Exkurze do Českého rozhlasu Brno

Transkript

1 Exkurze do Českého rozhlasu Brno Datum konání: Místo konání: Český rozhlas Brno Počet účastníků: 16 Zpracovali: Tomáš Pokorný, Adéla Nevěčná V rámci předmětu Odborná přednáška a exkurze jsme se v pátek 15. listopadu 2013 sešli v počtu 16 lidí před budovou Českého rozhlasu Brno. V rozsáhlých prostorách Českého rozhlasu nás čekala přednáška a diskuze. Na těchto stranách vám umožníme nahlédnout do nitra této rozhlasové stanice. Od rozhlasového pravěku až k digitalizaci Český rozhlas Brno sídlí na ulici Beethovenova 4 ve funkcionalistické budově bývalé banky. Rozhlas zde našel místo po roce 1948, jeho historie je však mnohem obsáhlejší. První vysílání se uskutečnilo v květnu roku 1923 a již 1. září 1924 vysílal pravidelný Brněnský radiožurnál. Vysílání obsahovalo krátké čtené zprávy, ale i živá vystoupení. Velmi oblíbená byla různá dramata, ve kterých účinkovalo mnoho brněnských herců. Technika a přístroje byly primitivní a neexistovala možnost záznamu, takže se všechno včetně hudby muselo vysílat živě. Prvním ředitelem Českého rozhlasu Brno se stal Ing. Antonín Slavík. Díky jeho práci se v rozhlasu neobjevovaly pouze zprávy, ale i dramatická tvorba, spolupracoval například s českým spisovatelem Františkem Kožíkem. Ing. Slavík byl v roce 1942 popraven nacisty za partyzánskou činnost a na jeho počest je ve vstupní hale mramorová deska k uctění památky. Po Únoru 1948 nastaly v rozhlasu neblaze proslulé čistky politicky nepohodlných pracovníků, které se

2 poté se stejnou intenzitou vrátily na přelomu let šedesátých a sedmdesátých, kdy byla propuštěna celá literární redakce v čele s Janem Skácelem. Díky záznamové technice bylo také možné snadno cenzurovat vysílání. Zpravodajství se nejdříve schvalovalo, sporné pasáže byly vystřiženy, a teprve poté se poslalo zpět do budovy rozhlasu a mohlo být odvysíláno. Struktura produkce se časem měnila. Rozhlas přestal vysílat pouze regionální pořady, díky záznamové technice bylo možné hotové pořady převážet a vysílat na celém území republiky. Dnes tomu není jinak, takže například slavný pořad Toulky českou minulostí se v Brně natáčí od svého vzniku v roce Funkce, význam a technika rozhlasu se tak během posledních 89 let výrazně změnila. Zásadní zlom nastal digitalizací, která významně proměnila produkci rozhlasových pořadů i způsob jejich uchování. Brněnské studio ČRo Po vyslechnutí přednášky o nejdůležitějších historických souvislostech nás čekala prohlídka budovy. Jako první jsme zhlédli studia, která přímo nevysílají. Nahrávají se zde rozhlasové hry a pořady, které se pak obvykle vysílají celostátně. Viděli jsme pomůcky sloužící k ilustraci zvuků (například okenice na zdi, falešné dveře, schody, jejichž vrzání nelze zvukově jinak napodobit) a také plenér. Plenér je nadpozemská místnost konstruovaná tak, aby v ní bylo absolutní ticho. Na stěnách má hranoly, díky kterým se v místnosti neodráží zvuk a zároveň je výborně zvukově izolovaná. Delší pobyt je pro člověka údajně nemožný, přesto se našlo několik nadšenců z řad studentů, kteří by zde moc rádi chvíli strávili.

3 Po této prohlídce jsme se přesunuli do druhého patra, kde jsme navštívili tamější archiv, takzvanou fonotéku. Český rozhlas Brno zde uchovává různé koncerty, dramatickou tvorbu a jiné zvukové záznamy. A přestože má ČRo hlavní archiv v Praze, tak zde najdeme zaznamenané tisíce hodin vysílání. Vysílaní prakticky Ve třetí části exkurze nás čekalo to nejzajímavější, dostali jsme se totiž přímo k vysílání a k jeho přípravě. Český rozhlas Brno má dvě vysílací studia (jedno hlavní a druhé záložní) a zpravodajskou místnost, jak se dnes často říká, newsroom. Vysílá se společně pro Jihomoravský a Zlínský kraj, například v pátek se pravidelné relace vysílají právě z malé pobočky rozhlasu ve Zlíně, z Brna pouze zpravodajství v každou celou hodinu. Zpravodajství v rozhlase má svá specifika, se kterými jsme se během výkladu seznámili. Zpravodajství musí být krátké a stručné, na rozdíl od textu se v nich posluchač nemůže vracet, proto se nevyužívají složitější větné konstrukce. Používají se běžné výrazy, které jsou širokému publiku srozumitelné. Zřetelná výslovnost a přiměřená rychlost je samozřejmostí, ale až při živém vysílání si někteří z nás uvědomili, jaké mimořádné nároky jsou na moderátora kladeny. Důležité je také skládání zpráv, protože posluchač nemůže žádnou z nich přeskočit, jako je tomu u psaného textu. Na zpravodajských listech nás překvapila forma, kterou byly zprávy zapsány. Text totiž odporoval spisovné formě jazyka a obsahoval výrazy jako 9-ti namísto správného devíti. Tento neobvyklý zápis je volen tak, aby moderátorovi co nejvíce ulehčil práci. Gramatická správnost není důležitá, texty totiž slouží pouze ke čtení.

4 Na závěr naší exkurze jsme ve volné diskuzi probrali další otázky týkající se Českého rozhlasu. Dozvěděli jsme se bližší informace z oblasti financování rozhlasu, které zajišťují především koncesionářské poplatky, dále o povoleném pětiminutovém limitu vysílání reklamy denně. Překvapilo nás, že ve vysílání nesmí být tři pomalé písně za sebou. Zajímavé byly také informace o věkovém složení posluchačů, jejich počtu a mnoho dalších zajímavostí. Tím jsme naši dvouhodinovou exkurzi ukončili a seznámeni s praktickým chodem rozhlasu jsme se vydali domů.

5