Český jazyk a literatura

Copyright Petr Zelinka 2002-2003 VYPRACOVANÉ MATURITNÍ OKRUHY http://tlbx.ic.cz/tlbx.php?title=skola Český jazyk a literatura Přínos starověkých kultur pro evropskou vzdělanost... 2 Bible, středověké evropské umění... 7 Počátky a vývoj našeho národního písemnictví v 9. 14. století... 11 Literatura doby husitské, osobnost Jana Husa... 15 Renesance a humanismus ve světové literatuře... 18 Renesanční umění, český renesanční humanismus... 21 Život a význam díla Jana Amose Komenského... 22 Barokní umění a literatura, česká literatura v době pobělohorské... 24 Klasicismus, osvícenství a preromantismus... 28 České národní obrození... 32 Romantismus ve světové literatuře... 35 Romantismus v české literatuře... 39 Hlavní představitelé české poezie v 60. 80. letech 19. století... 44 Kritický realismus ve světové literatuře... 49 Vývoj realismu v české literatuře... 54 Vývoj českého divadla a jeho význam v národním a kulturním životě 19. století... 60 Umění přelomu 19. a 20. století... 61 Nejvýznamnější umělecké proudy a díla světové meziválečné literatury... 68 Reakce světové a české literatury na první světovou válku... 75 Česká poezie mezi světovými válkami... 78 Hlavní proudy a osobnosti české prózy v 1. polovině 20. století... 84 Osobnost a dílo Karla Čapka... 93 Klasická a avantgardní česká meziválečná dramatická tvorba... 95 Literatura v boji proti fašismu, reakce na druhou světovou válku... 98 Významní představitelé světové literatury a umění po roce 1945... 104 Česká poezie 2. poloviny 20. století... 111 Nejvýraznější osobnosti a proudy naší poválečné prózy... 115 Česká divadelní tvorba druhé poloviny 20. století, filmová a televizní tvorba... 123 Přínos Třebíčska pro českou kulturu... 125 Reakce umění na objevy vědy a technické vynálezy... 127

Přínos starověkých kultur pro evropskou vzdělanost A. Orientální literatura 1. Přírodní podmínky pro vznik orientálních despocií 2. Mezopotámie (časové zařazení, klínové písmo, hliněné destičky, Epos o Gilgamešovi, Chamurapiho zákoník) 3. Egypt (časové zařazení, písmo, papyrus, nejstarší milostná lyrika na světě, hymny, naučení, Kniha mrtvých) 4. Indie (časové zařazení, védy, eposy, Kámasútra, básník Kálidása) 5. Čína (časové zařazení, písmo, Kniha písní) 6. Persie (časové zařazení, Avesta) 7. Nábožensko filozofické systémy (brahmánismus, buddhismus, džinismus, jóga, ) B. Antika Vysvětlení pojmu, časové zařazení Řecko: 1. Archaické období (Homér eposy, Ezop, lyrika dělení, představitelé) 2. Attické období (divadlo, historie, řečnictví, filozofie) 3. Helenistické období (nová komedie, věda) Řím: 1. Archaické období (komedie) 2. Klasické období (řečnictví, historie, lyrika) 3. Postklasické období (satira, filosofie, historie) A. Orient: 1) Civilizace se od nejstarších dob rozvíjela na územích s příhodnými podmínkami pro zemědělství, často v teplých oblastech zavlažovaných velkými řekami. Orientální literatury (lat. oriens = východ) jsou souhrnem písemnictví nejstarších asijských a severoafrických civilizací. Jedná se o počátek písemnictví v celosvětovém měřítku vůbec. 2) Mezopotámie: Mezopotámie (mezi řekami Eufrat a Tigris, dnešní Irák) byla centrem nejstarších lidských civilizací (3500 př. Kr.). Průkopníky písma byli nesemitští Sumerové, kteří kromě desítkového početního systému vynalezli nejstarší způsob záznamu řeči obrázkové písmo, z něhož se vyvinulo písmo klínové. K nejcennějším svědkům kultury Mezopotámie patří dochované části velkých knihoven hliněných tabulek. Největší byla knihovna v Ninive, zřízená asyrským králem Aššúrbanipalem v 7. století př. Kr. (25000 tabulek). Písmo: - klínové (cca 2000 znaků) seříznutým rákosem do vlhkých hliněných destiček (vypálené na slunci, později v pecích) - především hospodářské zápisy - nejstarší literární památka (1700 př. Kr.) Epos o Gilgamešovi: - hrdinou je bájný král města Uruk a jeho přítel, polodivoký člověk Enkidu; prožívají spolu řadu dobrodružství při své cestě za nesmrtelností; tragický hrdinův úděl vyplývá z vědomí konečnosti lidského života, nakonec však dochází k poznání, že nesmrtelnost člověka tkví v jeho dílech, v tom co dobrého vybudoval Epos velký epický žánr, vyskytuje se ve starověku, středověku; ve starověkých eposech vystupují bohové a polobohové, ve středověkých rytíři. Jsou psány ve verších s pomalým tokem děje = epická šíře, záliba v epizodách, odbočuje se od hlavního děje. - Chamurapiho zákoník první zapsaný zákoník na světě, zásada oko za oko, zub za zub, 1780 př. Kr., na destičkách a čedičovém sloupu, dnes uchováno v Louvru v Paříži 3) Egypt:

Civilizace starého Egypta, kromě Mezopotámie nejstaršího centra lidské civilizace, vzniká již na konci 4. tisíciletí př. Kr. v povodí řeky Nil (úrodná delta záplavy). Jazykem byla egyptština. Vznikla zde matematika a astronomie. Písmo: - obrázkové písmo hieroglyfy, které bylo rozluštěno v r. 1822 Francouzem Champollionem - psali na papyrus (upravené listy rákosu spletené jako plátno), rytiny v kamenech, nápisy v pyramidách a chrámech - sochařské umění (Sfinga), pyramidy jeden z divů světa - dochovaná nejstarší milostná poezie - hymny (ódy) opěvné básně - Kniha mrtvých: - soubor náboženských textů, jakési rady zemřelému; založeno na velmi rozvinutém náboženství spojeném s kultem smrti 4) Indie: Indická kultura se rozvíjela na rozsáhlém území dnešního Pákistánu a Indie a jejím centrem se stala povodí řek Indus a Ganga (2500 př. Kr.). Nejstaršími indickými památkami slovesného umění jsou védy (véda = posvátné vědění), nejprve se předávaly ústně, pak byly zapsány. Rozsahem jsou 6x větší než Bible. V Indii bylo více druhů písma. - Mahábhárata zřejmě nejrozsáhlejší epos světové literatury, vytvořený mezi 4. stoletím př. Kr. a 4. stoletím našeho letopočtu. Popisuje bratrovražedné boje mezi vládnoucími rody - Paňčatantra mravoučné příběhy, pohádky, bajky - Rámájána epos popisující bájného krále a jeho boj s nadpřirozenými silami - básník Kálidása napsal milostné drama Šakuntala - Kámasútra slavné světské dílo z počátku letopočtu, je příručkou sexuálního života 5) Čína: Politická a kulturní centra (2. tisíciletí př. Kr.) se soustředila v povodí řek Chuang-che a Jang-č-ťiang (Žlutá řeka a Velká řeka). Čínská kultura má smysl pro zaznamenávání historie, vyhraněná je úcta k autoritám (nejvyšší je vládce císař Syn nebes). Čína byla po dlouhá staletí kulturně izolovaná. Písmo: - znakové písmo (40000 znaků), psali štětcem na hedvábí vertikálně (shora dolů) - 100 n. l. vynalezli papír; další významné objevy: střelný prach, porcelán, hedvábí, papírové peníze, pergamen (upravené jehněčí kůže) - Kniha písní autorem zřejmě Konfucius, soubor čínského básnictví - básníci: - Li Po básně opěvující přírodu a svobodný život - Tu Fu láska k životu, odpor k válce - přeložil Bohumil Mathésius 6) Persie: Civilizace, která vznikla na dnešním íránském území, si vytvořila své umění jako pozoruhodnou syntézu cizích kulturních tradic a vzorů. Rozvíjela se cca od prvního tisíciletí př. Kr. - Avesta sborník modliteb, mýtů, lyriky, právnických textů, jehož autorem je patrně filosof a kazatel Zarathustra (9. 6. století př. Kr.) Mýtus literární žánr, patří do ústní lidové slovesnosti, popisuje nadpřirozené jevy, vychází z neschopnosti racionálně vysvětlit přírodní úkazy 7) Nábožensko filozofické systémy: - buddhismus na tomto světě platí zákon odplaty a utrpení, cílem je dosáhnout nirvány - taoismus nabádá k osvobození se od konvencí a splynutí s přirozenou cestou bytí tao - konfucionismus usiluje o nalezení ctnosti a stanovení správných norem chování

- džinismus - jóga - brahmanismus B. Antika: Antika (z lat. antiquitas = starobylost, starý věk) je novodobé označení pro starověké období, ve kterém byly vytvářeny v řecké a římské společnosti kulturní hodnoty, jež se staly základem evropské vzdělanosti. Za antické období bývá nejčastěji označována doba 14. století př. Kr. 4. století n. l. Řecká literatura je starší než římská, originálnější. Řecko: - starší, originálnější než Řím - archaické, attické a helénistické období - rozvíjí se lyrika, epika i drama - rozvoj i naučné literatury 1. Archaické období (8. 6. století př. Kr.): epika: - Homér: - básník, jehož jméno je spojováno s pravděpodobným autorstvím nejstarších dochovaných evropských slovesných památek - k napsání těchto eposů ho inspirovala trojská válka - Ilias (Ilion = Trója) epos líčí závěr (51 dní) válečného střetnutí Řeků a Trójanů - Odyssea vypravuje o desetiletém bloudění ithackého krále Odyssea a jeho návratu do rodné země; tento epos je prvním dobrodružným literárním dílem evropské literatury a jeho motivy v nesčetných obměnách provázejí dobrodružnou prózu dodnes; inspirace: James Joyce: Odysseus lyrika: - od slova lyra (hudební nástroj), v antice je lyrika zpěv za doprovodu lyry - rozdělení. o monodická přednáší ji jeden člověk o sborová je přednášena více lidmi - Alkaios - monodická lyrika - Sapfó: - básnířka, která zřídila na ostrově Lesbos Dům múz, centrum monodické lyriky - Anakreon: - básník, jehož hravé verše oslavují lásku, víno a životní radosti; byl dvorním básníkem vládců; jeho způsob psaní se dnes označuje anakreontika; monodická lyrika - Ezop: - tvůrce bajek, jejichž stručný děj se soustřeďuje pouze k podstatným jevům a jeho záměrem je didaktické poučení - Pindaros: - psal oslavné básně (ódy), jimiž opěvoval aristokracii; představitel sborové lyriky 2. Attické období (5. 4. století př. Kr.): drama: Koncem března pořádali Řekové slavnosti zasvěcené bohu vína a veselí, Dionýsovi. Při závěrečných obřadech přednášel sbor pěvců, oděných do kozích kůží, písně doprovázené tancem. Z těchto písní se postupem doby vyvinulo divadelní představení tragédie (v původním smyslu píseň kozlů ). Podobně se z žertovných a satirických písní zrodila řecká komedie. Byly používány masky pro lepší ztvárnění postav; dialog vznikl jako rozhovor herce s chórem. - tragédie: často mytologické téma, hrdinové jsou odvážní i hloupí, hrdina se dostává do konfliktu buď se zákonem, s bohy nebo s osudem; hrdina neodolá, hra končí tragicky hrdina podléhá fyzicky, ale morálně vyhrává. Tragédie byly často psány veršem, vedle hrdiny vystupuje chór

(sbor) vyjadřuje myšlení veřejnosti. Součástí tragédií bylo mluvené slovo, zpěv, tanec. Vystupují bohové, mají lidské vlastnosti. - fáze antické tragédie: expozice (prolog) kolize krize peripetie katastrofa (epilog) předmluva seznámení se hrou expozice začne se rozvíjet děj kolize poprvé naznačen konflikt, zauzlení, začne pocit napětí krize vrchol, vyhrocení, nelze se vyhnout problému peripetie náhlý obrat, případně naděje katastrofa závěr, dochází k tragickému konci epilog nemusí být, shrnutí, doslov, vysvětlení prolog nemusí být, - autoři tragédií: - Aischylos: - je považován za zakladatele řecké tragédie, které vtiskl základní formu. Aby dosáhl větší dramatičnosti děje, uvedl na scénu druhého herce. Napsal asi 90 her. - Oresteia Agamemnon se vrací domů od Tróje, je však zabit vlastní ženou Klytaimestrou a jejím milencem Aighistem; Agamemnonův syn Orestes, ukrytý v cizině, se po letech vrací a z příkazu boha Apollona zabije Aighista a vlastní matku, nová vražda žádá nové potrestání; Orestes je však nakonec osvobozen (zblázní se) a do budoucna bude posuzovat vinu a nevinu občanský soudní sbor. - Sofokles: - uvedl na scénu třetího herce, z 123 dramat se dochovalo pouze 7 - Élektra stejný děj jako v Aischylově Orestei, přidává se sestra Élektra - Král Oidipus Oidipus se snaží vyhnout osudu ale přesto zabije svého otce a ožení se se svou matkou podle věštby, když se dozví pravdu, oslepí se, aby neviděl následky hrůz, jichž se dopustil; vzorová tragédie - Antigona pokračování příběhu o Oidipovi, jeho synové bojují o následnictví a zabijí se. Jeden je pohřben, toho druhého jejich strýc, král Kreon, zakáže pohřbít. Jejich sestra Antigona přesto svého bratra pohřbí, král ji nechá za živa zazdít. V této tragédii se nevyskytují bohové. - Euripidés: - obohatil výrazovou i tematickou bohatost tragédií, 90 her, dochovaných 17; dokázal dokonale vykreslit ženské charaktery - Élektra stejný děj jako u Sofokla, vraždu však neomlouvá - Medea opustí vlast a s vůdcem argonautů Jasonem odejde do jeho země. Jason ji však opustí a najde si jinou, proto Medea zabije jejich děti, Jasonovu milenku a jeho otce - Trójanky popisuje zacházení s ženami po trojské válce - komedie: hra veselá s komickým účinkem, není z mytologie, ale popisuje všední život, který je zesměšňován. Útočí na politiku, tyrany a špatné vlastnosti. Má šťastný, dobrý konec. - autoři komedií: - Aristofanes: - nejslavnější autor komedií, jeho dílo je těsně spjato s událostmi politického i kulturního života Athén na sklonku 5. století př. Kr. - Ptáci poukazuje na nereálnost utopického uspořádání společnosti - Žáby - Jezdci - Menandros

Vědní obory: - historie: Herodotos ( otec dějepisu, věřil v zásahy bohů do dějin), Thukydides (zakladatel pragmatického dějepisectví) - filosofie: Sokrates, Platon (jeden z nejvýznamnějších filosofů, díla psával formou dialogu), Aristoteles (nejvšestrannější učenec starověku, žák Platona, vychovatel Alexandra Velikého, shromáždil moudrost řeckého světa) - řečnictví: Démosthenes nejslavnější Athénský řečník, proslul plamennými projevy proti Filipu Makedonskému (dnes v přeneseném významu filipika = vášnivá řeč např. J. Blahoslav: Filipika proti misomusům) 3. Helénistické období (4. 1. století př. Kr.): Řecká literatura se rozšiřuje i na území Egypta, Přední Asie a Indie. Tam získává kosmopolitní ráz. Centrem říše se stává Alexandrie v Egyptě, kde bylo založeno Museion (dům Múz) a obrovská knihovna. drama: - Menandros zastupuje tzv. novou komedii, která vyniká jemnou charakterizací postav a shovívavým pohledem na svět Řím: - archaické, klasické a postklasické období - rozvíjí se lyrika, epika i drama - zpočátku Římané překládali řeckou literaturu, přebírali témata, později docházelo k napodobování řecké literatury, nakonec se objevují i římské originály 1. Archaické období (3. - 1. století př. Kr.): drama: - Plautus: - autor komedií, hrubší styl, pro nižší vrstvy - Chlubný voják inspiroval se jím Shakespeare (Falstaff) - Komedie o hrnci bohatý stařec si namlouvá chudou dívku, inspir.: Moliére: Lakomec - Pseudolus hl. hrdina chytrý otrok častý námět Plautových komedií - Terentius: - autor komedií pro vyšší vrstvy, 6 dochováno 2. Klasické období (1. století př. kr. - 1. století n. l.): řečnictví: - Cicero: - jeho jazyk byl v renesanci pokládán za vzor spisovné latiny - Caesar: - politik, vojevůdce a spisovatel, v jeho projevech je typická lakoničnost a výstižnost historie: - Caesar: - Zápisky o válce galské - Zápisky o válce občanské - Titus Livius: - Od založení města popisuje historii od založení Říma, nevěrohodné lyrika: - Vergilius: - největší římský básník - byl podporován mecenášem - Bukolika zpěvy pastýřské - Georgika zpěvy rolnické

- Aeneis epos, pod vlivem Homéra, Aeneas prchá z hořící Tróje, hledá nový domov a 7 let s přáteli bloudí po světě, založí Řím. Vergilius chtěl, aby po jeho smrti epos zničili, ale Augustus ho zachoval. - Ovidius: - milostná lyrika: Listy heroin Umění milovat jedná se o rady - mytologie: Proměny - žalozpěvy (ve vyhnanství stesk po domově, pochlebování císaři) - Horatius: - velký oblíbenec Augusta, podporován mecenášem - vycházel z epikurejské filosofie (na prvním místě mravní bezúhonnost) - psal ódy 3. Postklasické období (1. století - 476 n. l.): satira: Satira je literární žánr, kde humornou formou útočí autor proti nedostatkům ve společnosti, kritizuje je, cílem je náprava. - Petronius: - rozhodčí ve věcech vkusu u Neronova dvora, výstřední, když upadl v nemilost, spáchal sebevraždu - Satiricon - Martialis: - zobrazil Řím v epigramech (epigram původně nápis na hrobě; krátká vtipná báseň, má satirický obsah a vtipnou pointu; pointa = závěr, shrnutí) filosofie: - Seneca: - filosof, básník, dramatik, vychovatel Nerona, spáchal sebevraždu historie: - Tacitus: - popisuje i lidské pohnutky - Dějiny - Letopisy Zánikem římské říše v r. 476 končí antika i celý starověk. * * * Bible, středověké evropské umění - Bible je základní příručkou křesťanství, starý zákon pak židovského náboženství - je to nejznámější, nejčtenější, nejvydávanější kniha Starý zákon - vznik: 1. tis. př. n. l. v oblasti dnešního Izraele, Palestiny - hebrejsky, aramejsky - 39 knih, oficiálně kanonizováno r. 90 - části: I. Pentateuch (Tóra) Pět knih Mojžíšových ο První kniha Mojžíšova Genesis - stvoření světa, vyhnání z ráje Adam a Eva, Kain a Ábel, potopa světa Noe, zmatení jazyků Babylon, dále dějiny Židů (Abrahám, Josef, zotročení Židů v Egyptě)

ο Druhá kniha Mojžíšova Exodus - Mojžíš, vyvedení přes Rudé moře, cesta přes Sinajskou poušť, na hoře Sinaj - Desatero ο Třetí kniha Mojžíšova - Leviticus - morální, estetické a hygienické zásady ο Čtvrtá kniha Mojžíšova - Numeri - pobyt na poušti a cesta k zaslíbené zemi, poslední úkoly Mojžíšovy ο Pátá kniha Mojžíšova - Deuteronomium - Mojžíšovy řeči, rekapitulace, poslední požehnání Mojžíšovo, jeho smrt II. Proroci - 16 proroků (Izaiáš, Jeremiáš, Ezechiel,...), mluvčí lidu, proti útlaku, boj za nápravu, předpovídají příchod Mesiáše - knihy: Jozue, Soudců, Samuelovy (2), Královské (2), Letopisů (2) - vlastní skutky a výroky proroků III. Spisy ο Žalmy - chvalozpěvy - 150 skladeb, polovina je Davidova mají 3 části: 1. nářek 2. důvěra v Boha 3. jásot nad vyslyšením ο Kniha přísloví - připisována Šalamounovi ο Píseň písní - nebo také Píseň Šalamounova; svatební písně ο Jób, Kazatel, Jeremiášův pláč, Rút, Ester Nový zákon - vznik: 1. a 2. století n.l. - 27 knih, Řecky I. Evangelia - jádro NZ, radostná zvěst o příchodu Mesiáše - 4 různá svědectví o Ježíšovi Matouš, Marek, Lukáš, Jan II. Skutky apoštolů III. Epištoly - 21 dopisů, listy apoštolů věřícím, apoštol Pavel adresoval různým křesťanským společenstvím, listy obecné celé církvi IV. Zjevení Janovo (apokalypsa) - konec světa a poslední soud, postupné rozlomení sedmi pečetí, z nichž jedna přivádí čtyři apokalyptické jezdce, kterým byla dána moc hubit lidstvo mečem (válka), hladem, morem a dravými šelmami kánon = soubor knih přijatých církví jako zjevených Bohem Apokryfy = utajené spisy, spisy biblického charakteru, které nebyly církevními autoritami do kánonu zařazeny. Apokryf o Jidášovi (oběsil se na olši), Apokryf o Josefu z Arimatie (do kalichu použitém při poslední večeři zachytil Kristovu krev). Stručné obsahy některých příběhů: Příběh Adama a Evy Bůh stvořil nejprve Adama (hebrejské slovo Adam znamená člověk ), a aby nebyl sám, z jeho žebra dal vzniknout Evě. Oba jsou ze zahrady v Edenu vyhnáni proto, že přestoupili zákaz ochunali ovoce ze stromu poznání. Tím ztrácejí nesmrtelnost a musí těžce v potu tváře pracovat, ženy rodí v bolestech. Příběh Kaina a Ábela synové Adama a Evy, Kain se věnoval zemědělským činnostem a jednou přinesl Bohu obětní dar ze své úrody. Bůh však přijal pouze dary mladšího Ábela, který byl pastýřem ovcí. Kain proto ze žárlivosti Ábela zabil a stal se tak prvním vrahem v dějinách lidstva. Stal se za trest celoživotním psancem a štvancem.

Potopa světa a Noe Noe je z Kainova rodu a ve chvíli, kdy se Bůh rozhodne zničit svět pro jeho špatnost, je se svým rodem jediným, kdo si může zachránit život. Dle pokynů Hospodina postaví archu, díky níž se zachrání i se svými blízkými, rovněž pár od všech druhů suchozemských zvířat. Stavba babylónské věže když se lidé naučili pálit cihly, ve své pýše se rozhodli, že si ve svém městě postaví věž dosahující až do nebes k samotnému Bohu. Bůh jejich počínání potrestal tím, že zmátl jejich jazyky, takže nikdo nerozuměn druhému. Stavba tak nebyla dokončena a původně jednotné lidstvo se rozdělilo na množství jazykově rozdílných národů. Příběh Abrahama a Izáka Abraham je zvláštní biblickou postavou, neboť je uznáván jak náboženstvím židovským a křesťanským, tak i náboženstvím muslimským. Právě Abrahamem začínají biblické dějiny Židů jakožto národa požívajícího zvláštní ochrany Boha. Abraham nemohl mít se svou ženou Sárou dlouho děti, až se nakonec v pokročilém věku narodil Sáře chlapec Izák. Dle smlouvy mezi Abrahamem a Bohem je na Izákovi provedena osmý den jeho života obřízka. Aby Bůh vyzkoušel Abrahamovu oddanost, nařídil mu, aby mu obětoval místo tradičního berana syna Izáka. Když se Bůh přesvědčil o Abrahámově víře a poslušnosti, na poslední chvíli zadržel Abrahamovu smrtící ruku. Příběh Jákoba syn Izáka a Rebeky, ten mladší z dvojčat. Dle Bible měl při narození držet patu svého bratra Ezaua, od něhož později odkoupil prvorozenectví za mísu čočovice. Jákob navíc lstí vymámil od svého osleplého otce požehnání vyhrazené nejstaršímu potomkovi. Další osudy Jákoba pokračují na útěku, protože se skrývá před Ezauovým hněvem. Musí celých 14 let slouži svému strýci, aby nakovec dostal za ženu jeho dceru Ráchel. S ní má dvanáct synů ti dali jméno dvanácti izraelským kmenům. Příběh Josefa nejstarší syn Jákoba a Ráchel. Protože byl otcovým oblíbencem, prodali ho jeho bratři do egyptského otroctví. Zde pracoval u Potífara, velitele faraónovy stráže. Jeho žena však Josefa křivě obvinila, že se ji snažil svést. Byl proto uvězněn. Svým uměním vykládat sny se však z vězení dostal a postupem času se stal správcem egyptské země. Když vypukl hladomor, který Josef předpověděl z faraónových snů, přišli do Egypta nakupovat potraviny Josefovi bratři. Setkali se s Josefem, ten jim odpustil a dokonce je přemluvil, aby se s celým rodem usadili v Egyptě. Osudy Mojžíše Mojžíš byl židovským dítětem, jež se narodilo v Egyptě v době, kdy byl jeho lid utlačován. Právě Mojžíše si Bůh vybral, aby vyvedl Izraelity z Egypta. Protože faraón nechtěl exodus povolit, seslal Hospodin na Egypt 10 pohrom (zkažení vod, žáby, komáry, mouchy, dobytčí mor a vředy lidí, krupobití, kobylky, temnotu a nakonec pobití všeho prvorozeného, tedy i dětí. Mojžíš nakonec i přes faraonův odpor převedl židovský lid suchou nohou přes Rákosové moře (Rudé moře) a po cestě pouští dorazili až k Sínaji, Boží hoře. Zde se Mojžíšovi zjevil Bůh, uzavřel s ním smlouvu a dal Mojžíšovi kamenné desky Zákona, tedy s textem Desatera (soubor mravních přikázání a obřadních pravidel, která měli všichni Židé dodržovat). Po dalším strastiplném putování pouští se konečně všichni dostali do zaslíbené země, Mojžíš ještě před vstupem umírá. Sodoma a Gomora jména dvou měst, jež proslavila hříšnost obyvatel (homosexualita, pýcha, pohrdání pravidly pohostinství). Protože ve městech nenašel Bůh ani pouhých deset spravedlivých, ztrestal Sodomu a Gomoru tím, že je sírou a ohněm zcela zničil. Jako jediný spravedlivý byl při zničení Sodomy ušetřen Lot se svou rodinou, avšak nikdo z nich se nsměl při odchodu z města ohlédnout. Protože Lotova žena byla zvědavá, porušila příkaz a proměnila se za trest v solný sloup. V zájmu zachování rodu opily Lotovy dcery svého otce a zplodily s ním další potomky. Nový zákon příběh Ježíše: Ježíš je samozřejmě ústřední postavou všech čtyř evangelií, z nichž, ačkoliv se ani v jedom případě nejedná o biografii v tom pravém slova smyslu, lze osudy Ježíše vyčíst. Narodil se v Betlémě za vlády Heroda Velikého (asi v roce 4 nebo 6 př. n. l.). Ježíšovou matkou je Marie, pěstounem tesař Josef. Až do svých 30 let žil jako řadový Žid. Potom byl v řece Jordán pokřtěn Janem Křtitelem, vybral si dvanáct učedníků a snimi procházel Palestinou a zvěstoval příchod Božího království. Uzdravoval nemocné, kázal a spousta lidí mu naslouchala. V roce 30 (nebo 33) byl Ježíš zatčen a na rozkaz římského prokurátora v Judeji Piláta Ponského (avšak z popudu nejvyšší židovské rady) ukřižován. Ježíše zradil a vydal představeným za třicet stříbrných Jidáš Iškariotský, jeden z dvanácti apoštolů. Poslední naděje na milost pro Ježíše byla zmařena ve chvíli, kdy Pilát nabídl u příležitosti velikonočních svátků milost pro jednoho z vězňů, avšak dav zmanipulovaný židovskými veleknězi vybral svobodu pro lupiče Barabáše. Ježíš byl tedy po strastiplné cestě na popravčí vrch Golgota (pahorek ležící tenkrát za jerozalémskými hradbami) v ranních hodinách ukřižován, jeho kříž byl vztyčen mezi kříži dvou lotrů. V odpoledních hodinách byl již Ježíš mrtev, za tmy byl pak sňat,

zabalen a pohřben ve skalním hrobu. V noci mezi tzv. Bílou sobotou a nedělním Hodem Božím velikonočním došlo ke vzkříšení, které je nutno chápat ne jako návrat k pozemské existenci, ale jako přechod k životu definitivně vysvobozenému od smrti. A konečně čtyřicátý den po Velikonocích došlo na Olivetské hoře k nanebevstoupení. Románský sloh - 1100 asi 1250 - prvky ve stavebnictví přeneseny z Říma název románský - vznikl v západní Evropě, k nám se dostal později Architektura: - církevní stavby (rotundy, baziliky, kostely), hrady se nedochovaly - kruh, půlkruhový oblouk, půlkruhová klenba, půlkruhové vchody portály - silné zdi obranná funkce - malá okna, nezasklená, často sdružená - materiál: dřevo, kámen - omítka jen zevnitř - rotunda sv. Kateřiny ve Znojmě (fresky přemyslovský cyklus) - rotunda sv. Jiří na Řípu - rotunda sv. Jiří na Pražském hradě - bazilika sv. Prokopa v Třebíči - bazilika sv. Jiří na Pražském hradě - Juditin most přes Vltavu dnes je na jeho místě Karlův - kostel ve Staré Boleslavi Malířství: - knižní malba (iluminace) Vyšehradský kodex - fresky Sochařství: - reliéfy, plastiky, ornamenty Hudba: - náboženské písně chorály Rotunda: apsida loď Gotický sloh - vznik 1250 v okolí Paříže - rozdělení gotiky: raná Přemyslovci vrcholná Lucemburkové pozdní Jagellonci Architektura: - vertikalita štíhlé stavby, vysoké - lomený oblouk - tenké zdi - velká okna, zasklená, zdobená malými tabulkami vitráže, rožety (kulatá okna) - klenba žebrová, křížová, hvězdicová - materiál: kámen - omítnuté - stavby církevní (kostely, kláštery, baziliky, katedrály) i světské (hrady, tvrze, domy) - katedrála sv. Víta v Praze - kostel sv. Barbory v Kutné Hoře - Anežský klášter v Praze - Týnský chrám

- zevnitř bazilika sv. Prokopa v Třebíči - světské: Křivoklát, Karlštejn, Loket, Kost, Špilberk, Zvíkov, Nové město pražské, Karlův most (na místě Juditina) - stavitelé: začali stavět chrám sv. Víta (dokončen 1929); Matyáš z Arrasu, Petr Parléř Malířství: - knižní malba - malba na skle - deskové malířství - malíři: Mistr Vyšebrodského oltáře, Mistr Třeboňského oltáře, Mistr Theodorik karlštejnská kaple sv. kříže Sochařství: - štíhlé postavy madony (Maria s dítětem), piety = náhrobní socha - dřevo, opuky Hudba: - kostelní, světská (bubínek, loutna, flétna) Užité umění: - keramická dlažba, zlatnictví (mísy, poháry, konvice), relikviáře * * * Počátky a vývoj našeho národního písemnictví v 9. 14. století 1) Starší česká literatura je veškeré české písemnictví od jeho vzniku v 60. létech 9. století až do 70./80. let 18. století (začátek NO). Od počátku NO se pak naše literatura označuje jako novočeská. Znaky starší české literatury: - anonymnost, torzovitost, zlomkovitost, nejsou originály (přejímání témat), více funkcí (nedělí se na uměleckou a věcnou), přednesový ráz, vícejazyčnost (latinsky, staroslověnsky, německy, česky) Periodizace: I. románská (60. léta 9. století 13. století) - literatura duchovní, Velká Morava, počátky - jazyk latinský, konkuruje mu staroslověnština II. gotická (13. století 15. století) - světská literatura, spojeno s Českým státem - jazyk latinský, staroslověnština, čeština III. husitská (15. století 1471) - čeština vytlačuje latinu IV. renesanční (1471 1620) - čeština, nový autor měšťanstvo, literatura naučná V. barokní (1620 70./80. léta 18. století) - duchovní literatura, církev 2) Velká Morava: - první stát na našem území, raně feudální - asi 831 se první Moravané nechali pokřtít v Řezně, 822 se účastnili jednání ve Frankfurtu - 833 Mojmír I. vyhnal z Nitry knížete Pribinu a připojil Nitru k VM - Rastislav uvědomil si nebezpečnost Franské říše 863 požádal byzantského císaře Michala III. o poslání učitelů, kteří by mluvili srozumitelným jazykem Konstantin a Metoděj. Tito učenci se zdáli být vhodnými pro tento úkol, protože měli vysoké vzdělání, znali slovanský jazyk (mluvila jím skupina Slovanů u Soluně) a měli již podobné zkušenosti z Ruska. Jejich činnost na Velké Moravě sestávala z předávání křesťanské víry (při bohoslužbách kázali

staroslověnsky), překládali cizojazyčné knihy do staroslověnštiny pomocí písma zvaného hlaholice (z něj se později vyvinula cyrilice, předchůdce dnešní azbuky). - Svatopluk za něj dosahovala VM největšího rozsahu, po smrti Metoděje vyhnal jeho žáky - Mojmír II. 906 907 vpadli Maďaři zánik VM - význam VM: křesťanství, staroslověnština, počátky českého písemnictví Trojjazyčná doktrína nařízení církve, že při bohoslužbách je nutno používat pouze latinu, řečtinu nebo hebrejštinu. Konstantin a Metoděj odešli do Říma, aby obhájili staroslověnštinu. Část Konstantinovy obhajoby zní: Což nepadá déšť od Boha na všechny stejně? Nedýcháme na vzduchu všichni stejně? Kterak se tedy vy nestydíte připomínat jen tři jazyky a chtít, aby všechny ostatní jazyky a národy byly slepé a hluché? Výsledkem obhajoby bylo, že papež povolil kázat ve staroslověnštině. Konstantin se nevrátil na Velkou Moravu, zemřel v Římě. Metoděj se vrátil, 885 zemřel, po jeho smrti byli jeho žáci vyhnáni. Typy literatur na Velké Moravě: a) překlady: - náboženská literatura modlitby, písně, Bible - právní spisy: o Nomokánon (zákony, sňatková pravidla, ) o Zákon sudnyj ljudem b) originály: - Proglas nejstarší slovanská báseň, autor zřejmě Konstantin, vznikla jako předmluva k evangeliu; zdůrazňuje právo na bohoslužbu v mateřském jazyce, propaguje vzdělanost - Život Konstantinův - Život Metodějův - vše z 9. století 3) Český stát: - rozvíjel se nezávisle na Velké Moravě - 1. doložený kníže Bořivoj, s manželkou se nechal pokřtít nejedná se o legendy, neobsahují zázraky - zakládání klášterů 1032 Prokop založil Sázavský klášter jediný klášter, kde se věnovali staroslověnštině, ale pouze do r. 1096, pak staroslověnština ustupuje. Staroslověnské památky z Českého státu: - legendy: Život sv. Ludmily, Život sv. Václava (2x) - píseň: Hospodine, pomiluj ny konec 10. začátek 11. století legenda = vyprávění o životě světce, který byl věrným křesťanem, mučedníkem, často obsahují zázraky Latinské památky z Českého státu: - Kristiánova legenda popisuje život a umučení sv. Václava a jeho babičky sv. Ludmily, napsal ji asi Kristian, později byla napodobována, konec 10. století - Vyšehradský kodex sepsán při příležitosti korunovace 1. českého krále Vratislav, obsahuje iluminační kresbu, iniciály - Chronica boemorum autor: Kosmas (žil v 11. 12. století, děkan pražské kapituly, kněz) - rozděleno do 3 částí, čerpá ze 3 zdrojů: bájné vyprávění starců málo věrohodné, poprvé zapsané báje (Přemysl Oráč, Libuše, Horymír + Šemík ) pamětníci, hodnověrní svědci co sám Kosmas zažil - začíná potopou světa, končí Kosmovou smrtí - mnohokrát opisováno (dochováno 15 opisů), v Brněnském opisu byly dovětky v jednom z nich je zmínka o založení třebíčského kostela (1101) - není spolehlivost v datování, chronologii - 3. knihu původně nechtěl psát, bál se kritizovat současné lidi

- dílo umělecké, má i zábavnou funkci, vlastenecké, používá lidová pořekadla, citáty, čerpali z něj další kronikáři, inspirace pro pozdější literaturu V. Vančura: Kosmas (Obrazy z dějin národa Českého) kronika = dějepisná kniha, která popisuje události chronologicky seřazené, po větších časových úsecích letopisy (anály) = bez souvislosti popisují jednu událost za druhou - Zbraslavská kronika autor: Petr Žitavský, za Karla IV. 4) Vznik česky psané literatury nemá pevné časové ohraničení, čeština do literatury vstupovala postupně. První stopy češtiny: - glosy vpisky nad latinským textem, jedná se o poznámky v češtině - bohemika vlastní jména česky v latinském textu už v Kosmově kronice (Křované, ) - bohemismy chyby v latinském textu pod vlivem češtiny - přípisky souvislý text v češtině přiložený k latinskému Laicizace a demokratizace literatury: - první česky psané souvislé památky jsou psány laiky a jsou laikům určeny => proto pojem laicizace literatury (zesvětštění), píše šlechta, světští feudálové, od 13. století; demokratizace literatury nastává za Karla IV., kdy píšou literaturu i lidé z nižších společenských vrstev. Srovnání Alexandreis a Dalimilovy kroniky: - společné znaky: o česky psané o veršované o nemají autory (anonymní) o vlastenecké o protiněmecky zaměřené - rozdíly: Alexandreis každý verš 8 slabik 13./14. století autor: vyšší šlechta vyšší styl, pro vyšší šlechtu epos (o Alexandrovi Velikém) cizí námět Dalimilova kronika bezrozměrný verš počátek 14. století autor: nižší šlechta nižší styl kronika české dějiny - název Dalimilova dostala kronika v NO, kdy se domnívali, že ji napsal Dalimil - v Dalimilově kronice jsou stejné chyby jako v Kosmově napodobování - v Alexandreis je Alexandr Veliký představován jako vzor křesťanského rytíře - píseň: Svatý Václave, vévodo České země: 12. 14. století, původně 3 sloky, pak 5, nakonec 9. Jedná se o originální českou památku, hymna, prosba o vyprošování Boží milosti. Byla oblíbená (obzvláště v husitství), Karel IV. ji zařadil do korunovačního ceremoniálu. - další české duchovní písně: Ostrovská píseň, Kunhutina modlitba } 1. pol. 14. století 5) doba Karlova: V době vlády Karla IV. (Lucemburkové) dochází k procesu demokratizace (zlidovění), v literatuře se objevují postavy z nižších vrstev, literatura pro lidové publikum. Autory se stávají obyvatelé měst a žáci (studenti vysokých škol). Literatura je pestrá, bohatá, psaná veršem i prózou, velký podíl má čeština. Karel IV.: 1333 se vrací do Čech, jsou zanedbané, stará se proto o jejich rozvoj, 1344 zakládá arcibiskupství a 1348 Karlovu univerzitu, díky níž se ve značné míře rozvíjí literatura naučná. Nově se objevuje žánr hádání např. Svár vody s vínem, účel: dosáhnout většího účinku, záleží na autorovi, kdo vyhrává. V souvislosti s Univerzitou se rozvíjí jednak literatura psaná učiteli, jednak literatura psaná žáky (zejména satira). Staroslověnština se na čas objevuje v Emauzském klášteře.

Duchovní literatura z doby Karlovy: a) lyrika (písně): - Buoh všemohúci - Jezu Kriste, ščedrý kněže b) epika: - Legenda o sv. Prokopu nižší styl, popisuje život a zázraky sv. Prokopa - Legenda o sv. Kateřině vyšší styl, K. si měla vyvolit snoubence, vybrala si Ježíše, mučena - exempla vymyšlené příběhy ze života podle biblického příkladu c) drama: - v kostelech se hrály latinsky výjevy z Bible vánoční, velikonoční, aby lidé věděli, o co jde (latině nerozuměli). Původně byli herci kněží a žáci církevních škol, později se do divadelních her dostává humor a dramatická představení se přesouvají z kostelů na ulici. Samotné vánoční a velikonoční kostelní divadelní hry se vyvinuly z modliteb zvaných oficie. Světská literatura z doby Karlovy: a) lyrika: o o b) epika: o milostná (písně, alba, romance, pastorely, svítáníčka šířili trubadůři, trubéři Francie, minesängeři Německo); nový prvek hrdinou je žena: - Kudy sem já chodila - Byla ti sem v sádku - Jměj se dobře srdečko - Slóvce M - Ztratilať sem milého - Závišova píseň (pozn.: autor známý) žákovská: - Píseň veselé chudiny (satirická) - Zanechme učení (satirická) - makaronské verše jeden verš česky, jeden latinsky; používáno pro lepší zapamatování latiny slouží především k zábavě: - Tristan a Izalda - Štilfríd - Bruncvík - Milión (autor: Marco Polo) - Trojánská kronika o porážce Tróje - Mandevillův cestopis - Tkadleček o nově se objevuje satira: - Hradecký rukopis více autorů, společný prvek okrádání, obsahuje: 7 satir o řemeslnících a konšelích všichni šidí (pekař hodně kvasnic, řezník maso + led, krejčí z šatů si odstřihuje látku pro sebe) Desatero kázanie božie (7. nepokradeš) Bajka o lišce a čbánu - Smil Flaška z Pardubic Nová rada (obsáhlá báseň, 2100 veršů, alegorická vystupují zvířata, radí lvu, jak má vládnout); satiry jeho školy: O ženě zlobivé Podkoní a žák (žánr hádání se podkoní i žák se má špatně) Svár vody s vínem o naučná tvorba: - Vita Karoli životopis Karla IV.

c) drama: - Majestas Carolina zákoník - Legenda o sv. Václavu - autoři naučné literatury: Přibík Pulkava z Radenína kronikář Mistr Klaret (Bartoloměj z Chlumce) slovníky: Bohemář, Glosář, Vokabulář pro studenty psal makaronské verše - Mastičkář popisuje prodavače mastí na tržišti, který spolu s pomocníkem Rubínem dělá vše pro to, aby mohl své masti prodat co nejdráž. Má další pomocníky, kteří prodávají jeho masti, přitom je však pomlouvají (např. sádlo z komára po kterém baby prdí). Do tohoto humorného příběhu se prolíná vážné biblické téma, ve kterém Marie shánějí masti pro Ježíše Krista. Jazyk hovorový, vulgární, obsahuje i makaronské verše. Toto drama završuje proces demokratizace a laicizace. * * * Literatura doby husitské, osobnost Jana Husa 1) Husitství je nejen obdobím vlastních bojů, které trvaly od 1. pražské defenestrace v r. 1419 do bitvy u Lipan v r. 1434. První reformační myšlenky se objevují již ve 14. století a ustávají až smrtí Jiřího z Poděbrad v r. 1471. Příčiny husitství: - Český stát patří k nejrozvinutějším v Evropě - Praha je střediskem kultury - v Praze je Karlova univerzita => vzdělanci rozumí Bibli a kritizují rozpory mezi křesťanskými zásadami a praxí soudobé církve - narůstá moc církve, odpor proti církvi vzniká, protože: 1. lidé platí desátky 2. odpustky 3. další poplatky (za svatby, křty, ) 4. kněží zastávali více úřadů naráz 5. kupčení s církevními úřady 6. jen kněží přijímají pod obojí Cíle husitů: - svoboda kázání - přijímání pod obojí - spravedlivé soudy - chudoba církve Časové rozdělení: - 14. století 1419 příprava husitství - 1419 1434 vrchol, vlastní husitské boje - 1434 1471 polipanské období Husitská literatura vzniká na základě spětí se životem, reaguje na aktuální skutečnosti. V této době vrcholí proces demokratizace a laicizace a zároveň česká tvorba vítězí nad latinou i němčinou. Oblíbenými žánry jsou duchovní písně, satiry, kroniky, dále traktáty, hádání a kázání, jimiž se díky působivosti živého slova nejrychleji šířily revoluční myšlenky. Převládá prostá forma, srozumitelnost. Husovými předchůdci byli většinou kazatelé, kteří usilovali o nápravu zesvětštělé, zbohatlé církve a prohloubení náboženského života. 2) Předchůdci Jana Husa:

Konrád Waldhauser - německý kazatel (do Čech přišel na pozvání Karla IV.), kázal latinsky a německy, vyzýval bohaté k pomoci chudým Jan Milíč z Kroměříže - notář Karla IV., kanovník pražské katedrály - odešel z královské kanceláře a vzdal se církevních hodností - kázal latinsky, německy, česky - stěžejní téma: nadřazenost Bible nad církevní autoritou - radikální, vliv na chudinu Matěj z Janova - působil na univerzitě - psal latinsky Tomáš Štítný ze Štítného - zchudlý šlechtic - zprostředkovával běžným lidem vzdělanost - význam: laik, káže česky, zakladatel české náboženské terminologie - Knížky šestery o obecných věcech křesťanských sborník traktátů, poučuje o křesťanském životě - Řeči besední náboženské a filosofické texty (forma rozhovoru otce s dětmi) - Řeči sváteční a nedělní výklad čtení na neděle a svátky, náhrada kázání - Knížky o šašiech John Wicleff - Angličan, Hus se jím inspiroval 3) Jan Hus: Narodil se v Husinci u Prachatic a vystudoval artistickou a bohosloveckou fakultu UK, v r. 1400 byl vysvěcen na kněze. Působil jako univerzitní mistr, po r. 1409 (vydání Dekretu kutnohorského) se stal rektorem UK. Od r. 1402 kázal česky v kapli Betlémské (jeho kázání měla revolucionizující účinky; odsuzoval prodej odpustků a poukazoval na rozmařilý život církve a na život duchovních i světských pánů, jenž nebyl v souladu s božím zákonem ). Když se situace v Praze zdramatizovala, byl Hus dán do klatby a ve městě byly zakázány jeho církevní obřady. Odešel proto z Prahy a kázal lidu pod širým nebem na Kozím hrádku a na hradě Krakovci význam: slyšeli ho i lidi, co by se nedostali do Prahy. V roce 1414 byl vyzván, aby své myšlenky odvolal před představiteli křesťanského světa na církevním koncilu v Kostnici. Své učení Hus ani přes nátlak neodvolal, trval na své pravdě, a tak byl odsouzen jako kacíř k smrti upálením. Byl upálen 6. 7. 1415 v Kostnici a jeho popel byl rozprášen do Rýna. Latinské spisy: - De ecclesia (O církvi) spis podává souhrn kritických názorů na poslání církve; církev má být společenstvím těch, kteří jsou předurčeni ke spasení, hlavou církve je Kristus, nikoli papež - De sex erroribus (O šesti bludech) vyslovuje své názory na víru, napadá 6 lží hlásaných církví, nechal je napsat na stěnu Betlémské kaple - De orthographia Bohemica (O pravopise českém) navrhuje zjednodušení dosavadního spřežkového pravopisu na pravopis diakritický (dlouhé a krátké nabodeníčko; má sloužit k sjednocení psané a fonetické podoby jazyka grafémy a fonémy) České spisy: - Postila sborník kázání - Výklad Viery, Desatera a Páteře výklad modliteb Věřím v Boha, Desatero a Otčenáš; zdůrazňuje důležitost bránění pravdy až do smrti - Knížky o svatokupectví ostrá kritika církve, jejího obohacování, života duchovenstva, vybírání poplatků za náboženské úkony - Dcerka mravní poučení pro ženy - listy česky i latinsky, svým přátelům i prostým lidem; nejvýraznější jsou listy z Kostnice Přínos Jana Husa, význam pro dnešek:

- podnítil svými názory revoluční hnutí, zdůraznil požadavek rozumového poznání pravdy proti slepé autoritě - dokázal pronikavěji odhalit sociální nerovnosti doby a své myšlenky podepřel hrdinskou smrtí - jako spisovatel přispěl značně k rozvoji vzdělávací literatury v národním jazyce - dodnes používáme diakritický pravopis - usiloval o očištění češtiny od germanismů - sestavil abecedu 4) Husitská literatura období vlastních husitských bojů: Literatura má nové cíle agitace, propagace. Vítězí čeština, do češtiny byla přeložena bible, je dostupná. Literatura je srozumitelná. Zanikají žánry jako epos, milostná lyrika, legendy; zůstávají kronika, polemika, satira, duchovní písně. Nově se objevují: traktáty (učený spis), listy (dopisy), manifesty (letáky, prohlášení). - Vojenský řád autor asi Jan Žižka, popisuje pravidla v husitské armádě, nutnost respektování autority a přísnou kázeň, tresty - Jistebnický kancionál zpěvník husitských chorálových písní, např. Ktož jsú boží bojovníci; Povstaň, povstaň, veliké město Pražské - Budyšinský rukopis soubor tří skladeb: Žaloba Koruny české, Porok Koruny české, Hádání Prahy s Kutnou Horou alegorické dílo, Praha = husitství, K. H. = církev, autor se přiklání k Praze - Vavřinec z Březové: - Husitská kronika latinsky, zachycuje události let 1414-1421 - Píseň o vítězství u Domažlic latinsky, oslavná báseň 5) Polipanské období: Literární tvorbu doby polipanské charakterizuje zmenšená původní tvořivost, navazování na tvorbu předhusitskou; významné postavení si nadále udržují žánry rozvinuté během husitství (traktát, polemika, kázání aj.). Petr Chelčický: - zeman, psal česky - znal dílo Štítného, chodil na Husova kázání - nesouhlasil s husitskými boji zlu se nemá odporovat násilím, uznává pouze boj duchovní proti ďáblu O boji duchovním (na myšlenku odmítání násilí navázal Lev Nikolajevič Tolstoj) - obhajoval pokoru, chudobu, ale odmítal vzdělání - nesouhlasil s rozdělením obyvatelstva do tříd: I. duchovenstvo II. šlechta III. robotný lid, napadá to ve spisu O trojiem lidu - Postila sborník kázání, učení - Sieť viery pravé nejvýznamnější spis, alegorické, síť = církev, ryby = lidé; duchovenstvo, které nežije podle božího zákona tuto síť trhá (největší ryby papež a král) - na jeho učení navazuje jednota bratrská (založil Řehoř Krejčí 1457 v Orlických Horách) Ctibor Tovačovský z Cimburka: - Hádání Pravdy a Lži o světské zboží a panování jich Václav Šašek z Bířkova: - Deník popisuje cestování delegace vyslané Jiřím z Poděbrad (přispělo ke zlepšení mezinárodních vztahů) inspirace: A. Jirásek: Z Čech až na konec světa Jiří z Poděbrad: - husitský král, král dvojího lidu - byl českým králem od r. 1458, ale už předtím byl správcem českých zemí (králem byl mladičký Ladislav Pohrobek)

- usiloval o mír uvnitř státu (smiřování husitů s katolíky), také usiloval o mír s ostatními státy (vyslal poselstvo k ostatním evropským panovníkům za účelem podepsání smluv o spojenectví neúspěšné) - smrtí Jiřího z Poděbrad (1471) definitivně končí husitství 6) Význam husitství: - díky husitské osvětě vyvrcholil proces počešťování literatury (včetně náboženské) - přeložena Bible do češtiny, je dostupná širokým vrstvám - je dovršena laicizace a demokratizace literatury - dalo vzdělání ženám poprvé je jim umožněn přístup ke vzdělání - husité však měli i negativní vliv ničili křesťanské památky - husitství se stalo inspirací pro pozdější literaturu např. Alois Jirásek (Mezi proudy, Proti všem, Bratrstvo, Husitský král) * * * Renesance a humanismus ve světové literatuře 1) Renesance, humanismus - renesance = znovuzrození antiky - humanismus (humanus = lidský) filosofický směr, ve středu zájmu člověk, projevuje se kdykoli, není časově vymezen - renesance vznikla v Itálii (Florencie) 13./14. století ( 16./17. století), neboť tam jsou antické památky, silné měšťanstvo (Florencie, Janov, Milán) - Během vývoje ve středověku byla téměř zapomenuta antická vzdělanost, jen zřídka se k ní vracejí vzdělanci. Se vznikem nové společenské třídy měšťanstva vznikají nové názory, myšlenky, které se ale nelíbí feudálům a církvi - rozdíly mezi dřívější a renesanční filozofií: Středověk Bůh šiřitelé myšlenek feudálové víra poslušnost lidu askeze předsudky posmrtný život geocentrický názor Renesance člověk šiřitelé myšlenek měšťanstvo rozum svoboda radost ze života tolerance pozemský život heliocentrický názor - měšťanstvo se cítí nesvobodné, nové objevy církví pronásledovány: - Galileo Galilei (své myšlenky odvolal) - Giordano Bruno (trval na svých myšlenkách a byl upálen) - Mikuláš Koperník - propagují heliocentrický názor Slunce je středem vesmíru, Země je kulatá, rotuje - církevní názor geocentrický Země je středem vesmíru, je placatá, vše se točí kolem ní - podnětem k renesančním myšlenkám byly objevné plavby, které vyvrátily církevní dogma, lidé se začali spoléhat na vlastní rozum - zdůrazňuje se vědění lidské (studia humana). Zájem o člověka už v antice např. u Sofistů; v renesanci se navazuje na antické autory vydávání, komentáře) - rozšíření renesančních myšlenek pomohl i vynález knihtisku (1450 Jan Guttenberg) 2) Italská renesance: - předchůdcem byl sv. František z Assisi kult přírody, dílo: Píseň tvorstva

Dante Alighieri - vysoké vzdělání - odešel do vyhnanství z Florencie - jeho dílo silně ovlivněno láskou k Beatrici zemřela, pro něj zbožštělá - Božská komedie alegorické, 3 oddíly: peklo, očistec, ráj autor prochází doprovázen Vergiliem (peklo + očistec je pohan, nesmí do nebe), v nebi ho doprovází Beatrice - inspirací pro mnoho dalších autorů např. Komenský Francesco Petrarca - také vyhnán z Florencie - pro jeho tvorbu mělo rozhodující význam setkání se ženou Laura, reálná (na rozdíl od Alighieriho Beatrice) - psal sonety vybrousil v umělecký útvar - Sonety Lauře - stavba sonetu: 1. sloka: 4 verše 2. sloka: 4 verše 3. sloka: 3 verše 4. sloka: 3 verše - přijel do Prahy, kde se setkal s Karlem IV., s Arnoštem z Pardubic atd., pomáhal šíření renesančních myšlenek - Canzoniere zpěvník, 366 básní, sonety, hlavně milostné Giovanni Boccaccio [bokačo] - psal novely novela = kratší prozaický útvar, oproti povídce obsahuje menší počet postav, na závěr je překvapení v dekameronu žena překvapuje muže (např. muž ji nechce pustit domů, tak hodí kámen do studny on vyběhne, aby se podíval, ona vběhne domů) - Dekameron sborník 100 novel, rámcová novela: 7 žen a 3 šlechtici odjíždějí z Florencie kvůli moru, vyprávějí si milostné, ale i vážné příběhy; Hynek z Poděbrad část Dekameronu přeložil do češtiny Francouzská renesance: Francois Villon - vystudoval univerzitu - stal se z něj rváč, zloděj, tulák, neví se kde ani kdy zemřel - prokletý básník - založil tzv. villonskou baladu: 1. 3. sloka 7 12 veršů, 4. sloka polovic; obsahuje refrén (opakující se úsek na konci slok) - Velký testament nabádá k polepšení - Malý testament ironické a satirické básně, hl. téma: bída, kritika společnosti; inspirace: V+W: Balada z hadrů Francois Rabelais [rablé] - román: Gargantua a Pantagruel [gargantya a pantagryel] 4 dílný satirický román o rodině obrů; kritika soudnictví, školství a církve Michael de Montaigne [mišel monteň] - zakladatel eseje literární žánr na pomezí odborné, vědecké a beletristické literatury Španělská renesance: Miguel de Cervantes Saavedra - román: Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha don Q. se snaží obnovit zašlou slávu rytířství, se zbrojnošem Sancho Panza se potuluje, bojuje s větrnými mlýny (myslí, že jsou to obři), zamiluje se do dívky, která ho nechápe, nakonec umírá a původně racionální Sancho přejímá jeho myšlenky; inspirace: Viktor Dyk: Zmoudření dona Quijota

- přenesené: donkichotství = předem prohraný boj, marné úsilí Lope de Vega - cca 2000 divadelních her - Zahradníkův pes, Ovčí pramen Tirso de Molina - Svůdce sevillský a kamenný host poprvé ztvárněna postava dona Juana svůdník, pomocí lstí svede 4 ženy; nakonec je přistižen otcem dony Anny, ale Juan ho zabije a uspořádá hostinu, kde pro výsměch vystaví jeho sochu ruka sochy ho sežehne Anglická renesance: William Shakespeare Největší anglický i světový dramatik. 1588 přichází do Londýna, kde brzy vyniká jako herec i dramatik, je spolumajitelem jedné z nejlepších divadelních společností The Global Theatre. Závěr života prožil opět v rodném Stratfordu nad Avonou. V jeho odkazu je asi 37 her (nevěří se, že by dokázal napsat tolik her, tak kvalitních, odehrávajících se v tolika odlišných částech světa, s tolika různými charaktery postav). Je autorem plně renesančním, jeho dílo je zcela světské, hrdinové jsou sami strůjci svých osudů, jejich činy vyplývají z jejich charakterů, jsou to často rozporné, živoucí postavy. Jeho hry jsou nadčasové mezilidské vztahy a lidské vlastnosti se nemění, psal hovorovým jazykem, veršem (mluví postavy z vyšších vrstev) i prózou (postavy z nižších vrstev). U nás byl Shakespeare znám již za svého života, jeho dramata byla ovšem zprostředkovávána z překladů z němčiny, poprvé přeložil celou jeho dramatickou tvorbu do češtiny J. V. Sládek. Jeho tvorba se dělí do několika období: Do r. 1600 psal komedie, hry z anglických a antických dějin a první tragédie: Komedie plná omylů, Zkrocení zlé ženy, Dva šlechtici z Verony, Sen noci svatojánské, Mnoho povyku pro nic, Veselé paničky Windsorské, Večer tříkrálový, Benátský kupec Richard II., Richard III., Jindřich IV., Jindřich VI., Král Jan, Titus Andronikus, Julius Caesar Romeo a Julie příběh nešťastně končící lásky milenců, jejichž smrt způsobila vzájemná zášť dvou rodů ve Veroně Kapuletů a Monteků Období 1601 1608 je charakteristické vznikem velkých a slavných tragédií. Do jeho tvorby proniká pesimismus: Hamlet, kralevic dánský příběh hrdiny, v němž se sváří touha po naplnění vznešených ideálů s pocitem povinnosti potrestat zlo, touha po činu, ale i nerozhodnost; obsahuje úvahy o smyslu života a lidské existence Othello zobrazuje nejhlubší lidské vášně a city (problém důvěry a žárlivosti) ovlivněné intrikami Král Lear ilustrace zklamání otcovské lásky a nevděk bohatě odměněných dcer Macbeth důsledkem nadměrné touhy po vládě a moci je spáchaný zločin Coriolanus, Antonius a Kleopatra tragédie zachycující antické drama Teprve období po r. 1608 přináší jakési vyjasnění, naději a vyrovnání, píše pohádkové hry: Cymberlín, Zimní pohádka (odehrává se na našem území), Bouře - psal i sonety jsou odrazem jeho milostných a přátelských citů John Donne - chlípník, pak se stal knězem - básnická sbírka: Komu zvoní hrana Geoffrey Chaucer - Canterburské povídky inspirováno Dekameronem, 29 lidí (různé spol. vrstvy) putuje z Londýna, po hospodách si vyprávějí povídky * * *