Ondřej Trojan Trest smrti Diplomová práce

Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta Ondřej Trojan Trest smrti Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: prof. JUDr. Dagmar Císařová, DrSc. Katedra trestního práva Datum vypracování práce: květen 2012

Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracoval samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze dne 15. 5. 2012... Podpis

Poděkování: Děkuji JUDr. Marii Vanduchové, CSc. a prof. JUDr. Dagmar Císařové, DrSc. za cenné připomínky a pomoc při zpracování této práce.

Obsah: ÚVOD 1 1 HISTORIE 2 1.1 Úvod do historie 2 1.2 Starověká Asie 2 1.3 Izrael a Evropa 3 1.4 Nejstarší způsoby výkonu trestu smrti 4 1.4.1 Poprava za pomoci zvířat 4 1.4.2 Svržení z výšky 5 1.4.3 Vyhladovění 5 1.4.4 Ukřižování 5 1.5 Způsoby popravy používané v současnosti 6 1.5.1 Pověšení 6 1.5.2 Stětí 7 1.5.3 Zastřelení 8 1.5.4 Elektrické křeslo 9 1.5.5 Plynová komora 10 1.5.6 Smrtící injekce 11 2 SITUACE V ČESKÉ REPUBLICE A VE SVĚTĚ 12 2.1 Situace do 19. století 12 2.2 Moderní dějiny a současnost 13 2.2.1 První republika 13 2.2.2 Druhá světová válka 14 2.2.3 Druhá polovina 20. století 14 2.2.4 Názor veřejnosti 17 2.2.5 Zrušení trestu smrti a jeho nahrazení 17 2.2.6 Současný stav 19 2.2.7 Podmínečné propuštění 20 2.2.8 Milost a amnestie 21 2.2.9 Vliv odnětí svobody na odsouzené 22 2.3 Současný stav ve světě 25 2.3.1 Vývoj mezinárodní situace 27 2.3.2 Role OSN 27 2.3.3 Evropská úprava 28 2.3.4 Vývoj na americkém kontinentu 29 2.3.5 Porovnání právních řádů vybraných států 29 3 NÁZORY A ARGUMENTY K TRESTU SMRTI 31

3.1 Argumenty zastánců 32 3.1.1 Ochrana společnosti 32 3.1.2 Vydírání společnosti 34 3.1.3 Nákladnost doživotního odnětí svobody 34 3.1.4 Odplatná funkce 35 3.1.5 Odstrašení 37 3.1.6 Válečný stav 38 3.1.7 Veřejné mínění 39 3.2 Argumenty odpůrců 41 3.2.1 Právo na život 41 3.2.2 Justiční omyl 44 3.2.3 Zneužití trestu smrti totalitním režimem 45 3.2.4 Pachatel jako rituální oběť 45 3.2.5 Náprava pachatele 46 3.2.6 Historická překonanost trestu smrti 47 4 VÝVOJ NÁZORU OD ZRUŠENÍ TRESTU SMRTI 49 ZÁVĚR 57 POUŽITÁ LITERATURA 59 ZDROJE Z INTERNETU: 61 ABSTRAKT: 62 THE DEATH PENALTY - RESUME: 63

Úvod Tato práce se zaměřuje na problematiku trestu smrti, který je spojen nejen s moderními dějinami lidstva, ale prostupuje jeho celou historií. V průběhu historie byl trest smrti užíván téměř v každé kultuře a s postupem času docházelo k jeho rozvoji ve způsobech provedení, ať už směrem k co největšímu utrpení odsouzeného či naopak k utrpení co nejmenšímu. Až v době osvícenství se začaly objevovat názory na zrušení trestu smrti, které s postupem času nabývaly na síle a důležitosti, což vedlo k postupnému rušení trestu smrti prostupujícímu světem. V dnešní době je trest smrti sice stále používán v některých zemích, ale ve většině zemí současného světa je již zrušen, a to včetně Evropské Unie, tím pádem i nás nevyjímaje. Zrušením trestu smrti, které u nás proběhlo téměř ihned po sametové revoluci v roce 1990, se však rozhodně neuzavřela diskuze ohledně významu tohoto trestu, naopak v některých obdobích nabývala výrazně na síle a stávala se celospolečenským tématem. I proto ani já nepovažuji toto téma zdaleka za vyčerpané a diskuzi za bezpředmětnou, naopak si myslím, že diskuze o trestu smrti do dnešní společnosti patří a je potřebná. V této práci jsem se nejprve zaměřil na historický vývoj užívání a i provádění trestu smrti, posléze na současnou mezinárodní situaci, zejména s ohledem na závazky České Republiky, jakož i současnou vnitrostátní situaci v České Republice, zohledňující zejména vývoj posledních cca 60 let. Stěžejní částí je rozbor hlavních argumentů odpůrců a příznivců trestu smrti a rovněž kapitola týkající se vývoje veřejného mínění v České Republice od doby zrušení trestu smrti a zároveň i reflexe tohoto tématu v médiích s ohledem na tehdejší společenské události, a to zejména v devadesátých letech, kdy to bylo ve společnosti velmi často skloňované téma, ať už diskuzi vyvolali politici nebo mimořádně závažné trestné činy. 1

1 Historie 1.1 Úvod do historie Trest smrti je starý jako historie trestání samotného. Veškeré známé civilizace mají tento trest ve své historii aplikován v rozličných formách, z nichž některé se vyskytují častěji, jiné méně. Tento trest se v dřívějších dobách jevil jako jedna z mála alternativ trestání, když míru provinění často reflektoval pouze způsob provedení trestu. Navíc, vzhledem k nízké rozvinutosti medicíny v dřívějších dobách, znamenalo i poranění v rámci trestání většinou de facto trest smrti, ale delší, paradoxně často bolestivější a útrpnější způsob. Při uplatňování se hledělo k určitým společenským a právním pravidlům, i když způsob provedení byl obměňován podle místa a doby, díky čemuž vzniklo mnoho různých modifikací v mnoha různých kulturách. 1.2 Starověká Asie Ve starověké Číně byly uplatňovány poměrně nevybíravé způsoby vykonání trestu smrti, kupříkladu přeseknutí, uvaření, upálení, rozřezání za živa nebo dokonce byla uplatňována kolektivní vina v podobě popravy celé rodiny odsouzence. Trest zde měl, v návaznosti na klasickou čínskou filozofii jing-jang, napravovat harmonii, která byla porušena předchozím zločinem. I v nám geograficky bližším starověkém Egyptě byl trest smrti zaveden, ale zdaleka nebyl užíván tak často, jako v jiných starověkých kulturách. A zatímco v čínském právu byla zastoupena filozofie nápravy, tak egyptské právo se řídilo právní poučkou: Trestej tvrdě a nápravu určuj s přísností pak bude příkladem zabráněno trestnému činu. 1 Tresty smrti byly ukládány pouze za nejtěžší zločiny proti panovníku a další společensky závažné zločiny, které ohrožovaly tehdejší společenský řád. Namísto absolutního trestu zde byla snaha o uplatňování principu odčinění a nápravy 1 Tureček, Josef Světové dějiny státu a práva ve starověku, Orbis 1953, str.50 2

v materiálním slova smyslu dá se říct, že zde se dají najít prvopočátky náhrady škody, zatímco trest smrti měl mít především odstrašující účinek. Další ze starověkých národů, Chetité, měl na ukládání trestu smrti podobný názor jako výše zmíněný Egypt, když docházelo k aplikaci trestu smrti de facto pouze za zločiny proti panovníkovi, nikoliv za zločiny proti běžným lidem. Smrtí jsou trestány především osoby, které napadnou stávající společenský řád, ať již tím, že se postaví proti moci panovníka nebo jeho hodnostářů, nebo tím, že se proviní proti současné morálce. 2 Naopak, oproti Egyptu a Chetitům, je s Babylonií a Sumerem spojovaný proslulý Chammurapiho zákoník, který je znám svojí tvrdostí a hlavní zásadou Oko za oko, zub za zub. Talio byla hlavním principem trestu smrti. Ve starověké Indii se do ukládání trestu smrti velmi promítlo místní náboženství, které výrazně ovlivnilo fakt, za které činy byl trest smrti ukládán. Ve starověku bylo smrtelným hříchem zabití brahmána nebo krávy, pití vína a incest, zejména s vlastní matkou nebo se ženou učitele. K tomu přistoupily přísné zákazy pojídání hovězího masa, ochrana krávy a jiné nábožensko-společenské předpisy a zákazy platné mezi hinduisty dodnes. 3 Ale i světské trestné činy byly trestány poměrně krutě, například krádež se většinou trestala smrtí. Smrtí se trestala vražda (kromě brahmánů), falšování královských výnosů, úplatky ministrům, služba nepříteli a neuposlechnutí rozkazu. 4 1.3 Izrael a Evropa V Izraeli ze starozákonní doby se trest smrti uplatňoval také, kdy, podobně jako v Babylonii, bylo talio hlavní zásadou pro ukládání trestu smrti, jak si můžeme ostatně dovodit i z Bible, kde je uveden lex talionis oko za oko, zub za zub. Trest smrti není užíván za involuntární zločiny, naopak je stanoven hlavně za úmyslné zločiny, kdy pachatel jednal cíleně, a tedy si byl vědom toho, co způsobí a také možných následků svého jednání. Pravděpodobně nejstarším pramenem práva, a to zejména obyčejového 2 Tureček, Josef Světové dějiny státu a práva ve starověku, Orbis 1953, str.92 3 Tureček, Josef Světové dějiny státu a práva ve starověku, Orbis 1953, str.111 4 Tureček, Josef Světové dějiny státu a práva ve starověku, Orbis 1953, str.112 3

je tzv. Kniha smlouvy (Exodus 2. kniha Mojžíšova 21, 1-23, 19) 5 Mezi činy, za které mohl být tento trest uložen, patřila například vražda, incest nebo sodomie. V této době docházelo k tomu, že trestán smrtí nebyl jen pachatel sám, ale i ostatní členové jeho rodiny a až deuteronomistický kodex to výslovně zapovídá. 6 Typickým způsobem provedení, zmíněným nejen ve Starém Zákoně, ale i v Zákoně Novém, konkrétně v Evangeliích, byl trest smrti ukamenováním. Dalšími tresty užívanými mezi Izraelci byly upálení nebo oběšení. I ve starověkém Řecku byl trest smrti uplatňován, kdy hlavním smyslem byla také odplata. K aplikaci dochází hlavně za zločiny proti životu, výjimečně je aplikován i za velmi závažnou majetkovou trestnou činnost. Mezi způsoby výkonu trestu smrti patřilo otrávení, stětí, oběšení či utopení. Zpočátku byl trest smrti dokonce jediným známým trestem 7 a až v pozdějších dobách dochází k rozvoji trestního práva jako takového, s postupným rozvoje trestů. Trestní právo starověkého Říma se vyznačuje, na základě dostupných pramenů, jednoznačně nejdokonaleji propracovaným systémem trestního práva ze všech starověkých kultur. Původně byl trest smrti také výhradním trestem. 8 Ale vývoj trestního práva v této době se, pochopitelně, dotýká i trestu smrti jako takového, kdy dochází nejen k časté aplikaci, což není, vzhledem k značné tvrdosti římského trestního práva, překvapivé, ale i různým variacím vykonání. Hlavní funkcí trestu smrti této doby bylo odstrašení, ale jako významná funkce se jeví i msta a satisfakce pozůstalých, což vedlo k poměrně drastickým způsobům uplatňování. Mezi nejtěžší tresty patřily, dle Pauluse, ukřižování, upálení a stětí. 9 1.4 Nejstarší způsoby výkonu trestu smrti 1.4.1 Poprava za pomoci zvířat 5 Tureček, Josef Světové dějiny státu a práva ve starověku, Orbis 1953, str.121 6 Tureček, Josef Světové dějiny státu a práva ve starověku, Orbis 1953, str.128 7 Tureček, Josef Světové dějiny státu a práva ve starověku, Orbis 1953, str.189 8 Tureček, Josef Světové dějiny státu a práva ve starověku, Orbis 1953, str.475 9 Tureček, Josef Světové dějiny státu a práva ve starověku, Orbis 1953, str.474 4

Pravděpodobně nejstarším způsobem usmrcování je usmrcování za pomoci zvířat. Na základě historických pramenů je to doloženo už ve starověkém Egyptě, kde docházelo k předhazování odsouzených krokodýlům. Už od starověku byl užíván způsob usmýkání koňmi, ale docházelo i k používání jiných zvířat, například velbloudů, volů či slonů. Ve středověku bylo používáno i roztrhání, ať už koňmi či býky, a zvířat bylo často využíváno ke ztížení trestu utopení, kdy docházelo k zašití odsouzence do pytle spolu s nějakým zvířetem, nejčastěji spolu se psem, kočkou nebo hadem. 1.4.2 Svržení z výšky Další ze způsobů vykonání trestu smrti využívaným u všech známých civilizací bylo svržení z výšky. Pro jistotu správného výkonu byl v místě dopadu ještě další nástroj, který měl s jistotou zaručit odsouzencovu smrt, ať už šlo například o skaliska v Římě, krokodýly v Egyptě či kůly v Persii. 10 1.4.3 Vyhladovění Další z variant provedení trestu smrti bylo vyhladovění, což ale velmi často bylo jako součást jiného trestu, kupříkladu vsazení do klece nebo zazdění. Tento způsob byl používaný už od dob Etrusků a přetrval až do konce středověku. Tomuto trestu byl dokonce vystaven i papež Jan XIV., který žil v 10. století a svým konkurentem v boji o papežský stolec byl uvězněn v komnatě bez jídla a pití. 11 1.4.4 Ukřižování Dalším, téměř všem kulturám známým, trestem bylo ukřižování. Dle dostupných historických pramenů bylo ukřižování Římany převzato od Kartagiňců, kteří ho převzali od Féničanů. 12 V zásadě byly dvě formy ukřižování, a to klasická, hlavou nahoru, jejíž nejznámější obětí je Ježíš Nazaretský, nebo hlavou dolů, jejíž nejznámější obětí je Ježíšův Apoštol 10 Monestier, M.: Historie Trestu smrti, Rybka Publishers, Praha 1998 str.37 11 Monestier, M.: Historie Trestu smrti, Rybka Publishers, Praha 1998 str.43 12 Monestier, M.: Historie Trestu smrti, Rybka Publishers, Praha 1998 str.55 5

Petr. Zde je nutno zmínit, že odsouzenec nesl pouze patibulum, což je vodorovné horní břevno kříže, protože svislá část stips, již byla při příchodu odsouzeného katy připravená, zatlučená do země. Proto velká část obrazů Krista nesoucí si celý svůj kříž jasně neodpovídá skutečnosti. 13 V křesťanské Evropě došlo k absolutnímu vymizení tohoto trestu, poněvadž kříž se stává kultovním symbolem upomínajícím na Kristovo utrpení. Ale v Orientu či Asii tento trest přetrval až do 19.století. V historii se nakonec vyvinulo mnoho způsobů trestání, z nichž mnohé vynikaly výjimečnou krutostí, například naražení na kůl, stažení z kůže, rozřezání, rozdrcení, roztrhání, ubití nebo utopení. 1.5 Způsoby popravy používané v současnosti V dnešní době jsou používány rozličné způsoby výkonu trestu smrti, z nichž některé jsou používány prakticky po celou dobu existence lidstva. 1.5.1 Pověšení Mezi takovéto způsoby patří například pověšení, které v minulosti patřilo spolu se stětím a upálením mezi nejčastější způsoby popravy. Při klasickém způsobu pověšení se obvykle užívá šibenice, kdy je využito tohoto principu: tělo visící za krk ve stahující se smyčce na ni působí vlastní tíhou dostatečně silně, aby se zadrhla a přerušila některé vitální funkce 14 Existují zde tři základní způsoby provedení. První je shození či jiné odstranění vyvýšené opory, což je nejčastěji používaný způsob. Druhým způsobem je vytažení provazu i s odsouzencem za pomoci kladky, kdy dochází k zardoušení. Tento způsob byl využíván v USA při lynčování a dokonce i v nedávné 13 Monestier, M.: Historie Trestu smrti, Rybka Publishers, Praha 1998 str.57 14 Monestier, M.: Historie Trestu smrti, Rybka Publishers, Praha 1998 str.200 6

době na blízkém východě, např. v Íránu a Iráku. V obou případech je smrt poměrně bolestivá a pomalá. Třetím způsobem je využití propadla, kdy dojde k prudkému napnutí provazu a díky tomu k zlomení krčních obratlů. Tento způsob je i dnes využíván v USA či některých zemích Afriky a Asie. 15 V dřívějších dobách bylo pověšení bráno jako neuctivý způsob popravy, který byl, kupříkladu, u šlechticů, zakázán. Častým argumentem proti pověšení je délka výkonu popravy, což je často interval přesahují i 5 minut, například v roce 1981 se konala poprava pověšením v Kuvajtu, kde trvalo 10 minut než se odsouzenec udusil, protože odsouzenci nebyl při pádu zlomen vaz a to chybou kata, který špatně spočítal délku provazu. 16 Právě délka provazu často mohla za to, že nedošlo k rychlé smrti, ale zbytečnému utrpení. 1.5.2 Stětí Velmi často užívaným trestem bylo stětí, což je oddělení hlavy od těla, takže jde de facto o zmrzačení těla, ale natolik specifického a významného, že dojde automaticky k smrti. Ke stětí se používalo většinou pouze meče, sekery nebo šavle. Počátky trestu smrti stětím jsou známy z dob dávno před křesťanskou érou. Scény stínání hlav najdeme již na egyptských basreliéfech z doby Ramesese II. 17 Dá se předpokládat, že tento způsob vykonání trestu smrti se začal využívat de facto současně se vznikem sečných zbraní, tedy v době bronzové. Stětí si poměrně záhy získalo statut důstojnějšího způsobu popravy téměř ve všech civilizacích, ve kterých bylo známé. V Římě to bylo používáno na římské občany, kupříkladu svatí Lucie, Kryštof či Cecílie. 18 V křesťanské Evropě docházelo taktéž k častému užívání stětí. Například slavný anglický král Richard Lví srdce dal ve svaté zemi setnout na dva a půl tisíce muslimů pod záminkou, že neposlali dost rychle výkupné. 19 Jak jsem již zmínil, tak ve 15 Monestier, M.: Historie Trestu smrti, Rybka Publishers, Praha 1998 str.201 16 Monestier, M.: Historie Trestu smrti, Rybka Publishers, Praha 1998 str.221 17 Monestier, M.: Historie Trestu smrti, Rybka Publishers, Praha 1998 str.223 18 Monestier, M.: Historie Trestu smrti, Rybka Publishers, Praha 1998 str.225 19 Monestier, M.: Historie Trestu smrti, Rybka Publishers, Praha 1998 str.226 7

středověku postupně dochází k privilegizaci stětí, obzvlášť mečem, který je určen pro urozené odsouzence, zatímco pověšení, případně sekyra, je určena pro prostý lid. S postupem času docházelo k prvním pokusům o pokrok i v tomto způsobu popravy, když cílem bylo mít jistotu podařené a bezproblémové popravy. Většinou se jednalo o čepel ve tvaru kovadliny, do které měl popravčí udeřit palicí, aby došlo k oddělení hlavy. Žádný z těchto nástrojů ale neměl tak dokonalou konstrukci, jakou získala francouzská gilotina. Gilotina byla společnou myšlenkou Dr. Louise a Dr. Guillotina. Při obhajobě svého díla pronesl poslanec a doktor Joseph Ignace Guillotin tuto, pro gilotinu poměrně přesnou charakteristiku: Pánové, můj stroj vás připraví o hlavu, aniž byste mrkli okem, a ani to nepocítíte... Mechanismus udeří jako blesk, hlava odletí, krev vystříkne a je po člověku!... 20 Dle dostupných pramenů usekla gilotina jen v rozmezí let 1792-1795, tedy v době Velkého teroru, 38 000 až 43 000 hlav, dalších cca 10 000 následovalo do roku 1981. 21 V druhé polovině 19. století dochází k inovaci gilotiny, kterou provedl Léon Berger po jeho zásazích již gilotina téměř nebyla měněna. Velkou výhodou gilotiny byla jistota podařené popravy a také rychlost. Už v roce 1822 prohlásil kat Bohmer: A co se týče jistoty, víme, že pomocí tohoto stroje nového druhu dokáže jeden jediný kat za hodinu setnout třicet tři osob. 22 Ve 20. století odpůrci trestu smrti začali argumentovat proti používání gilotiny, která působí jako rychlý a jistý způsob výkonu trestu smrti, domněnkou, že popravený, nebo spíše jeho hlava, žije a vnímá ještě chvíli po smrti. V některých případech docházelo k reakci odsouzeného i minutu po odseknutí hlavy, ale těžko lze dovozovat jisté závěry z reakcí očních víček, navíc by mohlo jít o mechanické pohyby svalů po smrti odsouzeného. 1.5.3 Zastřelení S objevem střelných zbraní dochází k jejich použití i pro trest smrti. 20 Monestier, M.: Historie Trestu smrti, Rybka Publishers, Praha 1998 str.251 21 Monestier, M.: Historie Trestu smrti, Rybka Publishers, Praha 1998 str.249 22 Monestier, M.: Historie Trestu smrti, Rybka Publishers, Praha 1998 str.268 8

Nevýhodou tohoto trestu byla nutnost častého opakování výkonu, protože první salva nezasáhla dostatečně účinně, neboť i přes větší počet střelců v popravčí četě se často stalo, že nikdo ze střelců nebyl ochoten mířit na srdce kvůli pocitu viny. Toto se stalo například při popravě Maty Hari či Edward D. Slovika, jediného vojáka americké armády odsouzený za dezerci od dob války Severu proti Jihu. 23 Druhým způsobem je kulka do zátylku. Trest smrti zastřelením je užíván i dnes, v mnoha státech světa, například v Afghánistánu, Alžírsku, Číně, Spojených Státech Amerických, Súdánu nebo v Togu. 24 1.5.4 Elektrické křeslo Dalším doposud využívaným způsobem je použití elektrického křesla, což je způsob relativně nový. Samotné usmrcení při využití elektrického křesla bylo legalizováno 4. 7. 1889 ve státě New York, když po schválení byli pověřeni soudní lékaři, aby vyřešili technické záležitosti. Počátky tohoto způsobu popravy byly často velmi drastické, protože často bylo malé napětí, špatně umístěné elektrody, neupevněné křeslo, takže často bylo odsouzencovo tělo popáleno a u úplně první popravy bylo konstatováno, že mozek vypadá jako kousek spáleného koláče. 25 Dalším problémem těchto poprav je, že každý jedinec snáší elektrický proud jinak, což dělá problémy při zajišťování technických věcí. Dokonce nastala situace, v roce 1926, kdy odsouzená, jistá Judotová, při prvním pokusu o usmrcení přežila v bolestech a o hodinu později musela být poprava vykonána napodruhé. 26 Je znám i případ, kdy poprava musela být odložena o tři dny pro technickou poruchu křesla, které v roce 1938, v Texasu, zcela odmítalo fungovat po celé hodiny. Problémem elektrického křesla je nepochybně to, že poměrně často dojde k tomu, že odsouzený není usmrcen hned, ale až několikátým výbojem v rozmezí několika minut, někdy až čtvrt hodiny, kdy hrozí, že se poprava zvrhne v neplánované mučení. 23 Monestier, M.: Historie Trestu smrti, Rybka Publishers, Praha 1998 str.287 24 www.amnesty.org 25 Monestier, M.: Historie Trestu smrti, Rybka Publishers, Praha 1998 str.316 26 Monestier, M.: Historie Trestu smrti, Rybka Publishers, Praha 1998 str.319 9

1.5.5 Plynová komora Mezi další způsoby popravy, které se dosud užívají, patří plynová komora. První nápady použít plyn k usmrcení odsouzeného vznikly po první světové válce, ve které byly použity bojové plyny na člověka. Technické provedení je poměrně prosté jedinec je uzavřen do neprodyšně uzavřené komory, do které se pak vpustí plynný kyanid, který má z tohoto pohledu největší účinnost. Prvním usmrceným v plynové komoře se stal John Gee, dne 8.2. 1924. 27 V blízkosti cely smrti jsou však vždy připraveny telefony pro případ, že by došlo na poslední chvíli k udělení milosti. Je dokonce zaznamenán případ z roku 1957, kdy byla udělena milost a bylo zatelefonováno jen pár vteřin poté, co ve věznici San Quentin byla již poprava započata. 28 I u tohoto způsobu popravy se vyžaduje spolupráce odsouzeného, který by se měl zhluboka nadechnout v přesně danou chvíli, kterou mu pohybem hlavy naznačí ředitel věznice. V případě, že by si odsouzený chtěl prodloužit život a zadržel dech, tak se tento způsob popravy stane velmi bolestivým, když odsouzenec bude trpět dýchacími potížemi a prudkými křečemi do svalů, což se v některých případech skutečně stává. Zároveň bývá napojen na přístroje, aby se mohl spolehlivě určit okamžik smrti a nedocházelo k politováníhodnému faux pas. Smutnou kapitolou historie používání plynu k usmrcení dosouzených je druhá světová válka, kde nacisté zneužili plyn k hromadným popravám obětí, odhadem zhruba 2,5 milionu lidí zemřelo za pomoci plynu. Poté, co vyšla tato fakta najevo, mnoho států od užívání plynové komory upustilo. 27 Monestier, M.: Historie Trestu smrti, Rybka Publishers, Praha 1998 str.300 28 Monestier, M.: Historie Trestu smrti, Rybka Publishers, Praha 1998 str.303 10

1.5.6 Smrtící injekce Dalším, v současnosti užívaným, způsobem popravy smrtící injekce. Je to zatím nejmladší ze skupiny trestů smrti, byla zavedena až v roce 1977 a poprvé byla využita v roce 1982 ve státě Texas, první popravený se jmenoval Charlie Brooks. 29 Technika popravy spočívá v zavedení smrtelné množství různých látek do těla pomocí injekce. Jde o roztok, který obsahuje tři složky: barbituráty, které vedou ke ztrátě vědomí, poté následuje bromid pankurnia, což je svalové relans, jehož úkolem je paralyzovat bránici a přerušit tak pohyby plic; nakonec obyčejný chlorid sodný, jež má přivodit srdeční zástavu. 30 K této inovaci vedly navíc i ekonomické důvody, protože v porovnání s elektrickým křeslem je částka na smrtící injekci několikanásobně nižší. Problém zde však nastal se spoluúčastí lékařů, protože ti často odmítají spolupracovat s poukazem na to, že by porušili svoje sliby. I přesto je spoluúčast lékařů nutná, protože je nutné namíchat přesné množství jedu, aby nedošlo k bolestem a nevynucené agonii. Navíc je nutné zavést jehlu do žíly, aby došlo k co nejrychlejší a nejméně bolestivé aplikaci jedu. Přestože často trvá určitou dobu, než může být odsouzený prohlášen za klinicky mrtvého, tak považuji tento způsob za humánní, protože vzhledem k použitým anestetikům není při vědomí a bolest tak necítí. 29 Monestier, M.: Historie Trestu smrti, Rybka Publishers, Praha 1998 str.331 30 Monestier, M.: Historie Trestu smrti, Rybka Publishers, Praha 1998 str.327 11

2 Situace v České Republice a ve světě 2.1 Situace do 19. století Ve městech měla hlavní pravomoc ve věcech hrdelní jurisdikce městská rada, přičemž zesílenou roli měl rychtář, který měl za úkol ohledávat místo činu, zajišťoval věznění, výslech, atp. Významným dokumentem vztahujícím se k hrdelním zločinům jsou smolné knihy, ve kterých se psalo o těchto činech, jejich vyšetřování a rozsudcích. Zároveň je nutno zmínit i radní protokoly, které doplňují informace napsané v hrdelních knihách. V rámci panství vykonával jurisdikci majitel panství, ale ten, respektive jeho úředníci, často přenechával případy soudům městským, vůči kterým se šlo odvolat k apelačnímu soudu, který získal na významu po bitvě na Bílé Hoře. Významným dokumentem byl hrdelní řád Josefa I. Constitutio criminalis Josephina z roku 1707, ve kterém explicitně stanovil hrdelní soudy a jejich pravomoci. Význam tohoto zákoníku byl ale pouze podpůrný, nedošlo k nahrazení obyčejů. Významnější událostí z pohledu hrdelního soudnictví byla reforma vyhlášená 15.7. 1765, která snížila počet hrdelních soudů z 383 na 29. Roku 1768 byl vydán Constitutio criminalis Theresiana, u nás byl tento zákoník vydán roku 1769 pod Hrdelní řád právní. Problémem této normy byla její zastaralost již v době vzniku, když zde například byla upravena tortura a celkově se o tomto zákoníku dá hovořit jako o přehnaně krutém, na svoji dobu. Důvodem této zastaralosti byl fakt, že předlohou tohoto zákoníku byl tzv. Ferdinandea nebo-li Constitutio Criminalis Ferdinandea z roku 1656. 31 Až roku 1787 došlo k vydání pokrokového zákoníku, a to Všeobecného zákoníku o zločinech a trestech, který vydal Josef II. a jeho význam trval i za první republiky. Josef II. dokonce na čas neukládal trest smrti, ale po jeho smrti, již v roce 1796 císař František II. vydal dekret s povolením užívání trestu smrti. 32 V 19. století byly vydány nové zákoníky, prvním byl Zákon trestní o zločinech a těžkých policejních přestupcích z roku 1803, dalším byl Trestní zákon 117/1852 ř.z., o zločinech, přečinech a přestupcích, který jako první začal dělit trestné činy na tři kategorie uvedené ve svém názvu. Ale tento zákoník byl považován za zastaralý, 31 Vaněček, V.: Dějiny státu a práva v Československu, Orbis, Praha, 1964 - str.307 32 Malý, K.,Sivák, F.: Dějiny státu a práva v Československu do 1918, Praha : Panorama, 1988 12

protože z velké části vycházel ze zákoníku z roku 1803. 33 Vykonavatelé rozsudků smrti se nazývali kati a patřili mezi nečisté, snížené vrstvy, se kterými se běžný člověk nesměl stýkat, až roku 1772 Marie Terezie vyhlásila, že po ukončení výkonu katovství už nejsou ve sníženém stavu. I přes toto bylo povolání kata poměrně výnosným a jistým způsobem obživy. 2.2 Moderní dějiny a současnost 2.2.1 První republika Až do roku 1950 u nás platil Trestní zákoník o zločinech a trestech z roku 1852, ve kterém byl trest smrti stanoven jako jeden z trestů. Trest smrti byl tedy zachován i v období první republiky, kdy stále platil zákon č. 117/1852 ř.z., ale je nutno zmínit, že na území Slovenska a Podkarpatské Rusy platila Uherská úprava a stále byl tedy zachováván právní dualismus. Období první republiky se neslo ve znamení postupné oslabování pozice trestu smrti, když jeho velkým odpůrcem byl i prezident Masaryk. V roce 1934 byl přijat zákon o ukládání trestu smrti a doživotních trestech, č. 91/1934 Sb., kde byly stanoveny alternativy k trestu smrti a od této doby byl trest smrti ukládán jen výjimečně, zatímco předtím docházelo k častému uložení trestu smrti. Avšak prezident Masaryk, jakožto zarytý odpůrce trestu smrti, vyhověl drtivé většině žádostí o milost, celkově zhruba v počtu 400. 34 Ale dokonce i takový odpůrce trestu smrti, jakým byl první prezident Tomáš Garrigue Masaryk se v několika příkladech přiklonil k trestu smrti. Známy jsou případy z roku 1923, kdy TGM neudělil milost vrahům Ludvíkovi Novákovi a také Josefu Koldínskému, kdy se ve vyjádření k jejich žádosti o milost vyjádřil tako: Hrozná tato vražda, spáchaná na třech osobách v živém místě součásti hlavního města, byla provedena po důkladné přípravě, v plné rozvaze a s bezpříkladným cynismem a 33 Vaněček, V.: Dějiny státu a práva v Československu, Orbis, Praha, 1964 - str.400 34 Kuklík, J.: Prezident Masaryk a trest smrti, Dějiny a současnost, 5/1998 13

surovostí. Lebky obětí byly několika ranami rozbíjeny... 35 Zde je vidět, že i názorově silný odpůrce trestu smrti, jakým TGM byl, byl nucen navzdory svému přesvědčení uznat racionalitu vykonání trestu smrti v některých, sice výjimečných, ale přesto občas se stávajících případech. Za doby jeho prezidentství udělil sice 417 milostí, ale 11 rozsudků ponechal nezměněných. Celkově bylo za první republiky vykonáno 15 rozsudků trestu smrti. 2.2.2 Druhá světová válka Poté následovala doba Protektorátu, kdy byl zpočátku trest smrti vykonáván v německých Drážďanech, ale vzhledem ke stále stoupajícímu počtu poprav byla na Pankrác v roce 1943 dovezena gilotina a tehdy vznikla pověstná pankrácká sekyrárna. V letech 1943 až 1945 bylo v pankrácké věznici popraveno 1079 osob. 36 2.2.3 Druhá polovina 20. století Po divoké době okupace a následném převratu následovala první jednotná norma v roce 1950, přesně dne 12. 6., kdy byl vydán Trestní zákon, 86/1950 Sb., kde byl trestu smrti věnován 29. Dá se říci, že v tomto zákoně získal trest smrti velký význam, o čemž svědčí 18, kde je seznam trestů, které lze za trestný čin uložit a trest smrti figuruje na prvním místě. V této době sloužil trest smrti často k politickým účelům, což je zřetelné i z 17, odst 1, písm.a), kde je psáno, že Účelem trestu je zneškodnit nepřátele pracujícího lidu. U 25 trestných činů bylo možné uložit trest smrti, u některých alternativně, jako například u sabotáže, specifikované v 80, odst.3, ale u některých trestných činů mohl trest smrti figurovat jako jediná alternativa, jako tomu bylo například v 104, který se týká vraždy na ústavním činiteli. 35 Kuklík, J.: Prezident Masaryk a trest smrti, Dějiny a současnost, 5/1998 36 Monestier, M.: Historie Trestu smrti, Rybka Publishers, Praha 1998 str.371 14

Ohledně ukládání a výkonu trestu smrti pojednával 29, kde se co do výkonu trestu smrti stanoví, v odstavci 1: Trest smrti se vykoná oběšením; v době zvýšeného ohrožení vlasti může být vykonán zastřelením. Výkon trestu smrti se na začátku 50. let považoval za státní tajemství 37 Významné změny se udály v roce 1956, kdy byl přijat trestní řád, zákonem č. 64/1956 Sb. Trest smrti za politické delikty u nás již právě po roce 1956 uplatněn nebyl. Asi nejvýznamnější změnou byla povinnost přezkoumání těch rozsudků, kterými byl uložen trest smrti, což je vyjádřeno v 335, odst.1 : Nabyl-li rozsudek, jímž byl uložen trest smrti, právní moci, předloží předseda senátu soudu, který ve věci rozhodoval v první stolici, neprodleně spisy nejvyššímu soudu. V odstavci 2, téhož paragrafu se píše: V případě uvedeném v odstavci 1 přezkoumá nejvyšší soud zákonnost rozsudku a řízení jemu předcházejícího, a shledá-li, že došlo k takovému porušení zákona, jež by mohlo mít vliv na uložení trestu smrti, postupuje, jako by byla podána stížnost pro porušení zákona; jinak předloží spisy ministerstvu spravedlnosti. Tím se stanovila povinnost přezkoumání, kterou přebral i následují Trestní řád, zákon č. 141/1961Sb. Jak se v následujících letech, téměř až do zrušení trestu smrti v Československu, ukázalo, tak tento institut nebyl nezanedbatelný. Od roku 1962 až do roku 1988 soudy v Československu uložili výjimečný trest celkem 131 osobám. Avšak při přezkoumání Nejvyšším soudem bylo celkem u 42 pachatelů zjištěno takové porušení zákona, které mělo vliv na uložení trestu smrti. 38 Jak jsem již uvedl, tak po roce 1956 nastaly změny v roce 1961, kdy došlo nejen k vydání nového Trestního řádu zákonem č. 141/1961 Sb., ale byl vydán i nový Trestní zákon, zákonem č. 140/1961 Sb. Tento zákon nepochybně odrážel realitu společenského posunu a odklonu od postojů a způsobů let padesátých. Zatímco se sice počet trestných činů, za které šlo uložit trest smrti zvýšil, tak trest smrti už u žádného trestného činu nebyl jedinou možností trestu, ale naopak alternativou vůči trestu odnětí svobody, který byl upřednostňován. K tomuto posunu v rámci trestání jistě napomohlo i označení 29 v zákoně č. 140/1961 Sb., kdy 37 Fico, R.: Trest smrti, Bratislava : Kódexpress, 1998 str. 47 38 Fico, R.: Trest smrti, Bratislava : Kódexpress, 1998 str. 49 15

je označen jako Výjimečný trest-trest smrti, zatímco v předchozím zákoně byl označen pouze jako Trest smrti. Navíc zde byla vyjádřena potřeba silné společenské nebezpečnosti spáchaného trestného činu, potažmo pachatele, když v 29, odst. 1 se praví, že tento trest lze uložit pouze za podmínky, že stupeň nebezpečnosti takového trestného činu pro společnost je vzhledem k zvlášť zavrženíhodnému způsobu provedení činu nebo k zvlášť zavrženíhodné pohnutce nebo k zvlášť těžkému a těžko napravitelnému následku mimořádně vysoký a a) uložení trestu vyžaduje účinná ochrana společnosti nebo b) není naděje, že by na pachatele bylo možno trestem výchovně působit. V odstavci 2 jsou stanoveny podmínky uložení trestu smrti v rámci výkonu vojenské služby, zatímco v odstavci 3 jsou vyjmenovány podmínky, kdy tento trest uložit nelze a to těhotné ženě či osobě mladší 18 let. Významnou novelizaci znamenal zákon č. 149/1969 Sb., kdy bylo stanoveno, že v případě, že byl spáchán trestný čin, za který šlo uložit trest smrti, tak musel být postoupen Krajskému soudu a v roce 1973 došlo k další významné novelizaci, a to zákonem č. 45/1973 Sb., kdy byla dána možnost ukládat jako výjimečný trest nejen trest smrti, ale i odnětí svobody od 15 do 25 let, kdy hlavní příčinou bylo dání možnosti přísnějšího trestu než 15 let odnětí svobody, ale zároveň ne hned absolutního, což se v soudní praxi let následujících poměrně osvědčilo. Co se týče provádění trestu smrti, tak se popravovalo pověšením, kdy nedocházelo ke zlomení vazu, ale postupnému udušení na oprátce. Zpočátku 50. let byl trest smrti často vykonán i zlomením vazu na stole. Naší nejvýznamnější popravovací místností byla tzv. pankrácká sekyrárna, kde se popravovalo v letech 1918 až 1989. V letech 1945 až 1989 bylo popraveno 1176 osob ( z toho 700 podle retribučních dekretů, 240 politických vězňů). 39 Je zde vidět zřetelný nárůst poprav za dob totalitních režimů, kdy byl trest smrti zneužíván v rámci politického boje. Ale popravy nebyly výlučnou věcí pankrácké věznice, ale docházelo k nim i v jiných věznicích, například v brněnské. Poslední poprava v Československu byla provedena 2. února 1989, kdy byl v pankrácké věznici pověšen pětinásobný vrah. 40 39 Monestier, M.: Historie Trestu smrti, Rybka Publishers, Praha 1998 str. 371 40 Monestier, M.: Historie Trestu smrti, Rybka Publishers, Praha 1998 str. 373 16

2.2.4 Názor veřejnosti Výzkumy názoru společnosti na přijatelnost trestu smrti se začaly provádět po druhé světové válce, protože tento problém vyvstal díky zjištění toho, co se během války dělo v koncentračních táborech. První výzkum byl veden již v roce 1947. Proti zrušení trestu smrti se vyslovilo 54% dotázaných, pro zrušení 25%, odpověď nevím uvedlo 21% dotázaných. 41 Tento výzkum byl v souvislosti se zrušením trestu smrti v Itálii, téhož roku byl dočasně zrušen trest smrti v SSSR a tak proběhl nový výzkum, kdy se poměr posunul na 44%-36%- 20% při stejných otázkách i pořadí. Další výzkum byl proveden v letech 1965-1966, kdy se pro trest smrti vyjádřilo 91% dotázaných a proti trestu smrti pouze 9%. Je ale nutno podotknout, že skupinu respondentů tvořili pouze obyvatelé Prahy, a to ti manuálně pracující. 42 Nejrozsáhlejší výzkum v dobách komunismu byl proveden v roce 1969, kdy se pro trest smrti vyslovilo 51% respondentů, proti bylo 33% a 16% odpovědělo, že neví. Tento průzkum byl proveden poměrně podrobně a tak z něj lze vyčíst, že pro příznivce trestu smrti je tento trest nejpřijatelnější za vojenské zločiny, zde souhlasí 75% dotázaných; genocidu, zde 74%; a vraždu, zde 72%. Naopak největší odpor je u trestu smrti za politické delikty, kde souhlasí 8% dotázaných a 80% je proti. 43 2.2.5 Zrušení trestu smrti a jeho nahrazení Když v roce 1990 došlo zákonem číslo 175/1990 Sb. ke zrušení trestu smrti, taky byla jako alternativa vybrána možnost trestu odnětí svobody na doživotí. Tento institut se v našem právu znovu objevil po dlouhé době, konkrétně nebyl používán od roku 1956. 41 Fico, R.: Trest smrti, Bratislava : Kódexpress, 1998-100 42 Fico, R.: Trest smrti, Bratislava : Kódexpress, 1998 str. 100 43 Fico, R.: Trest smrti, Bratislava : Kódexpress, 1998-101 17

Důvod spočíval v jeho nepotřebnosti v době, kdy byl stále platným trestem trest smrti a proto byl v 29, odst.1 z.č. 140/1961 Sb. jako nejdelší trest odnětí svobody stanoven trest odnětí svobody na 15 až 25 let, přičemž bylo stanoveno, že výjimečný trest lze uložit jen za specifických podmínek, a to pouze v případě, že stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost je velmi vysoký nebo možnost nápravy pachatele je obzvláště ztížena. Definice vysokého stupně nebezpečnosti, díky kterému šlo uložit výjimečný trest, formulovala podmínky, které musely být splněny u daného trestného činu. Šlo o zvlášť zavrženíhodný způsob provedení, který se většinou vyznačuje daleko větší mírou brutality než je obvyklé, dále se mohlo jednat o zvlášť zavrženíhodné pohnutky, které vedly ke spáchání daného trestného činu. Mezi tyto pohnutky patří velká míra bezohlednosti na práva jiných osob, jakož i touha po pomstě nebo po zisku. A samozřejmě také záleželo na tom, jaké dopady měl daný trestný čin. 44 Do roku 1990 šlo tedy jako výjimečný trest ukládat trest smrti a trest odnětí svobody mezi 15 a 25 lety, po velké reformě v roce 1990 se trest smrti vyměnil s doživotním odnětí svobody. Dále je také nutno zmínit úpravu vztahující se k trestu smrti, která je obsažena v zákoně č. 2/1993 SB., Listina základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky, a to konkrétně v čl. 6, kde je stanoveno, že (1) Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením. (2) Nikdo nesmí být zbaven života. (3) Trest smrti se nepřipouští. (4) Porušením práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven života v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné. Listina tím přímo a jasně stanovila, že právo na život patří mezi základní lidská práva náležící všem, přičemž Listina dále také ve třetím odstavci článku 6 stanovila nepřípustnost trestu smrti. Listina základních práv svobod je součástí ústavního pořádku České republiky, a to na základě ustanovení článku 3 Ústavy České republiky. Pokud by se Česká republika zprostila svých závazků vyplývajících z mezinárodního práva a zároveň by odstranila z textu Listiny čl. 6, odst. 3, pak je evidentní, že na základě ustanovení odst. 4 v čl. 6 by trest smrti přípustný byl. Na základě výše uvedeného je však nezpochybnitelné, že zavedení trestu smrti by nebylo v souladu s Listinou 44 Jelínek, J. a kol. Trestní zákon a trestní řád: Poznámkové vydání s judikaturou. Praha: Linde Praha, a.s., 2010, str. 44. 18

základních práv a svobod a zároveň se závazky, které pro Českou republiku plynou z mezinárodního práva. 2.2.6 Současný stav I v současné právní úpravě figuruje výjimečný trest, který lze uložit, stejně jako dříve, pouze za specifických podmínek. V 52 zákona č. 40/2009 Sb. je výjimečný trest definován jako zvláštní typ trestu, který je rozvinut v 54 téhož zákona. Hned v prvním odstavci je zmíněno, že tento trest lze ukládat pouze u trestných činů, u kterých je možnost jeho uložení vůbec připuštěna. Oproti minulé úpravě došlo k výrazné změně v rozmezí uložení trestu, kdy namísto úseku od 15 do 25 let lze nyní ukládat trest v rozmezí od 20 do 30 let. Výjimečný trest je specifický v době, na kterou lze odsouzeného odsoudit k trestu odnětí svobody. Zatímco u nepodmíněného trestu odnětí svobody nesmí doba přesáhnout, kromě mimořádného zvýšení trestu odnětí svobody, 20 let, tak u výjimečného trestu naopak musí být nad dvacet let, případně na doživotí. Jak jsem tedy již napsal, tak možnost udělit trest odnětí svobody na doživotí stále trvá. U možnosti uložení odnětí svobody na 20 až 30 let je v 54, odst. 2, zákona č. 40/2009 Sb., zmíněno, že musí být velmi vysoká závažnost trestného činu, případně velice malá šance resocializace pachatele, zatímco u trestu odnětí svobody na doživotí jsou v 54, odst. 3, zákona č. 40/2009 Sb., enumerativně vyjmenovány trestné činy, za které ho lze uložit. Trest doživotního odnětí svobody lze uložit pouze pachateli, který se provinil spácháním zvlášť závažného zločinu podle 140, odst. 3, tedy vraždy, dále jestliže spáchal zvlášť závažný zločin obecného ohrožení podle 272, odst. 3, dále vlastizrady podle 309, teroristického útoku podle 311, odst. 3, teroru podle 312, genocidia podle 400, útoku proti lidskosti podle 401, dále použití zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedení boje podle 411, odst. 3, válečné krutosti podle 412, odst. 3, perzekuce obyvatelstva podle 413, odst. 3 nebo zneužití mezinárodně uznávaných a státních znaků podle 415, odst. 3 zavinil úmyslně smrt jiného člověka. Krom tohoto soupisu jsou i stanoveny dvě kumulativní podmínky, které musí spáchání daného zločinu splňovat, aby mohl být uložen trest odnětí svobody na doživotí. Tyto 19

podmínky, stanovené v 54, odst.3, z. č. 40/2009 Sb. jsou a) takový zvlášť závažný zločin je mimořádně závažný vzhledem k zvlášť zavrženíhodnému způsobu provedení činu nebo k zvlášť zavrženíhodné pohnutce nebo k zvlášť těžkému a těžko napravitelnému následku a b) uložení takového trestu vyžaduje účinná ochrana společnosti nebo není naděje, že by pachatele bylo možno napravit trestem odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let. 2.2.7 Podmínečné propuštění Dále je nutné zmínit, že v současné platné právní úpravě je možnost podmínečného propuštění, které znamená možnost toho, že odsouzená osoba může být propuštěna z výkonu trestu odnětí svobody dříve, než vykoná celý trest s tím, že pokud odsouzený povede ve zkušební době řádný život, případně vyhoví i dalším podmínkám, pak mu může být zbytek výkonu trestu odnětí svobody prominut. Toto má u výjimečného trestu velký význam zejména z důvodu, že trest doživotního odnětí svobody bez možnosti podmínečného propuštění je de facto sociální popravou a proto tato možnost hraje velkou roli. Hned v 54, konkrétně v odstavci čtvrtém, je stanoveno, že jestliže soud uloží trest odnětí svobody na doživotí, tak může zároveň rozhodnout, že se doba výkonu trestu ve věznici se zvýšenou ostrahou nezapočítává pro účely podmínečného propuštění. Toto rozhodnutí musí být učiněno ihned, nelze to již později změnit. Trestní Zákon dále nespecifikuje podmínky, kdy se toto ustanovení má uplatnit, je na úvaze soudu, zda je nutné tímto způsobem ztížit, resp. oddálit, odsouzenému možnost podmínečného propuštění. V 88, odst. 4, jsou definovány podmínky, za kterých může dojít k podmínečnému propuštění osoby odsouzené k trestu odnětí svobody od dvaceti do třiceti let. Zde musí dojít k odpykání minimálně dvou třetin uloženého trestu a zároveň zde nesmí hrozit to, že pachatel po podmínečném propuštění opět spáchá stejný nebo podobně závažný trestný čin. Podobné podmínky jsou stanoveny v 88, odstavci pátém, kde jsou specifikovány podmínky podmínečného propuštění pro odsouzeného k doživotnímu odnětí svobody. I 20

zde nesmí, s ohledem na osobnost a chování pachatele, hrozit spáchání stejného nebo podobně závažného trestného činu, přičemž si pachatel musí odpykat minimálně 20 let odnětí svobody. V případě, že by již jednou došlo k podmínečnému propuštění z trestu odnětí svobody na doživotí a soud rozhodl ve zkušební době o výkonu zbytku trestu, pak již, dle ustanovení 91, odst. 4, další podmínečné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody na doživotí není možné. Další pravidla pro užití podmínečného odnětí svobody nejsou stanovena a tedy se lze domnívat, že to je možností, kterou lze uplatnit v případech kdy je vidět, že další skutek již nehrozí a zároveň to je dobrý prvek pro motivaci odsouzených. Podle 331, zákona číslo 141/1961 Sb., Trestního řádu, rozhoduje o podmínečném propuštění soud po návrhu oprávněné osoby. Návrh na podmínečné propuštění může podat odsouzený sám, státní zástupce, ředitel věznice, kde odsouzený vykonává trest nebo zájmové sdružení občanů. Ředitel věznice musí k této žádosti připojit své souhlasné stanovisko o tom, že odsouzený svým chováním prokázal, že dalšího trestu již není zapotřebí. V případě, že podmínečné propuštění bylo navrženo zájmovým sdružením občanů, tak právě to zájmové sdružení občanů musí musí nabídnout nápravu za dovršení nápravy odsouzeného. V rozhodnutí o podmínečném propuštění může soud uložit odsouzenému další povinnosti, mezi které může patřit vyslovení dohledu nad odsouzeným nebo například aby ve zkušební době vykonal práce ve prospěch obcí, státních nebo jiných obecně prospěšných institucí. Soud následně rozhoduje i o tom, zda se podmínečně propuštěný osvědčil. 2.2.8 Milost a amnestie Dalšími možnostmi, jak může dojít k tomu, aby odsouzený opustil výkon trestu odnětí svobody jinak než útěkem nebo svojí smrtí, jsou milost a amnestie prezidenta republiky. Právo udělovat milost je zakotveno v Ústavě, v čl. 62, písm g); prezident má také právo udělit amnestii, na základě čl. 63, písm. j), Ústavy. U udělení amnestie, na základě 368, zákona č. 141/1961 Sb., Trestní řád, rozhoduje vždy soud, který rozhodoval v prvním stupni, do jaké míry se daná amnestie vztahuje na 21

toho kterého konkrétního odsouzeného. Také lze, na základě 369 Trestního řádu stanovit i určité podmínky, které je odsouzený povinen plnit. 2.2.9 Vliv odnětí svobody na odsouzené Dále je také nutné zmínit vliv dlouhodobých odnětí svobody na odsouzené. Za dobu používání trestu odnětí svobody na doživotí již proběhlo mnoho výzkumů o vlivu tohoto trestu na psychiku odsouzených, z nichž mezi nejvýznamnější lze zařadit výzkum Flanaganův, Laubenthalův, Richardsův a v České republice výzkum vlivu učiněný Navrátilovou. Největší nevýhodou je, pod vlivem dlouhodobého pobytu ve vězení, snižování možnosti resocializace pachatele, a právě za tímto účelem je v zákoně zakotvena výše zmíněná možnost podmínečného propuštění. Ovšem vliv uvěznění na pachatele není příznivý, naopak postupem času dochází k tzv. institucionalizaci a ideologizaci, když si odsouzený postupně zvyká a za svůj přebírá způsob organizace života ve vězení a zároveň se identifikuje s kriminální subkulturou, jakožto obranným mechanismem, který se vyznačuje specifickým systémem hodnot, pravidel, postojů a kriminálním argotem. 45 Vliv trestu odnětí svobody byl podroben mnoha výzkumům, v nichž převládá souhlas s tím, že dlouhodobé odnětí svobody nemá na odsouzené dobrý vliv. Mezi nejvýznamnější určitě patří Richardsova studie, ze které vyplývá, že jako největší újmu chápou odsouzení ztrátu někoho blízkého, sexuální frustraci, ztrátu zábavy a sociální izolaci. 46 V 70. letech byly učiněny další výzkumy zaměřené na dlouhodobě odsouzené, kde se zjistilo, že mezi jejich průvodní znaky po delší době výkonu trestu patří apatie, deprese nebo například neadekvátní hodnocení skutečnosti. Mezi vězni je také častý výskyt psychických onemocnění, ale zde se dá předpokládat, že to je spíše složením skupiny než prostředím. 45 Z.; Blatníková, Š. K problematice dlouhodobých trestů odnětí svobody, Kriminalistika, 2004, č. 3. 46 Richards, B.: The experience of long-term imprisonment. Brit. J Criminology, vol.18, No. 2, 1978, s.162 22

Laubenthalův výzkum, prováděný v 80. letech 20. století byl zaměřen na poměrně detailní získávání informací nejen o pocitech odsouzených, ale i o jejich předchozím životě. Vyšlo tak tedy najevo, že většina odsouzených nepřekročila základní vzdělání a profesně jde nejčastěji o dělníky, případně nezaměstnané, s tím, že jde většinou o svobodné lidi, v případě, že byli ženatí, resp. vdané, pak často došlo k rozvodu v průběhu výkonu trestu. A podobně, jako u výzkumů Flanagana a Richardse, tak i u Laubenthala a jeho výzkumu se projevilo, že za největší problém berou odsouzení to, že došlo k minimalizaci jejich mezilidských vztahů. U Richardsova výzkumu bylo jako pět nejzávažnějších problému zjištěno: 1. Postrádám někoho, 2. Cítím, že zde promarňuji svůj život, 3. Mám sexuální problémy, 4. Chybí mi trocha luxusu, 5. Postrádám život ve společnosti. U Flanaganova výzkumu, provedeném v jeho díle The Pains of long-term Inprisonment: Comparison of British and American Perspectives, vyšlo, že za největší problémy je odsouzenými považováno: 1. Postrádám někoho, 2. Postrádám život ve společnosti,, 3. Mám starosti, jak se na svobodě vypořádám s problémy, 4. Cítím, že zde promarňuji svůj život, 5. Mám sexuální problémy. U Laubenthalova výzkumu bylo odsouzenými za nejpalčivější problémy považováno: 1. Postrádám někoho, 2. Cítím, že zde promarňuji svůj život, 3. Přeji si více soukromí, 4. Přeji si, aby čas utíkal rychleji, 5. Postrádám život ve společnosti. 47 Z výše uvedených informací vyplývá, že pro odsouzené je velkou ztrátou nejen minimalizace sociální interakce, ale i ztráta soukromí. Na území České republiky je v poslední době nejvýznamnějším výzkumem vlivu dlouhodobého trestu odnětí svobody na odsouzeného výzkum JUDr. Mgr. Jany Navrátilové, CSc., která zkoumala tuto problematiku v rozmezí let 1998 až 2009. Tento výzkum byl proveden v českých věznicích Mírov Valdice, Karviná a Opava, doplněn byl o slovenskou věznici Ilava. Tento výzkum zajímavě dokumentuje vývoj názoru vězňů na to, které problémy považují při výkonu trestu za nejzávažnější. V roce 1998 se na prvních 5 místech umístily tyto problémy: 1. Cítím, že zde promarňuji svůj život. 2. Postrádám někoho 3. Bojím se, že zemřu než mě propustí z vězení. 47 Navrátilová, J.: Výjimečný trest. Praha: Leges, 2009, s. 116 23

4. Přeji si více soukromí. 5. Toužím, aby se uplynulý čas vrátil zpět. 48 Zde se ukazuje velká názorová shoda s předchozími výzkumy, navíc se zde ukazuje, že odsouzení si velmi silně uvědomují možnost toho, že mají šanci být podmínečně propuštěni, což by je mohlo vést ke snaze o nápravu nebo alespoň společensky konformní jednání. V letech 2004 a 2005 byla uskutečněna další část výzkumu, kdy se u odsouzených k trestu odnětí svobody na doživotí projevilo těchto 5 problémů jako nejzávažnějších: 1. Postrádám někoho 2. Postrádám život ve společnosti 3. Toužím, aby se uplynulý čas vrátil zpět. 4. Cítím, že zde promarňuji svůj život. 5. Zlobím se sám na sebe. 49 Zde se na první místo již dostal fakt nedostatku mezilidského kontaktu, stále je palčivým problémem odsouzených pocit marnosti a velice pozitivní změnou je náznak sebereflexe na pátém místě. Poslední část výzkumu byla provedena v roce 2009, kdy odsouzení zvolili těchto 5 problémů jako nejpalčivějších: 1. Toužím, aby se uplynulý čas vrátil zpět 2. Zlobím se sám na sebe 3. Postrádám někoho 4. Cítím, že zde promarňuji svůj život. 5. Postrádám život ve společnosti. 50 Z tohoto výzkumu tedy vyplývá, že s postupující dobou trestu dochází k postupné sebereflexi a lítosti nad spáchaným trestným činem, dále stále chybí mezilidský kontakt a nedostatek životní náplně, což je ale u trestu odnětí svobody pochopitelné. Zajímavou částí výzkumu byl fakt, že 65% odsouzených k doživotnímu odnětí svobody 48 Navrátilová, J.: Výjimečný trest. Praha: Leges, 2009, s. 143 49 Navrátilová, J.: Výjimečný trest. Praha: Leges, 2009, s. 148 50 Navrátilová, J.: Výjimečný trest. Praha: Leges, 2009, s. 183 24