Zpravodaj farnosti při konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie v Opavě červenec srpen 2015 Slovo na cestu 20 let na cestě Cesta domů Při svých výletech jsem se kdysi ocitl na svazích hustého lesa, kde končila pěšinka. Pokračoval jsem tedy terénem, ale dostal jsem se do velmi hustého, trnitého porostu, kterým jsem se musel prodírat vpřed. Když už jsem byl vyčerpaný a hodně unavený, uviděl jsem nedaleko vinoucí se cestu. Jak dobře a rychle se mně pak kráčelo po této silničce. Tento zážitek lze vztáhnout i na způsob našeho života. Často se plahočíme obtížným terénem, prodíráme se lesními houštinami života, ve kterém chybí Boží vedení. Mnozí ani nevěří, že taková Boží cesta existuje. Jak bychom mohli znát cestu? (Jan 14,5). Bez cesty je chůze nejen nesnadná, ale je i nebezpečí, že zabloudíme. Jak dobré je najít správnou životní cestu a vydat se po ní. Vyžaduje to však určitý čas, kdy si můžeme nerušeni v tichu promýšlet, zda žijeme tak, že nás svědomí chválí, nebo co změnit, když pocítíme výčitky. Pro mnohé je tím volným časem doba prázdnin, kdy alespoň na chvíli odkládáme mnohé úkoly, které jinak zaměstnávají naši mysl. Veliký křesťanský světec biskup a církevní učitel Augustin také kdysi pochyboval, zda je vůbec možné najít cestu života. A když už se přece vydal směrem k Bohu, ještě ho zdržovaly různé zlozvyky a žádostivosti, kterých se nechtěl vzdát. Čím více poznával, že pravda je ve službě Bohu, tím větší byla jeho bída, když se cítil slabým, aby přerval pouta špatností. Zoufale volal: Co bude z nás? Vstávají nevzdělaní a dosahují nebes a my, se svou vědou bez srdce, hle, jak se válíme v blátě nečistoty. Augustin v pláči volal: Což stále ještě zítra, až zítra. Proč ne dnes? Proč neučiníš v této chvíli konec své hanbě? Krásné je jeho volání: Nejen k Bohu jít, nýbrž i k Bohu přijít, nejen chtít jít, nýbrž opravdu a vážně chtít, nejen tak napolo a slabě, z jedné strany chtít, z druhé strany nechtít. Byly to velké zápasy. Podívejme se však, co píše ve své knize Vyznání, když roztrhl pouta vášní a našel svobodu ducha. Jak sladko mi bylo najednou bez sladkosti všech oněch ničemností, které jsem se dříve tak velice bál ztratit, jak jsem byl vesel, že jsem je opustil. Pozdě jsem si tě zamiloval, ó, Kráso věčná a věčně mladá, pozdě jsem si tě
zamiloval. A hle, ve mně jsi byl, a já jsem byl venku, a venku jsem tě hledal Zval jsi mne, až jsi rozbil mou hluchotu Dotkl ses mě a já zatoužil jsem jen po tvém pokoji Pro sebe jsi nás stvořil, Pane, a nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v tobě. Blahodárné mohou být exercicie, kdy myslíme jen na obsah duchovních přednášek a máme zachovávat silentium (mlčení a ticho). Blahodárné mohou být i dny a chvíle o prázdninách, které věnujeme takovým myšlenkám. Název prázdniny sice hovoří o prázdnu, ale pro nás mohou být prázdniny dobou, která není prázdná, ale dobře naplněná, dle slov písně: Naplňuj mě Duchem svým, nechci být prázdný džbán. Vraťme se na Ježíšovu cestu a jděme po ní! Je to cestička k Domovu. P. Rudolf Friedl, farář ve Štáblovicích Večerní modlitba Do tvých rukou vkládám tento den. Už není takový, jaký jsi mi ho ráno daroval Já však vím, že až zhasnu svou lampu, přijmeš mne a mou lidskou slabost do svého velikého pokoje a do svého porozumění. Tak tě chci mlčky vyznávat, a dáš-li mi nový den, jsem zde, připraven žít zcela pro tebe. Večer Na nebi sbírá se vítr, zítřejší nachový vítr, a znova láska, znova, odedávna zpovzdálí překáží smrti. Jan Skácel 2
Zajímá nás Jaký je postoj církve k posmrtnému dárcovství orgánů? Začněme právními úpravami ve státním zákonodárství rozlišujeme zde předpokládaný souhlas a předpokládaný nesouhlas s posmrtným darováním orgánů. Znamená to, že v prvním případě se po smrti člověka nikdo neptá příbuzných, jestli a jak se může naložit s orgány zemřelého. V případě předpokládaného nesouhlasu není možné použít orgány zemřelého. Předpokládaný nesouhlas platí např. v Holandsku, Německu, Dánsku, Velké Británii, USA, Kanadě, Japonsku, Austrálii. Předpokládaný souhlas pak v České republice, Belgii, Francii, Rakousku, Španělsku, Finsku, Řecku, Maďarsku, Bulharsku, Itálii. To znamená, že jestli bych chtěl být posmrtným dárcem orgánů v USA, musím k tomu dát souhlas (podpisem na zadní straně řidičského průkazu), jestliže bych naopak nechtěl být dárcem v České republice, musím se nahlásit do Národního registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů (založen 2004, dodnes zapsáno asi 1500 osob), jinak je na mne pohlíženo jako na potenciálního dárce. Ze strany církve v tomto ohledu není žádná výhrada, pokud je prokázána smrt a pokud se s tělem zachází uctivě. Po splnění těchto podmínek je to pak úkon křesťanské lásky k těm, kteří orgány potřebují k tomu, aby mohli dál vést plnohodnotný život. o. Jan Czudek Cesta blahopřeje otci Michalu Pořízkovi, členu redakce Cesty od začátku její existence do června roku 1996, k dovršení dvaceti let kněžství. Otče Michale, do dalších let Vám přejeme a vyprošujeme spolu s farníky naší farnosti hojnost Božího požehnání a stálou pomoc Boží v pastorační péči o věřící ve Vašem novém působišti. Zároveň přejeme hodně radostných chvil v životě osobním i v životě farnosti. Kéž Vás chrání a svou přímluvou provází i Panna Maria, Matka církve. Zároveň děkujeme za Vaši práci v Cestě v době, kdy Cesta hledala svou tvář i místo v životě svých čtenářů. redakce Cesty 3
Konkatedrála byla otevřena až do půlnoci V rámci Noci kostelů, která se konala 29. května, byla zpřístupněna také naše konkatedrála. V konkatedrále byl pro návštěvníky přichystán bohatý hudební program doplněný komentovanou prohlídkou historických skvostů naší farnosti. Návštěvníci měli možnost zhlédnout barokní ornáty, které mohli porovnat s ornáty 21. století ušitými dle moderního stylu, které dostal otec děkan v Americe. Návštěvníkovu oku určitě neunikly vzácné a běžné liturgické předměty a relikviáře. Tyto vzácné předměty měli návštěvníci možnost spatřit právě pouze v rámci Noci kostelů. Návštěvníkovo ucho pohladil zpěv dívčího pěveckého sboru Jeřabinka pod vedením MgA. Jaromíra Lokaje. Jemný tón houslí se linul konkatedrálou z ruky Alenky Čechové za doprovodu Jiřího Čecha. 4
Maruška Kepová, která hrála na trubku, a Jana Kepová, která ji doprovázela na příčnou flétnu, doplnily svým vystoupením krásnou atmosféru. Nesmíme zapomenout také na Hanku Šamárkovou, která zahrála na varhany. Schola svým zpěvem oslnila nejednoho návštěvníka. Návštěvník, který se zapojil do soutěže a byl vylosován, mohl obdivovat panoramatický výhled na noční Opavu z levé věže konkatedrály (ta vyšší). Program vyvrcholil fanfárami v podání trumpetistů Denise Lampy a Jiřího Brňáka, které zazněly právě z věže. Tímto chci poděkovat všem, kteří se zapojili do příprav a programu celé Noci kostelů, pokud jsem však na někoho zapomněl, tak se z celého srdce omlouvám. Chci také poděkovat otci Janovi a otci Alešovi, kteří celou akci podpořili. Jirka Brňák Ministrantský výlet Dne 5. června jsme se my, ministranti, sešli na autobusovém nádraží, abychom společně odjeli na faru do Sobotína. Těšili jsme se na tři dny společného pobytu, na kterém jsme zakončili a vyhodnotili naše celoroční snažení a ministrantskou soutěž. Po cestě autobusem a rychlém vybalení jsme se sešli na hřišti, rozdělili se do dvou týmů a zahájili výletovou hru. Tady začaly tři dny plné her a spousty zábavy. V sobotu jsme vyrazili na asi dvanácti kilometrovou túru. Cestou jsme našli říčku, ve které jsme si do svých plastovek nabrali svěží vodu, protože nás trápila ukrutná vedra. I přesto všechno jsme obdivovali krásu chráněné krajinné oblasti Jeseníky. Na zpáteční cestě jsme se zastavili u bludných kamenů. Na autobusovém nádraží Skřítek nám otec Aleš koupil zmrzlinu a autobus nás odvezl zpět do Sobotína. Po večeři u táboráku jsme měli vyhodnocení celoroční hry Putování s králi a soudci Starého zákona. O půl jedenácté večer nás čekala večerní mše svatá při svíčkách, kterou sloužil otec Aleš. Po ní nám Jirka a Kája připravili stezku odvahy, kterou jsme všichni absolvovali bez větších problémů. Celým pobytem nás provázely úsměvy, písničky, výborné svačinky a modlitby. Velké díky patří otci Alešovi, Petrovi a Karolínce za jejich čas, který nám věnovali. František a Felix Špičkovi 5
Dětský farní den Na neděli 7. června přichystal otec Aleš, Magda a Mirka farní den pro děti. Rodiče s dětmi tak měli možnost strávit pěkné slunečné odpoledne, které si jistě užily nejen děti, ale i jejich doprovod. Organizátoři se postarali o program, maminky zase vypomohly s občerstvením. Na začátku odpoledne si děti, ale ukrytého pokladu. A tak děti běhaly po farní zahradě a hledaly. Dalo jim to chvilku práce, ale nakonec poklad našly. Jejich snažení bylo odměněno sladkou mlskou. Po odpoledním běhání a plnění úkolů se děti posilnily špekáčkem a všichni odcházeli domů s pocitem pěkně prožitého dne. Velký dík patří otci Alešovi, Mirce a Magdě. Děkujeme. maminka Věrka Martínková i někteří rodiče, zazpívaly písničky, které znaly ze scholky. Pak již každé dítě dostalo knížečku, do které sbíralo razítka za účast v soutěžích, do nichž se občas zapojili i jejich rodiče. Soutěžní klání bylo doplněno i o dvě malé divadelní hry, které si připravily děti ze scholky. Mohli jsme tak shlédnout pohádku o Třech bratrech a o Sněhurce. Naše malé soutěžící přišel podpořit i otec Jan. Všechny děti na konci dne čekala i odměna za účast v soutěžích v podobě A co se na farním dnu líbilo dětem nejvíce? Všechny hry, různé soutěže, probíhání a skákání přes švihadlo, hoňky, jak jsme dostávali razítka za hry, houpání na houpačce, opékání, ale nejvíc ze všeho hledání pokladu! Terezka, Emilka, Jáchym, Péťa, Vašek a Honzík 6
Národní eucharistický kongres V několika minulých číslech Cesty jsme měli možnost přemýšlet nad tématy, která byla sestavena jako bližší příprava na Národní Eucharistický kongres 2015. Snaha pokusit se nastínit a nahlížet na tajemství eucharistie z několika stran měla prohloubit naše poznání i úctu k tomuto vrcholu i zdroji života církve i každého věřícího. V tomto článku bychom již chtěli poukázat na důležité souvislosti dotýkající se průběhu, organizace a samotného programu Národního Eucharistického kongresu. Ve dnech 15. 17. října 2015 v Brně na Petrově a na biskupském gymnáziu se uskuteční Národní konference o eucharistii, na niž má každá diecéze za úkol vyslat dvacet účastníků zástupců za jednotlivé děkanáty. Jedná se o dílčí program obsahující diskuze a přednášky nejen k tématům, která byla probírána v rámci samotné přípravy od ledna do června 2015. Vrcholem kongresu bude mše svatá sloužená v sobotu 17. října 2015 v 10.30 v Brně na náměstí Svobody s následným eucharistickým průvodem centrem Brna na Zelný trh. Program zde zakončí slavnostní požehnání. Na tuto bohoslužbu je třeba si předem ve farnostech zajistit bezplatné vstupenky (podobně tomu bylo při papežské návštěvě), které si můžete objednat jednak přes internetové stránky NEK www.nek2015.cz do poloviny srpna 2015 nebo v rámci své farnosti, pokud byla tato možnost nabídnuta. V případě dostatečného zájmu opavský děkanát zajistí dopravu do Brna na hlavní den NEK autobusy. Z těchto důvodů je dobré, aby se zájemci již nyní nahlásili ve svých farnostech. 16. a 17. října je připraven v Brně také bohatý doprovodný program zvláště pro mladé, který vyvrcholí koncertem Podané ruce v pátek 16. října od 18 hodin v Brně na náměstí Svobody a celonočním programem v mnoha kostelích v centru Brna. o. Aleš Písařovic 7
Martin Smith Každý den je pro mě zázrakem 8 Martin Smith je autor křesťanských písní, které se zpívají po celém světě. Je především spjat s mezinárodně uznávanou kapelou Delirious?. Jeho letošní vystoupení v České republice proběhlo 5. června v pražské Lucerně. Chválit Boha na tomto místě ve společenství 2 300 lidí, kteří tento večer neváhali přijít, byl neopakovatelný modlitební zážitek. My jsme měli tu čest s Martinem Smithem strávit 30 minut na tiskové konferenci před vystoupením, tak přinášíme odpovědi na naše otázky. V poslední době jsi hodně koncertoval v České a Slovenské republice, zítra jedeš do Trnavy na LUMEN, potom v létě na Slovensko na Campfest. Co tě k tomu vede? Nevím, rád jezdím do této části světa i Budapešť, Bukurešť, jižní Ukrajina. Prostě dělám něco v této části Evropy, která si myslím, že je připravena na skutečný Boží zásah. Obzvláště mezi mladými lidmi. A tudíž jsem pro to nadšený. Existuje jedna řeholnice, která se modlívá za všechny křesťanské zpěváky a kapely. Asi před hodinou jsme jí psali a zeptali se, zda ti chce něco vzkázat, když s tebou budeme mluvit. Ona obratem odpověděla, že se za tebe dnes večer bude modlit a děkuje za to, co děláš pro Boha, a jak tvá práce pomáhá mladým lidem nalézat povolání. Díky, díky moc. V roce 2006 jsi vystupoval na festivalu Colours of Ostrava. Byl to pro tebe tak silný zážitek, že jsi o něm dokonce napsal zmínku ve své knize. Jaký tam byl tvůj nejsilnější zážitek? Oh, co to jen bylo? (vzpomíná ) Připomeň mi příběh té noci. Jeden z účastníků tiskové konference se zapojil: Myslím, že tuto kapitolu napsal zrovna Stu G (kytarista pozn. red.). Podle mě šlo o tu hrstku lidí na začátku koncertu, která se ke konci rozrostla v obrovský dav posluchačů. A jak se modlil za lidi, kteří tam stáli a pili pivo. Martin: Jo, jasně. V knize je napsáno: Na hudebním festivalu v Ostravě nás ohromilo, že tam máme několik stovek fanoušků. Byly tam však také tisíce návštěvníků, kteří o nás nejspíš nikdy neslyšeli a nejspíš se nezajímali ani o texty našich písní. Na svých vystoupeních jsme několik let tvrdě pracovali, aby byla přijatelná pro různé typy posluchačů. Nezpronevěřujeme se své víře. Snažíme se dotknout toho nejlepšího, co v nich je! ( ) Když jsme zpívali Vidím mračna a ano, jsem připraven tančit nad touto vyprahlou zemí, jako bych v nitru slyšel Boží
hlas, jak mi říká: Tohle je ta vyprahlá země, a já chci, abys na ní tančil. Nepovažuj tyto příležitosti za samozřejmost. Rozhlédl jsem se a uviděl jsem hloučky dobře naladěných lidí, jak popíjejí pivo, drží se kolem ramen a zpívají promítané texty Tohle miluji. Chci říct, existuje něco vzrušujícího na hraní a zpívání před lidmi, kteří by nikdy nepřišli do kostela. Je to nesmírně vzrušující, protože dostaneš šanci vidět, jak Bůh koná zázraky. A to mám rád ve svém životě, když vidím, jak Bůh dělá zlomy v lidských životech v tomto kontextu. S tvou manželkou jste založili Compassion Art (Umění soucitu pozn. red.). Kde a jak jste už s tímto projektem pomohli? Inu, byl to skvělý a tvůrčí zážitek, protože jsme shromáždili spoustu zpěváků z celého světa a napsali jsme všechny ty písně. Nevím, jestli z charitního úhlu pohledu to byl taky tak obrovský úspěch, ale hudebně jsme v tom byli fakt dobří. Úžasné bylo, jak se všichni umělci sešli s úmyslem něco rozdat a opravdu pomoci lidem. Tak vznikly skutečně dobré příběhy o tom, jak tyto peníze pomáhají lidem na celém světě. Můžeš nám říct jeden z nich? Jasně. Máme velký projekt v Brazílii, kde pečují o rodiny v džungli uvězněné v severní části Brazílie. Spousta lidí vůbec neví, že tito lidé existují. Takže tam musí mít lodě, aby se dostali na konec džungle, kde vyučují děti, stavějí nemocnice. Ty lodě se jim neustále potápěly, tak jsme jim koupili novou velkou loď, kterou jsme pojmenovali Compassional (Soucitná). Takže to bylo úžasné, už se nepotápí. To bylo fakt dobré. Máš z poslední doby nějaký silný duchovní zážitek, dotek Boha, o který by ses s námi rád podělil? Nemusí to být spojeno s hudbou. Jo, vnímám, že mám takový dotek každý den, protože mám hodně dětí. A ty jsou opravdu jedinečné! Náš dům je tak plný legrace, radosti. A tak je pro mne každý den zázrakem. Chceme ti říct na závěr ještě jeden příběh, který se stal. Na jednom z tvých koncertů byl před pár lety kněz (o. Pavel) se skupinou studentů. Jedna studentka tehdy prožívala dobu, kdy chtěla spáchat sebevraždu. Při tvém koncertu ji však začaly téct slzy a něco se v ní zlomilo. Od té doby už to nechtěla udělat. Takže jakýsi zázrak, díky za to, co děláš. Wow, dobré, fantastické, úžasné. P. Pavel Šupol, Ludmila Honková, Markéta Maňáková Převzato z http://hudba.signaly.cz/, redakčně upraveno. 9
Zasvěcený život v Opavě V církvi prožíváme Rok zasvěceného života. Představujeme další z opavských řeholních společenství. Kolik sester je v Opavě nyní? V Opavě je nyní 9 sester. 10 Kongregace Dcer Božské Lásky Jak zní přesný název kongregace? Přesný název je Kongregace Dcer Božské Lásky. Za naším jménem píšeme FDC, jako zkratku latinského názvu naší kongregace: Filiae Divinae Caritas. Odkdy působí v Opavě? Naši kongregaci založila zakladatelka Matka Františka Lechnerová v roce 1868, kongregace působí v Opavě od roku 1870. Jaká je Vaše spiritualita? Naše spiritualita je vyjádřena názvem kongregace. Jako Dcery Božské Lásky jsme povolány následovat Ježíše a žít zcela oddány Otci. V jeho lásce nacházíme naši lásku, v jeho bohatství naše obohacení. Naši vůli sjednocujeme s vůlí Otce podle vzoru Krista, jeho milovaného Syna. Při veřejném skládání slibů čistoty, chudoby a poslušnosti používáme formuli, která končí prosbou k Duchu Svatému, aby sestra zůstala věrnou v následování Krista a dosáhla dokonalé lásky. Tuto lásku realizujeme a zviditelňujeme v sociálním, vychovatelském a pastoračním apoštolátu. Současně naplňujeme heslo, které nám dala Zakladatelka: Vše pro Boha, chudé a naši kongregaci. Máme širokou škálu činností. Jednak pečujeme o naše přestárlé sestry v Marianu, provozujeme Domov důchodců sv. Zdislavy, kde jedna naše sestra pečuje o přestárlé lidi, jedna sestra jako sakristánka pečuje o kapli Božského Srdce Páně, další sestra spolupracuje s organizací Charita Opava, a to zejména s Denním stacionářem pro seniory a Klubem svaté Anežky, věnuje se vězeňské duchovní péči ve Specializovaném oddělení pro výkon ochranných léčení ve Věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Opava a spolupracuje s Ústavem ošetřovatelství Slezské univerzity jako externí vyučující, kde se podílí na výuce. Každá sestra dostává při prvních časných slibech zlatý prsten s vyrytým zobrazením Nejsvětějšího Srdce Ježíšova
a při věčných slibech prsten s reliéfem tohoto zobrazení jako symbol nekonečné lásky Boží a její vlastní věrnosti. Emblém naší Kongregace, který dostáváme při prvních časných slibech, symbolizuje lásku trojjediného Boha: Otce, Syna a Ducha Svatého. Skládá se ze tří paprsků, které poukazují na Otce, z kříže jako znamení Syna a z holubice jako znamení Ducha Svatého. Tři do sebe uzavřené kruhy jakoby v pohybu připomínají vztah lásky Trojjediného, na které jsme účastny. Jak je to s novými duchovními povoláními? V současné době nemáme žádná duchovní povolání. Děkuji za rozhovor. K zamyšlení Marie Štrauchová Vážení čtenáři Cesty, když se farizeus zeptal Ježíše na největší přikázání v Zákoně, dostalo se mu odpovědi: Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí (Mt 22,37 39). Naše láska k Bohu je odpovědí na jeho lásku k nám. Je vlastně samozřejmá. Sám Otec vás miluje, říká Ježíš (Jan 16,27). Jsme stvořeni z jeho lásky a ta je v každém okamžiku našeho života s námi. Nejsme opovrhovanými nebo bezvýznamnými bytostmi. Jsme Bohem milováni. Nemůžeme než ho milovat, uvědomujeme-li si, že právě jeho láska nám dává existenci i nedotknutelnou důstojnost. Nám lidem se dostalo privilegia, že můžeme vědomě přijímat lásku, která nás stvořila, a odpovídat na ni. Protože všechno máme od Boha, nemůžeme dělat nic jiného než ho milovat celým srdcem a celou svou duší, zatoužíme-li mu ji oplatit. Ježíš dodává, že máme milovat svého bližního jako sebe samého. Abychom to dokázali, je třeba nejprve si zamilovat sebe, své nejhlubší nitro, kde jsme stvořeni k obrazu Božímu (Ef 4,24). Bůh jako první dává lásku novému člověku v nás a také my si ho můžeme v nitru zamilovat jako první. Tak budeme s to předem si zamilovat vnitřního nového člověka i ve svém bližním. Neexistuje rozdíl mezi láskou k Bohu a láskou k bližnímu. Existuje jen jedna jediná láska, jež má svůj zdroj i cíl v Bohu a jež se touží rozlít na všechny lidi a na celý vesmír. Tato láska nás pak chce vést k plné radosti, neboť radost je ovocem lásky. Radost, pokoj a obnovení duševních i tělesných sil přejí všem senioři z Klubu sv. Anežky. Zdroj: Stinissen, W.: I dnes je den Boží. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2004. 11
12 20 let na cestě Opět Vám přinášíme trojici článků vytištěných v minulých číslech Cesty, tentokrát se dva z nich týkají otce Michala Pořízka, který letos slaví kněžské výročí. Opavané mého srdce! Ve čtvrtek 7. července minulého roku v dopoledních hodinách jsem přijel sem, do Opavy, abych zde nastoupil jáhenskou službu. Přiznám se Vám, měl jsem z toho trošku mrazení, neměl jsem vůbec žádnou představu, jak a co budu dělat. Naštěstí toho času na přemýšlení o tom, co budu dělat, až tak nebylo. Každý den byl jiný a ani jeden bych nechtěl vyměnit. Apoštol Pavel říká: Máš něco, co bys nebyl dostal? Ne, opravdu nemáme nic ze svého, toto mé setkání s Vámi beru jako velký dar a myslím to upřímně. Řekněte mi, co by to bylo za vychování, kdybychom za dary nepoděkovali. Nejdřív můj dík patří dobrému Bohu, který mě sem povolal. A pak můj dík patří Vám všem, Opavané mého srdce, možná většinu z Vás neznám ani jménem, ale to přece nevadí. Scházeli jsme se, abychom oslavovali jen jedno Jméno. Nezapomněl jsem na Vás, obyvatele domečku na Almužnické, jen jsem si ten svůj dík šetřil do této chvíle. Pane děkane, díky Vám za to, že jste vydržel, když se Vám při těch pátečních společenstvích třásly lustry. Otče Mirku, díky Ti za to, že jsem se nesmál sám, a Vy, paní Marie, paní Věrko a Růžo, přijměte dík za vše, co děláte. A úplně na závěr děkuji taky Tobě, milá redakce, patří se, abys to i Ty měla černé na bílém. Kdybyste si nic nepamatovali z toho, co Vám bylo nebo ještě bude řečeno, pamatujte si prosím následující: Žijme svůj život tak, abychom se všichni znovu setkali u Boha. jáhen Michal Pořízek zpravodaj Cesta, červen 1995 Byl jáhen a je otec: Michal Pořízek Odkud jsi a jak ses k nám dostal? Pocházím z Kroměříže, tam jsem prožil dosavadní část života a dostal jsem se do Opavy tím způsobem, že jsem slíbil poslušnost panu biskupovi, a ten mě sem poslal, abych tady vykonal jáhenský rok. Jak vzpomínáš na dobu studia, zapochyboval jsi někdy, že toto je tvá cesta, po které máš jít? Na dobu studia vzpomínám moc dobře. Každý kněz o tom říká, že na roky v semináři se nejlépe vzpomíná a že to jsou nejkrásnější léta života. Já si myslím proto, že jsme moc
nejezdili domů a že jsme byli hodně spolu. Proto jsme se dobře znali. A věděli jsme o sobě i věci, které ostatní lidé o sobě nevědí. Právě proto, že jsme byli spolu doslova dnem i nocí. Myslím, že opravdové přátelství může vzniknout jedině tehdy, když lidé o sobě vědí všechno, a přesto se mají rádi. Vzpomínám třeba na neděle, jak jsme se vždycky sešli a něco pozpívali bylo to krásné, fakt bezvadné. Jestli jsem někdy zapochyboval? Tak to je úplně jasné, opravdu jsem zapochyboval. Protože jsem si říkal, že bych třeba nebyl schopný v tom smyslu třeba nějaká ta tréma, navázat kontakt s druhými lidmi Zapochyboval jsem, opravdu. Ale taky jsem si říkal, jako svatý Augustin, to mi hodně pomohlo, tahle jeho myšlenka: Nejsi-li povolaný, učiň, abys byl povolaný, že jsem za tím šel s takovou silou. A teď, v současné době, jak jsem prožil ten rok v Opavě, myslím si, že to bylo moc dobře, že jsem se tak rozhodl. A opravdu toho nelituji. Vidím to tak i do budoucna. Počítám s tím, že budu pochybovat znovu, že ta cesta nebude úplně jasná. Ale vždycky bych se chtěl vrátit k tomu okamžiku, kdy jsem se rád, sám a svobodně a dobrovolně rozhodl. Co ti dala jáhenská služba tady v Opavě? Jsem moc vděčný za tento pobyt, že jsem tady mohl být s vámi, s Opaváky. Když jsem šel do Opavy, to jsem taky psal do toho děkování (v minulém čísle Cesty), že jsem sem šel s takovým chvěním a mrazením, protože jsem věděl, že to je náročné prostředí v tom směru, že Opava je jiné město než ostatní, opravdu. Já nevím, jestli si to vy třeba uvědomujete nebo asi ne, protože jste nežili jinde. Třeba, co se týče víry nebo vůbec přístupu k náboženství. Je to takové jiné, větší než jinde. Proto jsem si říkal, že tu budou velké požadavky a velké nároky dané na člověka. A tak jsem se na to nějak necítil, ale zas pro mě velikou oporou bylo to, že mi biskup řekl: Jdi! Že mě poslal, že jsem tady nešel sám, ale že on mě poslal. To mi bylo velkou oporou. Tento rok jsem bral a beru jako dar. Přínos to mělo pro mě velký. Těžko si dovedu představit, že bych měl naráz vstoupit do kněžských povinností, v tom smyslu, že kněz má ještě mši svatou, zpovídání. Tedy to, co jáhen nedělá. Mne úplně vytížilo jáhenství. Z tohoto důvodu jsem moc rád za ten rok tady. Ty poslední dny, bylo to víc jak týden, jsem si opravdu vážil každého kroku po opavských chodnících. 13
Hodně opavských farníků si tajně přeje, aby se stal zázrak a ty abys tady zůstal. Co bys na to říkal? Kdyby se ten zázrak stal musel by to být opravdu zázrak, tak řeknu upřímně a opravdu radostně, že bych byl tomu opravdu moc rád. Věděl bych prostě, že tady má člověk to zázemí, už bych moc věcí dělal jinak, protože jsem přišel na to, že jsem to nedělal úplně tak, jak by se mělo. Ale myslím si, že zázraky se až tak často nedějí. Děkuji za rozhovor. Marie Hanušová A ten zázrak se opravdu stal! Otec Michal prožije první rok svého kněžství mezi námi v Opavě. zpravodaj Cesta, červenec-srpen 1995 Skautská matka Stejně jako každý skaut s léty prožitými ve skautské organizaci dospívá a přibližuje se ideálu skauta, s ním dospívá, vyzrává a přibližuje se ideálu skautské matky i jeho matka. Vyžaduje to nekonečnou trpělivost, obětavost, přísnou sebekázeň a sílu nevměšovat se do záležitostí svých holátek a nechávat jim daleko více svobody než ostatní matky neskautů. Jako matka tří skautů si dovoluji poskytnout svým kolegyním zlomek svých dlouholetých zkušeností. Skautská matka musí umět vyžehlit skautský kroj, být připravena kdykoliv pouštět do bytu kamarády skauty, protože skauti se neustále vzájemně navštěvují, předávají si nejrůznější zprávy a řeší složité, matce nepochopitelné problémy, kupovat veškeré oblečení v barvě hnědé či zelené, chraň Bůh před červenou bundou! mít stále v zásobě půl kila indulony, která je údajně nejlepší na patlání bot proti vlhku, mlčet, když skauti vyrážejí na tábor v nejteplejší den celého léta, a to právě v pravé poledne, když teploměr dosahuje neuvěřitelných 36 stupňů, jsouce navlečení v parádních stejnokrojích tedy do tlustých košil s dlouhými rukávy a do vlněných podkolenek, mlčet, když její dítko, které se čtrnáct dní marně učilo násobilku šesti, se za dvě odpoledne naučilo morseovku, mlčet, když její syn, který zuřivě odmítá vzít si na hlavu novou čepici za 180 Kč, protože takovou nikdo nemá, vypadal by jako blbec a všichni by na něj koukali, ze své vůle radostně vyrazí přes město ve skautském klobouku, ve kterém vypadá jako blbec, nikdo ho nemá a všichni na něj koukají, 14
mlčet, když se děti nedostaví na půl roku dopředu ohlášenou rodinou oslavu, kde se sejde široké příbuzenstvo, a důvodem je, že se přesunula oddílová akce a neúčast by znamenala ztrátu bodu. A musí ještě tisíc dalších věcí. Skautská matka už ví, že některé nášivky na skautské košili jsou umělé, a když se jich dotkne žehličkou, je po nich, že pokud děti nazývají vedoucího Bejk, nemyslí tím nic nepatřičného, jde totiž o oficiální přezdívku Býk, které knihy napsal Jaroslav Foglar, umí je vyjmenovat odpředu i odzadu třeba o půlnoci, jakou výhodu a nevýhodu má péřový spacák, spacák z dutých vláken, spacák z kajčího peří, karimatka pěnová, karimatka z alobalu atd., že na výpravu je nejlépe upéci perník vydrží dlouho měkký, že sedmdesátilitrová Gemma není kanystr na vodu, ale ruksak na záda, který postupně potřebuje každý skaut, má nekonečnou řadu výhod a stojí pouhých 2 500 Kč za ty peníze je takový zázrak vlastně úplně zadarmo (sbohem, nový kostýmku)! A ví ještě dalších tisíc věcí. Skautské matce je odměnou, že její potomci začnou číst i když jen knihy o skautingu, i když jsou stále sobečtí, vědí, že by neměli být, i když někdy mluví sprostě, vědí, že by neměli a mluví stále slušněji, přestanou sledovat televizi, protože tak rozhodl bratr vůdce, přestože předtím pročučeli hodiny a hodiny, nedbajíce matčiných slz, vyhrůžek a slibů, se naučí spoustu užitečných věcí potřebných pro život například asi 100 druhů uzlů, takže můžou uvázat šňůry na prádlo a ty nikdy nepovolí, nekouří, nepijí alkohol a nenavštěvují diskotéky a podobné pochybné podniky, když už si myslí, že puberta dosahuje vrcholu a ona už to nevydrží ani den, odjedou všichni na dvoudenní výpravu a matka získá oddechový čas na posílení do dalšího boje. A možná ještě nějaká další věc, ale už mě nic nenapadá. autorka neznáma zpravodaj Cesta, duben 2000 15
STÁŘÍ JE DAR tak si ho užívejme! Milí čtenáři, nepřehlédněte naši nabídku Knihovny křesťanské literatury na letní měsíce. Chtěla bych Vás také upozornit, že naše akce jsou připraveny pro všechny, neexistuje žádný uzavřený seznam členů Klubu sv. Anežky. Mnohé akce jsou velmi hodnotné a je škoda, že se jich někdy účastní málo lidí. Píši Vám proto, že Vás rádi uvítáme kdykoliv budete mít čas nebo chuť být s námi. Procházka opavskými parky V úterý 19. května se uskutečnila naše dlouhodobě plánovaná procházka opavskými parky lemujícími historické jádro Opavy. Některé od procházky odradil blížící se déšť, ale hrstce odvážných štěstí přálo. Nezmokli jsme. Provázel nás zahradní architekt pan Ing. Lubomír Rychtár, který navrhoval a řídil obnovu těchto parků v létech 2000 2003. Tentokráte jsme parkem jen tak neproběhli. Zaujal nás odborný výklad průvodce. Oslovila krása rozkvetlých keřů, jarní svěží zeleň. Naplnila nás radost. Uvědomili jsme si, že bychom se měli častěji jen tak loudat parkem. Častěji využívat toto místo i ke zklidnění a žasnout nad krásou přírody i nad umem člověka. Marie Smolková Setkání s otcem Alešem Ve stacionáři jsme 2. června přivítali otce Aleše Písařovice, farního vikáře farnosti Nanebevzetí Panny Marie. Zajímavé odpoledne, příjemné setkání. Teď už hodně víme o životě otce Aleše v rodině, o jeho studiích na konzervatoři, jak se stalo, že cestu profesionálního hudebníka vyměnil za cestu ke kněžství. V našem děkanátu je ustanoven kaplanem pro mládež a určitě mu to sedí. Vyprávěl nám také o svém působení v gregoriánské schole, tvořené bohoslovci, jáhny a mladými kněžími moravských diecézí. Děkujeme otci Alešovi, že si na nás udělal čas. 16
Posezení na zahradě stacionáře O týden později jsme poseděli na zahradě. Pracovníci stacionáře nám připravili hezké setkání s opékanými špekáčky a domácími buchtami. Všem se to moc líbilo, protože jsme měli možnost si spolu jen tak popovídat, tzv. pokecat, což je také někdy potřeba udělat. Děkujeme pracovníkům stacionáře za přípravu a hlavně Jirkovi za dobře opečené špekáčky a Zuzce za výborný domácí koláč, ještě teď se mi sbíhají sliny. Velký dík patří také Olince a Evě, které nás obsloužily a stále se staraly, jestli nám něco nechybí nechybělo nic a i počasí k nám bylo milosrdné. zpracovala DZ Program na září: všechna setkání (kromě výletů) začínají v 16 hodin v Denním stacionáři pro seniory na Kylešovské ulici číslo 4, v domě U svaté Anežky, pokud není uvedeno jiné místo. 1. 9. informativní schůzka 8. 9. komentovaná prohlídka hlavní části Městského hřbitova v Opavě Putování za osobnostmi Opavska, provázet nás bude lektor Dr. Zdeněk Kravar 15. 9. beseda se sestrou Filoménou bude ve stacionáři 22. 9. poutní zájezd do Vidnavy, Bílé Vody a Javorníka, cena včetně oběda a vstupného do zámku Jánský vrch je 400 Kč, bližší informace v zářijové Cestě a na plakátcích (omlouvám se, že jsem v minulém čísle Cesty uvedla špatné datum) V Knihovně křesťanské literatury na Masarykově ulici bude letos poprvé otevřeno i o prázdninách, červenec, srpen každou neděli od 9 do 11 hodin. Seznam literatury, CD, DVD a videokazet najdete na www.charita.opava.cz, pod lištou Knihovna křesťanské literatury. Milý pane řediteli Charity Opava, k Vašim krásným polokulatým narozeninám Vám přejeme hodně zdraví, lásky a pevnou víru v Boží působení ve Vašem soukromém i profesním životě. V modlitbě Vám Boží požehnání vyprošují Vaši vděční senioři. Také děkujeme za Vaši milou přízeň, kterou našemu Klubu sv. Anežky stále prokazujete. Všem čtenářům Cesty přejeme klidné a pokojné letní dny a na shledanou v září. Za Klub sv. Anežky, dobrovolné sdružení CHO Drahomíra Ziffrová 17
Dětem 18 1815 2015: 200 let od narození svatého Jana Boska Chaloupky Salesiáni duchovní potomci svatého Jana Boska, muži i ženy působí dnes v celém světě. Salesiánská střediska jsou otevřená všem dětem a mládeži. Záchranou jsou pro děti z ulice, které nemají pěkný domov, jsou chudé a zanedbané. My se však vraťme o několik desítek let zpět do doby, kdy u nás vládli komunisté. Nesnášeli salesiány, zakazovali jim s mládeží pracovat, věznili je, jejich střediska jim zavřeli anebo je zabavili. Salesiáni se však nevzdali, pracovali tajně. Riskovali. Kdyby je při výchově dětí a mládeže chytili komunisté, tak by je tvrdě potrestali. O prázdninách pořádali salesiáni chaloupky. Byly to vlastně tábory v horských chalupách nebo domečcích v zapadlých vesnicích. Křesťanské děti, které do chaloupek přijížděly, nesměly salesiány prozradit. Volaly je strýčku, teto nebo jejich křestními jmény. Navenek tedy působily chaloupky jako místa rodinné rekreace. Přesto museli být všichni v chaloupkách ve střehu, protože komunisté po nich pátrali. Podívejme se do jedné chaloupky na okraji jedné vesničky na Vysočině. V domečku je našlapáno snad patnáct dětí. Dvě tety dokončují s dětmi úklid po snídani. Všichni vědí, že zanedlouho přijde mezi ně kněz. Objevuje se znenadání. Pro všechny je to Jindra, který je oblečen jako turista samotář, který zdolává okolní kopce. Všichni se shromažďují kolem stolu. Kněz si ověřuje, zdali je zamknuto a zopakuje s dětmi, co se bude dít, kdyby přišli komunisté. Kněz se modlí: Pane Ježíši, shromáždili jsme se ve tvém jménu, věříme, že jsi uprostřed nás. Máme tě moc rádi a jsme šťastni, že si můžeme o tobě povídat. Svatý Jane Bosko, ochraňuj nás, ať se nám nic zlého nestane. Kněz se rozhlédne po dětech, které na něm visí svýma očima a mají otevřené srdce pro slovo Boží. Podívá se na malá okna. Přes husté záclony není zvenku dovnitř vidět.
Kněz vypráví o Pánu Ježíši, děti se ho ptají, on se ptá jich. Krásné setkání až do chvíle, kdy se všichni leknou prudkého zabušení na dveře. Kněz je rázem pryč, na stole se objevují karty rozložené jako uprostřed hry. Jedna z tet jde otevřít dveře. Dovnitř se vřítí dva muži v pláštích a jeden přes druhého křičí: Kde je ten farář? Nikdo neodpovídá. Děti mlčí. Teta se odváží říct: Co tu řvete, děti se polekají. Muži prohlédnou každý kout, záchod i půdu. Nikoho nenajdou. V očích dětí se stává kněz hrdinou, kterého asi odnesli andělé, aby ho komunisté nechytili. Muži prohlížejí domeček, nic však nenajdou, ani křížek. Křída, kterou byl ještě před chvílí kříž namalován, je nezajímá. Odcházejí s nepořízenou. Neomluví se. Brblou a nadávají na kněze, který jim unikl. Konečně je v chaloupce klid. Jedna z tet zamyká dveře, druhá pozoruje okénkem odcházející komunisty. A když jsou dost daleko, tak dává povel k jásotu: Aleluja! Chvalme Pána! V chaloupkách vyrostlo ve víře mnoho děvčat a chlapců. Dnes už jsou to rodiče nebo babičky a dědečci, kteří předávají víru svým potomkům. Díky tobě, svatý Jane Bosko, díky tvým salesiánům za chaloupky, které zůstávají nezapomenutelné. Ze života skautek jáhen Josef Janšta ilustrace Emilka Kollárová Jednu květnovou sobotu, konkrétně 23. května, jsme se my skautky sešly na východním nádraží, abychom následně nastoupily do vlaku a vyrazily do Nových Sedlic, kde se konalo okresní kolo Svojsíkova závodu. Po slavnostním nástupu jsme se podle GPS rozběhly k různým stanovištím, kde jsme si mohly vyzkoušet třeba uzlování, šifry, střelbu z luku, zdravovědu, rozdělávání ohně, plavbu na loďce a spoustu dalšího. Po namáhavém, skoro šestihodinovém závodění nás čekalo občerstvení v podobě špekáčku a čaje. Když jsme si pořádně odpočaly, následovalo vyhlášení výsledků, kde nás mile překvapilo druhé místo 19
Veverek a první místo Sasanek. Skauti z 5. oddílu také nezaháleli a vybojovali si rovněž první místo. Všechny zmíněné družiny postoupily do krajského kola, které se konalo hned za dva týdny v Pochni a jejím okolí. Po příjezdu na tábořiště jsme spěšně postavily stany a připravily se na plnění úkolů, které byly rozděleny na dvě části, a to: operace Užovka a operace Kolibřík, kdy jsme jako vojáci za 2. světové války testovaly své schopnosti. Vyzkoušely jsme si netradiční úkoly jako psaní na stroji, sázení stromků, pojídání červů, přenášení ohně přes řeku nebo získávání informací. Večer byl zahájen modul přežití, který spočíval v uvaření guláše na ohni, spaní ve stanech a ráno pak v úklidu celého tábořiště. Přestože jsme si výhru tentokrát neodvezly, Veverky byly druhé a Sasanky třetí, závod jsme si všechny naplno užily a těšíme se na letní tábor, který se kvapem blíží. Kateřina Gilíková Co se děje v CZŠ svaté Ludmily Střípky z pestrého červnového kaleidoskopu Dětský den II. stupeň sportoval I. stupeň na vycházce a v Arboretu 20