Spitfire Mk.IXc late version 8281 BRITISH WWII FIGHTER 1:8 SCALE PLASTIC KIT intro In September 191, a hitherto unknown German radial engine fighter appeared in the west European sky. The new airplane was superior to British fighters, most distressingly to the Spitfire Mk.V. The German design was soon recognized as the Focke-Wulf Fw 190 A. The losses suffered by the RAF over western Europe rose rapidly and the crisis was serious enough that the RAF ceased the majority of daytime operations in November, 191. The next attempt to resume these types of sorties was made in March 192. Loss rates remained unacceptably high and the RAF was forces to stop ops once again. All this was thanks to the Focke-Wulf Fw 190 A. The first response to the new German weapon was the Spitfire Mk.VIII, but the design changes were so complex that initiating timely production was not possible. In June, 192, a German pilot landed by mistake on a British airfield delivering a completely intact Fw 190 fighter into RAF hands. Comparative trials between the Focke- Wulf and Spitfire Mk.V began almost immediatelly. These mock encounters confirmed the situation over the front the chances of a British fighter surviving an encounter with the Fw 190 were slim. The only British fighter aircraft deemed suitable to oppose them were the Spitfire Mk. VII and VIII powered by the Merlin 61 engine. As mentioned above these were some time away of being ready for series production. But there was another way of getting a powerful fighter quickly - by mating the Merlin 61, with its two-stage supercharger, with the fuselage of the Spitfire Mk.Vc. Two Mk.Vc airframes, AB196 and AB197, were selected for this purpose and were strengthened with modified longerons to accommodate the more powerful and heavier engine. The example was finished on February and the second on March 27, 192. Flight trials were succesful and the order for series production was issued almost immediately. Series production began in June 192 and the first Mk.IXs found their way to No. 6 Squadron in July. Performance improved significantly in comparison to the Mk.V. A top speed of 09 mph at 28,000 feet was higher by 0mph, and the service ceiling rose from 36,200 to 3,000 feet. The Mk.IX could climb at,000 feet per minute. The RAF finally had a fighter aircraft capable of opposing the Fw 190 A. Three main versions of the Mk IX were produced. The F.IX was powered by the Merlin 61 and was the only version on the assembly line in early 193. The next version was the LF Mk.IX powered by the Merlin 66. This engine was designed to do its best at low altitudes. The third version, manufactired along with the LF, was the high-altitude HF Mk.IX with the Merlin 70. The majority of Mk.IXs manufactured were equipped with the so-called 'C' wing. Four 20mm cannon or two 20mm cannon and four.303 machine guns could be installed in the wings. From 19, the strengthened 'E' wing was produced. Four.303 machine guns were replaced with two.50 heavy machine guns. Bomb racks for 250lb bombs were fitted under each wing typically. The Mk.IX became the second most numerous version of the Spitfire with a total of 5653 examples being built. The Mk.IX began to replace the Mk.V from June, 192. Thanks to the new fighter, the RAF was ready to fight against the Luftwaffe over occupied Europe. Spitfire Mk.IXs served with the RAF to the end of war. In the postwar era, foreign air forces flew this version as well. Czechoslovak, Norwegian, Danish, and Canadian air forces operated numbers of Mk.IXs and they were not alone. Spitfires would find themselves in combat again. Czechoslovakia sold its Spitfire Mk.IXs to Israel in 198 and these aircraft formed the backbone of the newly born Israeli air force in the fight against their Arab neighbours. úvodem V září 191 se na evropské obloze objevil dosud neznámý německý stíhací letoun poháněný hvězdicovým motorem. Nová stíhačka měla nad britskými, zejména Spitfirem Mk.V, zřetelnou převahu. V německé konstrukci byl záhy rozpoznán Focke-Wulf Fw 190 A. Ztráty RAF nad západní Evropou začaly rychle narůstat až to té míry, že britské letectvo muselo v listopadu 191 zastavit většinu denních operací nad evropským kontinentem. Pokus o spuštění tohoto typu bojových letů byl uskutečněn v březnu 192. Počty ztrát však byly opět neúnosné, což opět vedlo k jejich zastavení. Vše díky Focke-Wulfům Fw 190 A. Prvním pokusem o odpověď na novou německou zbraň se stal Spitfire Mk.VIII, avšak komplexní přístup ke změnám konstrukce letounu způsobil, že nebylo možné jej dostat do sériové výroby v dostatečně blízkém časovém horizontu. V červnu 192 přistál jeden z německých pilotů omylem na britském letišti a předal tak do britských rukou nepoškozený Fw 190 A. Srovnávací zkoušky Focke-Wulfu a Spitfiru Mk.V začaly téměř neprodleně. Cvičné souboje plně potvrdily situaci na frontě šance britské stíhačky přestát setkání s Fw 190 bez úhony nebyly vysoké. Jediné britské stíhačky schopné postavit se plnohodnotně německému typy byly Spitfiry Mk.VII a Mk.VIII poháněné motorem Merlin 61. Jak však bylo poznamenáno výše, nedalo se čekat, že v dohledné době dospějí do fáze sériové výroby. Byla zde však ještě jedna cesta, jak získat dostatečně výkonnou stíhačku zabudovat Merlin 61 s dvoustupňovým kompresorem do základního draku Spitfiru Mk.V. Pro tento experiment byly vyčleněny dva draky, AB196 a AB197. Prošly zpevněním, aby mohl být zastavěn výkonnější a těžší motor. První z nich byl dokončen. února, druhý pak 27. března 192. Letové testy proběhly natolik úspěšně, že byla objednána sériová výroba. Ta se plně rozběhla v červnu 192 a první Mk.IX se u bojové jednotky, No. 6 Squadrony, objevily v červenci. V porovnání s Mk.V se výkony znatelně zvýšily. Maximální rychlost byla v 28.000 stopách vyšší o 0 mph, operační dostup se zvýšil z 36.200 na 3.000 stop. Mk.IX mohl stoupat rychlostí 000 stop za minutu. RAF tedy konečně dostalo stíhačku, kterou mohlo směle postavit proti Fw 190 A. Vyráběny byly tři hlavní verze Mk.IX. Verze F Mk.IX byla poháněna motorem Merlin 61 a z montážní linky sjížděla až do počátku roku 193. Na ni navázaly LF Mk.IX poháněná motorem Merlin 66 a určená k operacím v nižších výškách, a HF Mk.IX s motorem Merlin 70 konstruovaným naopak pro výškové lety. Většina Mk.IX byla vyrobena s křídlem typu C. V něm mohla být instalována výzbroj složená ze čtyř kanonů ráže 20 mm nebo ze dvou kanonů ráže 20 mm a čtyř kulometů ráže 0,303 palce. V roce 19 se objevilo zpevněné křídlo typu E. Čtveřice 0.303 kulometů byla nahrazena dvojicí kulometů ráže 0.50 palce. Pod každou polovinou křídla byly standardně namontovány závěsníky pro 250lb pumy. Verze Mk.IX se stala druhou nejpočetnější verzí Spitfiru s 5653 vyrobenými kusy. Mk.IX začaly nahrazovat Mk.V v červnu 192. Díky nové stíhačce byla RAF opět schopná bojovat proti Luftwaffe nad okupovanou Evropou. Ve své výzbroji si typ ponechala až do konce války. Po ukončení bojů se verze dostala i do výzbroje dalších letectev. Československé, norské, dánské, kanadské a další letectva používala desítky Mk.IX. Spitfiry Mk.IX se však do bojů dostaly i v této době. Československo prodalo své Spitfiry v roce 198 do Izraele, kde se v bojích s arabskými sousedy staly páteřním typem nově vznikajících izraelských vzdušných sil.
ATTENTION UPOZORNĚNÍ ACHTUNG ATTENTION INSTRUCTION SIGNS INSTR. SYMBOLY INSTRUKTION SINNBILDEN SYMBOLES OPTIONAL VOLBA BEND OHNOUT OPEN HOLE VYVRTAT OTVOR SYMETRICAL ASSEMBLY SYMETRICKÁ MONTÁŽ REMOVE ODŘÍZNOUT REVERSE SIDE OTOČIT APPLY EDUARD MASK AND PAINT POUŽÍT EDUARD MASK NABARVIT PARTS DÍLY TEILE PIECES PLASTIC PARTS A> C> E> 8280 A 8280 C 8280 E F> G> 8280 F 8280 G PE - PHOTO ETCHED DETAIL PARTS eduard COLOURS BARVY FARBEN PEINTURE GSi Creos (GUNZE) AQUEOUS Mr. H C YELLOW C H 13 C3 FLAT RED H C81 RUSSET H 51 C11 LIGHT GULL GRAY H 52 C12 OLIVE DRAB H 7 C SKY H 77 C137 TIRE BLACK AQUEOUS Mr. H C WHITE H 0 C0 DARK H 1 C1 DARK SEAGRAY H 2 C2 LIGHT AIRCRAFT GRAY Mr.METAL MC21 DARK IRON Mr. SUPER METALLIC SM06 CHROME SILVER 2
C F1 F28 C F2 F7 C H 51 C11 LIGHT GULL GRAY F19 F1 C F F27 C F25 F35 F56 F3 C F0 F5 PE22 F5 F35 F0 F18 F6 H C81 RUSSET F6 F31 F3 F65 C PE23 F F61 F17 F7 H C81 RUSSET F60 3
C F32 PE11 PE6 PE8 C PE12 PE10 F32 F6 PE PE F38 PE9 PE5 PE F23 F OPTIONAL: DECAL 6 PE2 F66 F3 C PE3 PE1 A9 C A9 A A C F62 F A F29 F30 F1
FOR CLOSED CANOPY ONLY E9 E1 F1 F - 1 mm G58 E1 F A C B C E9 G6 B F2 C F6 G57 E9 C F39 G76-1 mm MARKING A ONLY C3-1 mm MARKING A ONLY 5
G6 G G G68 G19 G7 G20 G67 C1 C2 G17 G62 G61 G60 G59 G18 6
E2, E3 - MARKING B ONLY E2 F79 D G12 G E G10 G10 G9 G5 E7 G G12 G5 G3 E3 E8 F7 G11 G G11 G9 D MC21 DARK IRON E F80 F73 F12 GLUE PARTS F52 & F53 ONE BY ONE F53 F8 F13 - MARKING A ONLY F13 F52 7
F11 F72 F71 F10 F E5 PE19 G1 PE18 E6 G7 G29 G27 G1 G8 G13 G28 F36 G30 G1 F 8
G6 G6 G6 G6 G37 G37 G39 G38 G38 G36 G39 G36 PE21 - MARKING A PE21 G3 ONLY G9 G50 H 77 C137 TIRE BLACK G35 G50 G22 G35 H 77 C137 TIRE BLACK G9 G3 G G21 REMOVE FOR UNDERCARRIAGE LOWERED REMOVE FOR UNDERCARRIAGE LOWERED G25 PE21 PE21 - MARKING A ONLY A2 9
F8 H 77 C137 TIRE BLACK F9 H 77 C137 TIRE BLACK F55 F57 A1 F21 A12 A5 G G68 H A11 A1 A8 A5 PE17 C G65 G63 F5 A8 F51 A12 H F37 F70 H 13 C3 FLAT RED G73 G1 PE1 PE20 PE20 G G73 G1 10
A1 H F68 F22 F50 H 52 C12 OLIVE DRAB F67 F5 F MARKING A ONLY F69 F22 F20 F63 H 52 C12 OLIVE DRAB PE7 F5 F MARKING A ONLY F63 PE13-0,3 mm 11
A Spitfire LFMk.IXc, MH712, W/O Henryk Dygala, No. 302 Squadron, léto - podzim 19 Polská No. 302 Squadrona RAF byla jedním z útvarů, které participovaly na invazi do Normandie v červnu 19. Svědčí o tom také invazní pruhy namalované na spodku křídla a trupu. Tento letoun je vybaven křídelními závěsníky pro 250lb pumy. Špičatá směrovka nesla nátěr čerstvými barvami a její kamufláž tak vypadá tmavší než zbytek letounu. Kresby se na přídích letounů RAF neobjevoval příliš často, dívka sedící na pumě je však jejich hezkým reprezentantem. Povšimněte si polského nápisu Wycierac obuwie (očistěte si obuv) vpravo od dvířek kokpitu. H H H0 0 H1 1 H H2 2 8 2 12 WHITE H YELLOW H SKY LIGHT GRAY H2 2 DARK SEA GRAY H0 H1 DARK 0 1 BLACK eduard 13
B Spitfire HFMk.IXc, MJ296, F/Lt Otto Smik, No. 312 Squadron, základna North Weald, konec srpna 19 Na tomto letounu létal velitel B flightu No. 312 Squadrony RAF F/Lt Otto Smik. Jeho aktuální osobní skóre je zobrazeno na dvířkách do kokpitu. V té době měl přiznáno 8 a ½ jistého sestřelu a tři zničené letounové střely V-1. Smik tento letoun používal v červenci a srpnu 19, až do 3. září, k bojovým letům nad okupovanou Evropu. Toho dne byl zasažen protiletadlovým letectvem během útoku na letiště Gilze-Rijen. S pomocí příslušníků nizozemského hnutí odporu se mu podařilo dostat zpět do Velké Británie. Osud Otty Smika, židovského Slováka narozeného v Gruzii, se naplnil 28. listopadu 19, kdy zahynul při útoku na nádraží ve Zwolle. Spitfire nese marking typický pro No. 312 Squadronu. Znak jednotky je namalován na obou stranách motorového krytu, malý československý výsostný znak pak na obou stranách trupu pod kokpitem. Dobový snímek neukazuje typ směrového kormidla, MJ296 mohl nést jak zakulacené, tak špičaté. H1 1 H0 0 36 13 1 3 7? H 39 28 H 28 H0 0 H1 1 H2 2 19? 8 1 29 7 3 1 H1 1 37 12 WHITE H YELLOW H SKY LIGHT GRAY H2 2 H0 0 0 DARK SEA GRAY H0 H1 DARK 0 1 BLACK eduard 13
LFMk.IXc, MJ586, Sous-Lieutenant Pierre Closterman, No. 602 Squadron, C Spitfire letiště Longues sur Mer, 7. července 19 Pierre Closterman se proslavil po celém světě svou knihou Velký cirkus. Jedním z letounů, které během své kariéry používal, je Spitfire MJ586. Closterman si pod čelní štítek nechal namalovat své skóre zahrnující sedm jistých, tři pravděpodobné sestřely a sedm poškozených letounů protivníka. Francouzské prameny udávají XX sestřelů. Počtem Clostermanových úspěchů se staly po válce předmětem dohadů, zejména pak díky odlišným způsobům počítání vítězství používaným v jednotlivých letectvech. Na konci války Closterman létal na Tempestech u No. 3 Squadrony RAF. Povšimněte si znaku jednotky na obou stranách motorového krytu. H1 1 H0 0 12 1 2 21 1 38b H H 28 H H0 0 H1 1 H H2 2 19? 8 2 21 1 29 1 2 H1 1 12 WHITE H YELLOW H SKY LIGHT GRAY H2 2 H DARK SEA GRAY H0 H1 DARK 0 1 H0 0 38b? 38a BLACK eduard 13
D Spitfire LFMk.IXc, MJ250, No. 601 Squadron, Itálie, léto 19 Spitfire MJ250 používala No. 601 County of London Squadrona počínaje červencem 19. V té době jednotka měla za svůj domov italská letiště Perugia, Loreto a Fano a tento stroj byl nasazován primárně k útokům na pozemní cíle. Dočkal se konce války, avšak poté neušel šrotišti. Na MJ250 standardně létal F/O Desmond Ibbotson, DFC&bar. Toto stíhací eso má přiznáno jedenáct jistých, čtyři pravděpodobné sestřely a pět letounů poškozených. D. Ibbotson padl dne 19. listopadu 19 v kokpitu Spitfiru MH61. Kamuflážní nátěr letounu byl odstraněn s výjimkou horního krytu motoru a trupové palivové nádrže. Ty se na dobové fotografii zdají být kamuflované, pravděpodobně pocházejí z jiného letounu. Znak jednotky se namalován na vrcholu kýlovky. H13 3 H1 1 H0 0 25? 30 H1 1 1? 31 SM06 22 28 H13 3 H0 0 SM06 H13 3 H H1 1 SM06 19? 8 SM06 3 32 29 22 SM06? 31 1 H1 1 25? 30 H1 1 H0 0 H13 3 RED H13 3 12 CHROME SILVER SM06 DARK SEA GRAY H1 1 DARK H0 0 BLACK eduard 13
E Spitfire LFMk.IXc, ML135, Jerry Billing, No. 01 Squadron, základna Tangmere, 7. červen 19 Jedním z mnoha Kanaďanů v uniformě RAF byl Jerry Billing. Do RAF se přihlásil v říjnu 192 s cílem pomoci při obraně Malty. Nastoupil k No. 185 Squadroně a v jejích řadách bojoval nad středomořským ostrovem až do března 193, kdy byl sestřelen pilotem Bf 109. V roce 19 putoval k No. 01 Squadroně. Zde dne 7. června 19, v druhý den invaze v Normandii, sestřelil bombardér Ju 88 a poškodil dva Fw 190. Protiletadlové letectvo se mu stalo osudným dne 1. července 19, kdy zasáhlo Billingův ML135 a donutilo jej přistát na území nikoho. S pomocí francouzské rodiny se dokázal dostat zpět do Velké Británie. Po válce se Jerry Billing opět přihlásil k letectvu, tentokrát k Royal Canadian Air Force a zastával post leteckeho instruktora. V roce 1951 se stal členem Blue Devils kanadské akrobatické skupiny na proudových strojích Vampire. Řady RCAF opustil v roce 196 a poté působil jako testovací pilot společnosti DeHaviland. H H0 0 H H H H2 2 H 19? 8 H1 1 2 29 20 11 1 10 H1 1 12 WHITE H YELLOW H SKY LIGHT GRAY H2 2 DARK SEA GRAY H0 0 H H0 H1 DARK 0 1 BLACK eduard 13
F Spitfire LFMk.IXc, ML135, Jerry Billing, No. 01 Squadron, Francie, 1. červenec 19 V kokpitu ML135 byl Jerry Billing dne 1. července 19 sestřelen a nouzově přistál 7 mil jižně od francouzského města Carentan. Invazní pruhy na letounu zůstaly pouze na spodních plochách. Na boku trupu se naopak objevilo ženské jméno Dorothy. H1 1 H0 0 27 1 11 20 9 28 H H H H0 0 H1 1 H H2 2 19? 8 2 29 20 11 1 9 H1 1 12 WHITE H YELLOW H SKY LIGHT GRAY H2 2 DARK SEA GRAY H0 0 H H0 H1 DARK 0 1 BLACK eduard 13
Spitfire Mk.IXc late version STENCIL VARIANTS eduard 18 EDUARD M.A. 2013 www.eduard.com Printed in Czech Republic