UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA KATEDRA ZOOLOGIE A ORNITOLOGICKÁ LABORATOŘ Studie druhů tribu Gnophini České a Slovenské republiky (Lepidoptera: Geometridae) Diplomová práce Vypracovala: Eva CHYTRÁ Studijní program, obor: Biologie, Biologie geografie Forma studia: prezenční Termín odevzdání práce: duben 2010 Vedoucí práce: RNDr. Alois ČELECHOVSKÝ, Ph.D. Olomouc, Česká republika 2010 1
Prohlašuji, že předložená diplomová práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracovala samostatně. Veškerou literaturu a další zdroje, z nichž jsem při zpracování čerpala, v práci řádně cituji a uvádím v seznamu použité literatury. V Olomouci, 20. 4. 2010... 2
Děkuji vedoucímu diplomové práce RNDr. Aloisi Čelechovskému, Ph.D. za všestrannou a obětavou pomoc, poskytnutí cenných poznatků, podkladů a odborné vedení při zpracovávání této diplomové práce. Děkuji panu Prof. RNDr. Zdeňku Laštůvkovi, CSc. za poskytnutí materiálu. Děkuji Pavle Wewiórkové za pomoc s překladem určovacího klíče. Děkuji Mgr. Miloši Kristovi, Ph.D. za pomoc při vyhledávání ve sbírkách Vlastivědného muzea v Olomouci. Děkuji také svým nejbližším, kteří mě podporovali a umožnili mi věnovat se této práci. 3
Jméno a příjmení autora: Chytrá Eva Název práce: Studie druhů tribu Gnophini České a Slovenské republiky (Lepidoptera: Geometridae) Typ práce: diplomová práce Pracoviště: Katedra zoologie a Ornitologická laboratoř, PřF UP v Olomouci, tř. Svobody 26, Olomouc Vedoucí práce: RNDr. Alois Čelechovský, Ph. D. Rok obhajoby: 2010 Abstrakt: Tato diplomová práce je podrobnou studií českých a slovenských druhů tribu Gnophini (Geometridae, Lepidoptera). Jedná se o druhy rodů Gnophos, Charissa, Elophos, Glacies, Psodos a Siona. Uvedené rody, s výjimkou druhu Siona lineata, zahrnují taxony zoogeograficky významné, vyznačující se specifickými ekologickými nároky, proto bývá jejich výskyt často značně lokální, ostrůvkovitý. Tato diplomová práce je pokračováním práce bakalářské, ve které byly na základě literárních a internetových údajů zpracovány základní charakteristiky jednotlivých druhů. V rámci diplomové práce byly podrobně zpracovány jednotlivé druhy z hlediska taxonomie, zoogeografie a ekologie, včetně podrobné analýzy rozšíření na území Čech, Moravy a Slovenska. Práce obsahuje i určovací klíč druhů tribu Gnophini vyskytujících se na území ČR a SR. Klíčová slova: Píďalkovití (Geometridae), Gnophini, Gnophos, Charissa, Elophos, Glacies, Psodos, Siona, Česká republika, Slovenská republika Počet stran: 108 Počet příloh: 13 Jazyk: Český 4
Author s first name and surname: Chytrá Eva Title: Studies of the species of the tribe Gnophini of the Czech and Slovak Republics (Lepidoptera: Geometridae) Type of thesis: masters thesis Department: Department of Zoology and Laboratory of Ornitology, Faculty of Science, Palacký University Olomouc, tř. Svobody, Olomouc Supervisor: RNDr. Alois Čelechovský, Ph.D. The year of presentation: 2010 Abstract: This diploma thesis comprises thorough overview of czech and slovakian species of the tribe Gnophini (Geometridae, Lepidoptera). This means namely species of genera Gnophos, Charissa, Elophos, Glacies, Psodos and Siona. Described genera include taxons which are zoogeographically important, the only exception is the species Siona lineata. These genera require specific ecologic conditions which makes their occurrence local, in separate areas. This diploma thesis follows a previous bachelor thesis which was aimed at elaboration of characteristics of the listed species based on data from the literature and internet sources. The information about included species comprises of taxonomic, zoogeographical and ecologic data. Thorough analysis of occurence of the species in Czech Republic, Moravia and Slovakia was added, as well as a key for species of the tribe Gnophini recognition in the area of the Czech Republic and Slovakia. Key words: Geometers (Geometridae), Gnophini, Gnophos, Charissa, Elophos, Glacies, Psodos, Siona, Czech Republic, Slovak Republic Number of pages: 108 Number of appendices: 13 Language: Czech 5
OBSAH 1. ÚVOD... 1 2. CÍL DIPLOMOVÉ PRÁCE... 4 3. METODIKA... 5 4. EVROPSKÉ DRUHY TRIBU GNOPHINI A JEJICH ROZŠÍŘENÍ... 8 5. URČOVACÍ KLÍČ ČESKÝCH A SLOVENSKÝCH DRUHŮ TRIBU GNOPHINI... 14 5.1. Rod: Gnophos, Elophos a Charissa... 14 5.1.1. Klíč k určování dospělců na základě vnějších znaků... 14 5.1.2. Klíč k určování samců na základě kopulačních orgánů... 19 5.1.3. Klíč k určování samic na základě kopulačních orgánů... 23 5.2. Rod: Glacies, Psodos a Siona... 25 5.2.1. Klíč k určování dospělců na základě vnějších znaků a kopulačních orgánů samců... 26 6. DRUHY TRIBU GNOPHINI VYSKYTUJÍCÍ SE NA ÚZEMÍ ČECH, MORAVY A SLOVENSKA... 30 6.1. Rod: Gnophos Treitschke, 1825; Gnophos (Gnophos) furvata (Denis & Schiffermüller, 1775)- šerokřídlec jitrocelový...... 30 6. 2. Rod: Gnophos Wehrli, 1951; Gnophos (Odontognophos) dumetata Treitschke, 1827- šerokřídlec trnkový... 34 6. 3. Rod: Charissa Curtis, 1826; Charissa (Charissa) obscurata (Denis & Schiffermuller, 1775) - šerokřídlec tmavý...... 37 6. 4. Rod: Charissa Curtis, 1826; Charissa (Kemtrognophos) ambiguata (Duponchel, 1830)- šerokřídlec rozchodníkový...42 6. 5. Rod: Charissa Curtis, 1826; Charissa (Costignophos) pullata (Denis & Schiffermüller, 1775)- šerokřídlec tymiánový...... 46 6. 6. Rod: Charissa Curtis, 1826; Charissa (Rhopalognophos) glaucinaria (Hübner, 1799)- šerokřídlec pampeliškový... 50 6.7. Rod: Charissa Wehrli, 1946; Charissa (Neognophina) intermedia (Wehrli, 1917) - šerokřídlec žlutavý...... 54 6. 8. Rod: Elophos Boisduval, 1840; Elophos (Yezognophos) serotinaria (Denis & Schiffermuller, 1775)...... 57 6. 9. Rod: Elophos Boisduval, 1840; Elophos (Yezognophos) dilucidaria (Denis & Schiffermuller, 1775) - šerokřídlec květelový... 58 6. 10. Rod: Elophos Boisduval, 1840; Elophos (Yezognophos) vittaria (Thunberg, 1788) = sordarius (Thunberg, 1792) - šerokřídlec skvrnopásný... 64 6. 11. Rod: Elophos Boisduval, 1840; Elophos (Elophos) operaria (Hübner, 1813)- šerokřídlec alpínský...68 6. 12. Rod: Glacies Milliere, 1874; Glacies alpinata (Scopoli 1763)- huňatec alpínský... 70 6. 13. Rod: Glacies Milliere, 1874; Glacies canaliculata (Hochenwarth, 1785)- huňatec velehorský 73 6. 14. Rod: Glacies Milliere, 1874; Glacies coracina (Esper, 1805)... 75 6. 15. Rod: Glacies Milliere, 1874; Glacies noricana (Wagner, 1898)- huňatec karpatský... 77 6. 16. Rod: Psodos Treitschke, 1825; Psodos quadrifaria (Sulzer, 1776)- huňatec žlutopásný... 78 6. 17. Rod: Siona Duponchel, 1829; Siona lineata (Scopoli, 1763)- bělokřídlec luční... 81 7. DISKUZE... 83 7.1. Srovnání počtů druhů v jednotlivých rodech na území Čech, Moravy a Slovenska... 83 7.2. Rozšíření rodů a druhů v jednotlivých podoblastech Čech... 84 7.2.1. Kvantitativní rozšíření druhů v rámci rodů na území Čech... 84 7.2.2. Kvalitativní rozšíření druhů na území Čech... 85 7.3. Rozšíření rodů a druhů v jednotlivých podoblastech Moravy... 87 7.3.1. Kvantitativní rozšíření druhů v rámci rodů na území Moravy... 87 7.3.2. Kvalitativní rozšíření druhů na území Moravy... 88 7.4. Rozšíření rodů a druhů v jednotlivých podoblastech Slovenska... 90 1
7.4.1. Kvantitativní rozšíření druhů v rámci rodů na území Slovenska... 90 7.4.2. Kvalitativní rozšíření druhů na území Slovenska... 91 7.5. Komentář k jednotlivým druhům tribu Gnophini... 93 7.6. Vertikální rozšíření druhů tribu Gnophini... 98 8. ZÁVĚR... 102 9. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 104 PŘÍLOHY 2
1. ÚVOD Čeleď píďalkovití (Geometridae) patří k druhově nejpočetnějším čeledím řádu motýli (Lepidoptera). Na celém světě bylo dosud popsáno více než 15 000 druhů této čeledi. V České republice je uváděn výskyt 393 druhů, z toho 367 druhů v Čechách a 379 druhů na Moravě a Slezsku (Laštůvka 1998). Na Slovensku se vyskytuje 423 druhů. Faunistické údaje z ČR, částečně i ze SR, jsou neúplné a jsou rozptýleny ve velkém množství studií zpracovávajících samostatné lokality a jednotlivé regiony. Shrnující práce pro území celé ČR chybí. Souborné dílo studující evropské druhy čeledi Geometridae dosud nebylo publikováno. Čeleď je částečně zpracována monograficky, především na úrovni skupin druhů (Rezbanyai 1981, Rezbanyai- Reser 1984, Mentzer 1990, Raineri 1992, Deutsch 1993, Hausmann 1993, Hausmann 2001), některé rody byly podrobněji zpracovány např. pro oblast Pyrenejského poloostrova (Dantart & Domínguez & Baixeras 1993). Méně často byla pozornost věnována zástupcům na úrovni tribu (Patočka 1994). Píďalkovití jsou v převážné většině motýli, jejichž determinace podle běžně dostupných obrazových příruček (Fajčík 2003) je možná jen u části druhů či rodů. U některých obtížně odlišitelných skupin (např. rody Scopula, Idaea, Eupithecia, Charissa aj.) je spolehlivá determinace možná jen na základě studia morfologie kopulačních orgánů. Píďalky patří mezi drobné až středně velké motýly s rozpětím křídel 5 až 57 mm. Hruď je velmi jemná, výjimečně zavalitá. Zadeček pak nejčastěji dlouhý a štíhlý. Ve srovnání s tělem vykazují křídla velmi velkou plochu. Jsou jemná a nejrůzněji zbarvená, rozmanitého tvaru. Křídla některých samic zástupců této čeledi jsou částečně nebo téměř úplně redukovaná. Tento jev se vyskytuje zejména u časně jarních či pozdně podzimních druhů.,,imága píďalek patří mezi krepuskulární živočichy, létající za soumraku. Některé druhy však vyletují až za úplné tmy. Menší počet druhů patří k živočichům heliofilním (Čelechovský 1993). Dospělce je možné nejčastěji spatřit na kmenech a listech stromů, zdech, méně často navštěvují vlhká místa či rozkládající se a zapáchající látky. Housenky jsou většinou lysé, štíhlé a protáhlé. Nejčastěji jsou krypticky zbarvené. Jen zcela výjimečně se objevují druhy, u kterých jsou pozorovány pestré housenky. Charakteristickým znakem je přítomnost tří párů pravých nohou na hrudi, 1
jednoho páru panožek na 6. abdominálním segmentu a pošinek na konci těla.,,pokud tedy housenka leze, je nucena střídavě se přichycovat předním a zadním koncem těla, čímž vzniká charakteristický pohyb, od kterého je odvozen název celé čeledi (Habáňová 2003). Pro tělo housenek jsou typické rozmanité výrůstky, které v kombinaci s kryptickým zbarvením doplněné o vztyčení přední části těla a strnulost zajišťují velmi účinnou ochranu před napadením. Píďalky jsou rozšířeny ve všech typech ekosystémů, od nížin až do hor. Tato čeleď zahrnuje i řadu tzv. škůdců ovocných a lesních dřevin. Taxonomie, systematika a determinace, zvláště některých skupin píďalek, je velmi obtížná. Z důvodu chybějících soubornějších prací je nomenklatura celé čeledi neustálená a při podrobnějším studiu se ukazuje, že dosavadní platná vědecká jména jsou často pouze mladšími synonymy. Rovněž faunistický průzkum a znalosti o rozšíření a ekologických nárocích jednotlivých druhů této čeledi jsou značně neúplné. Je třeba upozornit na to, že zánik původního stavu blízkých stanovišť, na které jsou jednotlivé druhy existenčně vázány, pokračuje rychlým tempem.,,některé druhy tudíž mohou zmizet z naší fauny dříve, než se je podaří zaregistrovat a podat o nich zprávu příštím generacím entomologů (Habáňová 2003). Z tohoto důvodu jsou velmi ceněny nálezy a popisy nových druhů (Raineri 1991, Hausmann 1994). Tribus Gnophini je v Evropě zastoupen 57 druhy v šesti rodech. Studované rody, s výjimkou druhu Siona lineata, zahrnují taxony zoogeograficky významné, vyznačující se specifickými ekologickými nároky. Jejich výskyt je proto často značně lokální, ostrůvkovitý. Z důvodu špatné prostudovanosti této skupiny je taxonomie tribu neustálená. Příbuzenské vztahy v rámci celé čeledi Geometridae jsou velmi komplikované. Díky využití moderních molekulárních metod však postupně dochází k objasňování fylogenetických vztahů (Abraham 2001). Na základě studia fylogeneze byly vykonány významné přesuny rodů v rámci podčeledi Ennominae (Beljaev 2006), do níž je řazen tribus Gnophini. V důsledku toho byla diplomová práce oproti zadání rozšířena o nově zařazené rody Glacies, Psodos a Siona, které se však od rodů Gnophos, Charissa a Elophos výrazně odlišují jak na základě morfologie, tak způsobu života. Tribu Gnophini bylo v ČR a SR doposud věnováno málo pozornosti, nabídka tematické literatury je značně omezená a málo početná. V převážné většině se jedná o rozsáhlé obrazové příručky (Fajčík 2003, Fajčík & Slamka 1996, Bělín 1999) a katalogy 2
motýlů vybraných oblastí (Laštůvka & Marek 2002, Novák & Liška 1997, Hrubý 1967, Reiprich & Okáli 1989). 3
2. CÍL DIPLOMOVÉ PRÁCE Cílem této diplomové práce je podrobná studie českých a slovenských druhů tribu Gnophini (Geometridae, Lepidoptera). Jedná se o druhy rodů Gnophos, Charissa, Elophos, Glacies, Psodos a Siona. Hlavní cíle diplomové práce: zpracování přehledu evropských druhů tribu Gnophini aktualizace, doplnění a přehledné vypracování názorných klíčů rodů a druhů pro ČR a SR obrazové zdokumentování dospělců a kopulačních orgánů podrobná analýza rozšíření jednotlivých druhů na území ČR a SR vypracování podrobných charakteristik druhů z hlediska taxonomického, zoogeografického a ekologického 4
3. METODIKA Diplomová práce navazuje na práci bakalářskou. Jedná se o monografii druhů tribu Gnophini vyskytujících se na území ČR a SR. U jednotlivých druhů jsou zpracovány údaje jednak publikované, jednak vlastní. Základem práce je: zpracování publikovaných údajů laboratorní práce terénní výzkum Zpracování publikovaných údajů: Systematické zařazení druhů bylo převzato z Fauna Europaea (02. 2010). V rámci jednotlivých druhů byla vypracována přehledná charakteristika. Nejprve je výrazně uvedeno zařazení do rodu, následuje odborný název. Pod názvem je vyobrazen vybraný druh z lícové a rubové strany. Fotografie byly v převážné většině vyhotoveny a upraveny autorkou diplomové práce. U druhu jsou dále uvedeny následující charakteristiky: biotop, bionomie, housenka a živná rostlina. Většina charakteristik byla čerpána z literatury (Fajčík 2003, Bělín 1999, Fajčík & Slamka 1996, Bleszyňski 1966, Skala 1936). Vše je pro přehled doplněno o mapu areálu druhu v rámci Evropy (převzato z Fauna Europaea 02. 2010), jejichž originál byl upraven a autorkou doplněn o legendu. V části věnované rozšíření druhu, je rozšíření sledováno ve třech základních oblastech, v Čechách (Bohemia), na Moravě (Moravia) a na Slovensku (Slovakia). Základní oblasti jsou dle geomorfologického členění ČR a SR (Demek 2006; SAŽP, MŽP SR 2002) rozděleny na podsoustavy v ČR, popřípadě oblasti v SR (pozn.: celky jsou rovnocenné, rozdíl je pouze v národním označení), které byly označeny římskými číslicemi. Geomorfologické celky pak číslicemi arabskými. Značně roztříštěné a nepřehledně lokalizované údaje byly uspořádány a jednotlivé lokality, popř. jednotlivá naleziště, přiřazena k patřičným geomorfologickým celkům. U geomorfologického celku Tatry byly údaje pro přehlednost ještě rozčleněny do podcelků. Údaje byly rozděleny na literární a sbírkové, kam byla zařazena data získaná studiem muzejního materiálu a soukromých sbírek. Pro kvantitativní a kvalitativní zhodnocení výskytu rodů a druhů byly vytvořeny následující podoblasti. 5
V Čechách byly vymezeny tyto podoblasti : 1) podoblast Poberounská (tvořená Plzeňskou pahorkatinou a Brdskou podsoustavou) 2) podoblast Středočeská (tvořená Středočeskou pahorkatinou) 3) podoblast Krušnohorská (tvořená Karlovarskou vrchovinou, Podkrušnohorskou podsoustavou a Krušnohorskou hornatinou) 4) podoblast Krkonošská (tvořená Krkonošskou a Orlickou podsoustavou) 5) podoblast Šumavská (tvořená Šumavskou hornatinou) 6) podoblast Česká tabule (tvořená Severočeskou tabulí) 7) podoblast Jihočeská pánev (tvořená Jihočeskými pánvemi) Na Moravě byly vymezeny tyto podoblasti: 1) podoblast Moravské nížiny (tvořená Jihomoravskou pánví, Západními Vněkarpatskými sníženinami a Slezskou nížinou) 2) podoblast Jihomoravská Karpatská (tvořená Jihomoravskými Karpatami a Slovensko-moravskými Karpatami) 3) podoblast Moravský kras (tvořená Brněnskou vrchovinou) 4) podoblast Severomoravská Karpatská (tvořená Západními Beskydy) 5) podoblast Jesenická (tvořená Jesenickou podsoustavou) 6) podoblast Českomoravská vrchovina (tvořená Českomoravskou vrchovinou) Na Slovensku byly vymezeny tyto podoblasti: 1) podoblast Podunajská (tvořená Podunajskou nížinou) 2) podoblast Fatransko-tatranská (tvořená Fatransko-tatranskou oblastí) 3) podoblast Slovenské rudohoří (tvořená Slovenským rudohořím) 4) podoblast Slovenské stredohoří (tvořená Slovenským stredohořím) 5) podoblast Slovenská Beskydská (tvořená Stredními a Východními Beskydy) 6) podoblast Slovenská Karpatská (tvořená Slovensko-moravskými Karpatami) 7) podoblast Východoslovenská nížina (tvořená Východoslovenskou nížinou) 8) podoblast Podhôľno-magurská (tvořená Podhôľno-magurskou oblastí) Laboratorní práce V rámci práce v laboratoři byla u vybraných druhů provedena preparace kopulačních orgánů. Předmětem zájmu byly sklerotizované části vnějšího kopulačního ústrojí. U předem vybraných druhů byla oddělena část abdomenu. Abdominální část 6
byla vložena do zkumavky s roztokem 10% hydroxidu draselného (KOH). Zkumavka pak byla ponořena do vodní lázně za stálého varu 15-30 minut. Po uvaření byla abdominální část vyjmuta a položena na petriho misku s vodou, kde byl kopulační orgán pinzetou vytržen ze zadečkové části a preparačními jehlami očištěn od zbytků blan, chlupů a nečistot. Vypreparované kopulační orgány byly uloženy na petriho misku s glycerinem. Za použití lupy pak byly jednotlivé vypreparované kopulační orgány vyfotografovány a fotografie pomocí grafického programu upraveny. K trvalému uchovávání pak byly následně uloženy do plastových ampulí naplněných glycerinem a připíchnuté na špendlík pod motýla. Jako obrazová dokumentace jsou ve většině případů použity převážně vlastní fotografie sbírkového materiálu zapůjčeného ze sbírek katedry PRF či vedoucího diplomové práce. K fotografování druhů a jejich kopulačních orgánů byl použit fotoaparát Canon 500 D. Fotografie pak byly autorkou dále graficky upraveny. Terénní výzkum V rámci terénního výzkumu byly zdokumentovány lokality a místní biotopy. Terénní výzkum byl vykonán v oblasti Jihomoravských Karpat (Přílohy: Obr. č. 32), Brněnské vrchoviny (Přílohy: Obr. č. 34), Vysokých Tater (Přílohy: Obr. č. 29) a Nízkých Tater (Přílohy: Obr. č. 30). V rámci diplomové práce byl také revidován a redeterminován materiál Vlastivědného muzea v Olomouci. Získaná data jsou zahrnuta do části věnované rozšíření druhu. 7
4. EVROPSKÉ DRUHY TRIBU GNOPHINI A JEJICH ROZŠÍŘENÍ V Evropě je v současné době známo 57 druhů motýlů zařazených do tribu Gnophini. Problémem jsou časté změny v taxonomii, zvláště pak v oblasti rodu a podrodu. V tabulce č. 1 je uvedeno aktuální (02.2010) systematické zařazení na úrovních rod až poddruh. Tab. č. 1: Výčet evropských druhů tribu Gnophini a jejich systematické zařazení Zástupce Rod Podrod Druhový název Poddruhový název Charissa (Charissa) bellieri (Oberthur, 1913) Charissa Charissa bellieri Charissa (Charissa) canariensis bartolomensis (Pinker, 1969) Charissa (Charissa) canariensis canariensis (Rebel, 1911) Charissa (Charissa) canariensis teidensis (Pinker, 1969) Charissa Charissa canariensis bartolomensis Charissa Charissa canariensis canariensis Charissa Charissa canariensis teidensis Charissa (Charissa) canariensis (Rebel, 1911) Charissa Charissa canariensis Charissa (Charissa) certhiatus (Rebel & Zerny, 1931) Charissa Charissa certhiatus Charissa (Charissa) obscurata (Denis & Schiffermuller, 1775) Charissa (Cnestrognophos) mutilata (Staudinger, 1879) Charissa Charissa obscurata Charissa Cnestrognophos mutilata Charissa (Cnestrognophos) pentheri (Rebel, 1904) Charissa Cnestrognophos pentheri Charissa (Costignophos) avilarius (Reisser, 1936) Charissa Costignophos avilarius Charissa (Costignophos) crenulata (Staudinger, 1871) Charissa Costignophos crenulata Charissa (Costignophos) italohelveticus (Rezbanyai- Reser, 1986) Charissa (Costignophos) pullata (Denis & Schiffermuller, 1775) Charissa (Euchrognophos) assoi (Redondo & Gaston, 1997) Charissa Costignophos italohelveticus Charissa Costignophos pullata Charissa Euchrognophos assoi Charissa (Euchrognophos) corsica (Oberthur, 1913) Charissa Euchrognophos corsica Charissa (Euchrognophos) dubitaria (Staudinger, 1892) Charissa Euchrognophos dubitaria Charissa (Euchrognophos) mucidaria (Hubner, 1799) Charissa Euchrognophos mucidaria Charissa (Euchrognophos) subtaurica (Wehrli, 1932) Charissa Euchrognophos subtaurica Charissa (Euchrognophos) variegata (Duponchel, 1830) Charissa (Kemtrognophos) ambiguata sheljuzhkoi (Schawerda, 1924) Charissa (Kemtrognophos) ambiguata (Duponchel, 1830) Charissa Euchrognophos variegata Charissa Kemtrognophos ambiguata sheljuzhkoi Charissa Kemtrognophos ambiguata 8
Charissa (Kemtrognophos) onustaria (Herrich- Schaffer, 1852) Charissa (Kemtrognophos) predotae (Schawerda, 1929) Charissa (Kemtrognophos) zeitunaria (Staudinger, 1901) Charissa Kemtrognophos onustaria Charissa Kemtrognophos predotae Charissa Kemtrognophos zeitunaria Charissa (Neognophina) intermedia (Wehrli, 1917) Charissa Neognophina intermedia Charissa (Neognophina) supinaria (Mann, 1854) Charissa Neognophina supinaria Charissa (Rhopalognophos) glaucinaria (Hubner, 1799) Charissa Rhopalognophos glaucinaria Elophos (Elophos) andereggaria (de La Harpe, 1853) Elophos Elophos andereggaria Elophos (Elophos) caelibaria (Heydenreich, 1851) Elophos Elophos caelibaria Elophos (Elophos) operaria (Hubner, 1813) Elophos Elophos operaria Elophos (Elophos) unicoloraria (Staudinger, 1871) Elophos Elophos unicoloraria Elophos (Elophos) zelleraria (Freyer, 1836) Elophos Elophos zelleraria Elophos (Elophos) zirbitzensis (Pieszcek, 1902) Elophos Elophos zirbitzensis Elophos (Yezognophos) dilucidaria (Denis & Schiffermuller, 1775) Elophos Yezognophos dilucidaria Elophos (Yezognophos) dognini (Thierry-Mieg, 1910) Elophos Yezognophos dognini Elophos (Yezognophos) serotinaria (Denis & Schiffermuller, 1775) Elophos Yezognophos serotinaria Elophos (Yezognophos) sproengertsi (Pungeler, 1914) Elophos Yezognophos sproengertsi Elophos (Yezognophos) vittaria (Thunberg, 1788) Elophos Yezognophos vittaria Glacies alpinata (Scopoli, 1763) Glacies alpinata Glacies alticolaria (Mann, 1853) Glacies alticolaria Glacies baldensis (Wolfsberger, 1966) Glacies baldensis Glacies bentelii (Ratzer, 1890) Glacies bentelii Glacies burmanni (Tarmann, 1984) Glacies burmanni Glacies canaliculata (Hochenwarth, 1785) Glacies canaliculata Glacies coracina (Esper, 1805) Glacies coracina Glacies noricana (Wagner, 1898) Glacies noricana Glacies perlinii (Turati, 1915) Glacies perlinii Glacies spitzi (Rebel, 1906) Glacies spitzi Glacies wehrlii (Vorbrodt & Muller-Rutz, 1918) Glacies wehrlii Gnophos (Dicrognophos) sartata Treitschke, 1827 Gnophos Dicrognophos sartata Gnophos (Gnophos) furvata (Denis & Schiffermuller, 1775) Gnophos (Gnophos) obfuscata (Denis & Schiffermuller, 1775) Gnophos Gnophos furvata Gnophos Gnophos obfuscata Gnophos (Odontognophos) dumetata Treitschke, 1827 Gnophos Odontognophos dumetata 9
Gnophos (Odontognophos) perspersata Treitschke, 1827 Gnophos Odontognophos perspersata Gnophos (Odontognophos) zacharia Staudinger, 1879 Gnophos Odontognophos zacharia Psodos quadrifaria (Sulzer, 1776) Psodos quadrifaria Siona lineata (Scopoli, 1763) Siona lineata Zdroj: Upravila Eva Chytrá podle FAUNA EUROPAEA online. cit. 2010-02-22. Dostupné z URL: <http://www.faunaeur.org > Pro některé zástupce tribu Gnophini je typický ostrůvkovitý, v občasných případech i endemický výskyt. Toto platí zejména pro druhy ostrovní (např. Charissa canariensis s poddruhy). Pevninské druhy mají často velmi rozlehlý areál, například Charissa obscurata, Gnophos obfuscata (Tab. č. 2). V České republice se ze zájmového taxonu vyskytuje 13 druhů, na Slovensku 17 druhů (v Tab. č. 2 vyznačeny tučně). Tyto druhy jsou vázány na specifické biotopy a na území České a Slovenské republiky se vyskytují lokálně, s výjimkou druhu Siona lineata, který je všeobecně rozšířený. Tab. č. 2: Evropští zástupci tribu Gnophini podle oblasti rozšíření Zástupce Oblast rozšíření Charissa (Charissa) bellieri (Oberthur, 1913) Charissa (Charissa) canariensis bartolomensis (Pinker, 1969) Charissa (Charissa) canariensis canariensis (Rebel, 1911) Charissa (Charissa) canariensis teidensis (Pinker, 1969) Charissa (Charissa) canariensis (Rebel, 1911) Charissa (Charissa) certhiatus (Rebel & Zerny, 1931) Charissa (Charissa) obscurata (Denis & Schiffermuller, 1775) Charissa (Cnestrognophos) mutilata (Staudinger, 1879) Charissa (Cnestrognophos) pentheri (Rebel, 1904) Charissa (Costignophos) avilarius (Reisser, 1936) Korsika, Sardinie Kanárské ostrovy Kanárské ostrovy Kanárské ostrovy Kanárské ostrovy Albánie, Bulharsko, Řecko, Makedonie, Slovinsko, Černá Hora, Srbsko Albánie, Andora, Rakousko, Belgie, Bosna a Hercegovina, Velká Británie, Bulharsko, Channel Is., Chorvatsko, Česká r., Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Německo, Řecko, Maďarsko, Irsko, Itálie, Litva, Lotyšsko, Makedonie, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Rusko (evropská část), Sardinie, Sicílie, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Srbsko a Černá hora, Nizozemsko, Ukrajina Turecko (evropská část), Řecko Makedonie Španělsko 10
Charissa (Costignophos) crenulata (Staudinger, 1871) Charissa (Costignophos) italohelveticus (Rezbanyai-Reser, 1986) Charissa (Costignophos) pullata (Denis & Schiffermuller, 1775) Charissa (Euchrognophos) assoi (Redondo & Gaston, 1997) Charissa (Euchrognophos) corsica (Oberthur, 1913) Charissa (Euchrognophos) dubitaria (Staudinger, 1892) Charissa (Euchrognophos) mucidaria (Hubner, 1799) Charissa (Euchrognophos) subtaurica (Wehrli, 1932) Charissa (Euchrognophos) variegata (Duponchel, 1830) Charissa (Kemtrognophos) ambiguata sheljuzhkoi (Schawerda, 1924) Charissa (Kemtrognophos) ambiguata (Duponchel, 1830) Charissa (Kemtrognophos) onustaria (Herrich-Schaffer, 1852) Charissa (Kemtrognophos) predotae (Schawerda, 1929) Charissa (Kemtrognophos) zeitunaria (Staudinger, 1901) Charissa (Neognophina) intermedia (Wehrli, 1917) Charissa (Neognophina) supinaria (Mann, 1854) Charissa (Rhopalognophos) glaucinaria (Hubner, 1799) Elophos (Elophos) andereggaria (de La Harpe, 1853) Elophos (Elophos) caelibaria (Heydenreich, 1851) Elophos (Elophos) operaria (Hubner, 1813) Elophos (Elophos) unicoloraria (Staudinger, 1871) Andora, Francie, Španělsko Francie, Itálie, Švýcarsko Albánie, Rakousko, Belgie, Bulharsko, Česká r., Francie, Německo, Řecko, Maďarsko, Itálie, Makedonie, Polsko, Rumunsko, Sicílie, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švýcarsko Španělsko Korsika, Sardinie Kréta, Řecko Andora, Baleáry, Bulharsko, Korsika, Kréta, Řecko, Francie, Gibraltar, Itálie, Malta, Portugalsko, Sardinie, Sicílie, Španělsko, Švýcarsko Kypr Albánie, Rakousko, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Chorvatsko, Francie, Řecko, Maďarsko, Itálie, Makedonie, Malta, Portugalsko, Rumunsko, Sicílie, Slovinsko, Švýcarsko, Ukrajina Rusko (východ evropské části) Andora, Rakousko, Bulharsko, Česká r., Estonsko, Francie, Německo, Řecko, Maďarsko, Itálie, Litva, Lotyšsko, Makedonie, Polsko, Rumunsko, Rusko (evropská část), Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švýcarsko Albánie, Bulharsko, Korsika, Francie, Řecko, Itálie, Makedonie, Rumunsko, Sicílie, Portugalsko, Španělsko Kréta Rakousko, Bulharsko, Česká r., Německo, Řecko, Maďarsko, Makedonie, Polsko, Rumunsko, Slovensko, Švýcarsko Albánie, Chorvatsko, Řecko, Itálie, Makedonie, Slovinsko Albánie, Andora, Rakousko, Bulharsko, Chorvatsko, Česká r., Francie, Německo, Řecko, Itálie, Makedonie, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Sicílie, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švýcarsko Itálie, Švýcarsko Rakousko, Francie, Německo, Itálie, Slovinsko, Španělsko, Švýcarsko Rakousko, Česká r., Itálie, Polsko, Rumunsko, Slovensko, Švýcarsko Francie, Španělsko, Švýcarsko 11
Elophos (Elophos) zelleraria (Freyer, 1836) Elophos (Elophos) zirbitzensis (Pieszcek, 1902) Elophos (Yezognophos) dilucidaria (Denis & Schiffermuller, 1775) Elophos (Yezognophos) dognini (Thierry-Mieg, 1910) Elophos (Yezognophos) serotinaria (Denis & Schiffermuller, 1775) Elophos (Yezognophos) sproengertsi (Pungeler, 1914) Elophos (Yezognophos) vittaria (Thunberg, 1788) Glacies alpinata (Scopoli, 1763) Glacies alticolaria (Mann, 1853) Glacies baldensis (Wolfsberger, 1966) Glacies bentelii (Ratzer, 1890) Glacies burmanni (Tarmann, 1984) Glacies canaliculata (Hochenwarth, 1785) Glacies coracina (Esper, 1805) Glacies noricana (Wagner, 1898) Glacies perlinii (Turati, 1915) Glacies spitzi (Rebel, 1906) Glacies wehrlii (Vorbrodt & Muller-Rutz, 1918) Gnophos (Dicrognophos) sartata Treitschke, 1827 Gnophos (Gnophos) furvata (Denis & Schiffermuller, 1775) Rakousko, Německo, Itálie, Lichtenštejnsko, Slovinsko, Švýcarsko Rakousko Rakousko, Belgie, Bulharsko, Česká r., Francie, Německo, Itálie, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švýcarsko Andora, Francie, Itálie, Španělsko, Švýcarsko Francie, Německo, Maďarsko, Itálie, Slovensko, Slovinsko, Švýcarsko Francie Rakousko, Česká r., Estonsko, Finsko, Francie, Německo, Itálie, Norsko, Polsko, Rumunsko, Rusko (evropská část), Slovensko, Slovinsko, Švýcarsko Rakousko, Česká r., Francie, Německo, Itálie, Polsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko, Švýcarsko Rakousko, Francie, Itálie, Švýcarsko Itálie Andora, Francie, Itálie, Rumunsko, Španělsko, Švýcarsko Rakousko Rakousko, Francie, Německo, Itálie, Makedonie, Polsko, Rumunsko, Slovensko, Španělsko, Švýcarsko Rakousko, Velká Británie, Bulharsko, Finsko, Francie, Německo, Itálie, Norsko, Polsko, Rumunsko, Rusko (sever evropské části), Slovinsko, Slovensko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko Rakousko, Francie, Německo, Itálie, Polsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko Itálie Rakousko, Slovinsko Švýcarsko Albánie, Bulharsko, Korsika, Kréta, Chorvatsko, Kyklady, Kypr, Turecko (evropská část), Řecko, Itálie, Makedonie, Sardinie, Sicílie, Ukrajina Albánie, Rakousko, Belgie, Bulharsko, Česká r., Francie, Německo, Řecko, Maďarsko, Itálie, Lichtenštejnsko, Makedonie, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švýcarsko, Nizozemsko 12
Gnophos (Gnophos) obfuscata (Denis & Schiffermuller, 1775) Gnophos (Odontognophos) dumetata Treitschke, 1827 Gnophos (Odontognophos) perspersata Treitschke, 1827 Gnophos (Odontognophos) zacharia Staudinger, 1879 Psodos quadrifaria (Sulzer, 1776) Siona lineata (Scopoli, 1763) Albánie, Andora, Rakousko, Velká Británie, Bulharsko, Estonsko, Turecko (evropská část), Finsko, Francie, Německo, Řecko, Irsko, Itálie, Litva, Lucembursko, Makedonie, Norsko, Portugalsko, Rumunsko, Rusko (sever evropské části), Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Srbsko a Černá Hora Rakousko, Chorvatsko, Česká r., Francie, Německo, Řecko, Maďarsko, Irsko, Itálie, Makedonie, Polsko, Rumunsko, Rusko (evropská část), Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Ukrajina, Srbsko a Černá Hora Gibraltar, Portugalsko, Španělsko Kréta Albánie, Andora, Rakousko, Česká r., Francie, Německo, Itálie, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švýcarsko Albánie, Andora, Rakousko, Bělorusko, Belgie, Bosna a Hercegovina, Velká Británie, Bulharsko, Korsika, Chorvatsko, Česká r., Dánsko, Estonsko, Turecko (evropská část), Finsko, Francie, Německo, Řecko, Maďarsko, Itálie, Litva, Lichtenštejnsko, Lotyšsko, Lucembursko, Makedonie, Norsko, Polsko, Rumunsko, Rusko (evropská část), Sicílie, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Nizozemsko, Ukrajina Zdroj: Upravila Eva Chytrá podle FAUNA EUROPAEA online. cit. 2010-02-22. Dostupné z URL: <http://www.faunaeur.org > 13
5. URČOVACÍ KLÍČ ČESKÝCH A SLOVENSKÝCH DRUHŮ TRIBU GNOPHINI Klíč byl vytvořen na základě polského originálu (Bleszyňski 1966) a doplněn (Fajčík & Slamka 1996) o druhy Elophos serotinaria (Den. & Schiff.), Glacies canaliculata (Hchw.), Glacies coracina (Esp.) a Glacies noricana (Wagner). Podle rodů je rozdělen na dvě hlavní kapitoly. Kapitola 5.1. se zabývá rody Gnophos, Elophos a Charissa, kapitola 5.2. pak rody Psodos, Glacies a Siona. Klíč byl doplněn i obrazově. 5.1. Rod: Gnophos, Elophos a Charissa Determinace imág druhů náležejících do rodů Gnophos, Elophos a Charissa na základě vnějších znaků (Kap. 5.1.1.) je obtížná a někdy nespolehlivá. Pro názornost je klíč k určování dospělců na základě vnějších znaků doplněn o fotografie hlavních determinačních znaků (Obr. č. 1 - Obr. č. 11). Druhy jsou ve své barevnosti často velmi variabilní, vyskytují se od tmavých až po světlé varianty. Spolehlivá determinace je možná pouze na základě studia morfologie kopulačních orgánů. Na rozdíl od ostatních zástupců čeledi Geometridae, lze tyto druhy velmi přesně determinovat jak na základě samčích kopulačních orgánů (Kap. 5.1.2.), tak na základě samičích kopulačních orgánů (Kap. 5.1.3.), mezi nimiž jsou výrazné rozdíly. Klíče k určování na základě kopulačních orgánů jsou obrazově doplněny (Fajčík & Slamka 1996). Obecná stavba kopulačních orgánů (Fajčík & Slamka 1996) je k dispozici v přílohách (Obr. č. 1 - Obr. č. 3), reálné fotografie kopulačních orgánů samců (Obr. č. 4 - Obr. č. 12) a samic (Obr. č. 21 - Obr. č. 25) jsou k dispozici taktéž v přílohách. 5.1.1. Klíč k určování dospělců na základě vnějších znaků 1. Vnější okraj předního křídla silně zvlněný. Na rubu předního křídla světlá vnější přepážka, z vnitřní strany méně výrazná. Tykadla samce nitkovitá... 2. -. Vnější okraj předního křídla rovný nebo nepříliš zvlněný. Tykadla samce nitkovitá nebo keříčkovitá... 4. 2. Na předním i zadním křídle vnitřní přepážka hodně nevýrazná, na žilkách málo zřetelné černé skvrny. 14
Délka předního křídla 21-25 mm. Křídla světle hnědá, tmavé přepážky nevýrazné, téměř nezřetelné. Vnitřní přepážka na dolním křídle lehce naznačena...g. dumetata Tr. Obr. č. 1: Určovací znaky Gnophos dumetata Tr. a) líc předního křídla b) líc zadního křídla c) tykadla samce Foto: Eva Chytrá -. Na předním i zadním křídle vnitřní linie hodně výrazné, na žilkách málo zřetelné černé skvrny. Na předním a zadním křídle výrazná, oválná středová skvrna... 3. 3. Délka předního křídla 21 mm. Na předním a zadním křídle vnější pole jasnější než vnitřní. Délka předního křídla 23-30 mm. Křídla tmavě hnědá, výrazné vnější přepážky. Na předním křídle středová skvrna. Vnitřní přepážka velmi výrazná. Na zadním křídle náznak středové skvrny... G. furvata (Den. & Shiff.) Obr. č. 2: Určovací znaky Gnophos furvata (Den. & Shiff.) a) líc předního křídla b) líc zadního křídla c) tykadla samce Foto: Eva Chytrá -. Délka předního křídla nepřekračuje 20 mm. Na předním a zadním křídle vnější pole zbarveno podobně jako středové. Délka předního křídla 17-19 mm. Křídla zbarveny rovnoměrně, tmavě hnědé se světlejším probarvením. Vnější přepážka na předním i zadním křídle velmi výrazná, zoubkovaná. Vnitřní přepážka na zadním křídle chybí. Středové skvrny na obou 15
křídlech velmi výrazné, oválné, se světlým středem.... Ch. obscurata (Den. & Shiff.) Obr. č. 3: Určovací znaky Charissa obscurata (Den. & Shiff.), variabilita a) líc předního křídla 1 b) líc předního křídla 2 c) líc zadního křídla Foto: Eva Chytrá, Zdeněk Laštůvka 4. Tykadla samce nitkovitá. Na rubu předního i zadního křídla dobře viditelná světlá vnější přepážka... 5. -. Tykadla samce keříčkovitá. Na rubu předního i zadního křídla méně viditelná světlá vnější přepážka... 7. 5. Světlá vnější přepážka na rubu předního a zadního křídla výrazně odděluje vnější tmavé pole. Délka předního křídla 15-19 mm. Křídla velmi rozmanitého zbarvení, světle šedé až hnědé, s nevýraznými tmavšími příčnými přepážkami. Na předním křídle středová skvrna. Vnější okraj, hlavně zadního křídla, vlnitý. Na rubu křídel dvě výrazné tmavé linie... Ch. glaucinaria (Hbn.) Obr. č. 4: Určovací znaky Charissa glaucinaria (Hbn.) a) líc předního křídla b) líc zadního křídla c) rub předního křídla Foto: Eva Chytrá Nebo: Velmi podobný Ch. glaucinaria (Hbn.), zbarvení tmavší, nejčastěji hnědavo- žluté...ch. intermedia Wehrli 16
Obr. č. 5: Určovací znaky Charissa intermedia Wehrli a) líc předního křídla b) líc zadního křídla Foto: Zdeněk Laštůvka -. Světlá vnější přepážka na rubu předního i zadního křídla odděluje tmavě hnědé vnější pole... 6. 6. Křídla světlá, šedavá. Světlá vnější přepážka na rubu křídel velmi výrazná. Délka předního křídla je 18-20 mm. Na křídlech velmi nevýrazný příčný pruh. Na obou křídlech středová skvrna, oválná se světlým středem. Vnější okraj předního křídla je rovný... Ch. pullata (Den. & Schiff.) Obr. č. 6: Určovací znaky Charissa pullata (Den. & Schiff.), variabilita a) líc předního křídla 1 b) líc předního křídla 2 c) líc zadního křídla d) rub předního křídla Foto: Eva Chytrá, Zdeněk Laštůvka -. Šedá křídla. Světlý vnější pruh na spodní straně křídel, velmi nevýrazný. Délka předního křídla je 17 19 mm. Je o něco menší a tmavěji zbarvený než předchozí druh. Příčky o něco výraznější než u Charissa pullata (Den. & Schiff.)....Ch. ambiguata (Dup.) Obr. č. 7: Určovací znaky Charissa ambiguata (Dup.), variabilita a) líc předního křídla 1 b) líc předního křídla 2 c) líc zadního křídla Foto: Zdeněk Laštůvka 17
7. Tělo světle šedé. Délka předního křídla 16-19 mm. Křídla světle šedá, vnější přepážka na obou křídlech velmi výrazná, zoubkovaná. Středová skvrna na obou párech křídel oválná, se světlým středem. Vnější okraj předního křídla téměř rovný... E. dilucidaria (Den. & Schiff.) Obr. č. 8: Určovací znaky Elophos dilucidaria (Den. & Schiff.) a) líc předního křídla b) líc zadního křídla c) tykadla samce Foto: Zdeněk Laštůvka -. Tělo světle šedé až hnědé... 9. 8. Tělo bělavo- žluté. Délka předního křídla je 17-19 mm. Podobný předchozímu druhu, barva křídel bělavo- žlutá. Vnější přepážka málo výrazná, zoubkovaná. Vnitřní přepážka téměř chybí. Středová skvrna na obou párech křídel oválná, se světlým středem. Vnitřní okraj předního křídla u těla mírně vyklenutý... E. serotinaria (Den. & Schiff.) Obr. č. 9: Určovací znaky Elophos serotinaria (Den. & Schiff.) a) líc předního křídla b) líc zadního křídla Foto: Zdeněk Laštůvka 9. Samec. Vnitřní okraj předního křídla u těla mírně prohnutý. Křídla tmavě šedá až hnědavá. 18
Délka předního křídla 19-20 mm. Samice s redukovanými křídly. Kresba na křídlech nevýrazná. Středové skvrny nemají světlé středy. Vnitřní okraj předního křídla rovný... E. operaria (Hbn.) Obr. č. 10: Určovací znaky Elophos operaria (Hbn.) a) líc předního křídla b) líc zadního křídla c) samice Zdroj: FAJČÍK J. & SLAMKA F. (1996): Motýle strednej Európy I.- 113 pp., Slamka, Bratislava. -. Samec jako samice. Vnitřní okraj předního křídla zřetelně vypouklý. Hnědý odstín křídel. Délka předního křídla 19-20 mm. Přepážky na křídlech velmi výrazné. Jasně vyznačeny obě přepážky na předním křídle. Vnější okraj předního křídla rovný... E. vittaria (Thnbg.) Obr. č. 11: Určovací znaky Elophos vittaria (Thnbg.) a) líc předního křídla b) líc zadního křídla c) tykadla samce Foto: Eva Chytrá 5.1.2. Klíč k určování samců na základě kopulačních orgánů 1. Uncus široký s výrazným výrustkem. Gnathos zakrnělý. Costa opatřena dvěma štětinkami. Štětinky také při aedeagusu. Aedeagus bez trnu (Přílohy: Obr. č. 7)... E. dilucidaria (Den. & Schiff.) 19
Obr. č. 12: Kopulační orgány Elophos dilucidaria (Den. & Schiff.) Zdroj: FAJČÍK J. & SLAMKA F. (1996): Motýle strednej Európy I.- 113 pp., Slamka, Bratislava. -. Uncus široký, na vrcholu špičatý, bez výrustku... 2. -. Uncus široký, na vrcholu se zužuje, s tmavým výrustkem. Gnathos zakrnělý, costa výrazně oddělena od valvy, opatřena výrazným trnem. Štětinky při valvě. Saccus výrazný, hranatý. Aedeagus úzký, dlouhý, oválně zahnutý... E. serotinaria (Den. & Schiff.) Obr. č. 13: Kopulační orgány Elophos serotinaria (Den. & Schiff.) Zdroj: FAJČÍK J. & SLAMKA F. (1996): Motýle strednej Európy I.- 113 pp., Slamka, Bratislava. 2. Aedeagus zakřivený. Pravá costa opatřena jedním, levá dvěma dlouhými štěty. Gnathos dobře vyvinutý... G. furvata (Den. & Shiff.) -. Aedeagus nezakřivený, štěty bez trnů... 3. 3. V aedeagusu jeden dlouhý trn... 4. -. V aedeagusu chybí trny nebo je jich více než jeden... 6. 4. Aedeagus u konce s bočními lístky... 6. -. Aedeagus u konce není rozlišen... 5. 5. Costa tvoří krátký výrůstek opatřený výrazným háčkovitým, zahnutým štětem. Gnathos je dobře vyvinutý. Trn je v aedeagusu silně vychýlený (Přílohy: Obr. č. 12)... Ch. ambiguata (Dup.) 20
Obr. č. 14: Kopulační orgány Charissa ambiguata Dup. Zdroj: FAJČÍK J. & SLAMKA F. (1996): Motýle strednej Európy I.- 113 pp., Slamka, Bratislava. -. Costa je bez výrůstku opatřeného háčkovitě zahnutým štětem. Gnathos je dobře vyvinutý. Trn je stejně dlouhý jako aedeagus a není moc zahnutý (Přílohy: Obr. č. 8- Obr. č. 9)... Ch. glaucinaria (Hbn.) Obr. č. 15: Kopulační orgány Charissa glaucinaria (Hbn.) Zdroj: FAJČÍK J. & SLAMKA F. (1996): Motýle strednej Európy I.- 113 pp., Slamka, Bratislava. 6. Costa tvoří výrazný výrůstek opatřený dlouhým, háčkovitě zahnutým štětem. Gnathos je dobře vyvinutý. V aedeagusu je 1 dlouhý, tenký trn (Přílohy: Obr. č. 10 - Obr. č. 11)... Ch. obscurata (Den. & Schiff.) -. Costa netvoří výrazný výrůstek opatřený dlouhým, háčkovitě zahnutým štětem... 7. 7. Costa je výrazně oddělená od valvy... 8. -. Costa nevýrazně oddělená od valvy... 9. 8. Aedeagus bez trnů, opatřen dvěma mělkými rýhami. Uncus opatřený množstvím štětů. Saccus pokrytý drobnými štětinkami... G. dumetata Tr. -. Aedeagus s jedním dlouhým a jedním krátkým trnem. Costa na koncích pokryta štětinkami. Báze aedeagusu rozčleněna na části. Aedeagus s bočními lištami (Přílohy: Obr. č. 6)... Ch. pullata (Den. & Schiff.) 21
Obr. č. 16: Kopulační orgány Charissa pullata (Den. & Schiff.) Zdroj: FAJČÍK J. & SLAMKA F. (1996): Motýle strednej Európy I.- 113 pp., Slamka, Bratislava. 9. Ramena báze aedeagusu pokryta štětinkami... E. operaria (Hbn.) Obr. č. 17: Kopulační orgány Elophos operaria (Hbn.) Zdroj: FAJČÍK J. & SLAMKA F. (1996): Motýle strednej Európy I.- 113 pp., Slamka, Bratislava. -. Ramena báze aedeagusu nejsou pokryta štětinkami... 10. 10. Costa opatřena několika štěty. Aedeagus hákovitě zahnutý s několika trny (Přílohy: Obr. č. 4 - Obr. č. 5)... E. vittaria (Thnbg.) Obr. č. 18: Kopulační orgány Elophos vittaria (Thnbg.) Zdroj: FAJČÍK J. & SLAMKA F. (1996): Motýle strednej Európy I.- 113 pp., Slamka, Bratislava. -. Costa není opatřena štěty. Aedeagus není hákovitě zahnutý, bez trnů, na konci pokrytý jemnými trny... Ch. intermedia Wehrli. 22
Obr. č. 19: Kopulační orgány Charissa intermedia Wehrli. Zdroj: FAJČÍK J. & SLAMKA F. (1996): Motýle strednej Európy I.- 113 pp., Slamka, Bratislava. 5.1.3. Klíč k určování samic na základě kopulačních orgánů 1. V kopulačním váčku silně sklerotizovaná a výrazně zoubkovaná pásma... 2. -. V kopulačním váčku chybí silně sklerotizovaná a výrazně zoubkovaná pásma... 4. 2. V kopulačním váčku kromě zoubkovaných pásem jsou silně sklerotizované sloupky... 3. -. V kopulačním váčku pouze zoubkovaná pásma. Silně sklerotizované sloupkovité části chybí... Ch. glaucinaria (Hbn.) Obr. č. 20: Kopulační orgány Charissa glaucinaria (Hbn.) Zdroj: FAJČÍK J. & SLAMKA F. (1996): Motýle strednej Európy I.- 113 pp., Slamka, Bratislava. 3. Vstupní okraj do kopulačního váčku je hladký. Silně sklerotizovaný, zoubkovaná pásma ve váčku začínají dost daleko od jejich ústí. Ústí váčku je delší než u dalšího druhu (Přílohy: Obr. č. 23)... Ch. obscurata (Den. & Schiff.) -. Silně sklerotizovaná, zoubkovaná pásma ve váčku začínají hned za vstupem do jejich ústí. Ústí váčku je velmi krátké, v podobě kroužku (Přílohy: Obr. č. 25)... Ch. pullata (Den. & Schiff.) 23
Obr. č. 21: Kopulační orgány Charissa pullata (Den. & Schiff.) Zdroj: FAJČÍK J. & SLAMKA F. (1996): Motýle strednej Európy I.- 113 pp., Slamka, Bratislava. 4. Zadní okraj subgenitální destičky s výrazným a širokým vydmutím se silně zaostřenými kouty... 5. -. Zadní okraj subgenitální destičky bez vydmutí se silně zaostřenými kouty... 6. 5. Ústí váčku je úzké... G. furvata (Den. & Schiff.) -. Ústí váčku je široké (Přílohy: Obr. č. 22)... E. vittaria (Thnbg.) Obr. č. 22: Kopulační orgány Elophos vittaria (Thnbg.) Zdroj: FAJČÍK J. & SLAMKA F. (1996): Motýle strednej Európy I.- 113 pp., Slamka, Bratislava. 6. Ve váčku je výrazné znaménko... 7. -. Ve váčku chybí znaménko, ale místo toho je tam velký, podlouhlý, silně sklerotizovaný útvar... Ch. ambiguata Dup. Obr. č. 23: Kopulační orgány Charissa ambiguata Dup. Zdroj: FAJČÍK J. & SLAMKA F. (1996): Motýle strednej Európy I.- 113 pp., Slamka, Bratislava. 7. Znaménko ve váčku je výrazně prodloužené, s rovnými okraji... G. dumetata Tr. 24
-. Znaménko ve váčku je okrouhlé, vypadá jako hvězda s výrazně zoubkovanými okraji (Přílohy: Obr. č. 21)... E. dilucidaria (Den. & Schiff.) Obr. č. 24: Kopulační orgány Elophos dilucidaria (Den. & Schiff.) Zdroj: FAJČÍK J. & SLAMKA F. (1996): Motýle strednej Európy I.- 113 pp., Slamka, Bratislava. -. Znaménko ve váčku je okrouhlé, s výrazně zoubkovanými okraji, se světlým středem (Přílohy: Obr. č. 24)... E. serotinaria (Den. & Schiff.) Obr. č. 25: Kopulační orgány Elophos serotinaria (Den. & Schiff.) Zdroj: FAJČÍK J. & SLAMKA F. (1996): Motýle strednej Európy I.- 113 pp., Slamka, Bratislava. 5.2. Rod: Glacies, Psodos a Siona Determinace imág druhů náležejících do rodů Psodos Treitschke, 1825 a Siona Duponchel, 1829 není obtížná již na základě vnějších znaků (Kap. 5.2.1.), u rodu Glacies je spolehlivé určení často možné jen na základě studia kopulačních orgánů samců. Pro názornost je klíč k určování dospělců na základě vnějších znaků a kopulačních orgánů samců doplněn fotografiemi hlavních determinačních znaků (Obr. č. 26, Obr. č. 29, Obr. č. 31, Obr. č. 33, Obr. č. 35). Klíč je obrazově doplněn o nákresy kopulačních orgánů samců a samic (Fajčík & Slamka 1996). Obecná stavba kopulačních orgánů (Fajčík & Slamka 1996) je k dispozici v přílohách (Obr. č. 1 - Obr. č. 3), reálné fotografie kopulačních orgánů samců taktéž (Obr. č. 13 - Obr. č. 20). 25
5.2.1. Klíč k určování dospělců na základě vnějších znaků a kopulačních orgánů samců 1. Na předním i zadním křídle jasná, velká, oranžová skvrna. Délka předního křídla 11-13 mm. Křídla tmavě hnědá s výraznou oranžovou skvrnou. V kopulačním ústrojí samce costa s malým výrustkem, opatřena párovými štěty. Aedeagus se zahnutým trnem (Přílohy: Obr. č. 15 - Obr. č. 16)... P. quadrifaria (Sulz.) Obr. č. 26: Určovací znaky Psodos quadrifaria (Sulz.) a) líc předního křídla b) líc zadního křídla Foto: Eva Chytrá -. Na předním a zadním křídle chybí jasná, oranžová skvrna... 2. 2. Křídla jednobarevná, tmavě hnědá, bez jakékoliv kresby. Délka předního křídla asi 12 mm. Křídla bez kresby, tmavě hnědá. Samec: Valva výrazně oddělena od costy. Valva výrazně vykrojená. Costa opatřena velkým výrustkem pokrytým štětinkami. Štětinky i na distální části costy. Uncus tupě zakončený (Přílohy: Obr. č. 13 - Obr. č. 14)... G. alpinata (Scop.) Obr. č. 27: Určovací znaky Glacies alpinata (Scop.) a) líc předního křídla b) líc zadního křídla Foto: Eva Chytrá 26
Obr. č. 28: Kopulační orgány Glacies alpinata (Scop.) Zdroj: FAJČÍK J. & SLAMKA F. (1996): Motýle strednej Európy I.- 113 pp., Slamka, Bratislava. -. Na křídlech vystupuje kresba v podobě přepážek a středových skvrn. Délka předního křídla 12-14 mm. Křídla tmavá, se zeleným odleskem. Na předním křídle zřetelná vnitřní přepážka i středová skvrna. Na zadním křídle vnitřní přepážka chybí. Samec: Uncus výrazně vyvinutý. Gnathos zakrnělý. Costa výrazně oddělena od valvy. Costa s několika menšími trny (Přílohy: Obr. č. 19 - Obr. č. 20)... G. canaliculata (Hchw.) Obr. č. 29: Určovací znaky Glacies canaliculata (Hchw.) a) líc předního křídla b) líc zadního křídla Foto: Eva Chytrá Obr. č. 30: Kopulační orgány Glacies canaliculata (Hchw.) Zdroj: FAJČÍK J. & SLAMKA F. (1996): Motýle strednej Európy I.- 113 pp., Slamka, Bratislava. 27
Nebo: Délka předního křídla asi 12 mm. Na předních křídlech se střední pole k zadnímu okraji výrazněji zužuje [porov. G. noricana (Wagner)]. Přední křídla jsou bez zeleného odlesku. U samic často převládá stříbrno-šedý poprašek. Samec: Valva výrazně opatřena štětinkami téměř po celé ploše. Ke konci se zužuje. Costa zahnutá, opatřena štětinkami. Saccus nálevkovitého tvaru. Aedeagus na konci s jemnými štětinkami (Přílohy: Obr. č. 17- Obr. č. 18)... G. coracina (Esp.) Obr. č. 31: Určovací znaky Glacies coracina (Esp.) a) líc předního křídla b) líc zadního křídla Foto: Eva Chytrá Obr. č. 32: Kopulační orgány Glacies coracina (Esp.) Zdroj: FAJČÍK J. & SLAMKA F. (1996): Motýle strednej Európy I.- 113 pp., Slamka, Bratislava. Nebo: Délka předního křídla asi 13 mm. Na předních křídlech se střední pole k zadnímu okraji jen málo zužuje. Křídla mají zelený odlesk. Samec: Uncus špičatý. Costa výrazně oddělena od valvy. Costa nedosahuje konce valvy, je opatřena několika trny. Valva křídlovitého tvaru. Saccus vidličkovitě rozdělený... G. noricana (Wagner) 28
Obr. č. 33: Určovací znaky Glacies noricana (Wagner) a) líc předního křídla b) líc zadního křídla Foto: Eva Chytrá Obr. č. 34: Kopulační orgány Glacies noricana (Wagner) Zdroj: FAJČÍK J. & SLAMKA F. (1996): Motýle strednej Európy I.- 113 pp., Slamka, Bratislava. 3. Křídla jednobarevná, světle šedá až bělavá, bez kresby, pouze tmavě zvýrazněné žilky. Délka předního křídla 19-22 mm. Křídla bělavá, žilky jemně zvýrazněny. V kopulačním ústrojí samce costa opatřena hákovitým, dutým štětem. V aedeagusu množství malých trnů... S. lineata (Scop.) Obr. č. 35: Určovací znaky Siona lineata (Scop.) a) líc předního křídla b) líc zadního křídla Foto: Eva Chytrá 29
6. DRUHY TRIBU GNOPHINI VYSKYTUJÍCÍ SE NA ÚZEMÍ ČECH, MORAVY A SLOVENSKA Druhy jsou v následujících podkapitolách charakterizovány z hlediska biotopu (Fajčík 2003), bionomie (Fajčík 2003), zbarvení housenky (Bleszyňski 1966), živné rostliny (Fajčík & Slamka 1996) a evropského areálu rozšíření (Fauna Europaea 2010). Kapitola rozšíření v rámci ČR a SR je vytvořena na základě rešerší literatury a zpracováním sbírkového materiálu, soukromého a muzejního. Jednotlivé lokality výskytu jsou řazeny dle geomorfologického členění ČR (Demek 2006) a geomorfologického členění SR (SAŽP, MŽP SR 2002). 6.1. Rod: Gnophos Treitschke, 1825 Gnophos (Gnophos) furvata (Denis & Schiffermüller, 1775) - šerokřídlec jitrocelový Obr. č. 36: Gnophos furvata (Den. & Schiff.) a) lícová strana b) rubová strana Foto: Eva Chytrá, sbírka: CZ- Moravia, Brno-Hády, 1.VII.1963,, lgt. Starý, coll. Čelechovský Biotop: Kamenolomy, skalnaté, zvláště pak vápencové biotopy, v Alpách do 2000 m n. m. Bionomie: Imága od července do září. Housenky 8.- 6. Housenka: Zbarvení šedé, žlutavé až hnědé, černá hřbetní linie. Na segmentu VIII dva výrazné hřbetní výrustky. Živná rostlina: Vicia sp., Potentilla sp., Fragaria sp., Hieracium sp., Prunus spinosa, Cotoneaster integerrimus Med. Areál : 30