Základy právní nauky Principy právního státu Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li. uvedeno jinak, je Mgr. Karla Šimoníková. Dostupné z Metodického portálu www.sstrnb.cz/sablony, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Střední školou technickou a řemeslnou Nový Bydžov.
Obsah 1. Právní stát 2. Základní znaky právního státu 3. Základní principy právního státu 4. Principy právního státu 5. Ústava ČR 6. Listina základních práv a svobod 7. Moc zákonodárná 8. Zákonodárný proces 9. Moc výkonná 10. Moc soudní 11. Ústavní soud 12. Otázky ke zkoušení 13. Použité zdroje
Právní stát takový stát, který je vázán právním řádem důsledně respektuje své vlastní zákony představuje vykonávání státní moci na základě ústavně vydaných zákonů
Základní znaky právního státu zákonnost právní jistota přiměřenost práva
Základní principy právního státu Základní principy právního státu zakotvují v ústavním pořádku České republiky tato ustanovení: 1. Ústava České republiky (1/1993 Sb.) Čl. 2 (3) Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. (4) Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. 2. Listina základních práv a svobod (2/1993 Sb.) Čl. 2 (2) Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. (3) Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.
Principy právního státu 1. Suverenita lidu 2. Zákonnost (legalita) 3. Garantování základních práv a svobod 4. Právní jistota 5. Omezení zásahů do svobod jedince 6. Dělení a kontrola moci 7. Legitimita státní moci
Ústava České republiky http://www.hrad.cz/cs/ceska-republika/ustava-cr.shtml nejvyšší a základní zákon státu může být měněna a doplňována pouze ústavními zákony všechny ostatní právní předpisy, zákony, nesmějí být v rozporu s ústavou obsahuje preambuli (úvodní prohlášení) a 113 článků, rozdělených do 8 hlav
Ústava České republiky vytváří: systém státních orgánů definuje jejich vztahy a pravomoci stanovuje povahu vztahů mezi státem a občany (definuje lidská a občanská práva)
Listina základních práv a svobod http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html lidská práva představují nejdůležitější subjektivní práva, která jsou ústavně zaručena (Listina základních práv a svobod - ústavní zákon č. 2/1993 Sb.) základní princip: každý má právo na stejnou zákonnou ochranu jednotlivé atributy základních práv a svobod: nezadatelnost nezrušitelnost nezcizitelnost nepromlčitelnost
Listina základních práv a svobod důležité je zejména jejich rozlišení na čtyři základní skupiny: 1. základní lidská práva 2. práva politická 3. práva národnostních menšin a etnických skupin 4. hospodářská, sociální a kulturní práva
Moc zákonodárná (legislativa) vykonává ji Parlament, který je tvořen dvěma komorami: Poslaneckou sněmovnou a Senátem Poslanecká sněmovna: 200 poslanců volených na 4 roky starší 21 let schopnost usnášení: za účasti 1/3 poslanců; k přijetí zákona je potřeba souhlasu více než 1/2 přítomných (v některých případech 1/2 všech); k přijetí ústavního zákona nebo mezinárodní smlouvy je třeba souhlas 3/5 všech poslanců lze ji rozpustit poměrný volební systém Pravomoci Poslanecké sněmovny normotvorná ustavovací kontrolní
Moc zákonodárná (legislativa) Senát: 81 senátorů volených na 6 let starší 40 let každé 2 roky se volí 1/3 senátu nelze jej rozpustit většinový volební systém. Pravomoc Senátu souhlas se jmenováním Ústavních soudců žaloba na prezidenta republiky jediný organ který muže žalovat prezidenta za velezradu zákonodárná iniciativa
Zákonodárný proces Návrh zákona může podat: poslanec skupina poslanců senát vláda zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku když zákon projde PS, postupuje do senátu po schválení k podpisu prezidentovi ten má právo do 15 dnů zákon vrátit do PS (tj. vetovat zákon) v PS se opět hlasuje, když je pro něj nadpoloviční většina všech poslanců, je zákon schválen
Zákonodárný proces Přijaté zákony podepisuje: prezident předseda poslanecké sněmovny premiér Aby byl zákon platný, musí být vyhlášen(zveřejněn ve Sbírce zákonů ČR).
Moc výkonná (exekutiva) Obstarává především záležitosti podstatné části veřejné správy. Mezi orgány moci výkonné podle ústav ČR patří prezident republiky, vláda a státní zastupitelství. Prezident republiky: je hlavou státu z výkonu své funkce není nikomu odpovědný nesmí být stíhán (výjimka: žaloba Senátu pro velezradu) volební období prezidenta je na 5 let, 2 x po sobě, musí být starší 40let prezident se může úřadu vzdát, nemůže být odvolán. Vláda : je vrcholným kolektivním orgánem moci výkonné skládá se z ministrů a předsedy ze své činnosti je odpovědna Poslanecké sněmovně předsedu i ministry do funkcí jmenuje prezident členové vlády /ministři/ řídí určitá odvětví - např. financí, hospodářství, zdravotnictví, školství
Moc soudní (judikatura, justice) Soudní moc v ČR vykonávají jménem republiky nezávislé soudy. Soustava obecných soudů: 1. Nejvyšší soud; Nejvyšší správní soud oba v Brně 2. Vrchní soudy Olomouc, Praha 3. Krajské soudy 4. Okresní soudy
Ústavní soud stojí mimo soustavu soudů, sídlí v Brně úkolem Ústavního soudu ČR je dbát na ochranu ústavnosti skládá se z 15 soudců, kteří jsou jmenováni na10 let Soudci Ústavního soudu: http://www.concourt.cz/clanek/687 podmínky: bezúhonný občan od 40 let věku, VŠ právnického vzdělání, min. 10 let právnické praxe jmenuje je prezident republiky se souhlasem Senátu mají imunitu jako zákonodárci, povinnost mlčenlivosti i po skončení mandátu
Otázky ke zkoušení: 1. Který orgán má zákonodárnou moc v České republice? 2. Při jakém minimálním počtu přítomných poslanců se může usnášet Poslanecká sněmovna? 3. Popište proces schvalování zákonů. 4. Význam ústavy, kdy nabyla účinnosti Ústava České republiky? 5. Co je úkolem Ústavního soudu?
Použité zdroje: http://iuridictum.pecina.cz http://www. epravo.cz http://cs.wikipedia RYSKA, R. Právo pro střední školy. 6. vydání. Praha: Fortuna 2009. ISBN 978-80-7373-010-9 ŠÍMA, A., SUK, M. Základy práva pro střední a vyšší odborné školy. 7. vydání. Praha: C. H. Beck 2006. ISBN 80-7179-500-3 při práci jsem použila i studijní materiály získané v rámci DVPP a své vlastní poznámky