Poutníkova cesta Dáváme na naše internetové stránky knihu Johna Bunyana Poutníkova cesta, která poprvé vyšla v roce 1678. Domníváme se, že tato Bunyanova kniha patřící mezi nejvíc ceněné křesťanské spisy, má i po téměř třech a půl stoletích co říci i dnešnímu čtenáři - protože lidé a jejich duchovní potřeby jsou stále stejné. Rozhodli jsme se tento příběh uveřejnit i s výkladovými poznámkami kazatele Aloise Adlofa (1861-1927), předního představitele Svobodné reformované církve (dnes Církve bratrské). Bunyanovo dílo, ale i výklad této alegorie (který přidal br. Adlof ke svému překladu v r. 1892), jasně ukazuje na to, že naši předchůdci ve víře mnohem hlouběji rozuměli cestě k věčné záchraně. Dnes se žel, oproti minulosti, při zvěstování evangelia často změkčují a snižují jeho limity. Zdůrazňuje se jen Boží láska a málo se káže o závažnosti hříchu a nutnosti ho opustit; a někdy se vynechává i skutečnost pekla. To ovšem přináší své ovoce mnozí lidé přijímají nabídku Boží milosti jen jako líbivou nabídku šťastnějšího života; ale protože neprožijí hrůzu své ztracenosti a když lepší život v Kristu přestane odpovídat jejich představám, odpadají. Poznámka: Tato kniha je knihou teologickou, není to tedy dobrodružná četba, která se většinou čte jedním dechem. Proto ji doporučujeme číst raději po menších úsecích i s pročítáním výkladových poznámek a veršů z Bible. Místa v Bibli (odkazy) které jsou v závorkách (a mají stejnou velikost písma s okolním textem), si po odkliknutí můžete přečíst, odkazy v závorkách uvedené menším písmem jsou jen informací, kde se uvedený text nachází, nebo kde si událost, o které se mluví, můžete v případě vašeho zájmu v Bibli najít. Při pročítaní této vzácné knihy Vám přejeme příjemné chvíle; ale pokud se při četbě budete cítit méně příjemně, ať tato oslovení vedou ke změnám ve Vašich životech. Za to se pokorně modlíme. A ještě prosba: Pokud při čtení narazíte na nějaké gramatické či stylistické chyby, ohlaste je prosím (tj. s uvedením stránky a konkrétní chyby) na moji e-mailovou adresu hysekk@gmail.com. Za tuto pomoc předem děkuji! K. Hýsek
CESTA POUTNÍKA Z MĚSTA ZKÁZY NA HORU SION John Bunyan (28.11.1628-31.8.1688) byl křesťanský spisovatel a kazatel, který se stal známý hlavně svým alegorickým románem Pilgrim s progress (celým názvem Cesta poutníka /Křesťana/ z města Zkázy na horu Sion). Bunyan pocházel z chudých poměrů, pracoval jako kotlář a poté, co se oženil, začal navštěvovat nonkonformistický sbor (tj. nepovolenou skupinu věřících, která se oddělila od státní Anglikánské církve). Ale než prožil skutečné obrácení z Ducha svatého, trápil se několik let nejrůznějšími pochybnostmi a duchovními boji. Proto později už jako známý kazatel vězněný 12 let za nepovolenou kazatelskou činnost, právě ve vězení své tápání a hledání tak skvěle využil při psaní svého nadčasového alegorického popisu hledání Boha, jistoty spasení, nejrůznějších pokušení, duchovních bojů a hledání odpovědí na různé svody, kterým se žádný pravý křesťan nevyhne. KAPITOLA 1. 1. Hříšník probuzený z hříchu. 2. Nepochopen od vlastních. 3. Zděšené svědomí. 4. Evangelista. 5. Útěk a snaha ho zadržet a setkání s Tvrdošíjným a Povolným. 1. Při putování pouští tohoto světa 1) jsem se dostal na jedno podivné místo, kde byla jeskyně 2). Tam jsem se uložil ke spánku a měl jsem sen. Zdálo se mi o muži ve špinavých šatech (Iz. 64,5), jak odchází z vlastního domova s těžkým břemenem na zádech (Žalm38,5. Ab.2,6. Mat. 11,28) a v ruce má nějakou knihu. Ale brzy se unavil, usedl u cesty, otevřel tu knihu (Iz. 34,16) a začal si v ní číst. Přitom se dal do pláče, třásl se jako osika a protože se už nedokázal déle ovládnout, žalostně vykřikl: Co mám dělat?3) (Sk. 2,37 a 16,30. Ř. 7,24)). 1) Svět je pro křesťana pouští, kterou vede vede jeho cesta k nebeskému domovu. Neohlíží se na nic pozemského a pospíchá ke svému cíli, protože ví, že zde vše skončí. Křesťan je poutníkem často unaveným a zemdleným, bez přátel, opuštěný a prožívá posměch. Ale tam, kam pospíchá, je občanem a Božím dítětem. Jsi-li doma ve světě, nejsi doma v nebeském Jeruzalémě; a nejsi-li na cestě (Sk. 9,2), ještě bloudíš v poušti bez cesty, cíle a bez domova. 2) Jde o vězení v Bedlfordu... Boha musí chválit i zlé činy bezbožníků. Nepřátelé chtěli i zde uškodit, ale vzešlo z toho dobro. Bůh dal ve vězení Bunyanovi čas a schopnosti pro přípravu knihy, která přinesla tolik požehnání. Ani ty nepředpisuj Bohu cesty, kterými tě má vést. On tě vede dobře nejen klidným zátiším, ale i v utrpení nebo v nemoci. Jákobův syn Josef byl prodán do otroctví proto, aby zachránil svou rodinu (Gen. 37 a39-45k.). Apoštol Jan byl vězněn na ostrově Patmos (Zjev. 1,9), kde napsal knihu Zjevení, která dodnes přináší církvi naději. Luther byl z veřejného života odstraněn na Wartburk, kde přeložil Bibli. Jan Hus napsal z Kostnického vězení nejkrásnější dopisy a Komenský v exilu svůj Labyrint světa a ráj srdce. Jen buď Boží, a dej se vést! 3 To volá probuzený hříšník, když působením Ducha svatého pozná svoji nečistotu a hřích. Začíná chápat, že lidská spravedlnost je před Bohem jako poskvrněný oděv. Vidí své zahynutí a děsí se Božího hněvu. Cítí těžké břemeno svých hříchů, odvrací se od toho, co ho dříve těšilo, a to, co pro něho bylo kdysi sladkým, zhořklo; a on sám je sobě na obtíž. A to vše proto, že mu Duch svatý ukázal, jak velký je jeho hřích a bída. Trápí se, a proto začíná hledat nějaké východisko a záchranu. Proto otvírá svou Bibli, aby mu ukázala, co by měl dělat pro svoji věčnou záchranu. Čím déle však čte, tím jasněji poznává svou ztracenost a ztracenost i svých blízkých. Tento stav nazýváme probuzením, kdy Duch svatý osvítí hříšníka, aby uviděl ošklivost hříchu a svou vzdálenost od Boha. - Byl jsi už také probuzen? Uviděl jsi i ty břemeno svých hříchů, pocítil jejich tíhu, začal jsi bědovat nad svojí zkažeností a zatoužil jsi po záchraně spasení? Volal jsi někdy: Co mám dělat, abych mohl být spasen? Anebo dosud prožíváš onen hrozný pokoj a klid smrti? Pokud jsi nebyl zdrcen a zarmoucen hlasem Ducha svatého nad svým hlubokým pádem, pokud jsi nepoznal, že jsi se narodil ve městě Zkázy a nevyjdeš-li z něho, tak zahyneš pak ovšem této knížce neporozumíš a tvým cílem asi není nebeský Jeruzalém.
2. Potom se takhle skleslý vrátil domů a několik hodin se přemáhal před svou manželkou a dětmi, aby nepoznaly jeho sklíčenost. Ale protože jeho úzkost stále rostla, nedokázal už nakonec mlčet. Proto se své rodině svěřil se svým trápením: Milá ženo a děti, jsem úplně na dně, protože mne hrozně tíží nějaké břemeno. A navíc jsem se dozvěděl, že naše město 4) bude zničeno ohněm, nic nebude ušetřeno (2P. 3,10-12. Sof. 1,18 a 3,8. Jer.51,25-26 a 62). Jestli neutečeme, určitě všichni zahyneme. Ale jak bychom se mohli zachránit, to se mi zatím nepodařilo zjistit 5). Tohle sdělení ale jeho rodinu nemile překvapilo a zarazilo. Nebylo to však proto, že by jeho varování uvěřili. Naopak. Začali se obávat o jeho zdravý rozum, když má tak divné a blouznivé myšlenky. Proto ho co nejrychleji uložili do postele 6), protože doufali, že ho to přejde a ráno přijde na jiné myšlenky. Ale v noci nebylo muži líp než ve dne. Jen se v posteli převaloval a místo spaní strávil celou noc vzdycháním a pláčem (Ž. 6,7. 22,3. 32,4. 38,10). Ráno se ho jeho manželka zeptala, jestli se už cítí lépe. Ba ne, je mi ještě hůř zněla odpověď 7). A zase jim jako včera zopakoval svoji výstrahu. Ale oni to nepřijímali a jen se zatvrzovali. Mysleli si, že svým odporem a odmítáním z něho jeho špatnou náladu vyženou. A tak se mu smáli a dělali si z něho legraci, nebo si ho někdy vůbec nevšímali. A tak stále sklíčenější muž odcházel do svého pokojíku a tam se za své blízké modlil (Mat.6,6), litoval je a také nad sebou a svým stavem plakal 8). Často také vycházel úplně sám do polí aby si četl ze své knihy a přimlouval se za své blízké (Ž.119,176. Pláč 5,21). To trvalo asi týden. 9) 3. Ve svém snu jsem také viděl, že když se ten nešťastný muž procházel po polích nebo si četl v knize (jak se už stávalo jeho zvykem), začaly na něm být stále zřetelnější známky jakéhosi vnitřního neklidu a zděšení. Při svých toulkách a čtení totiž často propukal v hlasitý pláč a volal stále stejnou otázku: Co mám dělat abych byl zachráněn? 10) 4. Viděl jsem také, že se díval na různé cesty, jakoby se po nich chtěl rozběhnout. Ale přesto nikam neběžel, protože bylo vidět, že se zatím nedokáže rozhodnout, která cesta je správná. Potom jsem uviděl, jak k němu přišel přes pole nějaký muž, jmenoval se Evangelista a zeptal se ho: Proč tady tak zoufale křičíš? 11) On odpověděl: Pane, tady v té knize čtu, že jsem odsouzen k smrti (Deut. 27,26. Gal. 3,10) a potom že bude soud (Žid.9,27). Cítím, že umřít se mi nechce a u soudu budu se svou bídnou spravedlností odsouzen 12) (Job 16,22. Ez.22,14. Mal. 3,2). 4 ) Svět i jeho žádosti pominou. Pokud nemáš ve svém životě nic, co přesahuje do věčnosti, i kdybys vlastnil všechno bohatství tohoto světa, stejně o všechno přijdeš. 5) Probuzený hříšník když pozná svoji hříšnost a ztracenost, málokdy hned vidí, kde hledat východisko a záchranu. Ale protože si je vědom své ztracenosti, bude hledat a zkoušet jakýkoli záblesk naděje. To je známkou zármutku, kterého později lidé nelitují - na rozdíl od zármutku, který projevil Kain. (2Kor.7,10. Gen. 4,13). 6) Z hříchu nelze uniknout mlčením a rozbouřené nitro lze poznat často i na povrchu. Pro neobrácené a neprobuzené je nepochopitelné, jak by mohl hřích někoho tlačit, protože žít v hříchu je pro ně normální stav. Proto považují zármutek nad hříchem za blouznění a pomatení a předpisují nemocnému jen tělesné léky a jedy, které nemohou tento stav vyléčit. Mnohým vyděšeným ze sna, kvůli výčitkám svědomí, se dostane od jejich rodičů, přátel, učitelů i pastorů jen rada Élího: Jdi zase spát. (1Sam.3,9). Ale ty, probuzená duše, nesnaž se uniknout svému zármutku únikem; ale modli se a čekej, než tě Pán zbaví tvého břemene a ujistí tě svým milováním. 7) Ty noci! Probuzená duše hledá ve dne v noci odpočinutí. I sen děsí a tíha hříchu straší. A vše, čím člověk svou duši léčí aby se mu ulevilo, svou ránu jen víc rozdírá. Lidé radí to i ono, ale je to jako u ženy, kterou léčili jen lékaři; měla se stále hůře (Mk. 5,26). Marně se snažíš ukojit hlad své duše mlátem, které jedí prasata (Luk. 15,16). 8) To, že probuzenému hříšníkovi nerozumí ani jeho nejbližší, mu přidává další trápení. Svými vtipy, smíchem, nelaskavým jednáním a odporem, chtějí vrátit zmíněného do jeho dřívějšího stavu. A jaká tragédie, pokud tomu někdo podlehne. Jak mnoho posměchu prožijí zvláště mladí lidé ve školách nebo dílnách. Jejich spolužáci a kolegové jednají často tím bezbožněji, čím zřetelněji vidí, jaký odpor k hříchu jejich druh pociťuje. Jejich snahou je znovu ho uspat. Ale jak se může uložit ke spánku ten, kdo vidí, že mu nad hlavou hoří střecha? 9) Podobně prožil několik dní i Saul (později apoštol Pavel) v Damašku (Sk. 9k.) 10) Předtím se nejvíc děsil zahynutí. Teď u něho ale stále silněji roste touha po záchraně. Touha po životě je lidské duši vrozená. A přece si většina lidí zvolí smrt. Proč ale máš jít, ubohá lidská duše, do věčné záhuby, když můžeš jít k Ježíši Kristu, který tě chce zachránit? 11) Jak podivuhodná je láska a péče toho nejlepšího Pastýře a Lékaře duší, Pána Ježíše Krista! On ve své milosti a lásce posílá k obtíženým a hledajícím hříšníkům evangelisty - hlasatele radostného poselství: Neboť tak Bůh miloval svět, že svého jediného Syna dal, aby žádný, kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný. Věřící kazatel je zvláštním darem Boží milosti, který nelze dostatečně ocenit zvláště v začátcích, když si probuzený hříšník neví rady. 12) Probuzený hříšník je upřímný a upřímně se svěřuje. Věřící kazatel brzy pozná, má-li před sebou duši toužící po pokoji a jistotě, která hledá Pána, nebo duši žijící ve farizejské jistotě, i kdyby hodně zmiňovala verše z Bible o hříchu a bídě člověka. Kéž by bylo mnoho pravých svědků plných moudrosti a Ducha svatého!
Evangelista se ztrápeného muže zeptal: Proč nechceš umřít, když je tvůj život jen utrpením a trápením? On odpověděl: Bojím se, že břemeno, které mne tíží a kterého se nemohu zbavit, protože je ke mně jakoby přirostlé, mne stáhne hlouběji než je hrob - a propadnu se až do pekla (Iz. 30,33). Milý pane, neumím si představit tu hrůzu, že bych musel jít do toho věčného žaláře. A u soudu nemohu obstát a tím méně jsem schopen snést tento rozsudek. Když na to myslím, úzkostí křičím 13). Evangelista mu řekl: Když vidíš takhle svou situaci, proč jsi ještě tady a váháš? 14) On mu odpověděl: Nevím kam mám jít 15). Evangelista mu dal pergamenový list, na kterém bylo napsáno: Uteč před budoucím Božím hněvem 16) (Mat. 3,7. Jer. 50,8 a 51,6. 2Kor. 6,17. Luk. 3,7 a 17) Ten muž si přečetl asi dvakrát tento pokyn a potom se Evangelisty zeptal: Kam mám utéct? On mu ukázal prstem přes široké pole až k obzoru: Vidíš tam tu úzkou branku? 17) (Mat.7,14) Nevidím odpověděl muž po chvíli 18). A vidíš tam to zářící světlo? 19) Po chvilce váhání muž řekl: Zdá se mi, že vidím. Dobře řekl spokojeně Evangelista, orientuj se podle toho světla, jdi po těchto stopách přímo k němu až dojdeš k brance. Když na ni zaklepeš, dozvíš se, co máš dělat. 20) 5. Potom jsem viděl, že se muž dal do běhu, ale shodou okolností musel běžet okolo svého domu. Uviděla ho jeho manželka a děti a protože jeho blízcí pochopili, že je chce opustit, začaly na něho volat, aby se vrátil (Luk.14,26. 1Kor. 3,18 a 4,9-10). On si však zacpal uši, běžel dál a volal: Jde mi o život, o život, o věčný život (Gal. 1,16). Ani se neohlédl a pádil co mu síly stačily přímo přes pláň (Gen. 19,17. Luk. 9,62). Také jeho sousedé se vybíhali podívat na jeho útěk 21). 13) Stále jasněji vidí probuzený hříšník své neštěstí. Hrozí mu vězení hrůzy a strachu. Děsí se věčného soudu, kterému se nedá vyhnout a rozsudku, který má věčnou platnost. Ano, k jedinému platnému potěšení v životě i po smrti, se dá dojít pouze po poznání vlastního hříchu. Můžeš doopravdy a z celého srdce zopakovat odpověď na 1. otázku heidelberského katechizmu? (Mým jediným potěšením v životě i v smrti je to, že už nejsem sám svůj, ale že patřím svému věrnému Spasiteli Ježíši Kristu. On mne svou drahou krví vykoupil ze všech mých hříchů a má moc mne dokonale ochránit, takže bez vůle mého nebeského Otce mi ani jeden vlásek nemůže spadnout z hlavy; a tak všechno, co se mi děje, musí sloužit k mému spasení. A Duch svatý mne stále ujišťuje, že mne můj Pán přijme k sobě a působí ve mně stále silnější touhu, abych zbytek svého života prožil tak, aby byl Bohu ke cti). Je to vyznání i tvé osobní víry? 14) Proč bloudíš pouští světa toho? Proč truchlíš srdce v bolu svém? Proč bez přítele v bídě hyneš a v stavu hříchu trváš svém? Dnes učiň konec stavu tomu! Ó vrať se domů, ó vrať se domů! Proč nemusíš zahynout? Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, nechci aby hříšník zemřel, ale aby se odvrátil od své cesty a byl živ. Odvraťte se, odvraťte se od svých zlých cest! Proč byste měli zemřít, dome izraelský? (Ez. 33,11) Opravdu, proč tuto nabídku odmítat? 15) Někteří se sice obrátili a uvěřili bez kazatele, ale většina věřících vděčně vzpomíná na Boží služebníky, kteří jim ukázali cestu spasení, když ještě nevěděli kam a jak jít. (Ř. 10,14-15. Iz. 52,7. Žid. 13,7) 16) Když odcházíš ze Sodomy (Gen. 19,17) utíkej! Jde ti o život, neztrať váháním svoji duši! 17) Evangelium nikdy nenechá hledajícího hříšníka ve stavu, ve kterém ho našlo bez naděje a bez pomoci. Vždycky ukazuje na Ježíše Krista, protože jen On vysvobozuje svůj lid z jeho hříchů (Mat. 1,21). Evangelium ukazuje na Ježíše, podobně jako Jan Křtitel: Hle Beránek Boží, který snímá hřích světa. (J. 1,29) Duch svatý neukazuje pouze jak veliký je náš hřích, ale také, jak nás z něho Pán Ježíš vykoupil. Ukázal ti to už? 18) Hřích nás oslepil natolik, že už nejsme schopni vidět cestu záchrany a nevidíme ani Pána Ježíše Krista a jeho krásu. Jsme oslepeni, a tak nevidíme na Pánu Ježíši nic hodného úcty a ani nic, po čem bychom mohli toužit.(iz. 53,2) 19) Světlo je Boží slovo (Ž. 119,105. 2P. 1,19), které posílá a zažíhá Duch svatý, aby i v prachu a ve tmě mohl být nalezen ztracený groš (Luk. 15,8). Bez tohoto světla nelze vidět Krista. Bez Ducha svatého pak Boží slovo zůstává temnou a mrtvou literou. Proto tak mnozí nemají a neznají Pána Ježíše, protože jim ho Duch svatý, který toto slovo oživuje, nezjevil. Neví, že když Ježíšem tady na zemi pohrdnou, na věčnosti se bez tohoto muže bolesti neobejdou. Bez působení Ducha svatého je lidem málo platné čtení Bible, nebo i mnohá vyslechnutá kázání. Proto se modleme, aby mohl Duch svatý, všude a vždycky (i v nás), bez překážek působit. 20) Já jsem dveře...kdo vejde skrze mne bude zachráněn. (J. 10,7 a 9) To nám říká náš Spasitel. On je branou do života a to do života věčného. Mnozí, kteří by se chtěli vyhnout Božímu hněvu, chtějí napřed všechno vědět. Ale opravdu dobře můžeme některé věci poznat, jen když jsme v nich. Zvenčí to moc dobře nejde. Dobrým příkladem toho je třeba těhotenství; to opravdu dobře pozná a prožije až nastávající maminka. A i v poznávání Božích věcí platí, že všechno poznáš. Ale jenom u Ježíše; a to buď už tady, nebo až na věčnosti. Proto vstup do Božího království skrze víru v Ježíše! 21) Když se hříšník rozhodne věřit v Ježíše a vyhnout se věčnému odsouzení, jeho neobrácení příbuzní se ho téměř vždy pokoušejí odradit a zadržet. Je mnohem moudřejší zacpat si uši a neposlouchat argumenty těla, než si jimi nechat poradit a odradit. Pokud jde hříšníkovi opravdu o záchranu, nebude naslouchat hlasům, které ho zvou zpět. Čím víc ho vábí, tím víc utíká. Ze všech sil se snaží své drahé přemluvit, aby i oni šli s ním; ale když strach ze zatracení roste a oni vzdorují, nezbude mu nakonec nic jiného, než zachránit jen sám sebe. Neodkládej své rozhodnutí na dobu až se rozhodnou i tví milí! Pojď hned a neváhej! Nečekej na svou ženu ani na své děti. Čas běží a den milosti brzy skončí. Kdo se chce vyhnout budoucímu dni Božího hněvu a soudu, stává se pro lidi tohoto světa divadlem. Jak často se žel stává, že z celých rodin bývají pro věčnost zachráněni jen jedinci. Plní se tak slovo Bible, že Ježíš přišel, aby někteří padli a jiní skrze něj zase povstali (Luk. 2,34).
Někteří sousedé volali aby se vrátil, jiní se smáli a další mu dokonce vyhrožovali. Dva z nich se však rozhodli že ho dohoní, a to stůj co stůj. A že ho třeba i násilím přivedou zpátky. Jednomu z nich říkali Tvrdošíjný a druhému Povolný 22). Uprchlík byl už hezky daleko, ale buď že byli pronásledovatelé mladší, anebo méně unavení, nakonec ho přece jen dohonili. A tak se jich udýchaný pronásledovaný zeptal: Milí sousedé, proč jste se za mnou vydali? Abychom vás přemluvili k návratu zpátky k rodině a do města zněla jejich odpověď. Ale to je nemožné vysvětloval dostižený. Bydlíte v městě Zkázy, i já jsem se tady narodil. Ale jestli tu zůstanete, všichni zahynete. Propadnete se hlouběji než hrob a skončíte na místě, které hoří ohněm a sírou. Dejte si říci sousedé a pojďte se mnou 23). Cože namítl Tvrdošíjný, máme jít s vámi a opustit rodiny, přátele, pohodlí a životní radosti? Ovšem přesvědčoval je Křesťan, protože tak se ve skutečnosti jmenoval 24). To, co musíte v našem bývalém domově opustit, se nedá srovnat s těmi úžasnými skutečnostmi, které mě a mohou i vás, čekat na místě kam směřuji. To opravdu nevidíte kolik je ve městě zkaženosti a zla? Pojďte se mnou a přesvědčíte se, že tam kam jdu, je hojnost všeho nad všechny naše představy (Luk, 15,17). Jen pojďte a uvidíte. Ale pan Tvrdošíjný se ho ironicky zeptal: A jaké to jsou skutečnosti, kvůli kterým opouštíte rodinu, známé a vlast? Křesťan odpověděl celý rozzářený: Hledám dědictví nezničitelné, neposkvrněné a nevadnoucí, které je v nebi (1P.1,4. Žid. 11,16) bezpečně střeženo, aby bylo v pravý čas dané těm, kteří ho upřímně hledají (Žid. 13,14). Ale Tvrdošíjný jen kroutil hlavou: No to snad ne! Zahoďte tu svoji knihu! Raději hned řekněte, že se teď s námi vracíte domů 25). Ale Křesťan jen vrtěl hlavou: To už nemohu. Už jsem vykročil na cestu (Luk. 9,62) 26). A tak Tvrdošíjný rezignovaně vyzval Povolného: Tady se už asi nedá nic dělat. Pojďme sousede, vrátíme se domů bez něho. Je to jeden z těch pomatenců, kteří si od soudných a rozumných lidí nenechají poradit (Přísl. 26,16) 27). Nepohrdejte jím snažil se Křesťana hájit Povolný, pokud je to, co pan Křesťan říká pravda, pak mají ti, kteří město opustí, lepší vyhlídky než ti, kteří v něm zůstanou. Ta možnost se mi docela líbí, a tak to zkusím jít za lepším. Tak tohle snad už opravdu není možný! Copak se dneska všichni zbláznili? nechápal rozhodnutí Povolného Tvrdošíjný. Naposledy vám říkám sousede, poslechněte mne a vraťte se! Kdo ví, kam až vás tenhle pomatenec zavede. Umoudřete se a pojďte se mnou 28). 22) Jména v Bunyanově knize popisují povahy zmíněných postav. Tvrdošíjný je zaujatý proti Křesťanově cestě, nechápe ho a není ani ochotný slyšet nějaké vysvětlení. A když se mu Křesťana nepodaří přimět k návratu, zlobí se a ponižuje ho. Povolný má měkčí povahu. Je přístupnější jak pro názory dobré, ale i pro ty špatné. Líbí se mu Křesťanův cíl, ale nedomýšlí důsledky, které absolvování této cesty nutně přináší. Podobá se zrnku, které bylo v podobenství Pána Ježíše zaseto do skalnaté půdy (Mat 13,20-21). 23) Z hlubokého přesvědčení svědčí probuzený hříšník jiným a vybízí je, aby také vykročili na cestu k nebi. I ta malá jiskřička Boží milosti poslaná do jeho srdce se projevuje snahou druhé zachránit. Okamžitě jedná podle slova: A kdo slyší, ať řekne: Přijď! (Zj. 22,17) Probuzený uvěřil jako Abraham, že je mnohem lépe opustit vše kvůli Pánu a následovat zaslíbenou blahoslavenou naději (Žid. 11,8 a 10). 24) Slovo křesťan a křesťanství není odvozeno od slova křest, jak by se v češtině mohlo zdát. Tento název vznikl od jména Kristus a byl kdysi nadávkou (do dnešní češtiny by se nejpřesněji převedla asi slovem Kristusák). Dnes křesťan znamená být Kristův nebo Kristovec = následovník Krista. Náš poutník Křesťan ale zde není ještě skutečným křesťanem (tím se stává až později), i když ho už Kristus, aniž to poutník ví, táhne k sobě. I dnes je mnoho pokřtěných lidí, kteří se domnívají že jsou křesťané, i když nikdy nepocítili svoje hříchy ani jejich odpuštění a neudělali rozhodnutí Krista poslouchat a následovat. 25) Zatvrzelým lidem je nejprotivnější Bible. Nechtějí ji číst a často o ní ani slyšet. Zatvrzelí se nechtějí obrátit a nenechají se ani ničím přesvědčit. 26) Křesťan se za žádnou cenu nemůže vrátit zpátky tam, odkud vyšel. Ví, že kdyby zůstal v tom, v čem se narodil, tak to povede k jeho věčné smrti. Mnozí říkají: V čem jsem se narodil, v tom také umřu. Znamená to však, že se v hříchu narodili a v hříchu také zemřou. Ale ten, kdo chce věčný život, se musí narodit znovu z vody a Ducha svatého (J. 3,5). Musí se obrátit zády ke světu a jeho žádostem, vyjít ze tmy ke světlu (J. 8,12) a ze světa k Pánu Ježíši. 27) Lidé ve světě fanaticky odporují Boží cestě. Ale přitom věrným poutníkům fanatizmus (tedy přemrštěnost),vyčítají. 28) Ten, kdo se ještě nestal u lidí tohoto světa bláznem kvůli Kristu, nestal se ještě moudrým ke spasení skrze Pána Ježíše a opravdu blahoslaveným (1Kor.3,18-19 a 4,10).
Ale i Křesťan svého souseda přemlouval: Nedejte přednost, sousede Povolný, těm starým bídným věcem. Ty skutečnosti o kterých jsem mluvil jsou pravdivé a ještě mnohem slavnější než umím říct. Tady čtu černé na bílém, že to vše je zaručeno krví toho, který je původcem této knihy. 29). (Žid. 9,17 a19 a 21. 2P. 1,19) A tak Povolný řekl nakonec sousedovi Tvrdošíjnému: Nezlobte se sousede, ale já už jsem se rozhodl. Cíl se mi líbí a tak zkusím jít s panem Křesťanem. A s očekáváním se svého spolupoutníka zeptal: Tak půjdeme spolu? Ve dvou se jde líp než jednomu. A podle jakých směrovek nebo značek půjdeme? A vůbec, jak dobře znáte cestu cestu do té blažené země? Křesťan tedy musel vysvětlovat: Člověk, který se jmenuje Evangelista mi ukázal přesný směr. Když půjdeme po těchto stopách, budeme udržovat správný směr a orientovat se podle světla, které tamhle v dálce svítí, dojdeme k nějaké brance. A tam pak dostaneme další potřebné informace a poučení. A tak pan Povolný chtěl už celý nedočkavý vyrazit: Pojďme už, stejně jsme se tady dost dlouho zdrželi. A tak na rozloučenou podali ruce Tvrdošíjnému a odešli. Pan Tvrdošíjný pak ještě nějakou dobu postával, hleděl za odcházejícími a nechápavě vrtěl hlavou. Byl úplně vyvedený z míry a tak si bručel pro sebe: To mne tedy podrž! Jak je možné, že se dnes, v době moderní vědy, stále ještě najdou takoví blázni. S těmi bych nešel ani pět kroků! Ale už se musím vrátit domů. Večeře čeká! 29) Křesťan zápasil o duši Povolného. Určitě se potěšil, že nepůjde sám, ale zklamal se. A přesto je tato zkušenost pro Křesťana velkou školou. Povolný se rozhodl jít s ním, ale protože ho z města Zkázy nevyhnalo břemeno vlastních hříchů a hrůza ze zahynutí, nechává si pootevřená zadní vrátka, aby se případně ještě mohl vrátit. Probuzený hříšník ale utíká před budoucím hněvem; a tak se nemá kam vracet. Naopak, věcí, které ho táhnou zpět se zbavuje, zahazuje je a boří; takže se už vrátit ani nemůže. Nemáš i ty ještě nějakou tajnou smlouvu se světem, anebo jsi už za sebou zbořil všechny mosty? KAPITOLA 2 1. Rozhovor Křesťana a Povolného o věcech, které se vydali hledat. 2. Protože nedávali pozor, zapadli do bažiny. 3. Povolný se zklamaně od bažiny vrátil zpátky. 4. Křesťanovi pomůže z bažiny Pomocník. 5. Pomocník vysvětluje pisateli, jaká ta bažina je. 6. Jak byl Povolný přijat, když se vrátil do města. 1. Poté jsem ve svém snu viděl, že když se Křesťan a Povolný rozloučili s Tvrdošíjným, vykročili rázným krokem přes pláň a aby jim cesta lépe ubíhala, vedli spolu tento rozhovor. 1) Křesťan: Opravdu jste mne velice potěšil, sousede, že jste se k mé pouti přidal. Je to pro mne velké povzbuzení. A kdyby byl Tvrdošíjný jenom zčásti prožil opravdovost té hrůzy, která sice ještě není vidět, ale která naprosto jistě město Zkázy čeká, určitě by tuhle možnost záchrany tak radikálně, ale také velmi lehkomyslně, neodmítl 2). Povolný: I já jsem rád, sousede Křesťane, že jdu s vámi. Ve dvou se jde líp a také teď máme dost času, abyste mi podrobněji vyprávěl o těch pěkných věcech, ke kterým míříme. A co tedy všechno víte o tom, jak se k nim v té vytoužené zemi dostaneme? Křesťan: Dokáži si to lépe představit než to přesně popsat slovy. Ale když tak usilovně toužíte po poznání, přečtu vám o tom z této knihy. Povolný: A myslíte, že je ta vaše kniha naprosto spolehlivá a pravdivá? 3) 1) Probuzený hříšník nemůže jinak, než mluvit o tom čeho je plný, tedy o své touze, ale i úzkosti. 2) Probuzený hříšník je také potěšen, když má nějakého druha a spřízněnou duši a lituje, že i jiní nepoznali nebezpečí své situace a svůj hřích. Lituje, že si i oni nedali říct. Proč je tak málo těch, kteří se nechají vyvést z ohrožené Sodomy? Protože si myslí, že zvěst, že Bůh zničí Sodomu ohněm je jen žert a nevěří, že neobrátí-li se, potom skutečně zahynou (Gen. 19,14). Proto pohrdáš bohatstvím jeho dobroty, shovívavosti a trpělivosti a nevíš, že Boží dobrota tě vede k pokání? Svou tvrdostí a nekajícím srdcem si shromažďuješ hněv ke dni hněvu a zjevení spravedlivého Božího soudu. On odplatí každému podle jeho skutků. (Ř. 2,4-6) Proto ani ty neznevažuj Boží shovívavost. 3) Je Boží slovo pravda? Je tragédií, že lidská srdce jsou tak otupená, že snadněji uvěří pochybným slovům a teoriím než slovu Boha, který nemůže lhát. Jak snadno dala Eva přednost slovu hada pokušitele před slovem svého přítele Hospodina (Gen. 3k.) a to navzdory tomu, že znala jeho lásku. Ale odpověď Křesťana je správná, protože Bible má svůj původ u Boha. Lidé poslaní od Boha mluvili jen to, k čemu byli puzeni Duchem svatým (2P. 1,21). Kdyby nebyla Bible hodnověrná, neměli bychom žádné bezpečné a jisté základy pro svou víru. Proto se Ďábel vždycky snažil a snaží zpochybnit pravdivost, dostatečnost a bezchybnost Písma. I dnes je možné často slyšet otázku: Opravdu to tak Bůh řekl? (Gen.3,1) A snaží se dát Božímu slovu překroucený význam. A kdo nám potvrdí Písmo? Ten, který je jeho původcem, tj. Duch svatý. On ti vše zjeví, budeš-li spoléhat na slova našeho Pána: Mé učení není mé, ale toho, který mne poslal. A ten, kdo bude chtít činit Jeho vůli, ten bude schopen rozpoznat je-li to učení z Boha nebo z lidí. (J. 7,16-17)
Křesťan: Nezpochybnitelně. Protože ji nechal napsat ten, kdo nemůže lhát. (Tit. 1,2. Žid. 6,18. Nu. 23,19. Ř. 3,4. J.3,33. a 8,40 a 17,17) Povolný: Dobře. A co se v té knize o našem cíli píše? Křesťan: Bude nám dané nekonečné, věčné království a život věčný, abychom v tom království mohli být a radovat se po věčné věky 4). (J.10,28. 1Tim. 6,12) Povolný: To je opravdu krásné! Co dalšího je o tom v té knize napsáno? Křesťan: Tam, kam jdeme, nám jsou připraveny koruny slávy a oděvy, ve kterých budeme zářit jako na obloze slunce 5). (2Tim. 4,8. Zjev. 22,5 a 3,5. Mat.13,43. 1P. 5,4 a 1,4) Povolný: To zní čím dál tím lépe! Pokračujte! Křesťan: Už tam nebude ani bolest ani pláč, protože Pán toho místa setře všem, kteří se tam dostanou, všechny slzy 6). (Iz. 35,10. Zjev. 7,16-17. a 21,4) Povolný: A v jaké společnosti tam budeme? Křesťan: Budeme tam s anděly, cheruby a serafy, kteří budou zářit až budou oči přecházet. Sejdeme se také s množstvím lidí, mnoha tisíci těch, kteří nás tam už předešli (Zjev. 5,11). A mezi těmi tisíci se nenajde ani jeden, který by měl, na sobě i v sobě, něco nečistého. Všichni tam jsou plní lásky a svatí, protože jsou v Boží přítomnosti a budou Bohu sloužit po všechny věky. Uvidíme tam i starce se zlatými korunami (Zjev. 4,4), i ty, kteří se neznečistili sexuálními hříchy se zlatými harfami (Zjev. 14,1a4), uvidíme tam muže i ženy, kteří byli kvůli tomu, že milují Pána toho místa upáleni, rozsekáni na kusy, utopeni a nebo je nechali sežrat dravou zvěří (Žid. 11,35-37). Ale nyní se tam mají dobře a jsou oblečeni do nesmrtelnosti jako do roucha 7). (2Kor. 5,2 a 4. 1Kor.15,53) 4) Neboj se malé stádečko, protože se vašemu Otci zalíbilo dát vám království. (Luk. 12,32) Nechtěl bys i ty patřit k tomu malému, ale požehnanému stádu? 5) Korunu tam dostanou jen ti, kteří zvítězili; a každé bílé roucho muselo být vypráno a vyběleno v Beránkově krvi. Mnozí by chtěli s Kristem kralovat, ale nechtějí s ním umřít hříchu, světu a sobě; a nechtějí jít cestou kříže. Musíš vědět, že Ježíšův život v slávě bude zjeven jen na těch, na kterých je také vidět Ježíšovo umírání (tj. sobě a žádostem). (2Kor. 4,10) 6) Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni. (Mat. 5,5) Blahoslavení, kteří nyní pláčete, protože se budete smát. (Luk.6,21) Ti, kteří zasívali se slzami, budou se zpěvem sklízet. ((Ž. 126,5) Kdo nenaříkal nad tím, jak málo miluje Boha, nebude před Boží tváří potěšen. 7) V nebi to bude opravdu společenství nad všechny naše představy! Copak je možné dát přednost poměrům tady na zemi, když nám Pán připravuje tak slavný pobyt ve své přítomnosti? Komu však záleží na společnosti světa víc než na Kristu, nezahlédne tuto slávu ani koutkem oka. A kdo se už tady na zemi nezamiloval do shromáždění Božího lidu, ten s nimi - Božími dětmi, nebude prožívat slávu ani v nebi. 1. Zde na zemi v pohanění oblak svědků putuje, 2. I když chudí, v mnohém žalu putování mají své: k svému Bohu mají zření, jenž je v Kristu miluje. Putují v slz hořkém bolu, domova nemají zde. Zdali přistoupit chceš k nim, k svědkům Bohu mileným? Zdali přistoupit chceš k nim, k svědkům Bohu mileným?. 3. Ale blaho věčné mají, odpuštěn je jejich hřích. Pána svého lásku znají : Ó kéž bys byl jedním z nich. Přistup k svědkům, přistup k nim, k svědkům v Kristu blaženým! (Křesť. Kancionál)