Náš Domov 34/2017 Únor 2017 1
Únor narozeniny budou slavit Kuželová Elfrieda Hráská Marie Steidlarová Jiřina Tomešová Eva Homolka Gustav 02.02.1932 85 let 12.02.1937 80 let 15.02.1920 97 let 16.02.1946 71 let 21.02.1945 72 let K narozeninám přejeme všem oslavencům, aby se jim splnilo vše, co si přejí a k tomu ještě mnoho štěstí, pevné zdraví a úsměv ve tváři!!! 2
Svátek v únoru slaví Geislerová Božena Šubrtová Božena Rozsypalová Jiřina Steidlarová Jiřina Brádle Oldřich Veselý Oldřich Zábrodský Oldřich 11. únor 11. únor 15. únor 15. únor 20. únor 20. únor 20. únor Významné dny 3. 2. Světový den modliteb 2. 2. Světový den mokřadů 4. 2. Světový den boje proti rakovině 11. 2. Světový den nemocných 14. 2. Svátek zamilovaných 14. 2. Světový den léčby zvukem 20. 2. Světový den sociální spravedlnosti 21. 2. Mezinárodní den boje proti kolonialismu 21. 2. Mezinárodní den průvodců cestovního ruchu 21. 2. Mezinárodní den mateřského jazyka 22. 2. Evropský den obětí (Evropský den zločinu) 3
Co bylo 6.1. nás opět potěšil Sboráček 4
5.1. přišli malincí Tři králové Co bude ST 1. 2. 10:00 ZPÍVÁNÍ S KYTAROU 14:00 ŠIPKY ČT 2. 2. 9:00 DOPOLEDNÍ KLUB PÁ 3. 2. 9:30 PROMÍTÁNÍ FILMU PO 6. 2. 9:00 ČTENÍ ÚT 7. 2. 9:30 CHYTRÉ HLAVIČKY ST 8. 2. 10:00 ŘÍMSKOKATOLICKÁ MŠE 14:00 ŠIPKY ČT 9.2. 9:00 PEČENÍ BRAMBORÁKŮ 10:00 ZPÍVÁNÍ S KYTAROU PÁ 10. 2. 9:30 PROMÍTÁNÍ FILMU PO 13. 2. 9:00 ČTENÍ 10:00 SETKÁNÍ S UŽIVATELI ÚT 14. 2. 9:30 CHYTRÉ HLAVIČKY 5
ST 15. 2. 10:00 ZPÍVÁNÍ S KYTAROU 14:00 ŠIPKY ČT 16. 2. 9:00 DOPOLEDNÍ KLUB 9:30 PRODEJ TEXTILU (p. Žáková) PÁ 17. 2. 9:30 PROMÍTÁNÍ FILMU 16:00 VYSTOUPENÍ ŽÁKŮ ZUŠ PO 20. 2. 9:00 ČTENÍ ÚT 21. 2. 9:30 CHYTRÉ HLAVIČKY ST 22. 2. 10:00 ZPÍVÁNÍ S KYTAROU 14:00 ŠIPKY ČT 23. 2. 9:00 CANISTERAPIE 9:30 BEJVÁVALO PÁ 24. 2. 9:30 PROMÍTÁNÍ FILMU PO 27. 2. 9:00 ČTENÍ ÚT 28. 2. 9:30 CHYTRÉ HLAVIČKY 14:00 MAŠKARNÍ BÁL Pro zasmání 6
Nová rubrika.. Poznáte místo? Řešení z minulého čísla: Restaurace U Šmídů v Bílé Třemešné Malá nápověda: Nedaleko Dvora Králové.neděle.čaj tanec TAK KDOPAK UHODL? 7
A dnes: nápověda: V létě procházka s krásnou vyhlídkou a občerstvením, v zimě dobrá lyžovačka Jak vznikl.. Z historie kalkulaček Jejich pradědečkem je počítadlo. Historické muzeum počítačů v USA jej považuje za nejstarší, k počítání nepřetržitě používaný předmět - kromě prstů na ruce. Téměř každý školák s ním zkouší své první sčítání a odčítání. 8
Mladším a kontroverzním příbuzným počítadla jsou kalkulačky, které v druhé polovině 20. století vtrhly do školních tříd. Vyděšení rodiče se ptali: "Nezničí tato "kalkulačka" logaritmické schopnosti našich dětí?" "Budou stále schopné poučit se ze svých chyb?" Obchodníci ani účetní strach neměli - těm počítadla i kalkulátory koneckonců sloužila odnepaměti. Pojďte se s námi podívat na další cestu do hlubin času! Počítadlo starých Egypťanů Nejstarší počítadla používali jako první patrně Egypťané nebo Sumerové. Přezdívalo se jim "abacus" a princip byl jednoduchý. Rám držel řadu tyčinek s obousměrně posuvnými korálky. Jakmile kuličky sklouzly na další tyč, zobrazily počet desítek - a takto dále. Primitivní? Nenechte se zmýlit! V téměř nezměněné podobě přetrvalo toto počítadlo až do 17. století. V roce 1649 byl Blain Pascal pověřen výrobou a prodejem prvního počítacího stroje ve Francii. První komerční kalkulátor O dvě stě let později se tomuto přístroji - přezdívanému arithometr - podařilo stát se skutečně komerční záležitostí. V roce 1851 jeho sériovou výrobu zahájil Thomas de Colmar. Během dvacátého století byly kalkulátory masivní, velmi neskladné a drahé přístroje - podobně jako první počítače. 9
Pozor! Jsou kalkulačky nebezpečné? První elektronická kapesní kalkulačka byla vyrobena až v roce 1967. Ještě v roce 1970 šlo o nákladný výrobek. V této době ovšem také poprvé vtrhly do školních tříd! Jejich cena během pouhých deseti let výrazně klesla. Vstup kalkulaček do školní výuky byl provázen strachem a nejistotou. Je skutečně nutné, aby měly všechny děti svůj vlastní počítací přístroj? Jak tím utrpí jejich samostatná činnost? Bude potom ještě vůbec potřeba Pomůcka nebo hrozba? V roce 1975 bylo osmákům ze základních škol umožněno požadovat kalkulačky během testů. V roce 1986 už byly v Connecticutu povinné! Americké i evropské školy následovaly tohoto příkladu. Ale ne všechny. Množství škol dovolilo použití kalkulačky jen v případě závěrečných testů. Některé byly ještě přísnější - povolili kalkulačky jen během opravdu těžkých matematických testů. Křemíkové nebe V devadesátých letech už je přirozené použít kalkulačku během čtvrtletní nebo maturitní písemky. Vědecké kalkulačky pro starší studenty se podobně jako učebnice "dědily". Zkazili jste test a chcete začít znovu? Nenápadně pomozte kalkulačce do křemíkového nebe! 10
Kdo se bojí, nesmí do lesa! Obavy z technických vymožeností stále přetrvávají. Rodiče dnes straší počítače a téměř všehoschopné telefony. Kam se poděje fantazie dětí? Co s jejich komunikací? Není se čeho bát. Naše děti se totiž jen tak nedají. Rozhovor s p. Svobodovou Věrou Narodila jsem se v domku ve Dvoře Králové dne 22. 7. 1927. Rodiče měli chalupu a u ní malé hospodářství. Měli jsme krávu, s kterou tatínek oral pole, kozu na mléko, slepice, kočky a psa. Otec pracoval také v textilní továrně u Sochora. Maminka byla v domácnosti a starala se o hospodářství. Byla jsem jedináček, ale vůbec mě to nevadilo. Bydleli jsme dost stranou od lidí a já si převážně hrála na statku. Hodně mě hlídala babička, která se mi o zábavu vždy postarala. Říkala mi Elinko, místo Věrko. Do školy jsem chodila na páťák (ZŠ 5. května) a také do měšťanky. Z dětství mám také nejhorší vzpomínku. Jednou za války se stalo, že mojí kamarádce zastřelili maminku. Bylo to hrozné. Její maminka ráno dávala vyvětrat do okna peřiny a v tu samou dobu si esesáci hráli na nádraží se zbraněmi. Jeden ostřelovač jen tak pro nic za nic zamířil do okna domku, který byl naproti nádraží. V něm právě byla maminka mojí kamarádky a on jí zastřelil. Byla to hrozná doba. 11
Po škole jsem se šla učit na švadlenu. Vůbec mě to nebavilo, tak jsem toho nechala. Známá mi dohodila práci v jedné známé továrně Zlatník a Tlapák. Vyráběla se tam příze. Byla jsem tam v kanceláři a měla na starosti registr a poštu. Pak jsem tam pracovala jako vedoucí závodní kuchyně. To byla dobrá práce, protože v kuchyni není špatné pracovat. Měla jsem na starosti kuchařky a zásoby potravin. Zvládala jsem to skvěle. V kuchyni jsem také poznala svého manžela. Chodil k nám na obědy. Byla to láska na první pohled a taky na celý život. Ještě můj tatínek si zažádal o nový rodinný dům. Domek byla stavba na klíč a bylo to v Sochorově kolonii. Po svatbě se k nám můj muž nastěhoval. Svatbu jsme měli v Praze. Já moc příbuzných neměla, proto bylo jednodušší, abych já nevěsta a moje rodina jely za ženichem. On měl víc příbuzných, a tak byla svatba i hostina v Praze. Hostina byla v hotelu Paříž. K obědu byly telecí medailonky na lanýžích s rýží. To bylo hodně drahé a luxusní jídlo. Měla jsem na sobě šedý kostýmek a na hlavě malý bílý klobouček, který zdobil závojíček a květina. Můj muž byl vedoucí v drůbežárně a pak si udělal řidičák a zbytek života byl řidičem dálkového autobusu. Po svatbě jsem byla 6 let doma se synkem Vladimírem. Potom jsem nastoupila do Strojtexu jako výdejčí nástrojů. Mým koníčkem byla vždy zahrádka. Moc ráda a s dobrými výsledky jsem pěstovala všechny možné druhy zeleniny. Měla jsem i fóliovník a v něm rajčata, okurky a papriky. Ráda jsem pletla. Dříve nebyla vlna a tak jsem kupovala v bazaru staré dovozové svetry, pak jsem je párala a z té vlny oplétala celou rodinu. Ráda jsem také jezdila s rodinou na výlety. Měli jsme různá auta, můj muž tomu rozuměl, a tak ho vždy zavčas prodal a koupil jiné. Bohužel neměl rád sluníčko, a tak jsme místo moře hodně cestovali po našich hradech a zámcích. Že dnes nemůžu plést, mě mrzí, moc mě to bavilo. 12
Ale mám již věkem pokřivené prsty na rukách. No stejně by nebylo komu plést, protože vnučky jsou už dospělé, obě dost vydělávají a tak si můžou koupit hotové svetry v obchodě. Jedna je staniční sestra na radiologickém oddělení v Motole a druhá žije a pracuje v Drážďanech. Mrzí mě, že můj syn má zdravotní potíže a není tu za mnou tak často. Brzo snad bude mít nový vůz a bude jezdit častěji. Mám hodnou snachu, která dělá hlavní účetní ve Vánočních ozdobách. Tady v Domově se mi moc líbí, ale když tak ležím na pokoji někdy si říkám, proč tady ještě jsem, když už nejsem ničím užitečná. Život jsem ale měla moc hezkej a tak to stáří musím nějak zvládnout. Děkujeme za příběh a příště třeba s Vámi 13