Náš Domov 50/2018 Červen 2018
Červen narozeniny budou slavit 5.6. Michálek Karel 5.6.1946 72 let 13.6. Škarytková Irena 13.6.1930 88 let 14.6. Kvíčera Jiří 14.6.1952 66 let 17.6. Hamáčková Drahomíra 17.6.1926 92 let 17.6. Kopitzová Jaroslava 17.6.1934 84 let 22.6. Krausová Květoslava 22.6.1925 93 let 28.6. Mrázová Růžena 28.6.1931 87 let K narozeninám přejeme všem oslavencům, aby se jim splnilo vše, co si přejí a k tomu ještě mnoho štěstí, pevné zdraví a úsměv ve tváři!!!
Svátek v červnu slaví 13.6. Hořánek Antonín 23.6. Klustová Zdeňka 23.6. Tománková Zdeňka Významné dny 1. 6. Mezinárodní den dětí 2. 6. Mezinárodní den čistého ovzduší 4. 6. Mezinárodní den dětí, které se staly obětí agrese 5. 6. Mezinárodní den ptačího zpěvu 5. 6. Den rozvoje a vzdělání dospělých 5. 6. Světový den životního prostředí 8. 6. Mezinárodní den oceánů 12. 6. Světový den proti dětské práci 14. 6. Světový den dárců krve 15. 6. Mezinárodní den odpůrců vojenské služby 16. 6. Den afrického dítěte 16. 6. Evropský den židovské kultury 17. 6. Světový den sdělovacích prostředků 17. 6. Mezinárodní den proti rozšiřování pouští a sucha 20. 6. Světový den uprchlíků 21. 6. Evropský den hudby 21. 6. Den hrdosti 21. 6. Mezinárodní den trpaslíků 23. 6. OSN pro den veřejné služby 23. 6. Světový den házené 23. 6. Mezinárodní olympijský den 26. 6. Mezinárodní den podpory obětem násilí (mučení)
26. 6. Mezinárodní den boje proti drogám a nezákonnému obchodování s nimi 27. 6. Den politických vězňů 27. 6. Světový den Co bylo 17.5. jsme navštívili Safari
Radost z občerstvení měli uživatelé i doprovodný personál.
.lví pohodička v Safari.. 4.5. Pálení čarodějnic v DD
24.5. Vaření bezové a kopřivové šťávy
10.5. Akce v kuchyňce Nás baví nejvíce.příprava utopenců.
Plníme přání. krásné setkání se zpěvačkou Barborou Mochowou v Hankově domě na jejím koncertě. přijel cirkus Bernes..tak to musíme vidět
víkendový výlet za zmrzlinou s p.šubrtovou do kavárny Dvoreček
Co bude PÁ 1.6. 9:30 DOPOLEDNÍ KLUB XXXX PO 4.6. 9:30 ČTENÍ ÚT 5.6. 10:00 CHYTRÉ HLAVIČKY ST 6.6. 10:00 ZPÍVÁNÍ S KYTAROU 13:30 KAVÁRNIČKA ČT 7.6. 9:30 BEJVÁVALO PÁ 8.6. 9:30 PROMÍTÁNÍ FILMU 13:30 ŠIPKY NE 10.6. 13:00 VÍTÁNÍ LÉTA XXXX PO 11.6. 9:30 ČTENÍ ÚT 12.6. 10:00 CHYTRÉ HLAVIČKY ST 13.6. 10:00 ŘÍMSKOKATOLICKÁ MŠE ČT 14.6. 14:00 MINIOLYMPIÁDA PÁ 15.6. 9:30 PROMÍTÁNÍ FILMU XXXX PO 18.6. 9:30 ČTENÍ ÚT 19.6. 10:00 CHYTRÉ HLAVIČKY ST 17.6. 10:00 ZPÍVÁNÍ S KYTAROU ČT 18.6. 9:30 DOPOLEDNÍ KLUB PÁ 19.6. INDIVIDUÁLNÍ AKTIVITA XXXX PO 25.6. 9:30 ČTENÍ ÚT 26.6. 10:00 CHYTRÉ HLAVIČKY ST 27.6. 10:00 ZPÍVÁNÍ S KYTAROU ČT 28.6. INDIVIDUÁLNÍ AKTIVITA PÁ 29.6. 9:30 PROMÍTÁNÍ
Pro zasmání
Řešení z minulého čísla: Malá nápověda Stráží ho dva obři a jednou za rok se nahoře prochází Bílá paní.. Náměstí v Hostinném TAK KDOPAK UHODL?
A dnes: Nápověda Děti si zde odpočinou a mají to blízko na přehradu Jak vznikl.. fotbalový míč Do mičudy lidé kopou už od nepaměti. Nejstarším dokladem toho je psaný záznam z 2. století před naším letopočtem, který popisuje hru cchu-ťü. Vzdáleně připomínala dnešní fotbal a věnovali se jí hlavně vojáci, z armády se poté rozšířila do vyšších vrstev společnosti.
Hrálo se s koženým balonem plněným zvířecí srstí a korkem. Podobnou zábavu si oblíbili také v Japonsku. Míčové hře podobné fotbalu propadli i lidé v severní Africe, ale nějakou její formu hráli též Mayové a Aztékové. Mnozí nad ní ohrnovali nos. Soupeření dvou týmů o mičudu na vytyčeném hřišti je poté zaznamenáno v antickém Řecku, kde se hra jmenovala episkyros a umožňovala použití rukou i brutálního násilí. Zábavnou hru převzal i starověký Řím, který jí dal jméno harpastum. Od zúčastněných vyžadovala velkou rychlost, hbitost a fyzickou zdatnost, proto se jí věnovali především vojáci. S nimi se ostatně rozšířila do celého impéria, jež zabíralo značnou část evropského kontinentu. Tak se hra dostala i do Anglie, kde od 16. století začala pomalu dostávat dnešní obrysy. Stále se však hrálo s míčem, který byl na hony vzdálen modernímu fotbalovému balonu. Stovky let se používal míč, o jakém se psalo v čínském spisku: totiž zvířecí srst či žíně zabalené do kůže. Poté se jako vycpávka používalo peří nebo zrní jako ve starém Egyptě. Ve středověké anglii sáhli po nafouknutých močových měchýřích hospodářských zvířat (i když se vyprávějí legendy o tom, že se ve skutečnosti hrálo s hlavami římských a vikingských utlačovatelů), jenže takové míče trpěly na časté perforace, navíc měly nepravidelný tvar, což hru značně ztěžovalo.
Zlom přišel až v polovině 19. století, po více než dvou tisících letech hraní. Angličané ustavili jasná pravidla hry a americký chemik Charles Goodyear k nim přidal způsob, jakým vyrobit standardizovanou a hlavně dokonale kulatou mičudu. Už koncem 40. let objevil způsob vulkanizace kaučuku a dal lidstvu materiál vynikající pevností, pružností a odolností proti působení vody i tepla. V roce 1855 byl vyroben první fotbalový míč z vulkanizovaného kaučuku potažený osmnácti sešitými kousky kůže, který lépe skákal a snesl kopání, aniž by praskl. V roce 1872 anglická fotbalová asociace oficiálně vyhlásila přesné rozměry a podobu míče, který se do dnešních dní změnil už jen málo. Zdokonaluje se pouze způsob výroby a materiály, díky nimž je třeba lépe viditelný v televizi. Rohovor s p. Tománkovou Zdenou Narodila jsem se 27.9.1940 ve vesnici Lejšovce u Jaroměře. Když mi bylo 5 let, odstěhovali jsme se s rodiči do Horní Brusnice. Bydleli jsme na statku a oba rodiče pracovali v zemědělství. Maminka přes zimu pracovala v drůbežárně. Jsem z pěti dětí. Do školy jsem chodila v Brusnici a do vyšších tříd na Mostka. Když mně bylo 15 let, šla jsem bydlet k tetě Marii do Kohoutova. Strýc s tetou neměli děti, a tak chtěli, abych u nich bydlela. Bohužel jsem od nich utekla po půl roce. Jak nebyli zvyklí na děti,
tak mě pořád drezírovali. To se nedalo vydržet. Když ale tetě od blesku vyhořel statek, zase jsem se k ní vrátila. Ona se přestěhovala po požáru do Vlčkovic. Tam jsme měli partu kamarádů. Chodili jsme třeba plavat, anebo do Třemešné. No a tam jsem se seznámila se svým chlapcem. Zdál se mi docela fajn, a tak jsem se v 17 vdala. Měli jsme spolu 2 děti a byli manželé 21 let. Pak jsem se nakonec rozvedla, už jsem měla dost jeho opilství, které se poslední roky stupňovalo. Bydleli jsme u tchýně a tchána v domě. Oni byli smutní z toho, že odcházím. Říkali, ať jde pryč radši on. Našla jsem si byt v Bílé Třemešné. Byl od textilky Centrotex, tak jsem tam nastoupila do práce. Šla jsem ve Třemešné na tancovačku s kamarádkou a tam jsem poznala svého druhého muže Tománka. Tak to byl teda pěkný omyl. Za dva roky rozvod. Lhal a okrádal mě. Bylo mně kolem 40ti let a já si řekla DOST a už žádného chlapa nechci ani vidět. Byla jsem hezká a v práci o mě chlapi měli zájem, ale já nenechala žádnýho na sebe ani kouknout. Nejvíce se mi líbila práce v ZOO. Pracovala jsem tam u žiraf, plameňáků a divokých krav. Byla tam ale hrozná fyzická dřina. Těch koleček s hnojem, co jsem musela vyvozit. Časem jsem se nechala přeložit na vrátnici. Když jsem šla do důchodu, docela jsem se nudila. Měla jsem kamarádku, co jezdila se stánkovým prodejem. Ta mě navedla, ať si taky koupím stánek. Tak jsem si ho koupila, udělala si živnost a jezdila po trhách. To byl úplně jiný život. V létě i v zimě venku. Poznala jsem přitom spoustu dobrých lidí. Pro zboží jsem jezdila do Prahy. Měla jsem potraviny i oblečení. Jezdila jsem hlavně Dvůr a Hostinné. Jsem velká pejskařka a dodnes žijí moji dva krysaříci, je jim 13 let. Měla jsem chovnou stanici jorkšírů. Měla jsem doma asi 8 psů. Nejhorší bylo, když jsem prodávala štěňata někomu cizímu, bála jsem se, aby se měli dobře. S těma psama byla velká práce. To bylo nějakého koupání a česání.
Nejvíc bych si přála, aby mě nebolela noha, mít klid, a to hlavně na pokoji. Mám ráda výlety, stále mě baví poznávat nové věci. Děkujeme za rozhovor a příště třeba s Vámi.. s radostí pro Vás připravily Andrea Kejzarová a Pavlína Fridrichová