KŘESŤANSKÉ CÍRKVE V OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI Jabok 2014
Bergoglio se inspiruje teologií lidu, opakuje se jako refrén od nástupu papeže Františka. Avšak jen málokdo má přesné znalosti o tomto jihoamerickém odvětví teologie osvobození. Do italských knihkupectví nyní přichází první systematické dílo, nazvané Úvod do teologie lidu z pera argentinského teologa Cira Enriqueho Bianchiho. 2
Kdyţ jako církev přistupujeme k chudým, abychom je provázeli, konstatujeme, ţe i přes enormní kaţdodenní těţkosti proţívají transcendentní smysl ţivota. V jistém smyslu ještě neuvízli v konzumismu.. Ţivot směřuje k něčemu, co tento ţivot přesahuje. Ţivot závisí na Někom (s velkým N) a tento ţivot potřebuje spásu. To všechno je hluboce přítomno v našem lidu, třebaţe není schopen to formulovat pojmovým aparátem. Transcendentní smysl ţivota patrný v lidovém křesťanství je antitezí sekularizace šířící se v moderních společnostech. To je klíčový bod. Kdybychom to chtěli vyjádřit antagonisticko-agresivními agresivními kategoriemi, řekli bychom, ţe víra našeho lidu uštědřuje políček postojům sekularizace. Proto lze říci, ţe lidová zboţnost je aktivní evangelizující silou, která obsahuje účinný protilék na rozmáhající se sekularizaci. Dokument z Aparacidy to vyjadřuje podobně: Lidová zboţnost.. je v sekularizovaném prostředí, kde naše národy ţijí, stálým a velkolepým vyznáním ţivého Boha, který působí v dějinách, a řečištěm předávané víry (Dokument z Aparecidy,, 264). 3
Evangelický domov ohrozil životy klientů, přestal jim dávat léky Středisko péče pro staré Diakonie Sobotín chtělo od Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) víc peněz, ta odmítla, a tak s ní středisko nepodepsalo smlouvu. Církevní domov důchodců následně propustil většinu sester a přestal podávat léky klientům VZP, kterých je 80 procent z celkového počtu 144. (Novinky.cz) 4
PROHLÁŠENÍ ČCE A DIAKONIE ČCE K SITUACI V SOBOTÍNĚ Vedení Českobratrské církve evangelické i její diakonie se důrazně ohrazují proti lživé mediální kampani k situaci ve středisku Diakonie v Sobotíně. Po prověření všech dostupných informací konstatují, že ze strany diakonie nedošlo k žádnému pochybení natož ohrožení života klientů, jak bylo některými médii i VZP prezentováno. 5
Papež František se setkal v salónku auly Pavla VI. s kubánským prezidentem Raulem Castro. Byl jsem udiven papeţovou moudrostí a mírností. Čtu všechny jeho promluvy. Pokud bude papeţ nadále mluvit tak jako dosud řekl Raul Castro pak se i já vrátím do katolické církve. V kaţdém případě však dodal budu přítomen na všech bohosluţbách, které bude papeţ slouţit během chystané zářijové návštěvy na Kubě. Prezident Castro také zmínil, ţe on i jeho bratr Fidel studovali na škole vedené jezuity. 6
7. KOINONIA, LITURGIA 7
Činnosti církve MARTYRIA - svědectví (služba slova) LEITURGIA - slavení (bohoslužba) DIAKONIA - služba (sociální práce, zdravotnictví, školství) KOINONIA - společenství (budování obcí a správa církve) Svědectví o Ježíšovi (J 21,24) Ježíšův příkaz (Mt 28,16-18) Šíření v římské říši (Skutky) Předávání víry v církvi Misie od 15. století Nová evangelizace Ježíšova večeře (všechna evang.) Slavení Večeře Páně Křest a další bohoslužby Liturgická pluralita Odlišný vývoj v různých církvích Obnova liturgie na 2.vat.koncilu Ježíš: sociální cítění, přikázání lásky (Mt 22,34-40) Církev: skutky tělesného milosrdenství, hlavní nositelka sociální práce, zdravotnictví a školství ve středověku Ježíš: volba apoštolů (Mt 4,18-22) Skutky:zakládání církevních obcí Různé modely organizace církve Preevangelizace Evangelizace Katechizace Vyučování náboženství Kázání Přípravy na svátosti Duchovní doprovázení Večeře Páně mše Křest Další svátosti (katol., prav.) Společná četba Písma Bohoslužebná architektura, výtvarné umění, hudba Sociální práce Zdravotnictví Školství a výchova Pastorační poradenství Pastorační péče Vedení a animace církevních obcí (farností, sborů) Pastorace sociálních skupin Ekonomika Organizace a management 8
Farnost / sbor / obec základní pastorační struktura církve Původ v době apoštolské (Parochia lat., z řec. Paroikia: paroikein bydlet vedle, paroikos soused), Se všemi funkcemi, které plní farnost dnes, se setkáváme jiţ v prvních křesťanských obcích (Sk) pravzor farnosti. Znaky, platné dodnes i v ekumenickém kontextu: Zřizovány biskupem a jemu podřízeny (součást diecéze) Vlastní kostel s křtitelnicí Vlastní farář Územní hranice: ne vždy, paralelně vznikaly personální farnosti řeholní, dvorské, národnostní 9
Farnost sbor Definice: : Společenství věřících vymezené místně, pod vedením duchovního správce zastupujícího biskupa. Místo, kde se uskutečňuje církev základní buňka církve: farnost je církví v malém. Podstatné znaky LG: : hlásání Boţího slova, slavení Večeře Páně, jednota v lásce. Farnost realizuje všechny oblasti poslání církve (SSSS), i kdyţ na různé z nich klade různý důraz: Svědectví: evangelizace, kázání, katecheze, vyučování náboţenství. Společenství: součást společenství místní a světové církve; management a ekonomika; podpora vytváření vztahů a různých skupin uvnitř farnosti. Slavení: liturgie a svátosti Služba: farní charita, pomoc starým, nemocným, rodinám, sociálně potřebným 10
Právní (kanonický) pojem farnosti CIC, can. 515 552 (Kniha II, Hlava 6): definice farnosti a kvazifarnosti, ustanovení a povinnosti faráře, administrátora farnosti, skupiny farářů, příp. faráře a farních vikářů; vedení farní administrativy (matriky), pastorační a ekonomická rada. Farnost zřizuje a ruší diecézní biskup, je právnickou osobou. Definice (can.. 515): Farnost je určité, natrvalo zřízené společenství křesťanů v místní církvi, svěřené pod vedením místního biskupa do pastorační péče faráři, jako jejímu vlastnímu pastýři. Farnost územní nebo osobní (can. 518). Farář: : je ustanoven biskupem na dobu neurčitou (522), musí být knězem (521), můţe být více kněţí, z nichţ jeden je odpovědný (517), jedná jménem farnosti statutární orgán (532), sídlí ve farnosti blízko kostela (533), má povinnost hlásat slovo Boţí, slavit svátosti (528), pečovat (doprovázet) o své farníky (529), v 75 letech se musí zříci úřadu (538), při neschopnosti faráře nebo uvolnění farnosti jmenuje biskup administrátora (539-540), 540), farní vikář kněz, ustanoven biskupem (545-548). 548). Rada: : ekonomická povinná (537), pastorační podle diecézního práva (536) KKC 2179: : cit CIC 515; KKC 2226: : Farnost je pro křesťanskou rodinu eucharistickým společenstvím a srdcem liturgického ţivota; je to výsadní místo katecheze dětí i rodičů. Farnost je základní subjekt i objekt pastorační činnosti církve. Paradigmatická novost: dříve byl subjektem nositelem činnosti církve farář, po koncilu celá farnost, jednotliví členové a skupiny mají různé sluţby a odpovědnosti. 11
Církevní obec v ČCE a CČSH Řím.-kat.: Farář je jmenován biskupem, pastorační a ekonomická rada (z poloviny volené farníky) mají poradní hlas. ČCE: sborové shromáţdění volí staršovstvo a kazatele, toho pak ustanovuje synodní senior. Staršovstvo je nositelem správní moci. Podobně CČSH Rada starších. Oddělení duchovní správy od ekonomické a správní. Pojmy: farní sbor sborové shromáţdění staršovstvo kazatel; seniorát senior; povšechná církev synodní rada synodní senior. CČSH: shromáţdění náboţenské obce volí radu starších a faráře, toho pak ustanovuje biskup. Rada starších je nositelem správní moci. Oddělení duchovní správy od ekonomické a správní. Pojmy: náboţenská obec shromáţdění NO rada starších farář; diecéze biskup; církev patriarcha 12
Základní pastorační model Animační jádro Pastorační společenství Členové farnosti Obyvatelé obce Pastorační společenství (nejbliţší spolupracovníci faráře, odpovědní za různé resorty, společně se radící a rozhodující o celku, vytvářejí pastorační projekt farnosti), jeho animační jádro (zaručuje duchovní a teologickou identitu: skupina kněţí, řeholníků, zaměstnanců, teologicky vzdělaných lidí) Okruh přímých adresátů poslání (věřící, kteří se zúčastňují liturgického ţivota farnosti praktikující; formálně všichni pokřtění) a jejich další aktivity: různá společenství, katecheze, charita apod. Ostatní obyvatelé farnosti,, skupiny, úřady, instituce apod.: spolupráce na úrovni místní samosprávy, vzdělávacích institucí, zdravotnických a charitativních institucí. Farnost jako komunitní centrum, podílí se na komunitním plánování. 13
Liturgie Slovo liturgie pochází z řečtiny (leitourgia) a označuje sluţby athénských občanů pro společenství. V septuagintě chrámová sluţba kněţí a levitů, v NZ obojí plus bohosluţba a další významy. V raném křesťanství se liturgií rozuměla jak sluţba obci tak sluţba Bohu. V křesťanství převáţil druhý význam, dnes chápán stejně v celé ekuméně: veřejná bohosluţba církve. Teologie liturgie: Spasitelné Boţí působení se děje ve slově a ve svátostech proto sluţba slova a sluţba svátostí jsou nejdůleţitější činnosti církve (vedle nich ještě sluţba lásky). Pokračování uskutečňování díla spásy symbolická připomínka Boţího konání v liturgii (z NZ ţivot Jeţíše Krista: poslední večeře, modlitba, společenství apoštolů, křest atd.) spojená s vírou, ţe i v této reálné chvíli a na tomto místě skrze tuto symbolickou připomínku Bůh působí. Definice liturgie: společná bohopocta církve protoţe je společná, musí mít sdílený řád. Protoţe je to bohopocta, jeţ se týká duchovních hodnot a pojmů, které nelze sdílet pojmoslovím materiálně časového světa, staví na symbolickém vyjadřování 14
Historie liturgie Zprávy o Poslední večeři Nového zákona (zpřítomnění této svaté události se uskutečňovalo slavnostmi Večeře Páně) a poslání křtít od Jeţíše Krista = hlavní dvě události, které si církev připomínala společnou bohosluţbou a vţdy věřila, ţe v nich přímo působí Bůh, nezávisle na kvalitě udělovatele i přijímajícího. Shromáţdění na památku večeře Páně se konalo v neděli, kolem ní se vytvářel rituál modliteb a čtení biblických textů. Prvotní prvky liturgie: křest, večeře Páně, slavení neděle. Postupně vznikaly další společné modlitby (modlitba hodin poustevníci, mniši), obřady, ţehnání a svátosti pluralita. Jednotlivé podoby liturgie vycházely z místních kultur, během prvních 8 staletí jich vzniklo mnoho (základní dělení: východní západní), některé se dochovaly jako ţivé dodnes (např. římská, milánská, maronitská, syrská, byzantská). V naší kultuře od 9. stol. převáţila liturgie římská, z níţ vychází současná liturgie jak katolická tak protestantská. 15
Slovanská liturgie Konstantin a Metoděj sice pařili k východní části církve (konstantinopolský patriarchát), ale byli posláni na území spadající pod pravomoc Říma. Na východě byla běţná liturgická pluralita i pouţívání místních jazyků. Oba bratři, kteří tuto praxi znali a věděli o jejích výhodách, chtěli něco podobného zavést i na Moravě. Jelikoţ jim slovanský jazyk nebyl neznámý (v Soluni, odkud oba pocházeli, ţily slovanské kmeny), přeloţili do něj některé části Bible a hlavní liturgické texty. K jejich pouţití dostali dovolení i z Říma, přestoţe římská církev v té době pouţívala výhradně latinu. Výsledná liturgie byla nakonec historickým unikátem: jako jediná liturgie pod pravomocí Říma uţívala jiný jazyk neţ latinu ve své vnější podobě kombinovala rituály východní s rituály římskými. 885 ji papeţ Štěpán V. zakázal. Na krátkou dobu byla ještě oţivena v benediktinském klášteře v Sázavě, ale i tam muselo být její uţívání ukončeno na základě rozhodnutí papeţe Řehoře VIII. v roce 1080. 16
Stagnace římské liturgie Tridentský koncil (1546 1564) svázal do detailně přesných a závazných instrukcí (tzv. rubrik) ) liturgickou realitu své doby. Tím zablokoval další přirozený vývoj a katolická liturgie tak zůstala po dalších 400 let beze změn. Nesrozumitelnost jazyka (jediným liturgickým jazykem byla latina) a prostorové oddělení mezi knězem a laickými účastníky bohosluţby vedly k nepochopení podstaty liturgického děje a k vytváření souběţných projevů lidové zboţnosti (zpěvy, modlitba růţence, uctívání Nejsvětější svátosti apod.). 20. století: liturgické hnutí reformní kroky papeţe Pia XII. (zavedení večerních mší, zmírnění eucharistického půstu, povolování domácích jazyků pro jednotlivé země, zjednodušení liturgie svatého týdne) konstituce 2. vatikánského koncilu O posvátné liturgii Sacrosanctum concilium. Liturgická reforma se tak stala nejviditelnějším a nejtrvalejším reformním dílem koncilu (Pesch 107). Nezměnila podstatu ani katolické chápání liturgie, ale její vnější podobu: zavedením ţivého jazyka a komunikace mezi knězem a účastníky, změnou uspořádání liturgického prostoru (kněz stojí při bohosluţbě čelem k lidu), a umoţněním liturgických sluţeb laikům (předčítání biblických textů, podávání eucharistie apod.) dala všem přítomným moţnost aktivní a uvědomělé účasti na liturgickém dění. 17
Pokoncilní vývoj a současné trendy 1969: nový Misál, zákaz pouţívání starého 70. a 80. léta: uvolnění, v devadesátých letech proto začal proces směřující k omezování moţností, které liturgická reforma otevřela. Postupné rušení zákazu předkoncilní (tridentské) mše: 1984 dovolil papeţ Jan Pavel II. slavit mši podle misálu z roku 1962 za přísně stanovených podmínek a pouze po dovolení místního biskupa. 2008 Benedikt XVI. tato omezení zrušil a tridentskou mši tak můţe slavit kterýkoliv kněz podle vlastního uváţení. Joseph Ratzinger v některých liturgických otázkách nesouhlasí s reformou koncilu: umístění oltáře (povaţuje za správné, aby všichni zúčastnění měli oltář před sebou, tedy aby kněz stál zády k lidem), koncelebrace (nesouhlasí s tím, aby slavilo mši společně více kněţí), podávání sv. přijímání (nesouhlasí s přijímáním ve stoje a na ruku). V lednu 2009 Benedikt XVI. zbavil exkomunikace čtyři biskupy z Kněţského bratrstva sv. Pia X., které odmítá liturgickou reformu jako celek. Zakladatel arcibiskup Marcel Lefebvre v roce 1988 vysvětil bez souhlasu Vatikánu čtyři kněze na biskupy. Právním důsledkem tohoto kroku bylo jejich vyloučení z církve. Benedikt XVI. dal formálním zrušením jejich exkomunikace najevo svou vůli diskutovat s nimi o plném návratu do společenství církve, a to přesto, ţe nadále nekompromisně trvají na poţadavku zrušení všech koncilních reforem. 18
Liturgie nekatolických církví Východní liturgie: pravoslavné církve a některé východní církve spojené s Římem si zachovaly odlišnou podobu liturgie. Kladou větší důraz na mystický ráz křesťanské bohosluţby, na její nepochopitelnost lidským rozumem. Proto více vyuţívají symbolické mluvy obrazů (ikon), zpěvů, vůní (kadidlo). Zachovávají také striktní oddělenost prostoru, v němţ se odehrává posvátná liturgie, od prostoru pro běţné věřící tyto prostory jsou od sebe v pravoslavných kostelích odděleny bohatě zdobenou stěnou z obrazů svatých (tzv. ikonostas). Protestantská liturgie: reformace zavedla do liturgie uţ v 16. století ţivé jazyky, snaţila se oprostit bohosluţby i bohosluţebné prostory od přehnané emotivní zátěţe a lidových projevů, ale především zvýšila důraz na četbu a výklad slova Boţího textů Bible. Na rozdíl od římskokatolické církve si zachovala liturgickou pluralitu. Katolickou liturgickou reformou došlo ke sblíţení protestantské a katolické liturgie (zejména v důrazu na Boţí slovo), takţe dnes je vnější podoba bohosluţeb v katolické církvi a např. v ČCE velmi blízká. 19
Liturgické symboly Přírodní produkty: voda (křest), olej (biřmování, pomazání nemocných, kněţské svěcení), chléb a víno (večeře Páně / eucharistie). Tělesné postoje: stání (výraz úcty a připravenosti), úklona a klečení (výraz pokory a klanění), sepjaté ruce (výraz uctivosti), rozepjaté ruce (výraz připravenosti k přijetí Boţích darů). Bohoslužebné nádoby: : kalich a miska na chléb a víno, konvička na vodu, nádobky na oleje. Rituální úkony: líbání oltáře nebo knihy evangelií, lámání chleba (symbol společenství, účastníci se dělí o chléb), pozdravení nebo políbení pokoje, vkládání rukou na hlavu druhého (předávání úkolu, sluţby, pravomoci), uţívání kadidla (výraz nejvyšší úcty), označování popelem (symbol pokání a pomíjivosti pozemského ţivota), mytí nohou (podle biblické události, kdy Jeţíš myl nohy svým učedníkům vyjádření ochoty slouţit), ţehnání ohně a postupné rozsvěcování svíček (o velikonocích Jeţíš jako světlo světa), ţehnání pokrmů a jiných předmětů apod. Bohoslužebné oblečení: pochází z doby pozdní římské říše (4. 5. stol.), kdy byl vyšší klérus společensky postaven na roveň vyšším císařským úředníkům a přejal také jejich způsob oblékání a jejich insignie. Kdyţ později převládl v běţném ţivotě zvláště ve střední a severní Evropě nový styl oblékání (kalhoty a krátký kabát), ponechala si křesťanská liturgie starořímské oblečení, které v ní zůstalo dodnes. Liturgické barvy: jde o barvu svrchního liturgického oděvu, který má na sobě kněz v katolické církvi při bohosluţbě. V současnosti se pouţívá pět základních barev: bílá: symbolizuje radost, vítězství, mravní čistotu; pouţívá se v době vánoční a velikonoční, o svátcích Jeţíše, Marie a svatých, kteří nebyli mučedníky; červená: symbolizuje oheň o svátcích svatodušních, nebo krev o svátcích mučedníků a Jeţíšova umučení na Velký pátek; fialová: symbolizuje kajícnost, pokoru, zármutek; pouţívá se v době adventní a postní a při liturgii za zemřelé, kde nahradila dřívější černou; zelená: symbolizuje naději, pouţívá se o všedních dnech a nedělích mimo hlavní křesťanské svátky v liturgickém mezidobí. 20
Svátosti Základním prvkem liturgie jsou svátosti,, o nichţ církev věří, ţe v nich Bůh přímo působí skrze daná znamení a nezávisle na osobě udělovatele i přijímajícího. Původně nebyl tento rozdíl jasně vymezen, do svátostí se počítalo např. svěcení kostela, pohřeb, řeholní sliby počet kolísal od dvou do 40. Nakonec se jich vymezilo 7, které nejvíce provázejí ţivot kaţdého člověka od narození aţ k umírání. Svátost = symbolické znamení reálného Boţího působení. Materie (hmotný symbol) a forma (slovní formule). Pro všechny křesťany dvě základní křest a eucharistie ustanovené Jeţíšem, katolická církev (také pravoslavná, starokatolická, anglikánská) celkem 7 odvoditelné z evangelia nebo z praxe apoštolů Křest: základní svátost, ustanovená Kristem uznávaná všemi církvemi. Působí přijetí do církve, odpuštění hříchu prvotního i osobních, ospravedlnění a účast na novém ţivotě Jeţíše Krista. Má trvalou platnost (křtí se jen jednou), přesně danou formu (trojí ponoření nebo polití a slova), jeho předpokladem je víra (ale lze křtít i malé děti na víru rodičů), proto mu předchází čas uvádění do víry katechumenát. Eucharistie večeře Páně: různé názvy (EK 163), ustanovená Jeţíšem, materie (chléb a víno), forma (konsekrační slova biblická citace); srovnání pojetí katolického, luteránského a reformovaného (Zwingli EK 165-166). 166). Trvalá přítomnost nemocní, druhotně (!) klanění; obě způsoby ekumenické přiblíţení (i luterské pojetí uznává moţnost jediné způsoby v odůvodněných případech). Problém ekumenické pohostinnosti teologické pojetí a zákonné ustanovení! Katolíci a luteráni uznávají reálnou přítomnost, reformovaní pouze památku, v současnosti se však i oni přiklání k formulaci reálné přítomnosti. Především jde o tajemství. 21
7 svátostí Iniciační svátosti: : křest, biřmování a eucharistie tvoří jednotu, plně uschopňují křesťany ke splnění jejich poslání (pojetí katolické a východní, evangelické bez biřmování, mají však konfirmaci). Konfirmace biřmování: katol. a vých. svátost, evang. ţehnání Ordinace svěcení: ve všech církvích existují tři stupně sluţby: episkopální, presbyterální, diakonátní ale v různém pojetí: katol., anglikánské a pravoslavné kněţství jako svátost a nezrušitelné znamení v rámci apoštolské posloupnosti; evangelické pověření dává obec, ordinaci Kristus je neopakovatelná (na rozdíl od instalace); není vázána na specifický způsob ţivota jako v katolickém pojetí (celibát). Svátost manželsví Svátost nemocných: Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Páně. Modlitba víry zachrání nemocného, Pán jej pozdvihne, a dopustil-li li se hříchů, bude mu odpuštěno. (Jakub 5,14-15) 15) Pomazání olejem spojené se smířením a viatikem. 22
Svátost smíření (pokání zpověď) A já ti pravím, ţe ty jsi Petr; a na této skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou. Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi, a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi. (Mt 16, 18 19). Jeţíš jim znovu řekl: Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás. Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: Přijměte Ducha svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou. (J 20, 21 22) Původně bylo odpuštění hříchů spojováno pouze se křtem. Kdo se i po křtu dopustil velmi váţných a veřejně známých prohřešků (vraţda, odpad od víry a cizoloţství), musel podstoupit tvrdé pokání,, které bylo odstupňováno podle váţnosti provinění: modlitby, půst, zákaz manţelského sexuálního styku apod., to vše na přesně stanovenou dobu, která trvala od několika týdnů aţ po mnoho let. Český biskup Kosmas r. 1091 uloţil opatu Boţetěchovi za pokání za to, ţe protiprávně korunoval českého krále, donést do Říma kříţ s ukřiţovaným v ţivotní velikosti (Kadlec I -85). Později (asi od 8. století) individuální zpověď,, do níţ byly zahrnovány i lehké hříchy a která se mohla libovolně často opakovat. Tato praxe vycházela ze zkušeností ţivota mnichů v klášterech, kterým pomáhala k pravidelné sebereflexi a stálému osobnímu zdokonalování pod vedením zkušeného duchovního vůdce. Ekumenický pohled: rozdíl ve svátostném charakteru, v otázce nutnosti prostřednictví kněze a moţnosti hromadného rozhřešení. Pastorační otázky: frekvence zpovědi, její forma (ve zpovědnici, zpovědní místnosti), role zpovědníka (známý, neznámý; duchovní vedení); význam zpovědi při pastoraci v sociální práci (nemocnice, věznice apod.). 23
Liturgika Liturgika = věda o liturgii: : dějiny, teologie, liturgický prostor, čas, hudba, právo. Čeští odborníci a autoři: František Kunetka,, Zdeněk Demel (hlavně historie), Pavel Hradilek. Liturgický čas: : rok (začíná adventem, další doby se počítají podle data velikonoc pohyblivě, centrum: velikonoce); neděle (oslava vzkříšení, prapůvod chápání liturgického času, v kat. církvi povinnost klidu a účasti na mši); pátek postní den; systém svátků v kat. církvi (svatí podle data většinou úmrtí, kategorizace slavnosti, svátky, památky; příklady mariánské, Cyril a Metoděj, Petr a Pavel, Václav ); otázka kanonizací!? Liturgický prostor: : historie chrámové architektury (domácí bohosluţby, římské baziliky, historické stavební slohy, logika gotických katedrál a barokního triumfalismu,, moderní chrámová architektura příklady); Liturgická hudba: : historie, druhy, zvláštní místo chorálu a varhan, diskuse o moderní hudbě. Liturgické knihy: : misál, lekcionář, obřady svátostí, breviář. Problém lidové zbožnosti: : na rozdíl od liturgických úkonů není upravována církví, počítá se spontánní kreativitou (často ovšem podporována kněţími a představiteli církve); církev se vyjadřuje pouze při označování excesů (růţenec, litanie, kříţové cesty; procesí, poutě, poutní místa; úcta mariánská a dalších svatých, problém zjevení; eucharistická úcta ) 24
Svátostná katecheze Udělování svátostí je v církvích tradičně vyuţíváno ke vzdělávání ve víře katechezi. Křest dětí: informace rodičů podle jejich vyspělosti. Podmínkou je předpoklad křesťanské výchovy. Křest dospělých (už asi od 14 let): katechumenát (koncilem obnovená stará tradice církve pracovat s liturgickou příručkou) cíle: upevnit víru a její spojení s ţivotní praxí, získat systematické vzdělání v nauce víry, zapojit se do společenství církve (najít v ní domov); měl by trvat alespoň rok, křest nejlépe o velikonocích; systematicky podané učení víry, zároveň osobní doprovázení ručitel, později kmotr (nejlépe účast v komunikativní katechumenátní skupině), postupné iniciační obřady. První zpověď a eucharistie dětí: zpravidla v prostředí farnosti, nikoli školy, věk 5 8 let (schopnost rozlišovat dobro a zlo, chápat rozdíl mezi obyčejným a eucharistickým chlebem), první systematická katecheze. Biřmování: : svátost dospělosti, letnice, naplnění Duchem, u nás nejčastější věk odchodu ze ZŠ, kdy je pastoračně poslední moţnost zachytit mladé lidi před odchodem z kostela. Příprava se pak chápe jako obnovená základní katecheze přizpůsobená dospělejšímu chápání uvedení do dospělé víry. Manželství: : v širším kontextu další moţnost základní katecheze pro lidi, kteří uţ ji zapomněli ze školy nebo jsou dosud církví nedotčeni. Uţší: příprava na manţelství: poučení o teologické podstatě, církevně právních aspektech, morálních povinnostech, psychologických a medicínských aspektech, liturgii svátosti. 25