(1) Je chladný vzduch a už tmí se a tiše plyne Rýn; a temeno hory rdí se v nebe a do hlubin.

HTML
DOWNLOAD

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "(1) Je chladný vzduch a už tmí se a tiše plyne Rýn; a temeno hory rdí se v nebe a do hlubin."

Rostislav Kubíček
před 6 lety
Počet zobrazení:

1 (1) Je chladný vzduch a už tmí se a tiše plyne Rýn; a temeno hory rdí se v nebe a do hlubin. A panna jak obrázek svatý tam zasedla, pouhý jas, a blýská se šperk jí zlatý a vlasy má zlaté v pás. (Heinrich Heine, Kniha písní - Loreley)

2 (2) Najednou sebou zaškubal v zoufalství tak prudkém, že se až trámoví pranýře zatřáslo, přerušil mlčení, jež až dosud tvrdošíjně zachovával, a přehlušil hulákání davu chraptivým a zuřivým hlasem, podobným spíše zvířecímu zavytí než lidskému zvuku: Pít! Tento úzkostný výkřik nejenže nevzbudil soucit, naopak, ještě zvýšil veselost bodrého pařížského publika, jež obklopovalo žebřík a jež, připusťme, vcelku jako dav nebylo o nic méně kruté a surové než ona strašná banda tuláků..., která byla prostě nejspodnější vrstvou národa. Ani jediný hlas se neozval na pomoc ubohému odsouzenci, leda aby se posmíval jeho žízni... (Victor Hugo, Chrám Matky Boží v Paříži)

3 (3) Já píši vám co mohu více? Co ještě mohu dodati? Teď vím, že máte právo sice mne pohrdáním trestati, leč ještě věřím, nešťastnice, že mne váš milosrdný soud nemůže přece zavrhnout. (Alexandr Sergejevič Puškin, Evžen Oněgin)

4 (4) Teď z mala města bran vojenský pluk vychází, povolným krokem on zločince doprovází, jenž v středu jeho jde jak jindy ozdoben. Utichl množství hluk leč znovu počne zas a mnohý v hluku tom vynikne silný hlas: To on, to on! Ty péra, kvítí, klobouk, oko, jenž pod ním svítí! Ten jeho plášť, to on, to on! To strašnýť lesů pán! Tak lidem ode všech voláno bylo strán; (Karel Hynek Mácha, Máj, III. zpěv)

5 (5) - Ty zpropadené tisíce ti zmatou ještě kolečka. Podívej se na mne; já neměl ani zlámanou grešli, hehe, když jsem si mou sedmou svátost namlouval máma chtěla na mne vzít koště a já dostal holku přec. Jenom trpělivě. - Já nemám takovou račí krev! - To je chyba. - A těm chlupáčům dudy už také jaksi nevoní. Pryč tedy, hajdy do světa, tam jsou tolary! Dělej ty jen zatím tady muziku a louskej bídu; já budu shánět tisíce. (Josef Kajetán Tyl, Strakonický dudák)

6 (6) Však jsem já dobře slyšela za dveřmi skrz škvíru, co jsi vzkázal po drábovi cáru Vladimíru. Nezačínej si jen s cárem, to já pořád říkám, že to se svou oposicí nepřivedeš nikam. (Karel Havlíček Borovský, Křest sv. Vladimíra)

7 (7) Zdálo se jí, že celé její nejbližší okolí, ten nudný venkov, hloupí maloměšťáčkové, ten život neživot, to že je na světě něco výjimečného, podivná náhoda, do níž by se lapila, kdežto dále se do nedozírna prostírá nesmírná země slastí a vášní. Ve svém roztoužení směšovala požitky přepychu s radostí srdce, konvenční eleganci s citovou jemností. (Gustave Flaubert, Paní Bovaryová)

8 (8) Do toho krámku, který byl nízký a těsný, jejž malé okénko, ověšené různým šatstvem, spíš zatemňovalo než osvětlovalo a do něhož se sestupovalo po několika schůdcích, jsem vešel s rozbušeným srdcem, kterému se nijak neulevilo, když se ze špinavé špeluňky za krámkem vyřítil šeredný stařec, s celou spodní polovinou obličeje zarostlou šedivým ježatým strništěm, a popadl mě za vlasy. Z pohledu na toho starce v zaneřáděné flanelové vestě a na hony prosáklého rumem šla hrůza. Postel, přikrytou zváleným cárem pokrývky, sešité z pestrých klůcků, měl v brlohu, odkud se vynořil a kde druhé okénko skýtalo výhled na další les kopřiv a chromého osla. Eh, co bys rád? vycenil se stařec a skřehotal zlostným jednotvárným hlasem. Eh, moje oči, moje oudy, co bys rád? Eh, moje plíce, moje žluč, co bys rád? Eh, gurú, gurú! (Charles Dickens, David Copperfield)

9 (9) - Co se pak týče vnitřního pořádku a toho, co Andrej Ivanovič jmenuje máslem na hlavě, o tom já nemohu nic říci. To je zbytečný hovor: neníčlověka, který by něco takového neměl. To už tak zařídil sám Pánbůh a to volnomyšlenkáři, ti voltairiáni proti tomu horlí. - A co vy pokládáte za máslo na hlavě, Antone Antonoviči? Je máslo a máslo! Já prohlašuji otevřeně, že úplatky beru. Ale jaké úplatky? Štěňátka, prosím, štěňátka a k tomu jen štěňátka loveckých psů. To je něco docela jiného! - Štěňátka neštěňátka úplatek je úplatek! (Nikolaj Vasiljevič Gogol, Revizor)

10 (10) Již voda otvorem si cestu klestí, teď vyhoupla si první mrtvolu, John rychle po ní pěstí. Tvář mrtvou k sobě obrátil: Eh kletě! Je po svatbě já tady za vlasy mrtvého držím zetě! (Jan Neruda, Romance helgolandská)

11 (11) A nevím, čím to bylo, já musil k ní si usednouti na mech a líbat ústa, objímati boky, až náhle divem nebes jsem cítil, tiskna hlavu v její ňadra, má duše opojená jak splývá v duši světa, jak mizí mez, jež od věčna mě dělí, v mých ňadrech náhle propasti jak zejí! I zajásal jsem, neb na ňadrech ženy jsem tebe nalez, Pane, dárče klasů, na ňadrech ženy nalezl jsem divem klid chaosu a ztracené své božství. (Jaroslav Vrchlický, Duch a svět - Pan)

12 (12) Chyťte vraha! Chyťte vraha!... A teď táhněte odtud! Darebáci, ještě se smějí! A teď ta děvka leží, všechny čtyři ve vzduchu!... Musí do toho, nedá se nic dělat!... A ten ničema ji týrá! Uřezává jí nožem nohu! Druhá noha už leží na zemi, břicho je otevřené a všude plno krve Ach Bože! Ach Bože! Ach Bože A celý zpocený, vlasy nad čelem zježené, přímo hrozný, couval pozpátku, házeje divoce rukama, jako by chtěl zaplašit tu hnusnou vidinu. Vyrazil dvakrát srdcervoucí výkřik a padl naznak na slamník, do kterého se podpatkem zapletl. (Émila Zola, Zabiják)

Podobné dokumenty

Kritický realismus char. znaky

Kritický realismus char. znaky Kritický realismus Do toho krámku, který byl nízký a těsný, jejž malé okénko, ověšené různým šatstvem, spíš zatemňovalo než osvětlovalo a do něhož se sestupovalo po několika schůdcích, jsem vešel s rozbušeným