Ukaž mi své cesty, Hospodine!

FARNÍ INFORMÁTOR 3. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 25. LEDNA 2015 Ukaž mi své cesty, Hospodine! Pustiměřští poutníci u sochy sv. Jana Bosca - na nádvoří svatyně Panny Marie Pomocnice, Valdocco, Torino, pouť k Turínskému plátnu - Vultum tuum, Domine, requiro, 13. května 2010. MODLITBA VĚŘÍCÍCH K: Bratři a sestry, Bůh je dobrý a dokonalý, pokorné vede k správnému jednání a učí je své cestě. Prosme jej proto za Církev, svět i za naše životní cesty. L: PROSÍME TĚ, VYSLYŠ NÁS. Za Církev, aby všude na zemi byla místem víry, modlitby a bratrského společenství. Za mladé Církve i za ty s pradávnou tradicí, aby společně rostly a jako sesterské Církve si pomáhaly při výchově nových generací učedníků a apoštolů evangelia. Za pokoj a mír na Ukrajině, v Iráku, Sýrii, Nigérii a všude, kde zuří války a nepokoje. Za ty, kdo upadli do vin či omylů, aby nebyli pouze předmětem posuzování, ale aby se jim dostalo pomoci v návratu k pravdě. Za všechny pokřtěné, aby odpověď na tíživou situaci světa nejistot nehledali v dění kolem sebe, ale v naslouchání Božímu slovu. Za věrné zemřelé, ať se na nich zjeví tvá sláva, která světlem víry zářila jejich pozemským krokům. K: Všemohoucí Bože, tys nám poslal svého milovaného Syna, aby sdílel naše námahy i naděje. Rozhojni v srdci této své rodiny jistotu, že život věčný spočívá v poznání Tebe, jenž žiješ a kraluješ na věky věků. L: Amen.

POŘAD BOHOSLUŽEB: 25. ledna - 1. února 2015 DEN NEDĚLE 25. ledna LITURGIE 3. NEDĚLE V MEZIDOBÍ OBRÁCENÍ SV. PAVLA, APOŠTOLA PONDĚLÍ 26. ledna SV. TIMOTEJ A TITUS, BISKUPOVÉ ÚTERÝ 27. ledna STŘEDA 28. ledna SV. TOMÁŠ AKVINSKÝ, KNĚZ A UČITEL CÍRKVE ČTVRTEK 29. ledna 1. TÝDNE V MEZIDOBÍ SV. ANDĚLA MERICI, PANNA ČTVRTEK PÁTEK 30. ledna SOBOTA 31. ledna PÁTEK 1. TÝDNE V MEZIDOBÍ NEDĚLE 1. února 4. NEDĚLE V MEZIDOBÍ SV. JAN BOSCO, KNĚZ PRAVIDELNÁ MĚSÍČNÍ SBÍRKA FARNOST ÚMYSL MŠE SV. PUSTIMĚŘ za +Marii ŠKAŘOUPKOVOU, dva syny a dar zdraví pro rodinu 8.00 za + Milana RYŠÁNKA, DRYSICE dvoje rodiče a švagrovou 9.30 PODIVICE za dar zdraví a Boží požehnání pro rodinu KROMBHOLZOVU 11.00 za + Anežku BENÍČKOVOU, PUSTIMĚŘ manžela, živou a + rodinu 17.00 BENÍČKOVU a BĚLÁNKOVU PODIVICE za + Jana KUČERU, živou a + rodinu BLAŽKOVU a duše v oč. 8.00 DRYSICE za Vojtěšku SLAVÍKOVOU, manžela, vnuka, rodiče a sourozence 17.00 za + rodinu ČEJKOVU, PUSTIMĚŘ dar zdraví a Boží požehnání 17.00 pro živou rodinu za živou a zemřelou rodinu PUSTIMĚŘ BENÍČKOVU a ZELENKOVU 17.00 PODIVICE za děti a mládež ve farnostech Podivice, Pustiměř a Drysice 8.00 za + rodiče SMEJKALOVY, PUSTIMĚŘ ZABLOUDILOVY a Boží 8.00 požehnání pro rodinu za + Jana KLUDÁKA, DRYSICE manželku, rodiče a sourozence 9.30 PODIVICE za + Marii VAVERKOVOU, rodiče a sourozence 11.00 ÚMYSLY APOŠTOLÁTU MODLITBY NA MĚSÍC LEDEN 1. Za vyznavače různých náboženství a za všechny lidi dobré vůle, aby společně usilovali o mír ve světě. 2. Za řeholníky a řeholnice, aby v tomto roce, který je věnován zasvěcenému životu, znovu objevili radost z následování Krista a s horlivostí se věnovali službě chudým. 3. Abychom plně, se vší moudrostí a duchovním pochopením poznali Boží vůli. FARNÍ INFORMÁTOR, XXI. ročník, týdeník pro vnitřní potřebu farností PUSTIMĚŘ, DRYSICE, PODIVICE (tel.+záznam. 517356351, GSM: 723593106; mail: josef.benicek@seznam.cz). Vychází každou neděli díky Božímu požehnání, mému namáhání a vašemu finančnímu přispívání. Na mě pamatujte v modlitbě a na svůj příspěvek u pokladny v kostele Příspěvky na Farní Informátor označené (resp. na účet farnosti u ČS a.s., Vyškov, č.ú.: 1560129309/0800), neb bez toho, jak každý nepochybně ví, by letošní ročník mohl být i poslední. Tisk: MORAVIATISK spol s r.o.; tisk 1ks = 20,-Kč/ks.. Ve formátu pdf na http://www.pustimer-farnost.cz.

POŘAD BOHOSLUŽEB: 1. - 8. února 2015 DEN LITURGIE FARNOST PUSTIMĚŘ 8.00 ÚMYSL MŠE SV. za + rodiče SMEJKALOVY, ZABLOUDILOVY a Boží požehnání pro rodinu za + Jana KLUDÁKA, manželku, rodiče a sourozence za + Marii VAVERKOVOU, rodiče a sourozence za živé a +kněze a řeholnice a za nová duchovní povolání za +Františka SLAVÍKA, manželku, vnuka, rodiče a sourozence za živou a zemřelou rodinu ŘÍHOVU za dar zdraví a Boží požehnání pro nemocné a trpící DRYSICE 9.30 PRAVIDELNÁ PODIVICE MĚSÍČNÍ SBÍRKA 11.00 PODIVICE SVÁTEK 8.00 UVEDENÍ PÁNĚ PONDĚLÍ DRYSICE D O C H R Á M U (Hromnice) 2. února 15.30 KAPLE SV. ANNY: PUSTIMĚŘ ŽEHNÁNÍ SVÍCÍ A PRŮVOD 17.00 SV. BLAŽEJ, BISKUP A MUČ. ÚTERÝ PODIVICE SVATOBLAŽEJSKÉ POŽEHNÁNÍ 3. února 8.00 STŘEDA STŘEDA DRYSICE na úmysl dárce 4. TÝDNE V MEZIDOBÍ 4. února 17.00 SV. AGÁTA, ČTVRTEK za + Aloisii a Jaroslava PUSTIMĚŘ PANNA A MUČEDNICE 5. února ROZEHNALOVY 17.00 SV. PAVEL MIKI A DRUH., M. PUSTIMĚŘ za + Ferdinanda POSPÍŠILA, PÁTEK PRVNÍ PÁTEK V MĚSÍCI 6. února dvoje rodiče, živou a + rodinu 17.00 SOBOTNÍ PAMÁTKA SOBOTA za farnosti Podivice, PODIVICE P ANNY M ARIE 7. února Pustiměř a Drysice 8.00 na poděkování Pánu Bohu PUSTIMĚŘ s prosbou o Boží požehnání 8.00 za + Emanuela KNAPA, NEDĚLE 3. NEDĚLE DRYSICE manželku a duše v očistci 8. února V MEZIDOBÍ 9.30 za + Otakara DRAGONA, PODIVICE živou a zemřelou rodinu 11.00 ŠÉNOVU a DRAGONOVU NEDĚLE 1. února 4. NEDĚLE V MEZIDOBÍ ÚMYSLY APOŠTOLÁTU MODLITBY NA MĚSÍC ÚNOR 1. Za vězně, zejména mladé, aby měli možnost vrátit se k důstojnému životu. 2. Za manžele, kteří žijí odděleně, aby v rámci křesťanského společenství nacházeli přijetí a podporu. 3. Za ty, kdo stojí před důležitým životním rozhodnutím, aby byli provázeni světlem Ducha Svatého. DENNÍ MODLITBA APOŠTOLÁTU MODLITBY Nebeský Otče, kladu před tebe celý dnešní den a ve spojení se tvým Synem, který ve mši svaté neustále zpřítomňuje svou oběť za záchranu světa, ti v něm nabízím své modlitby, práce, utrpení i radosti. Duch svatý, který vedl Ježíše, ať je i mým průvodcem a dává mi sílu svědčit o tvé lásce. Spolu s Pannou Marií, Matkou našeho Pána a Matkou církve to všechno přináším jako svou nepatrnou oběť zvláště na úmysly Svatého otce.

FARNÍ INFORMÁTOR 4. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 1. ÚNORA 2015 Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu! Nezatvrzujte svá srdce! V synagoze v Kafarnau - Peregrinatio ad Fontes Salutis, Izrael, 26. února 2013. MODLITBA VĚŘÍCÍCH K: Bratři a sestry, prosme Otce, aby hojně posílal své Církvi proroky a nám aby dal sílu naslouchat jejich slovům a uvádět je ve skutek: L: PROSÍME TĚ, VYSLYŠ NÁS. Za papeže Františka, aby v hojnosti přinášel světlo a dary Ducha svatého všem národům. Za ty, kdo mají v Církvi úkol hlásat Pánovo Slovo, aby dokázali být rozhodní v odmítání hříchu, ale vstřícní k růstu a dospívání Božího lidu. Za pokoj a mír na Ukrajině, v Iráku, Sýrii, Nigérii a všude, kde zuří války a nepokoje. Za ty, kdo upadli do vin či omylů, aby se jim dostalo pomoci v návratu k pravdě. Za pokřtěné, aby odpověď na tíživou situaci světa nehledali v dění kolem sebe, ale naslouchali Božímu slovu a tak poznali prorocké poslání, které jim svěřila Prozřetelnost. Za věrné zemřelé, ať se na nich zjeví tvá sláva. K: Otče, ty vzbuzuješ v Církvi odvahu a svěžest mládí, stejně jako prozíravost a moudrost stáří: dej, ať ve slovech proroků slyšíme výzvu k obnově a obrácení, a v rozvážnosti moudrých odkaz na věrnost a tradici. Skrze Krista našeho Pána. L: Amen.

LITURGICKÉ TEXTY 3. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 1. ČTENÍ JONÁŠ 3,1-5.10 Čtení z knihy proroka Jonáše. Hospodin oslovil Jonáše: Vstaň, jdi do velikého města Ninive a volej tam, co ti ukládám. Jonáš tedy vstal a šel do Ninive podle Hospodinova rozkazu. Ninive bylo veliké město před Bohem, tři dny se jím muselo procházet. Jonáš začal procházet městem první den a volal: Ještě čtyřicet dní a Ninive bude vyvráceno! Ninivští obyvatelé však uvěřili Bohu, vyhlásili půst, oblékli se v žínice, velcí i malí. Když Bůh viděl, co učinili, že změnili své hříšné chování, smiloval se a nepřivedl na ně zkázu, kterou jim hrozil. ŽALM 25 Ukaž mi své cesty, Hospodine, a pouč mě o svých stezkách. Veď mě ve své pravdě a uč mě, neboť ty jsi Bůh, můj spasitel. Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování, na své milosrdenství, které trvá věčně. Pamatuj na mě ve svém milosrdenství pro svou dobrotivost, Hospodine! Hospodin je dobrý a dokonalý, proto ukazuje hříšníkům cestu. Pokorné vede k správnému jednání, pokorné učí své cestě. 2. ČTENÍ 1 KOR 7,29-31 Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům. Říkám, bratři, toto: Čas je krátký. Proto ti, kdo mají manželku, ať žijí, jako by ji neměli, a ti, kdo pláčou, jako by neplakali, a ti, kdo se radují, jako by se neradovali, a ti, kdo kupují, jako by jim nemělo zůstat nic, a ti, kdo užívají tohoto světa, jako by ho neužívali, neboť tento viditelný svět pomíjí. EVANGELIUM MK 1,14-20 Slova svatého evangelia podle Marka. Když byl Jan (Křtitel) uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu. Když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak loví v moři; byli totiž rybáři. Ježíš jim řekl: Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí. Ihned nechali sítě a následovali ho. Když popošel o něco dále, uviděl Zebedeova syna Jakuba a jeho bratra Jana, jak na lodi spravují sítě; a hned je povolal. Zanechali svého otce Zebedea s pomocníky na lodi a odešli za ním. 3

Slova, která jsem vám mluvil, jsou duch a život (Jan 6,63) SLOVO + P. FRANTIŠKA BENÍČKA Život - stálý proces růstu Svatý Tomáš Morus, kancléř anglického krále Jindřicha VIII. byl odsouzen na smrt pro věrnost katolické víře. Král totiž přestal žít se svou zákonitou manželkou Kateřinou Aragonskou a vzal si dvorní dámu, Annu Boleynovou. Kancléř však nechtěl uznat hříšný králův poměr za manželství a rovněž nechtěl uznat krále za hlavu anglické církve. Proto byl vězně v Toweru a pak odsouzen na smrt. Král se nejdříve pokusil mučením zlomit odpor svého kancléře, v celé zemi velmi oblíbeného. Poslal k němu i jeho nejmilejší dceru Markétu, aby ho přiměla ke změně smýšlení. A nakonec před rozsudkem smrti přišla k němu do vězení manželka a se slzami v očích ho prosila, aby ustoupil a zachránil sebe i rodinu. Tomáš se jí klidně zeptal: Řekni mi, jak dlouho ještě spolu můžeme žít? Žena říká: Ještě aspoň dvacet let! Vidíš, odpovídá manžel, - kdybys byla řekla aspoň tisíc let, to by stálo za to. Ale kvůli dvaceti rokům mám zaprodat věčnost? A Tomáš Morus šel klidně na smrt. Tak moudře smýšlel tento velký lord a světec Anglie, vědom si slov, která jsme slyšeli v druhém čtení - čas je krátký, proto ti, kdo mají manželku, jako by ji neměli... tento viditelný svět pomíjí. Žijeme pro věčnost a to je, bratři a sestry, hlavní myšlenka 3. neděle během roku, kterou prožíváme. Chceme si totiž připomenout, že celá věčnost závisí na tomto jediném pozemském životě. Žádný jiný život už před námi není. Co uděláme teď je rozhodující, na tom nejvíce záleží. Vzpomeňme na onoho perského krále, který si zavolal tři nejmoudřejší lidi ze svého království a ptal se jich, co je na světě nehorší. První říká: nejhorší na světě je nemoc. Druhý praví: nejhorší na světě je zestárnout. Třetí po dlouhém uvažování odpověděl: nejhroznější je, když člověk stojí před smrtí a má za sebou promrhaný život. Ano, to je skutečně nejhroznější. A my chceme samozřejmě tomu předejít. Co máme dělat? Na to jasně odpovídá Pán Ježíš: Obraťte se a věřte evangeliu. Slova pro nás velmi dobře známá. Ale kolik je těch, kdo je skutečně přijímají. Stává se, že i věřící křesťané dost často nevěří evangeliu, ale věří, že budou žít ještě další život, věří kartářkám, horoskopům a všelijakým jiným hloupostem, ale nevěří Kristu. Položme si všichni otázku: komu vlastně věříme? Vždyť je tolik lidí, kteří věří osudu, penězům, kariéře, vědeckému pokroku, sami sobě anebo nikomu a ničemu. Věřím skutečně Kristu? Dokážu říci: Ano, Pane, věřím Ti, protože Ty máš slova věčného života. A nejenom slovy, ale také životem? 4

Myslím, že dnes je pro nás velmi aktuální příběh o Jonášovi. Něco jsme slyšeli v 1. čtení. Já bych předeslal celý jeho životní příběh, díky kterému můžeme i lépe pochopit ten krátký úryvek prvního čtení. Jonáš byl prorokem, tedy člověkem, kterého si Bůh vybral k tomu, aby svému lidu sděloval svou vůli. Byl tedy prostředníkem mezi Bohem a lidmi. Bůh po něm požaduje, aby šel do Asýrie, konkrétně do města Ninive, kde žili téměř samí pohané, a vyzýval je k pokání. Jonáš ovšem nechtěl. Zdálo se mu zbytečné tam jít, nejen že by ho lidé neposlechli, ale ještě by se mu vysmáli tak uvažoval ve svém srdci; navíc jako žid byl přesvědčen, že by tito pohané měli zmizet z povrchu země. Proto vstupuje na taršíšskou loď a chce se úkolu zříci. Na moři však začne bouře, loď se potápí a nakonec všichni přijdou na to, že hlavní příčinou je Jonáš, který utíká před Bohem. Hodí ho tedy přes palubu a bouře utichne. Jonáš je tři dny v útrobách velryby, která ho vyvrhne na zem. Jonáš opět slyší stejná slova jako předtím: jdi do Ninive. Jonáš poslechl, ale neochotně.. Nechápe, proč by se měl Bůh smilovat nad pohany, namísto aby je ztrestal a vyhladil z povrchu země. Jeho kázání však má úspěch. Ninivané se obrátili a Bůh upustil od trestu, kterým je chtěl přivést na správnou cestu. Z tohoto příběhu si můžeme, bratři a sestry, odnést tři důležitá poučení: 1) Před Bohem neutečeš. Jonáš je toho jasným důkazem. Pro nás bychom to mohli říci spíše tak, že před povinnostmi neutečeme. Lidé utíkají z pohodlnosti a lenosti před svými povinnostmi tím, že se utápějí v alkoholu a drogách, aby zapomněli na své úkoly, ale bohužel tím jen ztrácejí čas. Povinnosti zůstávají a musejí se řešit. Chtějme znovu a lépe plnit to, co od nás Bůh očekává. 2) Chceš-li změnit svět, změň nejprve sám sebe. Druhé poučení je také velmi důležité. Jonáš byl příčinou bouře na moři, velké úzkosti cestujících, ale když řekl já jsem to zavinil, všechno se změnilo. A to je výzva i pro nás. Chceš-li změnit svět, změň nejprve sám sebe. Ale zase, jaká je realita? Lidé poukazují na druhé. Proč já bych se měl měnit, když ten či onen žije tak či onak? Nebo proč já bych měl být jiný, když farář o tom pěkně mluví, ale skutek utek? Bratři a sestry, to jsou jen výmluvy. Toho bratra či sestru, i toho kněze, stejně i tebe bude nakonec hodnotit Bůh, a tam už nepomohou výmluvy na toho či onoho. 3) Stále znova začínat. Třetí skutečností je, že máme stále začínat znova. Náš život je stálým procesem růstu. I Jonáš po důkladném poučení přestál svou životní krizi. Chceme si připomenout, že denně začínáme svou zkoušku víry. Musíme o to bojovat, nic nám nespadne do klína samo sebou. Každodenní zápas o svou víru musíme podstupovat, ať chceme nebo nechceme. Uznat své chyby a denně s nimi zápolit je skutečnost, kterou máme denně prožívat. Bez boje není vítězství. A tak, bratři a sestry, bojujme, protože víme, že čas je krátký, před námi je věčnost a ta závisí na tom, jak prožíváme každý okamžik svého života. Phil Bosmans píše: Každý den je třeba udělat tečku, obrátit list a začít znovu. Amen. 5

6 LITURGICKÉ TEXTY 4. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 1. ČTENÍ DEUTERONOMIUM 18,15-20 Čtení z páté knihy Mojžíšovy. Mojžíš řekl lidu: Hospodin, tvůj Bůh, ti vzbudí proroka, jako jsem já, z tvého středu, z tvých bratrů, toho budete poslouchat. To jsi právě žádal od Hospodina, svého Boha, na Chorebu v den shromáždění, když jsi říkal: Nemohu už slyšet hlas Hospodina, svého Boha, nemohu se už dívat na tento veliký oheň, abych nezemřel. Hospodin mi tehdy řekl: Správně mluví. Vzbudím jim proroka, jako jsi ty, ze středu jejich bratrů a vložím svoje slova v jeho ústa a sdělí jim vše, co mu poručím. Kdo by však neposlechl mých slov, která bude mluvit ve jménu mém, toho poženu k zodpovědnosti. Prorok, který by se opovážil mým jménem říkat, co jsem mu neporučil, nebo který by mluvil ve jménu jiných bohů, takový prorok musí zemřít! ŽALM 95 Pojďme, jásejme Hospodinu, oslavujme Skálu své spásy, předstupme před něho s chvalozpěvy a písněmi mu zajásejme! Pojďme, padněme, klaňme se, poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! Neboť on je náš Bůh a my jsme lid, který pase, stádce vedené jeho rukou. Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, jako tehdy v Masse na poušti, kde mě dráždili vaši otcové, zkoušeli mě, ač viděli mé činy. 2. ČTENÍ 1 KOR 7,32-35 Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům. Bratři, rád bych, abyste byli bez starostí. Kdo nemá manželku, stará se o věci Páně, jak by se líbil Pánu. Ale kdo je ženatý, stará se o věci světské, jak by se líbil manželce, a je rozdělen. A žena nevdaná a panna se stará o věci Páně, aby byla svatá na těle i na duši. Ale když se provdá, stará se o věci světské, jak by se líbila muži. To však říkám ve vašem zájmu, ne abych na vás hodil smyčku, ale abych vás vedl k počestnosti a k nerušené oddanosti Pánu. EVANGELIUM MK 1,21-28 Slova svatého evangelia podle Marka. V městě Kafarnau vstoupil Ježíš v sobotu do synagógy a učil. Žasli nad jeho učením, protože je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako učitelé Zákona. V jejich synagóze byl právě člověk posedlý nečistým duchem. Začal křičet: Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský! Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi: Svatý Boží! Ale Ježíš mu (to) přísně zakázal: Mlč a vyjdi z něho! Nečistý duch posedlým zalomcoval a s velkým křikem z něho vyšel. Všichni užasli a ptali se jeden druhého: Co je to? Nové učení - a s takovou mocí! I nečistým duchům poroučí, a poslouchají ho! A pověst o něm se hned roznesla všude po celém galilejském kraji.

Slova, která jsem vám mluvil, jsou duch a život (Jan 6,63) SLOVO + P. FRANTIŠKA BENÍČKA Jít za Kristem Každý člověk má svůj vzor nebi ideál. Je to určitě dobré když máme před sebou někoho, kdo nás motivuje k lepším výkonům, jak ve svém povolání, tak v duchovním životě. Zvláště mladí trpí na různé plakáty herců, sportovců, zpěváků a umělců, kterými zaplňují své pokoje. Pro nás věřící je jediný dokonalý příklad Ježíš Kristus a po něm všichni svatí, kteří dokázali buď jako mučedníci nebo vyznavači jedinečným a hrdinským způsobem žít Boží Slovo. Pán Ježíš se vždy v evangeliu představuje jako dokonalý vzor, v každém úryvku evangelia nás motivuje k správnému jednání podle jeho příkladu. Všimněme si dnes několika jeho vlastností. Za prvé Pán Ježíš je mocný: lidé žasli nad jeho učením, protože učil jako ten, kdo má moc, ne jako učitelé zákona. Tato moc se jasně ukázala, když vyhnal zlého ducha z posedlého člověka. Nebyl to jediný případ setkání Ježíše se zlým duchem. Kromě dalších lidí bojoval s pokušitelem na poušti 40 dní před svým veřejným vystoupením. Ďábel však byl vždy bezmocný. My sami svádíme boj s pokušeními všeho druhu. Modlíme se v modlitbě Páně: neuveď nás v pokušení, neboli dej nám, Pane, sílu, abychom zůstali v klidu a nešli za tím, co nás láká ke zlému. Příčina a pramen každého hříchu je špatná myšlenka, říká Origenes, ale teprve až s ní člověk souhlasí, stává se hříchem. Představy a nápady se nám kolem hlavy rojí jako včely, ale nemáme se nad nimi rozčilovat. Přehodnocujme své myšlenky, nejděme hned za nimi, ale zvažujme, k čemu nás vedou, zda-li k dobru nebo ke zlu. A jsme-li pokoušeni ke zlému, vzývejme Pána: Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou hříšným. Přesto se nám vždy nepodaří vyhrát. Pokušení jsou na denním pořádku vítězství však jen zřídka, píše sv. Tomáš Akvinský. Ovšem Ježíš je vždy silnější a mocnější než pokušení či hřích, a proto s ním vždy zvítězíme. Není tedy nikdy důvod k rezignaci, ale vždy k radosti. Druhá vlastnost Ježíšova je, že je svatý. Tato výzva platí i pro nás - buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec, říká Pán Ježíš. Svatý je ten, kdo se odpoutává od hříchu a žije podle evangelia dává dobrý příklad. Svatý František Saleský říká, že gram dobrého příkladu znamená víc než metrák slov. Římané měli přísloví: Verba movent, exempla trahunt slova hýbají příklady táhnou. Nemusíme nikomu říkat já jsem věřící nebo křesťan. Třetí vlastností, kterou u Pána Ježíše pozorujeme je dobrota. Pomáhá všem lidem uzdravuje posedlého, křísí mrtvou dceru Jairovu, mládence z Naimu či Lazara, zachraňuje situaci v Galilejské Káně, tiší bouři na jezeře a nikdy neřekl nikomu, že nemá čas. 7

Najděme si i my čas pro děti, pro výpomoc manželce v domácnosti, pro návštěvu nemocného či staršího souseda. A konečně, všichni můžeme rozdávat radost: nic nás to nestojí a udělá to radost každému. A tak i my na to mysleme. Úsměv nejen zkrášluje tvář, ale potěší smutné, povzbudí váhavé a malomyslné, dodá odvahu bázlivým. Smutný svatý, žádný svatý. A tak kéž i my napodobujeme svého Mistra a Pána a jsme světlem a solí tohoto světa zářivým příkladem v rodině, na pracovišti i ve farnosti. Amen. Nemocná země (zamyšlení J. E.Tomáše kardinála Špidlíka, SI, čestného občana Pustiměře) Naše země je nemocná, prohlásili zástupci národů na světové konferenci v Johannesburgu r. 2002, když sečetli počet katastrof v poslední době a znečištění vzduchu i vody. Ten výraz nemocná země je příhodný. Je nemocný, kdo ztrácí moc, kterou má. Podle Bible stvořil Bůh zemi jako rajskou zahradu, ve které našel člověk všechno, co potřeboval k životu. U Otců církve čteme přirovnání země k připravenému stolu s jídlem k hostině, ke které je pozván člověk. V Johannesburgu promítali naopak filmové záběry beznadějných pouští, vyschlé půdy, kde hladem umírající lidé hledají trochu vody a jídla přivezeného z jiných šťastnějších končin. Jak tato skutečnost odpovídá obrazu vykreslenému v Bibli? Ekologové se Biblí nezabývají. Staví se k nemoci země podobně jako k nemocem tělesným, tj. především chemicky. Při slabosti těla se lékaři ptají, které látky se mu nedostávají, anebo kterých má tělo škodlivý přebytek. Nedostačující se hledí doplnit léky, přebývající se hledí omezit dietou. O něco podobného se chtějí pokusit při léčení země. Nedostatek vody by se dal nahradit jejím umělým převodem ze zemí, kde jí je nadbytek. Bylo by pro denní techniku těžké vybudovat velká potrubí ze Sibiře do Afriky? Asi ne. Horší je to s předepsanou dietou: omezit vypuštění otravných plynů do vzduchu. Ale to znamená omezit industrii, k tomu pak se státy nemíní zavázat. Ale nechme, ať o tom uvažují a rozhodují Spojené národy! Nás zajímá otázka z hlubšího stanoviska. I v tělesném léčení si uvědomujeme, že se nedá všecko řešit jenom chemicky. Mnoho nemocí má docela zřejmě duševní příčinu. Nejsou ojedinělé případy, kde se vidí názorně, že někdo např. začal trpět rakovinou, když ho stihla duševní trápení v rodině a v práci. Ke zdravému životu patří zdravé trávení. Jak špatně tráví ten, koho stihá zármutek za zármutkem. Tato obecná zkušenost nás vede k dalšímu stupni úvahy, a to ve smyslu biblickém. Písmo, dřív než mluví o nemocech tělesných, začíná u nemocí duše. Ta je při síle, když může plně rozvinout své osobní vztahy k ostatním lidem, především však k Bohu. Jejich 8

narušením onemocní. To pak se stalo už brzy po stvoření člověka. Jeho duše tím podlehla nebezpečné nákaze. Tato zlá epidemie se začala odrážet v těle a je první příčinou jeho neduh. Proto v evangeliu Ježíš nejdříve odpouští hříchy a pak uzdravuje tělesné choroby. Tam, kde vidí, že se navrátila plná důvěra v Boha, bývá nemocný propuštěn s odkazem: Jdi, tvá víra tě uzdravila (srov. např. Mt 9,22). Uzdravená duše uzdravila tělo. Ale co je vlastně tělo člověka? Kde začíná a kde končí? My, kteří jsme dnes zvyklí na analytické myšlení, měříme tělo podle rozměrů, podle výšky, váhy. Za těmi rozměry už začíná něco jiného, svět, o kterém si myslíme že je nám cizí, že se nás netýká. Ale víme přitom dobře, že to není pravda. Vždyť v každém okamžiku cítíme, jak jsme závislí na počasí, na zimě, na přírodní pohodě a na katastrofách. Právem proto mnozí myslitelé považují vnější svět za prodloužení lidského těla. Závislost je tu však dvojstranná. Vnější svět má vliv na nás, ale i my máme vliv na vnější svět. Čteme o tom už v počátečních kapitolách bible. Hříchem onemocněla duše člověka. Proto řekl Bůh ženě: Velice rozmnožím tvé trápení a bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení (Gn 3,16). Ale k tomu hned je přidán dodatek pro muže: Kvůli tobě nechť je země prokleta, po celý život z ní budeš jíst v trápení, vydá ti jenom trní a bodláčí (Gn 3,17). Hříchem je tedy země prokleta. Odkud jsou zemětřesení, potopy, suchost podnebí atd. Sv. Bazil odpovídá jednoznačně: Je to následek hříchů, jinak bychom obviňovali Stvořitele, že špatně udělal své dílo. Ale je tu i opak: vykoupení Kristovo očišťuje zemi. Na ikonách seslání Ducha sv. je dole pod apoštoly vymalován žalář a v něm je osoba v purpurovém plášti s korunou na hlavě. Je to král Kosmos, Vesmír. On také čekal na příchod Ducha Božího, aby se mohl vrátit ke své původní rajské podobě. Životopisy starých poustevníků to osvětlují názornými příběhy. Mnich, který se duchovně plně očistil, nachází nový poměr k přírodě. Divoká zvířata, kterých se původně bál, jako lvi a hadi, mu slouží. Je to známý motiv i ze života sv. Františka z Assisi, který uzavřel smlouvu s vlkem. Ruský sv. Serafin Sarovský měl divokého medvěda, který mu přinášel med, když chtěl pohostit návštěvníky. Není naším úmyslem zjišťovat, co je tu skutečná zpráva a co je rys legendární. Hlavní myšlenka však zůstává: člověk je povolán, aby svým čistým životem očišťoval zemi. Tato povinnost, míní Solověv, by měla předcházet otázku sociální a je neoddělitelná od snahy spasit duši: Jak bychom se mohli spasit my sami, nespasí-li se nakonec celý svět Tato povinnost člověka k vesmíru se shrnuje v těchto bodech. Nejdříve je potřeba zemi očistit od následků hříchu. To je negativní stránka. Té odpovídá povinnost pozitivní: posvětit zemi. Způsobem mimořádným se to děje ve svátostech. Kněžská modlitba posvětí křestní vodu tak, aby očišťovala duši, denní chléb se v eucharistii stává chlebem věčného života. Stává se dokonce tělem Kristovým, a to je předzvěst budoucího věku, kdy má být Bůh ve všem a ve všech (1 Kor 15,28). V tomto smyslu Solověv načrtnul vývoj vesmíru. Probíhá ve čtyřech fázích. První byla od stvoření první hmoty až do objevení první živé buňky na zemi. Druhá fáze byla od prvního života až k prvnímu člověku. Třetí fáze byla od prvního člověka ž k člověku Bohu, ke Kristu. My žijeme ve fázi čtvrté, která znamená vývoj od Krista až ke Kristu kosmickému, k oslavení celého vesmíru. Tyto myšlenky jsou jistě užitečné dnes, kdy se ekologové bojí o osud naší země. My křesťané máme k tomu problému co říci z hlediska duchovního. Nesmíme zapomenout, že jsme spolustvořiteli se Stvořitelem nebe a země. Hleďme své poslání konat věrně! 9

PAPEŽ FRANTIŠEK NA SRÍ LANCE A FILIPÍNÁCH Po pěti měsících od apoštolské cesty do Jižní Koreje se papež František vrací do Asie a stejně jako před dvaceti lety Jan Pavel II. spojuje do jediné cesty návštěvu dvou zemí, ve kterých na tomto světadílu žije nejvyšší počet katolíků. Třináctého ledna v devět hodin ráno místního času zahájil svůj pobyt na Srí Lance, který potrvá dva dny. Jak sdělil tiskový mluvčí Svatého stolce, téměř desetihodinový let do srílanského hlavního města Kolombo proběhl klidně. Na palubě speciálu italských aerolinek O. Lombardi Svatému otci představil novinářský doprovod. Začínáme druhou asijskou cestu, která je pro vás zatím nejdelší, co do počtu dní a kilometrů. Je tu 76 novinářů, přičemž výjimečný je počet Filipínců, kterých je 14. To něco vypovídá o očekávání na Filipínách. Jako vždy zastupujeme řadu zemí a různá média. Bohužel dva francouzští kolegové z deníků Le Figaro a Le Monde z rozhodnutí jejich ředitelství zůstali ve Francii, jinak by nás bylo o dva více. Papež František odpověděl krátkým pozdravem a poté procházel uličkou letadla a osobně zdravil všechny členy novinářského doprovodu. Na mezinárodním letišti Bandaranaike v hlavním srílanském městě očekávali Petrova nástupce církevní představitelé (kard. Malcolm Ranjith, arcibiskup Kolomba a předseda Srílanské biskupské konference spolu s apoštolským nunciem, arcibiskupem Pierrem Nguyên van Totem) a nedávno zvolený prezident Srílanské socialistické demokratické republiky, pan Maithripala Sirisena. Jak zmínil v úvodu svého projevu, papežova návštěva pro něj má zvláštní osobní význam. Poskytuje mu totiž možnost přijmout papežské požehnání v samém počátku úředního období. Srílanský prezident poté zmínil návštěvu Jana Pavla II., která se konala v dějinné chvíli poznamenané terorismem a chaosem, zatímco dnes, jak řekl, na ostrově vládne mír a prosperita. Dále upozornil na pokračující proces dialogu, zejména mezináboženského, a národního smíření, který papežova návštěva podporuje. A konečně poděkoval za kanonizaci prvního srílanského světce Josepha Vaze, která je poctou celému národu. Dlouho jsem se těšil na tuto návštěvu a na tyto dny...", byla první slova papeže Františka na půdě Srí Lanky: 10

Pane prezidente, vážení představitelé vlády, eminence, excelence, drazí přátelé! Díky za vaše vřelé přijetí. Dlouho jsem se těšil na tuto návštěvu Srí Lanky a na tyto dny, které společně strávíme. Srí Lanka je pro svoje přírodní krásy známa jako perla Indického oceánu. Především je však tento ostrov znám vřelostí a rozmanitým bohatstvím svých kulturních a náboženských tradic. Pane prezidente, blahopřeji vám ke zvolení na toto zodpovědné místo. Zdravím vážené členy vlády a občanské představitele, kteří nás poctili svojí účastí. Obzvláštní vděčnost pociťuji za účast náboženských představitelů, kteří mají v životě této země významnou roli. A pochopitelně děkuji věřícím, členům sboru, jakož i mnoha dalším lidem, jejichž přičiněním se mohla uskutečnit moje návštěva. Srdečné díky všem za vaši laskavost a přívětivost. Moje návštěva na Srí Lance je především pastorační. Jako univerzální pastýř katolické církve jsem se přišel setkat s katolíky tohoto ostrova, povzbudit je a také se spolu s nimi modlit. Ústředním bodem programu mojí návštěvy bude kanonizace bl. Josefa Vaze, jehož příklad křesťanské lásky a úcty ke každému člověku bez ohledu na etnikum či náboženské vyznání nás dodnes stále inspiruje a učí. Svojí návštěvou však chci také vyjádřit lásku a péči církve o všechny obyvatele Srí Lanky a utvrdit katolické společenství v aktivní účasti na životě zdejší společnosti. Stálou tragédií našeho světa zůstává skutečnost, že mnohá společenství proti sobě vedou válku. Neschopnost smířit staré i nové odlišnosti a spory vedla ke vzniku etnických a náboženských napětí nezřídka provázených výbuchy násilí. Po mnoho let prožívala Srí Lanka hrůzy občanského konfliktu a nyní se snaží upevnit mír a zahojit rány oněch let. Není to snadný úkol překonat hořké dědictví nespravedlností, nevraživosti a nedůvěry, jež za sebou tento konflikt zanechal. Lze to uskutečnit pouze tak, že zlo bude překonáno dobrem (srv. Řím 12,21) a budou se pěstovat ctnosti, které podporují smíření, solidaritu a pokoj. Uzdravující proces dále vyžaduje zahrnutí snahy o pravdu, nikoli s cílem otevírat staré rány, ale spíše jako nezbytného prostředku k umožnění jejich uzdravení, spravedlnosti a jednotě. Drazí přátelé, jsem přesvědčen, že stoupenci různých náboženských tradic mají hrát podstatnou roli v delikátním procesu smíření a rekonstrukce, který v této zemi probíhá. Ke zdaru tohoto procesu je zapotřebí, aby spolupracovali všichni členové společnosti a všichni měli hlas. Všichni musí mít svobodu vyjádřit svoje starosti, svoje potřeby, svoje očekávání a svoje obavy. Především však musí být připraveni vzájemně se přijímat, respektovat legitimní odlišnosti a učit se žít jako jedna rodina. Pokaždé když si lidé 11

pokorně a otevřeně naslouchají, vyjdou najevo společné hodnoty a očekávání. Na rozdílnost už se nehledí jako na hrozbu, ale jako na zdroj obohacení. Cesta ke spravedlnosti, smíření a sociální harmonii se tak ukáže ještě zřetelněji. V tomto smyslu musí velké dílo obnovy zahrnovat zdokonalení infrastruktury a dostupnost materiálních potřeb, ale také a především prosazování lidské důstojnosti, úctu k právům člověka a plné přijetí každého člena společnosti. Přeji politickým, náboženským a kulturním představitelům Srí Lanky, aby vážením každého svého slova a skutku k dobru a ozdravení, které odtud plyne, přispívali k trvalému materiálnímu a duchovnímu pokroku lidu Srí Lanky. Pane prezidente, drazí přátelé, ještě jednou vám děkuji za vaše uvítání. Kéž jsou tyto dny, které spolu strávíme, prostoupeny přátelstvím, dialogem a solidaritou. Vyprošuji hojné Boží požehnání Srí Lance, perle Indického oceánu, a modlím se, aby zazářila její krása ku prospěchu prosperity a pokoje všech jejích obyvatel. První vlaštovkou zmiňovaného procesu národního smíření po třicetileté občanské válce byl pěvecký sbor, který zpěvy v sinhálštině, tamilštině, angličtině a latině doprovázel uvítací ceremoniál na letišti. Sjeli se do něj mladí lidé ve věku 16-25 let ze všech částí ostrova, které hudebně připravovali katoličtí kněží a řeholnice. Ačkoli v hlavním městě působí několik profesionálních těles, rozhodli se organizátoři cesty pro obdobnou iniciativu, která snad poprvé v dějinách ostrova sdružila Sinhálce a Tamily ve zpěvu k Boží poctě. Podle mluvčího arcibiskupství v Kolombu se místní církev snažila při organizaci návštěvy o co nejvyšší jednoduchost a strohost, kupříkladu nevydala peníze na jakoukoliv výzdobu. Velice dekorativní byl ovšem samotný zástup asi tří set tisíc lidí, který lemoval 28 km cesty z letiště do centra hlavního města. Vynikaly v něm skupinky buddhistických mnichů, kteří zdravili papeže projíždějícího v papamobilu, ale také sloni ve slavnostních postrojích na znamení úcty k příchozímu hostu. Nečekané množství vítajících Srílančanů způsobilo první změnu v plánovaném programu kvůli více než hodinovému zpoždění se papež František odebral ihned k odpočinku na apoštolskou nunciaturu. Na původně plánovaném setkání s biskupy v budově arcibiskupství Svatého otce zastoupil kard. státní sekretář Pietro Parolin. Petrův nástupce nicméně přijal Srílanskou biskupskou konferenci poměrně nedávno vloni v květnu při její návštěvě ad limina. 12

Prvním bodem papežova odpoledního programu byla zdvořilostní návštěva hlavy státu v prezidentském paláci. Do zlaté návštěvní knihy tu papež vepsal: Prosím o Boží dary odvahy, moudrosti a rozlišování pro ty, kteří slouží milovanému srílanskému lidu. V zemi, kde jsou katolíci co do počtu (7%) na čtvrtém místě za nejrozšířenějším buddhismem (70%), hinduismem (13%) a islámem (10%), nemohlo v programu papežské návštěvy chybět mezináboženské setkání. Konalo se dnes vpodvečer v kongresovém sále BMICH, který byl vybudován Čínskou lidovou republikou počátkem 70. let. Kromě kongresového sálu pro tisíc osob je v budově také studijní centrum, knihovna, výstaviště, hotel a banka. Historicky prvním náboženstvím byl na Srí Lance hinduismus, polyteistické náboženství, jehož stoupenců je dnes na ostrově jen o polovinu více než křesťanů. První buddhisté přišli na Srí Lanku ve 3. století před Kristem a patřili ke škole zvané théraváda, což je původní forma buddhismu, která kromě Srí Lanky zakořenila také v Thajsku, Laosu, Kambodži a Barmě. Její stoupenci dnes tvoří většinu obyvatelstva tohoto ostrova. Zdejší křesťanství se tradičně vztahuje k apoštolu Tomášovi, který měl na ostrov přijít z indické Keraly v prvním století. Přítomnost křesťanů zde skutečně dosvědčuje misionář a cestovatel Odorik z Pordenone, italský františkán českého původu zvaný také Oldřich z Furlánska nebo Oldřich Čech, který krátce navštívil Srí Lanku v roce 1322. Františkánští misionáři sem přišli roku 1517 a v roce 1542 přijal křesťanskou víru zdejší sinhálský král Dharmapala. Do tohoto historického kontextu patří také královský výnos z roku 1694, kdy zdejší panovník Keerthi Srí Rajasinghe povolil šíření křesťanství o. Juanovi Sylveirovi z řádu oratoriánů sv. Filipa Neriho. Islám se na ostrově šířil do 16. století, do příchodu františkánských misionářů. Dnešní mezináboženské setkání Petrova nástupce s představiteli všech náboženství Srí Lanky zahrnovalo kromě promluv představitelů jednotlivých náboženství také jejich krátké náboženské obřady či požehnání. Po představitelích hlavních tří náboženství se ujal slova papež František, který pronesl podle svého zvyku krátkou promluvu. Vyšel v ní z deklarace Druhého vatikánského koncilu o poměru církve k nekřesťanským náboženstvím, kde církev prohlašuje, že»neodmítá nic, co je v těchto náboženstvích pravdivé a svaté. S upřímnou vážností se dívá na jejich způsoby chování a života, pravidla a nauky«(nostra aetate, 2): 13

Drazí přátelé, děkuji vám za možnost účastnit se tohoto setkání, na kterém se mimo jiné sešly čtyři největší náboženské komunity, jež jsou integrující součástí života na Srí Lance: buddhismus, hinduismus, islám a křesťanství. Děkuji vám za vaši účast i za vaše vřelé přijetí. Děkuji také těm, kteří sem přinesli modlitby a požehnání, děkuji zvláště biskupovi Klétovi Chandrasiri Pererovi a ctihodnému Vigithasiriovi Niyngoda Therovi za jejich laskavá slova. Přišel jsem na Srí Lanku ve stopách svých předchůdců, papeže Pavla VI. a Jana Pavla II., abych ukázal, jak veliká je láska a starost katolické církve o Srí Lanku. Považuji za velikou milost, že mohu navštívit místní katolickou obec, utvrdit ji ve víře v Krista, modlit se spolu s ní a sdílet její radosti a soužení. A stejně tak je pro mne milost, že mohu být s vámi všemi, muži i ženami těchto velikých náboženských tradic, kteří s námi sdílíte touhu po moudrosti, pravdě a svatosti. Na Druhém vatikánském koncilu katolická církev deklarovala svoji hlubokou a trvalou úctu k ostatním náboženstvím. Prohlásila, že neodmítá nic, co je v těchto náboženstvích pravdivé a svaté. S upřímnou vážností se dívá na jejich způsoby chování a života, pravidla a nauky (Nostra aetate, 2). Chci potvrdit tento upřímný respekt církve vůči vám, vašim tradicím a vaší víře. A v tomto duchu úcty chce katolická církev spolupracovat s vámi a se všemi lidmi dobré vůle na prosperitě všech obyvatelů Srí Lanky. Doufám, že moje návštěva pomůže povzbudit a prohloubit různé formy mezináboženské a ekumenické spolupráce, jež byla zahájena v minulých letech. Tyto chvályhodné iniciativy poskytly příležitost k dialogu, který je bytostně důležitý, máme-li se vzájemně poznat, chápat a respektovat. Zkušenost však učí, že má-li být takový dialog a setkání účinné, musí se zakládat na plné a ryzí prezentaci našich přesvědčení. Takový dialog samozřejmě ukáže, jak se různí naše víra, tradice i praktiky. Nicméně, budeme-li poctiví při prezentaci svých přesvědčení, budeme s to jasněji nahlédnout to, co máme společné. Nové cesty se otevírají ve vzájemné úctě, spolupráci a také přátelství. Tyto pozitivní kroky v mezináboženských a ekumenických vztazích nabývají zvláštního a naléhavého významu na Srí Lance. Dlouhé roky byli muži a ženy této země oběťmi občanské války a násilí. Dnes je zapotřebí uzdravení a jednota, nikoli další konflikty a rozdělení. Podporovat uzdravení a jednotu je zajisté ušlechtilý závazek každého, komu leží na srdci dobro země a celé lidské rodiny. Doufám, že mezináboženská a ekumenická spolupráce ukáže, že k harmonickému životu bratří a sester není zapotřebí, aby muži a ženy opomíjeli svoji etnickou či náboženskou identitu. Kolika způsoby jen mohou stoupenci různých náboženství uskutečňovat tuto službu! Kolik jen existuje potřeb, které zaopatřuje balzám bratrské solidarity! Myslím zejména na materiální a duchovní potřeby chudých, domorodců a těch, kteří toužebně očekávají slovo útěchy a naděje. Myslím zde také na četné rodiny, které oplakávají ztrátu svých drahých. Mnoho lidí dobré vůle v tento historický okamžik vašeho národa usiluje o obnovu mravních základů celé společnosti! Kéž rostoucí duch spolupráce mezi představiteli různých náboženských komunit umožní dát výraz snaze učinit smíření všech obyvatel Srí Lanky středem veškerého úsilí o obnovu společnosti a jejích institucí. Dobro míru 14

vyžaduje, aby náboženská vyznání nebyla zneužívána k násilí nebo válce. Musíme být zřetelní a nedvojznační, když vybízíme své komunity, aby v životě plnily pravidla mírumilovného soužití, jež existují v každém náboženství, a odsuzovaly násilné skutky, pokud k nim dojde. Drazí přátelé, děkuji vám znovu za velkorysé přijetí a za vaši pozornost. Kéž toto bratrské setkání utvrdí nás všechny v harmonickém životě, abychom šířili požehnání pokoje. Na druhý den papežova pobytu na Srí Lance vyhlásila místní vláda volno. V převážně buddhistické zemi zůstaly uzavřeny všechny školy a státní instituce. Vstřícné gesto hostitelské země jen potvrzuje nebývalé kladné přijetí, jakého se tu papeži jako představiteli menšinového náboženství dostává. První dojem je velice dobrý a papež navýsost spokojený, shrnul události včerejšího prvního dne apoštolské cesty vatikánský tiskový mluvčí. O. Federico Lombardi ještě poznamenal na okraj úterního mezináboženského setkání: Jeden z organizátorů mi připomněl, že při návštěvě Jana Pavla II. se mezináboženské setkání nevydařilo, protože nepřišli buddhisté. V zemi, kde buddhisté tvoří 70 procent populace, bez nich nemá mezináboženský dialog smysl. Tentokrát z více než tisíce shromážděných bylo 600 buddhistických mnichů. Někteří se dokonce dostavili za katolickými biskupy, aby dostali pozvánku na toto setkání. Všeobecně se tu říká, že buddhisty upoutala papežova osobnost, jeho františkánský styl, hodnoty. Jeho svědectví víry je důvěryhodné a pravdivé, a to přitahuje. Jako mimořádnou milost prožívají papežskou návštěvu místní katolíci. Naši farníci se svými dětmi i nemocnými stojí podél ulic, kterými papež projíždí, a čekají na jeho požehnání, vysvětluje O. Anselm Shiran, farář v Colombu. Vědí, že papeže uvidí pouze jednou za život. Neslyšíme o něm v rádiu ani v televizi, pouze z vyprávění kněží, dodává. Možná také z tohoto důvodu se první účastníci dnešní papežské bohoslužby spojené s kanonizací utábořili v místě jejího dějiště už od úterního poledne. Tisíce lidí v pětihektarovém městském parku Galle Face Green nocovaly a nemálo se jich dostavilo z indického státu Goa, odkud nový světec pocházel. Prostor vyhrazený pro půl milionu lidí však nedostačoval a mnozí příchozí proto kanonizační mši sledovali z přilehlého pobřeží Indického oceánu. Svatořečení oratoriána Josefa Vaze přichází dvacet let po jeho beatifikaci, kterou na témže místě slavil Jan Pavel II., a otevírá jubilejní rok Kongregace oratoriánů sv. Filipa Neriho, která si letos připomíná pět století 15

od narození svého zakladatele. Papež František v úvodu své homilie přiblížil život nového světce, který vymezují data 1651 až 1711. Všechny končiny země uzří spásu našeho Boha (Iz 52,10). Toto velkolepé proroctví jsme slyšeli v dnešním prvním čtení. Izaiáš předpovídá hlásání evangelia Ježíše Krista ve všech končinách světa. Toto proroctví má zvláštní význam pro nás, kteří slavíme kanonizaci velkého misionáře evangelia svatého Josefa Vaze. Jako četní další misionáři v dějinách církve odpověděl na pokyn zmrtvýchvstalého Pána získávat za učedníky všechny národy (srv. Mt 28,19). Svými slovy, ale především příkladem svého života vedl lid této země k víře, která nám zjednává dědictví ve společenství všech posvěcených (Sk 20,32). Ve svatém Josefovi spatřujeme výmluvné svědectví dobroty a lásky Boží k lidu Sri Lanky. Shledáváme v něm však také podnět k vytrvalosti na cestě evangelia, k růstu nás samotných ve svatosti a k dosvědčování evangelního poselství o smíření, kterému věnoval svůj život. Oratoriánský kněz, svatý Josef Vaz se narodil v Goa a přijel do této země podnícen misionářskou horlivostí a velkou láskou ke zdejšímu lidu. Vzhledem k náboženskému pronásledování se oblékal jako žebrák a svoji kněžskou službu mezi věřícími plnil potajmu, často v noci. Jeho úsilí dodávalo duchovní a mravní sílu sužovanému katolickému obyvatelstvu. Měl v sobě obzvláštní touhu sloužit nemocným a trpícím. Jeho službu mezi nemocnými během epidemie neštovic ve městě Kandy si král vážil natolik, že mu udělil větší svobodu k jejímu konání. Z města Kandy se pak mohl vydat do dalších oblastí ostrova. Zcela se odevzdal misionářské práci a v devětapadesáti letech zemřel vyčerpáním v pověsti svatosti. Svatý Josef Vaz je nadále příkladem a učitelem z mnoha důvodů, ale chtěl bych se soustředit na tři. Předně byl příkladným knězem. Dnes jsou zde s námi mnozí kněží, řeholníci a řeholnice, kteří byli jako Josef Vaz zasvěceni ke službě Božímu evangeliu a bližnímu. Vybízím každého z vás, abyste hleděli na svatého Josefa jako bezpečného vůdce. On nás učí vycházet na periferie, aby Ježíš Kristus byl poznán a milován všude. On je také příkladem trpělivého snášení útrap kvůli evangeliu, poslušnosti k představeným a laskavé péče o Boží církev (srv.sk 20,28). Stejně jako my žil v době rychlých a hlubokých přeměn. Katolíci byli menšinou, často uvnitř rozdělenou. Z vnějšku docházelo k projevům nevraživosti, ba pronásledování. Poněvadž však byl neustále v modlitbě spojen s 16

ukřižovaným Pánem, dovedl se stát pro všechny obyvatele živou ikonou milosrdné a smírné lásky Boží. Za druhé nám svatý Josef ukázal význam překonávání náboženských rozdělení ve službě míru. Jeho nerozdělená láska k Bohu jej otevřela lásce k bližnímu; zasvětil svoji službu potřebným, komukoli a kdekoli. Jeho příklad nadále inspiruje církev na Sri Lance, takže ráda a velkodušně slouží všem členům společnosti. Bez rozdílu ras, kréda, kmenové příslušnosti, společenského postavení nebo náboženství slouží prostřednictvím škol, nemocnic, klinik a mnoha jiných charitativních děl. Nežádá nic jiného než svobodu pokračovat ve svém poslání. Náboženská svoboda je základním lidským právem. Každý jedinec, sám nebo společně s jinými, musí mít svobodu hledat pravdu, otevřeně vyjadřovat svoje náboženské přesvědčení bez výhrůžek nebo vnějšího donucování. Život Josefa Vaze nás učí, že opravdové uctívání Boha nevede k diskriminaci, nenávisti a násilí, nýbrž k úctě vůči posvátnosti života, důstojnosti a svobodě druhých a k láskyplné snaze o blaho všech. Svatý Josef nám nakonec dává příklad misionářské horlivosti. Přestože přišel na Cejlon pečovat a podporovat katolickou obec, dosáhl svojí evangelní láskou ke všem. Opustil svůj dům, svoji rodinu, potěchu svých rodných míst a odpověděl na povolání odjet a mluvit o Kristu všude, kam přišel. Svatý Josef uměl nabízet pravdu a krásu evangelia v multináboženském kontextu s úctou, oddaností, vytrvalostí a pokorou. Toto je i dnes cesta Ježíšových učedníků. Jsme povoláni vycházet k druhým se stejnou horlivostí, se stejnou odvahou svatého Josefa, ale také s jeho vnímavostí, s jeho úctou a s jeho touhou sdílet s nimi slova Boží milosti (srv. Sk 20,32), která mají moc pozvedat. Jsme povoláni být učedníky-misionáři. Drazí bratři a sestry, modlím se, aby podle příkladu svatého Josefa Vaze křesťané této země mohli být utvrzováni ve víře a ještě více přispívat k míru, spravedlnosti a smíření v srílanské společnosti. To od vás očekává Kristus. Toto vás učí svatý Josef. To od vás žádá církev. Všechny vás svěřuji přímluvě našeho nového světce, abyste v jednotě s celou církví roztroušenou po světě, mohli zpívat Pánu píseň novou a hlásat jeho slávu do všech končin země, neboť Hospodin je veliký a velmi hodný chvály (srv. Žl 96,1-4). Amen. V závěru mše svaté arcibiskup arcidiecéze Colombo, kard. Ranjith, Petrovu nástupci předal dar srílanské církve. Šek ve výši 70 tisíc dolarů, který je výnosem nedělních mešních sbírek, doprovodil cejlonský kardinál slovy: Jsme chudá církev, prosím však, abyste přijal tento obnos na papežskou charitu. Svatý otec František naopak srílanské církvi věnoval repliku dokumentu, kterým panovník v královstí Kandy, Keerthi Sri Rajasinghe, povoloval sinhálským poddaným konverzi z buddhismu ke křesťanství. Odpoledne se papež František vydal z hlavního města do 250 km vzdáleného Madhu, kam jej spolu s nejbližším doprovodem dopravily vrtulníky Srílanského vojenského letectva. Madhu je národní mariánská svatyně, k níž se váží počátky křesťanství tohoto 17

ostrova, ale také pohnuté osudy jeho obyvatel z nedávné doby. Historie svatyně Naší Paní z Madhu sahá do roku 1544, kdy se sem uchýlili před pronásledováním první zdejší křesťané. Roku 1583 zde byl postaven kostel a historické prameny poprvé zmiňují zdejší milostnou sošku Naší Paní z Madhu. Dnešní budova svatyně pochází z konce 19. století. Mariánská svatyně je poutním místem katolíků obou zdejších národností Tamilů i Sinhálců, ale nezřídka bývá navštěvována i ostatními obyvateli jiných náboženských vyznání zdejšího ostrova. Na Srí Lance, jejíž rozloha je o něco menší než Česká republika, žije přes 21 milionů lidí. Od osmdesátých letech minulého až do prvního desetiletí tohoto století byl tento ostrov dějištěm násilného konfliktu mezi Tamily a Sinhálci. Ve válce, která se skončila roku 2009 úplným dobytím území tamilských vzbouřenců, bylo zabito přibližně 100 tisíc lidí. Území asi 160 hektarů kolem mariánské svatyně Madhu se stalo uprchlickým táborem. Biskupům Srí Lanky se v devadesátých letech podařilo prohlásit jej za demilitarizovanou zónu, kterou uznávaly obě válčící strany a v níž našly útočiště desítky tisíc uprchlíků. Svatyně byla znovu otevřena poutníkům až v roce 2010. Jan Pavel II. sem v roce 1995 během své návštěvy na Srí Lance nemohl zavítat. Letos zde proto věřící mohli přivítat Petrova nástupce poprvé. Papeže Františka zde očekávalo přibližně půl milionu věřících, z nichž mnozí sem přišli s ještě nezacelenými ranami z třicet let trvající občanské války. To se mocně odrazilo na zdejší usebrané atmosféře. Bohoslužba slova, které v mariánské svatyni předsedal papež František, byla uvedena čtením třech blahoslavenství z Matoušova evangelia určených plačícím, tvůrcům pokoje a pronásledovaným pro spravedlnost. Papež František ve své promluvě řekl: Drazí bratři a sestry, nacházíme se v příbytku naší Matky. Ona nás vítá ve svém domě. Ve svatyni Naší Paní z Madhu se každý poutník může cítit doma, protože tady nás Maria uvádí do přítomnosti svého Syna Ježíše. Sem přicházejí Srílančané, Tamilové i Sinhálci, jako členové jedné rodiny. Marii svěřují svoje radosti a bolesti, svoje naděje i potřeby. Tady v jejím domě se cítí bezpeční. Vědí, že je jim nablízku Bůh, vnímají Jeho lásku, poznávají jemnocit Jeho milosrdenství. Dnes jsou tady rodiny, které zakusily nezměrné utrpení v dlouhém konfliktu drásajícímu srdce Sri Lanky. Mnoho lidí z jihu i severu bylo v době hrůzného násilí a krveprolití těchto let zabito. Žádný Srílančan nesmí zapomenout na tragické události, které se pojí k tomuto místu, anebo na onen smutný den, kdy ctěná mariánská soška, pocházející z dob příchodu prvních křesťanů na Srí Lanku, byla ze svatyně odnesena pryč. Matka Boží s vámi však byla stále. Ona je Matkou každého příbytku, každé raněné rodiny, všech kdo se snaží vrátit k mírumilovnému soužití. Dnes jí děkujeme za ochranu 18