Věřím, že si z tábora každý mohl něco odnést, a doufám, že laskavost a ochota, kterou děti projevovaly na táboře, se bude projevovat i doma a v dalším životě. Vzhledem ke spokojeným ohlasům doufám, že zorganizujeme farní tábor i příští rok a že se vydaří alespoň tak dobře jako ten letošní. Chtěla bych poděkovat P. Pohankovi, který náš tábor podpořil, a také farnosti Želetice za to, že jsme mohli tábor uskutečnit na jejich faře. Velký dík patří také ochotným maminkám, které se staraly o naše žaludky, a všem, kdo se za nás modlili. Tereza Metelková 6 HLAS od Panny Marie

Setkání prvokomunikantů v Brně V letošním roce jsme přistoupili k 1. svatému přijímání. Na tento náš velký duchovní svátek navázalo pozvání brněnského biskupa Vojtěcha Cikrleho na setkání prvokomunikantů letošního roku z celé brněnské diecéze. Setkání se uskutečnilo v pátek 29. září 2017 v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně na Petrově. V doprovodu kněží, jáhnů a katechetů se nás sešlo kolem 400 dětí. Včetně pěti z naší farnosti: Davida, Šimona, Natky, Sašky a Mišky. Do katedrály nás doprovázel otec Josef Pohanka, který nás na první svaté přijímání po celou dobu připravoval. V Brně nás čekal velmi bohatý program. Po mši svaté, kterou setkání začalo, byly v areálu Petrova a blízkém klášteře kapucínů připraveny různé zajímavosti, aktivity a hry. Na některých stanovištích jsme byli přivítáni živými postavami svatých. Vyzkoušeli jsme si například pečení hostií se svatými Václavem a Ludmilou. Na programu bylo také divadlo, zpěv a prohlídka prostor věže katedrály, kapucínské hrobky a jiných málo dostupných míst. Odpoledne jsme se znovu sešli v katedrále, kde nám biskup Vojtěch zodpověděl několik dotazů a požehnal. Plni zážitků a společně s Ježíšem, jak znělo motto celého dne, jsme se vydali na cestu domů. Rádi bychom touto cestou poděkovali otci Josefovi, že nás na Petrov doprovodil. Jsme si vědomi, jakého nevšedního setkání jsme se mohli zúčastnit. Je to zážitek, který se každému může naskytnout pouze jednou za život. A proto přejeme příštím prvokomunikantům, kteří přistoupí k prvnímu svatému přijímání v roce 2018, aby měli stejnou příležitost a mohli se z ní radovat stejně jako my v tomto roce. Prvokomunikanti 2017 HLAS od Panny Marie 7

Vypsáno z matrik od 1. června 2017 do 30. listopadu 2017 Z vody a Ducha svatého se ve svátosti křtu znovu narodili: 4. června Martin a Ondřej Šašinkovi ze Žarošic 18. června Erika Dobešová z Násedlovic 24. června Jan Dominik Vrzal ze Žarošic 8. července Justýna Janoušková ze Starého Poddvorova 13. srpna Klára Kubínová ze Žarošic 19. listopadu Felix Jan Černý ze Strážovic 26. listopadu Ema Marie Jevická z Násedlovic Lásku, úctu a věrnost si slíbili: 10. června Roman Sůkal z Prahy Markéta Dobešová z Násedlovic 16. září Marek Adamec z Olešnice Jarmila Bořecká z Brna 30. září Roman a Jarmila Langovi z Archlebova 7. října Emil Michna ze Žarošic Miroslava Červená ze Žarošic Branou smrti nás předešli: 23. června Pavel Trávníček (1946) ze Žarošic 30. června Květoslava Mackrlová (1940) z Hodonína Josef Baják (1931) z Násedlovic 11. července Božena Kramářová (1921) ze Žarošic 20. července Anežka Kotolová (1938) ze Žarošic 26. července Cecilie Pechová (1921) ze Žarošic 6. srpna Růžena Šaňková (1924) z Násedlovic 18. srpna Josefa Fronková (1940) z Násedlovic 29. listopadu František Mareček (1940) z Násedlovic K modlitbě Zásvětná modlitba Matce Boží Panno Maria, Matko Boží, zasvěcuji se Tvému Neposkvrněnému Srdci se vším, co jsem a co mám. Přijmi mne pod svou mateřskou ochranu! Uchraň mě ode všech nebezpečí. Pomáhej mi přemáhat pokušení, která mě svádějí ke zlému, abych si zachoval čistotu duše i těla. Tvé Neposkvrněné Srdce ať je mým útočištěm a cestou, která 8 HLAS od Panny Marie

mne vede k Bohu. Vypros mi milost, abych se z lásky k Ježíši často modlil a obětoval za obrácení hříšníků a na smír hříchů proti Tvému Neposkvrněnému Srdci. Ve spojení s Tebou chci žít v dokonalé oddanosti Nejsvětější Trojici. V ni věřím, jí se klaním a ji miluji. Amen. K zamyšlení Nedělat z Vánoc hezkou pohádku (Dne 2. ledna 2017 byl zveřejněn list Svatého otce biskupům katolické církve, datovaný 28. prosince, tedy na svátek Svatých neviňátek. Papež František se v něm obrací na každého biskupa osobně a píše:) Drahý bratře, dnes, na den Svatých neviňátek, kdy v našich srdcích ještě znějí andělova slova určená pastýřům:»zvěstuji vám velikou radost, radost pro všechen lid: V městě Davidově se vám dnes narodil Spasitel«(Lk 2,10-11), cítím potřebu ti napsat. Prospěje nám vyslechnout si toto poselství ještě jednou, vyslechnout si znovu, že Bůh je uprostřed svého lidu. Tato jistota, kterou každoročně obnovujeme, je zdrojem naší radosti a naší naděje. V těchto dnech můžeme zakoušet, jak nás liturgie bere za ruku a přivádí k jádru Vánoc, uvádí nás postupně do tohoto Tajemství a k prameni křesťanské radosti. Jako pastýři jsme povoláni napomáhat růstu této radosti uprostřed našeho lidu. Chce se po nás, abychom této radosti věnovali péči. Chci tě znovu vybídnout, aby sis tuto radost nedal ukrást, poněvadž nezřídka a nikoli bezdůvodně - zakoušíme zklamání z reality, z církve nebo i ze sebe samých a jsme pokoušeni oblíbit si nasládlý a beznadějný smutek, který si podmaňuje srdce (srov. Evangelii gaudium, 83). Narození Páně doprovází proti naší vůli také pláč. Evangelisté si nedovolili maskovat realitu, aby ji učinili více věrohodnou a žádoucí. Nepustili se do realizace prohlášení, které by bylo hezké, leč nerealistické. Vánoce pro ně nebyly imaginárním útočištěm před výzvami a nespravedlnostmi jejich doby. Naopak, zvěstují nám, že Narození Páně bylo obestřeno také bolestnou tragédií. Evangelista Matouš ji podává se značnou syrovostí citováním proroka Jeremiáše: V Rámě je slyšet hlas, pláč a velké bědování: Ráchel oplakává svoje děti (Mt 2,18). Je to bolestné sténání matek, které oplakávají smrt svých nevinných dětí tváří v tvář tyranii a Herodově bezuzdné žízni po moci. Toto sténání, které můžeme slyšet také dnes, se dotýká naší duše a nemůžeme a nechceme je ignorovat ani umlčovat. Dnes a píši to s hlubokou bolestí je v našem lidu, bohužel, slyšet nářek a pláč mnoha matek, mnoha rodin nad smrtí jejich dětí, jejich nevinných dětí. Rozjímat nad jesličkami znamená rozjímat také nad tímto pláčem a učit se naslouchat také tomu, co se děje kolem, a mít srdce vnímavé a otevřené pro bolest bližního, zejména jedná-li se o děti, a také umět rozpoznávat, že psaní této smutné kapitoly dě- HLAS od Panny Marie 9

jin pokračuje dodnes. Rozjímat nad jesličkami izolovaně od okolního života by znamenalo dělat z Vánoc hezkou pohádku, což by v nás probouzelo hezké pocity, ale připravovalo by nás o tvůrčí sílu Dobré zvěsti, kterou nám přináší Vtělené Slovo. A toto pokušení existuje. Copak je možné prožívat křesťanskou radost a otáčet se zády k této realitě? Copak lze realizovat křesťanskou radost tím odhlížením od sténání bratra, dětí? Svatý Josef je první, kdo byl povolán opatrovat radost Spásy. Tváří v tvář krutým zločinům, které byly páchány, svatý Josef příkladně poslušný a věrný muž byl schopen poslechnout Boží hlas a poslání, které mu Otec svěřil. A poněvadž uměl naslouchat Božímu hlasu a nechal se vést Jeho vůlí, stal se vnímavějším k tomu, co jej obklopovalo, a dovedl si tyto události vykládat realisticky. Dnes se po nás, pastýřích, žádá totéž totiž abychom naslouchali Otcovu hlasu a nebyli vůči němu hluší, a tak více vnímali realitu, která nás obklopuje. Právě dnes jsme po vzoru svatého Josefa zváni, abychom se nedali oloupit o radost. Jsme zváni tuto radost chránit před novými Herody našich dní. A stejně jako sv. Josef máme zapotřebí odvahy, abychom okolní realitu přijali, vstali a vzali ji do svých rukou (Mt 2,20). Potřebujeme odvahu, abychom ji ubránili před novými Herody naší doby, kteří hltají nevinnost našich dětí. Nevinnost, která se tříští pod tíhou nelegální a otrocké práce, pod břemenem prostituce a vykořisťování. Nevinnost ničenou válkami a nucenou migrací spojenou se ztrátami, které tyto okolnosti obnášejí. Tisíce našich dětí padly do rukou banditů, mafií a obchodníků se smrtí, jejichž jediným cílem je pohltit je a zneužít jejich potřeby. Jen abych uvedl nějaký příklad 75 milionů dětí muselo v dnešní době přerušit školní docházku kvůli náhlým krizovým situacím i vleklým krizím. V roce 2015 tvořily děti 68% ze všech lidí, kteří se stali předmětem sexuálního obchodu. Na druhé straně třetina dětí, které musí žít mimo svou rodnou zemi, byla nuceně vysídlena. Žijeme ve světě, kde téměř polovina z dětí umírajících ve věku mladším pěti let, umírá kvůli podvýživě. Odhaduje se, že v minulém roce (2016) 150 milionů nezletilých dětí vykonávalo práci, z toho mnohé v otrockých podmínkách. Pokud se situace nezmění, bude v roce 2030 podle poslední zprávy UNICEF celkem 167 milionů dětí žít v krajní chudobě, v letech 2016-2030 zemře 69 milionů dětí pod pět let a 60 milionům dětí nebude umožněna základní školní docházka. Naslouchejme pláči a bědování těchto dětí, naslouchejme rovněž pláči a bědování naší matky církve, která nepláče jenom nad bolestí, která byla způsobena jejím nejmenším dětem, nýbrž také protože zná hřích některých svých členů zná utrpení, příběhy a bolest nezletilých, kteří byli pohlavně zneužiti kněžími. Je to hřích, za který se hanbíme. Lidé, kteří byli zodpovědni za péči o tyto děti, naopak zničili jejich důstojnost. Hluboce toho litujeme a prosíme o odpuštění. Připojujeme se k bolesti obětí a pláčeme nad svým hříchem. Zhřešili jsme tím, co se stalo, ale také zanedbáním pomoci, utajováním a popíráním, zneužitím moci. Také církev hořce pláče nad hříchem svých synů a žádá o prominutí. Dnes, když si připomínáme svaté betlémské děti, si přeji, abychom se s novým úsilím zasadili o to, aby mezi námi nedocházelo k takovým zvěrstvům. Najděme odvahu potřebnou k tomu, abychom všemi nezbyt- 10 HLAS od Panny Marie

nými prostředky podporovali a plně hájili život našich dětí, aby se obdobné zločiny již neopakovaly. Zjevně a poctivě přijměme za svou nulovou toleranci v této oblasti. Křesťanská radost se nebuduje na okraji životní skutečnosti, jako by ji opomíjela a nedbala na její existenci. Křesťanská radost povstává z povolání téhož povolání, které obdržel sv. Josef vzít a chránit život, zejména život dnešních svatých nevinných dětí. Vánoce jsou časem, který nás zve k tomu, abychom uchovávali život, pomáhali mu ve zrodu a růstu a procházeli obnovou, která z nás činí statečné pastýře. Tato odvaha vede k průbojnosti, která nás uschopňuje, abychom si uvědomili životní realitu mnoha našich dětí a pracovali na zaručení nepostradatelných podmínek k tomu, aby jejich důstojnost Božích dětí byla nejenom respektována, nýbrž především hájena. Nedopusťme, aby děti byly okrádány o radost. Nedejme se obrat o radost, uchovávejme ji a pomáhejme jí v růstu. Čiňme to s otcovskou věrností sv. Josefa a držme se přitom za ruku Marie, Matky něhy, aby se nám nezatvrdilo srdce. S bratrskou láskou, František. Žít pro přítomnost Banální příležitost... Pozvali mne na slavnostní oběd, kde se sešel houf lidí, známých i neznámých, jídlo se podávalo zdlouhavě. Seděl jsem vedle lékaře, vedoucího nemocnice, ale už jsme nevěděli, o čem ještě mluvit. Najednou mi však on ukázal prstem stařečka u druhého stolu, který usebraně dojídal zbytky sladkostí na talíři: Podívejte se na toho starého pána. Tak by se měli naučit všichni jíst, aby se dočkali takového věku, jako má on. Podíval jsem se, ale nechápal jsem, co bych měl vidět. Dívejte se ještě déle! Stařeček olizoval lžičku tak usebraně, že nic jiného neviděl a nikoho nevnímal. Byl jako zosobněný portrét jídla, jako nějaká postava z filmů Formana, které dostávají mezinárodní cenu pro jejich ucelenost. Zde u oběda lékař ocenil soustředěnost na jídlo. Psycholog by ocenil podobnou pozornost při studiu a práci. Mne samého napadla myšlenka Platónova: při všem časném myslet na věčnost. Jaké by z toho měly plynout důsledky? Podle lékaře dobré využití času k jídlu čas života prodlužuje. Podle psychologů soustředěnost na práci zlepšuje dílo. Platónovo rozjímání nás naopak od zájmu o časné pozvedne k myšlence na věčnost. Který z těchto postojů je vhodný pro náboženství? První dva svou soustředěností na svět odvádějí od myšlenky na Boha. Platónův Bůh je mimo svět; soustředit myšlenky jenom na Boha znamená ztratit zájem o přítomnou skutečnost. A jaký postoj nacházíme v Bibli? Tam první myšlenku na Boha nacházíme právě v času a ve světě: Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi (Gn 1,1). Když začal jednat mimo sebe, vstoupil do času a i nadále vždycky do času vstupuje. Jeho skutky se dějí za onoho času, v té a té příhodné době. Plyne z toho snad, že je času podřízen? Tak si to představovaly staré mytologie. Jediný pravý bůh je Chronos, čas, kolo věčně se točící, rodí lidi HLAS od Panny Marie 11

i bohy, ale hned je zase požírá. V Bibli je tomu jinak. Bůh sám je mimo čas i jeho rozhodnutí jsou věčná. Ale když je chce navenek uskutečnit, dává sám sobě i věcem příhodný čas. Jenom tak se zjevuje na zemi. Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat, jak vypočítává Kazatel (3,1n). Ale z toho plyne další důsledek. Všecky věci i události dostávají od Boha svůj čas. Ten ovšem pomine. Ztrácí tedy smyslu všecko to, co se v čase stalo? Marnost nad marnost a všecko je marnost. K tomu závěru byl nakloněn biblický Kazatel, když se na svět díval světsky, profánně. Ale jako inspirovaný autor hned se opravil: Poznal jsem, že vše, co činí Bůh, zůstává na věky; nic k tomu nelze přidat ani z toho ubrat (3,14). A protože člověk ve světě jedná společně s Bohem, dovede najednou Kazatel ocenit i práci člověka, která se jevila marná: Poznal jsem, že není pro něho nic lepšího, než se radovat a konat v životě dobro. A tak je tomu s každým člověkem: to, že jí a pije a okusí při veškerém svém pachtění dobrých věcí, je dar Boží (3,12-13). Tato starozákonní kniha, která má titul Kazatel, je velmi zajímavá. Autor se upřímně pokouší o všem přemýšlet ve světle lidské moudrosti a zkušenosti, ale dochází k závěru, že tím nic z našeho života na světě nedostane hodnotu. Do naší existence musí vstoupit Bůh, aby měla opravdovou cenu. Hned se ovšem ptáme: Kdy a jak Bůh do našeho díla vstupuje? Myslím, že by bylo lepší tu otázku obrátit: Kdy a jak my vstupujeme do díla Božího. U něho je totiž začátek všeho: Na počátku Bůh stvořil. To ovšem bylo dávno a dávno. A co tenkrát bylo? Asi jenom mrtvá první hmota. Od té doby vznikají stále nové a nové věci. Zůstaneme-li na poli představivosti, pak se nám zdá nesmyslné, že by nebeský Otec musel stále a stále do světa vstupovat. Z toho důvodu se někteří bránili vývojové teorii světa. A dětem v katechismu se ten problém vysvětluje naivní představou takto: Bůh sám zasáhl do světa jenom jednou, tj. na počátku. Pak už svěřil řízení světa Boží prozřetelnosti, která je jakoby jeho anděl, který ve světě pokračuje v tom, co Bůh začal. Největší dílo Boží ve světě je zrození Krista. Proto Bůh poslal anděla, aby to Panně Marii ohlásil. Je ovšem naivní oddělovat Boha od jeho prozřetelnosti. Ve skutečnosti jde stále o jedno velké počáteční stvořitelské rozhodnutí Boží, které má stálou věčnou platnost ve všech a ve všem. Pěkně to vyjadřuje žalm 135. Popisuje dějiny izraelského národa od prvního stvoření a za každým veršem se opakují slova: Protože věčné je jeho milosrdenství. To znamená, že je to všechno výsledek jeho jedinečné věčné lásky. A lidé? Ti jsou jedni druhému jako andělé, aby tu lásku jeden druhému i světu ohlašovali a předávali. Je to jejich svobodná činnost, uskutečňující se v čase a tedy pomíjivá, chvilková, ale protože je v každém dobrém skutku spojena s činností Boha, každé dílo má věčnou hodnotu. Pěkně to ilustruje v Bibli popis Mojžíšovy smrti v Deuteronomiu (31). Je mu 120 let a mnoho v životě prožil. Ale nyní umírá o samotě na hoře Nebo. Nikdo nenajde jeho hrob. A co se jeví nejtragičtější, je ta okolnost, že nevstoupí do zaslíbené země. Vždyť ta byla cílem všech jeho prací a námah. Bylo to tedy nadarmo? On však nijak neteskní, dívá se nazpět s obdivem k Pánu a Písmo mu vkládá do úst píseň díků. Je si vědom, že všecko, co vykonal, je věčné. A on sám? Ví, že je od svého díla neoddělitelný, tedy věčný je i on. Ve Starém Zákoně není ještě zjeveno, jak se to stane. Ale Mojžíš si neslibuje odměnu v nějakém iluzorním ne- 12 HLAS od Panny Marie

skutečném nebi. Měl tedy jakoby předtuchu věčného návratu na zemi zmrtvýchvstáním. Proto on symbolicky ještě do zaslíbené země nevstoupil, ale umíral s pohledem na ni z hory Nebo. Ale tak umírají dodnes všichni spravedliví. Věří Bohu a věří, že všecko dobré, co udělali, bylo ve spolupráci s Kristem, je to věčné a věčně toho budou užívat. Proto z toho už nyní odvodili základní pravidlo pro duchovní pracovní morálku: Mysli na přítomnost, nedej si uniknout nic z dobrého, co teď právě můžeš vykonat! Neztrácej falešnými představami svět, který ti byl dán v čase, abys jej učinil věčně posvěceným a stal se ti jakoby pokrmem, u kterého zasedáš s plnou chutí. Pozemské hostiny jsou už nyní pozváním k hostině věčné radosti v obnoveném světě. Tomáš kardinál Špidlík Krvavý dub nebo Ježíškova jedle? Jednoho temného a sychravého vánočního podvečera se přibližně před dvanácti sty lety Winfred Anglický (který se později proslavil pod jménem Bonifác) odvážně vypravil do lesů v severním Německu. Dorazil až na rozlehlou planinu, na níž hořel velký oheň. Plameny šlehaly vysoko do nebe a jiskry létaly všude kolem. Okolo ohně se shromáždil kmen, který uctíval přírodní živly a přinášel jim lidské oběti. Všichni tiše sledovali starého velekněze Hunrada. Ten se pomalu blížil k velkému dubu, k němuž byl připoután vyděšený chlapec, který se měl stát obětí skandinávskému bohu Thorovi. Winfred rychle oběhl shromážděný dav a postavil se přímo před velekněze. Starý Hunrad právě pozvedl obětní palici z černého kamene a ze všech sil jí zatočil ve vzduchu. Zlomek okamžiku předtím, než palice dopadla na chlapcovu hlavu se světlými vlasy, se Winfred Anglický vrhl dopředu a svou mohutnou holí ji vyrazil starci z ruky. Planinou se rozlehly výkřiky údivu, když Winfred vyděšeného chlapce odvázal od stromu a vrátil mu svobodu. Chlapec se rozběhl k matce. Poté Winfred promluvil ke shromážděným lidem a tvář mu přitom zářila, jako by ani nebyl člověk, ale anděl: "Muži ze severních kmenů a synové lesa, dnes večer nebude prolita krev. Této noci se totiž narodil Kristus, Spasitel všech lidí, ten, který je větší než vaši staří bohové Thor a Odin, který je láskyplnější a krásnější než Baldur a Freia. Od Kristova příchodu je konec s lidskými oběťmi. Oběti u Krvavého dubu už víckrát neposkvrní vaši zemi. Já ho ve jménu našeho Pána zničím!" Před ohromenými pohledy příslušníků krutého kmene Winfred vytáhl dřevěný křížek a rozmáchl se jím proti obrovskému stromu. Jako by byl tažen neviditelnou silou, v té chvíli se Krvavý dub vyvrátil z kořenů. Při dopadu na zem se kmen se zaskřípěním rozštípl vedví. Za ním však zůstala stát mladá jedle s větvemi mířícími k nebi. Tento strom, který nikdy neopadává, se ode dneška stane vaším posvátným stromem," prohlásil Winfred směrem k mužům a ženám, jichž se zmocnila uctivá bázeň. Je symbolem věčného života, protože je stále zelený. Kolem něj se tedy shromažďujte a oslavujte, nikoli však krvavými činy, nýbrž projevy lásky a dobroty." HLAS od Panny Marie 13

Potom jim Winfred vyprávěl o Ježíškově narození v Betlémě a darech lásky a milosrdenství, které Kristus přinesl celému světu. Všichni mu naslouchali se zbožnou úctou. Strom pak nazvali Ježíškovou jedlí" a na větve jí rozvěsili dárky. Zatímco strom tiše zářil ve světle měsíce a hvězd, lidé děkovali zpěvem za narození betlémského dítěte. Bruno Ferrero Proč chceš čekat na zítřek, abys žil? Existuje jen jediný prostředek, jak nepromarnit svůj život: vložit se cele a osobně do přítomného okamžiku.... Lidé ve skutečnosti žijí plně jen několik měsíců ze svého života. A v osmdesáti letech pak shledávají jen těchto několik okamžiků svého života jako na dlani. Proč nežijí svůj život? Stále myslí, že život je tu jen pro zítřek, že je třeba připravit svou budoucnost". Proč chceš čekat na zítřek, abys žil? Jednoho dne už pro tebe zítřek nebude a tys vlastně nikdy nežil. Držíš se minulosti, ale ta už byla a dnes už nad ní nemáš moc. Svádí tě budoucnost, neboť si ji můžeš ve své fantazii formovat podle své chuti; ale ona ještě neexistuje a je zbytečné se jí zabývat. Přítomnost je tak krátká, že jí nepřikládáš cenu; ale jen ona je ve tvé moci a tvůj život se skládá - kousek za kouskem - jen z přítomných okamžiků. Zdá se ti, že před sebou v budoucnosti vidíš štěstí, lásku a Boha. To je ale přelud. Žalostně zapomínáš, že Bůh je vedle tebe, právě tam, kde jsi ty, v přítomných okamžicích tvého života... Chceš-li v životě uspět, vrať minulost do rukou Božích, přenech mu i budoucnost a žij s Ním v plnosti každý přítomný okamžik, jeden za druhým. Přítomný okamžik je lehký, nedrtí svou vahou není příliš široký, není v něm místo pro neklid; rychle prchá, neunavuje, má lidské rozměry, můžeš ho zmoci, usměrnit a vést, on jediný je živoucí, živí tě... Bůh na tebe čeká teď. Michael Quist 14 HLAS od Panny Marie

Zadáno pro děti ŠTĚDRÝ DEN Štědrý den slavíme každý rok 24. prosince. Večer začínají velké svátky Vánoce, na které se už dlouho předtím těšíme a připravujeme. Proč však tento den nazýváme Štědrý a proč si dáváme dárky? Připomínáme si totiž, že Bůh nám projevil svou štědrost tím, že nám (dokončení najdeš v tajence doplňovačky). 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 1. opak noci 2. Ježíšova matka 3. vánoční píseň 4. místo, kam položili narozeného Ježíše 5. zářící nebeské těleso 6. město, kde se Ježíš narodil 7. jeden z darů od mudrců 8. krutý král 9. první lidé, kteří se poklonili Ježíši 10. znamení prvních křesťanů 11. období přípravy na Vánoce 12. Boží posel. Katechetický věstník č. 4/2006-07, vyd. Biskupství brněnské, Diecézní katechetické centrum HLAS od Panny Marie 15

Pro zasmání Skupina dětí je na prohlídce katedrály a ze všeho nejvíc je zajímají votivní svíce. Všechny děti si chtějí jednu zapálit. Farář jim vysvětlí, že je zvykem při zapalování svíčky říci nějakou osobní modlitbu, prosbu nebo poděkování. Nakonec se zeptá: Má někdo nějaké otázky? Ne, odpoví jedno dítě. Ale jestli venku stojí poník, tak je můj. Na hodině náboženství se snaží pan farář jednoduchými slovy vysvětlit žákům, že máme být dobří, abychom se dostali do nebe. Nakonec se zeptá: Kam se chcete dostat vy? Do nebe, řekne jedno děvčátko nadšeně. A jací musíme být, abyste se tam dostali? Mrtví! Farář vypráví: Po jedné mši v našem kostele mi jedna maminka prozradila, jak udržet své dítě v klidu. Byl to pořádný živel. V polovině kázání mu pošeptala: Jestli nebudeš zticha, pan farář ztratí nit a bude muset začít kázat od začátku! 16 HLAS od Panny Marie

Ten, jenž z růže vykvet nám Celý kraj změnil svoji tvář, sněhové vločky vzduchem poletují, betlémské světlo rozlévá svoji zář, v korunách stromů větry mocně dují. Rorátní píseň z dálky zaznívá, přijde, přijde Vykupitel, slyšet ze všech stran, vánoční radostná chvíle nastává, otevřme svá srdce dokořán. Vstávají a diví se ze sna pastýři, proč o půlnoci přišlo ráno? Vstanou a rychle ke chlévu zamíří, spatří hvězdu jasnou a vše, jak bylo psáno. Uslyší svatého anděla líbezný hlas, svolává tvorstvo a všechen lid: Narodil se nám Spasitel, pojďte se jemu poklonit! Narodil se věčný Král, Král ten pravý, v jeslích dřímá u své drahé Matičky, bojí se Herodes, by nevzal korunu z jeho hlavy. On však přišel, aby obohatil svět celičký. V našich rodinách svatvečer v tajemno se změní, v klidu a s radostí slavíme Kristovo narození, koledy znějí, nadílku dítě očekává, to z lásky pod stromeček štědrá ruka dává. Jarmila Urbánková HLAS od Panny Marie 17

18 HLAS od Panny Marie

Mons. Jozef Haľko, pomocný biskup bratislavský HLAS od Panny Marie 19

Významné dny v životě naši farnosti v roce 2018 11. února Pouť nemocných 14. února Popeleční středa 1. dubna Slavnost Zmrtvýchvstání Páně 4. dubna Adorační den v Násedlovicích 9. dubna Slavnost Zvěstování Páně 1. května Farní pouť 13. května Korunovační pouť 20. května Slavnost Seslání Ducha svatého 27. května 1. svaté přijímání 3. června Boží tělo 2. července Adorační den v Žarošicích 26. srpna Zásvětná pouť do Šaštína 8. září Zlatá sobota 11. září Domácí pouť 30. září 90. výročí posvěcení kostela v Násedlovicích 4. října Modlitební most s olomouckým kněžským seminářem 21. října Hody v Žarošicích 4. listopadu Pobožnosti za zemřelé na našich hřbitovech 11. listopadu Hody v Násedlovicích 2. prosince 1. neděle adventní Hlas od Panny Marie, farní občasník Vydává Římskokatolická farnost Žarošice Žarošice 51, 696 34 www.zarosice.estranky.cz Bankovní spojení: Poštovní spořitelna č. ú. 181645720/0300 Uzávěrka příštího čísla 4. března 2018. 20 HLAS od Panny Marie