Dekolonizace Autor: Jan Kochan
Dekolonizace struktura přednášky 1. Vymezení základních pojmů, faktorů a fází 2. Dekolonizace Amerik 3. Dekolonizace Asie 4. Dekolonizace Afriky 5. Dekolonizace Tichomoří
1. Vymezení základních pojmů, faktorů a fází Dekolonizace proces vymaňování kolonií z přímé politické závislosti na svých metropolích Obecné faktory dekolonizace: 1. Emancipace kolonií a vznik místních elit schopných a ochotných usilovat o větší autonomii a posléze nezávislost 2. Rozpory mezi zájmy elit a politikou metropole (z hospodářských, politických či jiných důvodů) 3. Lavinové šíření a masovost Faktory dekolonizace spojené s obdobím po roce 1945: 4. Oslabení prestiže a postavení tradičních metropolí v mezinárodních vztazích 5. Stěžejní postavení USA a SSSR, tedy států, které nebyly spojovány s tradičním kolonialismem
1. Vymezení základních pojmů, faktorů a fází Fáze dekolonizace moderních koloniálních říší: 1. Dekolonizace Amerik (především období 1776-1867, zvláště 10. a 20. léta 19. stol.) 2. Dekolonizace Asie (především 40. a 50. léta 20. století) 3. Dekolonizace Afriky (především 60. léta 20. století) 4. Dekolonizace v Tichomoří (trvá až do 90. let 20. století)
2. Dekolonizace Amerik Fáze dekolonizace amerických kontinentů: 1. USA (1776-1781) 2. Haiti (1803) 3. Hlavní vlna dekolonizace španělských kolonií a Brazílie (1810-1830) Chile (1810), Uruguay (1810/1828), Paraguay (1811), Venezuela (1811), Argentina (1816), Kolumbie (1819), Guatemala (1821), Honduras (1821), Kostarika (1821), Mexiko (1821), Nikaragua (1821), Peru (1821), Salvador (1821), Bolívie (1825), Ekvádor (1830) 4. Kanada (1867) 5. Kuba (1898, resp. 1902), Panama (1903) 6. Karibská oblast (50.-80. léta 20. století) Jamajka (1962), Trinidad a Tobago (1962), Barbados (1966), Guyana (1966), Bahamy (1973), Grenada (1974), Dominika (1978), Svatá Lucie (1979), Svatý Vincenc a Grenadiny (1979), Belize (1981), Antigua a Barbuda (1981), Svatý Kryštof a Nevis (1983)
Koloniální metropole a jejich kolonie v roce 1945
Závislá území v Americe Subregion Závislé území Závislost na Historie/vláda Severní Amerika Severní Amerika Severní Amerika Střední Amerika Rozloha (km 2 ) Počet obyvatel Hustota HDP (USD podle PPP) HDP/obyv. (USD podle PPP) Bermudy VB samosprávné území; 1995 referendum o nezávislosti - jasné ne 54 68 679 1 272 4 500 000 000 69 900 Grónsko Saint Pierre a Miquelon Dánsko Francie Dánská kolonizace od 18. stol., 1953 integrální součástí Dánska, 1973 vstup do ES, 1980 udělena samospráva, 1985 vystoupení s ES, 2009 větší míra autonomie - Dánsko stále kontroluje (ve spolupráci s místní grónskou vládou) zahraniční vztahy, bezpečnost a finanční otázky Prvně osídleno Francouzi na zač. 17. stol.; legislativním orgánem je Územní rada, která si volí svého předsedu, prefekt jmenován francouzským prezidentem Clippertonův ostrov Francie 6 0 0 2 166 086 57 670 0 2 030 000 000 35 900 242 5 888 24 48 300 000 7 000 Karibik Anguilla VB Kolonizováno Brity 1650, na zač. 19. stol. navzdory přání obyvatel přičleněn k Sv. Kryštofu a Nevisu, několik pokusů o oddělení neuspělo, až teprve v roce 1971 povoleno; 1980 formálně britským závislým územím; guvernér, jmenovaný britským panovníkem, jmenuje po volbách do Shromáždění vůdce nejsilnější frakce hlavním ministrem 91 15 094 166 175 400 000 12 200 Karibik Aruba Nizozemsko Karibik Britské panenské ostrovy VB Karibik Kajmanské ostrovy VB 1499 nárokováno Španělskem, 1636 zabrali Nizozemci; 1986 se odtrhla od Nizozemských Antil, 1990 zastaveno hnutí za úplnou nezávislost z vlastního podnětu 1648 kolonizováno Nizozemci, 1672 zabráno Brity; 1872-1960 součástí britské kolonie Leewardovy ostrovy; 1967 autonomie; guvernér, jmenovaný britským panovníkem, jmenuje premiérem obvykle vůdce nejsilnější strany ve Shromáždění Britská kolonizace v průběhu 18. a 19. století; od 1863 spravováno z Jamajky; 1959-1962 součást britské Federace západoindického souostroví, po jejím rozpadu si zvolili závislost na VB 180 106 113 590 2 258 000 000 21 800 151 25 383 168 853 400 000 38 500 264 51 384 195 2 250 000 000 43 800 Karibik Curaçao Nizozemsko 444 142 180 320 2 838 000 000 14 970 Karibik Guadeloupe Francie 1 628 405 500 249 Karibik Martinik Francie 1 128 397 730 353 Karibik Montserrat VB 102 514 5 29 000 000 3 400 Karibik Navassa (ostrov) USA 5 0 0 Karibik Nizozemské Antily Nizozemsko Karibik Portoriko USA 13 790 3 989 133 289 64 840 000 000 16 300 Karibik Saint Barthélemy Francie 21 7 367 351 Karibik Saint Martin Francie 54 30 615 563 Karibik Sint Maarten Nizozemsko 34 37 429 1 101 794 700 000 15 400 Karibik Turks a Caicos VB 948 44 819 47 216 000 000 11 500 Karibik Americké panenské ostrovy USA 1 910 109 666 57 1 577 000 000 14 500 Jižní Amerika Falklandy (Malvíny) VB 12 173 3 140 0 105 100 000 35 400 Jižní Amerika Francouzská Guayana Francie 83 534 217 000 3 Jižní Amerika Jižní Georgie a Jižní Sandwichovy ostrovy VB 3 903 0 0
3. Dekolonizace Asie Koloniální metropole byly oslabeny druhou světovou válkou Na mnoha místech byly během války zcela vytlačeny Japonci (V a JV Asie a Tichomoří) anebo slíbily nezávislost (BSV) V těchto koloniích byl silný tlak národněosvobozeneckých emancipovaných hnutí (která bojovala proti Japoncům anebo s nimi spolupracovala) na získání nezávislosti Po válce se jim už nepodařilo koloniální nadvládu na těchto územích obnovit (i když se o to metropole snažily, a to i za cenu války)
Japonská expanze k 7.12. 1941 a k 6. 8. 1942 Zdroj: http://www.ushmm.org/wlc/en/media_nm.php?moduleid=10005155&mediaid=398 (11. 3. 2012)
Japonsko během 2. sv. války Zdroj: http://www.u-s-history.com/pages/h1661.html (11. 3. 2012)
3. Dekolonizace Asie Jihozápadní Asie: VB: Afghánistán (1919), Irák (1932 mandátní území), Jordánsko (1946 mandátní území), Izrael (1948 mandátní území), Kypr (1960), Kuvajt (1961), Jižní Jemen (1967), Bahrajn (1971), Spojené arabské emiráty (1971), Katar (1971) Francie: Libanon (1943 mandátní území), Sýrie (1946 mandátní území) Jižní Asie: VB: Indie a Pákistán (1947), Srí Lanka (1948), Maledivy (1965)
Jihovýchodní Asie: 3. Dekolonizace Asie VB: Barma (1948), Malajsie (1957), Singapur (1965 na Malajsii), Brunej (1984) Španělsko/USA: Filipíny (1898/1946) Nizozemsko: Indonésie (1945 vyhlášeno, 1949 Nizozemsko uznalo) Francie: Vietnam (1945), Laos (1949, fakticky až 1954), Kambodža (1953) Portugalsko: Východní Timor (1975; 2002 nezavislost na Indonésii) Východní Asie: Čína: Mongolsko (1921) Japonsko: Korejská republika (1945), KLDR (1945)
Závislá území v Asii Subregion Závislé území Závislost na Rozloha (km 2 ) Počet obyvatel Hustota HDP (USD podle PPP) HDP/obyv. (USD podle PPP) JZ Asie Západní břeh Izrael 5 860 2 568 555 438 12 790 000 000 2 900 JZ Asie Pásmo Gaza Izrael 360 1 657 155 4 603 JZ Asie Akrotiri VB 123 15 700 128 JZ Asie Dhekélie V 131 15 700 120 J Asie Britské území v Indickém oceánu VB 54 400 0 0 JV Asie Ashmore a Cartier (ostrovy) Austrálie 5 0 0 JV Asie Kokosové (Keelingovy) ostrovy Austrálie 14 596 43 JV Asie Vánoční ostrov Austrálie 135 1 402 10 JV Asie Paracelské ostrovy Čína 0 JV Asie Spratlyho ostrovy Čína, Filipíny, Malajsie, Taiwan, Vietnam 5 0 0 V Asie Hong Kong Čína 1 104 7 122 508 6 452 323 300 000 000 45 600 V Asie Macao Čína 28 573 003 20 319 18 470 000 000 33 000
4. Dekolonizace Afriky Francie: Maroko (1956), Tunisko (1956), Guinea (1958), Senegal (1960), Kamerun (1960 por. úz.), Togo (1960 por. úz.), Madagaskar (1960), Benin (1960), Niger (1960), Burkina Faso (1960), Pobřeží slonoviny (1960), Kongo (1960), Čad (1960), Středoafrická republika (1960), Gabon (1960), Mali (1960), Mauritánie (1960), Alžírsko (1962), Komory (1975), Džibutsko (1977) VB: Jižní Afrika (1910), Egypt (1922), Súdán (1956), Ghana (1957), Somálsko (1960), Nigérie (1960), Tanganika (1961 por. úz.), Sierra Leone (1961), Uganda (1962), Keňa (1963), Zanzibar (1963), Malawi (1964), Zambie (1964), Gambie (1965), Botswana (1966), Lesotho (1966), Mauricius (1968), Svazijsko (1968), Seychelly (1976), Zimbabwe (1965/1980) Francie+VB: Libye (1951) Portugalsko: Guinea Bissau (1973; 1974 uznáno Portugalskem), Mosambik (1975), Kapverdy (1975), Svatý Tomáš a Princův ostrov (1975), Angola (1975) Španělsko: Rovníková Guinea (1968) Belgie: Demokratická republika Kongo (1960), Burundi (1962), Rwanda (1962) Itálie: Somálsko (1960) Jižní Afrika: Namibie (1990 mandátní území)
Case studies colonial failures after WWII Suez Crisis Suez Canal completed 1869 a stock company, British and French government shareholders) 1882 Britain seized control of Egypt protectorate, since 1922 Egypt formally independent After WWII is Egypt pro British kingdom of corrupted elite around court of King Farouk 1952 Revolution / coup d état Free Officers Movement Farouk abdicates in favour of prince Fuad 1953 Republic with puppet president Muhammad Naguib
1954 the real architect of revolution Gamal Abdel Nasser became president Programme: modest land reform unite with Sudan (British-Egytian condominium at that time) in order to control the whole Nile valley. modernization (key project of Aswan Dam but problem how to finance it, neither USA nor Europe want to invest) nationalistic and antiimperialistic rhetorics, panarabism and Non-aligned movement 1956 Nationalization of the Canal (incl. compensation to shareholders) France was hostile to Nasser as well for support of nationalistic rebellion in Algeria (in fact, the support was mainly rhetoric) FRA + GBR decided to start a millitary action against Nasser and destroy his regime Plan: Israel to invade the Sinai penninsula and to head towards the Canal. FRA + GBR to deploy the troops to make a buffer zone between Egypt and Israel (alongside the Canal).
Nasser refuses the troops, France and Britain are invading by force and starting anti-nasser propaganda in Cairo. Nasser sunk ships in the Canal in order to block it. Furios reaction of USA, Arab countries and USSR as well the case goes to General Assembly of UN a big debacle for France and Britain THE RESULTS Beginning of British Retreat from Empire, lost influence in Arab world, lost will to keep the African colonies where the nationalism was soaring. Hurry in providing Sudan independence to prevent Nasser to take control over Sudan. Nasser gained prestige and influence, Egypt as a leader of Arab world, eliminated most of western influence in Egypt, deal with USSR financing Aswan France needed another lesson: Algeria
Algeria Most important French colony in Africa. Strong presence, 1/3 of population of European origin, 3 Northern départements part of France For a long time a peaceful colony where French colons pieds noirs were ruling both politics and economy. Arabic minority in subservient status they had some representation in Paris, but colaborent and without much influence in comparison to pieds noirs Some 500 000 muslims (mainly from Algeria) worked in France 1954 sudden and poorly prepared attacks of nationalist guerillas of Front de Libération Nationale (FLN), lead by Ahmed ben Bella. French furios and brutal reaction, large military intervention, escalation of violence on both sides, terror tactics, problem spilled over to Morocco and Tunisia. 1956 Morocco and Tunisia granted independence (France wanted to focus on Algeria only, presence of 500 000 troops). 1958 FLN muted, France won the war, but in deep political agony of IV. republic, political vacuum, goverment wants to negotiate with FLN. => strong dissagreement among pieds noirs and army => end of IV. republic and Ch. de Gaulle is back Crude oil discoveries are making the stakes in Algeria higher
Intermezzo: Afrique Noir Apart from problems in Algeria since 1954, the French colonial empire in Africa seemed to be OK. Nationalism seemed to be a problem of British Africa. African elites in French Africa were to the large degree assimilated into French society. (Houphoët-Boigny, Senghor ) Mission Civilisatrice on the right way Senghor: Négritude, but staying in the French Republic, Ghana (Nkrumah) is too radical. Independence would be only an illusion due to poor economy. We need only to reform the Union Française 1956 Reform Loi Cadre confirmation of financial support substantial internal autonomy electoral reform dismantling of 2 supercolonie (AOF & AEF) criticism in terms of Balkanization of Africa.
1958 (de Gaulle and V. republic), more reforms internal autonomy (excl. foreign affairs, defence, overall economic policy) Union Française into Franco-African Community 1958 referendum: yes = stay in Community no = independence and cutting all ties with France All but Guinea (Ahmed Sékou Touré) said YES. We prefer poverty in freedom to riches in slavery France terminates all ties with Guinea, Guinean economy is shattered, many experts are leaving Guinea, and Touré in international isolation establishes closer relations with the East Block. From the rest territories came demands for greater control of own affaires (French tried to continue the rule in the old style). 1960 de Gaulle agrees with independence except Algeria 1960 = The year of Africa (17 independent states, 14 of which French) French Africa became independent, but still French private estate or chasse gardée (monetary union, military bases, presidential aides)
Algeria (II) Regardless of 1958 military victory, in Algeria there are still conflicting demands of pieds noirs and Algerian nationalists. France tries to solve the situation through a massive aid with goal to create a class of moderate Arabs FLN is intensifying guerilla actions again (against French troops, Pieds Noirs and moderate Arabs as well) 1959 there are 3 solutions: Independence (in Guinean style) Total integration with France association (de Gaull s favourite) Pieds Noirs ultras are creating paramilitary groups, muslim riots with huge support of population
1961 Peace talks Pieds Noirs did short-lived coup d état in Algeria, Organisation Armée Secrète attempts to assassinate Ch. de Gaull PN in Algeria terror against muslims in order to provoke FNL to attack French (expecting French military reaction again), tactics of scorched earth 1 million refugees in France, 500 000 war casualties 1962 Algeria independent
Decolonization Process of decolonization of Africa South Africa? 1910/1994 Egypt 1922 Italian colonies 1951/2 French colonies 1956 Morocco, Tunisia 1958 Guinea 1960 En masse 1962 Algeria British territories 1956 Sudan 1957 Ghana Zimbabwe 1965/1980 1968 Swaziland Portugal colonies 1974/75 Namibia 1990 Eritrea? 1993 South Sudan 2011
4. Dekolonizace Afriky Francie: Maroko (1956), Tunisko (1956), Guinea (1958), Senegal (1960), Kamerun (1960 por. úz.), Togo (1960 por. úz.), Madagaskar (1960), Benin (1960), Niger (1960), Burkina Faso (1960), Pobřeží slonoviny (1960), Kongo (1960), Čad (1960), Středoafrická republika (1960), Gabon (1960), Mali (1960), Mauritánie (1960), Alžírsko (1962), Komory (1975), Džibutsko (1977) VB: Jižní Afrika (1910), Egypt (1922), Súdán (1956), Ghana (1957), Somálsko (1960), Nigérie (1960), Tanganika (1961 por. úz.), Sierra Leone (1961), Uganda (1962), Keňa (1963), Zanzibar (1963), Malawi (1964), Zambie (1964), Gambie (1965), Botswana (1966), Lesotho (1966), Mauricius (1968), Svazijsko (1968), Seychelly (1976), Zimbabwe (1965/1980) Francie+VB: Libye (1951) Portugalsko: Guinea Bissau (1973; 1974 uznáno Portugalskem), Mosambik (1975), Kapverdy (1975), Svatý Tomáš a Princův ostrov (1975), Angola (1975) Španělsko: Rovníková Guinea (1968) Belgie: Demokratická republika Kongo (1960), Burundi (1962), Rwanda (1962) Itálie: Somálsko (1960) Jižní Afrika: Namibie (1990 mandátní území)
Afrika v roce 1914
Na kom získaly africké země nezávislost
Nezávislost afrických zemí Před rokem 1950 (4) 1960 (17) Zbytek 60. let (15) 70. léta a později (12) Etiopie 0 Libérie 26 7 1847 Jižní Afrika 31 5 1910 Egypt 28 2 1922 50. léta 20. stol. (6) Libye 24 12 1951 Súdán 1 1 1956 Maroko 2 3 1956 Tunisko 20 3 1956 Ghana 6 3 1957 Guinea 2 10 1958 Kamerun 1 1 1960 Senegal 4 4 1960 Togo 27 4 1960 Madagaskar 26 6 1960 Kongo (Zair) 30 6 1960 Somálsko 1 7 1960 Benin 1 8 1960 Niger 3 8 1960 Burkina Faso 5 8 1960 Pobřeží slonoviny 7 8 1960 Čad 11 8 1960 Středoafrická republika 13 8 1960 Kongo 15 8 1960 Gabon 17 8 1960 Mali 22 9 1960 Nigérie 1 10 1960 Mauritanie 28 11 1960 Sierra Leone 27 4 1961 Burundi 1 7 1962 Rwanda 1 7 1962 Alžírsko 5 7 1962 Uganda 9 8 1962 Keňa 12 12 1963 Tanzanie 26 4 1964 Malawi 6 7 1964 Zambie 24 10 1964 Gambie 18 2 1965 Botswana 30 9 1966 Lesotho 4 10 1966 Mauricius 12 3 1968 Svazijsko 6 9 1968 Rovníková Guinea 12 10 1968 Guinea- Bissau 10 9 1974 Mosambik 25 6 1975 Kapverdy 5 7 1975 Komory 6 7 1975 Svatý Tomáš a Princův ostrov 12 7 1975 Angola 11 11 1975 Seychely 29 6 1976 Džibutsko 27 6 1977 Zimbabwe 18 8 1980 Namibie 21 3 1990 Eritrea 24 5 1993 Jižní Súdán 9 7 2011 Belgie, Etiopie, Francie, Itálie, Jihoafrická republika, Portugalsko, Súdán, VB Většinou se proces dekolonizace v Africe, který s větší intenzitou započal v 50. letech a trval až do 90. let, obešel bez ozbrojeného boje proti koloniální správě, nicméně existuje několik výjimek (Alžírsko 1954-62; Keňa 1953-56; portugalské kolonie: Angola 1961-75, Mosambik 1964-74, Guinea-Bissau 1964-74).
Závislá území v Africe Subregion Závislé území Závislost na Rozloha (km 2 ) Počet obyvatel Hustota HDP (USD podle PPP) HDP/obyv. (USD podle PPP) Západní Afrika Západní Sahara Maroko 266 000 50 716 0 900 000 000 2 500 Západní Afrika Svatá Helena VB 308 77 0 18 000 000 2 500 Jižní Afrika Mayotte (Mahoré) Francie 374 209 530 560 953 600 000 4 900 Jižní Afrika Francouzské jižní a antarktické země Francie 7 747 0 0 Jižní Afrika Bassas da India Francie Jižní Afrika Europa (ostrov) Francie Jižní Afrika Jižní Afrika Glorioso (ostrovy) Juan de Nova (ostrov) Francie Francie Jižní Afrika Réunion Francie Jižní Afrika Tromelin (ostrov) Francie
5. Dekolonizace Austrálie a Tichomoří VB: Austrálie (1901), Nový Zéland (1907), Šalamounovy ostrovy (1968), Tonga (1970), Fidži (1970), Tuvalu (1978), Kiribati (1979) USA: Marshallovy ostrovy (1986 por. úz.), Mikronésie (1986 por. úz.), Palau (1994 por. úz.) Austrálie: Papua-Nová Guinea (1975 por. úz.) Nový Zéland: Samoa (1962 por. úz.) Austrálie+Nový Zéland+VB: Nauru (1968 por. úz.) Francie+VB: Vanuatu (1980)
Závislá území v Tichomoří a Antarktidě Subregion Závislé území Závislost na Rozloha Počet HDP HDP/obyv. (km 2 Hustota ) obyvatel (USD podle PPP) (USD podle PPP) Tichomoří Americká Samoa USA 199 67 242 338 575 300 000 8 000 Tichomoří Bakerův ostrov USA Tichomoří Cookovy ostrovy Nový Zéland 236 11 124 47 183 200 000 9 100 Tichomoří Ostrovy Korálového moře Austrálie 3 0 0 Tichomoří Francouzská Polynésie Francie 4 167 294 935 71 4 718 000 000 18 000 Tichomoří Guam USA 544 183 286 353 2 500 000 000 15 000 Tichomoří Howland (ostrov) USA Tichomoří Jarvisův ostrov USA Tichomoří Johnstonův atol USA Tichomoří Kingmanův útes USA Tichomoří Midwayské ostrovy USA Tichomoří Nová Kaledonie Francie 18 575 256 275 14 3 158 000 000 15 000 Tichomoří Niue Nový Zéland 260 1 311 5 10 010 000 5 800 Tichomoří Norfolk Austrálie 36 2 169 60 Tichomoří Severní Mariany USA 464 46 050 99 900 000 000 12 500 Tichomoří Palmyra (atol) USA Tichomoří Pitcairnovy ostrovy VB 47 48 1 Tichomoří Tokelau Nový Zéland 12 1 384 115 1 500 000 1 000 Tichomoří Tichomořské ostrovy USA USA 6 959 0 0 Tichomoří Wake (ostrov) 7 0 0 Tichomoří Wallis a Futuna Francie 142 15 398 108 60 000 000 3 800 Antarktida Bouvetův ostrov Norsko 49 0 0 Antarktida Heard a McDonaldovy ostrovy Austrálie 412 0 0
Závislá území v Evropě Subregion Závislé území Závislost na Rozloha (km 2 ) Počet obyvatel Hustota HDP (USD podle PPP) HDP/obyv. (USD podle PPP) Severní Evropa Faerské ostrovy Dánsko 1 393 49 267 35 1 582 000 000 32 800 Severní Evropa Jan Mayen (ostrov) Norsko 377 0 0 Severní Evropa Svalbard Norsko 62 045 2 019 0 Západní Evropa Guernsey VB 78 65 068 834 2 742 000 000 44 600 Západní Evropa Man (ostrov) VB 572 84 655 148 2 719 000 000 35 000 Západní Evropa Jersey VB 116 94 161 812 5 100 000 000 57 000 Jižní Evropa Gibraltar VB 7 28 956 4 455 1 275 000 000 43 000
Některé organizace sdružující bývalé metropole a kolonie
Společenství národů (Commonwealth of Nations) Postupně se vyvinul z Britského impéria jako relativně volné seskupení zemí, které ctí společné principy vyjádřené v deklaraci ze Singapuru (1971): podpora demokracie, lidských práv, dobré správy, právního státu, osobních svobod, rovnosti, svobodného obchodu, mnohostrannosti a světového míru Dnes je základem Westminsterský statut (1931) zákon, který zrovnoprávňoval parlamenty britských domínií s britským parlamentem 54 zemí (52 bývalých kolonií + Mosambik a Rwanda) Setkání jednou za 2 roky V čele je britský panovník, 16 zemí považuje stále britského panovníka za svou hlavu státu označovány za Commonwealth realms
Společenství národů (Commonwealth of Nations)
Commonwealth realms země Commonwealthu, které považují britského panovníka za svou hlavu státu, do jisté míry neoficiální označení
Mezinárodní organizace Frankofonie (La Francophonie) Svým způsobem navazuje na Francouzské impérium (do 1946), Francouzskou unii (1946-1958) a Francouzské společenství (od roku 1958-61, formálně zrušeny pasáže Ústavy až v roce 1995) Vytvořena 20. 3. 1970 Společenství států, ve kterých se používá francouzština jako hlavní nebo jeden z důležitých jazyků Má dnes 57 členských zemí a 20 pozorovatelů, zhruba 890 mil. lidí
Organizace ibero-amerických států pro vzdělání, vědu a kulturu Organizace pro mezivládní spolupráci se sídlem v Madridu založená v roce 1949 (tehdy jako Úřad pro latiskoamerické vzdělávání) Podporuje spolupráci mezi státy, integraci, šíření latinskoamrické kultury apod.
Organizace ibero-amerických států pro vzdělání, vědu a kulturu
Společenství portugalsky mluvících zemí Založeno v roce 1996 Členy jsou Portugalsko, Brazílie, Angola, Kapverdy, Guinea-Bissau, Mosambik, svatý Tomáš a Princův ostrov a od roku 2002 i Východní Timor Organizace má především podporovat spolupráci členských zemí a znalost či povědomí obyvatel o ostatních členských zemích Také se zapojuje do řešení politických krizí ve členských státech (např. Sv. Tomáš a Pr. os. nebo Guinea Bissau)
Společenství portugalsky mluvících zemí
Společné aktivity rozvojových zemí od 50. let 20. stol. Země nově vzniklé v procesu dekolonizace během 40., 50. a 60. let si začaly záhy uvědomovat některé společné problémy, obdobnou koloniální historii a potřebu spolupracovat Za zásadní bylo považováno překonání pozůstatků kolonialismu Rychlý hospodářský rozvoj a prosperita měly být logickým důsledkem ukončení koloniálních vztahů, které byly hodnoceny jako nástroj vykořisťování a hlavní překážka rozvoje
Společné aktivity rozvojových zemí od 50. let 20. stol. Ke snahám o spolupráci v rámci nově vzniklých zemí přispělo i bipolární soupeření dvou hlavních mocenskopolitických bloků (kapitalistické státy v čele s USA a socialistické státy v čele se Sovětským svazem), při kterém docházelo k zasahování do vnitřních záležitostí zemí třetího světa Spolupráce tedy měla: řešit palčivé hospodářské a sociální problémy posílit hlas rozvojových zemí vůči jiným aktérům mezinárodních vztahů
Společné aktivity rozvojových zemí od 50. let 20. stol. Důraz byl kladen na nezasahování do vnitřních záležitostí Tento princip měl rozvojové země ochránit před zasahováním ze strany bývalých koloniálních metropolí a zároveň pomoci často slabým elitám rozvojových zemí vypořádat se s opozicí Rozložení moci v mezinárodních vztazích, jakož i vnitřní problémy rozvojových zemí a rozpory mezi nimi znamenaly, že spolupráce nebyla obvykle příliš efektivní
Bandungská konference (1955) První společná konference 29 asijských a afrických zemí (1,5 mld. obyvatel) organizovaná Indonésií, Barmou, Indií, Pákistánem, Srí Lankou
Bandungská konference (1955) Hlavním obecným cílem bylo podpořit hospodářskou a kulturní spolupráci asijských a afrických zemí a ukončení kolonialismu a neokolonialismu Konkrétně šlo mimo jiné o následující sporné body odmítnutí kolonialismu, zvláště francouzského zasahování v Alžírsku, západního zasahování do záležitostí rozvojových zemí, ale také i zasahování Sovětského svazu ve střední a východní Evropě a ve Střední Asii posílení vztahů z Čínou a obavy z napětí mezi lidovou Čínou a západními zeměmi. Čínský předseda vlády Čou En-laj mimo jiné podepsal prohlášení, podle kterého by příslušníci čínských menšin měli být loajální především k jejich domovským státům podpora Indonésie ve sporu s Nizozemskem o západní část Nové Guineje (v roce 1969 nakonec Indonésie násilně anektovala)
Bandungská konference (1955) Konference skončila jednohlasným přijetím 10tibodové deklarace na podporu světového míru a spolupráce : 1. Respect for fundamental human rights and for the purposes and principles of the charter of the United Nations 2. Respect for the sovereignty and territorial integrity of all nations 3. Recognition of the equality of all races and of the equality of all nations large and small 4. Abstention from intervention or interference in the internal affairs of another country 5. Respect for the right of each nation to defend itself, singly or collectively, in conformity with the charter of the United Nations 6. (a) Abstention from the use of arrangements of collective defence to serve any particular interests of the big powers (b) Abstention by any country from exerting pressures on other countries 7. Refraining from acts or threats of aggression or the use of force against the territorial integrity or political independence of any country 8. Settlement of all international disputes by peaceful means, such as negotiation, conciliation, arbitration or judicial settlement as well as other peaceful means of the parties own choice, in conformity with the charter of the United Nations 9. Promotion of mutual interests and cooperation 10. Respect for justice and international obligations
Bandungská konference (1955) Konference zdůraznila potřebu rozvojových zemí snížit hospodářskou závislost na rozvinutých zemích výměnou technické pomoci a odborníků v rámci rozvojových projektů Bandungská konference (1955) byla následována Konferencí solidarity afro-asijských národů v Káhiře (1957) a Bělehradskou konferencí (1961), na které bylo oficiálně založeno Hnutí nezúčastněných (Non-Aligned Movement - NAM)
Hnutí nezúčastněných Non-Aligned Movement (NAM)