Kritický realismus Do toho krámku, který byl nízký a těsný, jejž malé okénko, ověšené různým šatstvem, spíš zatemňovalo než osvětlovalo a do něhož se sestupovalo po několika schůdcích, jsem vešel s rozbušeným srdcem, kterému se nijak neulevilo, když se ze špinavé špeluňky za krámkem vyřítil šeredný stařec, s celou spodní polovinou obličeje zarostlou šedivým ježatým strništěm, a popadl mě za vlasy. Z pohledu na toho starce v zaneřáděné flanelové vestě a na hony prosáklého rumem šla hrůza. Postel, přikrytou zváleným cárem pokrývky, sešité z pestrých klůcků, měl v brlohu, odkud se vynořil a kde druhé okénko skýtalo výhled na další les kopřiv a chromého osla. Eh, co bys rád? vycenil se stařec a skřehotal zlostným jednotvárným hlasem. Eh, moje oči, moje oudy, co bys rád? Eh, moje plíce, moje žluč, co bys rád? Eh, gurú, gurú! Tato slova a zvlášť opakování posledního neznámého výrazu, který zněl jako rachocení v hrdle, mě tak vyděsila, že jsem se vůbec nezmohl na odpověď, a tu stařec, jenž mě doposud držel za vlasy, opakoval: Eh, co bys rád? Eh, moje oči, moje oudy, co bys rád? Eh, moje plíce, moje žluč, co bys rád? Eh, gurú! což ze sebe vychrčel s takovou dravostí, že mu div oči z důlků nevypadly. Chtěl jsem se zeptat, řekl jsem strachy rozechvělý, jestli byste nechtěl koupit kabátek? (Charles Dickens, David Copperfield)
Kritický realismus Do toho krámku, který byl nízký a těsný, jejž malé okénko, ověšené různým šatstvem, spíš zatemňovalo než osvětlovalo a do něhož se sestupovalo po několika schůdcích, jsem vešel s rozbušeným srdcem, kterému se nijak neulevilo, když se ze špinavé špeluňky za krámkem vyřítil šeredný stařec, s celou spodní polovinou obličeje zarostlou šedivým ježatým strništěm, a popadl mě za vlasy. Z pohledu na toho starce v zaneřáděné flanelové vestě a na hony prosáklého rumem šla hrůza. Postel, přikrytou zváleným cárem pokrývky, sešité z pestrých klůcků, měl v brlohu, odkud se vynořil a kde druhé okénko skýtalo výhled na další les kopřiv a chromého osla. Eh, co bys rád? vycenil se stařec a skřehotal zlostným jednotvárným hlasem. Eh, moje oči, moje oudy, co bys rád? Eh, moje plíce, moje žluč, co bys rád? Eh, gurú, gurú! Tato slova a zvlášť opakování posledního neznámého výrazu, který zněl jako rachocení v hrdle, mě tak vyděsila, že jsem se vůbec nezmohl na odpověď, a tu stařec, jenž mě doposud držel za vlasy, opakoval: Eh, co bys rád? Eh, moje oči, moje oudy, co bys rád? Eh, moje plíce, moje žluč, co bys rád? Eh, gurú! což ze sebe vychrčel s takovou dravostí, že mu div oči z důlků nevypadly. Chtěl jsem se zeptat, řekl jsem strachy rozechvělý, jestli byste nechtěl koupit kabátek? (Charles Dickens, David Copperfield)
Kritický realismus (...) To bylo v době, pane Murdstone, kdy přivedla na svět toho chlapce tady, řekla teta, to ubohé dítě, skrz které jste ji později kolikrát mučil, a to je pro vás tak nepříjemná vzpomínka, že pohled na něho je vám dnes z duše protivný. Ano, ano! Nemusíte sebou ani škubat, řekla teta, vím i bez toho, že to je pravda! Celou tu dobu stál u dveří a pozorně ji sledoval s úsměvem na tváři, ačkoliv měl přitom černé obočí silně svraštělé. A tu jsem si povšiml, ačkoliv mu ve tváři dosud pohrával úsměv, že mu z obličeje zmizela rázem všechna barva a že zřejmě ztěžka dýchá jako po nějakém rychlém běhu. Poroučím se vám, pane, řekla teta, a spánembohem! Taky vám se poroučím, madame, řekla teta a znenadání se obrátila k jeho sestře. Ať vás ještě jednou nachytám, jak mi jedete přes mou loučku, a tak jistě, jako že vám na ramenou hlava sedí, strhnu vám kokrhel a rozdupu ho! Jenom malíř, a to nikoli malíř jen tak ledajaký, by dokázal zdařile vystihnout výraz tetina obličeje, když pronášela tuto nečekanou zdvořilůstku, a obličej slečny Murdstonové, když ji slyšela. (Charles Dickens, David Copperfield)
Kritický realismus char. znaky umělecký a literární směr, vzniklý a rozvíjející se v 19. stol. zobrazeníčlověka v jeho konkrétní (typické) podobě, v souvislostech a vývoji, jeho psychologická analýza snaha o pravdivé zachycení jevů, hledání jejich podstaty a souvislostí autor pozoruje život a vývoj společnosti a realisticky je zachycuje kritická analýza skutečnosti užívání jazyka typického pro konkrétní prostředí typický hrdina v typickém prostředí (průmyslník, šlechtic, bohatý měšťan, student, dělník, služka, žebrák, úředník, zločinec, prostitutka, venkovan; velkoměsto, maloměsto, venkov)
Kritický realismus Pro tuto společenskou událost jsem raději koupil zánovní servírovací stolek, než abych si opět jednal šikovného mladíka, neboť jsem proti němu pocítil jisté zaujetí na základě toho, že jsem ho jednou v neděli dopoledne potkal na Strandu ve vestě nápadně podobné jedné z mých, kterou jsem od minulé hostiny pohřešoval. Mladou holku jsem si zjednal zas ale s výhradou, že bude pouze nosit jídlo a hned se opět vzdálí na chodbičku venku před bytovými dveřmi, kde zvyk slídění, který si osvojila, nebude hosty obtěžovat, a kde bude fyzicky nemožné, aby při kvapném ústupu šlapala do talířů. (Charles Dickens, David Copperfield; 1849)
Jazyk romantického lit. díla Z hustého křoví v prostoru vystoupivšímu cikánu běžela Lea s radostným zvoláním vstříc, již dříve na planinu při starém dubu přišedši. Chtěla mu kolem krku padnouti; on však vztaženou naproti ní rukou ji zadržev, Zpět!" hlubokým, třesoucím se hlasem zvolal. Bylo na něm znáti, že cestou velmi spěchal, neb sotva dýchajícímu silně a rychle zdvíhaly se a padaly ňadra. Zpět ode mne!" zvolal, zpět! To jsem očekával!" Milenče!?!" uleknuta vykřikla Lea. Jak sem přicházíš?" táže se kvapně cikán. Tobě vstříc jsem vyšla!" odpovídá Lea. Cikán: Dnes? právě dnes? proč ne jindy?" Lea: Nevěděla jsem nikdy, kterou se budeš vraceti cestou. Včera jsi pravil " Cikán: Ó výborně! tak mě nezklameš! Leo! (velmi bolestně) Leo! Proč jsi lhala mě milovati, proč jsi mne nenechala jíti v šírý svět? Byl bych nepoznal blaženosti, po kterétě nadarmo dychtiti budu! " (K. H. Mácha, Cikáni; 1835)
Kritický realismus v anglické literatuře Charles Dickens (1812 1870) v dětství nucen pracovat v továrně příspěvky do časopisů (povídky z londýnského prostředí) cesty do USA romány, povídky, črty
romány Kritický realismus v anglické literatuře Charles Dickens přehled díla Kronika Pickwickova klubu (humoristický román) pan Samuel Pickwick (Silvestr Papučka) David Copperfield (román s autobiografickými rysy) pan Murdstone Peggotka Steerforth paní Murdstonová teta Betsy Traddles Uriáš Heep Dora pan Micawber Agnes Oliver Twist Mikuláš Nickleby Nadějné vyhlídky (Filip Pirrip Pip; Estella)
Kritický realismus v anglické literatuře Thomas Hardy (1840 1928) romány Daleko od hlučícího davu Starosta casterbridgeský Michael Henchard Štěstí není ničím víc než nahodilou epizodou ve všeobecném dramatu utrpení. Tess z d Urbervillů
Kritický realismus ve francouzské literatuře Honoré de Balzac (1799 1850) [onoré d balzak] studium práv na Sorbonně novinářská činnost neúspěšné podnikání, dluhy vztah s hraběnkou Ewelinou Hańskou romány, povídky
Kritický realismus ve francouzské literatuře Honoré de Balzac přehled díla romány Lidská komedie (románový cyklus) téměř 100 románů a povídek zobrazení života ve Francii a Paříži v 1. pol. 19. stol. ústřední romány: Otec Goriot Goriot Evžen Rastignac Vautrin Ztracené iluze Lucien de Rubempré (venkovský básník) Lesk a bída kurtizán Lucien Ester abbé Herrera další prózy: Evženie Grandetová
H. de Balzac: Otec Goriot Koncem třetího roku omezil otec Goriot ještě více svá vydání, postoupiv do třetího poschodí s čtyřiceti franky měsíčně. Odřekl si tabák, vypověděl svého vlásenkáře a už se nepudroval. Když se otec Goriot prvně objevil nenapudrován, vykřikla jeho hostitelka překvapením, když spatřila barvu jeho vlasů, jež byly špinavě šedivé a nazelenalé. Jeho tvář, kterou tajné starosti ponenáhlu naplňovaly smutkem den ze dne větším, vypadala nejubožejší ze všech tváří u stolu. Nebylo o tom tedy již žádné pochyby, otec Goriot byl starý zhýralec, jehož oči byly chráněny před zhoubným vlivem léků, nutných proti jeho nemocím, jen dovedností nějakého lékaře. Hnusnou barvu svých vlasů měl ze svých výstředností a z léků, jichž užíval, aby v neřestech pokračoval. Fyzický i morální stav tohoto dobráka ponoukal k takovým žvástům.
Kritický realismus ve francouzské literatuře Gustave Flaubert (1821 1880) [gistaf flobér] studium práv pův. vycházel z romantismu cesty do Itálie, Řecka, na Blízký východ romány
G. Flaubert: Paní Bovaryová Když Rudolf přišel, ukázalo se, že ho volala proto, aby mu řekla, že má protivného manžela a strašný život! Copak v tom mohu něco dělat? vzkřikl jednoho dne, když mu došla trpělivost. Ach, kdybys chtěl!... Seděla na zemi mezi jeho koleny, s vlasy rozpuštěnými a pohledem nepřítomným. Co kdybych chtěl? ptal se Rudolf. Vzdychla: Mohli bychom spolu žít jinde... někde... Ty ses ale opravdu zbláznila! smál se. Copak je to možné? Znovu o tom začala; dělal, jako by nerozuměl, a odváděl hovor jinam.
G. Flaubert: Paní Bovaryová Vskutku její láska každým dnem rostla z odporu k manželovi. Čím více se Ema oddávala jednomu, tím více se jí hnusil ten druhý; nikdy se jí Karel nezdál tak protivný, jeho prsty tak toporné, duch tak těžkopádný, jeho způsoby tak hrubé, jako když se vrátila z dostaveníčka s Rudolfem a Karel byl doma. Tu, ačkoli dělala manželku a počestnou ženu, celá jen hořela, když pomyslila na onu hlavu, jejížčerné vlasy spadaly jednou kadeří na osmahléčelo, na ono statné a zároveň tak elegantní tělo, slovem na muže, jehož duch byl tak zkušený a žádost tak výbušná! Pro něho si pilovala nehty s péčí cizeléra, pro něho neměla nikdy dost coldcreamu na pleť, dost pačuli na kapesníky. Byla samý náramek, prsten, náhrdelník. Když měl přijít, plnila růžemi dvě velké vázy z modrého skla a upravovala byt i sebe jako kurtizána, když očekává nějakého prince.
Kritický realismus ve francouzské literatuře Gustave Flaubert přehled díla romány Paní Bovaryová Ema Bovaryová, Karel Bovary Citová výchova Frédéric Moreau Poctivý ve svých mravech, lidský ke svým bližním, poctivý ve svých společenských stycích, snažil se nicméně spát se všemi ženami, vykořistit všechny muže a shrábnout všechny zlaťáky. Salambo Bouvard a Pécuchet Bj2p