KINEMATOGRAFIE ZAPOMNĚNÍ

56 TREZOROVÉ FILMY Práce o nástupu normalizace v československém filmu by nebyla kompletní bez skupiny snímků, které ve své době vzhledem k vývoji ve společnosti a vedoucích složkách státu již nebyly uvedeny do kin. Jde o tituly Den sedmý, osmá noc (Evald Schorm, 1969), Skřivánci na niti (Jiří Menzel, 1969), Smuteční slavnost (Zdenek Sirový, 1969), Ucho (Karel Kachyňa, 1970), Zabitá neděle (Drahomíra Vihanová, 1969), Ezop (Rangel Valčanov, 1969) a Nahota (Václav Matějka, 1970). Neuvedení posledního z filmů ovšem bylo, jak uvidíme, motivováno jinými důvody než v ostatních případech. Současně hned uveďme, že do této skupiny se zde řadí jen díla ve své době po výrobní stránce zcela dokončená. Trezorovým filmům dokončovaným teprve po pádu komunismu bude věnována pozornost v následující kapitole. Taktéž předesílám, že mým cílem tu není rozbor těchto snímků. Vzhledem k tomu, že jde o díla dobře známá, kterým

KINEMATOGRAFIE ZAPOMNĚNÍ byla věnována řada dílčích studií i celých prací, 31 chci především uvést některé méně známé souvislosti. S jedinou výjimkou Valčanovova Ezopa pro všechny filmy z této skupiny platí, že jejich scénáře byly schváleny až po srpnu 1968. Je pravděpodobné, že tváří v tvář znovuzavedení cenzury, odvolávání prvních nepohodlných osobností a dalším událostem, jež potvrzovaly, že pokus o reformu je u konce, vedoucí představitelé studia pochopili, že se jakékoliv taktizování stalo zbytečným. Nastal čas hrát otevřenou hru. Bezprostřední reakcí na okupaci byl Den sedmý, osmá noc režiséra Evalda Schorma a scenáristy Zdeňka Mahlera. Scénář byl předložen skupině Novotný-Kubala ještě před koncem roku 1968 pod názvem Než napočítáš do tří. Dochovaná verze literárního scénáře z ledna 1969 však už nese nynější název. 32 K okolnostem natáčení snímku bohužel na rozdíl od jiných titulů ze skupiny trezorových filmů není mnoho co dodat. Produkční zprávy ani další doprovodné dokumenty, které v ostatních případech poskytují poměrně přesný vhled do zákulisí vzniku těchto děl, se nedochovaly. Samotné natáčení probíhalo ve Zdislavicích u Vlašimi od června do srpna 1969, kdy se do natáčení občas míchaly dávky z kulometů. 33 Štáb se snažil práci urychlit na nejvyšší možnou míru; z původně plánovaných 117 natáčecích dnů se snímek podařilo natočit za 58 dní. 34 Podle vzpomínky herce z tohoto filmu a režisérova přítele Jana Kačera si přitom byl Schorm vědom, že scénář zdaleka není 57 Československý film na cestě k normalizaci 31 Viz například Cieslar, J. Přádná, S. Škapová, Z.: Démanty všednosti. Praha: Pražská scéna, 2002. 32 Archiv Barrandov Studio, a. s., Sbírka scénáře, Literární scénář filmu Den sedmý, osmá noc. 33 Žalozpěv nad člověkem. Rozhovor Evy Zaoralové se Zdeňkem Mahlerem o filmu Den sedmý, osmá noc. Film a doba 36, 1990, č. 6., s. 302. 34 Archiv Barrandov Studio, a. s., Sbírka Barrandov historie, Rozbor hospodářské činnosti FSB za rok 1969.

58 doveden do nejlepšího možného tvaru. Úpravami by se ale ztratil čas, což si tvůrci nemohli dovolit. Bylo zřejmé, že doba, kdy ještě bude možné takový film realizovat, může velmi rychle pominout. 35 Film ale patří k těm dílům, kde chyby ve výstavbě příběhu nevadí a kde neruší ani formální a technické nedokonalosti (některé po sobě jdoucí záběry mají například naprosto odlišnou tonalitu a zjevně se tak navzájem nevážou; v nočních scénách jsou občas zařazeny záběry evidentně natočené ve dne apod.). Kostrbatost filmu naopak výrazně posiluje jeho působivost. Dílo tak dostává podobu jakéhosi horečnatého, neuspořádaného snu, výstižně odrážejícího zmatek a nejistotu, v nichž se s příchodem okupantů ocitla domácí společnost. 36 Současně ale úzké a omezující napojení pouze na určitý úsek v prostoru a čase překonává. Svým celkovým apokalyptickým vyzněním i řadou zcela konkrétních odkazů (transporty lidí v železničních vagonech, anti semitismus, všeobecné fízlování, lidové soudy ) je film podobenstvím o tragédii celého 20. století s jeho nejnelidštějšími produkty nacismem a komunismem. Podle Jana Bernarda 37 byla pracovní kopie předána koncem prosince Ústřední půjčovně filmů a Filmexport ještě stihl vydat propagační materiál pro zahraniční uvedení. Krátce nato byl však již Schormův snímek obviněn, že vyvolává pocity strachu, nejistoty a bezperspektivnosti, 38 a jako 35 Rozhovor Michala Procházky s Janem Kačerem. Procházka, M.: Svědectví do těžkých let (Filmy po srpnu 1968). Diplomová práce Katedry filmové vědy FF UK, Praha 2002, s. 77. 36 Zmatek se ostatně jmenoval také středometrážní dokumentární film, který Evald Schorm v březnu 1969 sestříhal z autentických záznamů z invaze a následně narychlo uspořádaného vysočanského sjezdu. Premiéra tohoto snímku se ovšem uskutečnila až v roce 1990. 37 Bernard, J.: Odvahu pro každý den. Evald Schorm a jeho filmy. Praha: Primus, 1994, s. 122. 38 Zpráva o situaci v oblasti českého filmu. NA, Předsednictvo ÚV KSČ, fond 02/7, sv. 22, a. j. 47, březen 1970.

KINEMATOGRAFIE ZAPOMNĚNÍ takový byl uložen do trezoru. Jeho premiéra se uskutečnila až v červnu 1990. Evald Schorm, jenž zemřel v prosinci 1988, tak svůj film už nikdy neviděl. Literární scénář Skřivánci na nitích (posléze došlo ke změně názvu filmu na Skřivánci na niti) byl ideově uměleckou radou skupiny Juráček-Kučera jednomyslně schválen 17. prosince 1968. 39 Již předtím, v průběhu září, byla vedena jednání se zahraničním partnerem o možné koprodukci. Předpokládalo se, že koprodukční vklad by spočíval především v dodání západní barevné filmové suroviny Eastmancolor, na jejíž nákup disponoval Barrandov pouze velmi omezenými devizovými prostředky. Jednání s řecko- -italským producentem Morisem Ergasem 40 však nebylo úspěšné, a vedení studia se proto dohodlo na spolupráci s mnichovským Betafilmem. 41 Přípravné práce byly zahájeny 1. dubna 1969. 42 V průběhu prázdnin přišlo na filmaře natáčející v kladenských hutích udání od tamních zaměstnanců. Ti oznámili, že na jejich pracovišti vzniká protistátní film. Samotné udání se pravděpodobně ztratilo, dochovala se však odpověď vedení tvůrčí skupiny ústřednímu řediteli Poledňákovi, jenž se 59 Československý film na cestě k normalizaci 39 Archiv Barrandov Studio, a. s., Sbírka scénáře, Produkční zpráva k filmu Skřivánci na niti. IUR skupiny (v níž zasedali například Ester Krumbachová, Zdeněk Mahler, František Hrubín či Rudolf Hrušínský) ve svém vyjádření konstatovala: IUR vítá na tomto scénáři zejména, že trpká padesátá léta jsou v něm zpracována jinak, než jsme tomu byli dosud zvyklí. Autorům se podařilo vytvořit z této látky básnické svědectví, které podstatně přesahuje své dobové a lokální vymezení. 40 Řecký rodák Moris Ergas (1922 1995) patřil mezi významné italské producenty padesátých a šedesátých let. Podílel se mimo jiné na produkci snímků Generál della Rovere (Roberto Rossellini, 1959), Vanina Vanini (Roberto Rossellini, 1961) či Step (Alberto Lattuada, 1962). Do československé kinematografie zasáhl zejména jako producent filmu Zbehovia a pútnici (Juraj Jakubisko, 1968). 41 Archiv Barrandov Studio, a. s., Sbírka scénáře, Produkční zpráva k filmu Skřivánci na niti. 42 Tamtéž.

60 na celou záležitost dotazoval. Je datována 6. srpnem 1969. Vedení skupiny v ní upozorňuje, že kniha, podle níž film vzniká, povídková sbírka Bohumila Hrabala Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet, byla vydána již v roce 1965 a byla čtenáři i diváky oceněna jako osvobodivé, básnicky inspirované vyprávění s hluboce humanistickým podtextem. [ ] Skupině není známa jediná kritika, v níž by Hrabalovi od roku 1965 dodnes byl vyčten záměr očernit či pošpinit v tomto díle pozitivní socialistické ideály naší společnosti. 43 Poledňák se s tímto vysvětlením spokojil a záležitost udání tak byla vyřešena. Podle produkční zprávy se navzdory nepřízni počasí, kdy se často muselo čekat na vhodné světelné podmínky, podařilo zkrátit natáčení o jednadvacet dnů. 44 Již 10. září byla na vyžádání koprodukčního Betafilmu v Mnichově uspořádána projekce obrazové části servisky bez zvuku. Koprodukční společnost neměla k předvedenému materiálu žádné výhrady ani připomínky. 45 Dne 24. října se pak uskutečnila projekce pro nového ústředního ředitele Jiřího Purše, který však servisku v předvedené podobě neschválil. Stejně tak ji neschválilo ani vedení skupiny. 46 Vzhledem k tomu, že vadily věci objevující se už v původním scénáři, za nějž se skupina jen nedlouho předtím postavila (viz odpověď Poledňákovi), vše nasvědčuje tomu, že šlo především o pokus film zachránit. Krátce po výměně v čele Československého filmu (Jiří Purš byl jmenován 23. září) se zřejmě zdálo, že vhodně upravený film by ještě mohl schvalovacím sítem projít. Ředitel studia Vlastimil Harnach zaslal 14. listopadu na Ústřední ředitelství Československého filmu dopis 43 Archiv Barrandov Studio, a. s., Sbírka scénáře, Složka Skřivánci na niti. 44 Archiv Barrandov Studio, a. s., Sbírka scénáře, Produkční zpráva k filmu Skřivánci na niti. 45 Tamtéž. 46 Tamtéž.

KINEMATOGRAFIE ZAPOMNĚNÍ s výčtem změn a střihových úprav doposud provedených na filmu. 47 Mnohé z toho, co známe z nynější podoby snímku, bylo změněno. Došlo k odstranění úryvku z písně Budujeme, který uváděl film ještě před titulky. Byl také změněn text těchto titulků, vymezující základní časoprostorové určení příběhu a do značné míry již navozující jeho ironizující polohu. Změnila se také řada dialogů, pokud v současném kontextu s politickou situa cí mohly vyznít jinak, než jak autoři zamýšleli v době, kdy film byl psán a natáčen. Touto snahou byly zpětně neseny i všechny ostatní úpravy. 48 Vypuštěna byla scéna, kdy se příslušník SNB účastní koupání malé cikánky. A především v jednom natáčecím dnu navíc měla být podle údajů v produkční zprávě přetočena scéna návštěvy hutí vysokým stranickým činitelem. Tedy pasáž, v níž herec Vladimír Šmeral ztvárňuje figuru, která mohla připomínat postavu Zdeňka Nejedlého. S jiným dialogem a jiným hercem byla tato scéna přetočena tak, aby nepřipomínala žádného z konkrétních vedoucích politiků. 49 Karel Kochman, vedoucí produkce Skřivánků na niti, ale tuto informaci popírá: Nic se nepřetáčelo. Scéna se Šmeralem byla vystřižena a bohužel se ztratila. Byla to jediná část filmu, kterou se jim opravdu podařilo z toho negativu filmu dostat. Takže v kopiích je dubl, to je poznat. 50 Potvrzuje to i režisér Jiří Menzel. Podle něj byla scéna s Nejedlým vystřižena, následně střihačkou 61 Československý film na cestě k normalizaci 47 Dopis byl adresován Josefu Bulínovi, vedoucímu ekonomického odboru ústředního ředitelství. Šlo totiž také o to, že o film měly zájem některé nesocialistické státy a nebylo zřejmé, zda jim snímek v této podobě (pokud vůbec) bude možné prodat. Archiv Barrandov Studio, a. s., Sbírka scénáře, Složka Skřivánci na niti. 48 Tamtéž. 49 Tamtéž. 50 Rozhovor s Karlem Kochmanem vedený autorem v Praze dne 9. prosince 2010.

62 Jiřinou Lukešovou uschována a do filmu se vrátila až při jeho premiérovém uvedení v zimě 1990. 51 Dopis Harnach ukončuje slovy: Změny jsou tak podstatné, že doporučujeme, aby kopie byla znovu předvedena ústřednímu řediteli. 52 Na Puršovo následné rozhodnutí však tyto změny neměly žádný vliv. Film byl uzavřen do trezoru s odůvodněním: Režisér Jiří Menzel podle Hrabalových povídek zkušeně vytváří dojem, že komunisté, kteří jsou ve vedení hutí na Kladně, i ostatní funkcionáři, kteří do hutí dojíždějí, jsou vesměs lidé neschopní, kteří nejednají podle svého přesvědčení, ale pouze z kariérismu. Naproti tomu do hutí násilně nasazení brigádníci a trestankyně, které zde pracují, byli jediní opravdu citliví lidé s humanitními ideály. [ ] Je to útok, který velmi rafinovaně využívá to, co bylo již dříve použito k útoku proti straně neobjektivním zkreslováním situace v padesátých letech. 53 Dalším filmem neuvedeným už v roce své výroby do kin byla Smuteční slavnost režiséra Zdenka Sirového a scenáristky Evy Kantůrkové. Ta zde s režisérem zpracovala svůj stejnojmenný román. Literární scénář byl schválen 23. října 1968 a první natáčecí den byl určen na 10. února 1969. 54 Štáb čekalo náročné natáčení na Českomoravské vysočině, kam museli být denně z pražských divadel přiváženi hlavní herečtí představitelé, které vedení divadel odmítlo na delší dobu uvolnit. Vzhledem ke světelným podmínkám daného ročního období a použité černobílé surovině nebylo 51 Srov. To, co dělám, má mít smysl. Rozhovor Jana Lukeše s Jiřím Menzelem. Iluminace 9, 1997, č. 25, s. 136 155. 52 Archiv Barrandov Studio, a. s., Sbírka scénáře, Složka Skřivánci na niti. 53 Zpráva o situaci v oblasti českého filmu, c. d. 54 Archiv Barrandov Studio, a. s., Sbírka scénáře, Produkční zpráva filmu Smuteční slavnost.

KINEMATOGRAFIE ZAPOMNĚNÍ přitom možné natáčet déle než jen několik málo hodin během nejjasnějších částí dne. Krom toho se přidala i celková nepřízeň počasí, kdy v důsledku silného sněžení a prudkého větru některé dny nebylo možno filmování vůbec zahájit. 55 Zároveň tvůrce tlačil čas. Kvůli obtížnému nasazování herců a jejich koordinaci s rozsáhlým komparzem muselo být současně roztočeno několik exteriérových motivů. Všechny se ovšem odehrávaly na sněhu, a tak musel štáb spěchat, aby byl rychlejší než jarní obleva. Film také za žádnou cenu nesměl vypadnout z výrobního plánu roku 1969. Autoři tušili, že pozdější dokončení snímku by vzhledem k jeho tematice mohlo znamenat, že už nebude dokončen vůbec. Poslední filmovací den nakonec v důsledku uvedených vlivů proběhl až 28. června 1969. Došlo nejen k překročení natáčecího plánu, ale i schváleného rozpočtu. 56 V této souvislosti je ovšem zajímavé, že Zdenek Sirový ve svých vzpomínkách psaných s odstupem čtrnácti let, v roce 1983, uvádí něco jiného: Nikdo nás nehonil, a přesto jsme byli daleko před plánem, pan produkční Hájek se tvářil velice spokojeně. Z denních prací jsme měli výborný pocit, získal jsem jistotu, že to špatný film nebude. 57 První kopie byla hotova 24. září 1969, tedy den po nástupu Jiřího Purše do funkce ústředního ředitele. Bylo konstatováno, že film vyvolává v divákovi soucit s kulakem, kterého se snaží důstojně pohřbít jeho žena. Rozehrává se zde celý seriál prostředků, aby byl vyvolán soucit s tou ženou, aby se zkreslily příčiny kolektivizace, jednostranně se ukazují některé nedostatky i výsledky kolektivizace. Komunističtí funkcionáři jsou kresleni podobně jako ve filmu Skřivánci na nitích. Film natočil režisér Zdeněk Syrový [!] 63 Československý film na cestě k normalizaci 55 Tamtéž. 56 Tamtéž. Původně schválený rozpočet byl 2 900 000 Kčs, což u takto náročného typu filmu, realizovaného převážně v exteriéru, v obtížných klimatických podmínkách a s početným komparzem, byla poměrně skromná částka. Po překročení činil rozpočet 3 300 000 Kčs. 57 Sirový, Z.: není zač, řekl Bůh. Praha: Český spisovatel, 1996, s. 100.

64 podle scénáře E. Kantůrkové. 58 Premiéra se tak uskutečnila téměř symbolicky až 16. listopadu 1989 na půdě Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Ucho režiséra Karla Kachyni a scenáristy Jana Procházky je spolu s Menzelovými (a Hrabalovými) Skřivánky na niti patrně divácky nejznámějším titulem z celé skupiny trezorových filmů. Filmová povídka Jana Procházky 59 byla dramaturgii TS Švabík-Procházka odevzdána 5. ledna 1969; hned následující den byla ideově uměleckou radou skupiny schválena. 60 Literární scénář, na kterém s Procházkou spolupracoval režisér Kachyňa, schválila IUR skupiny 21. dubna. 61 Jak dokládají produkční záznamy, velkou váhu přikládal Kachyňa hereckému obsazení ústředního manželského páru Ludvíka a Anny. Bylo zřejmé, že na jejich výkonech se film do značné míry zakládá. Pozvání na kamerové zkoušky pro hlavní ženskou roli obdrželo celkem deset adeptek. Byly mezi nimi mimo jiné Jiřina Jirásková, Karolina Slunéčková, Milena Dvorská, Jana Hlaváčová, zpěvačka Eva Pilarová a samozřejmě Jiřina Bohdalová, která roli nakonec získala. Pro postavu Ludvíka byli vedle Radoslava Brzobohatého, pro něhož se režisér po kamerových zkouškách rozhodl, zvažováni také Vladimír Brabec, Josef Somr, Luděk Munzar, Eduard Cupák, Josef Vinklář a Miroslav Zounar. 62 58 Zpráva o situaci v oblasti českého filmu, c. d. 59 Podobně jako u jiných Procházkových námětů se i tady počítalo s následným (či souběžným) vydáním povídky také v literární podobě, k čemuž ale v té době již nedošlo. V roce 1983 Procházkovu předlohu v Rakousku znovu zfilmoval Pavel Kohout jako televizní film. Ústřední dvojici ztvárnili herci z vídeňského Burgtheateru, jednoho z fízlů Pavel Landovský. Srov. Jachnin, B.: Jan Procházka. Praha: ČSFÚ, 1990, s. 29. 60 Archiv Barrandov Studio, a. s., Sbírka scénáře, Produkční zpráva filmu Ucho. 61 Tamtéž. 62 Tamtéž.