PRÁVO V PODNIKÁNÍ II JUDR. ZUZANA LOKAJOVÁ

PRÁVO V PODNIKÁNÍ II JUDR. ZUZANA LOKAJOVÁ OSTRAVA 2005

Název: Právo v podnikání II. Autor: JUDr. Zuzana Lokajová Vydání: první, 2005 Počet stran: 89 Tisk: tiskárna UNION, Ostrava Vydala: Vysoká škola podnikání, a.s. v Ostravě Michálkovická 1810/181 710 00 Ostrava Slezská Ostrava Za jazykovou a formální stránku díla odpovídá autor. JUDr. Zuzana Lokajová Vysoká škola podnikání, a.s. v Ostravě ISBN 80-86764-34-6

Obsah předmětu 1 OBSAH PŘ EDMĚ TU Úvod... 3 1. Obchodní závazkové vztahy... 5 2. Smlouvy podle obchodního zákoníku... 37 3. Řešení obchodních sporů... 53 4. Vymáhání pohledávek... 65 5. Konkurs a vyrovnání... 75 Literatura... 85

2

Úvod 3 ÚVOD Snad každý člověk se několikrát v životě dostane do situace, že někomu něco dluží nebo naopak, že někdo jiný dluží jemu. Dostává se tedy do postavení dlužníka nebo věřitele. Pokud je podnikatelem, pak se do této situace dostává zcela pravidelně. Podnikatelé denně vstupují do řady smluvních vztahů uzavírají smlouvy nejrůznějšího druhu, a to jak s jinými podnikateli, tak i s nepodnikateli (občany, spotřebiteli, státními orgány apod.). Potřebují tedy znát, jak postupovat při uzavírání smluv, jaké náležitosti a jakou formu musí daná smlouva splňovat. V České republice se bohužel stalo běžný jevem považovat uzavřenou smlouvu za bezvýznamný dokument a neplnit ji. Proto už v období uzavírání smluv je nutné vytvářet předpoklady pro dodržení dohodnutých povinností. To znamená především využívat možností, které nám dává zákon. Podnikatelé však často tyto možnosti, které by jim pomohly snížit riziko, neznají. Proto cílem předmětu Právo v podnikání II je objasnit Vám podstatu závazkových právních vztahů, seznámit Vás se základními podmínkami a náležitostmi, které musí splňovat smlouvy a upozornit Vás na konkrétní zajišťovací instituty, které upravuje zákon a které mohou do značné míry minimalizovat riziko v konkrétním obchodním vztahu. I přes všechna použitá zajištění se však stává, že smlouva nakonec není naplněna. Proto se v další části předmětu Právo v podnikání II budeme zabývat problematikou řešení obchodních sporů a vymáháním pohledávek tak, aby jste měli základní představu o tom, jak postupovat v případě, kdy dlužník smlouvu nedodrží ani po té, kdy jeho povinnost byla následně potvrzena soudem či rozhodcem v rozhodčím řízení. V úplném závěru se pak seznámíme s podstatou konkursního a vyrovnacího řízení. Při studiu Práva v podnikání II Vám přeji pevnou vůli a hodně úspěchu. Autorka Publikace vychází z právního stavu platného k 31. 5. 2005

4 Právo v podnikání II Po prostudování textu budete znát: podstatu závazkových vztahů; způsob uzavírání obchodních smluv; možnosti zajištění obchodních smluv; způsoby ukončení obchodních smluv; smluvní typy podle obchodního zákoníku; podstatu soudního řešení obchodních sporů; podstatu rozhodčího řízení; možnosti vymáhání pohledávek; podstatu konkurzu a vyrovnání. Po prostudování textu budete schopni: pochopit podstatu závazkových právních vztahů; rozlišit smluvní typy podle obchodního a občanského zákoníku; rozlišit podstatné a nepodstatné náležitosti smluv; správně použít jednotlivé zajišťovací instituty; platně ukončit smlouvu; zahájit a vést soudní či rozhodčí řízení; zvolit odpovídající způsob vymáhání pohledávek; Prostudováním textu získáte: informace nutné k uzavření, zajištění či ukončení obchodních smluv; informace o náležitostech jednotlivých smluv; přehled o formách zajištění závazků; přehled o možnostech řešení obchodních sporů; informace o jednotlivých způsobech provádění exekucí; informace o konkursním a vyrovnacím řízení. Čas potřebný k prostudování učiva předmětu: 25 + 15 hodin (teorie + řešení úloh)

Obchodní závazkové vztahy 5 1. OBCHODNÍ ZÁVAZKOVÉ VZTAHY V této kapitole se dozvíte: co jsou to závazkové vztahy; jaké je postavení dlužníka a věřitele v obchodních závazkových vztazích; jak se uzavírají obchodní smlouvy; k čemu slouží zajištění závazků; jaké zajišťovací instituty upravuje občanský a obchodní zákoník; jakým způsobem obchodní závazky zanikají. Budete schopni: odlišit postavení dlužníka a věřitele v obchodních závazkových vztazích; odlišit rozdíl mezi veřejným návrhem a veřejnou obchodní soutěží; vědět, kde hledat právní úpravu jednotlivých zajišťovacích institutů a kdy který z nich použít; platně sjednat jednotlivé zajišťovací instituty; správně postupovat při ukončení smlouvy. Klíčová slova této kapitoly: Závazkový právní vztah, věřitel, dlužník, pohledávka, závazek, smlouva, veřejný návrh smlouvy, veřejná obchodní soutěž, zástavní právo, zadržovací právo, smluvní pokuta, ručení, bankovní záruka, uznání závazků, zajišťovací převod práva, postoupení pohledávky, splnění, odstoupení od smlouvy, odstupné, nemožnost plnění, zmaření účelu smlouvy, započtení, splynutí. Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly: 10 + 6 hodiny (teorie + řešení úloh)

6 Právo v podnikání II Průvodce studiem. Jak již bylo v úvodu konstatováno, podnikatelé a manažeři denně vstupují do řady závazkových vztahů. Měli by proto mít alespoň minimum znalostí o náležitostech, které musí smlouvy splňovat, o možnostech jejich změn, zajištění či ukončení. Proto se v této první kapitole nejdříve obecně seznámíme s problematikou závazkových vztahů, objasníme si způsoby jejich vzniku, postup při uzavírání smluv, možnosti zajištění smluv, jejich změn či ukončení. V následující kapitole se pak konkrétně seznámíme s některými smluvními typy, které upravuje obchodní zákoník. 1. Obchodní závazkové vztahy 1.1 Charakteristika závazkových právních vztahů Závazkové právní vztahy v obecné rovině upravuje občanský zákoník. V 488 definuje občanský zákoník závazkový právní vztah jako právní vztah, ze kterého vzniká věřiteli právo na plnění od dlužníka a dlužníkovi povinnost splnit závazek. Můžeme tedy jinak říct, že závazkové právní vztahy jsou vztahy, které vznikají mezi dvěma konkrétně určenými subjekty (dlužníkem a věřitelem). Jejich postavení v závazkovém právním vztahu je protikladné. Právu jedné strany požadovat plnění zde odpovídá povinnost druhé strany toto plnění poskytnout. Stranu, která má právo požadovat plnění nazýváme věřitelem, stranu, která je povinna plnění poskytnout, nazýváme dlužníkem. Věřitel má vůči dlužníkovi pohledávku, dlužník vůči věřiteli dluh. Pohledávka je právo věřitele požadovat plnění, dluh (závazek) je povinnost dlužníka plnění poskytnout. Schéma č. 1: Závazkový právní vztah věřitel pohledávka dluh (závazek) dlužník Povinnost dlužníka může mít podobu aktivního chování (něco dát, něco vykonat) nebo i podobu pasivního chování (něco strpět, něčeho se zdržet). Oprávnění věřitele požadovat po dlužníku plnění (pohledávka) je vybaveno nárokem, tzn. že věřitel je oprávněn vymáhat pohledávku soudní cestou, pokud pohledávka nebude dlužníkem splněna.

Obchodní závazkové vztahy 7 Prvky závazkového vtahu Každý závazkový právní vztah má tři prvky: 1. subjekt (subjektem rozumíme strany, mezi kterými závazkový vztah vznikl, tedy dlužníka a věřitele), 2. objekt neboli předmět (objektem je to, k čemu směřují vzájemná práva a povinnosti dlužníka a věřitele, např. věci u kupní smlouvy, výsledky tvůrčí duševní činnosti u autorské smlouvy, lidské chování a jeho výsledky u smlouvy o zastupování, život či zdraví u pojistných smluv apod.), 3. obsah (obsahem jsou vzájemná práva a povinnosti dlužníka a věřitele). Vznik závazkových vztahů Závazkové právní vztahy vznikají: a) z právních úkonů (nejčastěji ze smluv), b) z porušení povinnosti (z porušení povinností vznikají tzv. odpovědnostní závazky např. závazky z odpovědnosti za vady nebo za škodu), c) z jiných právních důvodů (např. smrt, narození). Nejčastější právní skutečností, která vede ke vzniku závazkových vztahů, jsou smlouvy, jako ujednání dvou nebo více stran o jejich vzájemných právech a povinnostech. Proto si teď řekneme něco o jejich právní úpravě a uzavírání. 1.2 Právní úprava smluvních vtahů Právní úprava smluvních vztahů je v České republice obsažena ve dvou základních právních předpisech, v občanském zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb., v platném znění) a v zákoníku obchodním (zákon č. 513/1991 Sb., v platném znění). Předmětem úpravy občanského zákoníku jsou všechny majetkové vztahy fyzických a právnických osob a majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem. Obchodní zákoník jako zvláštní právní předpis upravuje obchodní závazkové vztahy tj. závazkové vztahy vznikající mezi podnikateli, pokud je při jejich vzniku zřejmé, že se týkají jejich podnikatelské činnosti, a také vztahy vznikající mezi státem nebo samosprávnou územní jednotkou a podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, jestliže se týkají zabezpečování veřejných potřeb. Vzájemný vztah obou zákoníků je vztahem speciálního právního předpisu k předpisu obecnému. To znamená, že pro vztahy, které jsou předmětem právní úpravy obchodního zákoníku (obchodní závazkové vztahy), má právní úprava v něm obsažená přednost před úpravou obecnou v zákoníku občanském. Teprve v případě, že obchodní zákoník jako speciální předpis některou otázku neupravuje komplexně nebo ji neupravuje vůbec, bude aplikován zákoník občanský. Pokud by některou otázku neřešil ani obchodní ani občanský zákoník a strany se v rámci dispozitivní právní úpravy o ní nedohodly, pak by se posuzovala podle obchodních zvyklostí. Jestliže by její řešení nepřineslo ani jejich použití,

8 Právo v podnikání II posuzovala by se daná otázka podle zásad, na kterých spočívá obchodní zákoník a zásady ochrany dobré víry třetích osob. Závazkové právní vztahy jsou v obou předpisech budovány na zásadě smluvní volnosti. To znamená, že strany se mohou odchýlit od ustanovení zákona a sami si určit ve smlouvě obsah vzájemných práv a povinností. Tato ujednání ale nesmí být v rozporu s kogentními ustanoveními zákona (vymezeny taxativně v 263 obchodního zákoníku) a nesmí zákon ani obcházet. I když obchodní i občanský zákoník vychází ze smluvní volnosti stran, lze doporučit, aby se smluvní strany co nejvíce přidržovali pravidel, která jsou obsažená v dispozitivních ustanoveních zákona, protože tato pravidla zpravidla představují optimální řešení vzájemných vztahů. Pramenem právní úpravy vztahů při podnikání mezi tuzemskými a zahraničními podnikateli mohou být i mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázaná a které byly publikovány ve Sbírce zákonů. Z ustanovení 756 obchodního zákoníku vyplývá, že takové mezinárodní smlouvy mají přednost před vnitrostátní právní úpravou. Patří sem např.: Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží sdělení č. 160/1991 Sb., Úmluva o mezinárodní železniční přepravě (COTIF) vyhláška č. 8/1985 Sb., Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR) vyhl. č. 11/1975 Sb. Část pro zájemce. Po vstupu ČR do EU došlo k určitým změnám v obchodování se zahraničními partnery. Aktuálně na tuto problematiku reaguje publikace Janatka, F. a kol.: Obchod v rámci Evropské unie a obchodní operace mimo členské země Evropské unie. ASPI, Praha, 2004, případně i publikace Týc, V.: Základy práva Evropské unie pro ekonomy. Linde, Praha, 2004. Zájemcům o tuto problematiku doporučuji prostudovat některou z těchto publikací. 1.3 Závazkové vztahy podnikatelů Závazkové vztahy, do kterých vstupují podnikatelé, mohou být upraveny občanským i obchodním zákoníkem. Pro podnikatele je tedy důležité znát, kterým právním předpisem bude konkrétní závazkový vztah upraven. Z tohoto hlediska můžeme závazkové vztahy podnikatelů rozdělit do tří základních skupin: 1. relativní obchody patří zde závazkové vztahy, které se řídí buď občanským nebo obchodním zákoníkem podle povahy subjektů (patří sem např. smlouva o dílo nebo smlouva kupní. Je-li tato smlouva uzavřena mezi podnikateli a týká se jejich podnikatelské činnosti, řídí se obchodním zákoníkem, je-li uzavřena mezi podnikatelem a občanem, řídí se zákoníkem občanským), 2. absolutní obchody patří zde závazkové vztahy, které se vždy řídí obchodním zákoníkem bez ohledu na povahu subjektů (taxativní výčet

Obchodní závazkové vztahy 9 těchto závazkových vztahů je uveden v 261 odst. 3 obchodního zákoníku. Patří sem např. smlouva o inkasu, o úvěru, o otevření akreditivu, tichém společenství a další), 3. absolutní neobchody patří zde závazkové vztahy, které se vždy řídí občanským zákoníkem bez ohledu na povahu subjektů (jsou to závazkové vztahy, které vznikají na základě smluv, které jsou jako smluvní typy upraveny pouze v zákoníku občanském smlouva o prodeji nemovitostí, smlouva o půjčce, smlouva o výpůjčce, smlouva nájemní (s výjimkou smlouvy o nájmu dopravního prostředku), smlouva o přepravě osob, smlouva o sdružení). Občanským zákoníkem se tyto smlouvy budou řídit i v případě, že budou uzavřeny mezi podnikateli a budou se týkat jejich podnikatelské činnosti. Volba práva Obchodní zákoník ve svém 262 umožnil smluvním stranám dohodnout se, že jejich závazkový vztah se nebude řídit zákoníkem občanským, ale bude se řídit zákoníkem obchodním (dohoda musí být písemná; volbu práva lze využít jen v případě relativních obchodů). Pokud by ale tato dohoda vedla ke zhoršení právního postavení účastníka, který není podnikatelem, byla by neplatná. Dohodou také nelze vyloučit ustanovení občanského zákoníku o spotřebitelských smlouvách, zneužívajících klauzulích a ustanovení právních předpisů na ochranu spotřebitele. Tato ustanovení je nutné použít vždy, pokud je to ve prospěch strany, která není podnikatelem. 1.4 Uzavírání obchodních smluv Přípravě smlouvy je potřeba věnovat zvýšenou pozornost. Už od dob římského práva platí zásada clara pacta boni amici nebo-li jasné smlouvy dělají dobré přátelé. Na druhé straně ale také platí, že je-li váš obchodní partner solidní, smlouvu ani nepotřebujete, není-li solidní, nepomůže vám ani nejlepší smlouva. Základní pravidla uzavírání smluv jsou zakotvena v 43a 45 občanského zákoníku. Tato ustanovení jsou pak doplněna speciálními ustanoveními obchodního zákoníku ( 269-292). Podle občanského zákoníku smlouva vzniká na základě dvou navzájem adresovaných a obsahově shodných projevů vůle účastníků (právních úkonů) návrhu smlouvy a přijetí návrhu smlouvy. 1.4.1 Návrh smlouvy Návrh smlouvy (oferta) je takový projev vůle, který: směřuje k uzavření smlouvy, je určen jedné nebo více konkrétním osobám, obsahuje minimálně ty podstatné náležitosti smlouvy, které pro příslušný smluvní typ stanoví zákon (mimo podstatné části může navrhovatel začlenit

10 Právo v podnikání II do návrhu i další části, které považuje za důležité a o kterých se chce s druhou stranou dohodnout). Návrh je závazný, tzn. působí ode dne, kdy dojde subjektu, kterému je určen. Zákon stanoví jako princip odvolatelnost návrhu. Pouze v případě, že navrhovatel v návrhu uvede, že jde o návrh neodvolatelný, buď tím, že jej označí jako neodvolatelný, nebo že v něm uvede Zavazuji se, že návrh nebude odvolán, anebo tím, že v návrhu stanoví lhůtu pro jeho přijetí - např. Tato nabídka platí do 30. 6. 2005, nejde jej po dojití adresátovi jednostranně odvolat. Odvolatelný návrh může navrhovatel odvolat, a to až do doby, než osoba, které byl návrh určen, odešle zprávu o přijetí návrhu. Návrhem je navrhovatel vázán, a to po dobu (tzv. akceptační lhůta), kterou sám v návrhu určil pro jeho přijetí, nebo po dobu přiměřenou, jejíž délka bude závislá zejména na povaze navrhované smlouvy, rozsahu předmětu plnění, rychlosti prostředků, které si zvolil k zaslání návrhu. Návrh, a to jak odvolatelný tak neodvolatelný, zaniká a tím ztrácí účinnost v okamžiku, kdy navrhovateli dojde jeho odmítnutí nebo uplyne akceptační lhůta. 1.4.2 Přijetí návrhu smlouvy K přijetí návrhu musí dojít včas. Je-li smlouva uzavíraná mezi přítomnými, musí být návrh přijat ihned, příp. ve lhůtě, kterou navrhovatel poskytne. Uzavírá-li se smlouva mezi nepřítomnými, musí být návrh přijat v akceptační lhůtě. Za okamžik přijetí se považuje okamžik, kdy je přijetí návrhu doručeno na adresu navrhovatele. Přijetí návrhu může být vzato zpět, ale pouze v případě, že odvolání dojde navrhovateli dříve než samotné přijetí nebo nejpozději spolu s přijetím návrhu. Opožděné přijetí návrhu se nepovažuje za nový návrh. K uzavření smlouvy v takovém případě dojde až po výslovném projevu vůle navrhovatele, že smlouva vznikla. Smlouva vzniká, jestliže se strany dohodnou o celém obsahu smlouvy. Přijetí návrhu, které obsahuje dodatky, výhrady, omezení nebo jiné změny, je odmítnutím a považuje se za nový návrh smlouvy. Aby došlo k platnému vzniku smlouvy, musí být tento nový návrh výslovně přijat, a to v přiměřené akceptační lhůtě. Obchodní smlouva je platně uzavřena i v případě, že nedojde k dohodě o celém obsahu smlouvy, ale smluvní strany si dohodnou způsob, jakým bude chybějící obsah smlouvy dodatečně stanoven (mohou sami pokračovat v jednání nebo si mohou písemně dohodnout, že chybějící části smlouvy budou dodatečně určeny soudem nebo třetí osobou).

Obchodní závazkové vztahy 11 Při uzavírání obchodních smluv se běžně využívají také obchodní podmínky, které se stávají součásti smlouvy tím, že na ně smlouva odkáže. Obchodní zákoník rozlišuje všeobecné obchodní podmínky (vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi) a jiné podmínky. O všeobecných obchodních podmínkách se předpokládá, že jsou podnikatelům známy a postačí proto pouze odkaz na ně ve smlouvě. Jiné obchodní podmínky musí být ke smlouvě přiloženy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají přednost před zněním obchodních podmínek! V obchodních smlouvách se také běžně užívají různé doložky, které zjednodušují sjednávání smlouvy a současně snižují riziko chybných ujednání ve smlouvě a jejich rozdílného výkladu. Mezi nejznámější patří doložky INCOTERMS 2000 (zpracované Mezinárodní obchodní komorou v Paříži). Tyto doložky řeší především otázky přechodu rizik spojených se ztrátou nebo poškozením zboží mezi prodávajícím a kupujícím, hrazení přepravného, zajištění vývozních a dovozních formalit. Část pro zájemce. Pokud obchodujete se zahraničními partnery a zajímá vás problematika INCOTERMS, doporučuji prostudovat publikaci Janatka, F.: Obchod v rámci Evropské unie a obchodní operace mimo členské země EU. ASPI, Praha, 2004, str. 85 89. 1.4.3 Forma smlouvy Smlouva může být uzavřená písemně nebo ústně. Littera scripta manet nebo-li co je psáno, to je dáno, říká staré latinské přísloví. A co na to obchodní zákoník? Podle obchodního zákoníku ( 269, odst.1) musí být smlouva uzavřená písemně pouze v případě, kdy to stanoví zákon, nebo když alespoň jedna strana při jednání o uzavření smlouvy projeví vůli, aby smlouva byla uzavřená v písemné formě. U většiny smluv zákon písemnou formu jako podmínku platnosti smlouvy nestanoví. Praxe však prokázala nutnost trvat na písemné formě smlouvy. Předejde se tím zbytečným problémům při případném prokazování obsahu smlouvy. Obsah smlouvy musí být jasný. Výrazy, které strany ve smlouvě použijí, by měly být jednoznačné. Pro případ, kdy tato zásada nebyla dodržena, stanoví obchodní zákoník v 266 odst. 4 speciální pravidlo: projev vůle, který obsahuje výraz připouštějící různý výklad, je třeba v pochybnostech vykládat k tíži strany, která tento výraz použila v jednání jako první.

12 Právo v podnikání II Úkol k textu. Zamyslete se nad otázkou, která opatření by podle vašeho názoru mohla výrazně snížit rizika uzavřené smlouvy. Formulujte je v několika bodech. Při hledání odpovědi na danou otázku vám může pomoci publikace Macháčková, M.: Smlouvy a jejich náležitosti. Computer Press, Brno 2003. 1.4.4 Zvláštní způsoby uzavření smlouvy Podle obchodního zákoníku lze smlouvu uzavřít také na základě veřejného návrhu na uzavření smlouvy nebo na základě veřejné obchodní soutěže. 1.4.4.1 Veřejný návrh na uzavření smlouvy Veřejný návrh na uzavření smlouvy je návrh, kterým se navrhovatel obrací na neurčité osoby, za účelem uzavření smlouvy. Veřejný návrh smlouvy musí obsahovat alespoň podstatné části smlouvy, která má být na jeho základě uzavřena, a musí být vhodným způsobem zveřejněn (např. v tisku, na internetu). Způsob zveřejnění není zákonem stanoven. Veřejný návrh smlouvy lze odvolat, jestliže navrhovatel oznámí odvolání před přijetím veřejného návrhu, a to způsobem, kterým byl veřejný návrh zveřejněn. Na základě veřejného návrhu je smlouva uzavřena s tou osobou, která v akceptační lhůtě nejdříve navrhovateli oznámí, že návrh smlouvy přijímá. Příjme-li veřejný návrh smlouvy současně více osob, má navrhovatel právo zvolit si, kterému příjemci uzavření smlouvy potvrdí. Stanoví-li to výslovně veřejný návrh, je smlouva uzavřena se všemi osobami, které veřejný návrh smlouvy přijali v akceptační lhůtě. Uzavření smlouvy je navrhovatel povinen potvrdit příjemci bez zbytečného odkladu poté, kdy mu došlo přijetí návrhu. 1.4.4.2 Veřejná obchodní soutěž Veřejná obchodní soutěž, na rozdíl od veřejného návrhu, je výzvou k podávání návrhu na uzavření smlouvy, kterou vyhlašovatel soutěže adresuje neurčitým osobám. Vyhlášení veřejné obchodní soutěže musí být písemné, musí v něm být obecným způsobem vymezen předmět požadovaného závazku, zásady ostatního obsahu smlouvy, na kterých vyhlašovatel trvá, způsob a doba podávání návrhu a lhůta pro oznámení vybraného návrhu. Obsah podmínek soutěže musí být vhodným způsobem zveřejněn. Způsob zveřejnění není zákonem stanoven.

Obchodní závazkové vztahy 13 Zveřejněné podmínky soutěže nemůže vyhlašovatel změnit ani nemůže soutěž zrušit, pokud si toto právo v uveřejněných podmínkách výslovně nevyhradil. Do soutěže může vyhlašovatel zahrnout jen ty návrhy, které odpovídají zveřejněným podmínkách soutěže a které byly předloženy ve stanovené lhůtě. Předložený návrh lze odvolat, a to do uplynutí lhůty stanovené v soutěžních podmínkách pro předkládání návrhů. V podmínkách soutěže může vyhlašovatel lhůtu k odvolání návrhu prodloužit nebo naopak možnost odvolání návrhu po jeho předložení vyloučit. Vyhlašovatel soutěže vybere z předložených návrhů návrh, který mu nejlépe vyhovuje. Pouze v případě, že to stanovil v podmínkách soutěže, má její vyhlašovatel právo odmítnout všechny předložené návrhy. Vybraný návrh je povinen přijmout a sdělit to ve stanovené lhůtě vybranému účastníku soutěže. Smlouva vzniká v okamžiku doručení tohoto sdělení. Pokud by však vyhlašovatel sdělil vybranému účastníkovi soutěže výsledek po stanovené lhůtě, má tento právo odmítnout uzavření smlouvy. Po ukončení soutěže je vyhlašovatel povinen vyrozumět účastníky soutěže, kteří v soutěži neuspěli, že jejich návrhy byly odmítnuty. Zadávání veřejných zakázek Zvláštní právní úpravu má veřejná obchodní soutěž v případě zadávání veřejných zakázek. Veřejnými zakázkami jsou zakázky: zadávané subjekty, které v souladu s rozpočtovými pravidly hospodaří s prostředky státního rozpočtu, státních fondů, rozpočtu okresních úřadů nebo s prostředky z příspěvků mezinárodních organizací (např. ministerstva, správní úřady a jimi zřízené rozpočtové a příspěvkové organizace), zadávané právnickými a fyzickými osobami, které k jejich úhradě použijí prostředky ze státního rozpočtu, státních fondů, rozpočtu okresního úřadu nebo z příspěvků mezinárodních organizací (např. PHARE). Zadávání veřejných zakázek upravuje zákon č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v platném znění. 1.4.4.3 Smlouva o uzavření budoucí smlouvy Smlouva o uzavření budoucí zakládá závazek jedné nebo obou stran uzavřít ve sjednané lhůtě budoucí smlouvu. Smlouva o budoucí smlouvě musí být vždy uzavřená písemně a musí obsahovat alespoň obecným způsobem určený předmět plnění. Pokud povinná strana nesplní povinnost uzavřít smlouvu, má navrhovatel právo: domáhat se u soudu, popř. u stranami určené osoby, aby jim byl obsah smlouvy určen a stal se pro obě strany závazným, nebo

14 Právo v podnikání II požadovat náhradu škody, která mu vznikla v důsledku neuzavření smlouvy. Povinnost uzavřít budoucí smlouvu zaniká, pokud: je návrh předložen opožděně, obsah návrhu neodpovídá ujednání stran, došlo po uzavření smlouvy o budoucí smlouvě k takové změně okolností, že není rozumné uzavření smlouvy požadovat. Úkol k textu. Najděte na internetu nebo v tisku vyhlášení veřejné soutěže nebo veřejný návrh smlouvy a zjistěte, zda-li obsahují všechny zákonem stanovené náležitosti. Zamyslete se nad smyslem smlouvy o budoucí smlouvě. 1.5 Změny závazků Změny závazků mohou nastat v případě, že za trvání závazkového vztahu nastanou určité skutečnosti, se kterými zákon spojuje změnu některého prvku závazkového vztahu. Původní závazek nezaniká, ale trvá dále v modifikované podobě. Podle toho, kterého prvku závazkového vztahu se změna dotýká, rozlišujeme: změny v obsahu závazku, změny v subjektech závazku. Změny závazků upravuje občanský zákoník a tato úprava platí i pro oblast obchodních závazků. Výjimkou je pouze právní úprava prodlení dlužníka nebo věřitele, která je komplexně upravena v obchodním zákoníku. 1.5.1 Změny v obsahu závazku Ke změnám v obsahu závazků (tedy ve vzájemných právech dlužníka a věřitele) může dojít na základě: dohody, prodlení dlužníka, prodlení věřitele. Dohoda Účastníci závazkového vztahu mohou dohodou měnit vzájemná práva a povinnosti. Původní závazek pak nezaniká, ale pouze se mění. Dohoda o změně může být uzavřena i ústně, s výjimkou případu, kdy smlouva obsahuje ustanovení, že může být měněna pouze písemnou formou nebo v případě, že smlouva musí mít ze zákona písemnou formu.

Obchodní závazkové vztahy 15 Prodlení dlužníka Dlužník je v prodlení, pokud nesplní řádně a včas. Prodlení dlužníka vyvolá změnu v obsahu závazku, protože v důsledku prodlení se v závazkovém vztahu objevují nová práva a povinnosti, které zde předtím nebyly. Nesplní-li dlužník řádně, závazkový vztah se obohacuje o práva a povinnosti vyplývající z odpovědnosti za vady (např. povinnost provést bezplatnou opravu, poskytnout slevu, výměnu apod.) Nesplní-li dlužník včas, pak: a) věřitel má právo trvat na řádném splnění závazků nebo právo odstoupit od smlouvy. Pokud pozdním plněním došlo k podstatnému porušení smlouvy, má věřitel právo odstoupit od smlouvy ihned, pokud pozdním plněním došlo pouze k nepodstatnému porušení smlouvy, může věřitel od smlouvy odstoupit až po marném uplynutí přiměřené dodatečné lhůty, kterou dlužníkovi poskytl. Co je podstatné a nepodstatné porušení smlouvy vymezuje 345 obchodního zákoníku. b) je-li dlužník v prodlení s plněním peněžitého závazku, má věřitel nárok na úroky z prodlení nebo poplatky z prodlení. Úroky z prodlení se hradí ve výši uvedené ve smlouvě, pokud ve smlouvě uvedené nejsou, pak ve výši stanovené zákonem. Upozornění! Do 27. 4. 2005 se úrok z prodlení odvíjel od diskontní sazby hradil se ve výši dvojnásobku diskontní sazby ČNB platné k prvnímu dni prodlení (viz. tabulka č. 1). Na základě nařízení vlády č. 163/2005 Sb., se úrok z prodlení od 28. 4. 2005 odvíjí od tzv. repo sazby. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB zvýšené o 7% bodů. Pro první pololetí 2005 byla repo sazba stanovena ve výši 2,5 %. Výše úroku z prodlení od 24. 4. 2005 do 30. 6. 2005 tak je 9,5%. V každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené ČNB a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Poplatky z prodlení se hradí pouze v případech stanovených zákonem, a to ve výši 2,5 promile z dlužné částky denně (např. u dlužného nájemného). c) je-li dlužník v prodlení z plněním věci, přechází na něj nebezpečí škody na věci, d) vznikla-li věřiteli v důsledku prodlení škoda, je dlužník povinen ji nahradit, e) byla-li na prodlení dlužníka sjednána smluvní pokuta, je dlužník povinen ji uhradit. Dlužník není v prodlení, je-li v prodlení věřitel.

16 Právo v podnikání II Tabulka č. 1: Diskontní a repo sazba Den změny Repo sazba Diskontní sazba Úrok z prodlení Úrok z prodlení diskontní sazby v % v % v % podle DS v % podle RS 10. 6. 1993 8 16 24. 10. 1994 8,5 17 26. 6. 1995 9,5 19 21. 6. 1996 10,5 21 27. 5. 1997 13 26 13. 8. 1998 11,5 23 27. 10. 1998 10 20 23. 12. 1998 7,5 15 12. 3. 1999 6 12 3. 9. 1999 5,5 11 27. 10. 1999 5 10 23. 2. 2001 4 8 27. 7. 2001 4.25 8.5 30. 11. 2001 3.75 7.5 22. 1. 2002 3.5 7 1. 2. 2002 3.25 6.5 26. 4. 2002 2.75 5.5 26. 7. 2002 2,5 5 1. 11. 2002 1.75 3.5 31. 1. 2003 1.5 3 26. 6. 2003 1.25 2,5 27. 8. 2004 1.5 3 28. 1. 2005 1,25 2,5 1. 4. 2005 1 2 I. pololetí 2005 2,5 --- --- 9,5 Do 15. 7. 1994 činila výše úroku z prodlení 3% ročně. Prodlení věřitele Věřitel je v prodlení, pokud nepřijal včas a řádně nabídnuté plnění nebo pokud neposkytl dlužníkovi potřebnou součinnost (např. nedodal včas potřebné podklady, materiál, nezajistil podle smlouvy přívod vody nebo elektrické energie na staveniště apod.). Právní následky prodlení věřitele: a) po dobu, po kterou je v prodlení věřitel, nenastane prodlení dlužníka, b) měla-li být plněna věc, přechází na věřitele nebezpečí škody na věci, c) pokud dlužníkovi vznikly v důsledku prodlení věřitele náklady (např. náklady na uskladnění věci, které věřitel odmítl převzít), je věřitel povinen je uhradit, d) dlužník má právo na náhradu škody, která mu v důsledku prodlení věřitele vznikla, e) byla-li sjednána smluvní pokuta, má nárok na smluvní pokutu.

Obchodní závazkové vztahy 17 1.5.2 Změny v subjektech závazku Změny v subjektech závazku mohou nastat jak na straně dlužníka, tak na straně věřitele, a to buď v důsledku dědění nebo na základě smlouvy o převzetí dluhu, o přistoupení k závazku nebo smlouvy o postoupení pohledávky. Smlouva o převzetí dluhu ( 531-532 občanského zákoníku) Jde o změnu v osobě dlužníka. Dojde k ní na základě písemné smlouvy mezi původním dlužníkem a dlužníkem novým. K platnosti smlouvy je nutný souhlas věřitele. Původní dlužník ze závazkového vztahu odchází, na jeho místo nastupuje dlužník nový. Zajištění tohoto závazku poskytnuté třetí osobou (např. ručení) zůstává zachováno, jen pokud tato osoba s tím souhlasí. Smlouva o přistoupení k závazku ( 533-539 občanského zákoníku) Jde opět o změnu na straně dlužníka. Dochází k ní na základě písemné smlouvy mezi věřitelem a novým dlužníkem. Souhlas původního dlužníka není nutný. Původní dlužník v závazkovém vztahu zůstává i nadále a vedle něho působí i dlužník nový (spoludlužník). Věřitel pak může požadovat plnění po kterémkoliv z nich. Splní-li věřiteli nový dlužník, nemá ze zákona nárok požadovat, aby mu původní dlužník vrátil, co za něj zaplatil. Zajištění závazku v případě přistoupení dalšího dlužníka zůstává zachováno. Postoupení pohledávky ( 524-530 občanského zákoníku) Jde o změnu v osobě věřitele. Dochází k ní na základě písemné smlouvy mezi původním věřitelem (postupitel) a věřitelem novým (postupník). Souhlas dlužníka není nutný, dlužník ale musí být o postoupení pohledávky informován. Postoupit lze jakoukoliv pohledávku s výjimkou pohledávek uvedených v 525 občanského zákoníku (např. pohledávky, u kterých to vylučuje smlouva, pohledávky, které zanikají nejpozději smrtí věřitele, pohledávky, které nelze postihnout výkonem rozhodnutí atd.) Pohledávky lze podstoupit úplatně i bezúplatně. U úplatného převodu odpovídá postupitel ze zákona za pravost pohledávky (tedy za to, že v době postoupení pohledávka skutečně existovala) a pokud je to uvedeno ve smlouvě, tak i za dobytnost pohledávky (zde ale pouze do výše přijaté úplaty). U bezúplatného převodu neodpovídá za nic. Postoupením pohledávky se nesmí zhoršit postavení dlužníka, proto mu zůstávají ze zákona zachovány jak námitky, které měl vůči původnímu věřiteli v době postoupení, tak i námitky, které má vůči novému věřiteli (např. námitka započtení vzájemných pohledávek). Zajištěni pohledávky zůstává zachováno.

18 Právo v podnikání II 1.6 Zajištění obchodních závazků Zajištěním závazků rozumíme souhrn právních prostředků, které slouží k ochraně věřitele. Jejich cílem je zvýšit jistotu věřitele, že jeho pohledávka bude uspokojena. Na druhé straně ale ani precizní zajištění závazku nemůže dát věřiteli stoprocentní jistotu, že jeho pohledávka bude v době splatnosti skutečně uspokojena. Použití těchto prostředků však alespoň minimalizuje riziko v konkrétním obchodním vztahu. Zajišťovací prostředky plní současně několik funkcí. preventivní a zajišťovací použití zajišťovacích institutů ve smlouvě dlužníka upozorňuje na nepříjemné následky, které mu hrozí v případě, že závazek nesplní včas a řádně, a zvyšují tím jistotu věřitele, že jeho pohledávka bude uspokojena. Tuto funkci plní všechny zajišťovací instituty. uhrazovací některé zajišťovací instituty vytvářejí podpůrný zdroj pro uspokojení věřitelovy pohledávky (např. zástavní právo, ručení, srážky ze mzdy, bankovní záruka), sankční zajištění stanoví nepříznivé následky majetkové povahy pro dlužníka v případě porušení povinnosti ve smlouvě (např. smluvní pokuta), zlepšení důkazní situace věřitele před soudem v případě soudního uplatnění pohledávky tuto funkci plní uznání závazku. Obchodní a občanský zákoník upravují poměrně širokou škálu zajišťovacích prostředků. Při volbě konkrétních zajišťovacích institutů je důležité posoudit, jaké jsou v konkrétní případě výhody a nevýhody jednotlivých zajišťovacích institutů, a to jak jednotlivě tak i v kombinaci. Obecně je možné říct, že nejméně spolehlivé jsou ty, které závisí pouze na osobě dlužníka (smluvní pokuta, uznání dluhu), o něco spolehlivější jsou ty, které závisí na třetí osobě (ručení, přistoupení k dluhu) a jako nejspolehlivější se jeví ty, které dávají věřiteli do dispozice určité hodnoty (např. věci nebo peníze), ze kterých může později svoji pohledávku plně nebo částečně uspokojit (zástavní právo, zadržovací právo, bankovní záruka, akreditiv, smluvní záloha, srážky ze mzdy). Právní úprava zajišťovacích prostředků V obchodních závazkových vztazích se uplatňuje trojí způsob právní úpravy zajišťovacích institutů: některé zajišťovací instituty jsou upraveny komplexně v obchodním zákoníku (např. ručení, bankovní záruka, uznání závazků), jiné zajišťovací instituty jsou obecně upraveny v občanském zákoníku a obchodní zákoník upravuje pouze odchylky od obecné úpravy občanského zákoníku (např. smluvní pokuta),

Obchodní závazkové vztahy 19 další zajišťovací instituty jsou upraveny pouze občanským zákoníkem a tato úprava platí i pro obchodní závazkové vztahy (např. zástavní právo, zadržovací právo, zajišťovací převod práva, zajišťovací postoupení pohledávky). K zajišťovacím institutům patří i některé další instituty, kterými si věřitel může zvýšit pravděpodobnost splnění závazku. Tyto instituty sice nejsou v systematice obou zákoníků zařazeny v části zajištění závazků, ale protože jejich zajišťovací funkce je zřejmá, můžeme i je řadit mezi zajišťovací instituty. Patří zde např. akreditiv, dokumentární akreditiv, sjednání platby předem, smluvní záloha, kauce, směnka, šek, výhrada vlastnického práva nebo přistoupení k dluhu. V následující tabulce najdete přehled všech zajišťovacích institutů, a kde hledat jejich právní úpravu Tabulka č.2: Zajišťovací instituty Právní úprava zajišťovacích institutů Zajišťovací prostředek pouze občanský pouze obchodní občanský i obchodní zákoník zákoník zákoník Zástavní právo x - - Zadržovací právo x - - Uznání závazku - x - Uznání dluhu x - - Smluvní pokuta - - x Ručení (obchodní vztahy) - x - Ručení (ostatní vztahy) x - - Bankovní záruka - x - Zajišťovací převod práva x - - Postoupení pohledávky x - - Přistoupení k dluhu x - - Poukázka x - - Srážky ze mzdy x - - Jistota x - - Akreditiv - - x Inkaso - - x Směnka - - x Smluvní záloha - - x Výhrada vlastnictví: - obchodní vztahy - x - - ostatní vztahy x - - Macháčková, M.: Smlouvy a jejich zajištění. Computer Press, Brno, 2003, str. 61-62. Zástavní právo Zástavní právo je jedním z nejúčinnějších způsobů zajištění splnění závazků. Umožňuje zástavnímu věřiteli domáhat se uspokojení své pohledávky, která

20 Právo v podnikání II nebyla splněna včas a řádně, z výtěžku zpeněžení zástavy, a to přednostně před ostatními věřiteli. Zástavním právem lze zajistit jak existující pohledávku, tak i pohledávku, která vznikne teprve v budoucnu. Přitom může jít jak o pohledávku peněžitou včetně jejího příslušenství (úroků, úroků z prodlení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky), tak o pohledávku nepeněžitou. Nepeněžitá pohledávka je zajištěna do výše její obvyklé ceny v době vzniku zástavního práva. Předmětem zástavního práva může být jak věc movitá, tak i věc nemovitá, pohledávka, podnik nebo jiná hromadná věc, soubor věcí, byt nebo nebytový prostor, obchodní podíl, cenný papír nebo předmět průmyslového vlastnictví. Zástavní právo vzniká: na základě písemné smlouvy, na základě rozhodnutí soudu (tzv. soudcovské zástavní právo) nebo správního orgánu (např. finančního úřadu), na základě soudem schválené dohody o vypořádání dědictví, ze zákona. Zástavní právo vzniká nejčastěji na základě písemně uzavřené zástavní smlouvy. Podstatnými náležitostmi zástavní smlouvy jsou: určení smluvních stran, určení zástavy, určení zajišťované pohledávky. Samotná smlouva však ke vzniku zástavního práva nestačí. Po uzavření smlouvy proto musí následovat některá z níže uvedených skutečností: Zástavní právo k věcem nemovitým a k bytům a nebytovým prostorům vzniká až vkladem do katastru nemovitostí. Zástavní právo k věcem movitým vzniká odevzdáním těchto věcí zástavnímu věřiteli nebo jejích předáním do úschovy u třetí osoby. Zástavní právo k nemovitým věcem, které nejsou předmětem evidence v katastru nemovitostí, zástavní právo k souborů věcí, k věci hromadné a k movitým věcem, ke kterým má vzniknout podle zástavní smlouvy zástavní právo, aniž by byly odevzdány zástavnímu věřiteli nebo třetí osobě, vzniká až zápisem do Rejstříku zástav vedeného Notářskou komorou České republiky. Zástavní smlouva musí být v tomto případě sepsána ve formě notářského zápisu. Zápis provede notář, který sepsal zástavní smlouvu.

Obchodní závazkové vztahy 21 Práva a povinnosti za trvání zástavního práva Zástavní věřitel (příp. i třetí osoba), který má zástavu u sebe, je povinen ji opatrovat, chránit před poškozením, zničením a ztrátou. Bez souhlasu zástavního dlužníka nesmí zástavu užívat ani z ní brát plody a užitky. Vzniknou-li mu s plněním této povinnosti náklady, má právo na jejich úhradu. Pokud by došlo k poškození, zničení nebo ztrátě zástavy, odpovídá zástavnímu dlužníkovi za vzniklou škodu. Při poklesu ceny zástavy, v jehož důsledku přestává být pohledávka řádně zajištěna, má zástavní věřitel právo požadovat doplnění zástavy (další zástavu). Jinak se nezajištěná část pohledávky stává splatnou. V případě zániku zajištěné pohledávky je zástavní věřitel povinen zástavu vrátit zástavnímu dlužníku. Uspokojení ze zástavy Po splatnosti zajištěné pohledávky, pokud dlužník nesplnil svůj závazek řádně a včas, má zástavní věřitel možnost uspokojit svou pohledávku z výtěžku zpeněžení zástavy. Zástavu lze zpeněžit na návrh zástavního věřitele ve veřejné dražbě (zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách) nebo soudním prodejem zástavy. Část pro zájemce. Samotná realizace zástavního práva není v praxi jednoduchou záležitostí. Pokud máte zájem o tuto problematiku, odkazuji vás na publikaci Novotný, P.: Exekuční řád, GRADA, Praha, 2001. Zadržovací právo Zadržovací právo je právo toho, kdo je povinen vydat movitou věc, zadržet ji za účelem zajistit si svou splatnou peněžitou pohledávku, kterou má vůči tomu, komu je povinen věc vydat. Výjimečně lze zadržet věc i v případě, že pohledávka zadržovatele není dosud splatná např. v případě, kdy byl proti dlužníkovi podán návrh na prohlášení konkursu. Zadržovací právo však nemá osoba, která má věc u sebe neprávem, zejména v případě, že se jí zmocnila svémocně nebo lstí. Zadržovací právo vzniká pouhým zadržením věci, nesepisuje se smlouva. O zadržení věci a důvodech zadržení je zadržovatel povinen dlužníka vyrozumět bez zbytečného odkladu. Zadržovatel má povinnost zadržovanou věc pečlivě opatrovat, chránit ji před poškozením, ztrátou a zničením. Vzniknou-li mu v důsledku plnění této

22 Právo v podnikání II povinnosti náklady, má nárok na jejich náhradu. Bez výslovného souhlasu dlužníka nemůže zadržovanou věc užívat. Funkce zadržovacího práva je pouze zajišťovací, ne uhrazovací. Ten, kdo věc zadržuje, ji může až do splnění své pohledávky zadržovat, nemůže ji však sám zpeněžit a uspokojit se z výtěžku prodeje. Na základě zadržovacího práva má ale zadržovatel právo při výkonu soudního rozhodnutí na přednostní uspokojení své pohledávky z výtěžku prodeje zadržované věci před jiným věřitelem, a to i zástavním věřitelem. Srážky ze mzdy Srážky ze mzdy slouží k zajištění pouze splatné peněžité pohledávky nebo pohledávky na opětující se plnění splatné v budoucnu. Dlužník zde poskytuje souhlas, aby z jeho mzdy nebo jiných příjmů byly plátcem mzdy nebo jiného příjmu prováděny srážky k uspokojení věřitelovy pohledávky. Tyto srážky jsou srážky dobrovolné. Od těchto dobrovolných srážek pak odlišujeme srážky nucené exekuční (viz. kap. 4.1.3) Dohoda o srážkách ze mzdy musí být písemná a musí v ní být uvedena výše srážek. Souhlas plátce mzdy zde není nutný, plátce je vždy povinen srážky provést, a to ve výši uvedené v dohodě. Srážky ale nesmí být vyšší, než srážky při výkonu rozhodnutí (nařízení vlády č. 63/1998 Sb., o způsobu výpočtu základní částky, která nesmí být sražena povinnému z měsíční mzdy při výkonu rozhodnutí, a o stanovení částky, nad kterou je mzda postižitelná srážkami bez omezení). Zajišťovací převod práva a postoupení pohledávky Dlužník dočasně převede na věřitele své právo nebo pohledávku a jakmile je zajištěná pohledávka uhrazena, právo nebo pohledávka se automaticky vrací zpět dlužníkovi. K převodu je vždy nutná písemná smlouva. Příklad. Dlužník je majitelem domu s nebytovými prostory a vybírá od nájemců dohodnuté nájemné. K zajištění svého závazku převede dočasně na věřitele právo vybírat nájemné. Jakmile je jeho závazek uhrazen, právo na nájemné se vrátí zpět dlužníkovi (doporučuje se ve smlouvě sjednat výslovný závazek věřitele ke zpětnému postoupení pohledávky). Tato forma zajištění by plnila současně funkci zajišťovací i uhrazovací.

Obchodní závazkové vztahy 23 Smluvní pokuta Smluvní pokuta je peněžitá sankce, kterou musí uhradit ten, který porušil povinnost stanovenou ve smlouvě. Smluvní pokuta musí být vždy sjednána písemně a musí v ní být uvedena výše smluvní pokuty nebo alespoň způsob, jak se určí. Výše smluvní pokuty není omezená zákonem, lze ji sjednat v libovolné výši, soud však může nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu na návrh povinné strany snížit, ne však na částku nižší, než je škoda, která vznikla v důsledku porušení zajišťované povinnosti. Smluvní pokuta je budována na principu objektivní odpovědnosti, tzn. že dlužník je povinen ji uhradit i v případě, že porušení povinnosti nezavinil. Smluvní pokuta plní funkci paušalizované náhrady škody tzn., že smluvní pokuta se hradí vždy, kdy došlo k porušení povinnosti, a to i když porušením povinnosti nevznikla žádná škoda. Pokud porušením povinnosti vznikne druhé straně škoda, hradí se pouze smluvní pokuta a nehradí se už náhrada škody, a to ani v případě, že škoda je vyšší než smluvní pokuta. Škoda by se hradila pouze v případě, že to bylo mezi účastníky sjednáno ve smlouvě, a to buď v rozsahu převyšujícím smluvní pokutu, nebo vedle smluvní pokuty. Zaplacením smluvní pokuty závazek nezaniká. Úkol k textu. Smluvní pokuta se často používá i pro případ pozdního hrazení peněžitého dluhu. Zamyslete se nad otázkou, jaký je vztah, případně jaké jsou rozdíly mezi smluvní pokutou a úroky z prodlení. Ručení Ručení vzniká na základě jednostranného písemného prohlášení ručitele, že bere na sebe povinnost uspokojit pohledávku věřitele v případě, že ji neuspokojí dlužník. Ve stanovených případech vzniká ručení přímo ze zákona (např. u společníků veřejné obchodní společnosti nebo u komplementářů v komanditní společnosti). Ručitel ručí za celý dluh včetně příslušenství (např. ručí i za úroky z prodlení, smluvní pokutu, náklady soudního řízení apod.), pokud nebylo v prohlášení ručitele ručení omezeno. V případě, že se za závazek zaručí více ručitelů, vystupují jako solidární ručitelé, tzn. že každý z nich ručí za celý závazek.

24 Právo v podnikání II Úkol k textu. Zamyslete se nad otázkou, zda pro případnou povinnost ručitele hradit za dlužníka, je důležité pořadí ručitelů, je-li ručitelů více. Povinnost ručitele plnit za dlužníka vzniká poté, kdy dlužník nesplnil ani v dodatečné přiměřené lhůtě, kterou mu věřitel poskytl po předchozím písemném vyzvání. Výzva není nutná pokud: je nepochybné, že dlužník svůj závazek nesplní, zejména při prohlášení konkursu, věřitel výzvu nemůže uskutečnit (např. proto, že mu není známo místo pobytu dlužníka). Ručitel může uplatnit vůči věřiteli všechny námitky, k jejichž uplatnění je oprávněn dlužník, např. námitku promlčení. Je-li uplatnění námitek, které sdělil ručiteli dlužník, neúspěšné, má ručitel právo požadovat na dlužníkovi úhradu nákladů, které mu uplatněním vznikly. Ručitel má také právo provést započtení svých pohledávek, které má vůči věřiteli. Ručitel, který splnil za dlužníka, vstupuje do práv věřitele, stává se dlužníkovým věřitelem. Původní věřitel je povinen poskytnout ručiteli veškeré podklady nutné pro vymožení pohledávky. Ručení zaniká zánikem závazku, který je jím zajištěn. K zániku ručení ale nedochází v případě, kdy závazek sice zanikl z důvodu nemožnosti plnění na straně dlužníka, ale je splnitelný ručitelem, nebo závazek zanikl z důvodu zániku právnické osoby, která je dlužníkem. Uznání závazku Uznání závazku je jednostranný písemný právní úkon dlužníka, kterým dlužník uznává svůj závazek. Uznání závazků zlepšuje důkazní postavení věřitele před soudem, neboť tímto uznáním je závazek považován za prokázaný. Význam uznání závazku spočívá také v tom, že od uznání závazku běží nová čtyřletá promlčecí doba. Uznat lze i promlčený závazek. Kromě písemného projevu vůle dlužníka se u nepromlčeného závazku považuje za uznání také: zaplacení úroků, a to ohledně částky, z níž byly úroky zaplaceny, částečné splnění závazku, lze-li z něj usuzovat, že jim dlužník uznává i zbytek závazku.

Obchodní závazkové vztahy 25 Bankovní záruka Bankovní záruka vzniká písemným prohlášením banky v záruční listině, že uspokojí věřitele do výše částky uvedené v záruční listině, pokud dlužník nesplní určitý závazek nebo budou splněny jiné podmínky stanovené v záruční listině. Převzetí bankovní záruky předchází smlouva mezi dlužníkem a bankou (mandátní smlouva), ve které se banka zaváže poskytnout bankovní záruku. Bankovní zárukou lze zajistit peněžitou i nepeněžitou pohledávku. Banka ručí za splnění zajištěného závazku do výše částky a za podmínek uvedených v záruční listině. Banka může uplatnit vůči věřiteli pouze námitky, které připouští záruční listina. Banka je povinna plnit své povinnosti, jen když o to byla požádána písemně věřitelem. Předchozí výzva, aby dlužník splnil svůj závazek, se vyžaduje jen, když to stanoví záruční listina. Je-li plnění banky z bankovní záruky podmíněno v záruční listině předložením určitých dokumentů, musí být tyto dokumenty předloženy při písemné výzvě věřitele k plnění nebo bez zbytečného odkladu po ní. Dlužník je povinen zaplatit bance, pokud banka splnila své povinnosti ze záruční listiny. Dlužník však nemůže vůči bance uplatnit námitky, které by mohl uplatnit vůči věřiteli, jestliže smlouva mezi bankou a dlužníkem neobsahovala povinnost banky zahrnout do záruční listiny uplatnění těchto námitek vůči věřiteli. Jestliže je doba platnosti v záruční listině omezena, bankovní záruka zanikne, jestliže věřitel neoznámí písemně bance své nároky z bankovní záruky ve stanovené lhůtě. Úkol k textu. Zamyslete se nad jednotlivými zajišťovacími instituty a pokuste se vymezit jejich výhody, nevýhody a možnosti využití. Pokud se v praxi s problematikou zajištění závazků setkáváte, pokuste se formulovat zkušenosti, které máte s uplatněním jednotlivých zajišťovacích institutů. 1.7 Zánik obchodních závazkových vztahů K zániku obchodních závazků může dojít splněním, započtením pohledávek, dohodou, narovnáním, uplynutím doby, výpovědí splynutím, odstoupením od smlouvy, zaplacením odstupného, neuplatněním práva, dodatečnou nemožností plnění, zmařením účelu smlouvy, smrtí dlužníka nebo věřitele, splynutím. Zánik závazku upravuje jak občanský, tak i obchodní zákoník. V obchodním zákoníku najdeme komplexní úpravu splnění, odstoupení od smlouvy, zaplacení odstupného, zmaření účelu smlouvy. U těchto způsobů zániku obchodních

26 Právo v podnikání II závazkových vztahů se úprava obsažená v občanském zákoníku nepoužije vůbec. Kombinace úpravy v občanském zákoníku a v obchodním zákoníku se použije na zánik obchodních závazkových vztahů při nemožnosti plnění a při započtení. Základní úpravu přitom obsahuje občanský zákoník a obchodní zákoník tuto úpravu pouze doplňuje, případně zčásti nahrazuje. Vedle obecných ustanovení obsahuje obchodní zákoník speciální úpravu zániku závazků u jednotlivých smluvních typů. Ostatní způsoby zajištění pak upravuje výhradně zákoník občanský. Zánik závazku jeho splněním Splnění představuje nejčastější způsob zániku závazku. Splněním závazek zaniká, je-li splněn řádně a včas. Závazek zaniká také pozdním plněním, pokud před tímto plněním již nezanikl odstoupením věřitele od smlouvy. Dlužník je povinen plnit věřiteli, případně může splnit i třetí osobě (např. tomu, kdo se prokáže potvrzením, že je oprávněn plnění přijmout). Doba plnění je dána dohodou, pokud není dána dohodou, pak je věřitel oprávněn požadovat plnění závazku ihned po uzavření smlouvy a dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu po té, kdy byl věřitelem o plnění požádán. Výjimečně může být doba plnění ponechána na vůli dlužníka. Jde zpravidla o případ, kdy se dlužník s věřitelem dohodl, že splní až bude moci nebo až bude chtít. Pokud ale dlužník neurčí tuto dobu v přiměřené době, určí ji na návrh věřitele soud. Pokud není výslovně dohodnuta povinnost splnit celý dluh najednou, je věřitel povinen přijmout i částečné plnění (nelze tam, kde to odporuje povaze pohledávky). Předmět plnění může být dán individuálně (musí pak být plněna přesně tato individuálně určená věc např. konkrétní umělecké dílo), druhově (předmětem plnění je pak věc určená údajem o druhu, kvalitě, množství) nebo alternativně (může být plněno to nebo ono). Není-li dohodnuto jinak, má právo volby dlužník. Od provedené volby již nelze jednostranně odstoupit. Místo plnění je dáno dohodou, pokud není určeno dohodou platí, že místem plnění nepeněžitého závazku je bydliště nebo sídlo dlužníka, příp. provozovna dlužníka, vznikl-li závazek v souvislosti s provozem provozovny. Peněžitý závazek plní dlužník na své náklady a nebezpečí v sídle nebo místě podnikání, příp. bydlišti věřitele, pokud smlouva nestanoví jinak. Peněžitý závazek placený prostřednictvím banky nebo pošty je splněn připsáním částky na účet věřitele vedený u banky nebo vyplacením částky věřiteli v hotovosti. Dlužník je oprávněn vyžadovat písemné potvrzení, že dluh byl zcela nebo zčásti splněn. Pokud mu věřitel potvrzení nevydá, není dlužník povinen splnit.