Wolfgang Amadeus Mozart KOUZELNÁ FLÉTNA divadlofxšaldy
Lukáš Bařák Tereza Mátlová Wolfgang Amadeus Mozart KOUZELNÁ FLÉTNA Dirigent Režie Scéna Kostýmy Překlad prózy Sbormistr Asistentka režie Dramaturgie Hudební příprava František Babický Luděk Golat Jaroslav Malina Helena Anýžová Pavel Eisner Tvrtko Karlovič Jana Ottová Linda Keprtová Maxim Biriucov Tatiana Drybas Soňa Godarská Jakub Tolaš PRVNÍ PREMIÉRA DNE 25. ZÁŘÍ 2015 DRUHÁ PREMIÉRA DNE 3. ŘÍJNA 2015 OD 19.00 HODIN V ŠALDOVĚ DIVADLE
OSOBY OBSAZENÍ Sarastro Tamino Mluvčí Královna noci Pamina První dáma Druhá dáma Třetí dáma Papageno Papagena Monostatos První kněz, 1. ozbrojenec Druhý mluvčí, 2. ozbrojenec Jaromír Nosek, Pavel Vančura Michal Bragagnolo, Ondřej Koplík Oldřich Kříž, Jaroslav Patočka Mariana Hochelová, Vanda Šípová Tereza Mátlová, Barbora Řeřichová Eva Kývalová, Lívia Obručník Vénosová Lucie Laubová, Věra Poláchová Blanka Černá, Alžběta Vomáčková Lukáš Bařák, Jakub Tolaš Soňa Godarská, Lucie Vagenknechtová Dušan Růžička, Jiří Bartoš Sturc Jiří Bartoš Sturc, Jakub Turek Dario Grbič, Anatolij Orel Otroci Tři géniové Zdeněk Nádeník, Bořek Shejbal, Jan Pallas Anna Voideová, Daniela Plaskurová Lenka Šťastná, Vendula Povolná Johana Matunová, Vojtěch Černý Tři dívky Zajíci Srnky Myšák Lvi Marie Lea Šimice, Anna Červeňová, Lucie Karbanová Natálie Mičjarová, Anežka Nocarová Laura Levko, Tomáš Levko Václav Vaněk Marie Lea Šimice, Lucie Karbanová Isis Osiris Laura Levko Tomáš Levko Orchestr a sbor DFXŠ Inspice Nápověda Marian Mičjar Alena Režná Mariana Hochelová Barbora Řeřichová
MOZART Osobnost skladatele Wolfganga Amadea Mozarta je natolik známou veličinou, že jen málokdo může nesouhlasit s jeho géniem přesahující běžné vnímání evropské hudební kultury. Již jako malý chlapec byl právem prezentován jako zázračné dítě a za svůj poměrně krátký život (27. ledna 1756 5. prosince 1791) zkomponoval na 626 kompozic, rozličných forem a charakterů, opusů světských i sakrálních, kompozic svébytných podob a tvarů. Přestože byl Mozart sedmým, nejmladším dítětem Anny Marie a Leopolda Mozartových, byl to pouze on a jeho starší sestra Maria Anna, nazývaná Nannerl, kteří se dožili dospělého věku a právě s Nannerl procestoval již v dětských letech mnoho evropských zemí. Na konci sedmdesátých let se Mozart vrací do svého rodného Salcburku, jako varhaník a dvorní skladatel. Protože však hovoříme o osobnosti, kteréžto nestačí chronologické srovnání v dějinných kapitolách či jednoznačné zařazení, odchází Wolfgang Amadeus v roce 1781 do Vídně a po trpkých nepříjemnostech jak se svým zaměstnavatelem arcibiskupem Hieronymem von Colloredem, tak také se svým otcem, ve Vídni zůstává a svůj zřetelný životní zlom završuje sňatkem s Constanze Weberovou. V následujících deseti letech je Mozart vystavován nesčetným úspěchům, profesním i osobním, zaslouženým uměleckým vavřínům, které však střídaly neodmyslitelné pády, karamboly a bolestné neúspěchy. Kromě kompozic, které Mozart horečnatě komponuje, kromě večírků, které Mozart hojně a rád navštěvuje, kromě cestování, které je při jeho profesi nutností, je také 14. prosince 1784 přijat vídeňskou zednářskou lóží Zur Wohltätigket (U dobročinnosti) za učedníka a jeho zednářská kariéra je dovršena nejvyšším stupněm mistra, který mu byl udělen v lóži Zur wahren Eintracht (U opravdové svornosti) 12. srpna 1785. Právě působení v zednářských lóžích je úzce spojováno s některými mistrovými kompozicemi, především však s Die Zauberflöte, s Kouzelnou flétnou. Wolfganga Amadea Mozarta můžeme právem zařadit i do kontextu českých hudebních dějin. Když lehce ponecháme stranou jeho první setkání s českou, či spíše moravskou půdou v Mozartových jedenácti letech přivezl otec Leopold obě děti nejdříve do Brna, hned na to však odjíždějí do Olomouce, kde se ubytovávají v hostinci U Černého orla a kde u Wolfganga propukají černé neštovice, kvůli kterým z Vídně odcestovali. Po uzdravení odjíždí Mozartovi opět do Brna, kde 23. prosince 1767 koncertovali v dnešní Redutě přijíždí Mozart do českých zemí na začátku roku 1878, jako již věhlasný komponista, a míří rovnou do Prahy, na základě úspěšného přijetí jeho opery La noze di Figaro. Do stejného města se vrací ještě téhož roku a přiváží s sebou nedokončenou partituru opery Don Giovanni, kterou se zavázal zkomponovat pro novou sezónu Nosticova, dnešního Stavovského divadla, která se své, byť odložené premiéry dočkala 29. října 1787. Wolfgang Amadeus Mozart, celým jménem Joannes Chrysostomus Wolfgangus Theophilus Mozart umírá na infekční chorobu ve svých pětatřiceti letech a sám se jako osobnost se svébytným životním osudem a charakterem, stává předmětem a inspirací pro mnohá umělecká díla napříč žánry. Michal Bragagnolo
Dušan Růžička Barbora Řeřichová KOUZELNÁ FLÉTNA EMANUEL SCHIKANEDER Pro impresaria, herce, režiséra a dramatika Emanuela Schikanedera (1. září 1751 21. září 1812) bychom v divadelní historii nalezli jistě mnoho rozličných přívlastků, do povědomí milovníků opery se však zapsal především jako libretista Kouzelné flétny. Se svým kočovným divadlem byl Schikaneder hostem zvaným i nezvaným v různých koutech habsburské monarchie, kupříkladu také v Salcburku, kde se poprvé setkává s Wolfgangem Amadeem Mozartem, či v Prešpurku, jehož produkci navštívil samotný císař Josef II. a zve Schikanedera do Vídně, kde se společně se svou ženou Eleonorou Arthovou v roce 1785 usazuje, a to v divadle u Korutanské brány. Nakolik byl rozpad souboru propojen s rozkolem manželství není v tuto chvíli toliko podstatné, důležité je, že i když Schikaneder zakládá novou divadelní kočovnou společnost, v roce 1789 je již zpět ve Vidni, u své ženy a řediteluje Theater auf der Wieden. Jako houževnatý divadelník se pouští, za výrazné ekonomické pomoci vlastníka divadla Freihause Bartolomäuse Zitterbartha, do stavby nového divadla Theater an der Wien, které je roku 1801 slavnostně otevřeno. Na počátku nového století nabízí Schikaneder práci také Ludwigu van Beethovenovi, dokonce mu zajišťuje i ubytování v novém divadle. Po roce 1804 však Schikanederova sláva upadá, divadelník působí v Brně a Steyru, propuká u něho duševní choroba a ve roku 1812 ve Vídni umírá. K prvnímu setkání Wolfganga Amadea Mozarta a Emanuela Schikanedera došlo již v roce 1780, kdy zavítal Schikaneder se svou divadelní společností do Salcburku. S Mozartovými se Schikaneder velice spřátelil, čtrnáctiletý Mozart měl dokonce volný vstup na všechna Emanuelova představení, přemýšlejí i o společné opeře Thamos, král egyptský, Mozart k této hře nakonec komponuje scénickou hudbu. Na konci osmdesátých letech osmnáctého století žijí již oba bratři zednářské lóže ve Vídni, Schikaneder jako ředitel divadla, nejen umělecky, ale i ekonomicky smýšlející, Mozart, byť skladatelsky velmi plodný, v nelehké finanční situaci. V červnu 1791 odjíždí Mozartova žena Constanze do lázní, Schikaneder, aby měl Mozarta a jeho vznikající singspiel pro své divadlo pod kontrolou, nastěhuje si skladatele do zahradního domku sousedícího s divadlem. Byť se zdály být podmínky pro Mozarta ideální, práce na Kouzelné flétně musela být několikrát přerušena. Nejdříve prací na jiné opeře La Clemenza di Tito, posléze komponováním anonymní objednávky na zádušní mši Requiem. Kouzelná flétna byla nakonec dokončena 23. září 1791 a za sedm dní se konalo její první uvedení, pod vedením samotného skladatele, necelé tři měsíce před jeho smrtí. Úspěch Kouzelné flétny měl vzestupnou tendenci a je více než jasné, že Schikaneder vydělal na tomto představení nemalé peníze Mozartovi však stačil vyplatit pouhých sto dukátů. O výkladu, symbolech, tezích a skutečných kódech, které jsou v tomto opusu zašifrovány, se vedou věčné, vášnivé a nikdy neutuchající polemiky, snad i proto, že se jedná o dílo toliko kontrastní, mnohovrstevnaté a do jisté míry i nezařaditelné. Taková umělecká díla se však stávají trvalou hodnotou dráždící k inspiraci, nezpochybnitelnou součástí nejen uměleckého dědictví, ale dokáží poodkrývat mapy, ve kterých sic nám není dáno číst, můžeme do nich alespoň nahlédnout, toulat se a bloumat. A to je krásné bloudění!
Pavel Vančura a pánský sbor FRANTIŠEK BABICKÝ, dirigent Narozen v Praze, absolvoval v letech 1953 1965 pražskou konzervatoř a Akademii múzických umění, obor dirigování. V roce 1964 nastoupil do Jihočeského divadla v Českých Budějovicích jako sbormistr, posléze jako dirigent. V roce 1969 se stal dirigentem opery v Ústí nad Labem až do 1974, kdy nastupuje jako šéf opery do Liberce. V roce 1980 přesídlil jako šéf symfonického orchestru AUS do Prahy a od roku 1981 působil jako dirigent v Národním divadle Praha. Po odchodu z Prahy v roce 1989 dirigoval střídavě v Ústí nad Labem a v Liberci, při různých příležitostech dirigoval též v zahraničí. V roce 2002 zakotvil v Liberci, kde je ve stálém dirigentském úvazku dodnes, mimoto byl v roce 2010 přizván k externí pedagogické spolupráci na AMU jako profesor dirigování. Ze svého dramaturgicky bohatého života si váží zejména nastudování kompletního cyklu Smetanových oper v letech 1974 1980 v Liberci a mimo svou velkou lásku, českou operní literaturu, pracuje nejraději na operách romantických a veristických. LUDĚK GOLAT, režie Režisér Luděk Golat vystudoval zpěv na Akademii múzických umění v Praze, kde později také studoval uměleckou aspiranturu a operní režii. V letech 1998 2009 zastával post ředitele Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, v letech 1992 2006 zde působil také jako šéf operního souboru. Jako pedagog působil na Ostravské konzervatoři a na Janáčkově akademii múzických umění a jako operní režisér je zřetelně zapsán nejen u nás, ale i v zahraničí. Za jeho nejvýraznější práce jsou považovány Pelleas a Melisande, Kníže Igor, Modrovousův hrad, Madama Butterfly, Macbeth, Faust, Rusalka, Lucia di Lammermoor, Cavalleria rusticana, La traviata, Rusalka, Othello, Tosca a mnoho dalších. Kromě Národního divadla moravskoslezského pracoval také v Moravském divadle Olomouc, v Divadle J. K. Tyla v Plzni, v zahraničí pak v maďarském Szegedu, v Kanadě v Opera Lyra Ottawa a Opera Mississaga, v Bulharsku v Národním divadle Sofia, v Itálii v Teatro Dell Opera di Roma, v Teatro Comunale Adria, v Teatro Comunale di Bologna a v mnoha dalších evropských operních domech. THAMOS, KRÁL EGYPTSKÝ Divadelní hra, Thamos, král egyptský zakončuje sérii dvanácti divadelních her dramatika Tobiase Philippa a je výrazně inspirována hrdinským románem Séthos, z roku 1731 abbého Jeana Terrasona. O hře samotné se nám dostává zmínka v roce 1773, kdy byla známa její tištěná podoba a dramatik jí koncipuje jako dialekticko-poučnou hru, zavádí nás do doby přibliženě 3000 let př. n. l. a odehrává se v Heliopoli, v Slunečním městě, během jediného dne. Premiéra se pak konala v roce 1774 v Divadle u Korutanské brány ve Vídni. Hlavními postavami jsou Thamos, král egyptský, Sethos, velekněz slunečního chrámu, Pheron, kníže slunečního rodu, Mirza, představená slunečních panen, kněží, sluneční panny a další. Téma velice zaujalo Emanuela Schikanedera a Wolfganga Amadea Mozarta, kteří zamýšleli zpracovat divadelní hru do operní podoby. Z tohoto nápadu nakonec sešlo, avšak Mozart zkomponoval k samotné divadelní hře scénickou hudbu. Již z tohoto historického faktu, kdy jsou oba tvůrci zainteresováni tématem, jenž v sobě skrývá logické řády světa, opírající se nejen o prostou mysl člověka, vyplývá, jak si mohla být filosofie obou mužů blízká, a to bezmála desítku let před kompozicí Die Zauberflöte.
OBSAH OPERY 1. dějství Princ Tamino pronásledovaný zlým hadem je vysvobozen třemi dámami z družiny Královny noci. Ty hada zabíjejí, odcházejí od Tamina, však s úmyslem, vrátit se k němu každá sama. Tamino se setkává s Papagenem, ptáčníkem, jenž také slouží Královně noci, a chvástá se, že to byl on, kdo zabil hada. Za svou lež je však hnedle potrestán tři dámy dávají mu na ústa zámek, zároveň ukazují Taminovi obraz královniny dcery, krásné Paminy, kterou zajal zlý vládce Sarastro. Tamino slibuje, že Paminu vysvobodí, od dam dostává kouzelnou flétnu a Papageno, který se vydává na cestu s ním, kouzelnou zvonkohru. Na cestě je kromě těchto darů mají provázet tři géniové. V Sarastrově říši se snaží otrok Monostatos získat lásku Paminy. Ta ho však odmítá, Monostatos jí trestá, avšak při příchodu Papagena utíká. Papageno vypráví Pamině o Taminovi a nabádá jí k útěku. Tři géniové přivádějí Tamina ke třem chrámům moudrosti, rozumu a přírody a vyjevují pravdu o Sarastrovi, jakožto o moudrém vládci. Tamino se díky flétně dorozumí s Paminou a Papagenem, Monostatos však brání jejich setkání, až pomůže Papagenova zvonkohra. Přichází Sarastro a Pamina přiznává mu chování Monostatovo a její touhu uprchnout. Sarastro nechce Pamině bránit v lásce, nechce však, aby se znovu dostala ke své matce Královně noci. Monostatos přivádí Tamina, Sarastro nechává Monostata zmrskat a vyzývá své hosty k očistě v chrámu zkoušek. k zavraždění Sarastra. Pamina odmítá, Monostatos, jenž celý rozhovor vyslechnul by rád této situace zneužil, Pamina však trvá na svém a černý otrok je v poslední chvílí, kdy se pokouší Paminu zabít, Sarastrem zadržen. Tamino a Papageno stále pokračují ve zkoušce mlčenlivosti. Jsou žíznivý k uzoufání, když se v příběhu objevuje stařena s vodou a s vyznáním, že je Papagenova milá. To i Papageno odmítá. Přicházejí tři chlapci s jídlem a pitím a vrací jim kouzelnou flétnu a zvonkohru. Zkouška pokračuje, Tamino je navštíven Paminou, ta je překvapena jeho mlčenlivostí, Tamino však odolává a Sarastro jej vyzývá na další zkoušku. Papageno již dál nemůže. Nevadí ze stařeny se vyklube pěkná ptáčnice, Papagena. Vzápětí mu ale zase zmizí. Zhroucená Pamina je utěšována třemi chlapci, nakonec se však se svým Taminem setkává a vydávájí se na poslední zkoušku zkoušku ohněm a vodou. A chrám moudrosti se před nimi může slavně otevřít! Tesknící Papageno se opět setkává se svojí Papagenou. Královna noci, společně s Monostatem a svými dámami, se snaží proniknout do chrámu moudrosti. Tam jsou však oslavováni bohové Isis a Osiris, síla vítězí a za odměnu bude na věky korunovat krásu a moudrost. Anna Voideová Lenka Šťastná Johana Matunová Ondřej Koplík PAUZA 2. dějství Sarastro s kněžími posuzují Taminovy vlastnosti jsou mu přisouzeny mravnost, mlčenlivost, dobrota. Zkoušky začínají, jako první je na řadě mlčenlivost. I Papageno se ke zkoušce přidává, slíbena mu je láska. Tři dámy se snaží Tamina svést na scestí, on však úspěšně odolává. Monostatos stále obtěžuje Paminu, když se však objevuje Královna noci a nabádá svou dceru
Technická spolupráce Light designer Pavel Hejret Osvětlovači Luboš Udržal, David Lanči Štychy Jaruška Müllerová, Maruška Abrhámová, Slávka Maršíková, Hanička Mazánková Vedoucí zvukař Miloš Vondráček Zvukař Viktor Beneš Jevištní mistr Jan Kocourek Vedoucí výprav Luděk Hora Vedoucí rekvizit Danuše Klosová Vlásenky Iva Šebelíková Vedoucí výroby scénických kostýmů Taťána Hrustinczová. Scénu vyrobily dílny DFXŠ. Nositele autorských práv k dílu zastupuje DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura, občanské sdružení, Krátkého 1, Praha 9. Ředitelka Ing. Jarmila Levko Šéf opery Martin Doubravský Redakce Linda Keprtová Grafika Martin Taller Fotografie Roman Dobeš Zřizovatelem Divadla F. X. Šaldy je statutární město Liberec. Umělecká činnost divadla se uskutečňuje také za finanční podpory Libereckého kraje a Ministerstva kultury ČR. 2015 / cena 23 Kč / náklad: 1 200 ks www.evstupenka.cz Vanda Šípová Michal Bragagnolo Tereza Mátlová Děkujeme mediálnímu partnerovi DFXŠ, společnosti RENGL
www.saldovo-divadlo.cz