Rozšíření pampelišky osténkaté Taraxacum disseminatum (sect. Erythrosperma) v České republice

ACTA MUSEI REGINAEHRADECENSIS S. A., 36-1, 2 (2016): 67-74 ISSN: 0231-9616 Rozšíření pampelišky osténkaté Taraxacum disseminatum (sect. Erythrosperma) v České republice (Poznámky k rodu Taraxacum v České republice. I.) Distribution of Taraxacum disseminatum (sect. Erythrosperma) in the Czech Republic (Notes on the genus Taraxacum in the Czech Republic. I.) Jaroslav Zámečník 1,2) 1) Muzeum východních Čech v Hradci Králové, Eliščino nábřeží 465, CZ 500 01, Hradec Králové, e-mail: j.zamecnik@muzeumhk.cz 2) Filozofická fakulta, Univerzita Hradec Králové, Centrum interdisciplinárního výzkumu, Rokitanského 62, CZ 500 03, Hradec Králové Abstract: The article summarizes all known finds of the critically endangered Taraxacum disseminatum G.E. Haglund from the Czech Republic and presents new finds from northern Bohemia. The species occurrence has been documented in total from 16 localities, of which 13 are found in the sandostone area of Hradčanské stěny between the villages of Provodín, Veselí nad Ploučnicí and Hradčany nad Ploučnicí, one locality is situated near Vranov pod Ralskem and two localities near Hamr na Jezeře, all in the Česká Lípa district. All sites are situated in the phytogeographical district 52. Ralsko-bezdězská tabule, in five quadrants of the Central European grid mapping, namely 5353d, 5354b, 5354c, 5354d and 5355a. Taraxacum disseminatum occurs mainly in low-growing dry grasslands along forest and walking paths on sandy soils and in slightly ruderalized patches with low vegetation cover on sandstone outcrops. The rather small number of T. disseminatum records known from the country may reflect a general lack of interest in Taraxacum among botanists rather than real species rarity. The Czech Republic is situated on the southeastern boundary of the species distribution range, further finds may be expected in northwestern Bohemia, mainly in the Ralská and Dokeská pahorkatina hills. Keywords: Taraxacum disseminatum, Taraxacum sect. Erythrosperma, Asteraceae, distribution map, endangered species, Northern Bohemia, Czech Republic Úv o d Rod pampeliška (Taraxacum Wigg.) je v důsledku častého výskytu apomixie (přesněji agamospermie) taxonomicky velmi komplikovaný rod se značným počtem druhů. V současnosti se dělí přibližně do šedesáti sekcí, které představují přirozené systematické skupiny nebo fylogenetické linie uvnitř rodu a zároveň jsou důležitou taxonomickou jednotkou (TRÁVNÍČEK et al. 2010). Mnohé sekce zahrnují větší množství druhů s podobnými morfologickými, fenologickými a ekologickými vlastnostmi (cf. KIRSCHNER & ŠTĚPÁNEK 1997, UHLEMANN et al. 2003, KIRSCHNER et al. 2015). Na území ČR se vyskytují zástupci osmi sekcí. Sekce Erythrosperma (H. Lindb.) Dahlst. je zastoupena v celé Evropě, západní, jihozápadní a střední Asii a v severní Africe, druhotně také v Severní Americe (TRÁVNÍČEK et al. 2010). Do sekce spadají jeden pohlavně se rozmnožující druh (Taraxacum erythrospermum Andrzejowski in Besser) a asi sto padesát druhů apomiktických (cf. VAŠUT 2001, 2003). V ČR je doposud prokázán výskyt sedmnácti druhů a je velmi pravděpodobné, že vzhledem k nedostatečné probádanosti sekce budou nalézány druhy nové pro ČR nebo dokonce druhy vědě doposud neznámé (cf. KIRSCHNER et al. 2002, KIRSCHNER & ŠTĚPÁNEK 1998, VAŠUT et al. 2005, TRÁVNÍČEK et al. 2010, VAŠUT & Majeský 2015). Pampelišky sekce Erythrosperma (H. Lindb.) Dahlst. jsou vázány na sušší biotopy s nezapojenou a rozvolněnou vegetací. Nacházíme je nejčastěji na sušších travnatých stanovištích, na písčinách, na kamenitých svazích, v suchých sešlapávaných trávnících, při okrajích lesních cest či v lesních lemech (cf. TRÁVNÍČEK et al. 2010). Bezesporu významná je přítomnost řady druhů v bezprostředním okolí hradních zřícenin, poutních míst či na tradičních tábořištích, kde dochází k intenzivnějšímu sešlapávaní vegetace, čímž je jednak snižována konkurence ostatních bylin, a jednak patrně dochází k jejich podpoře zatlačováním semen do plošek s volnou půdou. Častý je výskyt i ve starých lomech či v bývalých vojenských výcvikových prostorech. První ucelené údaje o červenoplodých pampeliškách z území bývalého Československa přináší DOLL (1973a, 1973b). Ukázalo se však, že řada druhových údajů uváděných ve studii je založená na chybně determinovaných herbářových položkách (cf. VAŠUT 2001, 2003). Mnoho dílčích údajů o druzích rostoucích na území České republiky nalezneme v řadě dalších pracích, např. KIRSCHNER & ŠTĚPÁNEK (1994, 1997, 1998), CHÁN et al. (1995, 2001), TRÁVNÍČEK & HÁJEK (1996), KIRSCHNER et al. (2002), VAŠUT (2001, 2003), TRÁVNÍČEK et al. (2010). Studium populací červenoplodých pampelišek v ČR také přineslo několik nově popsaných druhů, např. pampelišku švestkovou Taraxacum prunicolor M. Schmidt, Vašut et Oosterveld (SCHMIDT et al. 2004), pampelišku pomoravskou T. maricum Vašut, Kirschner et Štěpánek, pampelišku hřebínkatou T. cristatum Kirschner, Štěpánek et Vašut (VAŠUT et al. 2005), pampelišku vznešenou T. princeps Vašut et Trávníček (VAŠUT & TRÁVNÍČEK 2004) či teprve nedávno popsanou pampelišku T. pudicum Vašut et Májeský (VAŠUT & MÁJESKÝ 2015). Pampeliška osténkatá (T. disseminatum G. E. Haglund) je rozšířena v západní části střední Evropy a jižní části severní Evropy. Druh je znám z Nizozemska, Německa, Švýcarska, Dánska, Norska, Švédska, Polska a z České republiky (TRÁVNÍČEK et al. 2010, WENDT & ØLLGAARD 2015). Přes území České republiky prochází pravděpodobně jihovýchodní hranice areálu druhu. 67

Pampeliška osténkatá (T. disseminatum G. E. Haglund) se řadí k druhům v ČR velmi vzácným a kriticky ohroženým v kategorii C1 (GRULICH 2012). V ČR byl druh doložen pouze ze 4 lokalit v západní části Čech (cf. TRÁVNÍČEK et al. 2010). Relativní vzácnost pampelišky osténkaté je nejspíš výsledkem kombinace dvou faktorů výskytu druhu na okraji areálu a obecným nezájmem většiny botaniků o studium druhů rodu Taraxacum Wigg. Pampeliška osténkatá (T. disseminatum G. E. Haglund) je od ostatních červenoplodých pampelišek relativně dobře rozpoznatelný druh, který je nápadný především charakteristicky utvářenými listy. Čepel je v obrysu úzce obkopinatá až úzce podlouhlá, jednoduše peřenosečná ve zřetelně rozlišené, velmi nápadně zubaté úkrojky. Koncový úkrojek je poměrně velký, trojúhelníkovitý až protáhle přilbovitý, špičatý až ostře špičatý, často s jazykovitě protaženou koncovou částí a výraznými bazálními zářezy. Horní okraj postranních listových úkrojků je nápadně bohatě a dlouze (až třásnitě) zubatý. Charakteristické jsou také nažky, které jsou světle hnědé, s tělem v horní polovině výrazně hustě ostře osténkatým (cf. TRÁVNÍČEK et al. 2010). Znázornění plasticity tvaru listů Taraxacum disseminatum G. E. Haglund z lokalit v Hradčanských stěnách přináší obr. 1. Me t o d i k a Lokality jsou řazeny do fytochorionů regionálně-fytogeografického členění ČR (SKALICKÝ 1988) a kvadrantů základních polí středoevropského síťového mapování (SLAVÍK 1971). Zápis souřadnic je v systému WGS-84. Herbářové doklady jsou uloženy v herbáři autora článku, není-li v textu uvedeno jinak (v tom případě zkratky veřejných herbářů jsou uvedeny v mezinárodních akronymech THIERS 2017). Lokality byly předem vytipovány na základě leteckých snímků a následně navštíveny. Špatně vyvinuté rostliny byly kultivovány, po získání zralých nažek byly rozpěstovány a dále studovány. Díky kultivaci, která pobíhala v letech 2012 až 2014 a 2017, se podařilo získat typicky vyvinuté jedince studovaného druhu, které bylo možné determinovat. Pěstování druhů rodu Taraxacum Wigg. v pokusné kultuře je při vytvoření jejich základních biotopových nároků (vhodných pro jednotlivé sekce) poměrně snadné (cf. KIRSCHNER & ŠTĚPÁNEK 1989, 1993). Na původních lokalitách jsou nejčastěji odebírány živé rostliny za účelem získání zralých nažek nebo rovnou zralé nažky, které jsou následně naklíčeny v laboratorních podmínkách a během května až června vysazovány do předem připravené půdní směsi, jež je svým složením podobná charakteru půdy na přírodních lokalitách. Rostliny jsou pěstovány v polostínu v plastových přenoskách o rozměrech 30 x 40 cm, vystlaných silnější netkanou textilií, naplněných půdou a následně zapuštěny do záhonů. Vzhledem k častému napadání různými houbovými chorobami a živočišnými škůdci musí být kultivované rostliny ošetřovány postřiky. Vypěstované rostliny bývají velmi dobře vyvinuté ve druhém roce svého růstu a v této době jsou také nejčastěji sklízeny a herbářovány. Po celou dobu kultivace jsou fotograficky dokumentovány a jsou zaznamenávány důležité morfologické údaje. Pěstování jednotlivých druhů rodu Taraxacum v pokusné kultuře je mnohdy nezbytné pro jejich úspěšnou a spolehlivou determinaci. Rozšíření pampelišky osténkaté v ČR Pravděpodobně první údaj o výskytu pampelišky osténkaté (T. disseminatum G. E. Haglund) z ČR přinášejí HROUDA a SKALICKÝ (1988), kteří ji uvádějí z fytogeografického okresu 41. Střední Povltaví od obce Voznice v okrese Příbram (21. V. 1983 leg. J. Kirschner et J. Štěpánek, herb. PRA). Další údaje je možné nalézt až v Květeně České republiky (cf. TRÁVNÍČEK et al. 2010), kde je výskyt uveden z fytogeografických podokresů 28f. Svojšická pahorkatina (od obce Blažim u Bezdružic, okres Plzeň-sever), 36a. Blatná (z hráze Velkolázského rybníku u osady Láz u Radomyšle v okrese Obr. 1. Plasticita tvaru listů Taraxacum disseminatum z lokalit v Hradčanských stěnách Fig. 1. Plasticity second-shaped leaves of Taraxacum disseminatum locations in Hradčanské stěny 68

Obr. 2. Mapa rozšíření Taraxacum disseminatum na území České republiky sestavená na základě herbářových a literárních údajů ( Pladias databáze české flóry a vegetace, www.pladias.org ) Fig. 2. Distribution map of Taraxacum disseminatum in the Czech Republic on the basis of herbarium and literature data ( Pladias database of Czech flora and vegetation, www.pladias.org ) Strakonice, 4. V. 1989 leg. V. Chán, J. Kirschner et V. Žíla., herb. PRA) a fytogeografického okresu 3. Podkrušnohorská pánev (od Bohosudova, Krupka-Bohosudov, okres Teplice), cf. TRÁVNÍČEK et al. (2010), CHÁN et al. (2013). Historické a recentní rozšíření druhu na území ČR je znázorněno na obr. 2. Nové nálezy pampelišky osténkaté V roce 2012 se autorovi příspěvku podařilo najít v nezapojené vegetaci na písečném osypu pod skalní stěnou tvořenou vápnitým pískovcem v oblasti Hradčanských stěn několik exemplářů červenoplodých pampelišek. Ty jsou sice z oblasti uváděny (cf. SÝKORA 1975, SÁDLO et al. 2011), ale pouze na úrovni sekce. Vzhledem k poměrně značnému poškození rostlin vlivem teplého a suchého jara, navíc umocněného extrémně vysychavým stanovištěm, nebylo možné sebrané rostliny determinovat. Z tohoto důvodu byl následně proveden výsev zralých nažek v pokusné kultuře (pod sběrovým číslem 119/2012). Díky kultivaci se podařilo nalezené exempláře určit jako vzácnou pampelišku osténkatou T. disseminatum G. E. Haglund. Správnost determinace potvrdil J. Štěpánek (Botanický ústav AV ČR, Průhonice). V letech 2016 a 2017 byl výskyt pampelišky osténkaté cíleně mapován. Druh se podařilo najít na třinácti lokalitách v širší oblasti Hradčanských stěn mezi obcemi Provodín, Veselí nad Ploučnicí a Hradčany nad Ploučnicí. Vzdálenější lokalita pak byla nalezena u Vranova pod Ralskem a další dvě lokality u Hamru na Jezeře. Všechny lokality spadají do fytogeografického okresu 52. Ralskobezdězská tabule (SKALICKÝ 1988). Druh byl na lokalitách nalézán především v krátkostébelných a sušších trávnících v okolí lesních cest na písečném podloží, v okolí turisty vyšlapaných pěšin či na mírně ruderalizovaných ploškách s rozvolněnou vegetací přímo na pískovcových stěnách v rozsáhlých borových lesích. Charakteristický biotop pampelišky osténkaté v oblasti Hradčanských stěn je zachycen na obr. 3 a 4. Na řadě lokalit byla pampliška osténkatá (T. disseminatum G. E. Haglund) zaznamenána i s dalšími druhy sekce Erythrosperma. Mezi nejčastěji se zde vyskytující druhy, které byly nalezeny v letech 2016 až 2017, patří p. slezská Taraxacum parnassicum Dahlstedt, p. podunajská T. danubium A. J. Richards, p. švestková T. prunicolor M. Schmidt, Vašut et Oosterveld (C4a). Spíše vzácně jsou pak nalézány i druhy jako p. spřízněná T. proximum (Dahlstedt) Raunkiaer (C2) či p. třásnitá T. lacistophylloides Dahlstedt. Další nálezy pampelišky osténkaté (T. disseminatum G. E. Haglund) lze očekávat na řadě obdobných lokalit v celé Ralské a Dokeské pahorkatině. Př e h l e d n o v ý c h n á l e z ů 52. Ralsko-bezdězská tabule 5353d, Hradčany nad Ploučnicí (okres Česká Lípa), Hradčanské stěny : rozvolněná vegetace na pískovcových ploškách v okolí jeskyně Psí kostel, přibližně 237 m JJZ od vrcholu kóty Jelení (320 m n. m.) a asi 3302 m ZSZ od středu hráze Hradčanského rybníku; 50 37 39 N, 14 39 48 E; 312 m n. m.; 23. 4. 2016 leg. et det. J. Zámečník; 2016 revid. J. Štěpánek (no. det. 32628); herb. Zámečník. 69

Obr. 3. Nezapojené suché trávníky či drobné písčiny při okrajích lesní cesty vedoucí od Vavrouškova rybníku až k okresní silnici mezi Kuřívody a Mimoní, kde bylo v roce 2017 nalezeno 6 druhů červenoplodých pampelišek Taraxacum disseminatum, T. parnassicum, T. danubium, T. prunicolor, T. proximum a T. lacistophylloides (50 36 37 N, 14 45 49 E). Fig. 3. Unused dry lawns or tiny sands at the edges of the forest road leading from Vavroušek s pond to the district road between Kuřívody and Mimoň, where there were founded 6 species of Taraxacum sect. Erythrosperma in 2017 Taraxacum disseminatum, T. parnassicum, T. danubium, T. prunicolor, T. proximum and T. lacistophylloides (50 36 37 N, 14 45 49 E). (Foto/Photo J. Zámečník) Obr. 4. Velmi početná populace Taraxacum disseminatum roste na hrázi Vavrouškova rybníku (50 36 36 N, 14 45 2 E) Fig. 4. A very large population of Taraxacum disseminatum grows on the dam of Vavroušek s pond (50 36 36 N, 14 45 2 E). (Foto/Photo J. Zámečník) 5353d, Provodín (okres Česká Lípa): nezapojený trávník u lesní cesty při okraji boru, přibližně 1655 m východně od budovy obecního úřadu; 50 37 0 N, 14 37 15 E; 318 m n. m.; 1. 5. 2017 leg. et det. J. Zámečník; herb. Zámečník. 5353d, Veselí nad Ploučnicí (okres Česká Lípa): suchopár mezi borem a lesní cestou, přibližně 1000 m JV od středu vesnice Veselí a asi 1588 m SZ od vrcholu kóty Jelení (320 m n. m.); 50 38 18 N, 14 38 52 E; 280 m n. m.; 23. 4. 2016 leg. et det. J. Zámečník; 2016 revid. J. Štěpánek (no. det. 32625); herb. Zámečník. 5354b, Vranov pod Ralskem (okres Česká Lípa), Juliina vyhlídka : při okraji pěšiny v pískovcové skále na Juliinu vyhlídku, přibližně 503 m SSV od středu obce Vranov a asi 923 m JZ od vrcholu Ralska (696 m n. m.); 50 40 5.6 N, 14 45 23.9 E; 377 m n. m.; 23. 4. 2016 leg. et det. J. Zámečník; 2016 revid. J. Štěpánek (no. det. 32629); herb. Zámečník. 5354c, Hradčany nad Ploučnicí (okres Česká Lípa), Hradčanské stěny : nezapojený trávník v okolí pěšiny a turistického přístřešku na rozcestí pod Jelením, přibližně 174 m jižně od vrcholu kóty Jelení (320 m n. m.) a asi 3188 m SZ od středu hráze Hradčanského rybníku; 50 37 40 N, 14 39 54 E; 315 m n. m.; 23. 4. 2016 leg. et det. J. Zámečník; 2016 revid. J. Štěpánek (no. det. 32627); herb. Zámečník. 5354c, Hradčany nad Ploučnicí (okres Česká Lípa), Hradčanské stěny : nezapojená vegetace na písečném osypu při úpatí skalní stěny, přibližně 691 m JZ od středu hráze Hradčanského rybníku a asi 262 m SV od vrcholu Žižkova kopce (357 m n. m.); 50 37 1 N, 14 41 55 E; 308 m n. m.; 23. 4. 2016 leg. et det. J. Zámečník; 2016 revid. J. Štěpánek (no. det. 32630); herb. Zámečník. 5354c, Hradčany nad Ploučnicí (okres Česká Lípa), Hradčanské stěny : extenzivně využívaná pěšina s výrazně rozvolněnou vegetací, přibližně 1603 m JV od vrcholu kóty Jelení (320 m n. m.) a asi 1692 m ZSZ od středu hráze Hradčanského rybníku; 50 37 18 N, 14 41 4 E; 287 m n. m.; 23. 4. 2016 leg. et det. J. Zámečník; 2016 revid. J. Štěpánek (no. det. 32628); herb. Zámečník. 70

Obr. 5. Herbářová položka Taraxacum disseminatum od obce Hamr na Jezeře. Fig. 5. Herbarium specimen Taraxacum disseminatum from the locality near Hamr na Jezeře. (Foto/Photo J. Zámečník) 71

Obr. 6. Taraxacum disseminatum, typicky vyvinutý exemplář z Hradčanských stěn (50 37 18 N, 14 41 4 E) Fig. 6. Taraxacum disseminatum, typically evolved specimen of Hradčanské stěny (50 37 18 N, 14 41 4 E) (Foto/Photo J. Zámečník) Obr. 7. Taraxacum disseminatum, detail květenství (50 37 18 N, 14 41 4 E) Fig. 7. Taraxacum disseminatum, detail of inflorescence (50 37 18 N, 14 41 4 E) (Foto/Photo J. Zámečník) 5354c, Hradčany nad Ploučnicí (okres Česká Lípa): suchopár s výrazně disturbovanou vegetací v okolí cesty, přibližně 675 m SSV od středu hráze Hradčanského rybníku; 50 37 27 N, 14 42 43 E; 290 m n. m.; 23. 4. 2016 leg. et det. J. Zámečník; 2016 revid. J. Štěpánek (no. det. 32624); herb. Zámečník. 5354c, Hradčany nad Ploučnicí (okres Česká Lípa), Hradčanské stěny : nezapojená vegetace na písečném osypu pod skalní stěnou tvořenou vápnitým pískovcem, přibližně 1460 m ZJZ od středu hráze Hradčanského rybníku; 50 37 02 N, 14 41 15 E; 311 m n. m.; 21. 4. 2012 leg. et det. J. Zámečník ex. cult. no. 119/2012 (herb. BRNU, HR, OL, PR, PRA, PRC, herb. Zámečník); 2013 revid. J. Štěpánek (no. det. 27830). 5354c, Hradčany nad Ploučnicí (okres Česká Lípa): zarůstající písčitá cesta, přibližně 474 m VJV od stavidla Hradčanského rybníku; 50 37 4 N, 14 42 51 E; 280 m n. m.; 1. 5. 2017 leg. et det. J. Zámečník; herb. Zámečník. 5354d, Hradčany nad Ploučnicí (okres Česká Lípa): vřesoviště východně od bývalého vojenského letiště, přibližně 3600 m východně od stavidla Hradčanského rybníku; 50 37 1 N, 14 45 31 E; 280 m n. m.; 1. 5. 2017 leg. et det. J. Zámečník; herb. Zámečník. 5354d, Ploužnice pod Ralskem (okres Česká Lípa), Skelná Huť : nezapojený suchý trávník při okraji lesní cesty, přibližně 3132 m SV od vrcholu kopce Velká Buková (474 m n. m.); 50 36 44 N, 14 47 16 E; 301 m n. m.; 1. 5. 2017 leg. et det. J. Zámečník; herb. Zámečník. 5354d, Ploužnice pod Ralskem (okres Česká Lípa), Vavruškův rybník: ruderalizovaný trávník na hrázi Vavrouškova rybníku, přibližně 1934 m SSZ od vrcholu kopce Velká Buková (474 m n. m.); 50 36 36 N, 14 45 2 E; 282 m n. m.; 1. 5. 2017 leg. et det. J. Zámečník; herb. Zámečník (obr. č. 4). 5354d, Ploužnice pod Ralskem (okres Česká Lípa): nezapojené suché trávníky či drobné písčiny při okrajích lesní cesty v úseku 1500 m dlouhém (od rozcestí severně od Vavrouškova rybníku až k okresní silnici mezi Kuřívody a Mimoní), cca 2018 m SSV od vrcholu kopce Velká Buková (474 m n. m.); 50 36 30 N, 14 46 23 E; 50 36 31 N, 14 46 16 E; 50 36 34 N, 14 46 8 E; 50 36 37 N, 14 45 49 E; 50 36 38 N, 14 45 49 E; 50 36 39 N, 14 45 31 E; 50 36 41 N, 14 45 21 E; 50 36 42 N, 14 45 6 E; 50 36 42 N, 14 45 7 E; 295 m n. m.; 1. 5. 2017 leg. et det. J. Zámečník; herb. Zámečník. 5355a, Hamr na Jezeře (okres Česká Lípa): písčitá lesní cesta, přibližně 642 m SZ od vrchu Hamerský Špičák 72

(452 m n. m.); 50 41 39 N, 14 50 43 E; 320 m n. m.; 1. 5. 2017 leg. et det. J. Zámečník ex. cult. no. 463/2017, herb. Zámečník. 5355a, Hamr na Jezeře (okres Česká Lípa): suchopár při okrajích plochy po zbořené budově, přibližně 726 m SZ od vrchu Hamerský Špičák (452 m n. m.); 50 41 39 N, 14 50 36 E; 322 m n. m.; 1. 5. 2017 leg. et det. J. Zámečník; herb. Zámečník (obr. č. 5). Zá v ě r V příspěvku jsou shrnuty nálezy kriticky ohroženého druhu pampelišky osténkaté (Taraxacum disseminatum G. E. Haglund) z České republiky (ze západních, jižních a středních Čech) a jsou zveřejněny nálezy nové ze severních Čech. Výskyt druhu byl autorem příspěvku doložen celkem z 16 lokalit, z nichž se 13 nachází v oblasti Hradčanských stěn mezi obcemi Provodín, Veselí nad Ploučnicí a Hradčany nad Ploučnicí, 1 lokalita leží u Vranova pod Ralskem a 2 lokality u Hamru na Jezeře v okrese Česká Lípa. Všechny lokality spadají do fytogeografického okresu 52. Ralsko-bezdězská tabule a do pěti kvadrantů polí středoevropského síťového mapování 5353d, 5354b, 5354c, 5354d a 5355a. Pampeliška osténkatá (T. disseminatum G. E. Haglund) byla nalézána v krátkostébelných a sušších trávnících v okolí lesních cest a pěšin na písečném podloží či na mírně ruderalizovaných ploškách s rozvolněnou vegetací na pískovcových výchozech. Po d ě k o v á n í Můj velký dík patří především kolegům J. Štěpánkovi (Botanický ústav AVČR v Průhonicích) a B. Trávníčkovi (Katedra botaniky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci), kteří mi velmi ochotně již více než deset let revidují herbářové doklady rodu Taraxacum Wigg., případně poskytují užitečné rady při determinaci pampelišek. Za pročtení článku a podnětné připomínky děkuji především kolegyni Věře Samkové (Muzeum východních Čech v Hradci Králové), Tereze Tejklové (Muzeum východních Čech v Hradci Králové), Radimu Pauličovi (Strakonice) a recenzentům Honzovi Doležalovi (Muzeum a galerie Orlických hor, Rychnov nad Kněžnou) a Michalu Vávrovi (Povodí Labe, Hradec Králové). Za úpravu abstraktu děkuji kolegovi Jirkovi Danihelkovi (Ústav botaniky a zoologie Přírodovědecké fakulty Masarykovi univerzity v Brně) a za zpracování mapy rozšíření druhu děkuji Janu Wildovi (Botanický ústav AVČR v Průhonicích). Použitá literatura DOLL R. (1973a): Revision der Sect. Erythrosperma Dahlst. emend. Lindb. f. der Gattung Taraxacum Zinn 1. Teil. Feddes Repert., 83: 673 740. DOLL R. (1973b): Revision der sect. Erythrosperma Dahlst. emend. Lindb. f. der Gattung Taraxacum Zinn. 2. Teil. Feddes Repert., 84: 1 180. GRULICH V. (2012): Red list of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. Preslia, 84: 631 645. HROUDA L. & SKALICKÝ V. [red.] (1988): Floristický materiál ke květeně Příbramska I. Výsledky floristického kurzu Československé botanické společnosti 1985 v Příbrami. Vlastivědný sborník Podbrdska, 27 (1984): 115 195. CHÁN V., ŠTECH M. & ŽÍLA V. (1995): Příspěvek k rozšíření druhů rodu Taraxacum v jižní části Čech. Zpr. Čes. bot.společ., 30: 97 106. CHÁN V., ŠTECH M. & ŽÍLA V. (2001): Příspěvek k rozšíření druhů rodu Taraxacum v jižní části Čech. II. Zpr. Čes. bot. společ., 35 (2000): 145 168. CHÁN V., TRÁVNÍČEK B. & ŽÍLA V. (2013): Taraxacum disseminatum G. H. Haglund (T. sect. Erythrosperma) pampeliška osténkatá. In: LEPŠÍ P., LEPŠÍ M., BOUBLÍK K., ŠTECH M. & HANS V. [eds.], Červená kniha květeny jižní části Čech, pp. 401, Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích. KIRSCHNER J. & ŠTĚPÁNEK J. (1989): Druhy ze skupiny pampelišky bahenní Taraxacum Wiggers sect. Palustria (Lindb. fil.) Dahlstedt. In: SLAVÍK B. [red.], Vybrané ohrožené druhy flóry ČSR. Stud. ČSAV 198/10: 95 123. KIRSCHNER J. & ŠTĚPÁNEK J. (1995): Současný stav taxonomického výzkumu rodu Taraxacum v České a Slovenské republice. Zpr. Čes. bot. společ., 29 (1994): 1 9. KIRSCHNER J. & ŠTĚPÁNEK J. (1997): Notes on the series Taraxaca Exsiccata, Fasc. V VII. Preslia, 69: 35 58. KIRSCHNER J. & ŠTĚPÁNEK J. (1998): Do you know Taraxacum arcuatum (Tausch) Dumortier? Taraxacum Newsl. 20: 13. KIRSCHNER J. & ŠTĚPÁNEK J. (1993): The genus Taraxacum in the Caucasus 1. Introduction, 2. The section Porphyrantha. Folia Geobot. Phytotax., 28: 295 320. KIRSCHNER J., ŠTĚPÁNEK J. & TRÁVNÍČEK B. (2002): 99. Taraxacum Wigg. pampeliška (smetánka). In: KUBÁT K., HROUDA L., CHRTEK J. jun., KAPLAN Z., KIRSCHNER J., ŠTĚPÁNEK J. & ZÁZVORKA J. [eds], Klíč ke květeně České republiky, pp. 686 702, Praha. KIRSCHNER J., ZÁVESKÁ-DRÁBKOVÁ L., ŠTĚPÁNEK J. & UHLEMANN I. (2015): Towards a better understanding of the Taraxacum evolution (Compositae-Cichorieae) on the basin of nrdna sexually reproducing species. Plant Systematics and Evolution, 301: 1135 1156. SÁDLO J., PETŘÍK P., BOUBLÍK K., RYCHTAŘÍK P. & ŠÍMOVÁ I. (2011): Diverzita rostlinstva Hradčanských stěn (Dokesko) a její příčiny. Zpr. Čes. bot. společ., 46: 17 38. SCHMIDT M., VAŠUT R. J. & OOSTERVELD P. (2004): Taraxacum prunicolor spec. nova, a new species of the Taraxacum scanicum group (sect. Erythrosperma). Feddes Repert., 115: 220 229. SKALICKÝ V. (1988): Regionálně-fytogeografické členění. In: HEJNÝ S. & SLAVÍK B. [eds], Květena České socialistické republiky 1, pp. 103 121, Academia, Praha. SLAVÍK B. (1971): Metodika síťového mapování ve vztahu k připravovanému fytogeografickému atlasu ČSR. Zpr. Čes. bot. společ., 6: 55 62. SÝKORA T. (1975a): Floristický příspěvek k základním krajinným celkům Hradčanské plošiny. Preslia, 47: 174 184. THIERS B. (2017): Index Herbariorum: a global directory of public herbaria and associated staff. New York Botanical Garden s Virtual Herbarium, URL: http://sciweb.nybg.org/science2/ IndexHerbariorum.asp (accessed August 2017). TRÁVNÍČEK B. & HÁJEK M. (1996): Příspěvek k rozšíření ostružiníků (Rubus L.) a pampelišek (Taraxacum Wigg.) v Bílých Karpatech. Sborn. Přírodověd. klubu v Uherském Hradišti, 1: 28 33. TRÁVNÍČEK B., KIRSCHNER J., ŠTĚPÁNEK J., & VAŠUT R. J. (2010): 23. Taraxacum Wiggers pampeliška (smetánka). In: ŠTĚPÁNKOVÁ J., CHRTEK J. jun. & KAPLAN Z. [eds]: Květena České republiky. 8, pp. 23 269, Academia, Praha. 73

UHLEMANN I. (2003): Die Gattung Taraxacum (Asteraceae) im östlichen Deutschland. Mitt. Florist. Kart. Sachsen-Anhalt, Sonderheft 2003: 1 136. VAŠUT R. J. (2001): Taxonomie a chorologie druhů skupiny Taraxacum sect. Erythrosperma na Moravě. Ms. [Dipl. práce; depon. In.: Knihovna Katedry botaniky Univerzity Palackého, Olomouc]. VAŠUT R. J. (2003): Taraxacum sect. Erythrosperma in Moravia (Czech Republic): Taxonomic notes and the distribution of previously described species. Preslia, 75: 311 338. VAŠUT R. J. & MÁJESKÝ L. (2015): Taraxacum pudicum, a new apomictic microspecies of T. section Erythrosperma (Asteraceae) from Central Europe. Phytotaxa, 227(3): 243 252. VAŠUT R. J. & TRÁVNÍČEK B. (2004): Taraxacum princeps sp. nova, a new species of the section Erythrosperma from Central Europe. Thaiszia J. Bot., 14: 37 46. VAŠUT R. J., ŠTĚPÁNEK J. & KIRSCHNER J. (2005): Two new apomictic Taraxacum microspecies of the section Erythrosperma from Central Europe. Preslia, 77: 197 210. WENDT G. & ØLLGAARD H. (2015): Sandmaskrosor i Sverige och Danmark. Svenska Botaniska Föreningen, 296 pp. 74