HUDEBNÍ ROZHLEDY 05. 2006 ročník 59 cena 40 Kč. zubin mehta Pražské jaro 2006 CANTIONES BOHEMICAE (ET ETIAM ALIAE )

HUDEBNÍ ROZHLEDY 05 2006 ročník 59 cena 40 Kč zubin mehta Pražské jaro 2006 CANTIONES BOHEMICAE (ET ETIAM ALIAE )

LEONARD BERNSTEIN STÁTNÍ OPERA PRAHA WILSONOVA 4, PRAHA 1 tel.: +420/224 227 266 e-mail: informace@opera.cz www.opera.cz BOHEMIA TICKET Malé nám. 13, Praha 1 tel.: +420/224 227 832 Na Příkopě 16, Praha 1 tel.: +420/224 215 031 e-mail: order@bohemiaticket.cz www.bohemiaticket.cz Candide V hlavní roli Jiří Korn Dirigent: GUILLAUME TOURNIAIRE, FRANTIŠEK DRS Režie: MICHAL A ŠIMON CABANI Scéna: ŠIMON CABAN Kostýmy: SIMONA RYBÁKOVÁ Světelný design: PAVEL DAUTOVSKÝ Choreografie: REGINA HOFMANOVÁ Sbormistr: ADOLF MELICHAR PREMIÉRA 25. 5. 2006

obsah 1 Symbolickou oslavou šedesátiletého výročí Pražského jara bude již samotný jeho zahajovací koncert, pořádaný ve shodě s rokem 1946 o den dříve, tedy již 11. května, a jako replika nabízející i zcela identický program skladby J. B. Foerstera, O. Ostrčila a A. Dvořáka. Samotné výročí pak bude reflektováno speciální výpravnou knižní publikací s názvem Šedesát Pražských jar a výstavou v prostoru Jídelen Obecního domu mapující festivalové dějiny včetně dokumentárních filmů. Samozřejmě, že program se zaměří i na výročí W. A. Mozarta a D. Šostakoviče, jehož symfonie bude dirigovat skladatelův syn Maxim a na řadu výjimečných kreací, založených na výsostném umění skutečných interpretačních hvězd v čele s Vídeňskými filharmoniky, řízenými Leopoldem Hagerem. strana 3 Bombajský rodák Zubin Mehta, jeden z nejžádanějších a nejslavnějších dirigentů současnosti, který společně s Claudiem Abbadem a Danielem Barenboimem získal své první významnější zkušenosti během studia na Wiener Musikakademie u Hanse Swarowského, oslavil 29. února své sedmdesátiny. Dodnes však patří k nejvytíženějším umělcům, kteří jakoby o svých přibývajících letech ani nevěděli. Před Vídeňskými a Berlínskými filharmoniky stanul již ve svých šestadvaceti, a jeho operní debut, Tosca v Montrealu, následoval pouhé dva roky poté. Mezitím však dirigoval snad všechny špičkové orchestry světa a řadu operních děl nastudoval i v těch nejvyhlášenějších operních domech strana 9 Janáčkova opera Káťa Kabanová dosáhla nedávno dalšího mezinárodního úspěchu, tentokrát na scéně jednoho z nejprestižnějších operních domů světa, milánské La Scaly. Po velmi úspěšném provedení Lišky Bystroušky to tedy bylo další dílo Leoše Janáčka, které v tomto pověstném chrámu bel canta zaznělo a postaralo se o nezapomenutelný zážitek. A to jak z hlediska samotného představení, v němž se hlavních rolí ujali Peter Straka a Janice Watson, tak i díky kontrastu mezi tím, co obvykle na této scéně zaznívá a Janáčkovou tragicky silnou hudbou pravdy, která je i zde schopna obstát. Vždyť Teatro alla Scala již ohlásilo, že bude v uvádění Janáčkových oper pokračovat a to je důkaz úspěchu asi nejpřesvědčivější! strana 43 V úvodu minulého dílu našeho malého seriálu o dějinách starší české hudby padla slova, že období středověku mezi nejslavnější etapy dějin české hudby zrovna nepatří. Připusťme, že v tomto oboru vskutku naše země aktivně vstoupily do tvůrčího procesu až v době, kdy se epocha chorálu chýlila ke svému závěru a zásoba chorálních zpěvů byla natolik rozsáhlá, že ani nebyl velký důvod psát nové. V pozdním středověku však liturgická hudba nebyla jedinou ani hlavní oblastí dobové hudební tvořivosti, ale jak si ukážeme, mnoho z tehdy vzniklé duchovní hudby, která nebyla míněna jako bohoslužebná, se nakonec zadnímu vrátky do kostela dostalo. Byla to právě tvorba písní, kterou česká hudební kultura vstoupila do dějin hudby včas a slavněji než v oblasti chorálu strana 48 PRAŽSKÉ JARO 2006 3 O Pražském jaru s Romanem Bělorem 6 The Angels rozhovory 9 Zubin Mehta sedmdesátiletý UDÁLOSTI 12 Pražské premiéry 2006 FESTIVALY, KONCERTY 14 Pod taktovkou sira Colina Davise 15 Premiéra Hanuše Bartoně 16 Půvab i mistrovství Miriam Contzen 20 Ivan Klánský a Helena Suchárová s ČKO 21 Sexteto českých filharmoniků HORIZONT 26 Bernsteinův Candide ve Státní opeře Praha DIVADLO OPERA BALET MUZIKÁL 28 Sicilské nešpory ve Státní opeře Praha 29 Prodaná nevěsta v Brně 30 Odvrácená tvář opavské opery 31 Molière plný gest ZAHRANIČÍ 36 Světová operní divadla V. Opernhaus Zürich 40 Matěj Brouček ve Vídni 42 Žena bez stínu v Drážďanech 43 Káťa Kabanová v La Scale STUDIE, KOMENTÁŘE 46 Zlatá éra české opery V. Aby se nezapomnělo Antonín Švorc 48 Co snad nevíte o starší české hudbě V. Cantiones bohemicae (et etiam aliae ) KNIHY 51 Ivan Poledňák: Hudebně pedagogická invence SVĚT HUDEBNÍCH NÁSTROJŮ 52 S Petrofem od kolébky 58 Hudební nástroje evropského středověku V. Rota a žaltářová harfa REVUE HUDEBNÍCH NOSIČŮ 60 Od firmy k firmě 62 Recenze CD

2 editorial Český máj Vážení a milí čtenáři, titulek, který jsem si vypůjčila z názvu básně obrozeneckého poety Václava Bolemíra Nebeského, abych se poněkud otřele neuchylovala ke značně zprofanovanému verši prvního českého moderního básníka Karla Hynka Máchy Byl pozdní večer první máj, chce naznačit, že jeden z nejkrásnějších měsíců v roce stál vždy v popředí zájmu nejen básníků, prozaiků či malířů, ale pochopitelně také mnohých hudebníků. Těsné sepětí poezie a hudby je vcelku logické, neboť obojí, jak fantazie básníka, tak fantazie skladatele, mají k sobě velmi blízko a mnohdy se ve svém rozletu nejen setkávají, ale často i úzce prolínají. Kdykoli slyším úvodní verše geniálně impresivní básnické skladby Karla Hlaváčka Hrál kdosi na hoboj, tají se mi dech, stejně jako při četbě jeho veršů, uvedených slovy Svou violu jsem naladil co možno nejhlouběji Jsou však rovněž básníci, kteří byli okouzleni hudbou některého z konkrétních skladatelů, a to leckdy natolik, že ji dokázali do svého literárně-poetického jazyka přetavit tak mistrně jako například Otokar Březina ve svém Motivu z Beethovena, začínajícím slovy: To z dálky staletí van tichý v tvář mi nedých / tvých tónů byl to hlas pod okny duše mé / jenž na mne volal: Pojď a v svitu září bledých / a zlatém dešti hvězd se koupat budeme Pojď, olej tónů svých jsem nalil v lampy krystal / z kamenů svítících jsem sklenul kryptu tvou S májem, nebo-li květnem je již celých šest desítek let úzce spjat i náš nejvýznamnější mezinárodní hudební festival Pražské jaro, v rámci jehož prvního koncertu pořádaného 11. května roku 1946 předstoupil před Českou filharmonii její tehdejší šéfdirigent Rafael Kubelík, aby společnými silami provedli Slavnostní předehru C dur J. B. Foerstera, Křížovou cestu Otakara Ostrčila a Sedmou symfonii A. Dvořáka. I letos se budeme moci do tohoto období vrátit a na den přesně si pod taktovkou dnešního šéfdirigenta filharmoniků, Zdeňka Mácala, poslechnout identický program a zavzpomínat si tak na festivalové začátky. Pražské jaro však samozřejmě nebude žít pouze minulostí, a tudíž se v jeho rámci např. setkáme i s olbřímím dílem Arnolda Schönberga nazvaným Písně z Gurré, které v Praze naposledy zazněly před dvaačtyřiceti lety, či s výsostným uměním jednoho z nejuznávanějších orchestrů světa, slavných Vídeňských filharmoniků. To vše a mnohé další zajímavosti se však dočtete v rozhovoru s ředitelem Pražského jara, Romanem Bělorem, jemuž v něm rovněž připadla nemilá úloha seznámit veřejnost se zprávou o onemocnění kýženě očekávaného Zubina Mehty, kterého v čele Vídeňské filharmonie nahradí Leopold Hager. V našem časopise ale o řadu zajímavostí ze života, úvah či postřehů tohoto světově uznávaného Mistra taktovky, jenž 29. dubna oslavil rovných sedmdesát let, rozhodně nepřijdete, stejně jako o pokračování všech našich seriálů, z nichž bych upozornila například na zajímavou stať o operním divadle v Curychu z pera Zbyňka Brabce či na další pokračování seriálu Co snad nevíte o starší české hudbě, kde se prostřednictvím Martina Horyny můžete seznámit s nejstaršími českými duchovními písněmi. Pro mnohé pamětníky bude patrně lákavým článek z cyklu Zlatá éra české opery o našem předním operním pěvci Antonínu Švorcovi, ale na své si přijdou i ti, které zajímá operní současnost, z níž přinášíme recenze představení realizovaných nejen v našich divadlech, ale i na slavných scénách v zahraničí, jakými jsou např. Státní opera ve Vídni, Semperova opera v Drážďanech či slavné Teatro alla Scala v Miláně, na jejichž prknech zazněly mj. dokonce hned dvě opery Leoše Janáčka, Výlety páně Broučkovy a Káťa Kabanová. Rovněž příští číslo Hudebních rozhledů přinese vedle mnoha zajímavostí i řadu aktualit včetně informací z Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha a to i přesto, že kromě Zubina Mehty budeme muset oželet i plánované vystoupení pěvkyně Cecilie Bartoli a smířit se s náhradním termínem koncertu Rolanda Villazóna, který by však měl přiletět ještě během tohoto roku. Čeká nás totiž např. vystoupení Magdaleny Kožené, skvělého hornisty Radka Baboráka či mnoha fanouškům operního zpěvu již známé americké mezzosopranistky Jennifer Larmore, o níž jsme u příležitosti její první návštěvy přinesli rozsáhlý materiál v lednovém čísle loňských Hudebních rozhledů a která si pro naše posluchače tentokrát připravila ukázky z děl G. F. Händela, A. Vivaldiho, Ch. W. Glucka, W. A. Mozarta, G. Rossiniho, G. Bizeta či amerického skladatele, dirigenta a violoncellisty V. Herberta. Přeji vám, milí čtenáři, tedy nejen krásný měsíc máj, ale i mnoho skvělých hudebních zážitků, k nimž snad přispěje i náš malý dárek CD s ukázkami z děl Carla Stamitze, Antonína Dvořáka, Sylvie Bodorové, Bedřicha Smetany, Leoše Janáčka, Dmitrije Šostakoviče a Samuela Barbera. Hana Jarolímková, šéfredaktorka HUDEBNÍ ROZHLEDY číslo 5 2006 ročník 59 Měsíčník pro hudební kulturu Vydává: Společnost Hudební rozhledy, člen AHUV, za finanční podpory MK ČR, Nadace ČHF, Nadace B. Martinů, Nadace Leoše Janáčka, Nadace OSA Šéfredaktorka: Hana Jarolímková Tajemnice redakce: Marcela Šlechtová Redakční rada: Lubomír Brabec, Lucie Dercsényiová, Roman Dykast, Milan Hořínek, Ivan Štraus, Jan Vičar Externí spolupráce: Jitka Slavíková Výtvarné řešení: František Štorm Adresa redakce: Radlická 99, 150 00 Praha 5 tel. šéfredaktor: (+420) 251 554 088 tel. redakce: (+420) 251 550 208 (+420) 251 552 425 tel. sekretariát: (+420) 251 554 089 fax: (+420) 251 554 088 e-mail: rozhledy@volny.cz Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Distribuci a předplatné v České republice provádí v zastoupení vydavatele firma SEND Předplatné, P. O. Box 141 140 21 Praha 4 tel.: (+420) 225 985 225 fax: (+420) 225 341 425 SMS: (+420) 605 202 115 e-mail: send@send.cz, www.send.cz Cena jednoho výtisku: 40 Kč Cena výtisku pro předplatitele: 30 Kč Distribuce a předplatné ve Slovenské republice: Magnet-Press Slovakia, s. r. o. Šustekova 8, P. O. Box 169 830 00 Bratislava tel.: (+421) 67 20 19 21,-2 časopisy (+421) 67 20 19 31,-3 předplatné fax: (+421) 67 20 19 10 e-mail: predplatne@press.sk casopisy@press.sk, www.press.sk Cena jednoho výtisku: 60 SK Cena výtisku pro předplatitele: 50 SK Objednávky do zahraničí vyřizuje redakce a MEDIASERVIS, s. r. o. administrace vývozu tisku Sazečská 12, 225 62 Praha 10 tel.: (+420) 271 199 255 fax: (+420) 271 199 902 Časopis Hudební rozhledy pro potřeby zrakově postižených zajišťuje prostřednictvím internetového serveru www.braillnet.cz Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR tel.: (+420) 266 038 714 Sazba: studio Togga, Praha Tisk: Dvořák & syn, Dobříš Odevzdáno do sazby: 10. 4. 2006 Evidenční číslo MK ČR E1244 ISSN 0018-6996 Na titulní straně Zubin Mehta Foto archiv www.hudebnirozhledy.cz

o pražském jaru s romanem bělorem Hana Jarolímková Krátce před zahájením letošního Pražského jara jsme již tradičně požádali o krátký rozhovor ředitele festivalu ing. Romana Bělora. První otázka směřovala samozřejmě k letošnímu šedesátému výročí založení festivalu, které je určitě pro jeho vedení významným důvodem k bilancování i inspirací pro dramaturgii, nemám pravdu? Odpovědí je souhlasné ano na obě části vaší otázky. Symbolickou oslavou výročí je samotný zahajovací koncert, který je jako replika hrán ve shodě s rokem 1946 o den dříve, tedy již 11. května s identickým programem, tedy skladbami J. B. Foerstera, Otakara Ostrčila a Antonína Dvořáka. Česká filharmonie bude jako tehdy řízena svým šéfdirigentem, před současnou generaci jejích hráčů pochopitelně předstoupí na místě Rafaela Kubelíka jeho následovník Zdeněk Mácal. Koncert je historickou reminiscencí, zpestřením tradičního zahajovacího rituálu a také připomenutím toho, že Smetanova Má vlast se stabilizovala jako neměnný zahajovací program postupně. Stejně jako v roce 1946 tady bude Smetanův cyklus proveden během druhého dne festivalu jako pocta autorovi. Tento úkol je v letošním roce svěřen Symfonickému orchestru Českého rozhlasu, který bude řídit Ondřej Kukal. Samotné výročí bude reflektováno speciální výpravnou knižní publikací Šedesát Pražských jar, která poskytne rozsáhlý materiál včetně velkého množství fotografií. Kniha bude nesporně zajímavým zdrojem informací, z nichž mnohé budou pro čtenáře překvapením, protože byly opomíjeny, nezveřejňovány nebo prostě zapomenuty. V průběhu festivalu bude také v prostoru Jídelen Obecního domu (v pravém křídle budovy na úrovni parteru Smetanovy síně) zpřístupněna výstava, která nabídne návštěvníkům koncertů, Obecního domu jako takového i cíleným zájemcům o historii festivalu určitou historickou impresi reflektující festivalové dějiny včetně dokumentárních filmů. V prostorách výstavy bude také působit tiskové středisko festivalu, které poskytne vedle služby novinářům informační servis všem zájemcům o festival. Další klasická otázka míří k tomu, jaká témata ovlivnila dramaturgii, případně jak festival reflektuje velká hudební výročí. 250. výročí narození W. A. Mozarta asi nemůže opomenout nikdo Přetížení festivalu Mozartovými skladbami by bylo špatnou službou géniovi, kromě toho se jedná o jednoho z největších, jehož skladby jsou na pódiích trvale přítomny, takže je potřeba postupovat uvážlivě a citlivě, přičemž kvalita musí vítězit nad kvantitou. Pražské jaro bylo spolu s dalšími významnými institucemi v čele se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy, Českou filharmonií, Národním divadlem, Národním muzeem a Českým rozhlasem iniciátorem komplexního projektu Mozart Praha 2006, do kterého se zapojily téměř dvě desítky subjektů, které postupovaly ve shodě ve věcech programových i organizačních, což umožnilo namísto hrozby mozartovského chaosu realizaci kvalitního, komplexního a reprezentativního projektu, kterým se může Praha jako mozartovské město sebevědomě prezentovat v mezinárodním kontextu. Město Praha tento projekt zaštítilo svojí účastí v konsorciu i významnou organizační a finanční podporou. Myslím, že to je pozitivní precedens i pro obdobné budoucí projekty, kdy může společný postup zabránit duplicitám, ušetřit prostředky a dát projektu jasnější konzistenci a koncepci, ze které profitují všichni. Jako kontrapunkt k Mozartovi jsme se rozhodli akcentovat dílo dalšího jubilanta, jednoho z rozhodujících autorů 20. století Dmitrije Šostakoviče narozeného v roce 1906. Festivalový výběr z tvorby obou autorů je objemem srovnatelný, často jsou jejich skladby konfrontovány jako dvojportrét nadčasové geniality. Šostakovičovskou autenticitu budou moci okusit návštěvníci koncertu Pražských symfoniků, které bude řídit s tělesem dlouhodobě spolupracující syn autora Maxim Šostakovič. Zde je možná namístě připomenout, že stejně jako W. A. Mozart také Dmitrij Šostakovič Prahu opakovaně navštívil a je chloubou Pražského jara, že se tyto návštěvy konaly v rámci festivalu, přičemž byl přítomen nejen jako autor při českých premiérách svých děl, ale také jako interpret. V souvislosti s Šostakovičem chci ještě zmínit Jaroslava Ježka, který se narodil ve stejném roce, tedy přesně před sto lety. Jeho dílo, ke kterému se festival pravidelně vrací, bude rovněž v tomto ročníku připomenuto. Novinkou v programových inspiracích je koncentrace pozornosti na Slovensko, jehož hudební kultura interpreti zejména, ale i skladby mají statut oficiálního hosta festivalu v rámci projektu, který vyvrcholí vystoupením Slovenské filharmonie. Tradicí Pražského jara je záštita prezidenta České republiky Václava Klause, vážíme si toho, že slovenský projekt navíc zaštítil rovněž prezident Slovenské republiky Ivan Gašparovič. Symbolika česko-slovenské hudební spolupráce a vzájemnosti je rovněž podpořena autoritou českého ministra kultury Vítězslava Jandáka, který toto téma včlenil do svých jednání se slovenskými partnery. Mezi slovenské highlights patří svým původem Edita Gruberová, na jejíž recitál se těšíme již roky. Opačnou stranu žánrového spektra, tedy lehkou múzu jazz a hot dance music Made in Slovakia předvedou Bratislava Hot Serenaders s frontmanem Milanem Lasicou ve spořilovském Mercedes Foru. Tolik k tematice festivalu, která však není omezující pro řadu dalších projektů postavených na jiných principech. Přes velké množství programů je každý ročník charakteristický významnými koncertními kreacemi, na které se vzpomíná. Které koncerty byste jako takové charakterizoval? Zajisté největší pozornost k sobě váže hostování Vídeňských filharmoniků, jednoho z mála orchestrů, které mohou aspirovat na titul světového prvenství. I přes změnu na postu dirigenta, kdy onemocnělého hvězdného Zubina Mehtu zastoupí mezinárodně etablovaný a respektovaný Leopold Hager, jde o mimořádný koncert už jen proto, že se jedná o návrat orchestru na festival po mnoha desetiletích, která uplynula od jeho hostování s Karajanem a Böhmem. foto archiv pražské jaro 2006 Zleva Edvard Beneš, Hana Benešová a Rudolf Firkušný, 1946 3

4 pražské jaro 2006 Na čelném místě bych pak rád uvedl provedení Gurre Lieder, tedy Písní z Gurre Arnolda Schönberga, jednoho z nejvýznamnějších děl 20. století. Zařazení tohoto legendárního opusu je výsledkem naší dřívější dohody s šéfdirigentem České filharmonie Zdeňkem Mácalem. Jde o závažný pořada telský počin vzhledem k mimořádnému aparátu, rozsahu a umělecké i produkční náročnosti díla. Jsme rádi, že se nám podařilo zajistit skvělou mezinárodní pěveckou sestavu. V tomto případě plní festival poslání zprostředkovatele mimořádných zážitků v míře vrchovaté pro dvě generace pražského publika to je možnost slyšet dílo v živé podobě poprvé. Za mimořádný recitál považuji Liederabend Bernardy Fink, která patří ke světové pěvecké extratřídě a v posledních letech spolupracuje při koncertech i nahrávkách s nejvýznamnějšími světovými dirigenty a ansámbly. Pro příznivce hudby 20. století jsme připravili koncert legendárního pařížského Ensemble Intercontemporain založeného Pierrem Boulezem. Soubor provede stěžejní díla Arnolda Schönberga (Pierrot lunaire) a Pierra Bouleze (Kladivo bez Mistra), navíc pod taktovkou Petera Eötvöse jednoho z nejvýznamnějších skladatelů i dirigentů současnosti. Je těžké vybrat z koncertů jen některé uveďme tedy ještě alespoň namátkou. Houslista Shlomo Mintz bude hrát během svého recitálu na housle (Mozart) i violu (Šostakovič). Garrick Ohlsson obnoví tradici klavírních recitálů ve Smetanově síni (vedle Beethovena zazní O. F. Korte a Smetana), v klášteře Sv. Anny (Pražská křižovatka) vystoupí slavný estonský soubor Hortus Musicus vedený Andreasem Mustonenem, Libor Pešek obnoví exkluzivně pro festival svoji legendární Komorní harmonii (Berg, Mozart), hostem koncertu Pražské komorní filharmonie řízené Jiřím Bělohlávkem bude jeden z velkých klarinetistů současnosti Charles Neidich (Kramář, Mozart), Jiří Kout doprovodí s FOK Ivana Moravce (Mozartův koncert C dur KV 503) a provede Šostakovičovu 13. symfonii Babij jar. Neměl bych ještě zapomenout na naše již populární neformální Nokturna, která začínají v Rudolfinu vždy ve 22.30 (koncerty bez přestávky trvají do 60 minut). Jejich protagonisty budou pianisté Tomáš Víšek (Schumann, Ježek) a Emanuel Ax (Beethoven, Mozart, Chopin), třetí nokturno patří klavírnímu Guarneri triu (Haydn, Šostakovič, Smetana). Samostatný segment festivalu tvoří operní, případně taneční představení, která ve vlastní produkci do festivalu začleňují oba pražské operní domy. Jen pro příklad uvedu obnovenou premiéru Mozartova Dona Giovanniho, festivalová provedení Řeckých pašijí Martinů, Janáčkovy Její pastorkyně a tanečních choreografií Jiřího Kyliána a Petra Zusky Mozart? Mozart! v Národním divadle, z produkce Státní opery to je premiéra Candide Leonarda Bernsteina a repríza Sicilských nešpor Giuseppe Verdiho. K tomu připadají ještě matiné pro mladé umělce a soutěž festivalu, která proběhne v kategoriích violoncello a varhany, atd. atd. - určitě jsem na někoho významného či důležitý koncert zapomněl. Zde odkazuji na podrobné prostudování programu v brožurce či na internetové adrese www.festival.cz. Dobří pořadatelé podporují soudobou tvorbu, jak se k této výzvě staví Pražské jaro? I když máme často pocit, že naše dluhy ke světové literatuře 20. století, zejména pak té české poválečné, jsou nenapravitelné a navíc přibývá výzva žhavé současnosti, snažíme se, abychom i v této zkoušce obstáli se ctí. Jen jako příklad uvedu světové premiéry skladeb Anthony Gilberta: Sheer (English Chamber Orchestra) a Jana Klusáka: Scherzo Capriccioso (SOČR s Vladimírem Válkem v rámci závěrečného koncertu), navíc jsme objednali skladby pro soutěž od Miloše Štědroně (varhany) a Vladimíra Tichého (violoncello), na koncertě Slovenské filharmonie potom zazní česká premiéra skladby Adorations slovenské autorky Ľubice Salomon- -Čekovské, Hortus Musicus provede vedle staré hudby i Arvo Pärta. Světovou premiéru bude mít v rámci festivalu také rodinný muzikál The Angels Lukáše Hurníka na libreto Petra Čenského, který zazní v provedení Dětské opery Praha v Národním divadle v rámci projektu BOUDA. Obdobných pozitivních signálů směrem k moderní klasické hudbě se snažíme vysílat více. Dmitrij Šostakovič s manželkou na vyšehradském Slavíně, za nimi Jevgenij Mravinskij, 1947 foto archiv

60PrJar_.indd 3 13.4.2006 20:31:38 pražské jaro 2006 5 60 Šedesát Pražských jar Antonín Matzner a kol. Resumé in English Resumée en Francais Resümee in Deutsch Kubity, Kateřiny Váchové a v neposlední řadě laureátskými tituly ověnčených pěvců Milady Šubrtové, Soni Červené, Věry Soukupové, Dagmar Peckové či Štefana Margity. Obsáhlá kniha Šedesát Pražských jar je vypravena bohatým obrazovým doprovodem, kde vedle 350 fotografií zahraničních i domácích umělců a orchestrů naleznou čtenáři také faksimile vzácných dobových dokumentů včetně programů, plakátů a původních návrhů a nákresů dvojice tvůrců Rudolfina, architektů Zítka a Schulze. výstava 60 let pražského jara Alena Svobodová šedesát pražských jar Antonín Matzner První Pražské jaro 1946. Pro mnohé z nás navazující na Pražské hudební máje, které za války tolik znamenaly. Ale tehdy na jaře 1946 se otevíral svět. Česká filharmonie získala Rudolfinum. Moderní orchestr se na pódium nevešel a Rafael Kubelík dal postavit stupně pro dechy až k varhanní empoře Těmito slovy otevřel úvod kroniky nejvýznamnější domácí každoroční hudební události, od jejíhož vzniku uplyne v příštích dnech šedesát let, jeden z posledních pamětníků a účastníků prvních pražskojarních koncertů Ivan Medek. Fascinující historii celkem 3 189 koncertů a dalších stovek divadelních představení Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro přinese v průběhu jeho letošního jubilejního ročníku obsáhlá pamětní publikace, kterou pořadatelé vydávají v nakladatelství Togga. Dvanáct známých českých hudebních publicistů muzikologů, hudebních i divadelních kritiků shromáždilo na jejích stránkách oslňující defilé umělců z celého světa, kteří spoluvytvářeli bohatou festivalovou kroniku jak bezpočtem nezapomenutelných posluchačských zážitků, tak spoustou neobvyklých setkání, drobných příběhů a epizod, které se odehrávaly v zákulisí. Nechybí mezi nimi ani opravdická love story a následné festivalové manželství hvězdného páru Galiny Višněvské a Mstislava Rostropoviče. Čtenáři se s nimi seznámí na pozadí vzrušujících politických a společenských událostí, jimiž naše země v uplynulých šedesáti letech prošla, a které zasáhly do osobních osudů mnohého z legendárních aktérů Pražských jar počínaje jeho zakladatelem a prvním ředitelem Rafaelem Kubelíkem stejně jako většiny jejích obyvatel. Kniha připomene třpytivou plejádu umělců, kteří právě z pódia Pražských jar odstartovali svojí mezinárodní kariéru od účastníka prvních dvou festivalových ročníků Leonarda Bernsteina, přes první zahraniční vystoupení Svjatoslava Richtera až po oslnivou přehlídku laureátů pražskojarních interpretačních soutěží, pro kterou tyto vavříny znamenaly vstup do velkého světa hudby: Mstislava Rotropoviče, Natalie Gutmanové, Jamese Galwaye, Maurice Bourguea, Borise Pergamenščikova či Juliana Sommerhaldera. Jakou pobídkou byla tato soutěžní klání v rámci Pražských jar pro nastupující generaci českého interpretačního mládí dokládají jména jejich domácích vítězů: houslistů Ivana Štrause, Bohuslava Matouška, Čeňka Pavlíka, Ivana Ženatého, violoncellistů Josefa Chuchra, Saši Večtomova, Michala Kaňky, Daniela Veise, klavíristů Zdeňka Hnáta, Martina Kasíka, Ivo Kahánka, skvělých hráčů na dechové nástroje Zdeňka Pulce, Zdeňka Tylšara, Vladimíra Kozderky, Vladimíra Rejlka, Vlastimila Mareše, Liběny Séquardtové, Jaroslava Že je Mezinárodní hudební festival Pražské jaro synonymem pro hudbu? Samozřejmě, ale i hudba může být vidět. Zveme vás na historicky první výstavu Pražského jara, připravenou k výročí 60 let od chvíle, kdy zazněl první festivalový koncert. Připomene tuto chvíli a po ní dalších šedesát hudebních maratonů, které se staly neodmyslitelnou součástí českého kulturního dění. Na řadě panelů se objeví tváře umělců. s festivalem neodmyslitelně spjatých, filmový pás připomene hlavní hvězdy, které se v Praze v průběhu šedesáti let objevily, v malém improvizovaném kinu je možno zhlédnout vzácné archivní materiály, ukázky z filmových týdeníků, nezapomenutelných koncertů, dokonce i záznamy celých koncertů, pořízených během let Českou televizí. Celou výstavou vás budou provázet fotografie Bohumila Beníčka, dlouholetého člena Symfonického orchestru Českého rozhlasu, který pořídil unikátní materiál z jiného úhlu než má běžný divák. Nechybí ani připomínka divadelních představení na Pražských jarech a sběratelsky vzácných suvenýrů, připomínajících některé umělce. V prostorách výstavy bude možno použít počítačů a vyhledávat v nově vytvořeném archivu programů festivalů. K zakoupení bude i výpravná publikace Šedesát Pražských jar, která vychází k tomuto výročí a stává se kronikou uplynulých let. Výstava, která je umístěna v Jídelnách Obecního domu v Praze 1, náměstí Republiky 5, bude otevřena v průběhu festivalu každý den od 10 do 18 hodin a o přestávkách koncertů Pražského jara. Zadáno pro: Pražské jaro

6 pražské jaro 2006 the angels: mezižánrová hříčka, kočkopes, nebo postmoderní umění? Petr Čenský, Lukáš Hurník Prvního června 2006 bude v Boudě Národního divadla, v rámci Pražského jara, premiéra hudebního představení The Angels (více na www.hurnik.cz/theangels). Vzniká v koprodukci Národního divadla, Dětské opery Praha a Českého rozhlasu. Dva měsíce před premiérou se na internetu objevila zpráva: 1. 6. bude premiéra nového muzikálu The Angels skladatele Lukáše Hurníka, který má být jakousi mezižánrovou hříčkou. Hříčka ovšem trvá dvě hodiny, partitura má šest set stran a vznikala spolu s libretem tři roky. Jistě, snažili jsme se, aby se publikum v divadle bavilo, aby nechyběl úsměv a nadsázka, ale šlo nám i o závažnější věci. Máme zato, že přinášíme do české hudby a českého divadla specifický náhled na to, čemu se obecně říká umělecké dílo, nabízíme způsob uvažování, který u nás dosud nebyl příliš akcentován. The Angels lze vnímat dle libosti jako pohádku, multižánrovou show i jako podobenství o lásce, moci, mládí a svobodě, střetu starého a nového světa. Jde o hudebně dramatický útvar pro symfonický orchestr, rockovou kapelu a elektroniku, značné množství sólistů a dětský sbor. Od Dvořáka po Madonnu, od aleatoriky k funky, by mohlo být naše motto. Kombinování a prolnutí různých postupů vážné hudby hrané orchestrem a stylů elektronické populární hudby je v The Angels naprostou samozřejmostí, nejde však o samoúčelnost, ale o přirozené vyjádření a funkční dokreslení děje. Anděl Asbeel se vzbouří proti sterilní hudbě a dogmatickému řádu v nebi, protože na Zemi zaslechl rockovou muziku a rád by ji zavedl v Božím království. Vydá se tedy na zkušenou k ďáblům, protože Peklo je jeden velký diskotékový klub. Kulturní převrat se mu ale v nebesích nepodaří prosadit, a tak zamíří na Zem, aby tady založil úspěšnou kapelu The Angels Nebe i Peklo rázem vidí v kapele prostředek k uskutečnění svých plánů a dojde k bitvě, která ohrozí řád světa Na některých místech skladby najdete modernistickou aleatoriku, bitonální akordy, rychlé modulace, nepravidelné metrum, kontrastní dynamiku. Hudba neoimpresionisticky líčí třepot andělských křídel, let badmintonového míčku, otevírání pekelné brány, poryvy větru apod. Jinde naopak zaslechneme aktuální styly populární hudby, jako např. drum and bass, funky, rock. Zasvěceným posluchačům pak jistě neuniknou přímé citáty z Wagnera, Čajkovského, Dvořáka, Deep Purple, Madonny nebo hit skupiny Rolling Stones, ovšem v inverzi Citace mají často symbolický význam: konzervativní anděl hudby Israfel učí malé andílky Dvořákovo Bože, Bože, píseň novou zpívati budu. Když je Asbeel poprvé políben ďáblicí Lilit a říká Spím či bdím? Ach, je to sen? Dnes je nejkrásnější den, zazní zcela logicky motiv spánku z Wagnerova Ringu. Když ale Asbeel, uvažující o ztrátě své andělské nevinnosti, vzpomíná na to, jak se mu líbila pozemská populární hudba, ozve se melodie hitu Like a Virgin od Madonny. Spory se mohou vést o tom, zda jde o operu, nebo muzikál; ani my, autoři, se v tom neshodneme. Libretista mluví o muzikálu s operní příchutí, skladatel zas o operní show. Při muzikologické analýze bychom zjistili, že po formální stránce jde spíše o operu: dílo má dramatickou stavbu, všechny dialogy, ansámbly, dětské i dospělé sbory jsou prokomponovány, text se zpívá, nebo mluví na způsob melodramu, převládá evoluční hudba, i když tu nechybí ani samostatná čísla árie a písničky. Melodika a harmonie mají zase blíže k muzikálu. Nechybí ani chytlavé milostné duety, některé zpěvní party jsou pro muzikálové, jiné pro operní pěvce. Akustická a elektronická hudba tvoří navzájem se doplňující sound díla. Věc se ještě komplikuje tím, že na mnoha místech oba světy, opery a muzikálu, nerozlišitelně splývají do syntetické formy: třeba do velké sopránové árie se sólovou elektrickou kytarou za doprovodu smyčců. Jaký význam má pro nás takové míšení kultur? Většina lidí se shodne na tom, že svět přibližně v posledním půlstoletí prochází radikální proměnou, a tím nemyslíme jen nástup tzv. informační společnosti, založené na technologiích a službách, nýbrž i změnu v myšlení lidstva, ve způsobu vnímání sebe sama, společnosti i kultury vůbec. Doslova před našima očima se buduje jakýsi nový svět, jedinečný v dosavadních dějinách, a my ho musíme nějakým způsobem přijmout, jinak se staneme obětí tzv. šoku z budoucnosti. Přehlédneme-li dnešní evropskou vážnou hudbu, zjistíme, že naprostá většina skladatelů tvoří způsobem, který patří před tuto radikální proměnu, a proto ji mohou těžko ve svých dílech reflektovat. Vždyť už i způsob vnímání vážné hudby a její společenský status je dnes naprosto odlišný od dob nedávno minulých i těch, z nichž např. neoklasicismus čerpá inspiraci. Ukázka partitury repro archiv