2017 (1) Domov Vítkov příspěvková organizace Domovský Zpravodaj http//www.domov-vitkov.cz, email: info@domov-vitkov.cz, tel:556-312060/300231 fax:556-300030
Naši jubilanti V lednu oslavili narozeniny: Havlíčková Zdenka Špůrek Rudolf Panačková Marie Šímová Drahomíra Šimlová Jarmila Scholasterová Margita Nešporova Marie *********************************************** Přivítání nového roku Rok 2016 se už pro nás stal minulostí. Kromě oslav k tomuto času patří také chvíle rozjímání a bilancování událostí minulých a plánování věcí příštích. Kdybychom zabrouzdali do minulosti, byl pro staré římany symbolem roku bůh Janus. Byl zobrazován s dvojitou tváří - jedna se ohlížela do minulosti, druhá hleděla k budoucnosti. Od těch starých časů až do dnešních dnů se většina lidí na konci starého roku a na začátku roku nového ohlíží zpátky a hodnotí své úspěchy i nezdary, promítá si chvilky štěstí i
prožité smutky a zároveň s nadějí a zvědavostí vyhlíží do roku nového. Někdo se novoročním předsevzetím zdaleka vyhýbá z obav před vlastním selháním, ale pro většinu lidí je 1. leden stále dnem, kdy se pokoušejí začít nový život. V klubu jsme vzpomínali na minulý rok, kdy probíhala rekonstrukce oddělení B a stěhování oddělení A do dočasných prostor místní nemocnice. Všichni dohromady jsme se shodli, že starý rok byl náročný, a je dobře, že už je za námi. V tomto novém roce se všichni těšíme hlavně na stěhování do nově zrekonstruovaných prostor toho našeho krásného Domova. Ať vkročíte do nového roku s jakýmkoliv přáním či odhodláním, nebo jen tak, přejeme Vám do roku 2017 především zdraví, radost s Vašimi blízkými a přáteli, pohodu a klid. To vše do toho nového roku přejí terapeutky Liduš a Vlasta.
Vzpomínky na mládí Bylo pátého ledna a celá Česká republika vyhlásila kalamitní stav sněhových srážek. My jsme se shlukli u oken našeho náhradního domova v nemocnici a jen koukali na hustou, bílou mlhu. Venku chumelilo, že nebylo na krok vidět a naše uživatelky začaly vzpomínat, jaké to bylo během jejich dětství. To bylo sněhu, to nebyly takové zimy jako teď. Byly to dlouhé a tuhé zimy. Fučíková ulice byla tak zapadaná, že se chodilo jen úzkým vyšlapaným chodníčkem a všude kolem vysoké závěje sněhu. Pamatujete, sáňkovalo se na Lidické ulici pod kostelem, tenkrát tam nejezdily auta, a to byl pro nás ten správný kopec. A jaké jste měli sáňky? No ty byly různé. Dřevěné nebo železné, buďto krátké pro jednoho, nebo dokonce i pro osm dětí, ale i ty běžné. Ale žádné polstrování, jen tvrdé dřevo a my byli vděční, že vůbec něco máme.
A co oblečení, co jste nosívali? To byla taky všehochuť, co bylo doma. Tepláky, trikáče, pletené svetry, palčáky, prostě to, co nám maminka upletla. Boty byly takové vysoké, šněrovací. A co nějaké fígle, když jste byli nachlazení, jak jste se léčili? Hodně jsme se napařovali, buď hlavu, nebo nohy. Tabletky nebyly. Taky se hodně pily bylinky, ty byly nejdůležitější. Sušila se slupka z jablíček a z toho se vaříval čaj. Na průdušky se dával obklad ze špeku a pilo se mléko s cibulí. Citróny jsme neměli, ty byly pouze pro ty movitější rodiny. Ale bylo nám dobře, při takové chumelenici venku jako je dnes, se na naše mládí dobře vzpomíná. Horší to máte vy, kdo musíte i v takovéto mele do práce. Děkujeme našim uživatelkám za toto krásné povídání, které nás doslova přeneslo do jejich dětských let a do jejich příběhů. *********************************************************************************************************** O canisterapii vás budeme informovat v příštím čísle.
Tři králové První lednové páteční dopoledne zpestřilo našim uživatelům na oddělení B Tříkrálové vystoupení pěveckého sboru studentů místní Základní školy a Gymnázia Komenského. Do Domova přišli tentokrát nejen s vánočními písněmi a koledami, ale i s písněmi jako židovský chorál, americko - africká písně ad. Začátek vystoupení patřil příchod Tří králů Kašpara, Melichara a Baltazara, který doprovázel sbor písní My Tři králové jdeme k Vám. Poté následovalo pásmo lidových a vánočních písní, a úpravy současných skladeb, ve kterém zazněla píseň ze známého muzikálu Jesus Christ. Studenti se rozloučili pásmem vánočních koled (Ondráši, Matúši; Půjdem spolu do Betléma; Chtíc, aby spal; Pásli ovce Valaši; Nésem Vám noviny a Byla cesta, byla ušlapaná). Během vystoupení zazněly i dvě písně sólově, a to Aničky Mužíkové a Venduly Pavlů. Sbor svými písněmi potěšil uživatele v našem Domově, za což jim a paní učitelce Mgr. Heleně Kozlové děkujeme. Budeme se těšit na další vzájemné setkání a spolupráci.
Cvičím, cvičíš, cvičíme Naše uživatelky jsou velmi šikovné a své tělo pravidelně, většinou po ránu na posteli procvičují. Mají ale rády i skupinové cvičení, které jim pomáhá zlepšit fyzickou kondici a načerpat novou energii. V pozdějším věku naše svaly atrofují (ochabují), proto se u seniorů často objevují bolesti kloubů a zad. Různé cviky provádíme vždy v sedě, na židli, naopak naše nohy zase skvěle a často procvičujeme chůzi po dlouhé chodbě nemocnice. Na oddělení B využíváme chůzi po schodech, cvičení na židlích, nebo se jen tak protáhneme. ***************************** Když si chlapi radí Pan Hégl z oddělení B má rád odpolední projížďky po našem domově. Vždy něco zajímavého objevujeme, jezdíme pozdravit naše andulky do vestibulu, rybky v akváriu a v neposlední řadě zkontrolujeme a pozdravíme v kancelářích. Dnes jsme měli štěstí na našeho pana údržbáře, který zrovna skládal servírovací pulty. A to bylo něco pro pana Hégla. Hned si osahal nářadí a chtěl být nějak nápomocen. Bylo zajímavé pozorovat, jak se oba doplňují, a pan Hégl byl velmi spokojený. No jo chlapi!
Hurá, paní Chmelová je zpátky V úterý 19. ledna se nám do domova vrátila naše paní Chmelová. Už před vánocemi totiž nastoupila na pobyt do rehabilitačního zařízení v Chuchelné, a nám všem už po ní bylo moc smutno. V klubu šikulek jsme na ni často vzpomínali, jak se jí v Chuchelné daří, a že už chceme, ať se nám vrátí a posílí naše řady ve škubání peří. A tak to také bylo. Přijela ve čtvrtek 19. ledna, a hned na to v pátek byl péřový klub. To bylo radosti, a že zrovna řádila chřipka, tak se k tomu škubání a zpovídání paní Chmelové uvařil pořádně silný čaj se slivovicí. A už padaly různé zvídavé otázky: Tak jak se vám tam líbilo? Ale jo, líbilo. Pěkné venkovní prostředí, vesnice čisťounká s krásným prostředím a kaplí, kde je pohřbena šlechta, která celý areál vlastnila. Jinak vevnitř mi to připadalo jako tady v nemocnici. Pokoje dvoulůžkové a třílůžkové, tělocvična, velká společenská hala, kde jsme si dávali kávu a povídali, no a jídelna. Ženy se na pokojích docela hádaly a musely se často stěhovat. Já jsem měla štěstí, že jsem bydlela s dobrou spolubydlící. Vyslechla jsem si spoustu smutných příběhů. Musela jsem si zvyknout na ty krásné, mladé lidi většinou bez dolních končetin. Obdivovala jsem jejich odvahu, píli a chuť do života. No co se dá dělat, takový je život. Byla tam nějaká hospoda? No ta byla odrbaná, to teda nevím proč. Objevila jsem ji jednou při procházce a obdivování všech těch krásných domů a skoro jsem zabloudila, ale dopadlo to dobře a já našla cestu.
Jak se tam vařilo? Nechutnalo mi, snad jen polévky. Často jsem vzpomínala na naši domovskou kuchyni a na naše zlaté paní kuchařky. Jinak byl ale personál příjemný. A jak probíhal takový běžný den? Neměla jsem tam moc času, pořád se něco dělo. Nejvíc oceňuji přikládání jodových obkladů na kolena. Měla jsem to vždy tak půl hodiny ovázané a opravdu mi to hodně pomohlo. Byla tam velká knihovna, tak jsem hodně četla a jinak jsem chodila na televizi. Vyzkoušela jsem pletení košíků, to bylo moc bezva, ale domů jsem si žádný nedovezla. Jsem ráda, že už jsem tady s Vámi, bylo mi taky po Vás smutno. Ke konci povídání se ještě se svými dojmy z Chuchelné s námi podělila paní Králová, Kadlecová a Škrobánková, které v tomto zařízení byly taky. Nakonec nám paní Kurowská přečetla nádherný citát, který celou besedu jemně ukončil. Dokud člověk žije musí něco dělat. A pokud něco dělá žije!
Hra v kostky Byl čtvrtek 26. ledna a venku ještě stále pořádná zima. Na procházky s obdivováním tajících rampouchů a probouzející se přírody, to ještě zatím vůbec nevypadá a zima se drží zuby nehty. Taková odpoledne přímo svádí k různým stolním hrám. Dnes jsme si hodili kostky. Šestnáct hráčů usedlo ke třem stolům s jasným cílem. Nebylo důležité vyhrát, ale dobře se pobavit. Kelímky s kostkami štěrchaly jedna radost, a přece jen byl malinko každý hráč natěšen, jaká že to šťastná čísla budou padat. Někdo riskoval, někdo pomalými krůčky postupoval k vysokým číslům. Pro nás vyhráli všichni zúčastněni, ale přece jenom jsme byli zvědaví na počty bodů těch
nejlepších. První místo patřilo paní Blažkové, druhé místo paní Šímové a třetí místo obhájily dvě hráčky, a to paní Podolínská a paní Majtánová. Hra byla zábavná a odpoledne nám rychle uběhlo. V měsíci únoru pro změnu kostky vyměníme za Holandský billiard. Jinak jsme rádi za takto sportovně laděná odpoledne s našimi dobrovolnicemi z řad studentek, které za našimi uživateli pravidelně docházejí a společně s nimi různé stolní hry hrají.
Aktivity v měsíci únoru Datum konání: Canisterapie DZR - čtvrtek 2.2.2017 (15 30 hod) Holandský biliard - úterý 14.2.2017 (13 30 hod)