Měsíčník farnosti sv. Bartoloměje

Měsíčník farnosti sv. Bartoloměje 3 2011 Milí přátelé, dovolím si reagovat či spíše navázat na úvodník minulého čísla. Konkrétně se chci dotknout otevřenosti našeho společenství. Celá léta jsem žila v přesvědčení, že ta naše farnost je příkladná nejen svou věkovou strukturou, aktivitami, nadšeným zapojením jejích členů (víme, že jsou to stále titíž, ale Bohu díky za ně!), ale i zvaním nově příchozích do jejího středu na různé katecheze, na farní kafe atp. Bohužel, v posledních měsících jsem přesvědčována o tom, že nejsme na tom o moc lépe než ostatní katolická společenství. Skutečně jsem dříve nesouhlasila s tím, že je katolická církev uzavřená, ale vzhledem ke svědectvím tří našich farníků s přijetím v naší farnosti a své osobní zkušenosti s pozváním v jiné farnosti, musím jen konstatovat docela selhání, se kterým jsem u věřících nepočítala. Oni tři farníci nejsou náhodně příchozími, chodí sem již přes rok a půl, jeden z nich dokonce už skoro pět let. Dva z nich chodívají i na nedělní posezení po mši svaté a jsou komunikativní, ten poslední je introvert a tudíž je jeho schopnost zapojit se nízká a tento člověk na nedělní posezení již chodit nechce, protože si ho tam nikdo nevšímá a cítí se divně, protože nezná důvod, proč se ho ostatní straní. Nicméně tentýž postoj, totiž počáteční naprostou izolovanost v naší farnosti zažili i ti dva zbývající. Jedna osoba z nich mi dokonce sdělila pocit lidí, kteří k nim přijeli na návštěvu: Vy chodíte sem?! Tak sem tedy už nikdy. Ta návštěva měla na mysli suprovou netečnost nás samých, kteří jsme zahleděni do sebe a neschopni se optat: Kdo jste? Odkud pocházíte? Co děláte?, a zkusit opatrně navázat hovor. Moje vlastní zkušenost hovoří o témže úkazu v jiné farnosti, kam chodívám častěji. Lidé mě tam od vidění znají, ale ještě se mě nikdo nezeptal, kdo vlastně jsem, eventuálně mě nepozval na nějakou jejich akci. Myslím teď pozvání od farníků samých, ne od kněží či řeholnic, to se jaksi očekává. Ano, kněz mě může pozvat na farní společenství, ale stojí o mě i ti farníci samotní? O to tu jde! Nejsem introvert a dokážu navazovat přátelství, ale necítím se na to, abych se sama někam vecpala, nejsem prostě místní. Ti tři lidé zvažují odchod z naší farnosti. Možná jich je víc. Kristus pozval nás, proč neoslovit i je? Co když hledají životní směr, skutečné společenství v Kristu? Zkusme to - ovšem ne jen na oko, ale skutečně se zajímat o druhé. (Jednou říct Ahoj, jak se máš, vyslechnout pohnutější příběh a podruhé se nezajímat o další vývoj, je také vskutku bratrské!) Doba postní nám může být dobrým impulsem k takovému předsevzetí. Ať se kříž stane skutečně i naším dílem spásy, na kterém nám Kristus dopřává účast! Požehnaný postní čas! Marta Höferová

OSOBNOST Církev neopustil. V únoru uplynulo 50 let, kdy byl povolán na věčnost básník Jakub Deml, katolický kněz. Veřejnost si tohoto významného básníka a spisovatele připomněla mj. i v Tasově slavnou mší sv., kterou sloužil s řadou kněží Otec biskup Pavel Posád. Deml byl příliš otevřený a přímočarý a téměř se všemi přáteli se rozešel ve zlém, protože se na ně z nějakého důvodu obořil většinou v tisku, jak říkal, pro pravdu okamžiku. Deml překládal i pro nakladatele Josefa Floriana a tam přeložil dekret papeže o potřebě častého sv. příjímání. Biskup Huyn s tímto dekretem nesouhlasil a zakázal jeho zveřejnění v češtině, což byl pro Demla šok a tak to zveřejnil a okomentoval v tisku. Biskup ho v r. 1911 zbavil všech možností udělování svátostí a zakázal mu konat bohoslužby v církvi. V následující době nepřijal možnost přeběhnout do Československé církve, nebo do jiných církví, což byla tehdy bohužel velká móda, kterou nesla vlna nacionalismu po vzniku Československé republiky. V roce 1918 pražský arcibiskup Huyn opustil svoji diecézi a odešel do Vídně. Jakubu Demlovi bylo umožněno udělovat svátosti až r. 1928. Pro věřícího člověka může být Jakub Deml příkladem věrnosti církvi, kterou projevil přes kruté rozhodnutí jeho biskupa. Dnes je také doba přeběhlíků, kteří se s církví z nějakého důvodu rozešli, nebo zradili Krista svým jednáním. Neodsuzujme je, vždyť mají příležitost vrátit se, tak jako se vrátil marnotratný syn. Když bude zájem, uděláme začátkem dubna o Jakubu Demlovi besedu. ROZHOVORY Jiří Höfer I druhé setkání z cyklu o fungování Oázy na Černém Mostě patří ministrantům. Po Richardovi, s nímž byl uveřejněn rozhovor v minulém čísle Natanaela, jsem tentokrát poprosil o krátké vyprávění o ministrantské řeholi jedenáctiletého Dalibora Kapalína. Minule jsem psal o statečnosti dětí při homiliích, kdy jim pan farář před celým shromážděním pokládá zajímavé otázky, na které není jednoduché 2

odpovědět. Dalibor nazývá tuto část mše přímo zkoušením. Nemá z ní ovšem žádné obavy - naopak, obvykle se na ni těší. TUHLE PRÁCI PROSTĚ CELKOVĚ DĚLÁM RÁD Jak dlouho tady už ministruješ? Tady v Oáze necelý rok. Ministroval jsi i na nějakém jiném místě? Ministruji už dlouho, vlastně ani přesně nevím, kolik je to let. Začínal jsem u sv. Petra Na Poříčí a i tam stále pravidelně sloužím. Pravidelně ministruji také u sv. Františka z Assisi, tedy u Křížovníků, a u sv. Vojtěcha v Libni. Ministruješ tedy i mimo neděli? Ano, v neděli obvykle dvakrát a pravidelně také ve středu a v pátek nebo v sobotu. Kdybychom to spočítali, vychází to na nějakých 200 mší za rok. Bydlíte až u Bulovky, doprovází tě tedy maminka nebo sourozenci? Jezdí se mnou vždycky maminka, sám ještě nejezdím. Jinak mám také dvě starší sestry, ty ovšem nikde neministrují. Takže ministruješ hodně často. Umíš nějak vysvětlit, proč? Třeba co mě na tom baví? Ani nevím, co konkrétně se mi na tom líbí, tuhle práci prostě celkově dělám rád. Když jsem byl menší, viděl jsem, jak ji dělají ostatní, a jednoduše jsem ji 3

vždycky chtěl dělat. Co všechno máš před mší v Oáze za úkol? Nalévám víno, připravuji misály, kalich, hostie. Připravuji také všechno kolem oltáře, také například zapínám mikrofony. Na mši, která je od šesti hodin večer, přicházím kolem půl šesté, a všechno bez problému stíhám. Na co myslíš, když se oblékáš na mši? Když si oblékám rochetu, myslím prostě na mši svatou. Tak nějak celkově si ji představuji. Co všechno míváš při mši za úkol? Starám se o misál. Někdy zvoním. Čistím kalich. Většinou je nás víc, to potom každý dělá něco. Nepotřebujeme se nijak dohadovat, každý tuší, co by mohl udělat nebo co je potřeba. A když jsem někdy sám, také všechno v klidu stíhám, není to problém. Jakou část mše máš nejraději? Zkoušení panem farářem po evangeliu a sbírku. 4 Bojíš se během mše, že něco zkazíš? Někdy při proměňování zazvoním čtyřikrát místo třikrát. Co děláte po mši? Říkáte si něco s ostatními ministranty? Krátce se pomodlíme. Jinak ani třeba neřešíme, že se něco nepovedlo; když někdo udělá nějakou chybu, tak to sám dobře ví. Někteří spěchají domů, já většinou ještě uklízím věci. Proto většinou ani nenabízím bonbóny odcházejícím dětem, to většinou dělá někdo jiný. Mše končí kolem sedmi hodin večer. Máš potom čas připravit se na pondělí do školy? Domů dorazíme třeba až v osm hodin večer a potom ještě večeříme. Ale do školy se připravuji už v sobotu, abych měl v neděli volno, takže po mši se už nemusím školní tašky ani dotknout. Napadá tě ještě něco na závěr? Ministruji rád, protože mě to baví. Petr Macháček *** ZPÍVÁNÍ MĚ DOPROVÁZÍ CELÝ MŮJ ŽIVOT Zpěvák i učitel tak nějak by se mohl charakterizovat dvěma slovy Tomm Hynek, který, kromě jiného, učí hudební výchovu na ZŠ Generála Janouška. Mohli jsme ho slyšet koncem roku 2010 v kostele sv. Bartoloměje, kde zpíval spolu se svým pěveckým kroužkem, který vede právě na této škole.

Kolikátým rokem učíte hudební výchovu? Začal jsem před patnácti lety v hudebním divadle Karlín a zároveň jsem vyučoval hudební výchovu jednou týdně na gymnáziu v Radotíně. Od té doby to tak dělám celý život. Zpívám a zároveň učím nebo naopak. To jak kdo cítí. Co Vás ke zpěvu vedlo? Jako malý jsem zažil úspěch. Vyhrál jsem celostátní soutěž ve zpívání a od té doby bez zpívání nemůžu být. V prosinci jste zpíval v kostele sv. Bartoloměje spolu s pěveckým kroužkem a se zpěvačkou Editou Randovou. Co jste převážně zpívali? Zpívali jsme klasické věci. Mozarta, ale i vyšší populár z repertoáru Andrea Bocceliho. Jak se Vám zpívalo v tomto prostředí? Nádherně. V kostele se vždycky zpívá perfektně. Víte o tom, že se připravuje vystavění kostela i na Černém Mostě? Nevím. A teď už to vím. ( úsměv) Uvítal byste posílit nějakým způsobem tuto stavbu pokud ano, jakým způsobem? Já můžu jedině koncertem. Vzít kolegy ze šoubyznysu a vymyslet nějaký pořad. Zpíváním určitě. Připravila Štěpánka Vondrášková REFLEXE Maronité tak trochu jiní katolíci V minulém čísle jsem popsal své zkušenosti z Kosova. Dnes bych rád napsal pár řádků o Libanonu a maronitech, které jsem zde navštívil. Nejprve pár faktů. Maronité jsou Arabové vyznávající křesťanství. Vznikli na počátku 5. století jako učedníci sv. Marona. Zakladatel sám byl mnich a později poustevník, který se rozhodl ţít asketickým způsobem ţivota. Právě po jeho smrti ţáci z jeho odkazu vytvořili maronitskou církev. Později se maronité museli celá staletí skrývat v horách. Krátký kontakt se západní církví přišel aţ během křiţáckých výprav. Důleţité je, ţe po celou dobu své existence zachovali věrnost Římu i papeţi. V čele maronitů stojí biskup s titulem patriarchy Antiochie a celého Východu. V Libanonu jsem byl na konferenci Crossing the Boundaries ( Překonávání překáţek ), kterou pořádala největší křesťanská strana Lebanese Forces. Libanon sám je totiţ rozdroben na obrovské mnoţství náboţenských a etnických frakcí, které spolu musí vycházet. Přední profesor bejrútské univerzity mě trochu překvapuje, kdyţ říká, ţe to povaţuje za velikou výhodu. Prý je v tom síla a kouzlo Libanonu. Všechny sváry produkuje teprve vměšování ze Sýrie a Íránu. Maronitský patriarcha nám říká něco podobného. Jednotlivé skupiny tak mají řadu ústavně zakotvených práv. Například křesťanům je garantována pozice prezidenta. Muslimové disponují zase premiérem. S tím se později i setkávám. Fuad Siniora (nedávno odstoupil) 5

působí nadstranicky. Nic jiného mu ani ve sloţité situaci nezbývá. Kaţdý libanonský premiér musí umět tančit na ostří noţe, kde se balancuje jen velmi těţko. Pozoruji místní straníky. Je to jiný typ politiky, neţ na který jsme zvyklí z domova. Své věci velmi věří. Je cítit silné přesvědčení a nadšení. Nám známý technokratismus spojený s předstíráním levicových či pravicových ideálů zde nemají. Stejně nezvykle působí i sídlo strany. Ţádný Lidový dům či Jánský vršek. Sídlo LF je na vysokém kopci a působí spíše jako pevnost (později svačíme v bývalé zbrojnici). Prozrazuje vojenskou minulost této politické strany. Lebanese Forces bývaly jednou z nejefektivnějších armád blízkého východu. Po válce se Sýrií se zbraní dobrovolně vzdaly. Na konci konference vyráţíme do Baalbeku, chrámu, který je právem řazen mezi divy antické architektury. Nachází se na území Hizballáhu, jeţ je mnohými povaţován za teroristickou organizaci. Vzpomínám na sympatickou spolucestující v letadle na cestě do Bejrútu. Ochotně nám líčila libanonské reálie. Nyní ţije ve Švédsku, ale v Libanonu podporovala právě Hizballáh. Dnes je Hizballáh s centrální vládou v jakémsi statu quo. Má své poslance i ministry. Armáda organizaci nechává autonomii a Hizballáh se na oplátku nepokouší vládu destabilizovat. Jan Pavel II. choval k Libanonu velké sympatie. Řekl: Libanon není stát. Je to poselství. V těsné blízkosti zde stojí svatostánky křesťanů (východních i západních), muslimů (sunnitů i šíitů) ba i ţidů a drúzů. V Bejrútu můţete na prostoru jednoho náměstí během hodiny stihnout obřady několika náboţenství. Mladí všech ritů spolu chodí na bejrútskou univerzitu, starší všech vyznání do příjemných kaváren v centru. Poselství Libanonu neříká, ţe všechna náboţenství a kultury spolu vycházejí, ale ţe má smysl se o to snaţit. Jan Pilař INFORMACE O FARNOSTI VELIKONOČNÍ KONCERT SLÁVKA KLECANDRA Po loňském velikonočním koncertu legendární skupiny C&K Vocal přivítáme i letos v našem kostele mimořádnou osobnost z hudebního světa: východočeského písničkáře a vedoucího folk-rockové skupiny Oboroh Slávka Klecandra. Tento vynikající skladatel, textař a kytarista vystoupí se svým sólovým recitálem v sobotu 12. března od 18 hodin. Těšit se můžeme na jeho autorské texty, originálně zhudebněné žalmy i úpravy středověkých a renesančních pašijových písní. Odbornou kritikou vysoce oceňovaný muzikant vystupuje několikrát do roka na opačném konci Prahy 6

v pořadu Třináctého na třináctce (Komunitní centrum v Nových Butovicích), kde jeho hosty bývají různí hudební přátelé. Rád na tato setkání docházím a mohu potvrdit, že každý koncert má jedinečnou atmosféru. Slávek Klecandr o svém samostatném hraní říká: Sólové vystupování mi na rozdíl od hraní s kapelou umožňuje volný pohyb v čase mé muzikantské historie. Můžu hrát písně z raného období Oborohu a z ještě dávnějších časů stejně jako skladby z nového alba, případně ty úplně nejnovější ( ). Ačkoli má každý koncert jisté proporce a stavbu, lze jej okamžitě přizpůsobovat situaci, náladě a prostředí. Svou roli při výběru písní hraje samozřejmě i období, v němž se koncert odehrává. V čase adventním, navíc třeba v sakrálním prostoru, vystoupení vypadá jinak než uprostřed léta pod širým nebem na festivalu na plovárně ( ). Jde mi o to, aby instrumentální stránka nespadla do roviny jednoduchých doprovodů, nýbrž aby sama o sobě nesla hudební sdělení. Do Kyjí přijede Slávek Klecandr krátce po nahrávání dalšího řadového alba Oborohu (po téměř dvaceti letech půjde opět o zhudebněné žalmy). Některé songy z posledního cd Ve věci probuzení patřily v minulém roce k nejhranějším písním rádia Proglas. Kdo z naší farnosti Klecandrovu podnětnou a posilující tvorbu ještě nezná, má výbornou příležitost zaplnit bílé místo na své kulturní mapě. Ti, kteří by snad příští sobotu nemohli dorazit, stejně jako ti, kteří promeškali loňský koncert, mohou vše dohnat hned další den. V neděli totiž v rámci Třináctky vystoupí společně se Slávkem Klecandrem právě C&K Vocal se svým projektem Písně pašijové. V sobotu 12.března se od 9.00 koná první letošní farní brigáda, v rámci které bude vyklizen prostor na farní zahradě pro budoucí stavbu "amfiteátru". S Vaší pomocí tak bude ještě letos možné pořádat kulturní a společenské akce pod širým nebem. Jste srdečně zváni! 7 Petr Střešňák V sobotu 26. března se koná centrem Prahy Pochod pro život, akce, při níž máme možnost vyjádřit svůj nesouhlas s kulturou smrti (potraty a eutanazie). Více informací na vývěskách a webu fanrosti. Na webových stránkách naší farnosti se ve fóru po dlouhé době objevil článek a sice o možnosti, jak by se dala řešit současná situace katolické církve v Čechách...

Není jiné cesty Člověk je fantastická bytost. Můžeš přečíst o něm všechny dostupné knihy, a přece nepoznáš jeho nejhlubší tajemství. Každý zná přirozeně jisté množství lidí, ale je to poznání více méně povrchní. Rychle jim nalepíme nějakou nálepku, aniž bychom o nich věděli něco více. Je však člověk, kterého musíš lépe poznat, i když nikdy nepřijdeš na to, proč dělá to a nedělá ono, proč se jednou cítí tak a jindy zase onak, proč ho jednou zdeptá utrpení a jindy zůstane lhostejným a chladným. Je to člověk, s kterým musíš denně žít a od něhož se nemůžeš odpoutat. Tento člověk vězí ve tvé vlastní kůži. Ten člověk jsi ty sám. Pro tvé štěstí je důležité, aby ses cítil dobře ve své vlastní kůži. A teď ti řeknu něco zcela zvláštního: abys žil, musíš se učit umírat. Abys byl šťastný, musíš být svobodný, třeba od sobectví a žádostivosti. Nejlepším učitelem v této věci je všední každodenní život. Dlouhé, jednotvárné hodiny, stále stejně únavná práce, nedorozumění a rozčarování, nemoci a urážky, nesplněná přání, nezbytné spory, to vše tě bude obrušovat jako diamant. Jan když dokážeš říci ANO, když se nebudeš vzpírat a nezatrpkneš. Vím, bolí to. Někdy to ani nejde. Ale ujišťuji tě, že není jiné cesty k hlubokému pokoji a opravdovému štěstí, než ta, která se vine ve stínu kříže. Phil Bosmans: Štěstí je v tobě, Karmelitánské nakl., 1996 OPRAVA V únorovém čísle Natanaela byla pod příběhem Anděl za volantem? jako autorka mylně uvedena Marie Bártová. Ve skutečnosti šlo o ukázku z knihy Hany Pinknerové O světle (Karmelitánské nakl., 2008). Za chybu se omlouváme. (red.) Natanael vychází vždy první neděli v měsíci. Náklad 70ks. Za příspěvek na pokrytí nákladů děkujeme. Své příspěvky do příštího čísla posílejte na e-mail natanaelnb@seznam.cz do 27.3.2010. Technicky zajišťují: p.fiala a rodina Janušova. Další informace o farnosti na www.farnostkyje.cz.