Tlustá Meruna 2 Plakát čísla: Jan Koller Polepšený chuligán 8 15 fotbalový občasník č í sl o1 Mama mia, Itálie vyhrála! naše téma Ondřej Pýcha Nekopu, tedy fotím Den po tom velkém finále to v Itálii vypadalo jako v hospodě u továrny ráno po výplatách. V ulicích se váleli opilci, fangle a fábory, potrhané vlajky, rozbité láhve od šampusu, vypálené rachejtle. Země se probudila do vítězné kocoviny, její milovaní synci totiž přehráli Francouze a stali se na další čtyři roky pány fotbalového světa. Petr Skokan V Itálii, kde je fotbal skoro náboženstvím, to byla událost, kterou prožíval opravdu každý, od premiéra až po sicilskou babičku dona Corleona. Svět se zdál tak skvělý. Jenže jak už to u podobných euforií bývá, neměla ani tahle dlouhého trvání. I teď sice ještě můžete i v těch nejzapadlejších koutech vidět za některými okny vyvěšené italské vlajky, které tam z červencové fotbalové slavnosti zůstaly, ale Itálie si už zase jako káždá jiná země prožívá své běžné starosti. Například tradičně rozvinutou korupci ve všech sférách společnosti od politiky až po ten náš milovaný fotbal, nejistou vládu, sociální rozdíly mezi bohatým severem a chudým jihem a podobně. I mezi fotbalovými fanatiky se víc než STRANA 5 Nechal fotbalistovi Pavlu Nedvědovi stříkat na hlavu vodu z hydrantu a on se na něj ještě smál. O kom je řeč? O fotografu Ondřeji Pýchovi. Muži, který se v jedenatřiceti letech živí tím, co ho baví, tedy focením, a přece si v sobě nese dávný dětský sen být slavným fotbalistou. Ten už se mu samozřejmě nesplní, slavný je ale i tak - díky svým fotkám. Na fotbal ale nezapomněl. Naposledy objel Evropu a nafotil známé české fotbalisty v městech, kde v současnosti hrají. STRANA 3 číslo čísla 30% úřadů v České republice komunikuje přes internet. V Estonsku je to přes šedesát procent a na Maltě dokonce přes osmdesát. No, pravda je, že na Slovensku jen patnáct. Aspoň že tak.
2. S t r a n a Ivan Kopecký t r e n é r fo t b a l ov é r e p r e z e n t ac e d o s e dm n ác t i l e t Milí čtenáři, Mám velkou radost, že vám společně s Českou fotbalovou školou můžu představit nový magazín OUT, který je určen pro frekventanty fotbalových škol, milovníky kopané a sportu vůbec. Je to poprvé, co si někdo všiml, že v Česku existuje celá síť nadšenců od ředitelek a ředitelů škol, trenérů a rodičů, až po mladé talenty, kterou bezesporu stojí za to podpořit. Chybělo médium, které nás spojí myšlenkově, komunikačně. OUT přináší spoustu zajímavého čtení pro mladé a přiznejme si, že i pro nás je to nejen počtení, ale zejména velký zdroj inspirace. Doprovodná webová stránka ČFŠ nabízí možnost vyměňovat si praktické informace, novinky, nápady... je to příležitost spolu mluvit, vědět o sobě. Fotbal není jen o kopání do míče, je o vůli, o způsobu myšlení a vnímání světa. No a o ty nám přece všem jde, nebo se pletu? Přeji OUTu hodně zdaru a úspěchů a volám společně s vámi: Buď in, čti OUT! Hrdinové vydání: ZŠ Olešská setkání s talenty Chcete mít ve škole víc hodin tělocviku? Základní škola Olešská v Praze 10 letos otevřela sportovní třídu! Kluci v 6C mají týdně tři hodiny fotbalového tréninku, který zajišťuje CU Bohemians Praha, tedy ve spolupráci s fotbalovou mládeží Bohemians 1905. Holky ze 6C v těchto hodinách trénují basketball pod vedením profesionální trenérky Sokola Nusle. Škola pro výuku nabízí ideální podmínky zájem a vstřícnost vedení i kantorů, dvě tělocvičny, venkovní fotbalové hřiště. Přítomnost dívek ve sportovní třídě by navíc přece jen měla kultivovat nespoutanost mládenců, Knock OUT 14 Jmenuji se Jirka Zemánek a jsem členem hudební skupiny Wohnout. Je tedy zřejmé, že to bude o kultuře. které teď nezajímá nic než fotbal. Jinak nadále platí, že angličtinu vyučujeme od 1. třídy, později němčinu, francouzštinu a italštinu, výběrově nebo doplňkově nabízíme například informatiku, ekologickou, dramatickou nebo etickou výchovu. Další charakteristikou je výuka češtiny pro cizince, práce s menšinami a cílená snaha o jejich hladkou a rychlou integraci. Děláme všechno proto, aby škola nebyla jen otrava a abychom se do té naší mohli všichni těšit. Foutball hra 13 x Tlustá meruna a její dobrodružství
S t r a n a 3. Ondřej Pýcha»Nekopu, tedy fotím«jste známý spíš jako portrétista lidí ze showbyznysu. Jak do toho najednou pasují fotbalisti? Předně, odmala miluju fotbal. Dokonce jsem ho závodně hrál, než mě vyřadila docela vážná nemoc, se kterou jsem ztratil jeden celý rok. Studoval jsem přitom grafickou školu a už pomalu začínal mít taky jiný zájmy, takže jsem se k fotbalu pak už nevrátil. Začal jsem fotit, a protože za komunistů tady měl nejlepší fotky Stadion, hltal jsem ho a chtěl být sportovním fotoreportérem. Všechno se ale potom zvrtlo trochu jinak a teď jsem šťastný, když se třeba aspoň takhle oklikou ke sportu můžu vracet. Tomáš Ujfaluši, Florencie. Fotografie hráče prvoligové Fiorentiny vznikla v salonu velmi luxusního florentského hotelu. edi t o r i a l Pár vzkazů z redakce magazínu Out Konečně je to třeba říci otevřeně: být in už dávno není in! V hitovce kapely Vrtule1 se zpívá: Řeknu ti, co dávno vim, lepší bejt out než pořád bejt in. S tím se nedá než souhlasit a ode dneška to navíc platí dvojnásob, jen by se tam mohlo zpívat: lepší číst Out a pořád bejt in. Do rukou dostáváte první číslo magazínu Out, průkopnického čtení na pomezí novin a časopisu, zábavy a poučení, srandy a vážna, fotbalu a světa. Out magazín staví na několika jednoduchých, ale zásadních úvahách: fotbal, vezme-li se pořádně zeširoka, je fenomén propojující různé pohledy na svět, způsoby jeho vnímání a uvažování o něm Out tyto pohledy zprostředkovává, dívá se na svět přes fotbal a ukazuje, že na světě je spousta věcí, které stojí za pozornost; nejde nám o svět fotbalu, ale o fotbal světa ani úspěšný fotbalista už dneska nemůže být úplný pitomec nevystačí si s tím, protože ho nakonec žádná zajímavá holka nechce, když má makovici dutou jak výfuk policajtskýho auta kdyby ovšem byl četl Out, nikdy se mu to nemohlo stát, protože by kromě talentu čutat do meruny vynikal originalitou, bystrostí, šarmem, vtipem a nebo aspoň přehledem a schopností mít svůj vlastní názor. mít se světem něco společného je stejně důležité jako umět si ze sebe udělat legraci fotbal umožňuje oboje a pro Out je hledání téhle rovnováhy tématem číslo jedna. Out začíná jako čtení pro kluky z fotbalových škol. Třeba bude bavit i holky, a třeba o něj bude zájem i na jiných školách... to ukáže čas. Začínáme v malém, ale míříme do černého přímo na výkvět naší fotbalové elity. V každém dalším čísle vám tedy kromě mnoha zajímavostí chceme představit jednu fotbalovou školu v Česku a jejího nejúspěšnějšího hráče na plakátu uvnitř čísla. Hráče si školní tým nominuje sám, takže už teď začněte přemýšlet i na vás totiž dojde. V průběhu měsíce můžete využívat naše interaktivní webové prostředí na www.ceskafotbalovaskola.cz. Tam o sobě můžete dát vědět, napsat nám, napsat o vaší škole nebo o vašem týmu, napsat si navzájem a hlavně posílat svoje náměty a nápady, jak zlepšit magazín Out, co byste se v něm chtěli dočíst, které rubriky se vám líbí a které vám chybí... Slibujeme, že se vám budeme snažit vyjít vstříc. Redakci Out zajišťuje občanské sdružení Česká fotbalová škola, což je nezisková organizace. Vlastní vydávání časopisu, zajištění reklamy, grafiky, tisku, administrativy a tak dále zařizuje agentura Mousehouse. Víc napíšeme zas příště. Přejeme příjemné čtení a těšíme se na vaše komentáře, náměty a nápady. Buď IN, čti OUT! Redakční rada OUT magazínu Luboss, Panpeta a Spokojenda out@outmagazin.cz
4. S t r a n a A co Pavel Nedvěd? Fotil jste ho v době, kdy se rozhodoval, zda skončí v reprezentaci, jeho klub byl poslán do druhé ligy, je známý spíš jako introvert, který nemá rád pozornost veřejnosti. Nebál jste se toho trochu? Respekt jsem měl samozřejmě před každým. Ale třeba Pavel Nedvěd mě hrozně překvapil. Focení mu nedělalo žádný problém. Když nás napadlo, že by bylo fajn, aby mu na hlavu stříkala voda z hydrantu, šel do toho. Zajímalo mě taky, jak na něj reagují normální Italové. Navrhl jsem Pavlovi, že bychom fotili normálně na ulici. Chvíli se rozmýšlel, ale pak souhlasil. Vytipoval jsem takovou uličku na předměstí a když se tam Pavel zjevil, z okolních hospod a kaváren se okamžitě seběhli lidé a někteří byli opravdu dotěrní. Nakonec z toho ale vznikly zajímavé fotky. Petr Skokan David Rozehnal, Paříž. Fotografie fotbalisty Paris St. Germain vznikly pod viaduktem u Seiny. Na snímku je vidět fotbalistův luxusní vůz, z něhož se linula hlasitá muzika. Protože David miluje r n b, tak celé focení vznikalo za tónů Jay-Z, přiblížil atmosféru snímku fotograf. Čí to byl nápad udělat takový soubor fotbalistů? To si objednala česká reprezentace? Nebo sponzor? Vůbec ne. Můj vlastní. Šel jsem do toho na vlastní náklady a moc neřeším, jestli se to vyplatí, nebo ne. Je to otázka prestiže, nic podobného tady nikdo nemá. Navíc jsem rád, že jsem zblízka poznal některé hráče, které jsem do té doby moc neznal. Jsou to všichni pohodoví, normální kluci. S kým bylo focení nejlepší? Těžko říct, s každým to bylo nějakým způsobem zvláštní. Nejvíc jsem se znal už předtím s Vláďou Šmicerem, takže to bylo takové nejpřátelštější. Strávil jsem u něj dva dny. Večer před focením jsme zašli na večeři a trochu to protáhli. Jenže já si naplánoval, že ho budu fotit na břehu moře za rozbřesku. Ráno jsem toho skoro litoval, bylo sychravo, já nevyspalý. Jenže on je profesionál, ve smluvený čas byl na místě, v ruce croissant k snídani, na tváři úsměv. Taky bylo hodně příjemné focení s Jaroslavem Plašilem. Přišlo mi, že za ty roky, co hraje ve Francii, hodně chytil jejich povahu. Byl strašně uvolněný. Při jednom pózování dokonce spadnul oblečený do bazénu. Smál se tomu, ani náznak rozladění. Ondřej Pýcha * 26. května 1975 v Praze, patří mezi špičku českých portrétních fotografů. Jeho fotky najdete na více než stovce CD českých i zahraničních umělců, za mnohé Anna K, Těžkej Pokondr, Wohnout, Support Lesbiens, Kurtizány z 25. Avenue, Dara Rolins, Chinaski, Lucie Bílá, Aneta Langerová. Pýchovu fotku na obal svého DVD umístila také kanadská písničkářka Alanis Morissette.
S t r a n a 5. A určitě byste našli další příklady. A co sport? Napadnou vás skvělí fotbalisté, lyžaři, jezdci Formule 1, motocykloví závodníci, ale můžeme jít i do dávné historie. Vždyť co byli takoví gladiátoři? S trochou nadsázky můžeme říct, že to byli předchůdci dnešních sportovců a koneckonců ti nejslavnější z nich se těšili obdivu a slávě jako současné fotbalové hvězdy. Jestli je v italském fotbale vyhlášeným svatostánkem třeba milánské San Siro, tak pro gladiátorská klání nebylo slavnějšího místa než římské Coloseum. Aréna, postavená v prvním století našeho letopočtu, do níž se vešlo až 50 tisíc sedících diváků, byla zhmotněním legendárního hesla římského civilizačního úpadku Chléb a hry. Vládci Říma v Coloseu pořádali na vlastní náklady, jen proto, aby si získali přízeň poddaných, zběsilá přednaše tém a... Mama mia, Itálie vyhrála! úspěch nároďáku řeší, jestli se Juventus dokáže vrátit ze Série B do áčka, z něhož byl krátce po mistrovství světa vyloučen za podvody. Ale Itálie, ležící na Apeninském polostrově mezi Jadranem a Středozemním mořem je z těch zemí, které na sebe mohou být hrdé, i když zrovna Squadra Azzura neválcuje své soupeře na fotbalovém trávníku. Třeba proto, že jen málokterý stát má srovnatelně bohatou historii. V Evropě snad Řecko, mimochodem poslední fotbalový mistr Evropy. Ovšem zatímco jeho sláva skončila s antikou, sláva Říma a dalších měst z Apeninského poloostrova trvala věky. Italové i když bychom v mnoha případech spíš měli mluvit o příslušnících městských států jako třeba Benátčané, Janované, Florenťané, protože Itálie se sjednocení dočkala až v předminulém století udávali tón dějinám moderní Evropy minimálně poslední dvě tisíciletí. Ať už se podíváte na historii jakékoliv lidské činnosti, vždycky narazíte na nějakého Itala, který v ní v různých epochách vynikal. Caesar jako nejskvělejší vládce, Seneca jako mnohostranný filozof, Marco Polo coby nejodvážnější cestovatel, Kryštof Kolumbus byl parádní námořník, Leonardo da Vinci geniální malíř, vynálezce a myslitel, Machiavelli se proslavil jako nejschopnější politický intrikán, Michelangelo jako famózní sochař a architekt, Dante jako básník, Fibonacci jako mistr matematiky, Enzo Ferrari coby tvůrce nejkrásnějších aut, Al Capone, i když žil v americkém Chicagu, jako největší mafián. Víte...?...že oficiální míč fotbalového mistrovství světa v Itálii v roce 1990 Adidas Etrusco byl pojmenován po předchůdcích dnešních Italů? Etruskové žili na Apeninském poloostrově před založením Říma a o jejich původu se vedou vědecké diskuse. Z vykopávek je jisté, že jejich civilizace byla na mimořádně vyspělé úrovni, jak kulturní, tak i politické a technologické....že Itálie a Francie, dva soupeři z finále letošního MS, měli kdysi stejného vládce? Byl jím francouzský císař Napoleon Bonaparte, který se počátkem 19. století stal na čas rovněž italským králem. Mimochodem současný italský prezident se jmenuje Giorgio Napolitano. S malým velkým Francouzem ho ale nic nepojí.
6. S t r a n a stavení. Je snadné si představit, když před rozvášněnými davy zápasili gladiátoři, tedy vesměs zajatí vojáci, otroci a někteří odvážní dobrovolníci, že v ochozech byla atmosféra, jakou dnes dokáží rozproudit jen italští tifosi při fotbale. Pravda tady srovnání ale trochu pokulhává. Tehdy šlo na place nikoliv o body do architektuře. Každý palác tu má svou barvitou historii. Za každým rohem si třeba můžete představit nějakou příhodu z Boccacciova Dekameronu... Co to je? Tak na to se zeptejte učitelky literatury. Určitě to bude vědět líp, než kolik bodů má právě Juventus. Vy ovšem můžete vědět obojí. Pavel Nedvěd, Turín. Jakmile se Nedvěd zjevil, lidé v okolních restauracích nechali svá jídla a vrhli se na něj. Nejzajímavější je člověk, který stojí nalevo od Pavla a má tričko s názvem českého piva. Nechtěl se hráče pustit. Prozradil, že patří mezi tvrdé jádro tifosi. tabulky, ale o život. Hřiště v Coloseu zkropily během několika staletí gladiátorských dějin hektolitry lidské a zvířecí krve. Tisíce lidí tu vydechly naposledy. Když si v Coloseu vystojíte dnes frontu a vaši rodiče zaplatí 9 eur za lístek, zatímco vy to dostanete zdarma, zkuste se na chvíli zastavit, odložit foťák, podívat se z tribuny dolů a vrátit se v myšlenkách o nějakých devatenáct set let zpátky. Třeba najednou uvidíte skupinu bezbranných zajatců, kteří stojí uprostřed arény, zatímco z otvorů v podlaze začínají vylézat hladoví lvi... Uvidíte zápasy ozbrojených atletů, z nichž odchází jen jediný vítěz. Těla jeho poražených soupeřů zůstanou jako potrava pro psy... Pak se zase v klidu vraťte do současnosti, v níž na gladiátorských zápasech naštěstí platí jiná pravidla. A tak třeba taková Zidaneho sebelíp mířená hlavička do Materazziho hrudi nesklidí císařův obdiv, ale červenou kartu. Itálie je krásná země. Má všechno, na co si vzpomenete. Hory, jezera, starobylá města, krásné moře (zejména dole na jihu, ale koupání stojí za to třeba i blízko Říma ve Středozemním moři). Když už vás do ní rodiče vezmou, poproste je, abyste nezůstali jen na proslavených a při tom tak špatných plážích v Rimini či Bibione. Jeďte třeba do Florencie. Můžete se tu podívat na stadion, kde hraje za místní Fiorentinu Tomáš Ujfaluši, ale zároveň se ocitnete ve městě, které udávalo po staletí ráz evropské Víte...?...co má společného Zinedin Zidane s Asterixem? Oba dva jsou tak trochu symboly boje Francouzů (v případě Asterixe jejich předchůdců Galů) proti Italům (Římanům). Zatímco Zidane si nekompromisně vyřídil účty na fotbalovém trávníku s Italem Marcem Materazzim, románová postava Asterix s kolegou Obelixem bránili Gálii před nájezdy římských legií.
Kopačky Evy Tutterové Fotbal, fotbal... Ženská a fotbal... Ženský fotbal? Ne, to ne, pro mě je fotbal výhradně mužská záležitost. Vypracovaná, vysportovaná figura, sympatické ksichtíky škoda jen, že se o fotbalistech říká, že jsou něco jako blondýny mezi náma ženskejma. Po hřišti běhají bez sebemenších problémů, ale říct něco na kameru, dát rozhovor novinářům to byste se víc dozvěděli i od pověstné chlupaté deky. To jsem takhle jednou v telce sledovala rozhovor s Pavlem Nedvědem před důležitým zápasem bylo to samé hmm, ehm, odmlka, dvě tři slova a pak ticho. Ale nakonec jsem se fakt skvěle pobavila když si reportéři ve studiu pochvalovali, že s Pavlem se rozhovor dělá nejlíp ze všech blondýn. Pardon, fotbalistů. Myslím, že by vůbec neškodilo to změnit. Pravda, nový kapitán Rosa je poměrně hovornější, ale stále to nějak není ono. Myslím, že kvalita fotbalisty na hřišti se vůbec nevylučuje se schopností přiměřené komunikace. Jasně, nikdo po nich nechce skládat oslavné eposy na téma Jak jsem to schytal do kotníku, ale mluvit o své práci, která je v tomto případě i jejich největším koníčkem, by měli umět. A do třetice si myslím, že diváky a fanoušky by zasvěcené komentáře hráčů zajímaly víc než rutinní poznámky novinářů. Naše babičky říkaly: sedávej panenko v koutě, budeš-li hodná, najdou tě. No nevím. Nikdy jsem to přesně nechápala, jedině snad jako naději pro tichá děvčata, že také ona najdou pana pravého. Ale pro běžný život se nejspíš i tenkrát hodilo: líná huba = holý neštěstí. Řečeno moderněji: nezáleží na tom, jak jsi dobrý, ale jak se umíš prodat. Konkurence je veliká a dobrých hráčů přehršel. Musíte tedy nabídnout nejen více fotbalového umění, ale i charisma a komunikační schopnosti. Je důležité mít své vlastní názory na svět kolem sebe a umět zformulovat několik vět, které by měly hlavu i patu a byly pro lidi okolo přínosem. Řečeno s babičkou: nemlátit práznou slámu. Řeknu ti, co dávno vim, lepší bejt out než pořád in! Vrtule 1
foto O. Pýcha Out: Jan Koller Aut.indd 8 maga zín 21.11.2006 12:32:15
C I T Á T Časem jsem se naučil, že ten, kdo je vepředu, to má na světě těžší a utrpí víc úrazů než ostatní. Spousta z nich navíc nejsou náhoda. Pelé
10. S t r a n a jak nachytat učitele Co prošvihneš, to už nikdy nedohoníš Chrámy a svatyně: Andrův stadion Nenechte se mýlit, to není žádná obecná chytrolínská poučka, ale pravda pravdoucí, neúprosná a příkrá jako cirkulárka. Asi jste už ve škole probírali veličinu, které se říká průměrná rychlost tzn. počet metrů nebo kilometrů, které na nějaké trase v průměru někdo nebo něco urazí za minutu nebo hodinu. To je celkem všem jasné. Horší to je s reálnou představou o této veličině a na tu právě můžete leckoho výborně nachytat, včetně učitelů pokud ovšem taky nečtou OUT. Představte si, že jedete z Prahy do Brna průměrnou rychlostí 100 kilometrů za hodinu. Jak rychle musíte jet zpátky z Brna do Prahy, abyste celkovou průměrnou rychlost za obě cesty zdvojnásobili? Dvě stě kilometrů v hodině, odpoví učitelka češtiny. Čtyři sta kilometrů v hodině, zamyslí se učitel chemie. Cha, cha, cha, budete se smát vy. Ano, správně! Odpověď zní: to nejde! Stejnou trasu už nikdy nemůžete ujet tak rychle, abyste zdvojnásobili celkovou průměrnou rychlost za obě cesty to byste museli jet nekonečně vysokou rychlostí. Je to proto, že čas, který byste k tomu potřebovali, je pryč projeli jste ho na cestě tam. Poučení je zřejmé: když se člověk občas hodně snaží, ale mezi tím to fláká, nestojí jeho průměrná rychlost za nic. Není důvod se tím nějak trápit, ale je dobré to vědět. Dobrou průměrnou rychlost dosáhneš jedině dlouhodobě nadstandardním výkonem to platí pro sport, pro vzdělání, pro hraní na bubny i pro filosofii. Je to tak, co prošvihneš, to už nikdy nedohoníš. Jan K r o u p a Město Olomóc má krásné stadion Kdybyste před sto lety procházeli centrem Olomouce, starobylého města na Hané, nebyl by to zas tak velký rozdíl proti dnešku. Určitě byste narazili na památný orloj na věži zdejší radnice. Tenkrát jako dneska by vám asi imponovala majestátnost katedrály svatého Václava, která se od té doby samozřejmě nezmenšila. Hrdý místní průvodce by vás nacpal syrečky a pak protáhl kolem šesti vzácných barokních kašen. A i když tenkrát neexistovala žádná světová památkářská organizace, samozřejmě i bez ní všichni věděli, že zdejší sloup Svaté Trojice na hlavním náměstí je mimořádný umělecký skvost. Naštěstí se zachoval dodnes, což u památečních či náboženských sloupů nebyla v minulém století samozřejmost. A protože dneska už taková památkářská organizace existuje a jmenuje se UNESCO, není divu, že si sloup vybrala pod svá ochranářská křídla. Zkrátka Olomouc, víc než tisícileté město se slavnou historií, byla krásná tehdy i nyní. Nic na tom nemění, jestli se jí zrovna říkalo německy Olmütz nebo hanácky Olomóc. Vždycky to byl šperk mezi středoevropskými sídly. Kdybyste ale tenkrát před těmi sty lety chtěli navštívit fotbalové utkání místních borců, předchůdců dnešní prvoligové Sigmy, byl by to problém. Na pořádnou kopanou byste si ještě nějaký pátek museli počkat. Klub SK Hejčín, jak se tenkrát olomoucké mužstvo jmenovalo, se dal dohromady až v roce 1919, rok po první světové válce a založení Československa. Hrál nejdřív na prostranství, kterému se dodnes říká Envelopa, ale to bylo hodně provizorní řešení. Proto po čase čutálisti koupili trávu na vojenském cvičišti a vybudovali zde své domácí hřiště. Pravda bylo z kopce, branky se na něj museli nosit a jako šatny sloužily zdejší hospody. Ale bylo jejich vlastní. Olomouc si musela počkat až do roku 1938, kdy začala výstavba stadionu pro 20 tisíc lidí, financovaná bohatým olomouckým obchodníkem Josefem Andrem. A n d r ů v s t a d i o n v O l o m o u c i p o s t a v e n : 1940 v ý r a z n ě p o n i č e n : 1945 P ř e s tav b y : 1977-79, 1985-1986, 1998-2001 S o u č a s n á k a pa c i t a : 12 072 diváků Stadion byl otevřen v roce 1940, ovšem hrál na něm jiný olomoucký klub SK Olomouc, který to ve válečných letech válel v první lize a vyhrál dokonce pohár. Chloubou stadionu byla velká železobetonová tribuna, kterou ovšem na konci války vyhodili němečtí vojáci do povětří. Stadion se tehdy jmenoval Andrův a jméno svého zakladatele nese po padesátileté pauze, kdy se mu říkalo Stadion míru, i dnes. Ale nepředbíhejme. Hejčín se vlastního podstatně menšího stadionu s tribunami dočkal až po druhé světové válce. Svépomocí členů a příznivců klubu vznikl v padesátých letech v Řepčíně. Na place byla škvára, kolem hřiště bylo vysázeno šedesát topolů a skromné tribuny tu stojí dodnes. Stadion zažil úspěchy mužstva v šedesátých letech, kdy Hanáci postoupili do druhé ligy už pod krkolomným názvem TJ Moravské železárny Olomouc. Ale tehdy se zjistilo, že pro vyšší soutěž už starý plácek není vyhovující.
S t r a n a 11. A tak se železáři pod názvem Sigma MŽ přestěhovali na (Andrův) Stadion míru, od války zohyzděný náhradní provizorní dřevěnou tribunou. Ta zde vydržela až do konce sedmdesátých let, kdy ji konečně nahradila nová hlavní tribuna. Když počátkem osmdesátých let Sigma postoupila do 1. ligy, začala výstavba nové protější tribuny. Dnešní podobu jednoho z vůbec nejmodernějších a nejoriginálněji řešených stadionů mezi českými kluby dostal olomoucký stánek ale až v roce 2001 po kompletní rekonstrukci. Do konce roku 2008 se chystá závěrečná přestavba, po níž by měl mít stadion všechny tribuny kryté střechou a kapacitu 16 500 sedících diváků. To by hejčínští chlapi z Envelopy koukali. Petr S k o k a n Studie nového stadionu v Olomouci Jan Ovečka Ekologické okénko Jo, jo, pořád se najdou lidé, kteří tvrdí, že se celkové klima, čili počasí na Zemi nemění, nebo že to je normální, že se mění. Klima se vždycky měnilo z přirozených důvodů, to je pravda, ale měření ukazují, že v uplynulých desetiletí došlo díky lidem ke změnám, které z normálu výrazně vybočují. Odhady mluví o tom, že do konce 21. století by se průměrná teplota na Zemi mohla zvýšit o 1,5 až 5,8 stupňů. To by byl rachot! Už teď totiž: Tají ledovce: plocha ledovců například na severním pólu se za poslední desetiletí zmenšila o 10 %, tloušťka ledu nad vodou se snížila o 40 % a ledovce a ledovce v Alpách zmizí do roku 2050 ze tří čtvrtin. Stoupá hladina oceánu: odhady hovoří až o 88 cm do roku 2100. Kdyby hladinu oceánu skutečně stoupla skoro o metr zaplavila by obrovská území dnešního pobřeží. Ztrácí se biologická rozmanitost: spousta zvířat nebude schopná se vyrovnat se změnami teploty. Bídně na tom budou hlavně lední medvědi, mroži, lachtani a tučňáci. Kolik polárníků přitom přijde o práci zatím není úplně jisté. eko numero 10nej... teplejších let, které kdy byly v historii zaznamenány, bylo naměřeno od roku 1990.
vs.in sorry, že jsem»cool«zdravim všechny čutálisty a možná že i nějakou tu čutálistku. Jsem nejmladší redaktor magazínu out, což znamená, že jsem ze všech, co do tohohle časopisu píšou nejvíc v pohodě. Tahle rubrika je o tom, co frčí, co je pasé, co je out. Jáchym Jakeš T r en Dy Než se pustíme do módy, slangu, sportu, zábavy a nejrůznějších zajímavostí, vezmu to v prvním čísle trochu ze široka. Prázdniny skončily teprve nedávno a všem to jistě bude chvilku trvat, než si zase zvyknou na ty nekonečný hodiny češtiny a neuvěřitelně krátký přestávky. Tenhle časák by vám moh aspoň trošku pomoct přečkat ty nejnudnější hodiny, ale pozor, ať vám ho nikdo nezabaví! Měl bych průšvih, protože jsem taky ještě školou povinnej, mám sám hodiny češtiny a těžko bych pak paní profesorce vysvětloval, že mě ten její předmět vlastně baví. Možná jsem ne všechny potěšil svojí mírnou nechutí se po dvou měsících lehára vrátit do kolotoče školní docházky. Je z toho asi trochu cejtit zaujatost. Vždycky je možný si říct, že úča neměla den nebo že je to prostě ta obyčejná dávka smůly, která přijde schválně vždycky, když se píše test. Míval jsem takovej pocit, protože jsem měl hlavu plnou dredů a myslel jsem, že se přes to učitelky nemůžou přenést. Ale po letech jsem dospěl k závěru, že nakonec tě plus mínus oznámkujou za to, co umíš a že je to fér no ne? Holky, který se hlásej víc než je normálka, jsou jasnej terč. Šprtky. Asi je baví se učit nebo je baví chodit do školy. A nebo je možná baví něco vědět. Hmm, mě vlastně taky baví něco vědět a troufnu si tipnout, že vás nakonec taky. A tak jsem jim dal šanci a došlo mi, co považuju za něco, co definitivně není in: chovat se podle schémat! Šprt dělá tohle, ale tohle rozhodně ne, a naproti tomu machr zas nesmí dělat tohle a támdleto, musí poslouchat určitou hudbu, nosit určitý hadry, kašle na všechno, hlavně aby nedal najevo nějakou slabost nebo neukázal, že ho něco zajímá... takový očekávaný kategorie, plný stereotypů a předsudků vůči všem a všemu, plný touhy po tuctovosti a potřeby zařadit se houfu, považuju za tupost nejhrubšího zrna a hned v první čísle závazně prohlašuju, že tahle rubrika bude o osobitém ní, o vlastním názoru, o autentickém myšle- zážitku protože to jsou věci, který jsou podle mýho in a který stavím jako protiváhu nízkosti předpokládaných charakteristik a povinných atributů pro zařazení do stádečka nebo do šuplíku. S fočusem to funguje stejně. Každý si z něj může podle svýho rozumu a imaginace vzít, co umí a co chce a to je na něm krásný. Člověk s fotbalem v srdci si ho dokáže promítnout do běžných situací v životě, potěšit se z něj a třeba i poučit. Znám chlápka, který si pamatuje narozeniny svojí ženy jen proto, že ve stejný den Masopust dával svůj pověstný gól na mistrovství světa v Chille. Jeden ruský režisér má zase filmový plac uspořádaný přesně jako fotbalové utkání. Vymezí si herní plochu, občerstvení a vení musí být za pomezní čárou, vybamódní záležitosti a klišé, které nám ze všech stran podsouvaj a my je tak často bezmyšlenkovitě místo hvizdu se ozve zvuk klapky a hra začíná... To jsou věci, který jsou tvořivý, jsou původní, mají svůj ksicht a tím i svou hodnotu. O takových budu v téhle rubrice psát. Snad se mi podaří ukázat a přesvědčit vás, že bezpohlavní přijímáme a lpíme na nich, vedou jen k nudě a k prázdnotě. Nejdůležitější je hájit svou osobitou tvořivost, pěstovat vlastní myšlení to je pro mě nejvíc IN, co si dovedu představit. vaše DoPIsy Milá redakce, hrozně fandím fotbalu, hlavně Pavlu nedvědovi, ten se mi libí ze všech nejvíc. Váš časopis je úplně super! Přesně to, o čem jsem vždycky snila a tajně doufala, že se najde někdo, kdo by takovou super věc dělal. Jen musím přiznat, že když na začátku píšete, že budete vážní, ale zároveň ne zas až tak vážní, že vám moc nerozumím, protože já jsem nic vtipného ve vašem magazínu nenašla a to se mi právě líbí, že je to takové super profi. Už se nemůžu dočkat dalších čísel. Jen tak dál! Andula Škardová 14 let, Frýdek Místek Milá andulo, děkujeme za tvou přízeň. Tvůj vzkaz Pavlu Nedvědovi předáme, příští týden s ním zrovna jdeme na večeři. Především je však neobyčejně úlevné vědět, že neexistuješ a že jsme si tě do prvního čísla museli vymyslet. Tím pádem ti taky nemusíme na ty tvoje nesmysly odpovídat. Hurá! Těšíme se na všechny nápady, komentáře, příspěvky, reportáže, eseje, úvahy, kritiku učitelských praktik a manýr, rodičovských nálad a nesmyslných požadavků, náměty pro naší práci zkrátka na všechno, co o něčem a k něčemu bude. Pište nám, co se do nás vejde! Sbohem, Andulo! Redakce Out
Pravidla foutbállku najdete na poslední straně strana 16
14. S t r a n a Knock OUT M UZIK A Luboš Hykl Není neděle jako neděle Není neděle jako neděle. Když se hraje fotbal na domácím stadiónu, je neděli podřízen celý víkend. Když je člověk mimo Prahu, volno je prakticky jen v sobotu, zatímco neděle se podobá výpravě do dalekých krajů. Od rána se balí (hlavně na nic nezapomenout), uklízí se a chystá, aby vše bylo připraveno. Oběd musí stát na stole úderem dvanácté, protože auto na nikoho nečeká. Má přesný čas odjezdu, přesnější než autobus a kdo nesedí včas na svém místě s bagáží u nohou, nejede. Vyrážíme vždycky s dostatečnou rezervou, jelikož lze předpokládat kolony vracejících se vozů. Někdo jede od babičky, někdo z chalupy - všichni se mohou stát překážkou na cestě k cíli. Je fotbalová neděle. Od rána člověku mravenci lezou po celém těle a ani v průběhu dne se jich nezbaví úplně. Dvě hodiny před výkopem už musíme být doma. Vynosit tašky, vyndat kočárek, vyvenčit psa Edu a připravit se na odchod. Být tam včas má své kouzlo, neboť vše podstatné začíná hodinu před utkáním. Je to shon, který skončí až vstupem na stadion. V tu chvíli z vás všechno spadne, jste tu a divadlo může začít. Všude voní pečené klobásy, pivo i limo teče proudem. Spekulace o výsledku dosahují vrcholu. Zprávy, kdo bude či nebude v základní sestavě, se šíří závratnou rychlostí. O tom, že dnes vyhrajeme, nikdo nepochybuje utkání začíná! Milí fotbalem žijící přátelé. Jmenuji se Jirka Zemánek, jsem členem hudební skupiny Wohnout a také již velice známého tanečního dua Egon. Je tedy zřejmé, že prostor, který jsem zde dostal, bude o kultuře. Jirka Z e m á n e k Mám totiž za to, že o ní má psát každý správný fotbalový magazín. Co to je za nesmysl, ptáte se? A odpověď zní takto: I ten nejnadanější čutálista přece má vědět, že například baletní mistr Arnošt Vrabec vyprodal se svým představením pro jednoho tanečníka a orchestr s názvem Proč zrovna já dvakrát za sebou hlediště Národního divadla. Ano, možná i zde nadhodíte otázku: Proč bych měl znát nějakýho Vrabce? A je to, přátelé, proto, že třeba dívky balet milují a my mládenci, které nějaký Vrabec opravdu vůbec nezajímá, u nich těmito znalostmi získáme náklonnost. Já vám ovšem o baletu psát nebudu. Jelikož hraju v kapele rockového tipu a léto skončilo teprve nedávno, rozhodl jsem se, že vám udělám takovou malou recenzičku třeba na festival Rock for People, kterýžto se každoročně koná v Brodě českém. Tento festival je v součastné době asi největší ze všech na našem pidiúzemí. Nebudu vám popisovat, kdo tu vystupoval a jak mu to šlo, ale koukneme se Taneční duo Egon trochu do zákulisí. Zde se totiž odehrávají velice zajímavé věci. Samozřejmě se nemohu zmiňovat o všem, neboť se občas z rockového hudebníka stane zvířátko a to už s kulturní rubrikou nemá nic společného. Já vám popíšu třeba to, jak s dodávkou přijedete na bránu, kam jezdí jen účinkující chlapci a děvčata, tam si necháte dát na ruku pásku a jste v areálu. Tam se většinou ani nestačíte rozkoukat, protože obvykle jedete pozdě, a tak jdete rovnou chystat vaše fidlátka na pódium. Kapela vystupující před vámi hraje poslední song a vy už nervózně přešlapujete a přemýšlíte o tom, co zase při hraní zvořete. No a pak přijde ona chvíle, kdy se na pódiu mění kapely. Pro diváka to musí vypadat jako zmatek, ale není tomu tak. Výměna aparatur je velice organizovanou záležitostí. Jakmile je všechno připravené, jde se zvučit. Jelikož zvukařovo místo je od pódia velice vzdálené, je komunikace s ním celkem složitá. Musíte ovládat indiánskou posunkovou řeč zvanou Climona, která je založená na tom, že když máte palec nahoru, znamená to přidat, a když dolu, je to naopak. Zvukař ovšem nesmí být krátkozraký. A pak už přichází to nejlepší nakonec, tedy vystoupení vašeho bandu. Konečně přestáváte myslet na strastiplnou cestu nebo na to, jestli jste doma zapomněli vypnout sporák. V momentě prvního brnku na kytaru či úderu do bubnu zapomenete na všechno. Vaše mysl se soustředí pouze na hraní. No a jakmile vystoupení skončí, spadne z vás veškerá povinnost a je vám blaho. Můžete si skočit třeba na pivko. Ale pozor. Nesmí se z vás stát to zvířátko, o kterém jsem psal výš. Tak ať se vám daří s kytarou, bubnem... Nebo hlavně s míčem.
S t r a n a 15. Takový výjezd do Plzně... Říkají mi Klacek, už poměrně dlouho, a nejspíš mi ta přezdívka zůstane. polepšený chuligán Klacek jazykové vychytávky Jáchym Jakeš» Felas «tvůj oblíbenec, tvoje parta, člověk kterému chceš zdůraznit, že je tvůj přítel (z anglického fellow bližní, soukmenovec) Kdysi jsem chodil na Spartu a fandil jsem. Byl jsem dokonce vyvolavačem v kotli. Pak mě to přestalo bavit. Měl jsem ty kluky, co se považovali za skalní fandy rád, to jo, ale najednou mi to bylo málo. Hodně jsem se tam naučil: hulákat a řvát, provokovat a porvat se, nebát se... Je to všechno veliká zábava, ale ne na moc dlouho. Brzo zjistíte, že jsou jiný věci, který jsou taky zajímavý a že je škoda se tvářit, že člověku nic neříkají nebo že nejsou důležitý jen proto, že by najednou fotbal a parta okolo nebyly na prvním místě. No, a jakmile vás to přestane bavit, je čas si dát dištanc a změnit špajz. Jak říkám, už je to pár let. Fotbal mám nicméně rád do dneška. Moc. To mi zůstalo a nejspíš zůstane, zrovna jako ta moje přezdívka. A hlavně mám z tý divoký doby dost historek ostrých, nevybíravých i poučných, ale zaručeně pravdivých, a o ty bych se s vámi v téhle rubrice rád podělil. Tentokrát stručně, příště už se nebudu zdržovat úvodem. Standardní výjezd tenkrát vypadal asi takhle: lahváče byly už v Berouně pryč, museli jsme koupit další. Sparťanů byla tak půlka vlaku. Mířili jsme do Plzně na docela obyčejné utkání jarního kola. V Plzni už většina fanoušků vystupovala v povznesené náladě, nicméně do zápasu jsme stihli ještě pár kousků v místní putyce. Štruncovy sady, tedy plzeňský stadion byl překvapivě plný. Psal se rok 1986. Při zápase jsme si výtečně zafandili. Zajímavé je, že tenkrát se fanouškovství nechytali vylepaný hlavy jako dneska, takže fandění nemělo rasistický podtext. Ale ouha, Sparta prohrála jedna nula, a to byla pro místní příznivce špatná zpráva. Pravověrní Sparťani se rychle stáhli ze stadionu, ale jen do zálohy, a jakmile se místní rozjaření fandové vyhrnuli ze stadionu, zaútočili jsme. Tenkrát jsem poprvé viděl, jak třicet chlápků dokáže rozehnat stohlavý dav stačí se pořádně rozběhnout a zařvat. Pokud na to nejsou připravení, rozprchnou se, jak když střelíte do hejna hus. Sem tam se po někom oženete, někoho nakopnete... je to euforie, co si budeme povídat. I když je fakt, že pokud vím, vezli tenkrát někoho do nemocnice s něčím zlámaným. A malér byl na světě! Rychle na nádraží, najednou po vás jdou všichni místní aspoň máte ten pocit. Zpráva se šíří jako lavina. Když jsme odrazili z nádraží, ulevilo se nám. Spadlo to z nás, otrnulo nám a začalo haló. Průvodčí byl ten poslední, kdo měl ve vlaku jakékoliv slovo. Za to měl vysílačku. V Berouně, kde jsme dokupovali pivo na cestě tam, policajti zastavili vlak a společně s OSOŽ (tehdejší ozbrojená stráž železnic) vyhnali ven fanoušky asi ze tří vagónů. Tloukli je hlava nehlava. Takovou nakládačku jsem ještě neviděl. Náš vagón z nějakého důvodu nechali být. Asi neměli kapacitu nebo jsme prostě měli štěstí. Zkrátka a dobře, z tohoto výjezdu jsem si nepřivezl jediné jelito, kterým bych se mohl pochlubit.» Zatahávka «člověk, který je známý tím, že pravidelně odchází dříve než ostatní; vždy má nevyvratitelnou výmluvu a hospodu či klub zpravidla opouští bez zaplacení účtu» Defekt «radikální hiphoper, který většinou o hiphopu neví vůbec nic, ale má to největší oblečení, největší kšiltovku (nejlépe ještě s cenovkou) a ten největší řetěz, který se dá v železářství sehnat» Kešír «člověk, který je buď po výplatě nebo má zámožné rodiče a má v kapse větší peněžní obnos (z anglického cash - hotovost)» Pleška «fotbalový extrémista; často se hlásí k ultrapravici, chodí se vyřádit na fotbal; plešky si nejčastěji vybírají kluby, kterým se zrovna moc nedaří, protože když jejich tým prohraje, tak už zbývá jen ničit, mlátit a plenit, což jsou nejoblíbenější aktivity plešek f t í pek
16. S t r a n a Číslo jedna J e d n i č k a je výborná a naopak J e d e n je křesťanský a židovský bůh, a to přesto, že je trojjediný J e d n i č k a je nejlepší známka ve škole - v ruské škole zase nejhorší, tak buďte rádi, že jste v Česku J e d n i č k a je nejdůležitější číslo ze všech, určuje začátek a taky celek jinými slovy, máte tu první číslo Outu, což je jeden celý časopis J e d n i č k a je nejčastější číslo dresu fotbalových brankářů J e d n i č k a je anagram neboli přesmyčka slova Jenda Jenda je jeden ze zakladatelů České fotbalové školy a člen redakční rady OUT J e d e n den na Zemi má 24 hodin to je 1440 minut nebo 86 400 vteřin, ale někdy trvá věčnost, než skončí vyučování J e d e n dolar je denní rozpočet, se kterým musí vystačit víc než jedna miliarda lidí na Zemi J e d e n den na Plutu, které astronomové nedávno vyřadili ze základní sestavy planet, protože zlobilo, trvá zhruba 153 hodin - kolik to je minut a vteřin si spočítejte sami J E D N O T K A je nejen název čísla jedna, ale také obecně část normovaného počtu tzn. kilo, metr, litr, kalorie a tak dál, který nám umožňuje porozumět si v rámci vymyšlené, uzavřené soustavy J e d n O U zkusíš, pak už musíš J e d n A paní povídala, že jedno je kolečko od trakaře hra magazínu out Kompletní pravidla Foutballu 1 vykopává se od brankáře; o úvodní výkop si hoďte korunou; pak se hráči střídají; po gólu rozehrává ten, kdo inkasoval 2 hraje se obyčejnou tužkou nebo propiskou a kope se tak, že hrot pisátka umístíš na místo, odkud kopeš, namíříš a sklouzneš pisátko po papíře, přičemž ve chvíli, kdy se hrot pisátka začne pohybovat, nesmíš pisátko držet v prstech, ale mít už jen jeden prst opřený o zadní konec pisátka 3 míč dojede tam, kde se čára poprvé přeruší nebo tam, kde přestane být vidět; míč vyznač puntíkem, kolečkem, šipkou, křížkem... doporučujeme při každém novém útoku používat jinou značku 4 u přihrávky, která projede tvým hráčem, se můžeš rozhodnout, jestli přihrávku stopíš = dál hraješ odkudkoliv z obrysu dresu hráče, který přihrávku dostal, nebo pustíš do běhu = dál hraješ z místa, kam doletěl míč (z konce čáry); to může být užitečné při zakončení 5 střílet na bránu můžeš ve chvíli, kdy jsi propojil všechny hráče v poli; hráč, který zakončuje musí střílet rovnou na bránu nebo si může pustit přihrávku do běhu nesmí si ale nahrávat do prostoru před bránu (tam nikdo není, čímž se má za to, že míč chytil soupeřův brankář, takže pokud nedostřelíš od útočníka do brány, musíš si míč přihrát zpátky k jednomu z útočníků a zkusit to znovu); když trefíš brankáře, rozehráváš z libovolného rohu na jednoho z útočníků; když mineš bránu, rozehráváš od jakéhokoliv hráče na vlastní polovině střílet na bránu musí v tomto případě opět hráč, který před tím minul bránu 6 faul je, když se čárou dotkneš hráče soupeře a znamená, že jedno kolo nehraješ a pak rozehráváš z místa, kde jsi protnul obrys soupeřova hráče; když v průběhu jednoho útoku fauluješ stejného hráče dvakrát, vrací se navíc míč k hráči, od kterého jsi rozehrával naposled; když v jednom tahu nejdřív strefíš svého hráče a pak i hráče soupeře, můžeš se rozhodnout balón stopit a faul to nebyl 7 když zahraješ míč do autu, vhazuješ z místa, kde jsi přejel postranní čáru směrem k nejbližšímu hráči ve směru k vlastní bráně; pak ale můžeš rovnou pokračovat, kam chceš 8 doporučujeme hrát na dva výtězný, takže utkání končí 2:1 nebo 2:0; při každém novém útoku musíš své hráče propojit v jiném pořadí než při posledním útoku to znamená, že alespoň dva hráči musí být při každém útoku propojeni v jiném pořadí Hra tužkou má výhodu v tom, že si hřiště můžete na další utkání vygumovat; hraje se o přestávkách, případně o nudných hodinách. Jakékoli připomínky k pravidlům, náměty a vylepšení posílej na out@outmagazin.cz čím líp to vychytáme, tím líp si zahrajem! A třeba nás už brzo čeká světovej pohár v Out fotbálku! Díky, Luboss, Panpéťa, Spokojenda Vydává: Mousehouse, s.r.o. Koncept a redakční rada: občanské sdružení Česká fotbalová škola, Luboss, Panpeta, Spokojenda Redakce: Luboš Hykl, Jáchym Jakeš, Klacek, Jan Kroupa, Petr Skokan, Eva Tutterová, Jirka Zemánek Design: Kostička Grafická úprava: Eda & Kristýna Staňkovi Editor: Petr Skokan Náklad 2500 kusů Za obsah článků odpovídají autoři. Recyklujte! Magazín OUT objednávejte na adrese: out@outmagazin.cz www.outmagazin.cz