Mendelova univerzita v Brně. Zahradnická fakulta v Lednici

Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici NÁVRH REKONSTRUKCE BŘEHOVÝCH A DOPROVODNÝCH POROSTŮ VODNÍCH TOKŮ V KATASTRÁLNÍM ÚZEMÍ OBCE PŘIBICE Diplomová práce Vedoucí práce: Ing. Jana Burgová Vypracoval: Bc. Miroslav Effenberger Lednice 2013

2

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Návrh rekonstrukce břehových a doprovodných porostů vodních toků v katastrálním území obce Přibice vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Lednici dne 5. 5. 2013 podpis...

Děkuji vedoucí diplomové práce Ing. Janě Burgové za odborné vedení, rady a pomoc při vypracování této diplomové práce.

Obsah 1 ÚVOD... 11 2 CÍL PRÁCE... 12 3 LITERÁRNÍ ČÁST... 13 3.1 LEGISLATIVNÍ RÁMEC... 13 3.1.1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky... 13 3.1.2 Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) ve znění poslední novely č. 501/2012 Sb.,... 13 3.1.3 Zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny ve znění poslední novely č. 350/2012 Sb.,... 15 3.1.4 Vyhláška ministerstva životního prostředí č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění poslední změny č. 17/2011 Sb.,... 17 3.1.5 Sdělení ministerstva životního prostředí odboru ochrany vod č. 4/2011 Sb., o typech vodních útvarů určených pro hodnocení stavu vod dle směrnice č. 2000/60/ES, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky... 18 3.1.6 Zákon č. 305/2000 Sb., o povodích... 18 3.2 CHARAKTERISTIKA BŘEHŮ... 18 3.3 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA VEGETAČNÍHO DOPROVODU VODNÍCH TOKŮ... 19 3.3.1 Břehové porosty... 19 3.3.2 Doprovodné porosty... 23 3.3.3 Travní porosty... 24 3.4 VÝZNAM A FUNKCE BŘEHOVÝCH A DOPROVODNÝCH POROSTŮ... 26 3.4.1 Protierozní a protiabrazní funkce... 26 3.4.2 Ochranná a stabilizační funkce... 27 3.4.3 Krajinotvorná funkce... 29 3.4.4 Ekologicko-biologická funkce... 29 3.4.5 Mikroklimatická funkce... 30 3.4.6 Hygienická funkce... 31 3.4.7 Rekreační funkce... 31 7

3.5 PROSTOROVÉ USPOŘÁDÁNÍ DOPROVODNÉ VEGETACE VODNÍHO TOKU... 31 3.5.1 Zásady prostorového uspořádání dřevin břehového porostu... 31 3.5.2 Zásady prostorového uspořádání dřevin doprovodného porostu... 33 3.6 KRITÉRIA PRO VÝBĚR VHODNÉ DRUHOVÉ SKLADBY... 33 3.6.1 Vlastnosti dřevin... 34 3.6.2 Stanovištní podmínky... 35 3.6.3 Krajinotvorný aspekt... 35 3.6.4 Druhová skladba dřevin... 35 3.7 ZAKLÁDÁNÍ BŘEHOVÝCH A DOPROVODNÝCH POROSTŮ... 36 3.7.1 Ochrana stávající vegetace a podpora její přirozené obnovy... 36 3.7.2 Prořezávky a odstraňování nevhodných dřevin... 36 3.7.3 Úprava koryta... 37 3.7.4 Příprava půdy... 37 3.7.5 Materiál k výsadbě... 37 3.7.6 Výsadba dřevin... 38 3.7.7 Termín výsadby... 39 3.7.8 Spon... 40 3.7.9 Struktura výsadeb... 40 3.7.10 Ochrana výsadeb po založení... 43 3.8 ÚDRŽBA BŘEHOVÝCH A DOPROVODNÝCH POROSTŮ... 44 3.9 OBNOVA BŘEHOVÝCH A DOPROVODNÝCH POROSTŮ... 45 3.10 STABILIZAČNÍ OPATŘENÍ... 46 4 MATERIÁLY A METODIKA... 51 4.1 POSTUP PRÁCE... 51 4.2 CHARAKTERISTIKA MODELOVÉHO ÚZEMÍ... 52 4.3 TERÉNNÍ PRŮZKUM... 54 4.4 METODIKA VYHODNOCENÍ SOUČASNÉHO STAVU DOPROVODNÉ VEGETACE VODNÍHO TOKU 55 5 VÝSLEDKY... 58 5.1 VYHODNOCENÍ STÁVAJÍCÍHO VEGETAČNÍHO DOPROVODU... 58 8

5.1.1 Souhrnné údaje zjištěné při inventarizaci... 58 5.1.2 Charakteristika řešené lokality... 63 5.2 NÁVRH PĚSTEBNÍCH OPATŘENÍ... 64 5.2.1 Ošetření stávajících dřevin... 64 5.3 NÁVRH OBNOVY DOPROVODNÉ VEGETACE... 65 5.3.1 Výsadby... 65 5.3.2 Sadební materiál... 66 5.3.3 Sadební materiál... 66 5.3.4 Výsadbový spon... 67 5.3.5 Struktura výsadeb... 68 5.3.6 Technologie výsadeb... 68 5.4 NÁVRH ÚDRŽBY DOPROVODNÉ VEGETACE... 69 5.5 ROZPOČET PĚSTEBNÍCH OPATŘENÍ... 70 6 DISKUZE... 71 7 ZÁVĚR... 75 8 SOUHRN... 77 9 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 79 10 PŘÍLOHY... 85 9

Seznam uvedených tabulek (Tab. 1) Základní hydrologické údaje pro limnigrafickou stanici Přibice na toku řeky Jihlavy, ř. km 8,00 (www.pmo.cz)... 54 (Tab. 2) Stupně vitality... 56 (Tab. 3) Stupně zdravotního stavu... 57 (Tab. 4) Rozdělení inventarizovaných dřevin podle rodů... 58 (Tab. 5) Rozdělení inventarizovaných dřevin podle druhů... 59 (Tab. 6) Tabulka vitality inventarizovaných dřevin... 60 (Tab. 7) Zdravotní stav dřevin... 61 (Tab. 8) Průměr kácených dřevin ve výšce pařezu... 62 (Tab. 9) Tabulka četností velikostí dřevin určených k odstranění suchých větví... 62 (Tab. 10) Porostové skupiny keřů... 63 (Tab. 11) Lesoškolky, s.r.o., Řečany... 67 (Tab. 12) Materiál zajištěný z prováděných opatření... 67 Seznam uvedených obrázků (Obr. 1) Vrbový porost založený z vrbových řízků, řeka Jihlava, Přibice, duben 2012, M. Effenberger. 48 (Obr. 2) mapa řešené lokality, www.mapy.cz... 53 Seznam uvedených grafů (Graf 1) Rozdělení inventarizovaných dřevin podle rodů... 59 (Graf 2) Rozdělení inventarizovaných dřevin podle jednotlivých opatření... 60 (Graf 3) Rozložení celkového zdravotního stavu jedinců... 61 10

1 Úvod Vodní plochy a vodní toky vytvářejí v krajině rozsáhlou hydrologickou síť. Členitá hydrologická síť ovlivňuje vodní režim a stabilitu celé krajiny. Člověk se po tisíce let snažil využívat řeky a potoky ke svému prospěchu. V dřívějších dobách až do druhé poloviny dvacátého století docházelo různými úpravami a regulacemi vodních poměrů k všeobecným ekologickým škodám. Narušováním krajinného rázu napřimováním toků, vysušováním mokřadů a likvidací nivních biotopů došlo ke změnám vodního režimu a ovlivnění retenční schopnosti územní. Jedná se zejména o problematiku povodní, které se nevyhnou čas od času téměř žádnému povodí. Revitalizace vegetačních doprovodů je jedním ze způsobů zmírňování negativních vlivů povodní. Obnova a výsadba kvalitních břehových a doprovodných porostů je činností dlouholetou a její ochranné a stabilizační funkce postupně získávají na účinku po mnoho let. Stabilní břehové a doprovodné porosty jsou schopny samostatné reprodukce a mají i důležitý význam při formování krajiny. Vegetace podél vodních toků má více významných funkcí. Kořenové systémy porostů chrání zejména břehy proti erozi. Útočiště v nich nalézají i různí živočichové. Břehové a doprovodné porosty plní také funkce biokoridorů. Pojem územní systém ekologické stability (ÚSES) se stal neodmyslitelným nástrojem k ochraně přírody a krajiny a v dnešní době je součástí každého územního plánu obce. Důležitý cíl obnovy přirozené funkce vodních toků je uskutečňován opatřeními, jejichž snahou je zvýšit retenční schopnost krajiny, zlepšit vodní režim v nivách obnovou přirozených koryt vodních toků, realizací protierozních opatření a revitalizací dříve odvodněných ploch. Zvyšuje se biologická rozmanitost a kvalita vodního a navazujícího prostředí obnovením obousměrné migrační prostupnosti, zlepšením čistoty vody a s využitím samočistících funkcí toků. Při tom je třeba najít společnou řeč mezi vodohospodáři, rybáři, zoology, myslivci, ochránci přírody, vlastníky pozemků a úředníky. 11

2 Cíl práce Cílem této práce je zpracovat literární rešerše způsobů obnovy břehových a doprovodných porostů malých vodních toků a zásady biotechnických úprav těchto vegetačních prvků. Sestavení podrobné studie současného stavu vymezeného území a návrhu na revitalizaci zeleně na březích řeky Jihlava v katastrálním území obce Přibice. Specifikování revitalizačních opatření na daném území a detailní návrh na obnovení doprovodných vegetačních prvků břehů daného území. výsadeb. Sestavení dlouhodobého plánu na údržbu rostlin po založení nových 12

3 Literární část 3.1 Legislativní rámec 3.1.1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky Tato směrnice se zabývá Plánováním v oblasti vod, kde se od předchozího vodohospodářského plánování liší zejména oblastí řešených problémů, který se již nezaměřuje jen na pokrývání požadavků s využitím vodních zdrojů a požadavků na ochranu před škodlivými účinky. Zabývá se také řešením environmentálních cílů a dalších požadavků na ochranu vod, vodních útvarů a vodních a na vodu vázaných ekosystémů. Povinností všech členských států, vyplývající z této směrnice, je uvádět všechny řeky a jezera do roku 2015 do dobrého stavu z ekologických i chemických hledisek. Ekologický stav řek je klasifikován a hodnocen s ohledem na biologické složky (složení a četnost akvatické flóry a fauny bentických bezobratlých, složení, četnost a věková struktura ryb), hydromorfologické složky (hydrologický režim, dynamika a velikost proudění vody, propojení na podzemní vody, kontinuita toku, morfologické podmínky, proměnlivost šířky a hloubky koryta toku, struktura a substrát dna toku a struktura příbřežní zóny) a chemické a fyzikálně-chemické složky (kyslíkové poměry, tepelné poměry, slanost, acidobazický stav, živinové podmínky, znečišťující látky vypouštěnými do vodního útvaru). 3.1.2 Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) ve znění poslední novely č. 501/2012 Sb., Vodní zákon ( 47 odst. 1) stanovuje, které vodní toky jsou předmětem správy. Člení je na významné vodní toky a drobné vodní toky. Seznam významných vodních toků stanoví vyhláškou Ministerstvo zemědělství ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí. Podle 47 odst. 2 písm. b) vodního zákona se správou vodních toků rozumí pečovat o koryta vodních toků, udržovat břehové porosty na pozemcích koryt vodních toků nebo na pozemcích 13

s nimi sousedících, aby se nestaly překážkou znemožňující plynulý odtok vody při povodni, s přihlédnutím k tomu, aby jejich druhová skladba co nejvíce odpovídala přírodním podmínkám daného místa, nejde-li o pozemky lesní. Zajišťování správy vodních toků je definováno v 48. Významné vodní toky spravují právnické osoby, správci povodí. Správu drobných vodních toků nebo jejich ucelených úseků jsou oprávněny vykonávat obce, jejichž územím drobné vodní toky protékají, nebo fyzické nebo právnické osoby, popřípadě organizační složky státu určené Ministerstvem zemědělství, kterým drobné vodní toky slouží nebo souvisejí s jejich činností. Na území vojenských újezdů je správa drobných vodních toků zajišťována Ministerstvem obrany, na území národních parků příslušnou Správou národního parku. Vodní zákon také v souladu s 49 správcům vodních toků dává pravomoci v podobě možnosti při výkonu správy vodního toku, pokud je to nezbytně nutné a po předchozím projednání s vlastníky pozemků, užívat pozemků sousedících s korytem vodního toku. Užívání pozemků podél koryta vodních toků, které jsou dopravně významnými cestami je možno užívat sousedních pozemků nejvýše v šířce 10 m od břehové čáry, u ostatních významných toků nejvýše 8 m a u drobných toků nejvýše 6 m od břehové čáry. Ještě větší šířku pozemků pro účely potřeby správy vodního toku může stanovit příslušný vodoprávní úřad. Vlastníci pozemků, na nichž se nacházejí koryta vodních toků, mají dle 50 vodního zákona povinnost strpět na svém pozemku břehové porosty, nebo udržovat břehy koryta vodního toku ve stavu potřebném k zajištění neškodného odtoku vody. Dále jsou povinni umožnit vodoprávnímu úřadu, České inspekci životního prostředí a správci vodního toku výkon jejich oprávnění. Také vlastníci pozemků sousedících s koryty vodních toků jsou povinni umožnit správci vodního toku výkon jeho oprávnění ( 51 odst. 1). Vodoprávní úřad může vlastníkům sousedních pozemků zakázat kácení stromů a keřů zabezpečujících stabilitu koryta vodního toku ( 51 odst. 2). V případě, že výkonem těchto opatření vznikne vlastníkovi pozemku škoda, má nárok na její úhradu ( 51 odst. 3). 14

3.1.3 Zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny ve znění poslední novely č. 350/2012 Sb., Územní systém ekologické stability krajiny je definován v 3 odst. 1 písm. a) jako vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Rozlišují se místní, regionální a neregionální systém ekologické stability. Vodní tok je dle ( 3, odst. 1 písm. b) zákona o ochraně přírody definován jako významný krajinný prvek (VKP). VKP je vymezen jako ekologicky, nebo esteticky hodnotná část krajiny, která utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability. Natura 2000 je dle ( 3, odst. 1 písm. b). celistvá evropská soustava území se stanoveným stupněm ochrany, která umožňuje zachovat typy evropských stanovišť a stanoviště evropsky významných druhů v jejich přirozeném areálu rozšíření ve stavu příznivém z hlediska ochrany nebo popřípadě umožní tento stav obnovit. Na území České republiky je Natura 2000 tvořena vymezenými ptačími oblastmi a vyhlášenými evropsky významnými lokalitami. Významné krajinné prvky jsou v souladu s 4 odst. 2 chráněny před poškozováním a ničením. Využívají se pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jejich stabilizační funkce. K zásahům, které by mohly vést k poškození nebo zničení významného krajinného prvku nebo ohrožení či oslabení jeho ekologicko-stabilizační funkce, si musí ten, kdo takové zásahy zamýšlí, opatřit závazné stanovisko orgánu ochrany přírody. Mezi takové zásahy patří zejména umisťování staveb, pozemkové úpravy, změny kultur pozemků, odvodňování pozemků, úpravy vodních toků a nádrží a těžba nerostů. Podrobnosti ochrany významných krajinných prvků stanoví ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem. Pro VKP vymezené zákonem je orgánem obecní úřad obce s rozšířenou působností (obce III. stupně), v případě zvláště chráněných území je to příslušná správa. 15

Dle 7 jsou dřeviny chráněny před poškozováním a ničením. Péče o dřeviny, zejména jejich ošetřování a udržování je povinností vlastníků. Při výskytu nákazy epidemickými či jinými jejich vážnými chorobami, může orgán ochrany přírody uložit vlastníkům provedení nezbytných zásahů, včetně pokácení dřevin. Povolení ke kácení dřevin definuje 8. Ke kácení dřevin je nezbytné povolení orgánu ochrany přírody, není-li dále stanoveno jinak. Povolení lze vydat ze závažných důvodů po vyhodnocení funkčního a estetického významu dřevin. Povolení není třeba ke kácení dřevin z důvodů pěstebních, to je za účelem obnovy porostů nebo při provádění výchovné probírky porostů, při údržbě břehových porostů prováděné při správě vodních toků, k odstraňování dřevin v ochranném pásmu zařízení elektrizační a plynárenské soustavy prováděném při provozování těchto soustav a z důvodů zdravotních. Kácení z těchto důvodů musí být oznámeno písemně nejméně 15 dnů předem orgánu ochrany přírody, který je může pozastavit, omezit nebo zakázat, pokud odporuje požadavkům na ochranu dřevin. Povolení není třeba také ke kácení dřevin se stanovenou velikostí, popřípadě jinou charakteristikou. Tuto velikost, popřípadě jinou charakteristiku stanoví Ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem. Povolení není třeba ani ke kácení dřevin, je-li jejich stavem zřejmě a bezprostředně ohrožen život či zdraví nebo hrozí-li škoda značného rozsahu. Ten, kdo za těchto podmínek provede kácení, oznámí je orgánu ochrany přírody do 15 dnů od provedení kácení. Tento zákon také v 9 definuje mimo jiné i náhradní výsadbu. Orgán ochrany přírody může ve svém rozhodnutí o povolení kácení dřevin uložit žadateli přiměřenou náhradní výsadbu ke kompenzaci ekologické újmy vzniklé pokácením dřevin. Současně může uložit následnou péči o dřeviny po nezbytně nutnou dobu, nejvýše však na dobu pěti let. Náhradní výsadbu lze uložit na pozemcích, které nejsou ve vlastnictví žadatele o kácení, jen s předchozím souhlasem jejich vlastníka. 16

3.1.4 Vyhláška ministerstva životního prostředí č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění poslední změny č. 17/2011 Sb., Vyhláška vymezuje pojmy územního systému ekologické stability krajiny. Biocentrum je biotop nebo soubor biotopů v krajině, které svým stavem a velikostí umožňuje trvalou existenci přirozeného či pozměněného, avšak přírodě blízkého ekosystému. Biokoridorem se rozumí území, které neumožňuje rozhodující části organismů trvalou dlouhodobou existenci, avšak umožňuje jejich migraci mezi biocentry a tím vytváří z oddělených biocenter síť. Vymezení místního, regionálního i neregionálního systému ekologické stability stanoví orgány ochrany přírody v plánu systému ekologické stability. Plán systému ekologické stability obsahuje a) mapový zákres existujících a navržených biocenter a biokoridorů s vyznačením zvláště chráněných částí přírody, a to v měřítku 1:50 000 a větším pro nadregionální a regionální systém ekologické stability a v měřítku 1:10 000 a větším pro místní systém ekologické stability, b) tabulkovou a popisnou část charakterizující funkční a prostorové ukazatele, zejména rozmanitost ekosystémů, charakteristiky zvláště chráněných částí přírody, prostorové vazby, nezbytné prostorové údaje (minimální plochy biocenter, maximální délky biokoridorů a jejich minimální nutné šířky) a jejich současný stav, c) bližší odůvodnění včetně návrhů rámcových opatření k jeho zachování a zlepšení. Plán systému ekologické stability je podkladem pro projekty systému ekologické stability provádění pozemkových úprav, pro zpracování územně plánovací dokumentace, pro lesní hospodářské plány a pro vodohospodářské a jiné dokumenty ochrany a obnovy krajiny. Zpracování plánu systému ekologické stability provádějí odborně způsobilé osoby. Orgán ochrany přírody průběžně provádí hodnocení systému ekologické stability z hlediska jeho stabilizační funkce. Hodnocení obsahuje zejména upřesnění hranic, úroveň biologické 17

diverzity, hodnocení druhové skladby porostů a schopnosti ekosystému odolávat znečištění, erozi či jiné fyzikální nebo chemické zátěži prostředí. Jeho výsledkem je určení, zda systém ekologické stability je vyhovující, tj. přesně vymezený a schopný bez dalších opatření plnit stabilizující funkce v krajině, nebo nevyhovující, tj. vyžadující vymezení či doplnění biocenter a biokoridorů. Plán systému ekologické stability a projekt systému ekologické stability schvalují příslušné orgány územního plánování v územně plánovací dokumentaci nebo v územním rozhodnutí. 3.1.5 Sdělení ministerstva životního prostředí odboru ochrany vod č. 4/2011 Sb., o typech vodních útvarů určených pro hodnocení stavu vod dle směrnice č. 2000/60/ES, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky. Tímto sdělením jsou určeny typy vodních toků a vodních útvarů. Říční síť je na základě příslušnosti do kategorií parametrů úmoří, nadmořská výška a geologie rozčleněna na celkem 21 základních zonálních typů vodních toků. Zonální typy jsou dále podle příslušnosti ke kategorii řádu toku členěny na celkem 47 jemných typů vodních toků. 3.1.6 Zákon č. 305/2000 Sb., o povodích Hlavním předmětem činnosti státních podniků Povodí je podle 4 správa vodohospodářsky významných vodních toků, vodních toků tvořících státní hranici, jakož i provoz a údržba vodohospodářských děl ve vlastnictví státu. Povodí v České republice jsou Povodí Labe, Povodí Moravy, Povodí Odry, Povodí Ohře, Povodí Vltavy. 3.2 Charakteristika břehů Konkávní břeh je vyduté místo vnějšího břehu zákruty vodního toku, které bývá nejvíce vystavována tlakům proudící vody. Je to typické místo častých nátrží. S ohledem na vystavení této části břehu nejsilnějším účinkům proudění vody jej nazýváme také jako břeh nárazový. 18

Konvexní břeh je vypouklé místo břehu uvnitř oblouku vodního toku. Na tomto místě dochází k ukládání naplavenin, protože příčné síly působí směrem nahoru. Z naplavenin vznikají takzvané jesepy ploché lavice usazeného materiálu. Inflexe je místo, ve kterém konvexní břeh přechází v břeh konkávní nebo naopak. Berma je podélná část dna koryta vodního toku, zpravidla nad hladinou případně v úrovni hladiny. Tůň je hlubší místo v korytě. Vzniká zejména u konkávních břehů, kde příčné proudění působí směrem dolů. 3.3 Základní charakteristika vegetačního doprovodu vodních toků 3.3.1 Břehové porosty Tyto porosty jsou důležitým a velmi cenným prvkem krajiny. Vyskytují se od horských bystřin až po údolní nivy, mají rozličné druhové složení, rozlehlost a ekologické podmínky. Vegetační doprovody vodních toků, označovány též jako doprovodná vegetace, jsou definovány jako skupinové nebo liniové porosty dřevin a bylin, rostoucích v korytě, na březích a podél břehů. (Zuna, 2000). Základní členění dělí porosty na břehové a doprovodné. Směrodatné pro toto členění je polohového rozmístění dřevin vzhledem k břehu a převažující funkce se vegetační doprovody toků. Břehový porost, často nazývaný jako stabilizační, je definován jako luční a dřevinný vegetační doprovod vodních toků, vymezený břehovou hranou a patou svahu. Hlavní funkcí je stabilizační a opevňovací účinek. Plní ale také mnoho dalších funkcí. Podstatou protierozního působení břehových porostů je mechanické zpevňování půdy, případně zvětralin, kořenovou soustavou vegetačních porostů (Jurča, 1986). Stabilita břehů vodních toků je zajištěna pouze při vhodných podmínkách pro zdárný vývoj. Úroveň ochranné funkce vegetace závisí na typu kořenového 19

systému a na jeho schopnosti vývoje na březích v místech zvýšené hladiny spodní vody. Břehový porost podle (K. Jůva A. Hrabal V. Tlapák, 1984) je důležitým prvkem krajiny neboť se při správném vývoji a stavu projevují velmi prospěšnými krajinotvornými účinky povahy ekologické, biotické, hydrologické, půdoochranné, estetické aj. Tyto funkce se nesmí prováděnými úpravami toků porušit, ale naopak je nutné zachovat a podle potřeby v účinnosti ještě zvyšovat pro zlepšování krajinného a životního prostředí. Břehovými porosty se označují rostlinná společenstva souvisle zapojených lesních porostů nebo skupin, pásů a alejí stromů, keřů a bylinné vegetace na březích toků a v jejich okolí. Ochranné břehové porosty jsou stanovištně vázány na koryto a břehy malých vodních toků a mají především účel opevňovací a stabilizační, tj. chránit koryto před účinky proudící vody při současném zřeteli na začlenění úpravy do okolního prostředí. Doprovodné břehové porosty se vyskytují podél malých toků, nejsou vázány na jejich koryto a břehy a mají především krajinotvorný účel. Místně vhodné břehové porosty závisí nejen na stanovištních podmínkách, nadmořské výšce a schopnosti růstu rostlin na březích toků, ale také na vodním režimu toků. Velkou roli hraje především rozkolísanost jejich průtoků ve vegetačním období, charakterizované výškovým kolísáním vodní hladiny. Břehové porosty jsou podle Šimíčka (1997) cenným a velmi důležitým prvkem krajiny. Je složen z lučního i dřevinného vegetačního doprovodu rostoucího na březích vodních toků. Plní mimo jiné i ostatní vegetační funkce, zvyšuje nebo zajišťuje odolnost břehů. Dělení podle vegetace a) travní b) keřové c) stromové d) kombinované 20

podle přirozenosti a) porosty toků neupravených s přírodní druhovou skladbou odpovídající okolní krajině b) porosty toků neupravených s pozměněnou druhovou skladbou (vysazují nebo dosazují se obvykle dřeviny víceméně odpovídající přirozené druhové skladbě) c) porosty toků upravených s druhovou skladbou navrhovanou (zpravidla vrby, které se obyčejně jednou za 3 roky seřezávají) Zachar (1984) charakterizuje břehovou vegetaci jako komplex fytocenóz v litorálním pásmu vodních ploch. Břehový porost je část pobřežní vegetace představující jen dřevinnou složku (vysokou zeleň). Uměle zakládané břehové porosty, především na březích vodních nádržích, se často situují i do vzdálenějších zón, které už nemají bezprostřední charakter ekotopu litorálního pásma. U vodních ploch v rámci určitého ekotopu je rozhodujícím faktorem vertikálního a horizontálního rozšíření rostlin břehové vegetace voda. S ohledem na výšku vodní hladiny a jejímu kolísání rozlišujeme několik litorálních pásem: sublitorální, litorální, supralitorální. Sublitorální pásmo je část břehu vodní plochy, která se nachází trvale pod úrovní vodní hladiny. Za trvalou vodní hladinu při vodním toku pokládáme 355ti denní vodu. Při vodní nádrži je uvedené pásmo pod hladinou stálého nadržení. V sublitorálním pásmu jsou vhodné existenční podmínky jen pro hydrofilní bylinnou flóru. Litorální pásmo je část břehu, které leží při vodním toku mezi 355ti denní vodou a hladinou jednoleté vody. U vodní nádrže je to část břehu mezi hladinou stálého nadržení a hladinou zásobního prostoru. V litorálním pásmu snášejí dřeviny rodu Salix a Alnus časté kolísání hladiny jen u tekoucích vod. Supralitorální pásmo vodních toků je ta část břehu, která je ohraničená dole hladinou jednoleté vody a na hoře hladinou maximálního průtoku. 21

Supralitorální pásmo vodní nádrže se nachází na rozhraní hladiny zásobního prostoru a hladiny maximálního nadržení. V tomto pásmu jsou vhodné podmínky nejen pro rozvoj bylinné flóry, ale i pro růst dřevin. Břehové porosty podle Nováka (1986) můžeme také rozdělit na následující pásma: Rostliny sublitorálního pásma (zóna bažinných rostlin a rákosin) Tyto rostliny koření v půdě zatopené vodou nebo v bahně, v němž spočívají jen spodní části, nad vodou vyčnívají ústroje (lodyhy, listy, květenství) přizpůsobené životu na vzduchu. V případě vhodných podmínek se v přírodě vyskytují se často v rozsáhlých porostech. Někdy vytvářejí veliké plochy, jindy jsou seskupeny mozaikovitě, zasahující i dále od vodní hladiny. Na plochých lokalitách bývají uspořádány v pásmech podle nároků na prostředí (podle povahy a složení půdy), podle odolnosti proti záplavě (po stránce rozsahové i časové) a podle odolnosti proti suchu. Tyto rostliny se svou rezistencí podzemních částí přizpůsobují kolísání hladiny vody pasívně. Kořeny a oddenky současně stabilizují svahy břehů. Vytvořením pokryvné vrstvy z nadzemních částí rostliny plní i funkci ochrannou Rostliny eulitorálního pásma (převážně zóna měkkých dřevin) Zatravnění se uplatňuje v eulitorálním pásmu jako zpevňující prvek spolu s výsadbou nízkorostoucích stromových a keřových porostů. Travní porost na svazích vodních toků nejen plochy zpevňuje, ale zabraňuje erozi, zastiňuje půdu a odčerpává živiny ze smyvů z okolních hnojených pozemků. Výběr trav do travních směsí pro opevňování břehů toků se ve většině případů řídí tvorbou největší podzemní hmoty s menší nadzemní částí, za požadavků minimální údržby. Rostliny supralitorálního pásma (zóna tvrdých dřevin) Toto pásmo se nachází v horních partiích svahů břehů a v prostorech za břehovou linií. Zaplavováno bývá jen někdy při zvýšených vodních stavech. V této zóně se uplatňují jako stabilizační prvek traviny a tvrdé dřeviny. V místech jen zřídka zaplavovaných vodou přecházejí pobřežní porosty 22

zpravidla v luční společenstva nebo lesní porosty. V tomto pásmu jsou travní porosty ochranou proti vodní erozi, spočívající v útlumu kinetické energie padajícího deště, ve snížení rychlosti a množství povrchově stékajících vod a jejich vymílací schopnosti a v mechanickém zpevnění půdy. Při vyšších průtocích vody se podílejí na ochraně svahů břehů proti proudící vodě. Z výše uvedeného vyplývá, že Novák (1986) používá na vymezení litorárních pásem přímo charakteristiku typickými rostlinami, které se v nich nejčastěji nacházejí, zatímco Zachar (1984) tato pásma charakterizuje spíše výškou hladiny vodního toku. 3.3.2 Doprovodné porosty Na břehový porost navazuje porost doprovodný. Tvoří jej stromy a keře rostoucí za břehovou hranou koryta. Porost funguje jako porostní filtr proti vnikání půdních smyvů, produktů větrné eroze a nežádoucích reziduí ze zemědělské výroby do koryta toku a významně posiluje ekologickou stabilitu krajiny. Doprovodné porosty přispívají k modelaci krajiny zejména zdůrazněním linie vodního toku, což je významné zejména v krajině s nedostatkem rozptýlené dřevinné zeleně. V dolních úsecích větších řek bývají doprovodné porosty součástí lužních lesů, v oblastech pahorkatin tvoří luhové porosty. V podhorských a horských údolích jsou součástí úzkých porostních linií kolem bystřin nebo přímo navazují na zalesněné svahy. Porosty přirozené druhové skladby jsou zachovány jen ve fragmentech, jelikož jsou značně pozměněné člověkem. Vzhledem k ohroženosti lokalit se řadí obvykle k zvláště chráněným územím. Jedná se o významné segmenty ekologické stability území. Z vodohospodářského hlediska dělíme doprovodnou vegetaci vodního toku podle základního rozlišení vodních toků na toky upravené (regulované) a neupravené (přirozené) (Foltýn, 2000). Doprovodné porosty podle Šimíčka (1997) navazující na porosty břehové. Jedná se o dřevinný a luční vegetační doprovod u toků bez ochranných hrází za břehovou čarou v bezprostřední návaznosti na břehové porosty. U toků s ochrannými hrázemi jsou doprovodné porosty na předhrází nebo na vhodných 23

lokalitách za hrázemi. Bývají také součástí lužních lesů a vzhledem k ohroženosti se řadí obvykle k zvláště chráněným územím. Jejich druhové složení závisí na nadmořské výšce a lokálních ekologických podmínkách a náleží k příslušné druhové skladbě měkkého a tvrdého luhu. Břehové porosty u vodních toků mohou být přirozené anebo uměle založené. Podél vodních toků převažují přirozené porosty. Jen na upravených trasách a na větších tocích se porosty zakládají uměle. U vodních nádrží s přehradami mají břehové porosty obvykle umělý původ. 3.3.3 Travní porosty Travní porosty jsou vhodné pro zpevnění svahů zejména menších vodotečí, s malým podélným sklonem a s mírným sklonem břehů. Paty svahu je obvykle nutné zpevnit např. kamenné patky nebo vrbové plůtky. Při návrhu opevnění břehu zatravněním uvádí (Novák, Iblová, Škopek, 1986) potřebu brát v úvahu následující hodnoty: - nejdelší souvislá doba zaplavení ve vegetačním období 14 až 28 dní, - největší přípustná rychlost vody 2 až 3 m.s-1 Protierozní účinnosti 75-80 % dosahuje travní porost za 3 měsíce po výsevu, za 12 měsíců až 90 %. Druhového složení travních porostů Schopnost druhu vyprodukovat v co nejkratší době po výsevu dostatečné množství nadzemní hmoty je směrodatná pro volbu vhodné travní směsi. Dalšími parametry jsou jeho odolnost vůči nepříznivým povětrnostním podmínkám (zejména suchu a mrazu), chorobám a plísním. Nelze pominout ani toleranci vůči zatopení a schopnost vytvářet dostatečně hustý kořenový systém. Trávy výběžkaté jsou z hlediska ochrany svahu vhodnější. Zakládání travních porostů technologie Vytrvalost, skladba porostu, celkové zapojení a následná vitalita je závislá na množství vzešlých a dobře vyvinutých jedinců v období prvních dvou až 24

třech měsíců po výsevu. Nejčastějším způsobem zakládání travních ploch je výsev, využívají se ale i další způsoby jako drnování, hydroosev, položení travního koberce nebo travních rohoží apod. Výsev osiva se provádí na vrstvu humusu navrstveného na rozrušený a urovnaný svah břehu. Vlastní osev se provádí zpravidla ručně, lze také použít mechanismy. Nejvhodnějším termínem výsevu je období jara, vyloučeny nejsou ale ani výsevy až do konce srpna. Ošetření po osetí spočívá zejména v zavlažování a přihnojení. Velmi vhodná je i ochrana osetého svahu před potenciálními škodami způsobenými zvěří nebo lidmi. Z důvodu omezení nežádoucího rozvoje zaplevelení se provádí jedna až dvě odplevelovací seče po cca 2-3 měsících po výsevu. Ochrannou funkci začínají travní porosty poskytovat od třetího měsíce po založení. Drnování je technologií pro nejrychlejší způsob zatravnění svahu břehu. Jeho ochranné účinky mají prakticky okamžitou účinnost. Drny se získávají z přirozených travních porostů s podobnými stanovištními podmínkami jako nově zatravňovaná plocha. Travní drn se snímá ručně pomocí speciálního nože. Od podloží se lopatou oddělí nařezané pásy o šířce 40 50cm. Tloušťka drnu závisí na typu zeminy. V jílovitých půdách je tlošťka 8 cm, v písčitých 10 cm, ve štěrkovitých 12 cm. Předem rozdělené travní pásy na čtverce se co nejdříve ukládají na připravené stanoviště. Hydroosev je hydraulický způsob osevu ploch. Směs osiva, vody, hnojiva, organické hmoty a protierozních přísad je tlakem rozstřikována na stanoviště. Tento způsob zatravnění se používá zejména k ozelenění nepřístupných nebo erozí ohrožených svahů. Společně se semeny trav se mohou vysévat i semena dřevin. Travní koberce je další používanou technologií. Jedná se o pokládku předpěstovaných travních koberců. Podobně jako drnování, slouží především k zajištění potřeby okamžitého stabilizačního a estetického efektu. Travní porost je třeba nadále udržovat i po založení abychom předešli jeho degradaci. V případě nevhodné nebo žádné údržby ztrácí 25

svou stabilizační, ochrannou a estetickou funkci. Dochází také k poškození vyváženosti vhodných druhů kulturních trav, které bývají vytlačovány plevely. Zejména pak tvrdé trávy nemají dobré protierozní vlastnosti a erozi spíše napomáhají. 3.4 Význam a funkce břehových a doprovodných porostů Významem a funkcemi doprovodné vegetace vodního toku se zabývá mnoho autorů. S ohledem na individuální přístup každého autora se setkáváme s rozdílnými přístupy k hodnocené jednotlivých funkcí. Také členění těchto funkcí je často rozdílné. Někteří autoři je vnímají spíše jako neoddělitelné celky, jiní se je snaží více rozčlenit. Prostudováním literatury a shromážděných materiálů vznikl následující přehled funkcí vegetačních doprovodů vodních toků. 3.4.1 Protierozní a protiabrazní funkce Nejdůležitějším posláním vegetačních úprav a břehových porostů podle Zachara (1984) je chránit břehy vodních toků a vodních nádrží před erozní a abrazní činností vody, přičemž se nejlépe uplatňují kořenové soustavy dřevin. Kořeny působí optimálně tehdy, když jsou rozložené i na povrchu břehu, protože tehdy je dotyková plocha půdy s vodou menší a kromě toho drsný a nerovný povrch kořenů snižuje rychlost proudící vody, a tedy zmenšuje její unášející sílu. K ochraně litorální části vodních ploch, jak uvádí Zachar (1984), přispívají i nadzemní orgány rostlin, a to stonky, kmeny, větve a listy. Nadzemní orgány bylin a dřevin tlumí kinetickou energii vody. U vodních nádrží je to tlumení a ochrana před vlnobitím. Vlna procházející porostem se tříští, ztrácí rychlost a destrukční účinek. Podobně i u vodních toků proudící voda v litorální části nárazem na stonky, kmeny a větve snižuje rychlost, a tím i unášecí sílu. Při zvýšených rychlostech vody nadzemní orgány bylin poléhají. Podobně poléhá i vrba pěstovaná v keřovité formě. Takto vzniká mechanický pokryv břehu a zvyšuje se jeho odolnost proti účinkům vody. Podobně ochranný účinek popisuje Zuna (2000), kdy uvádí účinky nadzemní i podzemní části dřevin. Půdním profilem prorůstající kořenový systém váže půdní částice a tím zpevňuje břehové partie koryta řeky. Snížení 26

energie vodního proudu ve vrstvě kolem porostu zpomaluje průtok vody, což je výsledkem stabilizačních účinků nadzemních částí dřevin. Tyto příznivé účinky ale zároveň vedou ke snížení průtočné kapacity. Tato skutečnost musí být vzata v úvahu při dimenzování průtočného profilu. Protiabrazní funkce popisuje Zachar (1984) jako nejvýznamnější složkou komplexního účinku břehových porostů na březích vodní nádrže. Břehy jsou vystavené především účinkům vln, které způsobuje vítr, případně lodní doprava. Předpokladem účinné ochrany břehů nádrže je jejich důkladná analýza. Se zřetelem na všechny faktory, které zásadně ovlivňují abrazní a erozní procesy, můžeme analyzované úseky břehů sloučit podle přibližně stejných znaků (geologické a půdní poměry, sklon a jiné) do několika základních typů, které si vyžadují diferencovaný přístup ochrany. 3.4.2 Ochranná a stabilizační funkce Jednou z nejdůležitějších funkcí břehových a doprovodných porostů je ochranná a stabilizační funkce porostů před erozí břehů vodním proudem a vznikem nátrží. Vegetační doprovody vodních toků často fungují v otevřené krajině i jako větrolamy uvádí Šmaková (2001). Vegetační společenstvo stromů a keřů, které svou druhovou skladbou nejlépe odpovídá stanovištním podmínkám a zastoupením jednotlivých druhů dřevin může plnit správnou úlohu břehového porostu i z hlediska biodiverzity. Druhovou skladbu porostu určují i konkurenční vztahy mezi jednotlivými druhy dřevin. Porosty s nedostatečnou konkurenční sílou ustupují ve prospěch konkurenčně silnějším. Při silné rozpínavosti může být existence funkčně výhodnějších dřevin úplně potlačena. Hlavní funkce pobřežní vegetace podle Nováka (1986) je ochrana břehů, předhrází nebo ochranných hrází před škodlivým působením proudící vody, vlnobitím, chodem ledu a splavenin. Ochranu břehům poskytují jak podzemní, tak i nadzemní části rostlin. Tento účinek se především projevuje u dřevinného porostu. Podzemní orgány dřevin, kořeny, prorůstají půdním profilem, navzájem se proplétají a mezi sebou 27

uzavírají celé části půdy. V půdním prostoru je tak vytvořena hustá síť kořenů, která brání vodnímu proudu v odnášení zemin tvořících svahy koryta. K ochraně břehů před poškozením účinky vodního proudu přispívá též nadzemní část rostlin. Přímou mechanickou ochranu poskytují v menší míře trávní porosty, mnohem účinnější jsou však porosty keřovitých druhů vrb, udržované v přiměřeně hustém a pružném stavu. Pružné vrbové výhony se při průtoku velkých vod korytem toku ohýbají a tlumí nápor proudící vody. Stromovité a keřovité porosty ovlivňují svou nadzemní částí také účinek vodního proudu, a to snížením místních rychlostí při březích až na hodnotu, která odpovídá přípustné nevymílací rychlosti. U splavných vodních toků, kde jsou břehy vystaveny působení vln vyvolaných plavbou, nemohou vegetační porosty mnohdy samostatně chránit svahy koryta, v kombinaci s neživými opevňovacími konstrukcemi přispívají však k odolnosti břehů tlumením a roztříštěním vlny vybíhající na svah. V době chodu ledů a splavenin brání keřovité a stromovité porosty přímému styku ledových ker a pohybujícího se štěrku se svahy koryta. Kořeny, kmeny a větve stromů a keřů jsou přitom poškozovány, ale vlivem vysoké regenerační schopnosti dřevin nejsou však v plnění této funkce omezovány. Jako příklad uvádí autor také Popovovo členění. Rozlišuje zde pět typů břehů s návrhem na jejich vegetační ochranu: - Mírně sklonitý se sklonem do 4 stupňů - Prudký s rozlišením na svahovité břehy se sklonem od 4 stupňů do 20 stupňů a příkré břehy se sklonem od 20 stupňů do 45 stupňů - Prudký břeh s mírnou lavičkou - Strmý břeh s případnou lavičkou se sklonem 45 stupňů a větším - Sesuvný břeh 28

Rozhodující podíl na ochraně břehů vodních nádrží má však vegetace a v rámci ní především stromové břehové porosty. Vegetační kryt má dvojí význam. Nadzemní orgány způsobují tříštění vln při jejich pronikání porostem a kořenová soustava zpevňuje půdu. Velmi závažná otázka situování protiabrazní části porostu vzhledem na úroveň jednotlivých hladin nádrže. Některé zahraniční zkušenosti ukazují, že ta část svahu, která je sklonem, geopedologickými vlastnostmi a vlnobitím předurčená na transformaci, neměla by se osazovat břehovým porostem, který není schopný zabránit abrazi a sesuvu. Jako minimální období destrukce se obecně uvádí 3-5 let ponejvíce 10 let, v průběhu kterého projdou svahy přirozeným vývinem. Závěry z mnohých výzkumů doporučují, aby se břehové zpevnění, především vegetační, vykonávalo až po napuštění nádrže, kdy je možno zjistit skutečné výšky jednotlivých hladin. 3.4.3 Krajinotvorná funkce Vegetační doprovod vodního toku patří jako součást rozptýlené zeleně k nejdůležitějším krajinotvorným prvkům. Mareček (1977) uvádí, že největší část liniových struktur a současně 70-75% rozptýlené zeleně v krajině tvoří vegetační doprovody malých vodních toků a vegetační doprovody polních cest. Zejména v rovinaté krajině působí vzrostlý a udržovaný porost jako dominantní prvek. Opticky a prostorově ovlivňuje její celkový charakter, zejména pak rozčleňuje krajinu. 3.4.4 Ekologicko-biologická funkce Vegetační doprovody toků působí jako přirozené biokoridory a jsou významnou součástí územního systému ekologické stability (ÚSES). Z ekologického hlediska se jedná o neoddělitelnou součást biotopu říčního toku a jeho bližšího i vzdálenějšího okolí. Břehové a doprovodné porosty jsou úkrytem mnoha živočichů. Nachází se zde zdroj jejich potravy a také vhodné prostředí pro rozmnožování. Jako úkryty pro ryby nebo raky tvoří kořeny dřevin zasahující do vody. Dutiny mezi kořeny nad hladinou mohou být využívány jako stálé nebo krátkodobé úkryty pro mnoho suchozemských nebo semiakvatických druhů (drobní savci, bezobratlí, 29

obojživelníci, plazi, ptáci). V zemědělsky využívaných oblastech jsou porosty významné zejména jako úkryt pro spárkatou zvěř, ptactvo a opylovače rostlin (např. pro čmeláky nebo samotářské včely). Napadané listí stromů je rovněž velmi významným a specifickým úkrytem. Ve vrstvách napadaného listí zimují některé druhy vodních živočichů. Jiní v nich mají sezónní typ úkrytu. (Just, 2005). Mrtvé dřevo, kterým označujeme napadané kmeny a větve stromů, jsou významným fenoménem u přirozeně utvářených koryt. Mrtvé dřevo slouží jako potenciální úkryty pro vodní živočichy. Jeho význam spočívá také v tom, že přirozeným způsobem přehrazuje toky, zpomaluje proud, umožňuje vznik tůní a míst k ukládání náplavů. Působením napadaných kmenů či větví může dojít také ke změně trasy koryta. Následně dochází ke vzniku částečně nebo zcela oddělených ramen. Tato ramena slouží jako velmi atraktivní stanoviště pro život mnoha druhů upřednostňujících stojaté vody. Vzniká tím prostor pro vodní rostliny, bezobratlé živočichy, nebo slouží jako vhodné místo pro reprodukci některých druhů obojživelníků. Z ekologického hlediska je odstraňování mrtvého dřeva z přirozených vodních toků ve volné krajině nežádoucí. Ze zoologického hlediska je třeba dbát na zachování přirozené struktura porostů. Z přirozených podmínek stanoviště je nutno vycházet při navrhování nových porostů. Je třeba volit dřeviny autochtonní, odpovídající danému stanovišti a dbát na výsadbu postupně kvetoucích dřevin. 3.4.5 Mikroklimatická funkce Prostřednictvím porostů dřevin se zmírňuje pohyb vzdušných proudů a vytváří se ochranný plášť klidného vzduchu. Díky tomuto mikroklimatu dochází ke snížení výparů z půdy a vegetace, zároveň dochází k větší tvorbě rosy, udržování větší vlhkosti vzduchu a srážení par v půdě. Mikroklimatická funkce vegetačního doprovodu spočívá zejména v ovlivňování teplotních, větrných a vlhkostních poměrů v jeho okolí. 30

3.4.6 Hygienická funkce Hygienická funkce vegetačních doprovodů vodních toků je neopominutelná. Vzrostlé porosty významně snižují prašnost ovzduší a částečně i obsah choroboplodných zárodků. Vegetace obohacuje ovzduší o bioticky aktivní látky. Tyto látky příznivě působí na lidský organismus. Hustota, výška, druhové a prostorové uspořádání porostů společně s dalšími faktory působí také jako částečná protihluková bariéra. 3.4.7 Rekreační funkce Břehové a doprovodné porosty jsou vhodným a významným prostorem ke krátkodobé rekreaci, zlepšují tak obytnou a rekreační funkci krajiny. Odhad udává, že vhodnou výsadbou vysoké zeleně v krajině je až o 10% zvýšena tzv. sídlotvorná funkce. Tato skutečnost se odvíjí od druhové, prostorové a věkové struktury porostu, se střídáním míst se světlem a stínem, upoutání tvarem, texturou, strukturou, velikostí, tvarem listů nebo třeba strukturou borky (Rajnoch, 2006). Podél vodních toků jsou často vedeny cyklostezky, turistické cesty nebo naučné stezky. Tyto tvoří v krajině spojnice zejména pro pěší turisty a cyklisty. Okolí vodních toků poskytuje i možnosti dalšího sportovního vyžití jako například vodní turistika nebo rybolov. 3.5 Prostorové uspořádání doprovodné vegetace vodního toku Břehový a doprovodný porost plní částečně odlišné funkce. Těmto funkcím se podřizuje prostorové uspořádání doprovodné vegetace. Určující hodnoty pro stanovení vhodné prostorové struktury jsou převládající funkce daného typu porostu, směrové proudění a charakter toku, tvar koryta, růstové vlastnosti dřevin a výška hladiny nejčetnějších průtoků. Míru rozlehlosti doprovodné vegetace značně limituje využívání okolních pozemků, k zemědělské nebo jiné činnosti. Ne vždy však může doprovodná vegetace z těchto důvodů dosáhnout žádoucích parametrů. 3.5.1 Zásady prostorového uspořádání dřevin břehového porostu Dřeviny v průtočném profilu se prostorově uspořádávají tak, aby při plnění ochranné funkce neovlivňovaly nepříznivě průtok vody (množství, směr, 31

proudění a turbulenci). Je důležité mít na paměti, že jen souvislé břehové porosty jsou schopny úspěšně plnit svou funkci. Vzdálenost mezi jednotlivými dřevinami se volí dle tvaru a rozsahu kořenového systému. Střídavě se rozmísťují různě hluboko kořenících dřevin (Hacker, 2007) Prostorovým uspořádáním břehového porostu rozumíme umístění dřevin vzhledem k vodní hladině, vzájemná poloha dřevin a jejich kombinace. Optimálním umístěním dřevin rozumíme takové, které poskytuje pro dřeviny ideální podmínky pro rozvoj jejich kořenového systému a také tak, aby bylo možno maximálně využít jejich protierozní a protiabrazní funkce. Ideální šířka břehových porostů, s ohledem na záruku jejich nejvyšší účinnosti, je 20 až 150 m, naopak nejmenší udávaná šířka je 5 m (Jurča, 1986). V případě výsadby topolů udává Šlezinger (2002) jako nejvhodnější vzdálenost stromů ve všech částech koryta 4 m, k nimž doporučuje mezisadbu jiných dřevin. Pokud se porost skládá pouze z keřovitých dřevin, považuje za vhodné jejich skupinovité rozmístění, a to střídavě na obou stranách toku (nesouvislý pás podél obou břehů). Keřový porost by neměl být příliš hustý a měl by být tvořen zejména z ohebných dřevin. Aby plnil požadované funkce takového porostu, je nutná jeho pravidelná a soustavná údržba. S ohledem na tvar kořenových systémů dřevin, které mají nejlepší podmínky pro vývoj ve sklonu 1:1 až 1:1,5, je příhodné volit k výsadbě břehových porostů sklon svahů 1:2 až 1:1,5 (Šlezinger, 2002). Stromy je nutno vysazovat na březích nad paty svahů, ve svislé vzdálenosti alespoň 0,6 0,8 m od hladiny normálního průtoku vody (Q210D až Q180D). Toto umístění zajistí jeho dokonalou ochranu. Při výsadbě přímo v patě svahu nemají dřeviny zpravidla dostatečný prostor k vývoji kvalitního kořenového systému, který je deformován a nechrání břeh na dostatečnou výšku. Následně pak břeh nad patou svahu zůstává bez ochrany a zde často dochází k poškozením. Tyto dřeviny navíc příliš vrůstají do průtočného profilu a nevhodně ovlivňují a usměrňují průtok vody. Dřeviny umístěné naopak příliš vysoko ve svahu nemohou s ohledem na přirozený proces vývoje kořenového systému zasahovat účinnými kořeny až do míst 32

vyžadujícím zvýšenou ochranu, tak zůstává nejnamáhavější část břehů neopevněná. (Zuna, 2000). 3.5.2 Zásady prostorového uspořádání dřevin doprovodného porostu Vhodné prostorové uspořádání doprovodných porostů je schopno dosáhnout výborného estetického vjemu. Prostředek k dosažení tohoto cíle je nestejnoměrné střídání skupin stromovitě rostoucích dřevin různého růstu. Novák, Iblová, Škopek (1986) popisují doporučovanou základní délkovou jednotku skupiny modul 100 m, ve složitějších poměrech lze modul zmenšit až na 50 m. Mezery mezi jednotlivými skupinami se vyplňují menšími skupinami nižších stromů nebo keřů. Takto prostorově rozčleněné porosty vytvářejí v krajině částečně průhledné kulisy umožňující průhledy na význačné dominanty, terénní útvary, v rovinatých územích lze zahlédnout i dalších krajinné prostory. Kostrou doprovodného porostu by měly být stromy dosahující výšky nad 20 m. Významné je nejen prostorové uspořádání v rámci samého porostu, ale také jeho rozsah s ohledem na jeho okolí. Je nutné zajistit, aby nedocházelo k omezení vedlejších zemědělsky obhospodařovaných pozemků a nepříznivému působení na růst zemědělských plodin. Z těchto důvodů je třeba dodržovat potřebnou vzdálenost dřevin od sousedního pozemku. Šlezinger (2002) udává vzdálenost od této hranice u keřů 1 m, u stromů 3 m. Dřeviny doprovodného porostu se zakládají za břehovými hranami v pásu. Šířka pásu odpovídá možnostem dané lokality. Cílem je vytvoření prostorově i druhově členitého porostu, ve více řadách a patrech, který je z ekologického hlediska nejvhodnější. Optimálního rozmístění není možné dosáhnout vždy. Nutné je však zajistit nejméně dvouetážový doprovodný porost s použitím keřového patra, který bude složen nejméně ze dvou řad. Všude, kde to využití pozemků a konfigurace terénu dovolí, je pak vhodné plošné rozšíření porostů (Šlezinger, 2002). 3.6 Kritéria pro výběr vhodné druhové skladby Rozhodujícími faktory při volbě druhové skladby do nově zakládaných vegetačních doprovodů jsou především stanovištní podmínky, charakter okolní krajiny, rozmístění ostatních rostlinných uskupení, převládající funkce 33

předmětného porostu a vlastnosti jednotlivých druhů dřevin. K výsadbám se volí pouze dřeviny domácího původu. Jako zcela nevhodné je zavádění dřevin původu cizího. 3.6.1 Vlastnosti dřevin Podstatnými vlastnostmi, které rozhodují o výběru dřevin pro účely vegetačního doprovodu vodního toku, jsou především schopnosti jejich růstu a vývoje na březích vodních toků. Mezi tyto předpoklady patří zejména tvar kořenového systému, schopnost regenerace po poškození a odolnost proti zaplavení. Hlavní úkol dřevin břehového porostu je jednoznačné ochrana břehů před vodní erozí, proto jsou k této funkci nejvhodnější dřeviny s hlubokými a hojně rozvětvenými kořeny. Kořenová soustava dřevin je velmi namáhána tlakem proudící vody, ale také pohybujícími se splaveninami nebo ledem. Ke škodám splaveninami dochází zejména na štěrkonosných tocích dopravujících velké množství hrubého štěrku. Tento odírá kořeny stromů, poškozuje jejich kůru a může i rozlámat a vytrhat na břehu vysazené sazenice. Další škody se objevují v oblastech ukládání štěrku, kde může docházet k zanášení dřevin do vysokých výšek. Zvláště u potoků s větším povodím nebo bystřin dochází k velkým škodám způsobeným ledochodem. Kry odírají kůru stromů, poškozují jak slabé kmeny mladých stromů, tak i výhony keřů, které se při chodu ledů pokládají na břeh a dochází na nich k odřeninám často po celé délce. Poškození ledem se objevuje i na starších stromech se silnou kůrou. Odolnost k uvedeným škodám se odvíjí především ze schopnosti regenerace, tj. schopnosti nahrazení nebo obnovy částí poškozených zlomením, odřením, zaschnutím či zasypáním. Většina listnatých dřevin v těchto případech má schopnost tvorby výhonů z adventivních pupenů nebo zakořenit. Tato vlastnost je typická především pro vrby, olše, topoly a jasany. Dřeviny břehového porostu bývají po určitou dobu zaplaveny a tím jsou vystaveny čelit nedostatku vzdušného kyslíku v půdě. Se zaplavením se nejlépe vyrovnávají vrby, olše, topol černý, jilm, osika, dub letní, lípa, javor mléč a bříza. Neolistěné dřeviny zvládají zatopení lépe než ve vegetačním období. 34

3.6.2 Stanovištní podmínky Mezi hlavní cíle zakládání břehových a doprovodných porostů patří vytvoření vegetačního společenstva nejlépe odpovídajícího druhovou skladbou stanovištním podmínkám a zastoupením druhů dřevin, které se blíží porostům, jenž by v těchto podmínkách vznikly přirozeným vývojem. Současně je třeba si uvědomit, že vegetace podél vodních toků není vegetací zonální. Jejich druhová skladba je spíše než na nadmořské výšce závislá na hydrických podmínkách stanoviště. Výběr vhodných druhů je možný pouze v případě znalosti problematiky rozdělení břehových zón podle nejlépe prosperujících druhů rostlin. 3.6.3 Krajinotvorný aspekt S ohledem na krajinářské hodnoty území a ekologickou stabilitu krajiny jsou voleny především druhy dřevin doprovodných porostů. Kritériem pro volbu dřevin v oblastech s převážným zemědělským využitím s nedostatkem rozptýlené zeleně, je tvorba jejich vzhledu, tedy tvar koruny, velikost kmene, nasazení větví a zbarvení listů. Kombinací mohutnějších stromů s rozložitou korunou a štíhlých forem dřevin lze docílit větší pestrosti, využitím kontrastu se zvýrazní hodnotné dřeviny. 3.6.4 Druhová skladba dřevin Do realizovaných výsadeb se volí dřeviny domácí, zavádění cizích dřevin nevhodně narušuje charakter dřevinné vegetace v krajině a zároveň odporuje právním předpisům. Zahradnické kultivary domácích dřevin, případní nepůvodní dřeviny je přípustné použít jen v břehových a doprovodných porostech v intravilánech měst a obcí (Foltýn, 2000). Ideální druhovou skladbu lze nejlépe identifikovat fytocenologickým šetřením, na jehož základu se stanoví fytocenóza odpovídající stanovišti. V rámci volby druhové skladby je nutno zohlednit nejen podmínky stanoviště, ale také konkurenční vztahy jednotlivých dřevin a jejich vzájemné působení. Nové výsadby by se neměly obsahovat kultivary topolů, vypěstované křížením topolu černého a některých amerických druhů, které se hojně vysazovaly v 50. 35

a 60. letech 20. století. Porosty těchto topolů jsou nevhodné biologicky i technicky. Topoly pokrývají břehový prostor do té míry, že se pod nimi již neuplatní další nosné dřeviny, jako jsou vrby nebo olše. Pod topoly přitom zůstává dostatek prostoru a světla pro podrost rumištních druhů. (Just, 2005). Břehové porosty a zejména plošné doprovodné porosty mají charakter podobný lesním porostům, proto je vhodné při návrhu jejich druhové skladby využít i poznatků lesnické typologie. 3.7 Zakládání břehových a doprovodných porostů Předpokladem pro rozhodování o metodách a způsobu výsadby nového nebo rekonstrukce stávajícího vegetačního doprovodu toku je podrobné posouzení současného stavu porostů, říčního koryta a nejbližšího okolí předmětné lokality. Dále se posuzují další budoucí technické zásahy v místech zakládání a údržby břehových a doprovodných porostů. Jedná se zejména o budování souběžných komunikací a stavebních úprav např. jezu nebo jiné stavební a sanační práce. Také se zohledňují v minulosti zrealizované stavební úpravy (RIEDL, 1982). 3.7.1 Ochrana stávající vegetace a podpora její přirozené obnovy Při realizacích zakládání nových vegetačních porostů a jejich obnově je na prvním místě nutnost ochrany stávající vegetace. Přirozená vegetace se vyvíjí a využívá ke své obnově nálety a přírodě blízkou vegetativní obnovu. Vegetační porosty, které uspějí v přírodním výběru, zpravidla vyhovují podmínkám dané lokality a úspěšně prosperují. 3.7.2 Prořezávky a odstraňování nevhodných dřevin Přestárlé dřeviny, proschlé dřeviny a vývraty je před zahájením výsadby nutno odstranit. Odstraní se také dřeviny, které by následně mohli poškozovat nově vysazené sazenice. Předmětem odstranění jsou i výmladkové keře, plevelné dřeviny a další nevhodné porosty. Prořezávky náletových porostů se provádí rovněž před realizací výsadby. Prořezávky se provádí tak, aby ponechané dřeviny vhodně vyvětvovali. U dřevin se tak zároveň provádí další případná potřebná pěstební opatření. 36

3.7.3 Úprava koryta Před výsadbou je nutno provést úpravu koryta v případě, že by v budoucnu mohlo být příčinou negativního ovlivňování nové výsadby. Zabraňujeme například prohlubování dna, protože při významnějším prohloubení dna se kořenové systémy dřevin nedokáží ve svém růstu adekvátně přizpůsobit změnám. Pata svahu v těchto případech ztrácí oporu a břeh se následně narušuje prouděním vody pod úrovní růstu kořenového systému. Stabilizace štěrkových lavic nebo zajištění břehových nátrží se provádí zejména u neupravených vodních toků. Lze také provádět i drobnější směrové úpravy toku (Novák, Iblová, Škopek, 1986). 3.7.4 Příprava půdy Příprava půdy na svazích koryta vodního toku a v břehové čáře není obvykle nezbytně nutná. Jinak je tomu u porostů doprovodných, které se většinou zakládají na neplodných a často zabuřenělých pozemcích. Některé plochy za břehovou čárou bývají navíc zamokřené. Zabuřenělé pozemky je třeba upravit vyžínáním svahů a pobřežních pásů v šířce 1 2m. K používaným metodám patří také celoplošná orba. Jinde se využívají přípravy plošek, pásů, příprava záhrobců nebo kopečková příprava (Novák, Iblová, Škopek, 1986). 3.7.5 Materiál k výsadbě Jako vhodný materiál k výsadbě dřevin vegetačních doprovodů vodních toků se používají prostokořené sazenice, kontejnerované sazenice nebo balové sazenice. Prostokořené sazenice jsou z ekonomického hlediska nejvýhodnější. Při řádném zacházení a následné správné údržbě mají mnoho využití. Menší výsadbový materiál - stromky do výše cca 80 cm se používají pro souvislejší výsadby lesnického typu, kde se provede následné ožínání buřeně. Starší a větší sazenice cca 1,5 m jsou vhodné spíše pro jednotlivé výsadby. Nevýhodou větších sazenic je citlivost na postupy výsadby a v sušších místech vyšší náročnost na následnou zálivku. Prostokořené sazenice se nedoporučuje sázet v případě, že nebude možné zajistit potřebné podmínky. (Just, 2005). 37

Sazenice s balem jedná se zpravidla o větší sazenice, určené k jednotlivé výsadbě. Oproti prostokořeným jsou sazenice s balem těžší a dražší. Mají však mnohem lepší ujímavost a jsou vhodné pro většinu výsadeb. Velké sazenice s balem u stromů alejového typu apod. mají své přirozené uplatnění ve výsadbách měst a obcí. Jejich výsadba ve volné krajině má ale omezenou využitelnost, a to zejména z důvodu nákladnosti sazenic a nepoměrně větším nárokům na údržbu. Velké sazenice s balem se používají spíše jednotlivě jako významné solitery (Just, 2005). Kontejnerované sazenice se používají obvykle ve velikostech od 0,5 do 2 m (keře jsou přiměřeně menší). Ve srovnání s prostokořennými sazenicemi jsou odolnější vůči nepříznivým podmínkám. Menší je také náročnost na následnou péči a lze je vysazovat po větší část roku. S ohledem na snazší technologii výroby a jednoznačně lepší manipulovatelnost oproti balovým sazenicím jsou nejčastěji nabízeným školkařským sadebním materiálem v kategorii středních velikostí. Kontejnerované sazenice jsou ze všech možností nejvhodnější zejména pro výsadby na sušších stanovištích a obecně v náročnějších lokalitách. Jejich hodnota ale může být snížena příliš dlouhým pěstováním v kontejneru. V těchto případech dochází k deformacím kořenového systému (Just, 2005). 3.7.6 Výsadba dřevin K výsadbě stromů jsou nejvhodnější odrostlé 3-5leté sazenice stromů a 2-3leté sazenice keřů a technikou výsadby do jamek. Podle podmínek daného stanoviště se vybírají sazenice kontejnerované nebo prostokořenné. Velikost jamek závisí na mohutnosti kořenového systému jednotlivých sazenic. Obecně platí pro výsadbu keřů průměr a hloubka jamky cca 0,35 m. U sazenic stromů je hloubka jamky cca 0,6m a její průměr cca 0,4 m (Zuna, 1996). K vysazovaným sazenicím stromů je nejprve umístěn upevňovací kůl a do vyhloubené jamky poté umístěna. Následně se sazenice zahrne zeminou a okolí se mírně upěchuje. Sazenice lze dle potřeby přihnojovat NPK v množství 100 g / jamka. Následně se provede závlaha. Bezprostředně po výsadbě se na půdní povrch kolem sazenice umístí mulčovací plachetka z jutoviny nebo jiných materiálů o rozměrech cca 0,65 x 0,65 m. Plachetka se 38

připevnění k povrchu pomocí drátěných skob. Toto opatření vede k omezení kořenové konkurence nežádoucí buřeně a také snižuje výpar z půdy a zvýší půdní vlhkost v prostoru kořenového systému. Sazenice se následně připevní ke kůlu. Proti okusu zvěří se opatří mechanickou ochranou. Postup výsadby keřů je podobný, množství NPK se sníží na 50 g na jamku. Mulčovací plachetky se používají rovněž všech sazenic. Opevňovací kůly se nevyužívají vůbec. K ochraně keřů proti okusu zvěří přispívají ochranné nátěry (např. Morsuvin). Oplocení se používá u sazenic střemchy, lísky a brslenu. (Zuna, 1996). Jako sadební materiál lze u dřevin se schopností vegetativního množení použít řízky, pruty i kůlové sazenice (Novák, Iblová, Škopek, 1986). Takový sadební materiál je vysazován do otvorů vytvořených průbojníkem. U prutů a kůlů se využívá zahrocení. Hloubka výsadby prutů je 0,3-0,5 m, u sazenic kůlových 0,6-1 m. 3.7.7 Termín výsadby Správný termín výsadby je závislý na stanovišti, na druhu vysazované dřeviny a na druhu a kvalitě sadebního materiálu. Nejlepší výsledky vykazují výsadby prováděné při teplotách v rozmezí 7-10 C, z důvodu nízkého výparu a slabé transpirace. Proto se výsadba provádí buď na jaře před vyrašením, nebo na podzim, od opadu listí až do zámrazu. Jarní výsadba je nejčastější, provádí se co nejdříve po rozmrznutí a oschnutí půdy. Nejvhodnější je výsadba ještě před rašením sazenic. Výsadba narašených sazenic nepatří mezi nejvhodnější. Sazenice musí být obecně častěji zalévány. Je třeba zabránit zaschnutí vlivem rychlého rozvoje listové plochy. Sazenice balového typu lze, stejně jako kontejnerované, přiměřeně vysazovat po celou dobu vegetace. Podzimní výsadby mají výhodu v tom, že vysázené sazenice zakořeňují ještě na podzim. Na jaře pak při dostatku vláhy ihned začínají růst. Podzimní výsadba je nejvhodnější v lokalitách, kde je dlouhý a teplý podzim s dostatečnými srážkami nebo tam, bývají potíže s jarním suchem. Sazenice vysazované na podzim je nutné chránit před vymrznutím, resp. vyschnutím důkladnou zálivkou a provedením mulčování vhodným organickým materiálem. Podzimní termín výsadby vhodný je vzhledem k dlouho ležícímu sněhu také při výsadbě porostů ve vyšších polohách. 39

3.7.8 Spon Volba sponu závisí na podmínkách stanoviště a zejména na druhu dřeviny a jejích vlastnostech a ekologických požadavcích. Rozhodující je také stáří, vzrůst a kvalita sadebního materiálu, stejně jako na hydrotechnické podmínky a péče, která je třeba založenému porostu věnovat. Struktura výsadeb je také neopominutelným faktorem. Z uvedených důvodů není možné jednoznačně definovat velikost sponu výsadby. Obecně platí že, menší spon je vhodnější v dolních částech svahu koryta, ve vyšších a méně namáhaných částech pozemků je možné využít spon větší. K výsadbě odrostků a školkovaných sazenic se doporučuje jako nejvhodnější jamková výsadba se sponem trojúhelníkovitým nebo čtvercovým (Novák, Iblová, Škopek 1986). Ve volné krajině se provádí výsadby v hustším sponu s tím, že v budoucnu budou podle potřeby prováděny probírky. Výsadba menších sazenic v hustých skupinkách simuluje podstatně lépe přírodní podmínky. Ujímavost menších sazenic je lepší, než u velkých, které jsou vysazovány do cílového sponu. Větší hustota výsadby má za následek časnější vznik ochranného mikroklimatu skupiny a dřívější dosažení stabilního pokryvného efektu. Tento efekt vytváří také ochranu jednotlivých stromů a keřů před okusem zvěří a zároveň poskytuje rezervy pro případ ztrát (Just, 2005). 3.7.9 Struktura výsadeb Plošná výsadba Plošné výsadby se využívá při souvislém ozelenění ploch. Jedná se zejména o výsadbu doprovodných porostů. K výsadbě se používají prostokořenné sazenice výšky kolem 0,5 m, v hustším sponu. Obvyklá obdélníková síť je 1 x 0,5 m. Spony se přizpůsobují také jednotlivým druhům dřevin. Duby vysazujeme ve sponu 0,7 x 0,7 m 0,8 x 0,8 m 0,6 x 1,2 m. U lípy, javoru, habru, jilmu a jasanu 0,8 x 0,8 m 1,0 x 1,0 m 0,7 x 1,5 m. Topoly sázíme do sponu 4 x 4 m (Novák, Iblová, Škopek, 1986). Před zarůstáním buření je nutno výsadbu chránit vyžínáním. Proto sesazence vysazují v pravidelné síti nebo řadách. Doba ožínání buřeně se pohybuje obvykle mezi 3 5 lety v závislosti tempa růstu vysazených dřevy. 40

Vyžínání buřeně chrání rostliny před zadušením, proto dostatečně narostlé stromy již není třeba vyžínat. Přirozeného vzhledu porostu je dosaženo vytvářením nepravidelných výsadbových skupin nosných druhů dřevin. Výsadbové skupiny musí být adekvátně velké tak, aby mohli prosadit svoji svébytnost. Rozmístění skupin musí respektovat podrobné členění dané plochy, jejích vlhkostní, světelných a dalších podmínek. Skupinová výsadba Výsadba do skupin je tvořena zejména shluky případně řadami nebo jen dotváří a doplňuje stávající doprovodné porosty. Je to výsadba, která souvisle nepokrývá danou plochu. Samotná výsadba dřevin se navrhuje do skupin výškově i půdorysně nepravidelných. Spon se volí podle druhů dřevin. Velikost sponu u stromů je obecně udávána 1 až 5 m, u keřů 1 až 2 m. Používá se nepravidelný spon, který se liší o ± 20 % od sponu výpočtového. Ve skupinách se střídají většinou po 2 až 5 jedincích jednotlivé druhy dřevin. Výsadbovým materiálem je zpravidla středně velká sazenice o velikosti 0,5 1,5m, které s ohledem na jejich velikost obvykle stačí ožínat jen v první sezoně (Novák, Iblová, Škopek, 1986). Keře se vysazují v kompaktních skupinách, jejich koruny by se nejpozději ve třetím roce růstu měly navzájem dotýkat. Při zakládání porostů skupin keřových vrb při technologii zapichováním prutů se rozestupy mezi pruty tvoří velmi malé, až 10 cm. Kompaktnost a velikost skupin je významná mimo jiné kvůli okusu zvěří. Zvěř jednotlivé pruty natolik poškodí, že dojde k jejich úplnému zničení. U velkých a hustých skupin může dojít k poškození prutů po obvodu skupiny, ale samotné jádro skupiny tlak vydrží (Just, 2005). Řadová výsadba Základní spon u břehového porostu hlavních dřevin při řadové výsadbě v přímé trase se volen v rozmezí 0,8-3 m, s výjimkou topolů 4 m. V obloucích se preferuje spon menší. V případě konkávních 1,3-1,7 m, a v konvexních 2-3 m. Po dosažení 20ti let věku stromů je potřeba provést úpravu vzdáleností 41

jednotlivých dřevin probírkou (Zuna, 1996). V řadových výsadbách doprovodného porostu jsou používány většinou sazenice velikosti kolem 1,5 m. 42

Jednotlivé výsadby Při výsadbách v krajině jsou vhodné takové velikosti stromů, které již neohrozí buřeň. Nejlépe se proto osvědčili střední velikosti sazenic s výškou 1-2 m. I v tomto typu výsadeb není vhodné volit cílové rozestupy, ale se doporučuje hustší spon. Takto vysázené stromy si poskytují oporu navzájem a při ztrátách nedojde ke ztrátě souvislosti daného porostu. Vhodným kompromisem vzdálenosti je vzdálenost sazenic zhruba na jejich výšku (Just, 2005). Výsadby mohutných alejových sazenic se při revitalizacích ve většině případů výsadeb v krajině neosvědčily. Sazenice jsou pěstovány prioritně pro využití v okrasném sadovnictví. Při jejich pěstování jsou prováděny silné zásahy jak do koruny, tak i kořenových částí. S ohledem na skromnou nebo žádnou pravidelnou péčí ve volné výsadbě, se s těmito zásahy těžko vyrovnávají. Díky citelným zásahům při jejich pěstování se po umístění na stanoviště jen těžko mohou vyvinout jedinci přírodního charakteru. (Just, 2005). Kombinované výsadby Jsou to plošné a lesnickým způsobem pojaté výsadby. S ohledem na místní podmínky a také materiál, který je při výsadbě k dispozici, se do výsadeb vkládají jako kostra skupiny nebo jednotlivce dřevin. Tento způsob podporuje velikostní a tvarovou rozmanitost zakládaných porostů: Proto se pro výsadby v krajině jeví jako nejvhodnější způsob (Just, 2005). 3.7.10 Ochrana výsadeb po založení Založené porosty jsou vystaveny ihned po výsadbě okolnímu prostředí včetně škodlivých činitelů. V zemědělské krajině s nedostatkem jiné zeleně dochází velmi často ke škodám okusem zvěří. Nejlepším řešením je zřízení souvislého oplocení prostoru výsadeb. Lze také použít pro individuální mechanickou ochranu jednotlivých stromů chrániče proto okusu zvěří. Méně účinné řešení jsou nátěry chemickými prostředky s repelentním účinkem. Nátěry odpudivými prostředky se provádějí před nástupem zimního období. 43

Úspěch výsadby je dán také ochranou výsadeb i náletových porostů před divokou buření vyžínáním. Tento způsob ošetřování usnadňuje použití mulčovacích plachetek z jutoviny, umístěných bezprostředně ihned po výsadbě. Také ožnutá buřeň je vhodná k provedení mulče. Buřeň položená kolem sazenic sníží výpar z půdy a omezuje další rozvoj buřeně (Zuna, 2000). Než dojde k dostatečně funkčnímu vývoji kořenového systému vysazených dřevin na březích, se jeví jako vhodné opevnění paty svahu dočasně působícím lehkým opevněním (např. nízkou kamennou rovnaninou) (Novák, Iblová, Škopek, 1986). 3.8 Údržba břehových a doprovodných porostů Nejdůležitější péče o porosty se provádí v prvních letech po výsadbě. Péče je realizována ošetřováním kultur i náletových porostů. Jedná se o zálivku v suchém období, vyžínání buřeně a kontrola výsadeb s doplněním zašlých jedinců. Tato péče je nutná nejméně po dobu tří let po dokončení výsadby dřevin (Zuna, 2000). Dobrá funkce břehových a doprovodných porostů je dána zajištěním udržovací péče. Součástí pravidelné péče je prohlídka, probírky a prořezávky porostů. První prořezávka stromových dřevin a keřů se provádí v době zapojení korun. Odstraňovány jsou nekvalitní, napadené, poškozené, nebo nežádoucí dřeviny. Důsledné prořezávky se musí provádět v porostech vrb rostoucích na březích v keřových formách. Četnost zásahů je 2 3 roky, později ve 3-4letých intervalech. Výchovnými probírkami se postupně upravuje rozestup dřevin, zároveň se také ruší jeho pravidelnost v rozmístění. Úprava hustoty porostu se provádí tak, aby nedošlo o omezení plynulého průtoku vody nad svahy průtočného profilu. Tím se zabrání vzniku soustředění průtoku do střední části koryta, který by následně mohl způsobit prohlubování dna. V péči o nárosty jde o opatření směřující k zajištění trvalosti porostu, a to jak přirozenou generativní, tak i vegetativní obnovou (Jurča, 1986). Stromy k odstranění volíme negativním nebo pozitivním výběrem. Negativním výběrem odstraníme stromy rostoucí těsně nad hladinou stálých 44

průtoků, které vrůstají do koryta: Dále odstraňujeme stromy, které by se mohli podílet na vzniku břehových nátrží, stromy přestárlé a stromy ohrožující stabilitu břehu. Odstraněny jsou i netvárné stromy a hustě rostoucí výmladky. Odstraněním hustých skupin výmladků se snižuje riziko zachycováním plovoucích předmětů, které následně zužují průtočný profil a mohou způsobit zvednutí vodní hladiny a její rozlití mimo koryto. Pozitivním výběrem provádíme selekci při prořezávání břehového porostu, kde jsou uvolňovány dřeviny rostoucí v ideální výši nad hladinou setrvalých průtoků (Novák, Iblová, Škopek, 1986). 3.9 Obnova břehových a doprovodných porostů Hlavní zásady obnovy porostů břehů vycházejí z požadavků na stabilní ochranu břehů. Z těchto důvodů je nutno porost obnovovat postupně. Holosečná obnova zde v žádném případě nepřipadá v úvahu. Optimálním řešením je odstranění nežádoucích dřevin a následné doplnění mezer v porostu novou výsadbou, která se bude vyvíjet pod jeho ochranou. Doba obmýtí porostů na březích toků je přizpůsobena mimo jiné také maximální tloušťce kmene stromu, která může být dle Riedla (1982) 25-30 cm. Hloubka výmolů kolem kmene se zvětšuje s narůstající velikostí průměru kmene. Doba obmýtí v doprovodných porostech se odvíjí podle jednotlivých druhů dřevin a stanoviště. Pařezy zbylé na březích koryta po mýcení se až na výjimky, které by mohli negativně ovlivnit průtok vody, se neodstraňují. Kořenový systém i po odstranění nadzemní části stromu poskytuje břehu po určitou dobu ochranu a z tohoto důvodu jej není žádoucí odstraňovat. Negativně mohou působit výmladky obrůstající pařez při snižování průtoku. Výmladky je možno ale využít i k přirozené obnově porostu. Jeden vzrůstově kvalitní výmladek se ponechá a ostatní odstraní (Novák, Iblová, Škopek, 1986). Zlepšování stavu přírody a krajiny je mimo jiné podporováno Operačním programem Životní prostředí (OPŽP). V roce 2013 lze čerpat finanční podporu na zakládání a obnovu břehových porostů. Finanční podpora spadá do prioritní osy 6 - Zlepšování stavu přírody a krajiny, konkrétně do oblasti podpory 45

6.3-Obnova krajinných struktur. Zde je usilováno o zastavení poklesu biodiverzity a zvýšení ekologické stability krajiny. 3.10 Stabilizační opatření Ochrana břehů je zajišťována zpravidla společenstvy dřevin, v místech kde není jejich rozšíření možné, může ochranu vykonávat i luční společenstvo. K opevňování břehů dolních toků řek a stojatých vod se používají zejména keřovité druhy vrb. Podstatný význam zde mají stanovištně původní druhy keřovitých vrb. Tento význam spočívá v jejich ekologickém působení a mnohostranné použitelnosti. Luční společenstva mohou sloužit k ochraně břehů jen v případech, kdy si je vyžadují stanovené požadavky na užívání toku a jsou na daném stanovišti žádoucí. Vlastnosti vrb a jejich význam pro metody inženýrské biologie Vrby náleží k pionýrským druhům dřevin s velmi vysokou regenerativní schopností: tvorba adventivních kořenů po poškození nebo poranění, zasypání kameny, delším zatopení tvorba velkého počtu větrem nebo vodou se šířícími semeny nenáročnost na výživu Významné biotechnické vlastnosti vrb: dobré vegetativní množení rychlý vzrůst výhodná doba množení lehké dřevo silný kořenový systém vykazující pevnost v tahu ohebné a pružné pruty 46

odolnost vůči mechanickému zatížení proudící vodou, ledochodem, sesunutím kameniva pařezová výmladnost lehce rozložitelné listí dlouholeté zkušenosti v použití vrb K ochraně břehů přispívají vrby svými větvemi a listy, které zmenšují energii vody zeslabením síly proudění. Vrby také zvyšují samočistící schopnosti vodního toku. Rozmanité růstové formy jednotlivých druhů zastupují významnou roli v opatřeních inženýrsko-biologické povahy. Uvádí se, že ve střední Evropě je k dispozici kolem 43 druhů vrb. V nížinách se nachází 11 druhů (Hacker, 2007). Rozhodující pro volbu způsobu a technologie s využitím vrbového materiálu je na prvním místě požadovaný cíl opatření. Tímto opatřením je zajištění břehové hrany i svahu břehu s vazbou na stabilizaci celého koryta. Druhotným cílem je tvorba prostoru pro živočichy žijící jak na březích, tak i ve vodě. Rozvíjí se lehce udržovatelné, multifunkční dřevinné porosty, rákosin, vodních rostlin a společenstev travin. Komplexně se zohledňují estetickokrajinářské účinky. K zajištění může být použit jen živý materiál nebo může být podpůrně využit i neživý materiál. Realizace opatření se provádí v době vegetačního klidu. Vrbové řízky Vrbové pruty stáří několika let a tloušťky o síle 1-5 cm se řežou v době vegetačního klidu: Délka řízků je 30-60 cm. Konce řízků se zařezávají šikmo, nebo do špičky a zastrkují se do půdy tak hluboko, aby nad povrch vyčnívaly jen 2-3 pupeny. Samotná výsadba se provádí v zimním období v bezmrazých dnech. Šikmé založení řízků umožňuje lepší vývoj kořenového systému (ZEH, 2007) 47

Porosty založené z řízků začínají významě plnit svou opevňovací funkci nejdříve po 3 až 5 letech po založení. Svah opevněný vrbovými řízky musí být proto stabilní a nesmí být ohrožován erozí. Proto se použití vrbových prutů často kombinuje s neživým opevněním. (Lebensministerium.at, 2006) (Obr. 1) Vrbový porost založený z vrbových řízků, řeka Jihlava, Přibice, duben 2012, M. Effenberger Vrbové kůly Kůly jsou používány k zajištění budoucí hranice eroze u strmých břehů, v místech kde dochází k odtržení vrchní části svahu. Využití vrbových kůlů má své opodstatnění při zakládání porostu budoucích hlavových vrb a k osazení trvale zatopených bahnitých a jílovitých půd. Kůly jsou získávány v době vegetačního klidu. Délka kůlů se volí mezi 1 3 m a průměr 4-15 cm. Výsadba se provádí zaražením kůlu do země, případně jeho zakopáním na stanoviště. Výškově se umisťují tak aby nejméně polovina jejich výšky byla v zemi. (Schlüter, 1996). Haťové válce Haťové válce se využívají jako opevňovací prvky k zajištění paty svahů, které jsou ohroženy. Lze je také využít při odstraňování břehových nátrží. 48

Haťové válce jsou svazky z vrbových prutů. Průměr prutů je 2-4 cm. Válce jsou zhotoveny v délce 4 až 20 m a průměru 25 40 cm. Válce se ovazují ocelovým drátem po vzdálenosti 30 60 cm. V případě, že jsou válce ukládány na sterilní štěrky, doporučuje se během výroby přidat do prutové výplně půdu s vyšším obsahem vlhkosti. Přidaná půda vytvoří příznivější podmínky pro zakořenění. Hotové válce se minimálně do jedné poloviny až dvou třetin zahloubí do země. Zbylá část by měla ležet nad stálou hladinou vody. Ze strany přiléhající k vodě nebo skrz válec, jsou válce na každých 80-100 cm ukotvovány s použitím dřevěných kůlů o průměru 8 cm a délce 100 cm. Válce jsou následně ještě lehce přesypány půdou. Účinné ochrany dosahují válce okamžitě po ukotvení. Ochraňují břehy před nárazem vln a poškozením silným proudem. Rychle vytvářené kořeny zpevňují půdu a minimalizují podemílání břehů. Válce jsou obvykle používány v kombinaci s jinými opatřeními, např. k opevnění z vrbových prutů, travních koberců, či oživených roštů. Válce lze zhotovit a umisťovat po celý rok, vyjma období mrazů. (Schlüter, 1996). Vrbová krytina Předpokladem zhotovení vrbové krytiny je urovnání svahu do sklonu 1:1,5, vhodněji však až 1:3 kolmo k ose opevňovaného toku. Na ploše svahu jsou do země zaraženy dvě, nebo více řad dřevěných kůlů. Délka kůlů se volí v rozmezí 60-100 cm tak, že jejich část o délce 10-20 cm vyčnívá nad povrch terénu. Rozestupy mezi jednotlivými kůly v řadě se řídí zejména sklonem svahu, půdním typem a vlastnostmi opevňovaného toku: Obecně platí vzdálenost v rozmezí 70-120 cm. Rozestupy řad a jejich počet je dán délkou vrbových prutů a počtu jednotlivých vrstev. Mezi řady kůlů se pokládají vyzrálé, rovné, slabě větvené vrbové pruty a větve keřových forem vrb o délce 1-2 m, hustě, podélně jeden k druhému, s maximálním rozestupem 3-5 cm, umístěných kolmo k ose toku. Konce prutů každé z jednotlivých vrstev se mají překrývat asi 30 cm. Konce prutů v nejspodnější části by měly být umístěny si 30cm pod stálou hladinou vody v rýhách, které jsou následně zasypány zeminou. V případě nedostatku živých vrbových prutů, je možno podle síly proudu přimíchat až 75 % prutů a větví neživých, u kterých již není předpoklad zakořenění a tvorba výhonů. Nicméně tyto neživé větve a pruty přispívají k mechanické ochraně břehu. Pokud jsou pruty příliš krátké, doporučuje se 49

ukládat dvě nebo i více vrstev na sebe. Jakmile jsou pruty uloženy mezi kůly, natáhne se vodorovně i křížem ocelový drát. Kůly se nakonec zarazí tak hluboko, aby se pruty pevně přitiskly k zemi. Po zaražení prutů se celá krytina zasype vrstvou nejvýše 1 cm zeminy. Optimálním obdobím pro pokládání prutů je krátce před jejich rašením, tedy v měsících březen až duben. Realizace je sice možná také na podzim nebo v zimě, ale s ohledem k nebezpečí poškození nezakořeněných prutů velkou vodou není doporučována. Vrbová krytina se zhotovuje jen na zvláště ohrožených březích a to zejména z důvodu velké pracnosti a materiálové náročnosti (Schlüter, 1996). Zápletový plůtek S ohledem na náročnost zhotovení se plůtky využívají obvykle jen pomístně při opevňování paty svahu nebo při likvidaci škod způsobených povodněmi na drobných tocích, kde umožňují okamžité a dlouhodobé opevnění. Plůtky se zřizují jako jednořadé nebo dvouřadé. První řada se na drobných tocích umisťuje přímo do paty svahu, na větších tocích těsně nad stálou hladinu vody. Zápletový plůtek se vytváří proplétáním prutů mezi kůly. Kůly jsou vyrobeny z živých částí vrb. Průměr kůlů je 8-10 cm, délka 50-100 cm. Kůly jsou zatlučeny do řady s rozestupy kolem 50 cm. Jejich zakořenění je žádoucí, proto nemůže dojít k jejich poškození. Jako průletový materiál jsou ideální pruty o průměru 2-4 cm na silnějším konci a délce až 3 m. Pruty jsou silnějším koncem zastrčeny alespoň 20 cm do půdy. Zhotovené plůtky se zasypávají zeminou, což zabraňuje nadměrnému vysychání. (Schlüter, 1996). Výsadba stromů Mezi hlavní dřeviny břehových porostů patří Alnus glutinosa, Fraxinus excelsior, Quercus robur, Salix alba a Salix fragilis. V případě jednořadé výsadby, jsou na nárazové břehy vysazovány zpravidla olše. Ostatní druhy dřevin se v kombinaci s olšemi vysazují jen na relativně neohrožené části břehů. Současně je potřeba vysadit tyto dřeviny o několik desítek centimetrů výše ve vztahu k hladině než olše. U víceřadé výsadby se do nejspodnější řady umisťují olše, ostatní dřeviny spíše do řad horních. (Schlüter, 1996) 50

4 MATERIÁLY A METODIKA 4.1 Postup práce Pro zahájení průzkumu zájmového území, vymezení hranic území a samotného průzkumu břehových porostů bylo potřebné shromáždit mapové podklady. K diplomové práci byla použita katastrální mapa katastrálního území Přibice v měřítku 1:2880 a mapové listy územního plánu obce Přibice. Dále byly použity digitální podklady: ortofotomapa, katastrální mapa a mapa územního plánu obce Přibice. Uvedené mapy byly získány z městského úřadu v Pohořelicích - stavební úřad a odbor životního prostředí. Ostatní podklady zahrnují literaturu a články použité pro základní charakteristiku daného území. Konkrétní použité prameny jsou uvedeny v kapitole Použitá literatura. Vlastní postup: provedení inventarizace dřevin vyhodnocení současného stavu dřevin návrh biotechnických opatření na úrovni studie kalkulace nákladů na provedení navržených opatření Předmětem studie biotechnických opatření, která byla stanovena na základě analýzy vegetačních prvků a podmínek lokality, je stanovení technologií založení, zásad pěstování a obnovy doprovodné vegetace zvoleného úseku. 51

4.2 Charakteristika modelového území Jako modelová lokalita pro návrh biotechnických opatření na úrovni studie byla zvolena doprovodná vegetace řeky Jihlavy v katastrálním území Přibice. Úsek byl vymezen katastrální hranicí s katastrálním územím Ivaň a pokračoval proti proudu toku až do míst soutoku řeky Jihlavy s potokem Jezírko. Jedná se o úsek dlouhý 1.030 m (ř. km 7,5 8,5), zahrnující porosty obou břehů toku. Řešená lokalita se nachází v nadmořské výšce 172-178 m n. m, v zemědělsky intenzivně obhospodařované krajině. Tomuto odpovídá prostorová struktura vegetačního doprovodu, který je často zredukován do úzkých linií podél toku, přičemž v některých místech úplně chybí. Přístup na oba břehy je možný ze silnice II/381, za obcí Přibice směrem na Pohořelice, dále o polní cestě, která však nevede až k řešenému úseku. Ten je dále přístupný pouze po poli. Vymezení řešeného území (ř. km 7,5-8,5) Koryto řeky Jihlavy je v řešeném úseku o délce 1.030m částečně opevněné i neopevněné. Část toku od hranic s katastrálním územím Ivaň je spíše neopevňovaná, místy s vysokými a strmými břehy. Opevněny jsou pouze pomístné nátrže kamenným záhozem. V místě ř. km 8,00 je umístěna limnigrafická stanice sloužící k měření průtoků. Zde je na pravobřežním úseku provedeno betonové opevnění v délce 20m. Ve směru proti proudu od limnigrafické stanice se nachází část o délce cca 400m, která byla v roce 2005 nově trasována a bylo provedeno opevnění vodního toku kamenným záhozem, vytvořeny rozšířené zatravněné bermy. Toto území navazuje proti proudu na území opevňované v roce 1986 kamenným záhozem a opět rozšířenými zatravněnými bermami. Porosty pravého a levého břehu byly vyhodnoceny samostatně. Na obou březích je vegetační doprovod tvořen zpravidla pouze břehovým porostem, bez rozsáhlejších doprovodných porostů. Lokalizace Místo: Přibice Katastrální území: Přibice Okres: Brno - venkov Kraj: Jihomoravský 52

Obec s rozšířenou působností: Pohořelice Správce toku: Povodí Moravy, s.p., Závod Dyje Číslo hydrologického povodí: 4-16-04-655 (Obr. 2) mapa řešené lokality, www.mapy.cz Klimatické podmínky Lokalita náleží do klimatické oblasti s dlouhým, teplým a suchým létem. Velmi krátké přechodné období s teplým až mírně teplým jarem i podzimem. Zima krátká, mírně studená, suchá až velmi suchá, s velmi krátkou dobou trvání sněhové pokrývky. (Němec 2000) Řeka Jihlava Řeka Jihlava ústí do střední nádrže VD nové Mlýny, Celková délka toku je 184 kilometrů. Plocha povodí 2 998 km 2 (www.pmo.cz). 53

(Tab. 1) Základní hydrologické údaje pro limnigrafickou stanici Přibice na toku řeky Jihlavy, ř. km 8,00 (www.pmo.cz). Stanice: LG Přibice Tok: Jihlava Povodně 1. stupeň povodňové aktivity: 2,50 [m] 2. stupeň povodňové aktivity: 3,10 [m] 3. stupeň povodňové aktivity: 3,70 [m] 3. stupeň povodňové aktivity ( extrémní ohrožení): [m] (Q50) Sucho Q355: 1,7 [m 3.s -1 ] N-leté průtoky [m 3.s -1 ] Q1 Q2 Q5 Q10 Q20 Q50 Q100 101 136 185 224 264 320 365 4.3 Terénní průzkum Terénní průzkum poskytl informace, které byly zpracovány do materiálů sloužících pro zhodnocení stavu vegetace zaměřené na dřeviny. Samotný průzkum probíhal v měsíci dubnu, srpnu a prosinci 2012. Hlavním těžištěm terénních prací byla fotodokumentace a zpracování inventarizace dřevin v době plné vegetace - měsíci srpnu 2012. Během terénního průzkumu byl posouzen stávající stav doprovodné vegetace, který byl zaměřen zejména na celkový stav dřevin a na druhovou a prostorovou skladbu. Během průzkumu byla pořízena fotodokumentace porostů uvedena v příloze č. 1. Vlastní terénní průzkum byl prováděn v místech toku řeky Jihlavy v katastrálním území Přibice. Úsek byl vymezen katastrální hranicí s katastrálním územím Ivaň a pokračoval proti proudu toku až do míst 54

soutoku řeky Jihlavy s potokem Jezírko. Byly vytvořeny fytocenologické snímky po celé délce toku. Podstatné část fotodokumentace byla pořizována s využitím nízkého letního průtoku vody v korytě řeky Jihlavy přímo z koryta řeky. Jednotlivé dřeviny byly na místě zakreslovány do zvětšené ortofotomapy. Tímto způsobem bylo docíleno maximální přesnosti lokalizace jednotlivých dřevin. Zároveň bylo využito v terénu umístěných geodetických značek z důvodu právě probíhající digitalizace intravilánu obce a pozemkových úprav extravilánu. Do připravených tabulek hodnocení dřevin byly namístě uváděny údaje o jednotlivých dřevinách. 4.4 Metodika vyhodnocení současného stavu doprovodné vegetace vodního toku Vyhodnocení doprovodné vegetace zvoleného úseku řeky Jihlavy bylo provedeno na základě terénního průzkumu a provedení inventarizace dřevin. Inventarizace byla provedena v srpnu 2012. Hodnocení dřevin vycházelo z Metodiky hodnocení dřevin rostoucích mimo les (Český ústav ochrany přírody). Sledovány byly následující kvantitativní a kvalitativní údaje. Hodnocení dřevin vychází z metodiky pro předmět Praktika doc. Ing. Pavla Šimka, Ph.D. Struktura hodnocených atributů A) Základní údaje Inventarizační číslo vegetačního prvku (VP) - každý z hodnocených VP je veden v evidenci i na výkresové části pod konkrétním pořadovým číslem. Číselná řada je průběžná. Taxon B) Taxační údaje Výška - uvedena v metrech. Zjišťována přístrojem SILVA clino master. Báze koruny - za bázi koruny jsou považovány zemi nejblíže se nacházející normální výhony s živými listy nebo místo nasedání nejníže 55

postavené živé větve na kmeni, pokud je blíže k zemi než zmíněné výhony s listy. Údaj vyjadřuje výšku báze v metrech. Šířka koruny - je zjišťována kolmým průmětem koruny k zemi. Uvedena celková šířka (průměr) koruny v metrech. U korun s nepravidelným obrysem koruny je udávána průměrná hodnota. Výčetní tloušťka kmene - tloušťka (průměr) kmene ve výšce 1,3 m od země v celých centimetrech. Tloušťka je měřena kolmo na kmen, na svažitém terénu je výška od země stanovena v místě osy kmene. C) Popisné údaje Vitalita - je cenným hodnoceným atributem, kterým se posuzuje určitá vývojová tendence jedince. Hodnocení se opíralo především o posouzení: olistění malformace větví tvorba výmladků prosychání koruny změny listů (Tab. 2) Stupně vitality Stupeň 1 Stupeň 2 Stupeň 3 Stupeň 4 Stupeň 5 stromy plně vitální stromy s mírně sníženou vitalitou, projevy snížení vitality mohou být dočasné stromy se středně sníženou vitalitou, při omezení vnějších negativních vlivů lze očekávat dílčí zlepšení stromy se silně sníženou vitalitou, nelze zpravidla očekávat dílčí zlepšení stromy bez projevů fyziologické vitality Zdravotní stav - v tomto hodnocení vyjadřuje aktuální odchylku (resp. stupeň poškození) od normálu, vztaženou k jednotlivým hodnoceným atributům nebo entitě jako celku. Celkové hodnocení zdravotního stavu vychází 56

z posouzení závažnosti poškození hodnocené dřeviny. Oproti třem stupňům z metodiky pro předmět Praktika doc. Ing. Pavla Šimka, Ph.D je hodnocení rozšířeno z důvodu většího rozsahu na 5 stupňů zdravotního stavu. (Tab. 3) Stupně zdravotního stavu 1 stromy bez poškození nebo stromy s nepatrným poškozením, předpoklad dlouhodobé existence 2 stromy s mírným poškozením, předpoklad dlouhodobé existence 3 stromy středně silně poškozené, existence není bezprostředně (nebo během poměrně krátkého období) ohrožena 4 stromy silně poškozené, existence je ohrožena 5 stromy velmi silně poškozené, existence bezprostředně (nebo během poměrně krátkého období) významně ohrožena Poznámka - popis ostatních skutečností určení dřevin k odstranění, staticky nebezpečné dřeviny, vícekmeny, celkově špatný stav aj. Opatření kácení, odstranění vícekmenů, odstranění výmladků, sesazení koruny, hluboký zmlazovací řez, odstranění suchých větví, prosvětlovací řez, bez zásahu POROSTNÍ SKUPINY - Keře Inventarizační číslo pořadí skupiny při inventarizaci Název taxonů latinsky Výška průměrná výška skupiny v metrech Plocha plocha skupiny v m 2, měřeno pomocí programu AutoCAD Obvod obvod skupiny v m, měřeno pomocí programu AutoCAD 57

5 VÝSLEDKY 5.1 Vyhodnocení stávajícího vegetačního doprovodu 5.1.1 Souhrnné údaje zjištěné při inventarizaci V rámci prováděné inventarizace porostů byly zjištěny následující údaje. Podrobné údaje jsou uvedeny v příloze č. 2 Inventarizace dřevin. Počet inventarizovaných stromů celkem 370. (Tab. 4) Rozdělení inventarizovaných dřevin podle rodů p.č. taxon česky počet ks 1 Ailanthus Pajasan 30 2 Alnus Olše 35 3 Populus Topol 27 4 Robinia Trnovník 81 5 Salix Vrba 160 6 Sambucus Bez 15 7 Tilia Lípa 8 8 Ostatní 14 Hodnocené dřeviny celkem 370 58

(Graf 1) Rozdělení inventarizovaných dřevin podle rodů (Tab. 5) Rozdělení inventarizovaných dřevin podle druhů p.č. taxon česky počet ks 1 Ailanthus altissima Pajasan žláznatý 30 2 Alnus glutinosa Olše lepkavá 35 3 Juglans regia Ořešák královský 3 4 Malus domestica Jabloň domácí 1 5 Morus nigra Moruše černá 2 6 Pinus nigra Borovice černá 1 7 Populus alba Topol bílý 27 8 Prunus domestica Švestka domácí 4 9 Quercus robur Dub letní 3 10 Robinia pseudoacacia Trnovník akát 81 11 Salix alba Vrba bílá 71 12 Salix fragilis Vrba křehká 69 13 Salix spp. Vrba 20 14 Sambucus nigra Bez černý 15 15 Tilia cordata Lípa malolistá 8 Hodnocené dřeviny celkem 370 59

(Tab. 6) Tabulka vitality inventarizovaných dřevin známka vitality počet ks 1 108 2 148 3 109 4 3 5 2 celkem 370 Rozdělení inventarizovaných dřevin podle navrhovaného opatření Opatření četnost Kácení 27 odstranění vícekmenů 48 odstranění výmladků 61 sesazení koruny 1 hluboký zmlazovací řez 7 odstranění suchých větví 241 prosvětlovací řez 9 bez zásahu 38 (Graf 2) Rozdělení inventarizovaných dřevin podle jednotlivých opatření 60

(Tab. 7) Zdravotní stav dřevin Zdravotní stav počet jedinců (ks) počet jedinců (%) 1 98 26% 2 117 32% 3 142 38% 4 9 2% 5 4 1% celkem 370 100% (Graf 3) Rozložení celkového zdravotního stavu jedinců 61

(Tab. 8) Průměr kácených dřevin ve výšce pařezu p.č. průměr dřeviny počet ks 1 do 200 mm 15 2 do 300 mm 2 3 do 400 mm 2 4 do 500 mm 2 5 do 600 mm 1 6 do 700 mm 3 7 do 1000 mm 2 Celkem 27 (Tab. 9) Tabulka četností velikostí dřevin určených k odstranění suchých větví p.č. šířka koruny v m obsah koruny v m2 počet ks 1 3 7 4 2 4 12 30 3 5 20 27 4 6 28 19 6 7 38 31 7 8 50 11 8 9 63 21 9 10 78 39 10 11 94 18 11 12 112 27 12 13 132 5 13 14 153 2 14 15 176 5 15 16 200 1 16 19 282 1 62

V inventarizované oblasti byly následující lokality keřových porostů. V rámci inventarizace byly rozděleny na tři skupiny. (Tab. 10) Porostové skupiny keřů Skupiny keřů Skupina č. 1 Skupina č. 2 Skupina č. 3 výměra skupiny 1.144m2 1.230m2 1.973m2 obvod skupiny 164m 157m 316m průměrná výška porostu zastoupení taxonů 3m 3m 4m Sambucus nigra Salix purpurea Salix purpurea Salix fragilis Salix purpurea Salix spp. Ailanthus altissima Robinia pseudoacacia Ailanthus altissima Salix spp. Uvedené porostové skupiny keřů je nutno každé 3 roky seřezávat. Jednotlivé porostové skupiny budou seřezávány tak, aby bylo opatření provedeno vždy jen na jedné třetině porostů ročně. Zajistí se tak menší dopady na hníznění ptactva a dalších živočichů využívajících břehové porosty ke svému životu. 5.1.2 Charakteristika řešené lokality Jedná se vegetační doprovod řeky Jihlavy, v katastru obce Přibice od katastrální hranice s územím k.ú. Ivaň proti proudu po přítok Jezírko. Lokalita se nachází pod obcí Přibice, v nadmořské výšce 172-178 m n. m. Přístup na oba břehy je možný ze silnice II/381, za obcí Přibice směrem na Pohořelice, dále o polní cestě, která však nevede až k řešenému úseku. Ten je dále přístupný pouze po poli. Vymezení řešeného území (ř. km 7,5-8,5) Koryto řeky Jihlavy je v řešeném úseku o délce 1.030m částečně opevněné i neopevněné. Část toku od hranic s katastrálním územím Ivaň je spíše neopevňovaná, místy s vysokými a strmými břehy. Opevněny jsou pouze pomístné nátrže kamenným záhozem. V místě ř. km 8,00 je umístěna 63

limnigrafická stanice sloužící k měření průtoků. Zde je na pravobřežním úseku provedeno betonové opevnění v délce 20m. Ve směru proti proudu od limnigrafické stanice se nachází část o délce cca 400m, která byla v roce 2005 nově trasována a bylo provedeno opevnění vodního toku kamenným záhozem, vytvořeny rozšířené zatravněné bermy. Toto území navazuje proti proudu na území opevňované v roce 1986 kamenným záhozem a opět rozšířenými zatravněnými bermami. Porosty pravého a levého břehu byly vyhodnoceny samostatně. Na obou březích je vegetační doprovod tvořen zpravidla pouze břehovým porostem, bez rozsáhlejších doprovodných porostů. 5.2 Návrh pěstebních opatření Z výsledků hodnocení stávajícího stavu porostů vyplývá potřeba realizace pěstebních zásahů. Jedná se zejména o odstranění odumřelých či silně narušených stromů s projevy fyziologického stáří, bez další perspektivy. Odstranit je nutno také stromy nebo jejich kmeny, silně nakloněné, které negativně ovlivňují průtok vody i stabilitu břehů a dřeviny samotné. Dále je třeba odstranit suché větve v korunách stromů provedením zdravotního řezu. Cílem rekonstrukce je zlepšit stav doprovodného porostu řeky Jihlavy v k. ú. Přibice Plánovanými úpravami dojde k posílení ekologické stability tohoto významného krajinného prvku. Na základě vyhodnocení stávajících porostů, budou provedena pěstební opatření a následné výsadby. 5.2.1 Ošetření stávajících dřevin Na základě výstupů z provedené inventarizace dřevin byla vyhodnocena potřebná pěstební opatření, která budou realizována před novými výsadbami. Jedná se zejména o odstranění odumřelých či silně narušených stromů s projevy fyziologického stáří, bez další perspektivy. Dále budou odstraněny stromy silně nakloněné či ležící ve vodě, které nepříznivě ovlivňují průtok vody a stabilitu břehů, včetně dřeviny samotné. V etapách po cca 3-4 letech budou postupně seřezávány jednotlivé skupiny keřových vrb, které se naklánějí se nad vodní hladinu. Toto opatření počítá s následným obrostem pařezů výmladky. Břeh bude trvale zpevněn a nový porost mladých a pružných větví nebude klást velký odpor vodě při zvýšených průtocích a nebude také nepříznivě zatěžovat patu svahu. Dále budou v korunách stromů odstraněny suché nebo poškozené 64

větve. Pro nutnost trvalého zpevnění břehů kořeny dřevin nebudou na stanovišti odstraňovány pařezy pokácených dřevin. Odstraněné části dřevin budou spáleny. Vrbový materiál získaný při odstraňování vrb bude využit k přípravě vrbového sadebního materiálu. 5.3 Návrh obnovy doprovodné vegetace Návrh obnovy vychází z celkového vyhodnocení stávající doprovodné vegetace a podmínek stanoviště. Výsledkem je provedení pěstebních opatření a následně nové výsadby, která vhodně doplní stávající proluky mezi porosty. Cílem těchto opatření je vypěstování lehce zapojeného, druhově odpovídajícího porostu dané lokalitě, který by v úsecích v současné době bez porostu dřevin, lépe plnil ekologické, krajinářské i vodohospodářské funkce. 5.3.1 Výsadby Druhová skladba dřevin Zvolené dřeviny byly vybrány na základě stanovištních podmínek řešené lokality. Jako rozhodující faktory lze jmenovitě uvést vzdálenost od vodní hladiny, sklon svahu, výšku spodní vody, světelné podmínky a nadmořskou výšku. Zvoleny byly výhradně druhy autochtonní, odpovídající vegetaci, která by v této lokalitě vznikla přirozeným vývojem. Výběr druhů byl uskutečněn také s ohledem na budoucí převládající funkci dřevin - funkce doprovodného nebo břehového porostu. Hlavním kritériem pro dřeviny břehových porostů je jejich schopnost vývoje kořenového systému ve svazích břehů a také schopnost jejich stabilizace. 65

5.3.2 Sadební materiál Soupis jednotlivých druhů dřevin Stromy: Alnus glutinosa L. (Olše lepkavá) Quercus robur L. (Dub letní) Salix alba L. (Vrba bílá) Tilia cordata Mill. (Lípa malolistá) Keře: Salix purpurea L. (Vrba nachová) Hlavním kritériem výběru uvedených dřeviny bylo jejich přirozený výskyt v dané lokalitě, nebo její bezprostřední blízkosti. Duby a lípy byly vybrány jako doplněk k navazující lokalitě Bedřichův les s prvky dubového lužního lesa, navazující na jižní část řešené lokality. Kompozičně také zapadají k dubům a lípám u mokřadů v lokalitě Lůža a dubům a lípám vysazovaným dříve na jižním okraji obce na břehu řeky. Olše a uvedené vrby byly zvoleny nejen z důvodu jejich přirozeného výskytu v břehových porostech řeky Jihlavy v Přibicích, jejich hojný výskyt je také podél břehových a doprovodných porostů potoků Žlíbky a Jezírko, které se v řešené lokalitě vlévají do řeky Jihlavy. 5.3.3 Sadební materiál K výsadbě bude s ohledem na příznivé půdní a vláhové podmínky využit prostokořenný sadební materiál. skupinové výsadby stromů: 5leté odrostky, výšky 1,21+ m vrbové řízky délka 0,30-0,60 m, průměr 10-50 mm vrbové kůly délka 1,00-2,50 m, průměr 40-150 mm 66

(Tab. 11) Lesoškolky, s.r.o., Řečany Název dřeviny Typ věk výška počet ks Quercus robur PK 2+3 1,21+ 26 Tilia cordata PK 2+3 1,21+ 16 Alnus glutinosa PK 2+3 1,21+ 30 (Tab. 12) Materiál zajištěný z prováděných opatření Název dřeviny Typ výška počet ks Salix alba kůl 1,00 2,50m 27 Salix purpurea řízek 0,30 0,60m 1517 Vrbové řízky budou připraveny nařezáním ze spodních části vyzrálých prutů, v období vegetačního klidu od konce listopadu do konce února, během bezmrazých dnů. Po odebrání bude provedena jejich desinfekce sirnatými přípravky (Sulikol, Anthio). Následně budou uchovány ve vlhkém perlitu, písku nebo rašelině až do doby výsadby při teplotách od +1 do +5 0 C. Obdobným způsobem budou získávány a uvedeným způsobem uchovávány také vrbové kůly. 5.3.4 Výsadbový spon Spon byl zvolen v závislosti na stanovištních podmínkách. Zřetel byl brán na dosažení spolehlivé ochrany břehu, na druhu a vlastnostech dřeviny a jejích ekologických požadavcích, věku, vzrůstu a kvalitě sadebního materiálu. Rovněž byly brána v úvahu následná péče a struktura výsadeb. Obecně byl volen finální spon, tak aby nemuselo docházet k odstraňování zahuštěných dřevin. Pro výsadbu v horních, méně namáhaných svazích břehového porostu, nebo v doprovodném porostu byla zvolena nepravidelná základní vzdálenost stromů cca 10m. Výsadba řízků bude provedena 0,6 1,5m od břehové hrany ve vzdálenosti jednotlivých řízků mezi sebou 0,3m. Vrbové kůly budou osazeny na 67

bermě mezi břehem a protipovodňovou hrází. Podrobné umístění jednotlivých nově vysazovaných dřevin je uvedeno v příloze č. 4 - Mapa se zákresy porostů. 5.3.5 Struktura výsadeb Při volbě nejvhodnější struktury výsadeb byla brána v úvahu řada okolností. Jednou z nich jsou prostorové možnosti lokality nebo předpokládaný tlak buřeně, případně možné poškození zvěří. Po následném zvážení uvedených skutečností byl zvolen způsob kombinovaných výsadeb. Tato metoda kombinuje plošné výsadby se skupinovými výsadbami. Umožňuje se tím velikostně i tvarově členěných porostů, které se po jejich vzrůstu budou podobat přirozeným porostům. Výsadba dřevin břehových a doprovodných porostů bude provedena jako skupinová výsadba ve shlucích. V případě řízků se jedná o řadové výsadby. 5.3.6 Technologie výsadeb 5.3.6.1 Příprava půdy Pro výsadby prostokořenných dřevin není příprava půdy nutná. Před výsadbou odrostků v doprovodných porostech bude pokosena plocha cca 3m 2 na sazenici. 5.3.6.2 Technika výsadby Výsadba bude realizována v jarním nebo podzimním termínu do jamek a s ohledem na dobrou kvalitu půdy bez výměny půdy. Velikost jamek bude stanovena úměrně velikosti kořenového systému použitého materiálu. Pro výsadbu odrostků cca 0,4 x 0,4 m, ke kterým bude upevněn kůl. S ohledem na kvalitní živné vlastnosti půdy nebude nutné sazenice při výsadbě hnojit. Výsadba vrbových řízků bude realizována v brzkém předjaří (cca do konce března). Bezprostředně před výsadbou budou řízky namořeny v 10 % roztoku Arborolu. K výsadbě vrbových řízků se použije sázecí kolík, ve vhodných místech je možno vrbové řízky pouze zatlačit. Pruty se do půdy zastrčí tak hluboko, aby nad terén vyčnívaly 2-3 pupeny. Pro vrbové kůly se předvrtají díry a kůly budou vysazeny tak, aby byla minimálně jejich polovina v zemi. 68

5.3.6.3 Ochrana výsadby Ke zmírnění důsledků konkurence buřeně bude ihned po výsadbě ke každému vysazenému stromu umístěna mulčovací plachetka z netkané textilie o rozměru cca 1 x 1 m, která bude bočně prostřižena na kmínek. K povrchu bude plachetka připevněna pomocí drátěných skob. Proti okusu zvěří budou odrostky opatřeny plastovou chráničkou upevněnou ke kůlu. 5.3.6.4 Zálivka Zálivka odrostků bude třikrát opakována v množství 20 l na jeden strom. 5.3.6.5 Péče o založené výsadby Doporučená délka péče je nejméně 3 roky po dokončení realizace výsadby. Doba je odvislá především na rychlosti růstu dřevin. Obsah péče tvoří ošetřování kultur i náletových porostů, včetně pravidelného vyžínání a případné zálivky v suchém období. Kotvení a ochrana dřevin proti okusu zvěří budou v případě nutnosti opraveny. Uhynulí jedinci budou nahrazeni, eventuelně budou provedeny tvarovací a ozdravné řezy dřevin. 5.4 Návrh údržby doprovodné vegetace Rozhodující předpoklady pro úspěšný vývoj nových výsadeb zajištěním kvalitní péče v prvních letech po výsadbě je správná péče. Předpokladem pro úspěch výsadby je ošetřování kultur po dokončení prací, včetně vyžínání. Pokosený materiál se ponechá na povrchu půdy kolem sazenic, čímž se vhodně omezí nárůst nové buřeně v bezprostřední blízkosti sazenice. Doba ošetřování je nutná zpravidla po dobu 3 let po dokončení výsadeb, celkem tedy nejméně šestkrát. Nová výsadba dřevin je navržena s takovými rozestupy, aby nebyla nutná jejich následná prořezávka. Zhruba po 20 letech od výsadby by tímto postupem měla být vytvořena cílová prostorová struktura porostů. Pravidelně ve 3 4 letých cyklech jsou seřezávány keřové vrby na březích toku. Celková péče o břehové porosty v dané lokalitě spočívá v udržovacích zásazích. Při volbě stromů k odstranění postupuje pozitivním i negativním 69

výběrem. Výběrem negativním jsou odstraňovány stromy rostoucí těsně nad hladinou setrvalých průtoků, které vrůstají do koryta, stromy přestárlé, nemocné nebo ohrožující stabilitu břehu a takové stromy, které by se mohli podílet na břehových nátržích. Odstraní se také netvárné stromy a husté skupiny výmladků, které mohou nepříznivě ovlivnit průtok vody v korytě. Výběr pozitivní je vhodný při prořezávkách břehového porostu, kde jsou uvolňovány stromy rostoucí v ideální výši nad hladinou setrvalých průtoků vody. 5.5 Rozpočet pěstebních opatření Rozpočet pěstebních opatření tvoří přílohu č. 3 a obsahuje informace o navrhovaných opatřeních podle ceníku Plochy a úprava území. Rozpočet je rozdělen na 2 části. První se týká úprav před výsadbou (kácení, řez a odstranění nevhodných dřevin vč. likvidace hmoty spálením). Druhá část je zaměřena na samotnou výsadbu a údržbu (hloubení jamek, výsadba, mulčování a ochrana proti okusu zvěří). V této části je také uveden materiál k výsadbě včetně dodavatelů. 70

6 DISKUZE Obnova a údržba vegetačních doprovodů vodních toků a zejména plnění jejich funkcí je společným prospěchem a užitkem vodohospodářů, ekologů i krajinářů. Tato vegetace je významná část životního prostředí a prvek vodních a mokřadních ekosystémů. Při správné realizaci je také pomocníkem v rámci opatření komplexně pojaté protipovodňové ochrany. Největší povodně (v letech 1997 a 2002) poukázaly na nedostatky jednostranně prováděných vodohospodářských úprav pouze technickými metodami. Od této doby se pomalu mění názory na možná řešení opatření zmírňujících povodňové škody. Velmi patrný je odklon od čistě technických zásahů do vodních toků, které se při povodních ukázaly jako nevhodné. Těmito zásahy docházelo spíše k poškození přírody a krajiny. V současné době jsou vyhodnocovány jako málo prospěšné a nezřídka i zbytečné. V souvislosti s odlišným způsobem náhledu na problematiku úprav vodních toků a jejich vegetačních doprovodů dochází k uvědomování si důležitosti dříve opomíjených, vodohospodářských revitalizací a jejich opatření. Revitalizace byla donedávna chápána jako znovuobnovení či zvýšení hodnoty vodního toku z pohledu ekologického a krajinářského. Přitom jsou známy příznivé efekty z hlediska vodohospodářského, zejména obnova přirozených zásob mělké podzemní vody. Význam znovuoživení je přínosnou součástí revitalizace. Je třeba chápat revitalizace v globálním měřítku jako zásahy vedoucí k posílení nejen přírodní a krajinné hodnoty, ale zároveň také příznivé vodohospodářské funkce vodního prostředí (Just a kol., 2005). Revitalizace a obnovu vegetačních doprovodů vodních toků provádí v současné době zejména správci vodních toků. Tyto zásahy se provádějí mimo rozsah běžné údržby porostů spočívající v provádění včasných pěstebních zásahů, obnově porostů, případně v odstraňování dřevin bránících průtoku vody. Správci toků pečují o to, aby dřeviny nevytvářely překážky odtoku vody v korytě. Při obnově břehových porostů dbají pak na stabilizaci koryta vodního 71

toku a na to, aby druhová skladba porostů byla odpovídající daným stanovištním podmínkám a takový porostům, které by zde vyvíjely přirozeně. Zásahy do vegetačních doprovodů, které jsou VKP, musí být uskutečňovány v souladu s platnými právními předpisy na ochranu přírody a krajiny. Nutné je také závazné stanovisko příslušného orgánu ochrany přírody. Jedná se v tomto případě o obec s rozšířenou působností. Pokud se zásahy provádějí v zvláště chráněných území je to příslušná správa. Orgán ochrany přírody může požádat také o stanovisko Agenturu ochrany přírody a krajiny (AOPK ČR). Rozdílné pohledy správců vodních toků a ekologů jsou zřejmé například na odstraňování odumřelé dřevní hmoty z koryta vodního toku. Z pohledu správce vodního toku je jakákoliv pevná překážka, jako je i dřevní hmota v korytě toku nepříznivým jevem. Způsobuje jeho zanášení a při uvolnění a postupování tokem dále poškozuje břehové porosty. Poškodit může i mostní konstrukce a podílí se na dalších povodňových škodách. Naproti tomu je odstraňování odumřelé dřevní hmoty z koryta vodních toků z ekologického pohledu negativně vnímáno. Dřevní hmota je chápána jako nedílný a důležitý prvek říčních ekosystémů. Podílí se na morfologické rozmanitosti koryta a má celou řadu dalších příznivých ekologických účinků. Rozdíly v náhledu obou subjektů na tyto problémy při údržbě a obnově vegetačních doprovodů jsou zde jasně patrné. Nicméně ve výsledku obě strany usilují o dosažení společného cíle. Tohoto cíle může být dosaženo za předpokladu vhodného kompromisu. Údržba či odstranění dřevin negativně ovlivňujících průtok vody je dle mého názoru potřebná. Nicméně je možné tyto zásahy provést tak aby vyhověli pohledům vodohospodářským i ekologickým. Proto navrhuji postupné ořezávání dřevin tak, aby vždy zůstal dostatek potřebného prostředí pro živočichy. Co se týče odstraňování odumřelé dřevní hmoty, myslím, že stávající 4 kmeny pevně ukotvené podél břehů toku v dané lokalitě nejsou významnou hrozbou z hlediska vodohospodářského. Zároveň jsou tyto kmeny z ekologického hlediska významné. Jejich ponecháním ve vodním toku s ohledem na zakotvení ve březích nedojde k jejich odplavení během případných zvýšených průtoků vody a navíc poskytují ochranu břehům před boční erozí. 72

Realizace nové výsadby vegetačních doprovodů je situována na pozemcích ve vlastnictví státu s právem hospodaření pro povodí Moravy a pozemcích ve vlastnictví obce Přibice. Výsadby na soukromé pozemky je možno provádět pouze se souhlasem vlastníka pozemku. Velmi vhodným řešením by dle mého bylo také i vysázení porostu lužního lesa mezi korytem řeky a okrajem zastavěného území obce v lokalitě Lůža. Pozemky nejsou z důvodu častého zaplavení vhodné k zemědělskému obhospodařování. Osázením tohoto pozemku by byl vytvořen velmi cenný typ společenstva, které by posílilo ekologickou stabilitu krajiny. Autoři prostudované literatury řeší danou problematiku z různých úhlů pohledu a do různých hloubek daného tématu. Jedni se zaměřují spíše na technická opatření, druzí spíše na samotnou vegetaci např. Novák (1986). Nicméně k podstatným rozporům v pohledu na problematiku jsem se nesetkal. Nepatrné rozdíly jsou zřejmé v oblasti zařazování do skupin a třídění. Např. Sklenička (2003) dělí stabilizační opatření břehů pouze na měkké a tvrdé. Podstatně širší popis funkcí břehových a doprovodných porostů uvádí Tlapák (1992) stejně jako Zachar (1984). Holý (1978) se více specializuje na popis protierozní ochrany z více úhlů pohledu. Část autorů používala jiné názvosloví, ale po detailnějším prostudování se v podstatných věcech spíše shodují. Většina autorů uvádí vhodnost prostokořené výsadby, proto byla použita i v tomto případě a to i s ohledem na relativně dobré půdní podmínky lokality. Pro výsadbu v lokalitě uvedené v příloze č. 4 Mapa se zákresy porostů, jsem se rozhodl zejména z důvodu, že uvedené navrhované úseky v současné době až na výjimky tvoří pouze travní porosty. V době před regulací říčního toku Jihlavy bylo v těchto místech dostatek břehové a doprovodné vegetace, která již nebyla nahrazena. S ohledem na krajinný ráz jsou tato místa prakticky bez vyšší vegetace a tento deficit stromové a keřové zeleně je třeba odstranit. Nově realizovaná výsadba doplní celistvost porostů na zbývajících úsecích podél řeky. Všichni autoři shodně uvádějí, že je optimální vybrat dřeviny, které se v dané lokalitě vyskytují přirozeně, proto byly do navrhovaných výsadeb použity vrby, olše, duby a lípy. Co se týká sponu výsadby, autoři prostudované literatury se již liší více. Jedni doporučují hustý spon s postupným prořezáváním např. (Just, 2005)., jiní zase vidí vhodnější spon větší (Novák, Iblová, Škopek, 1986). 73

S ohledem na danou lokalitu, která je na vyšších a méně namáhaných pozemcích, obsahuje návrh spon větší. 74

7 ZÁVĚR Cílem diplomové práce bylo využití teoretických poznatků z literatury týkajících se problematiky doprovodné vegetace vodního toku pro zpracování návrhu biotechnických opatření ve zvoleném úseku. Jako modelový objekt byl vybrán úsek řeky Jihlavy dlouhý 1.030 m v katastrálním území Přibice pod obcí Přibice, řešeny byly oba břehy. Na základě rozboru současného stavu pobřežní vegetace zvoleného úseku byla navržena pěstební opatření stávajících porostů dřevin. Pěstební opatření byla určena s ohledem na zdravotní stav a vitalitu dřevin jejich funkci. U dřevin břehových porostů bylo také zohledňováno umístění porostů vzhledem k vodní hladině a také jejich poloha na svahu. Poloha umístění je určující nejen pro optimální vývoj dřeviny, ale i pro vhodné, účelné a trvalé zajištění stability svahu břehu. Úkolem realizovaných pěstebních opatření bylo odstranění vybraných dřevin. Jednalo se o dřeviny odumřelé, silně narušené, projevující jasné známky fyziologického stáří, případně jinak neperspektivních dřevin, přičemž se jednalo především o bez, vrbu, pajasan a akát. Z důvodu zajištění stability břehů a zabezpečení neomezeného průtoku vody bylo nutno odstranit i několik dřevin silně nakloněných nad vodní hladinu. Hlavním kritériem pro výběr nových výsadeb je správná volba sadebního materiálu odpovídající kvality a druhové skladby, a také umístění dřevin s ohledem na podmínky stanoviště. Důležitá byla i volba sponu a struktury výsadeb. Příznivé podmínky stanoviště byly rozhodující pro návrh výsadby prostokořených sazenic ve výšky nad 1,20m, vrbových kůlů a vrbových řízků. Liniová výsadba se na první pohled zdála s ohledem na již upravené bermy i hráze jako vhodná, nicméně v širším kontextu stávající krajiny byla zvolena výsadba jednotlivých skupin dřevin. Tyto skupiny lépe zapadají do celkového krajinotvorného konceptu lokality. Umístění dřevin je navrhováno následovně lípy na hrázi nebo za hranou hráze směrem od vodního toku. Duby zejména na hrázi a pod hrází na bermě, poblíž hráze. Vrby bílé na bermě poblíž hráze a keřové vrby na hraně bermy a vodního toku, nad hladinou stálých průtoků. Použité dřeviny byly vybrány také s ohledem na 75

lokalitu. Duby a lípy byly vybrány jako doplněk k navazující lokalitě Bedřichův les s prvky dubového lužního lesa. Kompozičně také zapadají k dubům a lípám u mokřadů v lokalitě Lůža a dubům a lípám na jižním okraji obce na břehu řeky. Použití vrb bylo s ohledem na okolní porosty a sounáležitost s řekou Jihlavou jednoznačné. Úspěšný vývoj založených výsadeb předpokládá zajištění kvalitní péče, zpravidla po dobu 3 let po realizaci výsadeb. 76

8 SOUHRN NÁZEV DIPLOMOVÉ PRÁCE Návrh rekonstrukce břehových a doprovodných porostů vodních toků v katastrálním území obce Přibice SOUHRN Břehové a doprovodné porosty vodních toků jsou tvořeny skupinovými nebo liniovými porosty rostlin rostoucími na březích a podél břehů. Vegetace podél vodních toků má v krajině mnoho funkcí podílejících se na ekologické stabilitě krajiny. Doprovodná vegetace tvoří přirozené biokoridory, modeluje krajinu, snižuje dopady větrné eroze, zvyšuje obytné a rekreační funkce krajiny. Tato vegetace je nepostradatelná při stabilizaci a ochraně břehů před působením proudící vody. Břehové porosty mají schopnost zpomalení a usměrnění povodňových průtoků. Předpokladem dobré funkčnosti porostů je vhodná druhová a prostorová struktura a důsledná údržba a obnova těchto porostů. Předmětem této práce byl návrh na realizaci opatření spočívající v údržbě stávajících porostů a výsadbou nových dřevin podél řeky Jihlavy v Přibicích. KLÍČOVÁ SLOVA Obnova porostů, pěstební opatření, stabilizace a ochrana břehů, důsledná údržba, druhová a prostorová struktura, řeka Jihlava, Přibice 77

THE TITLE OF DIPLOMA THESIS The proposal of reconstruction shore and accompanying growths of water flows in cadastral municipality Přibice RESUME Bank and accompanying growths of watercourses consist of group or line growths of plants growing on river banks and along them. Vegetation along rivers fulfils a wide range or significant functions taking part in the ecological stability of the landscape. Accompanying vegetation forms natural bio corridors, shapes the landscape and eliminates the impacts of wind erosion as well as improves the residential and recreation function of the landscape. This vegetation is essential for the stability and protection of river banks against the impact of flowing water. River bank growths have the ability to slow down and guide the water flow during floods. The condition of the efficient function of the growths is a suitable type and space structure and subsequent maintenance and renewal or these growths. KEY WORDS: growth renewal, silvicultural measures, stabilization and protection of the banks, consistent maintenance, specific and space structure, river Jihlava, Přibice 78

9 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY AMBROS, Z. (2003): Praktikum geobiocenologie, ISBN 80-7157-668-9, MZLU, Brno, 98 s. BAYERISCHES LANDESAMT FÜR UMWELT (LfU). Totholz bringt Leben in Flüsse und Bäche. Augsburg: 2005. 56 s. CULEK, M. Biogeografické členění České republiky. Praha: Ministerstvo životního prostředí České republiky, Enigma, 1996. 347 s. ISBN 80-85368-80-3. DEMEK, J. Lexikon České republiky Hory a nížiny. Katedra geografie UP Olomouc. Praha: Academia, 2000. 584 s. FOLTÝN, M. Břehové porosty z pohledu správce vodních toků. Krajinářská a vodohospodářská funkce v souladu či protikladu. In Obnova liniové zeleně v krajině: sborník přednášek ze semináře. Brno: MZLU, 2000. s. 94-99. ISBN 80-7157-438-4. FORMAN, R. (1993): Krajinná ekologie, ISBN 80-200-0464-5, Academia, Praha, 583 s. HACKER, E. Grundlagen der Ingenieurbiologie. Hannover: Institut für Umweltplanung, 2007. 116 s. Učební texty Leibniz Univerzity Hannover. HOLÝ, M. Protierozní ochrana. Praha: SNTL - Nakladatelství technické literatury, 1987. 288 s. HOLÝ, M. (1978): Protierozní ochrana, SNTL, Praha, 283 s. HRIB, M., Kordiovský, E. (2004) Lužní les v Dyjsko-moravské nivě, ISBN: 80-86181-68-5, Graspo CZ, Zlín, 591 s. CHYTRÝ, M.; KUČERA, T.; KOČÍ, K. Katalog biotopů České republiky. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2001. 307 s. ISBN 80-86064-55-7. JURČA, J. a kol. Biotechnika účelových lesů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1986. 368 s. JUST, T. a kol. Vodohospodářské revitalizace jejich uplatnění v ochraně před povodněmi. Praha: 3. ZO ČSOP Hořovicko, ve spolupráci Ekologické služby, s.r.o., AOPK ČR a MŽP ČR, 2005. 359 s. ISBN 80-239-6351-1. 256 s. JŮVA, K., HRABAL, A., TLAPÁK, V., (1984) Malé vodní toky, SZN, Praha, 79

KOBLÍŽEK, J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. Tišnov: Sursum, 178 s. ISBN 80-7323-117-4 KRÁLOVÁ, H. (2001): Řeky pro život, ISBN 80-238-8939-7, Veronika, Brno, 439 s. KUBÁT, K. (2002): Klíč ke květeně České republiky, ISBN 80-200-0836-5, Academia, Praha, 927 s. LÖW, J. (1995): Rukověť projektanta místního územního systému ekologické stability, ISBN 80-85765-55-1, Doplněk, Brno, 122 s. LEBENSMINISTERIUM.AT. Bundesministerium für Land- und Forstwirtschaft, Umwelt und Wasserwirtschaft und Österreichischer Wasserund Abfallwirtschaftsverband. Fließgewässer erhalten und entwickeln, Praxisfibel zur Pflege und Instandhaltung. Wien: 2006. 220 s. MACHAR, I. (1998): Ochrana lužních lesů a olšin, ISBN 80-86064-31-X, AOPK, Praha, 31 s. MÍCHAL, I., PETŘÍČEK, V. (1999): Péče o chráněná území, ISBN 80-86064-14-X, AOPK, Praha, 714 s. NOVÁK, L.; IBLOVÁ, M.; ŠKOPEK, V. Vegetace v úpravách vodních toků a nádrží. Praha: SNTL-Nakladatelství technické literatury, 1986. 244 s. PEJCHAL M. (2008): Arboristika I., VOŠ Za a SZaŠ, Mělník, 168 s. PRŮŠA, E. (2001): Pěstování lesů na typologických základech, ISBN 80-86386-10-4, Lesnická práce, s.r.o., Kostelec nad Černými lesy, 593 s. RAJNOCH, M. Zásady výběru dřevin pro ochranné lesní pásy. Zahradnictví. 2006, č. 3, s. 76-79. RIEDL, O. Význam nesouvislých lesních porostů v zemědělské výrobě. In ZACHAR, D. Les v krajine. Bratislava: Príroda, 1982. s. 48-56. SCHLÜTER, U. Pflanze als Baustoff: Ingenieurbiologie in Praxis und Umwelt. 2. Auflage. Berlin, Hannover: Patzer Verlag, 1996. 319 s. ISBN 3-87617-087-7. SKLENIČKA, P. (2003): Základy krajinného plánování, ISBN 80-903206-1-9, Skleničková, Praha, 321 s. ŠIMÍČEK, V. (1999): Břehové a doprovodné porosty vodních toků, Agrospoj, Praha, 102 s. 80

ŠLEZINGER M. (2003): Břehová abraze, ISBN 80-86510-75-1, Novotný, Brno, 157 s. ŠTYKAR, J. BUČEK, A. (2002) Aplikace geobiocenologie při péči o břehové a doprovodné porosty. In Ekológický výskum a ochrana prírody Karpát. TU, Zvolen ŠLEZINGER, M.; ÚRADNÍČEK, L. Vegetační doprovod vodních toků a nádrží. 2. vyd. Brno: Akademické nakladatelství CERM, s.r.o., 2002. 130 s. ISBN: 80-7204-269-6. ŠMAKOVÁ, A. (2001): Revitalizace břehových a doprovodných porostů v povodí Smědé, Disertační práce, MZLU Brno, 74 str. a příroda. TLAPÁK, V. (1990): Břehové a doprovodné porosty malých toků. Památky TLAPÁK, V. (1992): Voda v zemědělské krajině, ISBN 80-209-0232-5, Brázda, Praha, 318 s. VÁLEK, Z. Lesní dřeviny jako vodohospodářský a protierozní činitel. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1977. 203 s. VOJTELOVÁ, P. (2004): Hodnocení a návrh péče o břehové porosty Svitavy v okolí Březové nad Svitavou. Diplomová práce. MZLU, Brno, 88 str. VOLNÝ, S. JARABÁČ, M. (1990): Zvýšení péče o břehové porosty, VŠZ, Brno, 29 str. ZACHAR, D. (1984) Lesnícké meliorácie, Príroda, Bratislava, 484s. ZEH, H. Ingenieurbiologie, Handbuch Bautypen. Zürich: Hochschulverlag AG an der ETH, 2007. 441 s. ISBN 978-3-7281-3055-6. Zpevňování břehů a svahů přírodně blízkými materiály: teze přednášek: odborný seminář s mezinárodní účastí, (1999) Dům techniky, Brno, 50 str. ZUNA, J. Obnova ekologické funkce vodních toků. In Sborník přednášek přednesených na celostátní konferenci o revitalizace říčních systémů v praxi. Praha: MŽP ČR, 1996. s. 10-22. 81

ZUNA, J. Revitalizace vegetačních doprovodů potočních koryt. In Obnova liniové zeleně v krajině: sborník přednášek ze semináře. Brno: MZLU, 2000. s. 71-79. ISBN 80-7157-438-4. 82

Elektronické zdroje ANONYM. Sbírka zákonů - Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), Zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, Vyhláška ministerstva životního prostředí č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, Sdělení ministerstva životního prostředí odboru ochrany vod č. 4/2011 Sb., o typech vodních útvarů určených pro hodnocení stavu vod dle směrnice č. 2000/60/ES, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky, Zákon č. 305/2000 Sb., o povodích. [online]. [cit. 2013-04-12]. Dostupný z WWW: <http://www.sbirka.cz/> ANONYM. Správci vodních toků [online]. [cit. 2013-04-27]. Dostupný z WWW: <http://eagri.cz/public/eagri/voda/spravci-vodnich-toku/>. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky. Dostupný z WWW: <http://eurlex.europa.eu/lexuriserv/lexuriserv.do?uri=dd:15:05:32000l 0060:CS:PDF>. Hudeček, V. <www.lesuzdar.cz, (online) 27. 10. 2010, (28. 3. 2013), dostupný z <http://www.lesuzdar.cz> Mapy (28. 3. 2013) dostupné z < http://www.mapy.cz> Ministerstvo životního prostředí 2013 (28. 3. 2013) dostupné z <http://www.dotace.nature.cz> Šimíček, V. (1997): Břehové a doprovodné porosty vodních toků součást lužních ekosystémů, Just et al, 2003, dostupné z <http://hgf10.vsb.cz/546/ekologicke%20aspekty/cviceni/cviceni_lenticky/brehov e_porosty.htm> 83

Ostatní zdroje Katalogy popisů a směrných cen v cenové úrovni 2011, ÚRS Praha. 823-1 Plochy a úprava území. 823-2 Rekultivace Katalog popisů a směrných cen. 831-2 Hydromeliorace lesnickotechnické. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Dostupný z WWW: <http://www.nature.cz>. Český ústav hydrometeorologický. Dostupný z WWW: < http://www.chmi.cz/>. Ortofotomapa M 1 : 5000. Zdroj: Městský úřad Pohořelice, stavební úřad Katastrální mapa 1 : 2880. Zdroj: Městský úřad Pohořelice, stavební úřad Mapový portál povodí Moravy. Dostupný z WWW: <http://www.pmo.cz>. 84

10 PŘÍLOHY Vázané přílohy 1. Fotodokumentace 2. Inventarizace dřevin 3. Rozpočet Volné výkresové přílohy 4. Mapa se zákresy porostů 85

Příloha č. 1. Fotodokumentace porostů řeky Jihlavy, k. ú. obce Přibice (Obr. 3) Skupina keřových porostů č. 3, Přibice, řeka Jihlava, ř. km 8,3. M. Effenberger (2. 8. 2012) (Obr. 4) Skupina keřových porostů vrb, v pozadí návrhová plocha k výsadbě, Přibice, řeka Jihlava, ř.km 8,4. M. Effenberger (2. 8. 2012) 86

(2. 8. 2012) (Obr. 5) Břehové porosty, Přibice, řeka Jihlava, ř.km 8,1.,M. Effenberger (Obr. 6) Houbami napadená odumírající vrba, Přibice, řeka Jihlava, ř.km 8,1. M. Effenberger (2. 8. 2012) 87

(Obr. 7) Porosty v blízkosti limnigrafické měřící stanice, Přibice, řeka Jihlava, ř. km 8,0. M. Effenberger (2. 8. 2012) (2. 8. 2012) (Obr. 8) Břehové porosty, Přibice, řeka Jihlava, ř. km 7,9. M. Effenberger 88

(2. 8. 2012) (Obr. 9) Břehové porosty, Přibice, řeka Jihlava, ř. km 8,0. M. Effenberger (Obr. 10) Břehové porosty v blízkosti limnigrafické měřící stanice, Přibice, řeka Jihlava, ř. km 8,3. M. Effenberger (2. 8. 2012) 89

(Obr. 11) V pozadí skupina keřových porostů č. 2, Přibice, řeka Jihlava, ř. km 7,7. M. Effenberger (2. 8. 2012) (Obr. 12) V pozadí skupina keřových porostů č. 2 o rok dříve, Přibice, řeka Jihlava, ř. km 7,7. M. Effenberger (16. 4. 2011) 90

(2. 8. 2012) (Obr. 13) Břehové porosty, Přibice, řeka Jihlava, ř. km 7,8. M. Effenberger (2. 8. 2012) (Obr. 14) Břehové porosty, Přibice, řeka Jihlava, ř. km 7,8. M. Effenberger 91

(2. 8. 2012) (Obr. 15) Břehové porosty, Přibice, řeka Jihlava, ř. km 7,6. M. Effenberger (Obr. 16) Břehové porosty strom určený k odstranění, Přibice, řeka Jihlava, ř. km 7,6. M. Effenberger (2. 8. 2012) 92

(2. 8. 2012) (Obr. 17) Břehové porosty akátů, Přibice, řeka Jihlava, ř. km 7,7. M. Effenberger (Obr. 18) Břehové porosty tedail prosychajícího topolu, Přibice, řeka Jihlava, ř. km 7,7. M. Effenberger (2. 8. 2012) 93

(Obr. 19) Břehové porosty skupina keřových porostů č. 1, Přibice, řeka Jihlava, ř. km 7,7. M. Effenberger (2. 8. 2012) (Obr. 20) Břehové porosty detail na mladé vrby z řízků, Přibice, řeka Jihlava, ř. km 7,7. M. Effenberger (2. 8. 2012) 94

(Obr. 21) Břehové porosty mladé duby, Přibice, řeka Jihlava, ř. km 7,6. M. Effenberger (2. 8. 2012) (Obr. 22) Břehové porosty kořenový systém zpevňující patu svahu břehu, Přibice, řeka Jihlava, ř. km 7,7. M. Effenberger (2. 8. 2012) 95

(Obr. 23) Břehové porosty prosychající vrba, Přibice, řeka Jihlava, ř. km 7,6. M. Effenberger (2. 8. 2012) (Obr. 24) Břehové porosty jedna z nejmohutnějších vrb, Přibice, řeka Jihlava, ř. km 7,6. M. Effenberger (2. 8. 2012) 96

(2. 8. 2012) (Obr. 25) Břehové porosty, Přibice, řeka Jihlava, ř. km 7,5. M. Effenberger (Obr. 26) Břehové porosty detail vrby určené k odstranění, Přibice, řeka Jihlava, ř. km 7,5. M. Effenberger (2. 8. 2012) 97

(20. 4. 2012) (Obr. 27) Návrhová lokalita č. 3., Přibice, řeka Jihlava, ř. km 8,4. M. Effenberger (20. 4. 2012) (Obr. 28) Návrhová lokalita č. 1., Přibice, řeka Jihlava, ř. km 8,4. M. Effenberger 98

(Obr. 29) Regulace koryta řeky stavební práce, Přibice, řeka Jihlava, ř. km 8,1-8,2. M. Effenberger (23. 9. 2005) (Obr. 30) Povodeň roku 2006, letecký snímek řešené lokality, v pozadí obec Přibice, řeka Jihlava, ř. km 7,0 9,1. Archiv OÚ Přibice (3. 4. 2006) 99