1. PROVINCIÁLNÍ RADA JEDNALA

119 20. 6. 2012 Milí přátelé, úvodník píši v den, kdy mi umřela ve věku 88 roků maminka. Zemřela pokojně a smířeně a její úmrtí jsme vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu očekávali. Přesto prožívám silné a různorodé pocity. Smutek, dojetí, odevzdanost, pokoj, důvěru, naději, smysluplnost Uvědomuji si, že nejsme sólisté, jsme součástí širšího životního příběhu. Rodíme se do jakéhosi proudu života, který nás unáší do Boží náruče. Kristus nám přinesl dobrou zprávu o Boží lásce. Ke mně se tato zpráva dostala mimo jiné i skrze maminku. A skrze další sestry a bratry, někteří ještě žijí a někteří už jsou v nebi. Myslím, že v určitých obměnách to platí o každém z nás. A myslím, že jedním z našich úkolů je nenechat si to pro sebe. Máme se stávat nositeli dobré zprávy o Boží lásce pro lidi, kteří jsou nám na dotek kolegové, sousedi, mladí v našem okolí Náš život může být svědectvím o Životě. S pokorou se otvírejme Duchu, který nás oživuje. Přeji Vám pěkné léto a oči otevřené pro krásu. Pavel Moji drazí, tento článek připravuji v týdnu, kdy jsme měli velice pěkné setkání se Slováky v Albeřicích a blíží se také Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Když to budete číst, může se zdát, že už to bude neaktuální, ale celý měsíce červen je věnován Božskému srdci. Don Bosko i Marie Dominika měli k němu velikou úctu a Marie Dominika často svým sestrám říkala: Spojme se v Ježíšově Srdci, nebo ukrývám Tě do Ježíšova srdce. Ale co to znamená mít úctu k Ježíšovu Srdci? Znamená to stát se člověkem s probodeným srdcem, který vede druhé do nejniternějších hloubek srdce. Ježíšovo Srdce vzalo na sebe temnosti a hříchy světa a svoji opuštěnost od Boha vložilo do Otcových rukou. Srdce, které nehledalo jinou moc, než moc odpouštět a milovat. Srdce, které bylo probodeno kopím, aby se stalo pramenem milosti. A tak také my se můžeme ukrývat do Ježíšova Srdce, které nás nesmírně miluje a tam čerpat sílu pro všední dny a také v době prázdnin. Hanka Koudelková 1. PROVINCIÁLNÍ RADA JEDNALA Ze zápisu z 3. jednání končící provinciální rady Albeřice, 9. 10. 6. 2012 Schválení ke slibům PR schválila ke slibům: Lucie a Josef Civínovi, osobní formátoři Martina a Michal Jirsovi, MS Podblanicko; Blanka a Pavel Tulachovi, osobní formátoři Jana a Jan Koláční, MS Podblanicko PR schválila podmíněně ke slibům: Václav Husák, osobní formátoři Lída a Petr Janžurovi, MS Praha Střed; Simona Šimková, osobní formátoři Anna a Jan Ettlerovi, MS Praha 1

Střed; Jana Vachulová, osobní formátor Hana Rechnerová, MS Praha Střed. Místní rada musí dodat své písemné vyjádření do 30. 6. 2012!!! Programové prohlášení Formace Pravidelně organizovat setkání aspirantů s PR a setkání zodpovědných za formaci. Uspořádat pracovní setkání s koordinátory MS (nebo jejich zástupci). Podporovat trvalou formaci. Apoštolát Jako prioritu všestranně podporovat apoštolát zaměřený na rodinu. Podporovat službu duchovního doprovázení klubů SHM. Zaktualizovat přehled apoštolátního působení spolupracovníků. Salesiánská rodina Pokračovat ve spolupráci s jednotlivými složkami salesiánské rodiny na konkrétních dílech. Hledat účinné možnosti oslovení mladých lidí s nabídkou členství ve Sdružení. Web a média Pečovat o vnitřní komunikaci Sdružení (Zpravodaj, web). Informovat o činnosti Sdružení Salesiánskou rodinu (Salesiánský magazín, Vnitřní zprávy, www.sdb.cz), církev a svět (příležitostné akce, propagační materiály). Revize stávajícího WEB obsahu, jeho uspořádání, využití a další směřování jako informačního nástroje Provinciální rady a celého sdružení. Dokončit aktualizaci (správnost) dat v adresáři a pokračovat v dalším rozvoji a využití adresáře Hospodaření Podporovat a nadále rozvíjet myšlenku ekonomické solidarity mezi spolupracovníky na všech úrovních (místní, provinciální, světové). Vytvořit na provinciální úrovni sbírkové konto na podporu spolupracovníků, kteří se ocitli v náhlé nouzi. Pokračovat v otevřeném a odpovědném spravování nemovitého majetku Ekonomické záležitosti PR rozhodla o vytvoření fondu solidarity. Hlavním smyslem fondu je vyjádření ekonomické a lidské solidarity mezi členy Sdružení. V obtížných životních situacích může být finanční dar konkrétním projevem podpory a soucítění. Jedná se o pomoc jednorázovou, nikoliv o dlouhodobé řešení. RP rozhodla o zřízení sbírkového účtu s názvem AIRBAG. Pravidla budou zveřejněna na webu a ve Zpravodaji. Z úsporných důvodů začneme od 1. 7. 2012 používat nový účet u Poštovní spořitelny č. ú. 252600424/0300. Marian se spojí se všemi koordinátory a hospodáři místních společenství. Číslo účtu bude zveřejněno na webu. Adresář PR schválila proplacení faktury za práce spojené s Adresářem. Formační plán 2013 PR schválila témata FP pro příští rok základem bude Životní příběh Dona Boska. Různé Informace ke Světovému kongresu Za ASC ČR pojede Johny, Pavel Kvapil, Anežka Hesová a Jiří Máca. 2

PR připomíná, že v případě, kdy je nutné zrušit některý z termínů DC z důvodu malé obsazenosti, musí ředitelé s dostatečnou časovou rezervou nahlásit tento fakt sekretáři PR. PR připomíná objednávání Kalendáře Salesiánské rodiny 2013 do konce června 2012 na adrese SADBA, Jára Vracovský, Kobyliské nám. 1, 182 00, e-mail: salesianskykalendar@centrum.cz. Více na webu nebo ve Zpravodaji Další jednání PR: 13. 10. 2012 Praha Kobylisy 1. 12. 2012 Praha Kobylisy Důležité termíny: 20. 22. 7. 2012 (Cyklo)pouť salesiánské rodiny 13. 10. 2012 sliby, Praha Kobylisy 8. 11. 11. 2012 Světový kongres, Řím 1. 12. 2. 2013 Ostatky Dona Boska v ČR 5. 7. 4. 2013 Dny salesiánské spirituality, Kroměříž 11. 5. 2013 Festival, Pardubice Úmysl modlitby Za Boží požehnání a ochranu Panny Marie pro všechny akce salesiánské rodiny o prázdninách. Aby v našich společenstvích rostla touha a odvaha k evangelizaci. Můžeme podpořit IV. Světový kongres ASC? Odpověď je jednoduchá můžeme. Možná jste zaregistrovali, že ve dnech 8. 11. 11. 2012 se uskuteční v Římě IV. Světový kongres ASC, který bude schvalovat definitivní znění našich Stanov a Pravidel. Je to tedy zřejmě letošní nejdůležitější událost našeho Sdružení. Z naší provincie nás budou zastupovat 4 delegáti. Náklady na jejich dopravu a ubytování hradíme z našeho provinciálního rozpočtu. Světová rada se na nás obrací s prosbou o pomoc při zajištění 42 000 Euro, které si vyžádá organizační zajištění této celosvětové akce. Pokud byste chtěli finančně podpořit zdárný průběh kongresu, je vaše štědrost velmi vítána. Finanční dary je možno posílat na naše nové číslo účtu u Poštovní spořitelny č. ú. 252600424/0300. Variabilní symbol 777. Sbírka probíhá až do 31. 10. 2012. Darované peníze budou následně předány v Římě. Naše životní zkušenosti nás učí, že zdárný průběh Kongresu je závislý na Božím požehnání. Naše modlitby a oběti, které budeme přinášet na tento úmysl, jsou neviditelné a neměřitelné, jejich hodnota je však nevyčíslitelná. Věřím, že i tyto prostředky budeme hojně využívat. Marian Cúth, hospodář ASC Setkání české a slovenské provinciální rady ASC Vydáno dne 11. 06. 2012 Ve znamení práce, modlitby, ale i společné zábavy, zpěvu a horské turistiky proběhlo v Domě setkání v Albeřicích setkání české a slovenské provinciální rady ASC. Noví rádci obou zemí tak měli možnost seznámit se mezi sebou, povzbudit se ve své službě a navázat různé formy spolupráce a vzájemné inspirace. Příjemná rodinná atmosféra nás provázela už od pátečního večera, kdy jsme se navzájem představovali pomocí symbolických předmětů znázorňujících náš původ, rodinu, práci, koníčky a salesiánský apoštolát. Během sobotního dopoledne byl prostor k jednání české a slovenské rady, odpoledne jsme strávili společným výletem do okolí a zakončili večerním táborákem. Velmi podnětné bylo nedělní sdílení obou rad, ve kterém jsme mohli konfrontovat úlohy a poslání provinciálních rad. Chvíle organizovaných jednání i spontánních rozhovo- 3

rů velmi pozitivně přispěly k budování našich vztahů a k hledání odpovědí na výzvy, před kterými jako salesiáni spolupracovníci stojíme. Děkujeme všem, kteří se zasloužili o přípravu a průběh setkání. Anežka Hesová Velka vdaka nasim ceskym priatelom za krasne privitanie a spolocne stravene chvile, bolo naozaj uzasne. Uz teraz sa tesime na dalsie o rok a s niektorymi dufame, ze aj skor. Tonko+Janka 2. FORMACE Sobotní setkání a sliby v Praze Karlíně Vydáno dne 23. 04. 2012 Tak je nás zase o dva víc. A připravují se další V pátek 21. dubna se do Karlína sjeli předaspiranti (8), aspiranti (8), jejich formátoři (9) a provinciální rada (13) na již tradiční formační setkání. Pátek večer jsme se navzájem seznamovali s pomocí pohybových a povídacích her, které připravil Vojtěch Tošovský. V sobotu nás po ranních chválách čekaly dvě přednášky našeho provinciála Petra Vaculíka. V první jsme se zamýšleli nad základní pravdou křesťanské víry Kristovým zmrtvýchvstáním. Druhá byla zaměřena na základní charakteristiky našeho salesiánského povolání. Rozjímací stránku setkání jsme ukončili velikonočním pozdravem Panně Marii a poté následoval výborný oběd, který pro nás připravili Maruška a Pavel Syrových. Na velkou odpolední siestu nebyl čas, protože nás čekaly ještě skupinky a v nich dvě otázky: 1) Moje cesta k ASC, co očekávám, co mohu nabídnout. 2) Moje osobní cesta ke svatosti; Jak se snažím tento ideál naplňovat každý den. Po krátkém společném zhodnocení celého setkání přišlo vyvrcholení sliby Terezky a Pavla Schrötterových. Tady si také odbyl svoji premiéru coby příjemce slibů náš nový koordinátor Pavel Kvapil. Víkendové setkání vám přiblížil Jan Zindulka Poděkování za krásnou sobotní slavnost Vydáno dne 24. 04. 2012 Vážení a milí přátelé! Děkujeme Bohu a vám všem za krásnou slavnost, která nás dojímá až do teď. Byla to opravdu síla. Děkujeme za krásné přijetí. Jsme moc rádi, že můžeme patřit do salesiánské rodiny, je to pro nás velká čest. Děkujeme vám za váš osobní příklad a za vaše povzbuzování během naší formace. Děkujeme našemu společenství (Praha Sever II) za krásně připravené agapé. Bez toho by to také samozřejmě nebylo ono :) Kéž nás Bůh všechny provází při našem apoštolátním snažení a dá nám sílu Ducha, abychom dokázali zachovat věrnost tomuto životnímu rozhodnutí. S pozdravem Terezka a Pavel Schrötterovi ASC má narozeniny! Vydáno dne 09. 05. 2012 Milí přátelé. Můžeme se radovat a slavit. Naše sdružení dnes (9. května) slaví 136. narozeniny. A to je už pořádný věk. Zkusme se krátce vrátit do minulosti a připomenout si, jak to vypadalo právě před těmi 136 lety, jak to popisuje Teresio Bosco v životopise Dona Boska. 4

Roku 1876 dostalo sdružení definitivní podobu. Don Bosco je nazval Salesiánští spolupracovníci. Napsal a rychle vytiskl jejich pravidla a poslal je ke schválení papeži. Pius IX. vyhověl žádosti a schválil sdružení 9. května 1876. Cíle sdružení byly tyto: působit dobro v prostředí, kde spolupracovníci žijí, náročným křesťanským životem pomáhat salesiánům v jejich činnosti, chránit před zlem mládež. Spolupracovníci provádějí stejný apoštolát jako salesiáni: katechizují, konají duchovní cvičení, podporují kněžská povolání, šíří dobrý tisk, modlí se a poskytují hmotnou pomoc. Poslední dvě slova byla příčinou mnoha nedorozumění: někteří salesiáni často redukovali spolupracovnickou činnost na peněžitou podporu salesiánských podniků. Don Bosco se ještě za svého života energicky ohradil proti podobnému zužování poslání. Roku 1882 prohlásil v Toloně: Je třeba správně pochopit cíl zbožného sdružení. Salesiánští spolupracovníci nesmějí jen shánět almužny pro naše díla, ale musí nám také pomáhat všemi možnými způsoby zajišťovat spásu našich bližních, především mládeže. Na svých cestách po Itálii i po jiných zemích vždy usiloval o to, aby se společenství spolupracovníků co nejslibněji rozvíjelo. Nejvíce jich bylo v Janově. Francouzská Nizza se stala jejich důležitým střediskem, protože město mělo mezinárodní význam. V Marseille vytvořili spolupracovníci tak živé společenství, že Don Bosco prohlásil: Mezi vámi se cítím jako doma. Don Bosco vytušil, že spolupracovníci potřebují nutně nějaký prostředek, který by je spojoval vzájemně i se všemi salesiány a jejich činností. Poslání měl splnit Salesiánský věstník Bollettino salesiano. První číslo vyšlo v srpnu 1877. Když v roce 1888 Don Bosco umíral, bylo všeobecně známo, že apoštolská síla skromné salesiánské kongregace se zdesateronásobila díky bratrské pomoci spolupracovníků. Mnozí z nich si zasloužili, aby byli fakticky i po právní stránce považováni za opravdové salesiány ve světě. Přeji Vám i sobě, abychom se cítili v salesiánské rodině jako doma a aby i ostatní, co se s námi setkají, se s námi cítili dobře. Náš otec Don Bosco nám z nebe drží palce. Přeji krásný a požehnaný měsíc Panny Marie. Roman Turowski, Místní společenství Ostrava, Provinciální rada ASC 3. SPOLEČENSTVÍ SE PŘEDSTAVUJE Společenství ASC severní Čechy Představte si barevnou kytici polních květů. Mnoho druhů, barev, vůní a přece to není kýč, protože je to jednoduché dílo Boží. Nějak tak bych charakterizovala naše spolupracovnické společenství ze severočeského kamenolomu Páně. Když jsem před asi osmi lety poprvé do této rodiny nahlédla, zaujalo mě na první pohled to, že jsou to naprosto normální křesťané, kteří řeší běžné problémy a starosti, ale umí se při tom radovat ze života, který plně vkládají do Božích rukou. Po pěti letech, které uběhly od mých slibů, se ohlížím zpět a nelituji jediného dne, který píše i moji salesiánskou historii. A jaká byla historie tohoto společenství? Na sklonku 70. let se některé páry seznamují se vznikajícím spolupracovnickým dílem u nás. Jedná se o Pekárkovy a Janštovy z Teplic a Beránkovy, tehdy ještě z Prahy. V dubnu 1982 skládají spolupracovnické sliby Janštovi a Pekárkovi, v tomtéž roce v létě přicházejí na sever do Nového Boru Beránkovi. Ti navazují hlubší kontakty s Tepličáky (jezdí tam na formaci k Pekárkům a na společné studium Písma s Dominem), v dubnu 1984 skládají sliby oni. Vzniká společenství, které se postupně odděluje od Prahy, zejména na pravidelná měsíční setkání cvičení šťastné smrti. 5

Po smrti Otce Lojzíka Švece, salesiána, který o toto společenství duchovně pečoval, se objevuje P. Vašek Klusoň SDB (působí v Libochovicích), který se stává delegátem společenství a který kolem sebe shromažďuje spoustu nadšených lidí, mnozí se jeho prostřednictvím seznamují se spolupracovnictvím a někteří postupně skutečně dospějí ke slibům. 31. ledna 1988 při velkolepé slavnosti v Libochovicích skládají sliby Česalovi a Brejchovi. V těchto letech se v našem společenství hodně angažuje také P. Janko Ihnát SDB, který k nám dojíždí na duchovní obnovy, někdy i na měsíční setkání a taky individuelně do rodin. Bezprostředně po revoluci, 31. 1. 1990, se v Sobotce, kde tehdy působil P. Petr Němec SDB, konají historicky první veřejné sliby ACS v Čechách. Z našeho společenství zde své sliby skládají Hnátovi. Odchází Václav Klusoň od salesiánů i z kněžské služby. Jeho místo delegáta našeho společenství přebírá posléze P. František Pospíšil. V červnu 1993 skládají v Praze u sv. Kříže sliby další dva naše páry, a to Šantaví a Tomáš a Věrka Smolkovi. Věrka za čas umírá. Společenství se rozrostlo nejen co do množství, ale také do své šíře. Přesto se víceméně pravidelně scházíme na měsíční cvičení šťastné smrti, duchovní obnovy, konference, ale také společné výlety a čas od času společné dovolené. Přichází rok 1996 a s ním 20. 1. sliby Ivy a Franty Růžičkových. Postupně dozráváme k tomu, že se na měsíční ústraní scházíme ve dvou částech teplicko libochovické a litoměřicko novoborské. Na duchovní obnovy, konference, výlety společně. V roce 1998 skládají v Praze u sv. Terezičky sliby Gutovi, Marína Koscelníková a Lidka Smolková. V letech 2003 až 2004 zahajují v našem společenství formaci další zájemci Barabášovi, Sirkovi, Zimovi, Pavla Čandrlová, Borovkovi, Fišerovi, Klihavcovi, dále pak Gábina Šťastná Mnozí z nich už jsou dnes po slibech, jiní ještě dozrávají. Dochází ke změně delegáta, tím se po Františku Pospíšilovi stává P. Pavel Kadlečík zvaný Reverend z rumburské komunity salesiánů. Společenství se dělí na tři části teplicko, litoměřicko a novoborsko. Co nás, rozptýlené po velmi širokém území, spojuje? V první řadě Don Bosco a jeho ideály. Náš apoštolát je velmi pestrý, od vlastních rodin počínaje přes školy a různá zařízení pro lidové vrstvy pokračujíc, až po centrum pro rodinu a jiné bohulibé projekty. Společně se scházíme dvakrát do roka na duchovních obnovách v Rumburku a v litoměřickém hospici. Letos jsme strávili nádherný jarní víkend v Hejnicích. Co mě na našem společenství fascinuje? To, že salesiáni nestárnou. Mnozí z našich členů jsou ve věku mých rodičů, a přesto dokážou myslet neuvěřitelně mladě a pružně. Tož Done Bosco, oroduj za nás, abychom byli tvými vzornými žáky! Dagmar Beránková a Pavla Čandrlová Zopakoval bych z minula, že děkujeme za další velký květ do naší voňavé kytice, ale do pestré kytice našich společenství přibyl hned celý pugét (viz první věty). :-) Je to síla, ta naše velká a rozmanitá rodina Dona Boska... Dá-li Bůh, příště se dozvíme něco o společenství Hradecko (501). Sazeč 4. MODLITEBNÍ MOST Prosba o společnou modlitbu za syna našich přátel Vydáno dne 10. 04. Milí přátelé, obracím se na vás s prosbou o společnou modlitbu za vážně nemocného syna našich přátel (nejsou spolupracovníci, ale žijí v salesiánské farnosti v Prostějově). Čtyřletého Honzíka odvezla včera večer rychlá a leží v Olomouci na jednotce intenzivní péče. V podezření je snad selhání ledvin. Podle zprávy od Honzíkova tatínka je situace stále vážnější. Proto vás chci požádat o společnou modlitbu za Honzíka a jeho rodiče. Snad bychom mohli i využít prosby o zázrak na přímluvu Ignáce Stuchlého 6

Touto prosbou o pomoc se zvedla velká vlna solidarity mnoha lidí. Na webu v reakcích na článek přibývala povzbuzení a ujištění podpory v modlitbě, průběžně přibývaly články s aktualizací Honzíkova stavu. Poslední článek byl ze dne 25. 4. s titulkem Honzík se chystá z nemocnice domů! Když skládám Zpravodaj ze všech článků, co vyšly do té doby na webu, radívám se s naší skvělou a rychlou korektorkou Věrkou Saňkovou, co použít, co ne. K tématu Honzík mi Věrka nabídla souhrnný článek z Bartolomějských listů (z farnosti Honzíkovy rodiny) a sehnala souhlas k uveřejnění. Věrce moc děkuji a vám nabízím k přečtení... Zázrak v přímém přenosu Honzík žije! Skrze Něj, jenom s Ním, jenom v Něm! Milí bratři a sestry, moc děkujeme za Vaše vytrvalé modlitby, oběti, povzbuzení a jakoukoliv pomoc během vážné nemoci našeho syna Jana. Pro ty, kteří možná vše neví, připomeneme v krátkosti některé bližší informace o Honzíkovi, jak to všechno začalo : Kolem 20. března 2012 začal mít Jan průjmy a zvýšené teploty. Mysleli jsme si, že se jedná jen o běžnou střevní chřipku. Četnost průjmů se však zvyšovala a z pondělí na úterý (26. 27. 4.) se objevila krev ve stolici, velké bolesti břicha, a byl v doprovodu babičky hospitalizován v nemocnici v Prostějově. Po mnoha vyšetřeních, kdy lékaři nenašli nic neinfekčního a jen bylo značně poškozené tlusté střevo a konečník, byla určena diagnóza ulcerózní kolitida s variantou Crohnovy choroby. Jan dostával nálevy, kortikoidy, infúze. Po šesti dnech, v pondělí Svatého týdne před Velikonocemi, došlo ke zlepšení a byla vyhlídka, že Jana ve středu pustí domů. Přes noc z pondělí na úterý začal Jan náhle zvracet a velmi rychle se začaly zhoršovat laboratorní hodnoty ledvin. Proto byl odpoledne převezen do Olomouce na JIPku, kde lékaři řekli, že se Jan nakazil bacilem, na který minulý rok umírali lidé v Německu. Později byl bacil hemoragická Escherichia colli potvrzen. Nachází se především v kontaminovaném hovězím mase a může se získat i po požití kontaminované zeleniny, vody a syrového mléka apod. Bacil vylučuje nebezpečné toxiny, které se ze střeva krevním řečištěm dostávají do různých orgánů, které mohou poškozovat. Dochází k rozpadu červených krvinek a krevních destiček, a tím i k dalším následkům, tj. selhání ledvin. Janův zdravotní stav se dále zhoršoval, Jan byl velmi vyčerpaný a oteklý. Lékaři nám řekli, že máme počítat i s tím, že Honzík může zemřít. Skrze Boží prozřetelnost na Zelený čtvrtek nám nabídl jeden kněz pro Jana pomazání nemocných. Na Velký pátek kvůli vážnému stavu a pro nutnost dialýzy byl Honzík v doprovodu tatínka před třetí hodinou převezen do Ostravy. Už od začátku nemoci se za Jana modlilo mnoho lidí a postupně se přidávali další, ale v tento den se začali za Honzíka modlit snad všichni, kdo mohli, ze všech koutů nejen ČR. Dokonce se ozvala i paní z USA, že se také přimlouvá. Na výzvu provinciála o. Vaculíka se mnozí připojili k přímluvě Ignáce Stuchlého. V Ostravě se díky dialýze a transfúzím Janův stav stabilizoval, již nehrozila umělá plícní ventilace a Honzík se dále nezhoršoval. Postupně začal více vnímat a dostal i chuť k jídlu. Od neděle Božího milosrdenství se poprvé Honzíkův stav po klinické stránce začal zlepšovat. V týdnu mu byla odstraněna trubička na dialýzu a ke konci týdne byl přeložen na dětské hematologické oddělení. K naší velké radosti postupně Jan udělal první krůčky. Po vyšetřeních jsme se dozvěděli, že kromě ledvin nemá Honzík poškozené jiné orgány a střeva se plně zacelila. V neděli 29. dubna byl Jan propuštěn do domácí léčby. Bere léky, měříme funkce, má dietu, nesmí do kolektivu kvůli infekcím (již před propuštěním dostal silnou laryngitidu) 7

a jezdíme pravidelně na kontroly a odběry do Ostravy. Podle výsledků se ledviny pomalinku hojí. Chválíme a děkujeme Pánu Bohu a Panně Marii za dar a milost uzdravení našeho syna. Přestože období synovy nemoci bylo náročné a vyčerpávající, kdy se v našich myšlenkách mísily různé pocity a bylo nám ze všeho moc těžko, snažili jsme se do všeho zvát Pána Ježíše a Pannu Marii. Nemělo smysl ptát se: Proč zrovna náš syn? Věděli jsme, že Boží prozřetelnost nad vším bdí. I když pro nás jako rodiče myšlenka na to, že si Pán může kdykoli Jana vzít k sobě, byla těžká, nechtěli jsme do toho Pánu mluvit, neboť jen Hospodin věděl, co je pro Honzíka i pro nás nejlepší. Žasli jsme nad velkým zázrakem řetězce modliteb, kolik lidí a rodin se díky synově nemoci vrátilo k modlitbě, vzalo do rukou růženec, přestože se jej předtím nemodlili. Kolik lidí nás modlitbou podpíralo a povzbuzovalo. Byli jsme moc vděční také za všechny oběti mší svatých a adorací za Jana. Obrovskou sílu dává Pán ve svátosti smíření a především v eucharistii, která byla velkou posilou zvláště pro manžela (díky pomoci kněží), jenž byl s Janem ve chvílích nejtěžších. Ještě více jsme si uvědomili často nedoceněný dar kněze, který, ať už je jakýkoliv, je nám prostředníkem Pánovy živé přítomnosti. Musíme také vyzdvihnout velkou přímluvu Panny Marie, zvláště modlitbu růžence. Ten zas doma podpíral manželku, která trpěla tím, že kvůli malé Lucince nemohla být v nemocnici s Honzíkem. Víme, že mnoho lidí se růženec denně za Jana modlilo a stále modlí. Náš Honzík vždy s růžencem v ruce usíná a také celou dobu hospitalizace nechtěl do postele nic jiného než růženec. Velmi jsme si vážili toho, když se nám lidé snažili nabídnout pomoc, ale trochu nás zamrzelo, že někteří i věřící nabízeli různé alternativní způsoby léčby, jako je homeopatie, zelené potraviny, detoxikační masáže, bylinky, horoskopy aj., v obrovské víře, že to Janovi přispěje k uzdravení, nebo jej to dokonce uzdraví. Když jako katolíci věříme Ježíši Kristu, tak věříme jen Jemu a Jeho uzdravení skrze přímluvu Panny Marie a ničemu jinému, a tak i věříme, že skrze modlitby si Pán vede ruce lékařů a jejich léčebné zákroky (Mk 4,35 41). S nemocí našeho syna silně vnímáme potřebu denně se modlit za všechny trpící a nemocné ve světě, kterých je tak mnoho. A vůbec denně se hodně modlit, pokud to jde, za všechny potřeby lidí kolem nás a za kněze, kterým dal Pán Ježíš ten největší dar na zemi eucharistii. Všechno, co se stalo, vidíme teď s odstupem. Pán si vše řídil a pevně držel ve svých rukou. A to, že jsme vše ustáli, je jen Jeho dílo. Chvála a díky Pánu Ježíši a Panně Marii za zázrak znovuzrození skrze vaše modlitby a oběti. Ať vám všem Pán za vše žehná! Andrea a Jiří Jelínkovi (Uveřejněno v Bartolomějských listech 6/2012 vydáno ŘKF Prostějov-Vrahovice se souhlasem.) Je stále za co prosit... Vydáno dne 28. 04. 2012 S radostí jsem četl mail o tom, že nemocný Honzík se chystá domů a já teď stejně naléhavě prosím o modlitbu za Silvii Stodolovou. Již delší čas trpí mentální anorexií a včera se její stav natolik zhoršil, že musela být umístěna na jednotku intenzivní péče, aby se zabránilo dehydrataci a předešlo možnému kolapsu. Prosím bušme na nebeskou bránu a prosme o přímluvu i staříčka Stuchlého. Silvie i jejich rodina to moc potřebují. Pokud můžete, požádejte o modlitbu i další. Společná modlitba má velkou sílu a tady je té síly opravdu zapotřebí. Děkuji všem a zdravím vás. Standa Větrovský společenství Sebranicko 8

Co nového u Kvapilů? Vydáno dne 18. 06. 2012 Milí známí i neznámí přátelé salesiáni spolupracovníci, rozhodla jsem se zase o nás napsat pár řádků, i když moc nevím, z kterého konce to vzít. Píšu, protože jste mě někteří oslovili, jakou máte radost, že na tom je Tom tak lépe. Reagovali jste tak na jednu (archivní ) fotku ze současného lidoveckého letáčku, kde Tomáš STOJÍ vedle jednoho dobrého hocha Mariána Jurečky, který zastupuje KDU v Olomouckém kraji. Uvědomila jsem si, že o nás moc nevíte po těch třech letech, co Tom přišel z nemocnice do domácí péče, a že byste si asi rádi udělali představu o našem životě. Pravda je taková, že Tom už zůstane odkázaný na pomoc druhých, že má nejtěžší stupeň postižení. Ale už mě to neděsí. Nedělá už velké pokroky jako v začátcích. Velký pokrok je v tom, že už se nebudím s úzkostí a obavami, jak zvládnu tento den, ale s vděčností za Toma i za ten nový den. A to je dar. Další hezký pocit, který zažívám je, že vím, že nám nikdo nic nezávidí a druzí nám přejí jen dobré. A taky to tak vyjadřují. Tak to asi budeme prožívat v nebi... Ale já jsem přece jen ještě na zemi. Pořád mám korekci od našich velkých dětí i od Toma. Pořád se mám ještě co učit od dětí i od Toma... Tomáš nemá krátkodobou paměť, takže mu to učení moc nejde.má skautskou přezdívku Starý pes a starého psa novým kouskům nenaučíš! Ale zase ho netrápí minulost, ani budoucnost. On má všechny lidi rád, hlavně ty nejbližší, se kterými prožívá pěkné vztahy a to je důležité. I když umí taky pěkně nadávat. Ale dovede vyjádřit lásku. A má smysl pro humor.a za to jsem vděčná. A nejnovější události, které se nás dotkly: 6. 12. 2012 k ránu se narodila pro život věčný Tomova maminka a ve12:20 hod se narodil pro tento svět náš první vnouček Prokop (po první vnučce dvouapůlleté Adélce).Snacha Jaruška oemocněla na začátku těhotenství nějakou pro život počatého děťátka nebezpečnou virozou. Měla jsem doma zrovna škapulíř Dominika Savia, který jsem měla předat dál. Tak jsme se s důvěrou modlili novénu k sv.dominikovi a ten malý zázrak je tedy v pořádku v termínu na světě. A stařenka měla 88 let a pohřeb byl krásnou oslavou Boha Vykupitele. Začala jsem taky zase tvořit a měly jsme s Ikou (taky sal. spolupracovice) a ještě jednou švagrovou Jarkou takovou malou výstavu. A to mě znovu povzbudilo k tvorbě a moc mě to baví a pomáhá. Jenom toho času se nedostává, kolik bych si přála! Ale s tím bojujeme v této době, myslím, všichni. A protože se ti nejbližší starají, abych občas vypadla z domu budu mít teď 10 dní volna pro sebe! a Tom bude u syna Jakuba Daniela v trapistickém klášteře. Už tam tak strávil týden v zimě, zatímco jsem lyžovala v Alpách, a byla to pro nás oba úžasná relaxace a pro bratry v Novém Dvoře určitě dobrá zkušenost. Jsem jim za to moc vděčná. A jedna prosba mám výborného zetě Jirku pilota se všemi nutnými zkouškami..., který by moc chtěl létat.nevíte o nějaké práci i v zahraničí? Tak to je od nás asi všechno po dlouhé době odmlčení. Díky za všechny modlitby. Vaše Olga Kvapilová 5. DO TVÝCH RUKOU, PANE Zemřela Marie Chaloupková Vydáno dne 17. 05. 2012 Milí přátelé, v úterý 15. května v půl páté ráno zemřela Maruška Chaloupková, salesiánka spolupracovnice z Mladé Boleslavi. S Maruškou se rozloučíme v pondělí 21. 5. 2012 v 10 hodin v arciděkanském kostele v Mladé Boleslavi. Děkujeme všem za modlitby a přikládáme smuteční oznámení. Pavla Bažantová, společenství Praha Jih 9

Bratia a sestry ASC v ČR, prijmite úprimnú sústrasť k úmrtiu našej sestry v Kristovi a Donovi Boscovi Márie Chaloupkovej. Nech ju náš láskavý Pán prijme do svojho náručia a odmení jej životné snaženia večnou radosťou vo svojom nebeskom káľovstve. Za ASC na Slovensku Anton Horváth, provinciálny koordinátor Rozloučení s Maruškou Chaloupkovou Vydáno dne 25. 05. 2012 Našim měsíčním setkáním říkáme cvičení šťastné smrti. Člověk si pravý smysl tohoto označení uvědomí více až tehdy, když někdo opravdu odchází a kdy úmysl za toho, kdo z nás první zemře dostane najednou hodně konkrétní podobu. V případě měsíčních setkání u Chaloupků v Mladé Boleslavi se ale jednalo spíše o nácvik nebeské hostiny. Vždycky, když jsme pozdě večer odjížděli zpátky do Prahy, Maruška se divila, jak to, že jsme toho zase snědli tak málo, a všem ještě rychle zabalila balíček na cestu. Věříme, že teď se již Maruška účastní opravdové nebeské hostiny. Ale jak ji tak známe, určitě se tam již zajímá o to, co je potřeba kde zařídit a připravit, aby, až tam jednou přijdeme i my, jsme se tam cítili taky jako doma. Za společenství Praha-Jih a provinciální radu Honza Zindulka Životopis Marie se narodila 28. července 1940 v Mělníku, byla čtvrtá z pěti dětí. Vystudovala jedenáctiletku s nástavbou průmyslovky v Mladé Boleslavi, v roce 1995 absolvovala teologickou fakultu UK v Praze. S manželem Jindřichem měla tři dcery. Oba vstoupili do Sdružení salesiánů spolupracovníků, sliby skládali v roce 1984. Nejprve pracovala v automobilce ŠKODA jako konstruktérka, později v Praze na přípravě a realizaci teplovodu z Mělníku do Prahy. V pozdějších letech byla pastorační asistentkou v Arciděkanském úřadě v Mladé Boleslavi a katechetkou. Aktivně se zúčastňovala jednání při opravách a obnově kostelů a fary v Mladé Boleslavi. Své nejbližší po celý život obdarovávala obětavou láskou. O svou rodinu se vzorně starala a její velkodušné srdce se dokázalo rozdávat i za hranicemi své rodiny. Žila živé vztahy s mnoha přáteli, angažovala se ve farnosti při výchově dětí a mládeže. Nejen nejbližší ji znali jako obětavou, laskavou, statečnou a důslednou, která dokázala hájit pravdu i proti většině. Zemřela v tichosti 15. května 2012, posílená svátostmi. (sepsali její nejbližší) 6. SALESIÁNSKÁ RODINA Nebeská pošta kurzy Alfa v Brně Líšni Vydáno dne 17. 04. 2012 Do poštovní schránky naší redakce přistál zajímavý článek, který to z Brna vzal cestou přes Řím, aby zpátky doputoval do našich českých domácností... Milá redakce ACS webu a další... Zdravím z Říma. Jestli se to k vám nedostalo, ve středisku ACS Brno Líšeň zkusili první kurz alfa... A dělí se o to takhle (pokračování níže) Požehnanou cestu Velikonoci 2012 až do Letnic! P. Václav Klement Kdo dává, dvakrát dostává Naše místní společenství salesiánů spolupracovníků v Brně Líšni už delší dobu přemýšlelo o společném apoštolátu. Náš delegát P. Jožka Mendel, SDB přišel s nápadem, že by rád ve farnosti otevřel Alfa kurz a že přemýšlel i o tom, abychom vedení převzali právě 10

my, salesiáni-spolupracovníci. Od první chvíle bylo jasné, že Duch Svatý nám všem dal jakési nadšení, že to je to pravé. Náš koordinátor Ondra Medla, který se stal i hlavním organizátorem Alfa kurzu, se s chutí pustil do vyhledávání kontaktů na lidi, kteří s Alfa kurzy již mají zkušenosti. Ze společné pokladny nakoupil veškerou dostupnou literaturu. Pár dobrovolníků z nás bylo pozváno do farnosti, kde Alfa kurz již měl několik běhů. A pak už nezbývalo než se scházet a především pod vedením Jožky plánovat podobu kurzu v našem salesiánském středisku v Brně-Líšni. Příprava nám trvala přibližně půl roku a už během přípravy bylo velkým přínosem, že jsme se setkávali mimo měsíční společenství, že jsme měli možnost vzájemně diskutovat a obrušovat své názory. Celé naše společenství se rozdělilo na tři skupiny. První skupina je skupina modlitební, která se skládá především z mimobrněnských manželských párů a je nepostradatelnou nutností pro dobrý průběh Alfa kurzu. Druhá skupina se vytvořila z manželských párů, které zajišťují technické zázemí pro Alfa kurz. Manželské páry po celou dobu zajišťovaly nejen jídlo, vždy čerstvě napečené zákusky, ale vždy připravili vkusně nachystané stolování, které navodilo sváteční atmosféru. A samozřejmě nechyběla ani příjemná obsluha s úsměvem. Třetí skupinu tvoří manželé, kteří se věnují účastníkům jak v organizované debatě ve skupinkách, tak i v individuální duchovní blízkosti. Všech 11 manželských párů z našeho společenství bylo v týmu a ke spolupráci jsme přizvali i jeden manželský pár a dvě slečny z naší farnosti. V rámci týmu Alfa kurzu funguje u nás i čtyřčlenná hudební skupina, která připravuje 2 písně na obohacení každého večera a zajišťovala hudební doprovod zpěvu na společném víkendu. Setkávání účastníků bylo jednou za 2 týdny. S tímto intervalem máme dobrou zkušenost, protože každá lekce vyžadovala od nás opravdu velkou přípravu (shlédnutí videa přednášky, prostudování materiálu k danému tématu). Rádi bychom se zmínili o víkendu, který jsme dle doporučení udělali po šestém setkání. Překvapil nás 80procentní zájem účastníků o víkend, který proběhl na poutním místě Hostýn. Účastníci nejen vydrželi náročná témata, ale ocenili vytvořené společenství a někteří si zvláště vážili modlitebního večera. Jaké plody nám Alfa kurz přinesl? Především cítíme vděčnost vůči Pánu Bohu za to, že jsme na sobě zažili známou pravdu: Kdo dává, dvakrát dostává. To, že jsme se museli připravovat na setkání, bylo dobré zvláště pro nás. První setkání s účastníky nebylo příjemné. Cítili jsme chladnost, někdy i vzpurnost, které pramenily z různých zranění účastníků. Ale postupně během lekcí jsme zažívali proměnu našich hostů. Zdánlivě suché ratolesti nás samotné začaly obohacovat novým jarem. Několikrát jsme zažili pochvalu, konstatování, že Boha a duchovní život začínají cítit jinak, to je naší největší odměnou. A z třiceti účastníků 6 požádalo o přípravu na křest. Kurzy Alfa absolvovala paní, kterou přivedla sousedka z paneláku katolička bez ní by nenašla odvahu přijít. Tato paní na bohoslužby v neděli chodila již několik let, ale nežila ze svátostí. Měla velký strach jít ke svátosti smíření a zároveň po smíření s Bohem velmi toužila. Žila 36 let v civilním manželství a velmi toužila přijmout svátost manželství a žít z Eucharistie. Manžel, pokřtěný, ale nepraktikující katolík souhlasil se svatbou v kostele. Nejtěžší bylo, aby paní překonala strach. Rozhovory měla raději soukromé, ani na skupince Alfy nebyla schopná se otevřít. Mnoho odvahy dostala při víkendu na sv. Hostýně, kdy se za ni modlili také členové komunity Blahoslavenství z Dolan u Olomouce. Po návratu našla odvahu jít po 50 letech ke svátosti smíření. Její štěstí a velká radost byla pro nás největší odměnou. Jednu osobu z týmu Alfa pozvala, aby jí šla za svědka na svatbu. A ještě během trvání kurzů Alfa přijala svátost manželství a nyní žije v plném společenství s Církví, přijímá Pána Ježíše v Eucharistii a je velmi šťastná. Její touhou je, 11

aby i manžel a syn se zúčastnili kurzů Alfa. Modlí se na ten úmysl. Podobný je příběh další účastnice, která si také dala manželství do pořádku a nyní může přijímat Eucharistii. Bohu díky také za tyto plody kurzů Alfa! Další účastnice řekla, že věřící jsme z ní neudělali, ale je jí s námi tak dobře, že nás nechce opustit. Řekla, že nás potřebuje, že dveře pro Boha má otevřené a čeká, až On vejde. Nabídla se, že nám v příštím roce chce pomáhat v technickém týmu Alfa kurzu. Pozitivní bylo, že někteří účastníci, dříve plni předsudků a nepřátelství vůči církvi, začali díky společenství na Alfě chápat církev v jiném světle. Řekli, že taková církev, jak ji zažívají na Alfě, je pro ně přijatelná. Bohu díky! K tomu všemu pociťujeme obrovský posun v upevňování rodinného ducha v našem společenství spolupracovníků. Díky Alfa kurzu jsme udělali mílové kroky k sobě navzájem. A manželský pár z naší farnosti, který je v týmu Alfa kurzu, nyní projevil zájem o účast na našich spolupracovnických setkáních. Po dokončení Alfa kurzu jsme zájemcům nabídli další setkávání jednou za měsíc. A už teď se těšíme, že v říjnu začneme nový běh Alfa kurzu. Jako společenství cítíme velké Boží požehnání v tomto Božím díle a třeba tento článek někoho osloví, aby se i jiná společenství nebála hlásat evangelium. Prázdninové akce pro mladé Vydáno dne 25. 04. 2012 1. Sestry FMA pořádají duchovní cvičení pro dívky, které hledají svou životní cestu. Termín: 16. 21. 7. 2012 v Chotěborkách u Jaroměře. DC povede P. František Blaha a sestry salesiánky. Vhodné pro dívky od 18 let. Cena 1000 Kč. Přihlášky do 30. 6. 2012. Informace podá Jana Svobodová, email jancasv@seznam.cz. 2. Salesiánské středisko mládeže Brno Žabovřesky zve vysokoškoláky na neklasickou duchovní obnovu Obzory 14. 18. 7. 2012 v Čučicích. Cena 1200 Kč. Přihlášky na www.salesianivali.cz. Informace podá Klára Maliňáková, email klara.malinakova@ brno.sdb.cz 3. Kluci od 15 let jsou zváni na duchovní obnovu za pochodu 23 29. 7. 2012 na Slovensku v Laborecké vrchovině. Tématem obnovy budou svatí ze salesiánské rodiny. Cena 1400 Kč. Bližší informace podá Radek Gottwald, email radekgo@seznam.cz. Blahořečení salesiánského spolupracovníka Giuseppe Toniolo V neděli 29. dubna byl v Římě blahořečený Giuseppe Toniolo. Byl to skvělý vzor svatosti a ohromný salesián spolupracovník, současník Dona Boska. Žil v letech 1845 1918 v Itálii. Pocházel z Trevisa, na univerzitě v Padově studoval občanské a církevní právo. Vyučoval politickou ekonomii nejprve v Padově, potom v Modeně a pak dlouho v Pise, kde se také setkal s Donem Boskem. Byl to velmi hluboký člověk, jeho duchovní život byl založen na důvěřivém odevzdání se do Boží vůle a na lidské pokoře, která vede k lásce, poslušnosti a trpělivosti. Jeho posláním bylo vzdělávat intelektuálně a morálně mládež a vytvářet tak lepší společnost založenou na křesťanských hodnotách. Giuseppe Toniolo je příkladem spolupracovníka, který přijal intelektuální a vědecké povolání. Jeho kariéra univerzitního profesora byla úzce spjata s jeho salesiánským životem. Byl to člověk vysoké vzdělanosti a kultury, který se s pokornou láskou a péčí věnoval svým studentům, aby skrze pravdu nacházeli cestu svobody a vlastního životního povolání. Důležitou hodnotou jeho života bylo manželství a rodina. Dobrá partnerka může být schodištěm do nebe, říkal. V roce 1878 se oženil s Marií Schiratti, se kterou společně 12

vychovali sedm dětí. Giuseppe byl opravdovým knězem rodinné církve. Každý den zahajoval s dětmi modlitbou a večer je ukládal ke spánku s požehnáním. Giuseppe Toniolo žil v plnosti svého laického povolání a vnášel do církve nadšení pro světskou společnost. Jeho úsilí povzbudilo mnohé věřící k aktivní zodpovědnosti za společnost a předešel tak v některých oblastech myšlenky II. vatikánského koncilu. Zdroj: připravila a přeložila Anežka Hesová Salesiánská pouť za povolání Vydáno dne 16. 05. 2012 Srdečně zveme na salesiánskou pouť za povolání 20. 22. 7. 2012 (pá ne) Bližší informace na webu nebo o pěší verzi Pavla Oklešťková, 732 575 849, sekretariat@sdb.cz. O cyklo verzi se dozvíte více u Dvořáků na tel. 605 854 156, či DvJana@seznam.cz. Misie v pohraničí Pomůže Panna Maria Pomocnice? Vydáno dne 20. 05. Před 20 lety se manželé Šikutovi rozhodli žít rodinný život v pohraničí Teplicích nad Metují. Když přišli do kostela na mši svatou poprvé, bylo v kostele několik babiček a oni. Po dvaceti letech se možná i díky Šikutovým kostelík trochu zaplnil křesťany různých věkových kategorií. Láďa Šikut hraje na varhany založil hudební scholu dospělých i dětí, po určité době došlo i ke konverzi a křtu některých z řad muzicírujících. Vyučuje i hře na různé nástroje včetně právě oněch varhan. Organizuje opravy a údržby obou teplických varhan. Vede sbor města Broumova, který proslul svým účinkováním při slavnostních mších v tomto kraji, v Polsku i v Hradci Králové. Helenka Šikutová pracuje v mateřské školce a stará se také o mnohé aktivity mimo školku. Je to cvičení maminek s dětmi, výtvarné akce před různými svátky jako Velikonoce a Vánoce, martinská slavnost získává již tradice a pokračuje výuka náboženství v Teplicích n. M. i Broumově. Jejich čtyři dospívající děti se zapojují také do činnosti v Teplicích a Broumově, kde chodí do škol, v Broumově vedou dětskou scholu, Dominik je tam vedlejším varhaníkem a také zpívají ve Vece. Kostelík Panny Marie Pomocnice souvisí s Poustevnou, která nyní potřebuje zabezpečit před dřevomorkou a špatnou statikou a zajistit toalety s umývárnou, aby mohli brigádníci pokračovat v záchraně Poustevny podle projektu, který zaplatilo občanské sdružení Zachraňme teplickou poustevnu. V Poustevně se plánuje setkávání nejen místních lidí k evangelizaci mládeže a dospělých při hudebních, přednáškových a salesiánských aktivitách. V budoucnu bude možné ji pronajímat na různá duchovní cvičení, chaloupky a rekreaci, neboť se nachází v broumovské a adršpašské oblasti s krásnou přírodou, s možností využití cyklostezek a bezpočtu turistických cest. Také Don Bosco začínal s prosbou k Panně Marii Pomocnici z ničeho a jaké dílo vytvořil! Proto prosíme o sbírku na účet. Stačí i malá částka k malé částce a vznikne velké dílo. V objektu stále probíhají koncerty a prohlídky s výkladem, výtěžek je použit k opravám, které probíhají zatím svépomocně. Poslední prohlídka s výkladem byla na požádání 12. 5. 2012. Odborně provedl kostelíkem a Poustevnou a přidal varhanní koncert Láďa Šikut se synem Dominikem pro autobus z PLR. I pro Vás je možno provést výklad s prohlídkou: červen a září soboty a neděle v 10 h, červenec a srpen denně v 10 h, vstupné 40 Kč, od 10 let a studenti 20 Kč. Také i kdykoli jindy domluvte na tel. 776 869 379, pro salesiánská společenství vstupné dobrovolné! 13

Děkujeme za přečtení a možné i malé částky na účet č.: 238711929/0300 Sbírka byla ohlášena dne 9. 9. 2010 podle zákona 117/2001 Sb. u KÚ Královéhradeckého kraje. Podorlicko se prozatím zapojuje modlitbou o dílo, časem někteří vyhlášenou brigádou. Můžete se přidat i Vy, budete-li chtít. Děkuje a za dílo se modlí Podorlicko Zvu Vás na jáhenské svěcení Vydáno dne 21. 05. 2012 Srdečně zdravím z Kopřivnice. Radostně oznamuji a zároveň Vás zvu na jáhenské svěcení, které přijmu 23. června 2012 v 9:30 hodin v konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie v Opavě. Zároveň prosím o modlitbu za mne i mou rodinu. S pozdravem Pavel Kupčík 200. výročí uzavření sňatku Markéty Occhiena s Františkem Bosco Vydáno dne 06. 06. 2012 Ráno 6. 6. 1812 uzavřela Markéta Occhiena s Františkem Bosco za přítomnosti rektora kostela Dona Giuseppe Maggiora před Pánem manželství, které obohatilo celý svět. Civilní manželství podle napoleonského práva uzavřeli 24. května stejného roku. U příležitosti 200. výročí této události, tak významné pro ASC, neboť Markéta Bosco byla vlastně první salesiánskou spolupracovnicí, jsem měl včera mši za ASC. Prosil jsem Pána, aby ASC dokázali tak spolupracovat s Boží milostí jako matka Markéta. Dne 6. 6. 2012 se tato událost připomene v kostele svatého Martina v Capriglio. Milost této svátosti jí pomáhala prožívat a uskutečnit povolání k manželství za velice těžkých podmínek. To je důvod k tomu, abychom žasli nad Boží milostí, která se projevila v jejím životě. V roce 2006 byla matka Markéta prohlášená ctihodnou a o její památku pečuje, dnes už bývalý, starosta Capriglia Giovanni Barberis, který po Velikonocích navštívil se svými přáteli Prahu, a tak jsem měl čest je doprovázet a poznat, že památka této svaté ženy je i dnes v Capriglio živá. To mohou potvrdit i jiní, kteří se s touto skupinou setkali, jako například Marek Ovečka. Jan Ihnát Propagační stan salesiánské rodiny na setkání mládeže ve Žďáru nad Sázavou Vydáno dne 17. 06. 2012 Od 14. do 19. srpna se ve Žďáru nad Sázavou uskuteční celostátní setkání mládeže. Jako salesiáni spolupracovníci se chceme aktivně zapojit do tohoto setkání. Jednou z možností naší aktivní spolupráce je účast na tzv. stanu salesiánské rodiny. Máme vyhrazenu část stanu a touto cestou bych vás rád poprosil o dodání případných propagačních nástěnek ASC do tohoto stanu. Pokud byste chtěli dodat nějakou nástěnku, tak se mi prosím ozvěte. Kontakt na mě je v elektronickém nebo tištěném adresáři ASC. Ve čtvrtek odpoledne 16. srpna jsme také jako salesiáni spolupracovníci zváni na salesiánské setkání. Pokud budete mít cestu kolem Žďáru nad Sázavou, tak určitě přijďte. Více informací o setkání naleznete na: https://zdar2012.signaly.cz/ http://www.sdb.cz/clanky/clanky-z-roku-2012/ve-zdaru-se-salesianskou-rodinou/ Přeji krásný a požehnaný čas prázdnin a dovolených. Roman Turowski, MS Ostrava a Provinciální rada 14

Poznáváme misie, kde působí salesiánští dobrovolníci Zambie Pokaždé, když si tak nějak sama pro sebe hodnotím průběh týdnů tady strávených, docházím stále ke stejnému závěru, ve kterém se s každým přibývajícím dnem jenom utvrzuji: jsem na správném místě. Toto píše v jednom ze svých dopisů Kristýna Botková. A kde je to správné místo? Je to City of Hope, dílo sester salesiánek v Lusace v Zambii. Zambijská republika je vnitrozemský stát jižní Afriky. Leží kolem 14. stupně jižní šířky a 30. stupně východní délky. Jejími sousedy jsou Konžská demokratická republika, Tanzanie, Malawi, Mosambik, Zimbabwe, Botswana, Namibie a Angola. Je skoro desetkrát větší než Česko. Základní údaje: Rozloha země 752 614 km 2 Počet obyvatel (odhad 2010) 13 000 000 Průměrný věk obyvatelstva 37,4 let Průměrný roční přírůstek 1,9% obyvatelstva Hlavní město Lusaka Státní zřízení republika Jazyk angličtina (úřední), nyanja,bemba, lu nda, tonga, lozi, luvale,kaond e, chichewa Náboženství křesťanství (římští katolíci, anglikáni, luteráni, evangelíci aj.), islám, hinduismus SADBA má v Zambii dva hlavní partnery: ZMB Vice-provincie Marie, Pomocnice křesťanů (Salesiáni Dona Boska) Od roku 2005 působili naši dobrovolníci v Chingole, městečku na sever Zambie. Hlavním cílem místního projektu je dát mladých lidem v Chingole a okolí možnost vyučit se oboru: krejčovství, počítače, truhlářství, obrábění kovů apod. Naši dobrovolníci byli zapojeni především do výuky na technickém učilišti, do oratoře a provozu místní knihovny. City of Hope, Lusaka (sestry salesiánky) Sestry salesiánky otevřely dveře tohoto projektu v roce 1995. Toto dílo v Lusace, hlavním městě Zambie, zahrnuje mnoho aktivit: otevřená komunitní škola, oratoř, technické učiliště pro dívky, farma a domov pro dívky v ohrožení. Protože zde působí současná dobrovolnice Kristýna, budeme se tomuto projektu více věnovat. Krystýna ve svém prvním dopise píše: City of Hope se nachází na samém kraji Lusaky, bydlí tu trvale asi 40 děvčat, ale do školy sem dochází na 400 dětí z okolí. Má pracovní náplň se i po měsíci spíš rýsuje. Vzhledem k tomu, že neučím ve škole, ale věnuji se holkám v jejich volném čase, a kromě toho mi tu tak nějak přirozeně byla svěřena role vrchního výtvarníka (mám už za sebou výzdobu dobrovolnických domků a v nejbližších dnech se chci pustit do práce na malbách v naší hale, která slouží k nejrůznějším účelům), nemám pevný rozvrh hodin. 15

Škola v City of Hope Škola má celkem třináct tříd, jsou smíšené, a každá sídlí ve vlastní budově. Ty jsou všechny stejné, mají kruhový půdorys, v průměru měří asi sedm metrů, a dokud nevejdete dovnitř, neuvěříte, že se do ní může narvat třicet až čtyřicet dětí. O nějakém vybavení nemůže být ani řeč. Lavice zřejmě pamatují počátky kolonizace a na židlích děcka často sedávají po dvou. Tabulí je ale vybavená každá učebna a na stěnách visí kromě rozvrhu také povzbudivé plakáty typu "Prevent cholera in your school". Některé děti mají i aktovku, ale většinou si věci nosí třeba v igelitce. Tužky si ořezávají žiletkami. Pochopitelně jsem sem nepřijela s představou, že se tady bude učit v podmínkách srovnatelných s těmi evropskými, takže mě žádný velký šok nečekal. Vše se tu odehrává v souladu s tím, jak místní vnímají čas. Nikdo nikam nespěchá, nikdo přesně neví, kdy se začíná, kdy se končí, ani kolik je vlastně hodin. Takže učitelé přicházejí do hodin, až si vzpomenou, že na ně někdo čeká, pak vyučování protáhnou o čtvrt hodiny (na dvoře je sice zvon, který ohlašuje začátky a konce hodin, ale bůhví, kdo ho má na starost ) a ve výsledku toho stejně nestihnou moc probrat. Za prvé každý učitel začne hodinu proslovem o tom, že "teď se nacházíme v budově školy, nikoliv na hřišti, proto se budeme co? Učit. A nebudeme si co? Hrát. A komu se to nelíbí, může jít rovnou domů, čímž uškodí sám sobě, protože vzdělání je základ úspěšného života, atd. atd." Tohle se pak opakuje několikrát za hodinu bez ohledu na to, jestli děcka zrovna dělají binec nebo ne (ale většinou ano). Za druhé učebnice jsou tu přepychem, který si City of Hope (o dětech ani nemluvě) nemůže dovolit, takže učitel musí vše přepisovat na tabuli, dokonce i testy a všechna cvičení. To pochopitelně zabere spoustu času. Jak prožily Vánoce Holky nám složily zkoušky, ukončily školní rok a počátkem prosince se rozjely na měsíční prázdniny k příbuzným nebo k rodinám, které se jich byly ochotny na tu dobu ujmout.( ) Štědrý den proběhnul ještě předtím, než se holky rozprchly na prázdniny. Všichni jsme zasedli ke společnému obědu. A večer holky rozbalily dárky. Ne, že bych si toho nevšimla už dřív ale ten večer jsem si znovu uvědomila jednu věc: jak snadné je udělat těmto holkám radost a jak málo jim stačí ke štěstí. Z obnošených bot, z ošoupaných kabelek a z o tři čísla větších šatů měly takovou radost, jakou bych já nedokázala mít ani z diamantového náhrdelníku z pozůstalosti královny Alžběty.( ) Ale protože Vánoce nejsou jenom o Štědrém dnu a o dárcích, připravily holky pod vedením sestry Charmaine a za doprovodu našich hudebně nadaných dobrovolníků vánoční koncert. Musím se přiznat, že k této události jsem se z počátku stavěla poněkud skepticky. ( ) Kamenů úrazu bylo hned několik. Jednak holky jsou obecně dost nedisciplinované 16

a vůbec donutit je přijít včas (jestli tady tohle slovo někdo zná...) na zkoušku je téměř nadlidský výkon. Navíc nesnáší kritiku, takže pokud je někdo upozorní, že zpívají falešně nebo mimo rytmus, okamžitě se urazí. ( ) Asi si dovede představit, jak velký byl můj šok a nadšení, když pak holky v neděli odzpívaly překrásný vánoční koncert. Za tři dny tvrdě zapracovaly, doučily se texty a začaly poslouchat nejen sebe ale i hudební doprovod. Muzikanti spojili své síly a elektrickou kytaru téměř přehlušili a nakonec i naše Susan jako Santa Claus měla svůj vtip a kouzlo... A dokonce i ty stupidní Rolničky nakonec dostaly takové grády, že jsem se neubránila a musela je z plných plic vyřvávat společně se sborem a publikem. A na závěr z blogu Kristýny před odjezdem domů Kdybyste se rozhodli vypravit se touhle dobou do Lusaky za žhavým africkým sluncem, čekalo by vás trpké zklamání. Zhruba začátkem dubna jsme pozvolna přešli do dry cold season (suchého chladného období) a když mi bylo řečeno, že v červenci bude ještě hůř, konečně se mi podařilo najít na svém návratu do ČR nějaké pozitivum: pojedu se z Afriky domů ohřát! Začalo to nenápadně před měsícem přidáváním vrstev při našich večerních posezeních pod insakou. O týden později jsem zjistila, že mi ráno od pusy stoupá pára. ( ) Rýmu mám už tři týdny a jestli se v červenci ještě ochladí, tak se zcela vážně obávám, že tu umrznu. Přejeme Kristýně, aby v Africe neumrzla a aby se šťastně vrátila domů. Totéž přejeme všem dalším dobrovolníkům, kteří se budou v těchto týdnech vracet domů, a děkujeme jim, že věnovali kus svého života potřebným v misiích. Novým dobrovolníkům, kteří byli v neděli 10. 6. při slavnostní bohoslužbě vysláni otcem provinciálem P. Petrem Vaculíkem vysláni ke své službě, přejeme, aby ve svých působištích rozdávali lásku, pochopení a radost. A děkujeme též celému realizačnímu týmu, který po celý rok připravoval dobrovolníky k jejich službě. Přečtěte si také dopisy dalších dobrovolníků na webu http://mladez.sdb.cz/caglierodopisy/. Lída a Honza Obručovi (Zdroje: mladez.sdb.cz/cagliero-salesiansky-volontariat/, dopisy a blog Kristýny Botkové (rokvzambii.blog.cz/), cs.wikipedia.org, www.salesiansisterscityofhope.org) 7. RŮZNÉ INFORMACE Jarní brigáda na Lipinách Vydáno dne 20. 04. 2012 Přátelé, zdravím z Poblanicka a přeji pokojné a radostné dny doby velikonoční. K Velikonocům patří oběti. To všichni známe. Známe i ty naše malé každodenní oběti. Já budu psát o oběti, která určitě stoupala jako voňavé kadidlo k nebesům Na sobotu 14. dubna byla naplánovaná pro celé Podblanicko brigáda na Lipinách. Je to akce, která se vždy na jaře a na podzim opakuje a je moc potřebná. Protože Jendovi a Janě Koláčných chceme pomoci od břemena pečovat o chalupu na Lipinách. Je to na jeden manželský pár až až. Na tuto sobotu byly meteorologické předpovědi opravdu nepěkné, mělo pršet a pršet a pršet Přesto jsme se směrem na Lipiny ráno mnozí vydali. Mně se hlavou honila myšlenka: No, jestli bude celý den pršet, tak se v chalupě těmi košťaty při úklidu asi umlátíme. Pro 17

jistotu jsem s sebou vzala ještě svoje sedmileté dítě, jako náhradu za manžela, který si bloknul záda. Trochu jsem si nebyla jistá, jestli tam nebude spíš škodit než dělat užitek, ale vidina vytopeného vejminku mě uklidnila. Celou cestu na Lipiny jsem sledovala oblohu a čekala, kdy se začne zatahovat. Nic Jakmile jsme vystoupily s Majdou před chalupou, už nebyl čas na žasnutí ani na další meteorologické úvahy. Pozdravy s přítomnými, a už mi Jenda přidělil místnost, nastartovala jsem kyblík a už to jelo. Po očku jsem z okna zjišťovala, jestli Majda neškodí. A hele, s ostatními dětmi poslušně sbírala klacíky pod stromy. Jo, takhle kdybych jí uměla motivovat doma Pravda z Podblanicka nás hodně chybělo. Zablokovaná záda, svatba v rodině, stěhování syna a další omluvenky... Ale netrvalo dlouho a přijela posila z Prahy. Jako předvoj všeho dobrého dorazila Dana Ovečková s vnoučaty. Za ní se značnou časovou ztrátou i Marek na motorce. Po nich další motorkáři Frančeska a Pavel a nakonec mladí Bernardovi se svými malými pomocníčky. No, nádherná sešlost z Botičky Pohyb v domě byl pravda trochu omezen, protože Honza se rozhodl předělat schody do patra. Práce byla ve fázi, kdy původní už nebyly a nové také ne. Takže zkuste lézt do patra po hliníkových úzkých štaflích s kýblem horké vody! No, pak už jsme si věci raději podávali, ale stejně!? Zvládlo se to. Po obědě dorazil ještě řemeslník, který vlez do patra úplně ucpal, neboť bylo potřeba tam cosi naštukovat. Ale myslím, že odcházel s hlavou zamotanou a nemohl se dopočítat, kolik lidí se tam kolem něj vyskytovalo. Ale zpátky k té oběti. Nechtělo se mi tam. Doma bych tolik potřebovala umýt okna, vyklidit to a tamto, nebyla jsem určitě sama, kdo by mohl tu sobotu prožít doma, šušňat se se svým vlastním nepořádkem, dělat potřebné věci kolem chalupy Ale je třeba přinášet OBĚTI. Význam slova oběť má v češtině hodně negativní zabarvení jakoby z toho kouká, že to bude bolet, nebude to milé. Ale v latině se místo slova oběť používá sacrificium. Slovo to složeno jest totiž ze dvou slov: sacrum svaté, a facere konati; to jest dohromady: svatým čili posvěceným činiti. A když mi po té brigádě nějak probíhal celý ten den v hlavě, viděla jsem ty kýble, hadry, hromady věcí, které se kupily před chalupou, děti, které se daly rychle dohromady, pobíhaly sem a tam a sdělovaly, co kde objevily a kam se vydají. Viděla jsem usměvavé obličeje brigádníků, rozzářenou Janu Koláčnou, Jendu, který byl hned tam a hned zas tady. Lidi dobrý, to byla prima sobota! Myslím, že všichni jsme museli doma něco opustit, něco obětovat, ale ono to nebolelo, bylo to milé, věk od 1,5 roku do 65 let a všichni jsme si vyhověli, každý dělal něco jiného, nikdo nekřičel, nenadával. Snad to můžu říct, ale v mých očích nešlo o oběť, ale o posvěcování díla!!!. Tak jménem Koláčných děkuji všem zúčastněným za pomoc a všem přeji, ať jim Bůh pomáhá v tom, co pak doma budou muset dohánět. Jana Dufalová Podblanicko Vyprávění o misiích v Indii Vydáno dne 09. 05. 2012 Do naší farnosti jsme pozvali otce Jaroslava Mikeše, který společně s o. Jaroslavem Vracovským a koordinátorem Adopce nablízko Tomášem Nýdrlem putovali po misiích v Indii a Bangladéši. Vyprávění bylo velmi poutavé a poučné, s ochutnávkou pravého indického čaje. Všem MS vřele doporučujeme. HLASUJI PRO!!! Také jsem ono poutavé vyprávění doplněné fotkami a krátkými videy zhltnul. Zrovna tak zajímavě má Jaroslav zpracovanou cestu po misiích v Africe. František J. 18

Festival 2012 provázel Pat a Mat Vydáno dne 15. 05. 2012 Rok se s rokem sešel a konečně tu byl již dlouho očekávaný den D. Tedy v našem případě by se hodilo napsat spíše den F, čili FESTIVAL 2012. Dvanáctý Festival byl nabitý bohatým programem od rána až do večera. Přesvědčte se sami ;-) Salesiánské hnutí mládeže a Sdružení salesiánů spolupracovníků uspořádalo v sobotu 12. května 2012 v Salesiánském středisku mládeže v Pardubicích setkání, na které byla pozvána nejen celá Salesiánská rodina, ale také její příznivci a všichni, kteří by její prostředí chtěli lépe poznat. Přesto, že od brzkého rána lilo jako z konve, začali se lidé do Pardubic sjíždět z celé republiky, vedoucí s dětmi, mládež a rodiny, spolupracovníci, přátelé a další příznivci Salesiánské rodiny. Festival, na němž si SHM připomíná také 20. výročí svého založení, byl zahájen slavnostní mší svatou. Hlavním celebrantem byl ředitel nakladatelství Portál, P. Jaroslav Kuchař, SDB, jenž stál i v samotných počátcích SHM. O skvělý hudební doprovod mše sv. se postarala známá dětská kapela Bob a Bobci. Hned po bohoslužbě jsme vyrazili na výborný gulášek, abychom byli plni energie a síly do všech činností, které si pro více než 500 účastníků Festivalu připravily jednotlivé kluby SHM a místní společenství ASC. Naštěstí nám bylo ze shora přáno a pršet přestalo. Hlavní program se tak mohl odehrávat venku jak na pódiu (koncerty a divadla), tak i po celém hřišti, kde bylo pro všechny rozmístěno mnoho rukodělných a sportovních aktivit. Krátce po poledni znovu vystoupila kapela Bob a Bobci a s velkým elánem představili své písně z alb Abrahám a Bílé sárí. Asi 20 kluků a holek strhlo svým nadšením mladší i starší posluchače a ti za to Bobky odměnili velkým potleskem. Dalšími kapelami, které roztancovaly publikum, byla dvě seskupení s názvy Lo3 a Saxer. Tradiční součástí programu jsou také divadelní představení, které si připravují kluby a společenství. Letos jsme měli možnost zhlédnout tři představení. Klub Praha Karlín přijel s pohádkou Král Křivonoska, Klub Plzeň si připravil hudební pohádku Karkulka a Klub Krucemburk vystoupil s pohádkou O červeném jablíčku, která vyprávěla o rozpustilé princezně s přičarovaným rohem. Hezkým zvykem je setkání zástupců klubů SHM a místních společenství ASC u číše vína s prezidentem SHM Lukášem Zrzavým. Organizátoři byli mile překvapeni množstvím workshopů nabídnutých jednotlivými kluby a společenstvími. Obzvlášť děti byly velmi nadšeny, co vše si mohly vyrobit a odnést domů. Velký zájem sklidily všechny workshopy drobné výrobky ze sena (motýlek, kytka, ptáček), malování na kamínky, tvoření z pedigu, vyrábění dřevěných hraček, malování na dřevěné placky, vykrajování ze samotvrdnoucí hmoty, navlékání náhrdelníků z barevných těstovin, origami, karnevalové malování na obličej a tvořivý koutek (např. přáníčka ke Dni matek, malování barevným pískem). Poprvé jsme také mohli vidět ukázku práce s biblickými postavičkami. Pro děti byla velkým lákadlem canisterapie, kde si měly možnost vyzkoušet výcvik psů a jednoduché hry s nimi, a jízdní oddíl pardubické městské policie. Pro nadšence modeláře byl postaven bazének, kde bylo možné pouštět si lodičky. Program Festivalu nezapomněl ani na sportovní vyžití. Pro nejmladší účastníky byla připravena aktivita Škatulata, batolata, hejbejte se!, která vyzkoušela jejich dovednosti např. při házení míčků na panáka a na plechovky, chůzi na chůdách, při prolézání tunelem, hraní kroketu a jiných sportovních disciplínách. Na dalších stanovištích si mohly starší děti změřit své síly při lukostřelbě, vrhu kopím, sjezdu divoké řeky nebo na tanečních podložkách. K dispozici byla také horolezecká stěna v tělocvičně, nafukovací 19

skluzavka Hrad a nafukovací horolezecká stěna Věž. Kdo měl zájem, mohl se zapojit ve volejbalovém utkání dvojic. Celým dnem nás provázela vtipná dvojice moderátorů Pat a Mat, která vyhlásila soutěž Kolik kroků dnes ujde prezident SHM Lukáš Zrzavý od 13:15h do 14:30 h?. Bylo zajímavé, že se výsledný tip lišil pouze o dva kroky správná odpověď byla 858 kroků. I přes počáteční nepřízeň počasí se na tomto ročníku Festivalu objevilo mnoho rekordů: přijelo přes 500 účastníků, přičemž nejmladšímu bylo pouhých 13 dní, program tvořilo 12 workshopů a mnoho dalších aktivit. K obědu se snědlo 120 litrů guláše, 50 bochníků chleba, za celý den se vypilo 300 půllitrových limonád a k večeři bylo ugrilováno 100kilové prase. Pro všechny byla velkým překvapením kopečková zmrzlina, které se rozdalo přes 450, a palačinky udělané ze 13 kg mouky. K svačině jsme si smlsli ještě na výborných domácích buchtách. Oficiálního rozloučení a slůvka na cestu se ujal duchovní rádce SHM P. Marek Sklenář, SDB a povzbudil všechny příběhem Setkání po ránu z knihy od Eduarda Martina s názvem Andělské vteřiny. Závěrem bychom chtěli poděkovat místním salesiánům za vstřícnost a poskytnuté prostory. Také děkujeme P. Jaroslavovi Kuchařovi, SDB a dalším kněžím, kteří pro nás sloužili mši svatou. Velké poděkovaní patří všem, kdo nabídli nějakou aktivitu do programu Festivalu a doslova tak převedli do praxe heslo SHM Mladí pro mladé. Nemalý dík si zaslouží jak organizátoři, kteří se přípravě věnovali 3/4 roku, tak téměř 50 dobrovolníků, z nichž většina pomáhala už od pátečního rána. Uvědomujeme si, že 20 let, po které SHM působí, by nebylo možných bez Božího požehnání, modliteb a podpory celé Salesiánské rodiny. A proto díky za vše, a dá-li Bůh, sejdeme se 11. května 2013 opět v Pardubicích. Lajblovi, Ondrovi, Pražanovi, Zrzavých Bylo potěšující vidět tolik známých, dětí, rodičů i prarodičů na tomto setkání. A mohu jen potvrdit, že jsem odjela nadšená z nastupující křesťanské mládeže, patřící odkazu Dona Boska. Velký dík organizátorům. Atmosféru tvořil každý jednotlivec, a byla skvělá. Jen tak dál. Stáňa M. S rukama v kapsách nebo s holí v ruce Vydáno dne 28. 05. 2012 Ač nejčastěji jezdí spolupracovníci na chaloupku Tampír v Novohradských horách pracovat, na Svatodušní neděli zde postávali spokojeně s rukama v kapsách (viz foto). Sešla se zde tři společenství Podblanicko, Písecko a Českobudějovicko (s dětmi přes 40 lidí). Zamýšleli se, kolikarozměrný je život (kromě tří základních dimenzí i rozměr času, smyslového vnímání, emocí, myšlení a také rozměr Ducha svatého). A po obědě a nohejbalu pak hole do ruky a vyrazilo se na naučnou stezku Červená blata zpevněné chodníčky mezi zrádnými smrtonosnými bažinami (no, nechtěl bych se v takovém bahně /u/topit ani tam fyzicky, ani obrazně v duchovní dimenzi). Stručný závěr: bylo nám, myslím, dobře. Příští rok vyrážíme (tradičně kolem svátku Panny Marie Pomocnice) na Podblanicko. Pepa Hes 20