Vodácký kurz VLTAVA 2008 úryvek (zbytek textu na konci): Letos se vydalo na vodu neuvěřitelných 34 žáků z Kvarty a I.řočníku. V termínu od 12.6. 16.6. jsme na Raftech sjížděli matičku všech řek - Vltavu. Ve čtvrtek jsme se všichni sešli na Hlavním nádraží a pod vedením pana učitele Sýkory jsme se vydali vlakem směrem do Vyššího brodu. Po dlouhé cestě vlakem, později i autobusem jsme se ocitly v kempu. Všichni jsme si začali stavět stany a i když s tím někteří jedinci měli problém, zanedlouho stálo v kempu tábořiště asi se 17ti stany. Po nasbírání dřeva jsme udělali táborák. Kluci s panem učitelem se chopili kytary a holky do toho zpívali. Nad ohněm jsme si opékali chléb nebo buřty a při dohořívajícím ohni jsme šli všichni spát.
I přes značnou zimu jsme se povětšinou vyspali. Ti čilejší se prošli do vesnické samoobsluhy pro rohlíky a čaj, ti línější se raději nechali obsloužit. Po poledni jsme si začali balit věci a nafukovat rafty, které jsme později odnesli k řece. Po skupinkách, které se skládali ze čtyř nebo pěti lidí jsme absolvovali vodácký výcvik, aby nás na zrádné vodě nic nezarazilo a to i přes skutečnost, že jsme byli vybaveni záchrannými vestami. I přes děsivou zimu jsme se vydali na první plavbu tohoto výletu. V počtu osm raftů a dvě kánoe s dozorem jsme překonali, musím uznat že opravdu krásně, první jez. Po zhruba tří hodinové plavbě, která se zaměřovala především na sehrání posádky a na to, se co nejlépe zahřát, jsme už viděli náš cílový bod - kemp Rožmberk. Na každém bylo vidět štěstí v očích do doby, než ponorka KURSK, chcete-li Slovenská slepice (kur SK), nezahlásila bitvu a každý byl v tu ránu mokrý. Všichni klepajíc zuby si začli stavět stany a hned se oblékli do teplého. Díky tomu, že v místním bufetu vařili teplá jídla se každý dosyta najedl. Kolem osmé hodiny se opět šlo na dřevo a k hradu Rožmberk. Klasicky se posléze udělal táborák a za dozvuku písní se postupně členové kursu vydávali na kutě. Tuto noc byla největší zima a jen málokdo se dobře vyspal. Ti, kteří nepodcenili sílu dobrého spacáku si jen libovali, ale ta větší polovina byla promrzlá a ráno už každý přemýšlel o tom, že si koupí stan s topením. Ráno jsme každý pracně hledali kousky místa kam svítilo aspoň trochu slunce a jeden přistavený autobus s vozíkem na kanoe posloužil jako šňůra na prádlo. Po řádné snídani jsme se opět vydali po proudu řeky směrem do kempu Nové Spolí, který se nachází hned před malebným městem Český Krumlov. Jezů bylo málo a posádky už byli sehrané, takže pádlování už nebylo takový problém. I když někdo Zahučel do vody při nešikovném odstrčení raftu z kamenů, protože Vltava byla opravdu místy mělká a rafty nechtěli jet, všichni jsme po několika zastávkách na svačinu pohodlně skončili v kempu a to dokonce bez ztrát na životech a bez omrzlin. V tomto kempu následovala největší očista, díky velmi luxusním sprchám, které tento kemp opravdu má. Všichni jsme si udělali jídlo, většinou polívky z pytlíku a někteří si uvařili dokonce i rizoto. Poté jsme se vydali na prohlídku Českého Krumlova. Tam jsme měli rozchod. Někteří se vydali po památkách, jiní si zase zašli do kavárny či restaurace. Program na tento večer byl volný a myslím, že všem to vyhovovalo. V rozumnou hodinu jsme se vrátili
zpět do kempu a při pomyšlení, že nás další den čeká dalších 20Km jsme po chvíli usnuli. Ráno po probuzení, už nebyla taková zima a dokonce svítilo sluníčko. Zašli jsme si do místního obchůdku pro koblihy, sušenky a kafe a začali jsme opět balit všechny věci. Čekala nás nejzajímavější cesta skrz Krumlov a všichni jsme se obávali Krumlovských jezů. Sjeli jsme to ale skvěle, i když jsme v raftech měli trochu vody nikomu to nevadilo a užívali jsme si aspoň trochu slunka, které chvílemi vysvitlo. Po cestě, která ale díky jezům opravdu utekla, jsme zastavili v posledním kempu, který nám sloužil jako poslední nocleh. Kemp se jmenoval Zlatá Koruna a byl asi nejhezčí ze všech. Krásná restaurace, záchody, sprchy a samoobsluha. Pro nás prostě ráj. Jako bychom se vrátili do civilizace. V tomto kempu snad už nikdo neodolal dát si něco pořádného, teplého a vydatného k jídlu, a proto snad každý skončil s pizzou v žaludku. Díky tomu, že tento večer dávali v televizi fotbal - Česko vs. Turecko, měli v kempu puštěnou televizi a jen málokdo z kempu nepřišel fandit. Naše skupina se klidně mohla ucházet o nejlepší fanoušky. Po skončení zápasu, který dopadl nečekaně tragicky, jsme znovu zapálili oheň a za zvuku písniček na nás začal doléhat smutek. Jak z prohraného zápasu, tak z toho, že se jede domů. Je pravda, že jsme se všichni těšili na teplou vanu,postel a hlavně teplo, ale ta atmosféra určitě doma scházela. Po sladce prospané noci jsme si finálně zabalili všechny věci a vydali se na zhruba 20Km cestu po řece, která měla v sobě obsažený jen jeden jez, který byl k naší smůle nesjízdný a proto jsme museli rafty přenést po souši. Po tomto jezu nás čekalo velké nedorozumění a mnozí spekulovali o nepodařeném vtipu ze stran starších a samozřejmě moudřejších. Přejeli jsme kemp, ve kterém jsme měli zastavovat a zhruba po 400m jsme to zjistili a museli jsme rafty tlačit proti proudu směrem ke kempu. Pro někoho to bylo neúnosné, někteří to brali tzv. s rezervou a bylo jim to fuk. Na tomto místě jsme se převlíkli do teplého, finálně jsme si zabalili věci a čekali až si pro naše rafty přijedou majitelé. V tu dobu jsme zjistili, že nám chybí dvě pádla a tak jsme vybrali společně peníze, aby pádla nemuseli platit jednotlivci. Díky tomu že jsme trasu zvládli rychle, stihli jsme dřívější vlak. Cestu vlakem jsme někteří propovídali, prohráli a nebo prospali. Rozhodně ale utekla lépe, než cesta tam a většina byla šťastná, že dýchá pražský vzduch, který měl příchuť civilizace. Většina z nás hodnotila letošní vodácký kurs dobře a jediné co se nikomu nelíbilo počasí. Myslím si, že kdybychom měli přes den třiceti stupňová horka, všem by se líbilo hned lépe. Kateřina Jará - Kvarta 2008/2009 http://kvartakg.rajce.idnes.cz/voda/