Právnická fakulta Masarykovy univerzity. Teorie a praxe přípravného řízení trestního. Katedra trestního práva BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Teorie a praxe přípravného řízení trestního Katedra trestního práva BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Možnosti ukládání ochranného léčení mládeži 2012/2013 Miroslava Popelková

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Možnosti ukládání ochranného léčení mládeži zpracoval/a sám/a. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil/a k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. Podpis autora práce 1

Poděkování Tímto bych chtěla poděkovat své vedoucím práce, paní JUDr. Evě Žatecké, Ph.D., za poskytnuté konzultace, odborné vedení a řadu podnětů a cenných rad, které přispěly k sepsání této práce. Mé poděkování patří také rodině a přátelům za trpělivost a podporu, kterou mi prokázali během mého studia. 2

Abstrakt Tato bakalářská práce je rozčleněna do jednotlivých částí, v nichž jsou charakterizována obecně ochranná opatření, pojednáno o ochranném léčení, které je jedním z druhů ochranných opatření, následně opatření ukládaná mladistvým, zejména ochranné léčení, jeho výkon a druhy. V poslední řadě je zde zhodnocení právní úpravy s možnými návrhy. Ke zpracování práce jsem využila právních norem včetně komentářů, interní směrnice, monografickou a učebnicovou literaturu a internetové zdroje. Práce je popisná a zabývá se především trestněprávními aspekty této problematiky. Seznam klíčových slov Ochranná opatření, ochranné léčení, mladistvý, mládež Abstract This thesis is divided into different parts, which define general preventives, deal with preventive treatment, which is a type of preventives, deal with the problem of juvenile deliquency and resulting preventives for them, especially preventive treatment, its serving and its types. In the end, there is the appreciation of legislation with its possible proposal. For processing this thesis I used precepts of law including the comments,internal standards, monographic periodical and educational literature as well as internet sources. This thesis has theoretical character and it deals with criminological and juridical aspects of this issue. List of key words Protective measures, protective treatment,, teen, youth 3

OBSAH 1 ÚVOD... 6 2 Ochranná opatření... 7 2.1 Pojem ochranných opatření... 7 2.2 Účel ochranných opatření... 8 2.3 Druhy ochranných opatření... 9 2.4 Obecné zásady pro ukládání ochranných opatření... 10 3 Ochranná opatření ukládaná mladistvým... 14 4 Ochranné léčení ukládané mladistvým pachatelům... 16 4.1 Ochranné léčení obecně... 16 4.2 Komu je ochranné léčení určeno... 18 4.3 Obligatorní a fakultativní ochranné léčení... 19 4.4 Ukládání obligatorního ochranného léčení mladistvému... 23 4.5 Ukládání fakultativního ochranného léčení mladistvému... 26 4.6 Ukládání ochranného léčení... 27 5 Výkon ochranného léčení mladistvého... 29 5.1 Trvání ochranného léčení... 31 5.2 Změna způsobu ochranného léčení... 31 5.3 Upuštění od výkonu ochranného léčení... 32 6 Ukládání ochranného léčení dětem mladším 15 let... 33 6.1 Opatření možné uložit dětem mladším patnácti let... 34 6.2 Ochranné léčení ukládané dítěti mladšímu 15ti let... 35 7 Zhodnocení právní úpravy ochranného léčení... 36 7.1 Ochranné léčení v závislosti na psychiku jedince... 37 4

8 Závěr... 39 9 Použitá literatura a zdroje... 40 5

1 ÚVOD Má bakalářská práce se zabývá problematikou ochranného léčení ukládaného mladistvým. Téma této práce jsem si vybrala z důvodu, že jsou poměrně opomíjenou součástí systému sankcí v našem trestním právu, přesto, že mají velký význam v ochraně zájmů společnosti a mohou představovat i velmi účinný prostředek. Ochranná opatření celkově, mohou poskytnout pomoc například se závislostí na drogách či alkoholu, nebo mohou pomoc s nějakou duševní chorobou. Tímto se ochranná opatření liší od trestu. Největší snahou těchto opatření je kladné ovlivňování vývoje mladistvých, aby se v budoucnu už znovu nedopouštěli protiprávního jednání a znovu se nedostali ke střetu se zákonem. Práce je rozdělena do několika kapitol. Samotné téma ochranných opatření a následné ochranného léčení je podle mého názoru velmi obsáhlé a zasahuje do mnoha kategorií. V začátku práce se ve stručnosti pokusím rozdělit obecně ochranná opatření, vysvětlit pojem, účel, jaké jsou druhy a jeho zásady. Dále se postupně budu věnovat ochranným opatřením ukládaným mladistvým, zejména ochrannému léčení. Zmíním se i o ochranném léčení ukládaném dětem mladším 15 let. Pro tuto věkovou kategorii je podle mého názoru ochranné opatření a samotný zásah do zažitého života, nejvíce vnímaným. Cílem práce je zpracování platné právní úpravy těchto opatření a zároveň jejich ukládání mladistvým a dětem. Závěrem jsou shrnuty poznatky, ke kterým jsem dospěla v průběhu psaní práce. Z důvodu téměř žádných zkušeností s touto problematikou, je práce spíše popisná. 6

2 Ochranná opatření 2.1 Pojem ochranných opatření Podle trestního zákona 1 představují ochranná opatření samostatnou kategorii trestněprávních sankcí a jsou stejně jako tresty jedním z prostředků státního donucení. Státním donucením se realizuje základní (ochranná) funkce trestního práva, která zaručuje poskytnutí ochrany před společensky nejnebezpečnějšími útoky na objekty chráněné zájmem 2. V případě ochranného opatření se spíše jedná o sankci preventivní povahy. Ochranná opatření lze vymezit jako specifické právní následky nejen trestného činu ale i činu jinak trestného. Soud je tedy může uložit jak osobám trestně odpovědným, tak i osobám, které nejsou trestně odpovědné. Osoby nejsou trestně odpovědné buď pro nepříčetnost, anebo pro nedostatek věku. U mladistvých může soud uložit ochranná opatření i pro rozumovou a mravní vyspělost. Pro osobu, které jsou uložena, představují určitou újmou a omezení osobní svobody a práv. Újma způsobená výkonem ochranných opatření není jejich funkční složkou, ale jen nevyhnutelným účinkem. Její intenzita je určována potřebou léčení nebo výchovy pachatele, nikoliv stupněm nebezpečnosti činu pro společnost. O ochranných opatřeních se rozhoduje vždy podle zákona, který je účinný v době, kdy se ukládají. Výkon ochranných opatření nelze promlčet, nemůže dojít ani k prominutí milostí prezidenta republiky a nedají se ani zahladit. Jak už bylo zmíněno výše, jsou to opatření, která podléhají státnímu donucení a jsou tedy vynutitelná státní mocí. Soud ukládá ochranná opatření zásadně v trestním řízení. 1 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. 2 KRATOCHVÍL Vladimír. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část.; Rok vydání 2012 7

Pokud se však jedná o ochranné opatření dítěte mladší 15ti let, ukládá jej soud v občanskoprávním řízení. Platí pro ně obdobně jako pro tresty zásada "žádný zločin, žádná vina bez zákona 3 (čl. 39 Listiny práv a svobod). V ukládání ochranných opatření a trestů spatřujeme společný cíl, který umožňuje jejich ukládání samostatně nebo v jejich vhodné kombinaci. Lze ho uložit jako jediný prostředek k dosažení účelu trestního zákona, vedle trestu nebo místo trestu. Není nikde určeno, jak dlouho má ochranné opatření trvat. Ve většině případů trvá ochranné opatření tak dlouho, dokud to vyžaduje jejich účel. Existují určitá omezení v podobě pravidelného přezkoumání. U ochranného léčení probíhá přezkoumání každé dva roky, u zabezpečovací detence každý rok. Omezení u ochranné výchovy je, že může trvat maximálně do 19. roku. 2.2 Účel ochranných opatření Trestní zákoník vychází z toho, že trestní právo se nemůže při plnění své hlavní funkce, která spočívá v ochraně společnosti před kriminalitou, spoléhat jen na tresty. Tresty totiž nemohou vyhovět všem požadavkům společnosti, které se týkají i léčebného působení na pachatele, duševně nemocné, na výchovné ovlivnění mladistvých a osob mladších patnácti let a na zneškodnění věcí či jiných majetkových hodnot, které určitým způsobem souvisejí se spácháním nějakého trestného činu 4. Účelem ochranných opatření je především individuální prevence. Individuální prevence se skládá ze tří hlavních komponentů náprava, zajištění a odstrašení. 3 Usnesení č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů 4 ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. 1 až 139. Komentář. 2. Vydání. Praha : C. H. Beck, 2012, 1464 s. 8

V případě ochranného opatření mají působit pouze dva komponenty, a to náprava a zajištění. Konečným účelem je odstranění nebo alespoň snížení nebezpečí dalšího porušení nebo ohrožení zájmů chráněných TZk. V TZk není výslovně vyjádřen účel ochranných opatření, ale v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže je uvedeno, že jejich účelem je kladně ovlivnit duševní, mravní a sociální vývoj mladistvého a chránit společnost před pácháním provinění mladistvými 5. 2.3 Druhy ochranných opatření V současné době existují v našem trestním právu čtyři druhy ochranných opatření. Jejich výčet je uveden v 98 odst. 1 TZk. Jsou to ochranné léčení, zabezpečovací detence, zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty a ochranná výchova. Obrázek 1 - Rozdělení ochranných opatření a) Ochranné léčení je upraveno v trestním zákoníku v 99. Podle tohoto zákona je ochranné léčení právním následkem trestného činu nebo činu jinak trestného, který poskytuje ochranu společnosti před nebezpečnými duševně chorými osobami (postiženými duševní poruchou) nebo osobami závislými na návykových látkách. Takové osoby jsou umístěny nebo ve zdravotnických zařízeních. Cílem je jejich opětovné zařazení do běžného života. 5 Šámal, P., Válková, H., Sotolář, A., Hrušáková, M. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Komentář. 3. Vydání. Praha : C. H. Beck, 2012, 992 s. 9

b) Zabezpečovací detence je upravena v trestním zákoně v 100 a jedná se o stejný právní následek jako u ochranného léčení. U osob, kterým je uložena zabezpečovací detence, nemůže splnit svůj účel ochranné léčení. Takové osoby jsou proto izolování v detenčním ústavu se zvláštní ostrahou a s léčebnými, psychologickými, vzdělávacími, pedagogickými, rehabilitačními a činnostními programy s cílem jejich přeřazení do ústavního ochranného léčení. c) Zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty je upraveno v 101 TZk. Tento typ opatření chrání společnost tím, že odnímá pachatelům, ale i jiným osobám obecně nebezpečné věci (např. zbraně, výbušniny, střelivo, narkotika, jedy) nebo jiné věci soužící k páchání trestných činů. d) Ochrannou výchovu upravuje lze uložit jen mladistvému a podmínky jejího uložení jsou obsaženy v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže (dále jen ZSVM) 6 2.4 Obecné zásady pro ukládání ochranných opatření Na rozdíl od dřívějšího trestního zákona (č. 140/1961 Sb., ve znění novel) nalezneme v 96 a 97 trestního zákoníku nově formulované obecné zásady pro ukládání ochranných opatření. Tyto zásady je nutné při ukládání ochranného opatření respektovat. 6 Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů 10

U ochranných opatření je uplatňována zásada přiměřenosti. Podle 96 odst. 1 a odst. 2 TZk nelze uložit ochranné opatření, pokud není přiměřené povaze a závažnosti pachatelem spáchaného činu a jeho činům, které lze od něho v budoucnu očekávat, jakož i osobě pachatele a jeho poměrům, přičemž újma způsobená uložením a vykonávaným ochranným opatřením nesmí být větší než je nezbytné k dosažení jeho účelu 7. V 96 odst. 2 TZk je tedy vymezeno, v jakém případě by bylo uložení ochranného opatření nepřiměřené. Je to hlavně z toho důvodu, že se jedná především o preventivní působení na pachatele a o využití terapeutického, výchovného a zabezpečovacího působení na ně. Ochranná opatření v sobě zásadně neobsahují odsudek činu, ale jsou vždy určitou újmou a omezením osobní svobody a práv. Proto je nutné vycházet právě ze zásady přiměřenosti, aby újma nebyla větší, než je nezbytné k dosažení jeho účelu. Dále naše právní úprava vymezuje podmínky, za jakých je možné ukládat ochranné opatření. Odstavec 1 97 TZk uvádí, že je možné ukládat ochranná opatření samostatně ale i vedle trestu, za splnění zákonných podmínek. Odstavec 2 říká, že ochranné opatření může být uloženo vedle trestu obdobné povahy jen, kdyby nebylo jeho samostatné uložení dostatečné z hlediska působení na osobu, které je ukládáno. Pro jeho lepší pochopení uvedu příklad - pachateli, který spáchá trestný čin ve stavu zmenšené příčetnosti, by měl soud zásadně podle okolností případu uložit buď jen trest, nebo jen ochranné opatření. Vzhledem ke zmenšené příčetnosti by mělo dojít k upuštění od potrestání pachatele nebo by měl být trest odnětí svobody uložen alespoň pod dolní hranici trestní sazby. 7 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. Podle stavu k 1. 1. 2012 11

Je také možné uložení více ochranných opatření vedle sebe. Zákon však vylučuje vedle sebe uložit ochranné léčení a zabezpečovací detenci, protože zabezpečovací detence je k ochrannému léčení subsidiárním opatřením 8 Zásady dle Zákona o soudnictví ve věcech mládeže: Podle ZSM nemůže být nikdo postižen za čin, který nebyl trestný podle zákona v době, kdy byl spáchán, a jen tento zákon v návaznosti na trestní zákoník stanoví, které jednání je proviněním nebo činem jinak trestným, a sankce a způsob jejich ukládání, směřující především k obnovení narušených sociálních vztahů, začlenění dítěte mladšího patnácti let nebo mladistvého do rodinného a sociálního prostředí a k předcházení protiprávním činům. Další zásada vymezuje uložení trestního opatření pouze tehdy, jestliže zvláštní způsoby řízení a opatření, zejména obnovující narušené sociální vztahy a přispívající k předcházení protiprávním činům, by zřejmě nevedly k dosažení účelu tohoto zákona. Opatření uložené podle tohoto zákona musí přihlížet k osobnosti toho, komu je ukládáno, včetně jeho věku a rozumové a mravní vyspělosti, zdravotnímu stavu, jakož i jeho osobním, rodinným a sociálním poměrům, a musí být přiměřené povaze a závažnosti spáchaného činu. Politické, národní, sociální nebo náboženské smýšlení mladistvého nebo dítěte mladšího patnácti let, jeho rodiny nebo rodiny, v níž žije, anebo způsob výchovy mladistvého nebo dítěte mladšího patnácti let nemůže být důvodem k uložení opatření podle tohoto zákona. V řízení podle tohoto zákona je třeba postupovat s přihlédnutím k věku, zdravotnímu stavu, rozumové a mravní vyspělosti osoby, proti níž se vede, aby její další vývoj byl co nejméně ohrožen a aby projednávané činy a jejich příčiny i okolnosti, které je umožnily, byly náležitě objasněny 8 ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. 1 až 139. Komentář. 2. Vydání. Praha : C. H. Beck, 2012, 1464 s. 12

a za jejich spáchání byla vyvozena odpovědnost podle tohoto zákona. Řízení je přitom třeba vést tak, aby působilo k předcházení dalším protiprávním činům. Orgány činné podle tohoto zákona přitom spolupracují s příslušným orgánem sociálně-právní ochrany dětí. V řízení podle tohoto zákona je třeba chránit osobní údaje osoby, proti níž se řízení vede, a její soukromí, aby každá taková osoba byla chráněna před škodlivými vlivy, a při dodržení zásady, že je považována za nevinnou, dokud její vina nebyla prokázána zákonným způsobem. Každé dítě mladší patnácti let nebo mladistvý, nestanoví-li tento zákon jinak, má právo na to, aby jeho čin byl projednán bez zbytečného odkladu a v přiměřené lhůtě soudem pro mládež. Řízení podle tohoto zákona musí směřovat k tomu, aby poškozený dosáhl náhrady škody způsobené protiprávním činem, nebo se mu dostalo jiného přiměřeného zadostiučinění. Soudci, státní zástupci, příslušníci policejních orgánů a úředníci Probační a mediační služby působící v trestních věcech mládeže musí mít zvláštní průpravu pro zacházení s mládeží 9. 9 Šámal, P., Válková, H., Sotolář, A., Hrušáková, M. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Komentář. 3. Vydání. Praha : C. H. Beck, 2012, 992 s. 13

3 Ochranná opatření ukládaná mladistvým Opatření ukládaná mladistvým by měla splňovat hlavní účel, kterým je především vytvoření podmínek pro sociální a duševní rozvoj mladistvého se zřetelem k jím dosaženému stupni rozumového a mravního vývoje, osobním vlastnostem, k rodinné výchově a k prostředí mladistvého, z něhož pochází i jeho ochrana před škodlivými vlivy a předcházení dalšímu páchání provinění 10. I. díl hlavy druhé zákona o soudnictví ve věcech mládeže vymezuje základní právní následky provinění mladistvých osob. Tyto právní následky jsou označovány termínem opatření a jsou mezi ně řazena: výchovná opatření, ochranná opatření, trestní opatření Výčet těchto opatření představuje základní hmotněprávní formu reakce na trestnou činnost páchanou mladistvými a jejich využití k ovlivnění dalšího života mladistvého. Všechny druhy opatření tvoří ucelený systém založený na monismu trestněprávních sankcí. Tím se zásadně liší od dualismu trestů a ochranných opatření při řešení trestné činnosti dospělých. Výchovná opatření Výchovná opatření usměrňují způsob života mladistvého, a tím podporují a zajišťují jeho výchovu. 10 Šámal, P., Válková, H., Sotolář, A., Hrušáková, M. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Komentář. 3. Vydání. Praha : C. H. Beck, 2012, 992 s. 14

Mezi výchovná opatření patří dohled probačního úředníka, probační program, výchovné povinnosti, výchovná omezení a napomenutí s výstrahou. Jestliže se ukáže, že úplné nebo včasné plnění výchovného opatření je pro mladistvého nemožné nebo je nelze na něm spravedlivě požadovat, soud pro mládež nařízené výchovné opatření zruší nebo změní. Ochranná opatření Mezi ochranná opatření patří ochranné léčení, zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty a ochranná výchova. Jejich účelem je kladně ovlivnit duševní, mravní a sociální vývoj mladistvého a chránit společnost před pácháním provinění mladistvými. Ukládáním a výkonem ochranných opatření se sleduje především prevence, a proto do popředí vystupuje jejich složka terapeutická, výchovná, zabezpečovací a sociální. Konečným účelem je odstranění, nebo alespoň snížení nebezpečí dalšího porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem, ale také léčba a izolace mladistvých nepříčetných, zmenšeně příčetných anebo těch, kteří se dopustili provinění ve stavu vyvolaném duševní poruchou nebo spáchali provinění pod vlivem návykové látky 11. Trestní opatření Mezi trestní opatření patří obecně prospěšné práce, peněžité opatření, peněžité s podmíněným odkladem výkonu, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, zákaz činnosti, vyhoštění, odnětí svobody podmíněně odložené na zkušební dobu, odnětí svobody podmíněně odložené na zkušební dobu s dohledem a trest odnětí svobody nepodmíněně 11 Šámal, P., Válková, H., Sotolář, A., Hrušáková, M. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Komentář. 3. Vydání. Praha : C. H. Beck, 2012, 992 s. 15

4 Ochranné léčení ukládané mladistvým pachatelům V začátku práce jsem se zmínila o ochranných opatřeních, o jejich účelu a zároveň jsem uvedla, jaké jsou druhy ochranných opatření. Jedním z nich je i ochranné léčení, kterému se bude věnovat v této rozsáhlé kapitole. Bude se zde prolínat obecné ukládání ochranného léčení a zároveň specifika pro jeho ukládaní mládeži. 4.1 Ochranné léčení obecně Tento druh ochranného opatření je upraven především v 99 TZk, v 351-358 trestního řádu a v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže. Ochranné léčení je tedy jedním z druhů ochranného opatření. Je to právní následek trestného činu/provinění, ale i činu jinak trestného. Jak už bylo vysvětleno výše v rozdělení ochranných opatření, poskytuje ochranu společnosti před nebezpečnými duševně chorými osobami nebo osobami závislými na návykových látkách jejich umístěním nebo ambulantní péčí ve zdravotnickém zařízení. Cílem tohoto opatření je především opětovné zařazení do běžného života 12. Potřeba uložení ochranného léčení a jeho intenzita není primárně určována povahou a závažností činu pro společnost, ale zejména potřebou léčení pachatele. Z tohoto můžeme usoudit, že ochranné léčení má působit především preventivně na pachatele, i když v sobě zahrnuje i složku represivní. Represivní složkou je zde například myšleno omezení nebo zbavení osobní svobody pachatele u ambulantního nebo ústavního léčení. 12 Šámal, P., Válková, H., Sotolář, A., Hrušáková, M. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Komentář. 3. Vydání. Praha : C. H. Beck, 2012, 992 s. 16

Ráda bych zde však zmínila nález Ústavního soudu ČR ze dne 3. 11. 2004, sp. zn. IV. ÚS 502/02, podle něhož přestože intenzita ochranného léčení není primárně určena povahou a závažností činu, resp. jeho společenskou škodlivostí, nýbrž potřebou léčby, jistá závislost mezi spáchaným činem a intenzitou ochranného léčení je žádoucí. Ochranné léčení v ústavní formě je totiž mimořádně závažným omezením osobní svobody léčeného, které někdy může znamenat větší újmu než nepodmíněný trest odnětí svobody, a to zejména díky neurčitosti svého trvání. Proto je třeba zjišťovat zákonné podmínky pro uložení ochranného léčení v ústavní formě s mimořádnou pečlivostí. Jelikož právě hrozba nebezpečí ze strany pachatele je hlavní skutečností, která tento závažný zásah do jeho základních práv opravňuje, je zřejmé, že mezi těmito dvěma zájmy musí existovat určitá proporcionalita; tedy čím vyšší nebezpečí ze strany nepříčetné osoby hrozí, tím vyšší je možnost omezení její osobní svobody 13. Ochranné léčení se uplatní v případech, kdy od určitých osob hrozí nebezpečí porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem, a přitom nelze tyto osoby stíhat nebo odsoudit, anebo trest nestačí k jejich nápravě, protože nezaručuje jejich žádoucí léčbu a převýchovu. Samotný výkon trestu nestačí např. u osob, které se oddávají zneužívání návykových látek a spáchali trestný čin pod jejich vlivem. Dalším příkladem, kdy nestačí samotný výkon trestu, mohou být sexuální agresoři, kteří spáchali trestný čin znásilnění nebo pohlavního zneužívání apod. U těchto příkladů by samotným výkonem trestu nebylo zajištěno zbavení se chorobného návyku ani adaptace na společensky tolerované formy pohlavního chování, proto je nutné přistoupit i na ochranné léčení 14. 13 publikováno pod č. 166 ve sv. č. 35 Sb. nál. a usn. ÚS, ročník 2004 IV. díl, s. 257).1 14 CÍSAŘOVÁ Dagmar, JELÍNEK Jiří, Trestní právo hmotné-obecná část. Olomouc: Univerzita Palackého 17

4.2 Komu je ochranné léčení určeno Ochranné léčení je určeno pachatelům, kteří se dopustili trestného činu v souvislosti s nějakou chorobou či poruchou, nebo v souvislosti se zneužíváním nějaké návykové látky. Nejčastěji hovoříme o ochranném léčení protialkoholním, sexuologickém, psychiatrickém apod. Okruh osob, kterým se ukládá ochranné léčení, jsou: pachatelé činů jinak trestných, kteří nejsou pro nepříčetnost trestně odpovědni 15, pachatelé trestných činů, kteří spáchali trestný čin ve stavu zmenšené příčetnosti 16, pachatelé trestných činů, kteří spáchali trestný čin, ve stavu vyvolaném duševní poruchou a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný 17, pachatelé zneužívající návykovou látku, kteří spáchali trestný čin pod jejím vlivem nebo v souvislosti s jejím zneužíváním 18 Tento okruh osob by mohl pro společnost představovat zvýšené nebezpečí 19, a proto je třeba zajistit ochranu společnosti jejich umístěním v ústavním zdravotnickém zařízení nebo ambulantní péčí ve zdravotnickém zařízení. Odborná lékařská pomoc, která jim je poskytnuta, se může pozitivně promítnout do jejich dalšího života a v konečném důsledku může působit ochranné léčení i v jejich prospěch. 15 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. 99 odst. 1 16 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. 47 odst. 1 17 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. 99 odst. 2, písm. a) 18 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. 99 odst. 2, písm. b) 19 Zákon používá dikci jeho pobyt na svobodě je nebezpečný 18

4.3 Obligatorní a fakultativní ochranné léčení Ochranné léčení může být ukládáno soudem buď obligatorně, nebo fakultativně. TZk vymezuje 3 případy obligatorního ochranného léčení a dva případy fakultativního ochranného léčení. Možnosti ukládání obligatorního ochranného léčení jsou vymezeny v 99 odst. 1 TZk a možnosti ukládání fakultativního ochranného léčení jsou upraveny v 99 odst. 2 TZk. Předem je třeba říci, že ochranné léčení nelze uložit pouze na doporučení znalců lékařů, ale vždy je třeba tento závěr odůvodnit odborným znaleckým posudkem, který posuzuje duševní stav pachatele 20. Výše zmíněné možnosti ukládání obligatorního a fakultativního ochranného léčení jsou níže znázorněny na schématu a dále budou popsány a podrobněji rozebrány v následujících podkapitolách. Obrázek 2 - Obligatorní a fakultativní ochranné léčení Obligatorní ochranné léčení upuštění od potrestání První varianta obligatorně uloženého ochranného léčení podle výše uvedeného schématu je uložení ochranného léčení za současného upuštění od potrestání, pokud pachatel spáchal trestný čin (u mladistvého provinění) ve stavu zmenšené příčetnosti, aniž si ho zaviněně přivodil 20 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 1968, sp. zn. 4 Tz 28/1968. 19

vlivem návykové látky. V tomto případě soud ukládá ochranné léčení, pokud pachatel spáchal trestný čin ve stavu zmenšené příčetnosti nebo ve stavu vyvolaném duševní poruchou, a soud má za to, že ochranné léčení zajistí nápravu pachatele a ochranu společnosti lépe než trest. Stav zmenšení příčetnosti si ale nesmí přivodit ani z nedbalosti vlivem návykové látky. Za takové situace soud upustí od potrestání a uloží pouze ochranné léčení 21. Jedná se o jeden ze zvláštních způsobů upuštění od potrestání, při němž je vyslovena vina ale neuložen trest. K takovému jednání dochází zejména tehdy, kdy nelze očekávat od výkonu trestu pozitivní účinky nebo by dokonce hrozilo zhoršení duševního stavu pachatele. Pojem zmenšená příčetnost blíže definuje 27 TZk a pojem duševní porucha 123 TZk. Pokud je od uložení trestu upuštěno podle 47 TZk, musí soud vždy uložit ochranné léčení podle 99 TZk, a to ve formě ambulantního nebo ústavního léčení. Podle povahy duševní poruchy pachatele, která způsobila snížení příčetnosti, se bude odvíjet forma ochranného léčení. O formě ochranného léčení bude rozhodnuto na základě znaleckého posudku, nejčastěji psychiatrického. Tento posudek je zpracován na základě důkladného vyšetření duševního stavu pachatele. Vše je shrnuto v rozsudku, ve kterém soud vysloví výrok o vině pachatele a zároveň je zde výrok, o jaký druh a formu ochranného léčení se bude jednat. Existuje však i případ, kdy by soud výjimečně ochranné léčení neuložil. Stane se tak tehdy, pokud v době rozhodování soudu má již pachatel uloženo léčení, které odpovídá druhu a formě ochranného léčení, jež by mělo být uloženo. 21 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, 47 odst. 2 TZk 20

Obligatorní ochranné léčení snížení trestu odnětí svobody Druhý případ, kdy soud uloží obligatorně ochranné léčení je tehdy, pokud pachatel spáchal trestný čin ve stavu zmenšené příčetnosti 22 (tento stav si však nepřivodil vlivem návykové látky) a vzhledem ke zdravotnímu stavu pachatele má soud za to, že když sníží trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby a zároveň uloží ochranné léčení, dosáhne možnosti nápravy pachatele i trestem kratšího trvání. Potom sníží trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, přičemž není vázán omezením uvedeným v 58 odst. 3 23 TZk, a uloží zároveň ochranné léčení. Tento postup musí být odůvodněn zdravotním stavem pachatele. Posouzení zmenšené příčetnosti stejně jako nepříčetnosti pachatele náleží orgánům činným v trestním řízení 24. Tyto orgány vychází především ze znaleckého posudku o duševním stavu pachatele. Znalecký posudek je z oboru zdravotnictví, nejčastěji odvětví psychiatrie. Hodnotí se zde, jakého charakteru je duševní porucha pachatele a do jaké míry se duševní stav pachatele v době spáchání trestného činu přiblížil k nepříčetnosti. Jeho součástí musí být doporučení nejvhodnějšího druhu a formy ochranného léčení, které má být pachateli uloženo společně s trestem. Soud při snížení trestu není vázán dolní hranici trestu odnětí svobody. Jaká výše trestu pod dolní hranicí trestní sazby postačí k dosažení účelu trestu, se hodnotí na základě stupně zmenšení pachatelovy příčet- 22 Zmenšená příčetnost = Kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu měl podstatně sníženou schopnost rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, je zmenšeně příčetný 23 Při snížení trestu odnětí svobody podle odstavců 1 a 2 58 TZk, nelze uložit trest: pod pět let, činí-li dolní hranice odnětí svobody alespoň dvanáct let; pod tři léta, činí-li dolní hranice trestní sazby odnětí svobody alespoň osm let; pod jeden rok, činí-li dolní hranice trestní sazby odnětí svobody alespoň pět let. 24 Dále jen OČTŘ 21

nosti a jeho vlivu na spáchání trestného činu. Ochranné léčení je pachateli uloženo soudem současně s výrokem trestu. Obligatorní ochranné léčení nepříčetnost pachatele a nebezpečnost pro společnost Třetí možností, kdy soud obligatorně uloží ochranné léčení, je spáchání činu jinak trestného pachatelem, jenž není pro nepříčetnost trestně odpovědný, avšak jeho pobyt na svobodě je nebezpečný 25. Musí zde být splněny obě podmínky současně. Pachatel tedy musí spáchat trestný čin ve stavu nepříčetnosti 26 a zároveň musí být jeho pobyt na svobodě nebezpečný. Podle 26 TZk je nepříčetným ten, kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, a proto není za tento čin trestně odpovědný. Stav nepříčetnosti pachatele musí být dán v době činu 27. Druhá podmínka, nebezpečnosti pro společnost, musí být splněna v době, kdy soud rozhoduje o ochranném léčení. Je zde totiž možné, že od okamžiku spáchání trestného činu do rozhodování o ochranném léčení uplynula delší doba a nebezpečnost pachatele pro společnost pominula. Pokud se u pachatele prokáže nepříčetnost, jedná se o okolnost vylučující trestní odpovědnost. V takovém případě je nutné s přihlédnutím k okolnostem, povaze, charakteru a závažnosti jím spáchaného činu věnovat náležitou pozornost objasnění okolností, které se týkají aktuálního duševního stavu této osoby a prognózy jeho vývoje. Na jejich podkladě lze učinit závěr o jeho nebezpečnosti pro společnost při pobytu na svobodě. 25 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, 99 odst. 2 TZk 26 Nepříčetnost = Kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný. 27 Usnesení Nejvyššího soudu ČSR ze dne 13.11.1978, sp. Zn. 7 Tz 49/78 22

Jedná se o zjištění, zda duševní porucha této osoby je takového rázu, že je vysoce pravděpodobné, že při ponechání této osoby na svobodě, hrozí i pro budoucnost, že se dopustí závažného útoku na zákonem chráněné zájmy (např. ohrožení života, zdraví, majetek jiného, své rodiny, apod.). Pokud nebezpečnost vyplývající z duševní poruchy pominula, nelze již ochranné léčení uložit. Stejně tak pokud stav nepříčetnosti nastal u pachatele až v době po spáchání trestného činu, může to být jen důvodem k přerušení trestního stíhání 28, nikoliv k uložení ochranného léčení. 4.4 Ukládání obligatorního ochranného léčení mladistvému Obligatorní ochranné léčení lze uložit i mladistvému, není-li pro nepříčetnost trestně odpovědný a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný anebo v případě uvedeném v 12 písm. a) ZSM, které se uplatní u mladistvého jako speciální ustanovení o upuštění od uložení trestního opatření. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže zná také tzv. podmíněnou nebo relativní příčetnost, resp. nepříčetnost. To znamená, že mladistvý, který v době spáchání činu nedosáhl takové rozumové a mravní vyspělosti, aby mohl rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný. Tato nepříčetnost v důsledku nedostatečné rozumové a mravní vyspělosti zásadně nemůže být podkladem pro uložení ochranného léčení, neboť zde nejde o duševní poruchu, jež je projevem nemoci, ale jde o pouhou vývojovou opožděnost. Tato opožděnost je důsledkem toho, že dospívání dítěte je proces, který neprobíhá u každého dítěte stejně nebo ve stejném časovém období. Rozumová i mravní vyspělost je proto v zásadě léčebně neovlivnitelná 29 28 Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů, 173 29 Blíže srov. Šámal, P., Válková, H., Sotolář, A., Hrušáková, M., Šámalová, M. a kol. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Komentář. 3. Vydání. Praha : C. H. Beck, 2011, s. 36 až 51. 23

Fakultativní ochranné léčení duševní porucha pachatele a nebezpečnost pro společnost V prvním případě může soud fakultativně uložit ochranné léčení, jestliže se jedná o pachatele, který spáchal trestný čin ve stavu vyvolaném duševní poruchou, ovšem za předpokladu, že je současně jeho pobyt na svobodě nebezpečný 30. Tyto dvě podmínky musí být opět splněny zároveň duševní porucha v době spáchání trestného činu a nebezpečnost pachatelova pobytu na svobodě, v době kdy je rozhodováno o uložení ochranného léčení. Duševní porucha může být přechodná, dlouhodobá nebo trvalá. Duševní poruchy můžeme dále dělit na duševní choroby, duševně chorobné stavy a na krátkodobé duševní poruchy. Příkladem duševní choroby je třeba schizofrenie nebo maniodepresivní psychóza, chorobným duševním stavem např. psychopatie nebo slabomyslnost a krátkodobé duševní poruchy jsou např. epileptické záchvaty nebo migréna. Pod stav, který je vyvolaný duševní poruchou lze zařadit nejen stav zmenšené příčetnosti ale rovněž i stav, jenž nesahá až k intenzitě zmenšené příčetnosti. Zde je vidět rozdíl zmenšené příčetnosti, která byla zmíněna u obligatorního uložení ochranného léčení. Tento rozdíl spočívá v tom, že soud uloží trest, ale nikoliv trest kratšího trvání. Fakultativní ochranné léčení zneužívání návykové látky Ve druhém případě lze fakultativně uložit ochranné léčení, jestliže se jedná o pachatele, který se oddává zneužívání návykové látky, pokud spáchal trestný čin: pod vlivem návykové látky 31, v souvislosti s jejím zneužíváním (například trestný čin krádeže spáchaný za účelem opatření peněz na nákup alkoholu). 30 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, 99 odst. 2 písm. a 31 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, 274, TČ ohrožení pod vlivem návykové látky 24

V obou případech je podmínka zneužívání návykové látky. To musí být navíc trvalého rázu 32, nestačí pouze ojedinělá opilost. Pojmem návyková látka se zabývá 130 TZk, který uvádí, že návykovou látkou se rozumí alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky, způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování 33. Mezi návykové látky můžeme dále zařadit ředidlo, technickou kapalinu, čisticí prostředky apod. Jsou to látky, které se používají v průmyslové výrobě nebo v domácnosti. Pachatel trestného činu požívající v delším časovém úseku omamné nebo psychotropní látky v určitém větším množství, se může stát závislým na těchto látkách a tato závislost může dosáhnout chorobné povahy, což může ovlivnit jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti v době činu (čili jeho příčetnost). Proto ve vyšších vývojových fázích alkoholismu, může dojít u pachatele k takovým změnám v jeho psychice, které mohou mít za důsledek samotné spáchání trestného činu, aniž by bylo pachatelovo spáchání trestného činu klasifikováno jako trestný čin spáchaný pod vlivem požitého alkoholického nápoje 34. Aby bylo správně posouzeno vývojové stádium alkoholismu u pachatele, je nezbytné vypracovat znalecký posudek. V tomto případě lze využít i odborného vyjádření od zdravotnického zařízení, které se zabývá protialkoholní léčbou. Ve znaleckém posudku nebo ve vyjádření zdravotnického zařízení je nutné zaujmout stanovisko, zda lze dosáhnout účelu ochranného léčení. Toto stanovisko se posuzuje vzhledem k osobě pachatele, jeho zdravotnímu stavu a ochranným léčbám, které dosud proběhly. Pokud osoba zneužívající návykové látky nespolupracuje a je zřejmé, že nelze dosáhnout účelu ochranného léčení, toto opatření nebude uloženo. 32 Usnesení Nejvyššího soudu ze ČSR ze dne 21. 9. 1982, sp. Zn. 11 TZk 20/82 33 Zákon č. 14040/2009 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, 130 34 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 25. 10. 1978, sp. zn. 4 To 32/1978. 25

V dalším případě se jedná o spáchání trestného činu v souvislosti se zneužíváním návykové látky. Abychom mohli trestný čin zařadit do této kategorie, je nutné, aby mezi ním a zneužíváním této látky byl příčinný vztah. Podle Nejvyššího soudu je pojem v souvislosti se zneužíváním návykové látky brán v tom smyslu, že je nutné pod tímto pojmem chápat určitou volnější vazbu mezi samotným zneužíváním návykové látky a spácháním daného trestného činu 35. K naplnění tohoto pojmu tedy postačí, aby pachatel poskytoval drogy dalším osobám 36 a při tom sám drogy bral. V obou případech se ochranné léčení neuloží, je-li vzhledem k osobě pachatele zřejmé, že nelze dosáhnout jeho účelu. 4.5 Ukládání fakultativního ochranného léčení mladistvému Je možné ukládat ochranné léčení mladistvému fakultativně a to ve dvou případech. K případům, kdy je možné uložit ochranné opatření fakultativně, patří uložení ochranného léčení vedle trestního opatření nebo při upuštění od potrestání mladistvého, který se dopustil provinění ve stavu vyvolaném duševní poruchou a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný. Mezi nejčastější případy uložení ochranného léčení patří jeho uložení mladistvému, který zneužívá návykovou látku a pod jejím vlivem nebo v souvislosti s jejím užíváním spáchal provinění. Ochranné léčení je ukládáno na dobu relativně neurčitou, a to na dobu, po kterou je to s ohledem na sledovaný účel nutné, avšak nejdéle na dva roky. Léčbu lze před jejím ukončením prodloužit o dva roky. Prodloužit ji lze i opakovaně, ale opět jen o další dva roky 37. 35 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2008, sp. zn. 7 Tdo 140/2008. 36 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, 283 odst. 1, TČ nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů 37 Šámal, P., Válková, H., Sotolář, A., Hrušáková, M. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Komentář. 3. Vydání. Praha : C. H. Beck, 2012, 992 s. 26

4.6 Ukládání ochranného léčení Soud uloží ochranné léčení buď samostatně, vedle trestu nebo místo trestu při upuštění od potrestání ( 99 odst. 3 TZk). Samostatně nebo místo trestu ukládá soud ochranné léčení především nepříčetným pachatelům. Společně s trestem je ukládáno ochranné léčení pachatelům se zmenšenou příčetností nebo pachatelům s duševní poruchou v době spáchání trestného činu, nebo pachatelům, kteří se oddávají zneužívání návykových látek a v jejich souvislosti spáchají trestný čin 38. Ti, kteří mají uloženo ochranné léčení společně s trestem, jsou zpravidla umístěni odděleně od ostatních vězňů 39. O ochranném léčení rozhoduje soud v hlavním líčení. Pokud soud potřebuje k rozhodnutí o ochranném léčení provést ještě další dokazování, které nemůže být provedeno ihned, vyhradí rozhodnutí o ochranném léčení veřejnému zasedání ( 230 odst. 2 TŘ). Druhy ochranného léčení Druhy ochranného léčení se rozlišují z hlediska indikací a použitých léčebných metod. Podle tohoto hlediska se v praxi rozlišují ochranná léčení na: psychiatrické, sexuologické, protialkoholní, proti závislosti na omamných nebo psychotropních látkách ( protitoxikomanické ). Psychiatrické nebo sexuologické ochranné léčení slouží k léčení duševních nebo sexuálních úchylek. Protialkoholní léčení má za cíl vyléčit osoby závislé na alkoholu. 38 ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. 1 až 139. Komentář. 2. Vydání. Praha : C. H. Beck, 2012, 1464 s. 39 Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody 27

Poslední druh léčení se specializuje na osoby závislé na drogách. Tyto specializované druhy ochranného léčení by měly zajistit co nejefektivněji léčbu pachatele a snížit tím tak další spáchání trestných činů. V rozsudku, jímž soud ukládá ochranné léčení, je třeba pak i tento druh ochranného léčení, a to na základě znaleckého posudku, o jaký typ duševní poruchy nebo závislosti se jedná. Formy ochranného léčení Podle povahy nemoci a léčebných možností soud může uložit dvě formy ochranného léčení: ústavní. ambulantní Formu výkonu ochranného léčení stanoví soud ve výroku rozhodnutí. Přitom musí přihlédnout k povaze nemoci (např. zda jde o duševní nemoc typu psychózy nebo jinou duševní chorobu anebo nemoc nervovou, např. epilepsii, či jinou nemoc nebo závislost apod.) a k léčebným možnostem ve vztahu k zjištěné nemoci, zejména z hlediska, zda postačí ambulantní péče nebo zda je nutné umístit pachatele do příslušného zdravotnického ústavu (nejčastěji se jedná o psychiatrickou léčebnu). Při rozhodování se bude soud opírat o znalecký posudek o duševním stavu obviněného. V průběhu výkonu ochranného léčení může soud změnit jeho formu. Např. ústavní léčení změnit na ambulantní, a naopak. 28

5 Výkon ochranného léčení mladistvého Pokud se hovoří o výkonu ochranného léčení mladistvého, je nutné rozlišovat, jestli mu bylo takovéto opatření uloženo vedle nepodmíněného trestního opatření odnětí svobody nebo nikoliv. V případě, že je ochranné léčení uloženo vedle trestu odnětí svobody a ve věznici pro mladistvé jsou dány podmínky pro výkon léčení, může předseda senátu nařídit, aby ochranné léčení bylo vykonáváno během výkonu trestu. Po skončení výkonu trestu může léčení nadále pokračovat, v případě, že by nepostačila délka výkonu ke splnění účelu léčení. Ve druhém případě, kdy léčení nebylo nařízeno k výkonu ve věznici pro mladistvé, nebo nebylo celé vykonáno během výkonu trestu, vykonává se buď ústavně, tedy v léčebném zdravotnickém zařízení anebo ambulantně. Rozhodnutí, které z těchto dvou druhů léčení bude pachateli uloženo, spadá na soud pro mládež. Ten musí vždy rozhodnout o způsobu výkonu. Léčebným zařízením je zpravidla psychiatrická léčebna. Uložení takového opatření je asi největším zásahem do osobní svobody léčené osoby a proto by soud měl vždy pečlivě zvažovat veškeré okolnosti při jeho ukládání. Těmito okolnostmi je myšleno například povaha choroby a její léčebné možnosti, závažnost trestné činnosti nebo povaha a závažnost nebezpečí, které by do budoucna hrozilo od léčeného mladistvého proti zájmům chráněných zákonem. Ambulantní léčení Pokud je odstraněno nebo alespoň zásadním způsobem omezeno nebezpečí hrozící od léčeného mladistvého, je tento způsob léčení možný ve všech případech ochranného léčení. Osoba, které je uloženo ambulantní léčení je ponechána na svobodě a její povinností je se podrobit léčebnému režimu podle pokynů, které jsou uloženy ze strany zdravotnického zařízení. Do tohoto zařízení musí osoba pravidelně docházet a to v předem určených termínech. Při uložení ambulantního léčení je opět třeba dbát na to, aby byl naplněn účel léčení i přesto, že léčený zů- 29

stane na svobodě. Stejně jako obecně ochranné léčení, ani tento typ léčení se nenařizuje na nějakou určitou dobu, ale trvá tak dlouho, jak to vyžaduje jeho účel. Léčení však může být ukončeno dříve, než bylo dosaženo účelu a to v momentě, kdy se během výkonu léčení zjistí, že tohoto účelu nelze dosáhnout. Taková možnost platí pouze u ochranného léčení proti závislosti na návykových látkách. U jiných druhů, ať už ukládaných obligatorně či fakultativně, není možná. Rozhodnutí o propuštění z ochranného léčení je třeba usnesením. Rozhoduje o něm státní zástupce obviněného mladistvého nebo zdravotnického zařízení. V některých případech o tom může rozhodnout i okresní soud pro mládež, v jehož obvodu je ochranné léčení vykonáváno 40. Ústavní léčení Ústavní léčení představuje asi největší zásah do omezování osobní svobody léčeného, a proto by mělo být ukládáno až jako poslední možné řešení. Z tohoto důvodu je i zdravotnické zařízení, ve kterém dochází k výkonu ochranného léčení, povinné oznámit soudu pro mládež, jestliže pominou důvody pro další trvání ochranného léčení. O této povinnosti musí být zdravotnické zařízení informováno při nařízení výkonu ochranného léčení a to předsedou senátu soudu pro mládež. Ústavní léčení stejně jako ambulantní léčení není ukládáno na určitou dobu, ale na dobu potřebnou k naplnění jeho účelu. O propuštění rozhoduje opět státní zástupce obviněného mladistvého nebo zdravotnického zařízení. Důležitým dokumentem je zde odborná lékařská zpráva, protože závěr o propuštění léčeného mladistvého může soud pro mládež učinit pouze na jejím základě. V této zprávě jsou uvedeny záznamy o průběhu a výsledkách léčení. 40 Šámal, P., Válková, H., Sotolář, A., Hrušáková, M. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Komentář. 3. Vydání. Praha : C. H. Beck, 2012, 992 s. 30

5.1 Trvání ochranného léčení Trvání ochranného léčení není nařizováno na určitou dobu, ale trvá tak dlouho, dokud to vyžaduje jeho účel. Podle TZk je však doba trvání omezena tak, že ochranné léčení může trvat nejdéle dva roky. Na druhé straně je trestním zákonem umožněno rozhodnout o prodloužení ochranného léčení a to na návrh státního zástupce nebo zdravotnického zařízení. Prodloužit ochranné léčení lze i opakovaně, avšak vždy nejvíce o další dva roky 41. 5.2 Změna způsobu ochranného léčení Zákonem o soudnictví ve věcech mládeže je umožněno změnit způsob výkonu ochranného léčení. Taková změna se odvíjí od povahy choroby a léčebných možností a je možná buď z ústavního léčení na ambulantní, nebo naopak. Rozhodujícím podnětem o této změně bude stav choroby léčeného v daném období, dále její vnější projevy v chování a léčebné možnosti v obou typech způsobu výkonu. Změna z ústavního léčení na ambulantní léčení by se dala spíše spojit s pojmem ambulantní doléčení. To by totiž bylo vhodné po každém propuštění z ústavního léčení z důvodu, aby se mladistvý pachatel ještě ambulantně doléčil. V opačném případě bude změna přicházet v úvahu, kdy léčený mladistvý nebude dodržovat stanovený režim léčby na svobodě nebo bude jakkoliv úmyslně narušovat její průběh. Podle 351a TrŘ rozhodně o změně soud pro mládež v obvodu, ve kterém se nachází zdravotnické zařízení, kde je osoba léčena. Trestní řád zde upravuje pouze místní příslušnost a k věcné příslušnosti se jinak nevyjadřuje. Předpokladem pro aplikaci tohoto paragrafu je skutečnost, že se ochranné léčení vykonává. 41 ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. 1 až 139. Komentář. 1. Vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, 1303 s. 31

V případě, že by se o změně rozhodovalo ještě před započetím léčení, nebo u osoby, která byla léčena v době výkonu trestního opatření odnětí svobody, ale z výkonu již byla propuštěna a na svobodě nevykonává ochranné léčení nebo v tomto léčení nepokračuje, bude příslušnost soudu určena ustanovením 315 odst. 2 TrŘ. To znamená, že rozhodnutí o změně činí soud, který o věci rozhodl v prvním stupni. 5.3 Upuštění od výkonu ochranného léčení Poslední možností, co se týče výkonu ochranného léčení je upuštění od jeho výkonu a to podle 99 odst. 7, který říká, že pominou-li okolnosti, pro něž bylo uloženo ochranné léčení, ještě před započetím doby, může být od výkonu tohoto opatření upuštěno. Po této době už může jít pouze o propuštění z ochranného léčení, o kterém byla zmínka v předchozích kapitolách. Upuštění od tohoto opatření musí být samozřejmě zdůvodněno a zpravidla podloženo znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Příkladem je třeba okolnost, že vývojem duševní poruchy pominula nebezpečnost mladistvého při pobytu n a svobodě, i když duševní porucha, která odůvodnila závěr o jeho nepříčetnosti, jinak nadále trvá 42. 42 Šámal, P., Válková, H., Sotolář, A., Hrušáková, M. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Komentář. 3. Vydání. Praha : C. H. Beck, 2012, 992 s. 32

6 Ukládání ochranného léčení dětem mladším 15 let Nejprve považuji za důležité znovu podotknout, že dítě mladší patnácti let je nezpůsobilé porušit trestní právo a tudíž není ani trestné odpovědné. Takové děti, se tedy mohly dopustit pouze činu jinak trestného. Jimi spáchané protiprávní činy nemohou být trestněprávně postižitelné, a to, ani když jinak naplňují všechny znaky skutkové podstaty určitého trestného činu. Děti proto nelze za takové činy trestat, nic však nebrání tomu, aby byly v reakci na ně použity jiné typy opatření stanovené zákonem. V tomhle ohledu je platná právní úprava plně v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, zvláště pak s Úmluvou o právech dítěte. Základním smyslem projednávání těchto činů je rychlá a adekvátní reakce na jejich spáchání, dále předcházení jejich opakování a zvláště pak vytvoření podmínek pro další sociální a duševní rozvoj dětí, které se těchto činu dopustily. Primárním krokem je zde hlavně výchovně působit na tyto osoby, chránit je před škodlivými vlivy a obnovit jejich sociální zázemí, které je mnohdy značně narušeno. Velmi důležité je též zacházení s těmito dětmi. Mělo by se s nimi zacházet specifickým způsobem přizpůsobeným jejich věku a rozumové a mravní vyspělosti. Žádné z opatření, které se dají na děti mladší patnáct let použít, nejsou namířeny proti nim samotným. V některých případech však může být spojeno s omezením jejich běžného způsobu života. Pro některé z nich to může být i velká citová újma. V případě, kdy se takto zasahuje do běžného života, je hlavním cílem především vytržení z kriminálního prostředí a vytváření předpokladů pro jejich další pozitivní rozvoj. Tomu pak odpovídá i procesně právní rámec, jehož základní rysy navazující na obecnou právní úpravu obsaženou v občanském soudním řádu, jsou vymezeny v hlavě třetí zákona o soudnictví ve věcech mládeže. 33

Podle této hlavy se jedná o občanské soudní řízení, které je nesporným řízením a vychází z právní úpravy řízení ve věcech péče o nezletilé, které je vymezeno v občanském soudním řádu a následně je upraven v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže 43. Z hlediska obsahu se řízení člení na dvě fáze. První z nich se zaměřuje na to, zda určité dítě spáchalo čin jinak trestný a druhá pak přichází v potaz, pokud je zjištěno, a jde v ní v návaznosti na tento čin o vhodnou reakci zejména ve formě opatření. Takové opatření pak musí být zvoleno tak, aby odpovídalo osobnosti toho, komu je ukládáno, včetně rozumové a mravní vyspělosti, zdravotnímu stavu, jeho osobním, rodinným a sociálním poměrům, přičemž musí být brán v potaz stupeň nebezpečnosti spáchaného činu. 6.1 Opatření možné uložit dětem mladším patnácti let I přesto, že takové dítě není trestně odpovědné a spáchá čin jinak trestný, je nutné na tento čin reagovat jeho projednáním a učiněním vhodných opatření, která jsou potřebná k jeho nápravě. Dopustí-li se dítě mladší patnácti let činu jinak trestného, může mu soud pro mládež uložit, a to zpravidla na základě výsledků předchozího pedagogicko-psychologického vyšetření, tato opatření: a) Dohled probačního úředníka b) Zařazení do terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného výchovného programu ve středisku výchovné péče c) Napomenutí s výstrahou d) Výchovnou povinnost e) Výchovná omezení f) Ochrannou výchovu nebo ochranné léčení 43 Šámal, P., Válková, H., Sotolář, A., Hrušáková, M. Zákon o soudnictví ve věcech mlá- 34