JANOVY LISTY. 1., 2. a 3. list Janův STUDIJNÍ BIBLE21

JANOVY LISTY 1., 2. a 3. list Janův STUDIJNÍ BIBLE21

1. LIST JANŮV Zatímco Janovo evangelium popisuje, jak Ježíš přišel na tento svět nabídnout nám věčný život, 1. Janův list nás ujišťuje, že pokud věříme v Ježíše Krista, Božího Syna, pak tento věčný život skutečně máme. Janovo evangelium vypráví, jak Ježíš přišel zjevit Otce; Janův list ukazuje, jak s ním můžeme žít v důvěrném vztahu. V evangeliu Jan říká, že Ježíš dává každému znovuzrozenému člověku Ducha svatého; v listu potom vysvětluje, jak se nechat Duchem vést v každodenním životě. Janovo evangelium povzbuzuje Ježíšovy učedníky, aby zachovali duchovní jednotu ve vzájemné lásce; Janův list pak přibližuje, co to znamená prakticky. ČASOVÁ OSA Velikonoce, r. 30 nebo 35 Ježíšovo ukřižování do r. 68 Apoštolové opouštějí Jeruzalém kolem r. 70 Apoštol Jan se usazuje v Malé Asii 90. léta 1. stol. Sepsání Janova evangelia 60. nebo 90. léta Sepsání knihy Zjevení konec 90. let Sepsání Janových listů kolem r. 100 Apoštol (nebo presbyter) Jan umírá v Efesu r. 100 130 Papias biskupem v Hierapoli Filipy Amfipolis Apollonie Tesalonika Dion Beroa Eg Larisa ejs ké mo Delfy ře Korint Athény Kenchreje Sparta Sp Spar part par rta rt ta 0 Dobový kontext Jan a ostatní učedníci byli pravděpodobně nuceni opustit Jeruzalém, a to nejpozději v roce 68, ne-li dříve. Pronásledování církve sílilo a římská armáda obléhala Jeruzalém. O něco později (zřejmě po roce 70) Jan doputoval do římské provincie Asie (v dnešním západním Turecku) a rozvinul úspěšnou misii, zejména mezi pohany. Někdy před rokem 90 sepsal pro ty, kteří na základě jeho učení uvěřili, své evangelium. Nedlouho poté někteří lidé křesťanské společenství opustili a vytvořili konkurenční skupinu. Šlo o heretiky, kteří šířili učení později označované jako gnosticismus (z řeckého slova gnósis, poznání). Popírali, že Ježíš byl Bohem, který přišel v těle (viz 4:1 3). Tím, že opustili společenství apoštolů, prokázali, že vlastně nikdy ke křesťanům nepatřili (2:18 19). Protože však jejich učení zanechalo stopy v myslích věřících, napsal Jan tento dopis, aby všechny nejasnosti vysvětlil, navrátil věřící k základům křesťanského života a posílil jejich víru. Další herezi, kterou Jan vyvracel, šířil gnostik Kérinthos (cca 100). Ten učil, že Ježíš se nenarodil z panny, THRÁKIE ale byl obyčejným člověkem, synem Byzantium Josefa a Marie. Byl pouze spravedchalcedon livější, prozíravější a moudřejší než Via Eg n atia jiní. Kérinthos tvrdil, že na Ježíše při Nicea křtu sestoupil Kristus v podobě Kyzikos holubice, již seslal Nejvyšší Vládce ; Ježíš se pak k němu začal hlásit jako Troas k Otci a konat zázraky. Nakonec Assos MYSIE Kristus člověka Ježíše opustil; JePergamon žíš (ale nikoli Kristus ) trpěl a vstal Mityléna A S z mrtvých, zatímco Kristus zůstal Thyatiry I E utrpením nedotčen, neboť byl dusardy chovní bytostí. Kérinthovu herezi Jan Smyrna Filadelfie výslovně vyvrací v 5:5 8. Hierapolis EFES Jan napsal svůj list, aby povzbudil Laodikea věřící v římské provincii Asii k pevkolosy Milét nému postoji v Kristu. Zároveň v něm PATMOS PA ATM AT A TMO OS OS Knidos 150 km Patara Geografický kontext 1. Janova listu, 90. léta 1. stol. Apoštol či presbyter Jan žil v EFESU v římské provincii Asie. Napsal tři listy církevním obcím v Asii.

kritizuje ty, kdo opustili apoštolské učení. Tento první list byl rozeslán církvím, o které Jan pečoval, někdy v letech 85 90 (šlo i o církve zmíněné ve Zj 1:11). Shrnutí Jan zdůrazňoval, že křesťané musejí zůstat věrní Ježíšovým apoštolům těm, kdo následovali Ježíše během jeho pozemského života a osobně ho znali. To křesťany ochrání od falešných učení a herezí. Jan vyzývá své čtenáře: 1. aby skrze věrné společenství s apoštoly zůstávali ve společenství s Bohem, 2. aby vyznávali své hříchy Bohu, a tak poznávali Ježíše Krista jako svého přímluvce, 3. aby ctili Ježíše Krista jako Slovo života a Božího Syna, 4. aby milovali Boha, který je láska, a aby milovali ostatní křesťany, 5. aby zůstávali v Kristu, následovali ho a očišťovali se od světských žádostí, 6. aby poznávali Boha osobně a skrze Ducha docházeli k porozumění pravdě, 7. aby s pomocí Ducha rozpoznávali falešná učení, 8. aby se radovali z věčného života. Autorství Podle mnoha současných odborníků není autorem těchto listů apoštol Jan, ale jiný křesťanský starší (presbyter) téhož jména. Svůj názor opírají o citát Papia (biskupa v Hierapoli v provincii Asii, kolem r. 100 130), který hovoří o apoštolu Janovi a později o presbyteru Janovi (viz Eusebius Pamphili, Církevní dějiny III.40). Řada konzervativních badatelů ale zastává názor, OBSAH 1:1 4 Prolog 1:5 2:11 Život ve světle 2:12 3:10 Život v pravdě 3:11 4:21 Život v lásce 5:1 17 Život ve víře 5:18 21 Epilog že jde o jednu a tutéž osobu (sr. 2J 1; 3J 1). Janovo evangelium a tyto tři listy mají totiž podobný literární styl. Apoštol Jan Ježíše osobně znal a byl jedním z jeho prvních následovníků. V evangeliu sám sebe označuje jako učedníka, kterého Ježíš miloval ( J 13:23; 19:26; 20:2; 21:7,20). Jako jeden z dvanácti apoštolů byl Ježíšovým blízkým přítelem. Autor listů zdůrazňuje, že byl očitým svědkem Ježíšova života (viz 1:1 4) podobně jako autor evangelia ( J 1:14; 19:35). Autor 1. Janova listu prohlašuje, že osobně slyšel a viděl věčné Slovo, které se stalo tělem, a dotýkal se jej (1:1 4). Význam a zvěst 1. list Janův volně navazuje na Janovo evangelium. V evangeliu čteme, že Ježíšovým posláním bylo zjevit Boha Otce a uvést věřící do jednoty s Otcem a Synem skrze Ducha. 1. list Janův klade důraz na každodenní život v Boží blízkosti, což se projeví i ve vztazích s ostatními členy křesťanského společenství. Lásku k Bohu prokazujeme tím, že milujeme jedni druhé. Toto nové přikázání jsme dostali přímo od Ježíše ( J 13:34 35; 15:12,17) a Jan je v listech často opakuje (1J 2:7 8; 3:11,23; 4:21; 2J 1:5 6). Bůh je láska; ti, kdo jej znají, proto mají milovat druhé (1J 4:7 8). Milovat druhé ovšem neznamená přijímat vše, co říkají nebo co učí falešní učitelé. V církvích, které se oddělily od apoštolské tradice, někteří kazatelé popírali, že Ježíš byl Kristus, jednorozený Boží Syn, nebo že přišel v lidském těle. Takové, kteří popírají pravé lidství nebo plné božství Ježíše Krista, 1. Janův list označuje za antikristy. Důrazně varuje před těmito heretiky, kteří brání křesťanům ve skutečném společenství s Kristovými apoštoly. Z dějin je zřejmé, že do církve během staletí pronikala různá heretická hnutí. Je tedy třeba mít se na pozoru před naukami, které jsou v rozporu s učením Ježíše Krista. Vodítky k rozpoznání pravdy nám mají být Boží slovo a Duch svatý. Symbolikou světla a tmy vstupuje 1. Jan do různých tradic. Na motiv světla často narážíme v textech o Stvoření a Vykoupení (Gn 1; Iz 45:5 7; Iz 60:19; Zj 21:23). Jde tu o souhrn dobrého konání Hospodina a tím i o smysl života a zjevení. WOLFGANG BAUR První, druhý a třetí list Janův (2001), s. 31 K DALŠÍMU STUDIU WOLFGANG BAUR První, druhý a třetí list Janův. Malý stuttgartský komentář (2001) JAN HEJČL Tři listy miláčka Páně (1932) DAVID JACKMAN Janovy dopisy. Poselství Bible pro dnešní svět (1993) JAROSLAV KUBOVÝ Pozvání k společenství s Bohem i lidmi: Zamyšlení nad první epištolou Janovou (1978)

1. JAN 1:1 38 Prolog (1:1 4) Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, co jsme pozorovali, čeho jsme se vlastníma rukama dotýkali o Slovu života: 2 Ten život byl zjeven, my jsme jej viděli a svědčíme o něm. Zvěstujeme vám věčný život, který byl u Otce a byl nám zjeven. 3 Zvěstujeme vám, co jsme viděli a slyšeli, abyste i vy měli spolu s námi podíl na společenství, které máme s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem. 4 Toto píšeme, aby naše radost byla dokonalá. Život ve světle (1:5 2:11) Bůh je světlo 5 Toto je poselství, které jsme slyšeli od něj a které vám předáváme: Bůh je světlo a není v něm žádná tma. 6 Říkáme-li, že s ním máme společenství, a přitom žijeme ve tmě, lžeme a nežijeme v pravdě. 7 Žijeme-li však ve světle, jako je on ve světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu. 8 Říkáme-li, že žádný hřích nemáme, klameme sami sebe a není v nás pravda. 9 Když ale své hříchy vyznáváme, Bůh je věrný a spravedlivý odpustí 1:1 J 1:1,4,14 1J 4:14 Zj 1:2 1:2 J 1:1 4; 19:35; 20:30 31 1:4 J 15:11; 16:24 1:5 J 1:9; 8:12 1Tm 6:16 1:6 J 3:19 21 2K 6:14 1:7 Ef 5:8 9 1:9 Ž 32:5 Př 28:13 Mt 26:28 1:1 4 Tento poetický prolog připomíná prolog k Janovu evangeliu (viz J 1:1 18). co jsme: V celém prologu jsou použita slovesa v první osobě množného čísla ( my ). Vztahují se na Jana a ostatní apoštoly a možná také na další očité svědky Ježíšova působení, kteří skrze něj zakusili osobní společenství s Bohem. Jan teď jako zástupce apoštolů zve čtenáře, aby se k tomuto společenství připojili. 1:1 od počátku: Odkaz na první slova Janova evangelia ( J 1:1) a první slova Bible (Gn 1:1). Ježíš byl jako Boží slovo v jednotě s Bohem od věčnosti ( J 8:58). Když přišel v těle ( J 1:14), apoštolové ho viděli a dotýkali se ho. Ujištění, že se Slova života (sr. J 1:1,2,14) skutečně dotýkali, je důležité. Raně křesťanské hereze, zejména gnosticismus a doketismus, popíraly, že Kristus byl skutečným člověkem (viz 4:2 3). Ježíš, Boží Syn, je vtělením neviditelného Boha a dárcem věčného života ( J 1:1 4; Ko 2:9; Žd 1:1 3). 1:2 život: Řecký termín zóé se v janovských spisech používá k označení věčného Božího života ( J 1:4; 3:14 16; 5:24 26; 6:47 58; 10:10,28; 11:25; 17:2 3; 20:31; 1J 1:1 2; 2:25; 3:14 15; 5:11 13). Bůh, který je zdrojem tohoto života, jej v Kristu zpřístupňuje každému, kdo v něj uvěří. byl zjeven: Bůh se v Kristu stal člověkem, aby se dal lidem poznat ( J 1:14; Ko 1:26; 1Tm 3:16; 1J 4:2). 1:3 co jsme viděli: autor znovu zdůrazňuje autoritu očitého svědectví apoštolů (sr. L 1:2; 24:48; Sk 1:8,21,22; 10:39 41; 2Pt 1:16,18). společenství, které máme: Ježíš s apoštoly sdílel svůj příklad, své učení a svého Ducha; tak je uvedl do společenství s Otcem i Synem ( J 14:20; 17:20 23; 20:21 22). abyste i vy měli podíl: Každý věřící je zván do stejně plného vztahu s Bohem, jaký měli skrze Krista a jeho Ducha apoštolové. Do tohoto společenství vstupujeme spolu s apoštoly a těmi, kdo uvěřili skrze jejich svědectví. 1:4 naše radost: Podle některých rukopisů vaše radost. 1:5 2:6 Zde se Jan zaměřuje na první hledisko života ve společenství s Bohem. Žít ve světle znamená být si vědom vlastních hříchů a opouštět je (sr. Ef 5:8 14) v plné jistotě, že Ježíš je naší dokonalou smírnou obětí a naším přímluvcem u Boha (Ř 8:34; Žd 7:26 27). 1:5 Bůh je světlo: V janovských spisech pojem světlo odkazuje na Boží charakter a jeho zjevení v osobě Ježíše Krista. Toto světlo přináší lidem život a zároveň odhaluje temnotu hříchu (viz J 1:4 9; 3:19 21; 8:12; 9:5; 12:35 36, 46; 1J 1:6 8; 2:8 10; Zj 21:24 25; 22:5; sr. Gn 1:3 4). 1:6 Zde Jan poprvé polemizuje s tvrzením heretiků, kteří se oddělili od apoštolského společenství, a tak žili ve tmě. Prohlašovali, že mají společenství s Bohem, ale jejich jednání nedosvědčovalo Boží charakter. Ježíš kdysi varoval své učedníky, aby se jejich vnitřní světlo nestalo tmou (Mt 6:23). Právě to se stalo falešným učitelům, kteří se považovali za osvícené, ale jejich domnělé osvícení jim zatemnilo mysl. Tvrdili, že mají duchovní spojení s Bohem, a přitom odmítali společenství s apoštoly, kteří Boha skutečně viděli v těle. 1:7 Život ve světle se projevuje společenstvím s ostatními křesťany. Tehdy jsme součástí Božího lidu nové smlouvy, očištěného od každého hříchu nikoli skrze krev obětních zvířat, ale dokonalou obětí Božího Syna (viz Mt 26:28; J 6:53 56; Sk 20:28; Ř 5:9; Ef 1:7; Žd 9:11 28; 1Pt 1:18 19). 1:8 Říkáme-li, že žádný hřích nemáme: Druhý blud spočíval v tvrzení heretiků, že jsou díky svému vyššímu duchovnímu poznání povzneseni nad jakoukoli hříšnost. Dokud ale žijeme v tomto světě, nevyhnutelně hřešíme (Mt 18:21; Ř 7:14 25; Jk 3:2). 1:9 Pokud své hříchy neskrýváme, ale vyznáváme, vynášíme je ze tmy do světla v jistotě, že Bůh splní svá zaslíbení, dokonale nám odpustí a očistí nás skrze krev svého Syna (viz pozn. k 1:7).

39 1. JAN 2:12 2:1 Ř 8:34 1Tm 2:5 Žd 7:25; 9:24 2:2 J 1:29; Ř 3:25 Žd 2:17; 1J 4:10 2:3 1J 3:22,24 2:5 J 14:21,23 1J 3:24; 4:13; 5:2 2:6 Mt 11:29 J 13:15 1Pt 2:21 2:7 J 13:34 1J 2:24; 3:11 2J 1:5 6 2:8 J 1:9; 13:34 Ř 13:12 Ef 5:8 1Te 5:5 2:9 1J 3:10,15 16 2:10 Ř 14:13 2:11 J 12:35 2K 4:4 2Pt 1:9 1J 2:9; 3:15 2:12 1K 6:11 nám naše hříchy a očistí nás od každé nepravosti. 10 Říkáme-li, že jsme nehřešili, děláme z něj lháře a jeho slovo v nás není. Žít jako on Toto vám píšu, moji drazí, abyste nehřešili. Kdyby někdo zhřešil, máme 2 u Otce přímluvce, Ježíše Krista, toho Spravedlivého. 2 On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za celý svět. 3 Jak můžeme vědět, že ho známe? Podle toho, zda dodržujeme jeho přikázání. 4 Kdo říká: Znám ho, a přitom se nechová podle jeho přikázání, ten je lhář a není v něm pravda. 5 Kdo ale zachovává jeho slovo, v tom se láska k Bohu opravdu naplnila. Podle toho se pozná, zda jsme v něm. 6 Kdo říká, že v něm zůstává, musí žít, jako žil on. Nové přikázání 7 Nepíšu vám, milovaní, žádné nové přikázání, ale to staré, které jste měli od počátku je to ono staré přikázání, to slovo, které jste slýchali od počátku. 8 To, co vám píšu, je však zároveň nové přikázání, neboť se naplňuje v něm i ve vás. Tma pomíjí a pravé světlo už svítí. 9 Kdo říká, že je ve světle, a přitom nenávidí bratra, je až dosud ve tmě. 10 Kdo miluje bratra, zůstává ve světle a nikomu není kamenem úrazu. 11 Kdo ale bratra nenávidí, zůstává ve tmě. Chodí tmou a neví, kam jde, neboť mu oči zaslepila tma. Život v pravdě (2:12 3:10) Zvítězili jste 12 Píšu vám, drazí, že jsou vám pro jeho jméno odpuštěny hříchy. 1:10 Říkáme-li, že jsme nehřešili, děláme z něj lháře: Bible opakovaně dosvědčuje, že všichni lidé jsou hříšní (Ž 14:3; 53:4; Kaz 7:20; Ř 3:9 23; 5:12). 2:1 abyste nehřešili: Žít ve světle (1:5 7) znamená především odvrátit se od hříchu, který je jedním z klíčových janovských pojmů (slova hřích a hřešit se v listu objevují celkem 27krát). Kdyby někdo zhřešil: I když se věřící hříchu vyhýbá, přesto každý někdy zhřeší (viz pozn. k 1:8). Tehdy má své hříchy otevřeně vyznávat Bohu, neboť Kristus je náš přímluvce (řecky paraklétos, dosl. ten, kdo je povolán stát při nás, tj. utěšitel, zastánce či obhájce; viz Ř 8:34; sr. J 14:16). Ježíše Krista, toho Spravedlivého: Ježíš žil bezhříšným životem a zemřel nevinnou smrtí za nás; proto se mohl stát naším právoplatným zástupcem, v němž se spojila Boží spravedlnost s Božím milosrdenstvím. Tím, že jej vzkřísil z mrtvých, se Bůh k Ježíši přihlásil jako ke svému Spravedlivému a tuto Ježíšovu spravedlnost skrze víru přičítá i nám (viz Iz 53:9 12; Ř 4:23 25; 1K 1:30; 2K 5:21; Žd 4:15; 7:26; 1Pt 2:22 23). 2:2 smírnou obětí: Výraz hilasmos (v NZ jen zde a 4:10) odkazuje na smírčí obřad při každoročním židovském svátku Jom kipur (viz Den smíření, s. xx; Lv 16:1 34). Kristus zemřel jako dokonalá smírčí oběť za hříchy celého světa (Ř 3:25). 2:3 6 Falešní učitelé tvrdí, že znají Krista a zůstávají v něm. Dokladem toho, že Krista skutečně známe a patříme mu, však nejsou naše prohlášení, ale praktická poslušnost jeho přikázání. Kdo zůstává v jeho Slově, v tom Boží láska roste k dokonalosti a plnosti. Takový člověk pak bude žít, jako žil on v jednotě s Bohem a v lásce k druhým. 2:7 11 Přikázání vzájemné lásky je staré, neboť je učedníci měli od počátku, od samotného Ježíše ( J 13:34 35; 15:12 17) a už předtím od Mojžíše (Lv 19:18; Mt 22:36 40). 2:8 je však zároveň nové: Kristovo přikázání položilo nový základ pro lásku jeho učedníků; Ježíš sám se jim v tom stal příkladem ( J 13:1 17). Tma a světlo: Typické janovské metafory, viz pozn. k 1:5. Kde se naplňuje Kristovo přikázání lásky, tam světlo vítězí nad tmou a nadchází nový den Božího království. 2:9 11 Dalším dokladem skutečného poznání Krista je jednota s ostatními křesťany. Jan znovu poukazuje na heretiky, kteří se kvůli přesvědčení o vlastním duchovním osvícení považují za nadřazené vůči ostatním věřícím a oddělují se od nich. Jan ve svém kontrastním vidění (viz srovnání světla a tmy) označuje tento nedostatek bratrské lásky za nenávist. 2:9 nenávidí bratra: Označení bratr je v Bibli často použito genericky (ve významu sourozenec ) pro mužské i ženské souvěrce. 2:10 kamenem úrazu: Řecké slovo skandalon znamená původně past nebo překážku na cestě, v přeneseném smyslu příčinu duchovního zakolísání či pádu. 2:12 14 V této pasáži Jan opakovaně oslovuje své adresáty, ať už jde duchovně o děti, mládence, či otce, aby jim zdůraznil svůj zájem o ně a sdělil jim záměr svého listu. 2:12 drazí: obzvlášť důvěrné oslovení (dosl. dítka ); objevuje se jen zde a v J 13:33; 1J 2:1,28; 3:7,18; 4:4; 5:21.

1. JAN 2:13 13 Píšu vám, otcové, že jste poznali Toho, který je od počátku. Píšu vám, mládenci, že jste zvítězili nad tím Zlým. 14 Napsal jsem vám, děti, že jste poznali Otce. Napsal jsem vám, otcové, že jste poznali Toho, který je od počátku. Napsal jsem vám, mládenci, že jste silní a Boží slovo ve vás zůstává a zvítězili jste nad tím Zlým. 15 Nemilujte svět ani to, co je v něm. Kdo má v lásce tento svět, nemá v sobě lásku k Otci. 16 Svět je samá touha těla, touha očí, namyšlenost života nic z toho není z Otce, vše je to ze světa. 17 Svět pomíjí tak jako jeho touhy, ale kdo plní Boží vůli, zůstává navěky. Je poslední hodina 18 Drazí, je tu poslední hodina. Slyšeli jste, že přijde Antikrist? Teď se objevila spousta antikristů, a tak víme, že je poslední hodina. 19 Odešli od nás, ale nepatřili k nám. Kdyby patřili k nám, zůstali by s námi; oni však od nás odešli, aby se ukázalo, že nikdo z nich nepatřil k nám. 20 Vy ale máte pomazání od Svatého a všichni rozumíte. 21 Nepíšu vám proto, že byste neznali pravdu, ale protože ji znáte a protože žádná lež nemá nic společného s pravdou. 22 Kdo jiný je lhář než ten, kdo popírá, že Ježíš je Mesiáš? To je ten antikrist, který zapírá Otce i Syna. 23 Žádný, kdo zapírá Syna, nemá ani Otce. Kdo však vyznává Syna, ten má i Otce. Zůstávejte v něm 24 Ať ve vás tedy zůstává, co jste slyšeli od počátku. Když ve vás zůstane, co jste slyšeli od počátku, pak i vy zůstanete v Synu a v Otci. 25 A to je to zaslíbení, které máme od něj: věčný život. 26 Tyto věci jsem vám napsal o těch, kteří vás svádějí. 27 Ve vás však zůstává to pomazání, které jste přijali od něj, a nepotřebujete, aby vás někdo poučoval. To pomazání vás učí všemu a je skutečné není to žádný klam! Jak vás naučilo, zůstávejte v něm. 28 Ano drazí, zůstávejte v něm, abychom očekávali jeho zjevení se smělou důvěrou a nemuseli se stydět, až přijde. 29 Víte přece, že on je spravedlivý. Vězte také, že každý, kdo žije spravedlivě, se narodil z něj. 40 2:13 J 1:1; 16:33 1J 1:1; 4:4; 5:18 2:14 J 1:1 2 Ef 6:10 1J 1:1 2:15 Ř 12:2 Jk 4:4 2:16 Ř 13:14 Ef 2:3 2:17 Mt 7:21 1K 7:31 Mk 3:35 2:18 Mt 24:24 1J 2:22 2:19 Sk 20:30 1K 11:19 2:22 1J 4:3 2:23 J 8:19; 17:3 2:24 2J 1:9 2:25 J 3:15; 6:40; 17:3 2:27 J 14:16,26; 16:13 1K 2:10 12 2:28 Ko 3:4 1Te 2:19 2:15 17 Tento svět: Není míněno Boží stvoření jako takové (sr. J 1:1 3; 3:16), ale hříšný systém současného věku, který leží v moci zla a staví se na odpor Bohu a jeho království přicházejícímu na zem (2:16; 3:1; 4:4; 5:19; sr. J 12:31; 15:18; Ef 6:11 12; Jk 4:4). 2:18 Antikrist je ten, kdo se staví namísto Krista, tj. osobuje si postavení, jež náleží jen Kristu (sr. 2Te 2:3 10; Zj 13:1 10). Jako vlastní jméno se v NZ objevuje pouze zde a v 4:3. spousta antikristů: V širším smyslu je antikristem každý, kdo se staví proti Kristu, když popírá, že Ježíš je Mesiáš a vtělený Bůh (2:22; 2J 1:7). 2:19 Odešli od nás: Zde Jan poprvé mluví o hereticích otevřeně a přímo. Původně patřili do církevního společenství spolu s Janem a ostatními apoštoly. Potom se ale oddělili a patrně si vytvořili vlastní, výlučné společenství založené na svém falešném učení (viz 4:1; 2J 1:7; 3J 1:9 10). nepatřili k nám: Opravdoví křesťané by zůstali ve společenství s apoštoly a zachovali by jejich učení (sr. Sk 2:41 48). 2:20 23 máte pomazání od Svatého: Bůh daroval věřícím svého Ducha (J 16:16 17; 15:26; 16:13), který jim umožňuje chápat duchovní pravdy a rozpoznat, co je v souladu s apoštolským učením (sr. Iz 61:1; Sk 10:38; 1K 2:10 13; 2K 1:21 22). 2:20 všichni: Některé rukopisy uvádějí jiný tvar zájmena: všemu. 2:22 Mesiáš: titul Božího pomazaného krále (řecky Kristus), viz Mt 16:16. antikrist: nebo Antikrist (viz pozn. k 2:18). 2:24 25 Pokud věřící odolají svodům bludařů a zůstanou věrni původnímu učení apoštolů, tehdy zůstanou v Synu a v Otci a získají věčný život (J 3:15,6,36; 6:40,47,57; 17:2 3). 2:28 29 Zůstávejte v něm: Sr. J 8:31; 15:4 7. abychom se nemuseli stydět: Společenství s Kristem chrání věřící

41 3:1 J 1:12 13; Ef 1:4 5 3:2 Ř 8:19,29; 2K 3:18 Fp 3:21 3:3 2K 7:1 3:4 Mt 7:23 3:5 J 1:29 2K 5:21 3:6 Ř 6:14 3:8 J 8:44 3:10 J 1:12 13 3:11 J 13:34; 15:12,17 2J 1:5 3:12 Gn 4:3 8 3:13 J 15:18; 17:14 3:14 J 5:24 3:15 Mt 5:21 22; J 8:44 3:16 J 13:1; 15:13 Fp 2:17; 1Te 2:8 3:17 Dt 15:7 8 Jk 2:15 17 3:18 Ř 12:9; Jk 1:22 3:19 J 18:37 3:20 J 21:17 1. JAN 3:20 Nenechte se oklamat Pohleďte, jakou láskou nás Otec zahrnul: smíme se nazývat Božími 3 dětmi a také jimi jsme! Proto nás svět nezná, že nepoznal jeho. 2 Milovaní, teď jsme Boží děti, ale ještě se neukázalo, co budeme. Víme však, že až se ukáže, budeme podobní jemu, neboť ho uvidíme tak, jak je. 3 Každý, kdo k němu upíná tuto naději, usiluje být čistý, jako je čistý on. 4 Každý, kdo páchá hřích, páchá zločin, vždyť hřích je zločin! 5 Víte, že on se ukázal, aby naše hříchy sňal, a v něm žádný hřích není. 6 Kdo v něm zůstává, tedy nehřeší, ale kdo hřeší, ten ho neviděl ani nepoznal. 7 Nenechte se nikým oklamat, drazí. Kdo žije spravedlivě, je spravedlivý, jako je spravedlivý on. 8 Kdo páchá hřích, je z ďábla, neboť ďábel od počátku hřeší. Proto se ukázal Boží Syn, aby zrušil skutky ďábla. 9 Kdo se narodil z Boha, nepáchá hřích, neboť v něm zůstává Boží símě; nemůže hřešit, protože se narodil z Boha. 10 Podle toho se poznají děti Boží a děti ďábla: kdo nežije spravedlivě a nemiluje svého bratra, není z Boha. Život v lásce (3:11 4:21) Milujme jedni druhé 11 To je to poselství, které jste slyšeli od počátku: Milujme jedni druhé. 12 Ne jako Kain, který patřil tomu Zlému a zavraždil svého bratra. A proč ho zavraždil? Protože jeho skutky byly zlé, ale skutky jeho bratra spravedlivé. 13 Nedivte se, bratři, pokud vás svět nenávidí. 14 My víme, že jsme přešli ze smrti do života, protože milujeme své bratry. Kdo nemiluje, zůstává ve smrti. 15 Kdo nenávidí bratra, je vrah; a víte, že žádný vrah v sobě nemá věčný život. 16 Takto jsme poznali, co je láska, že on za nás položil svůj život. I my tedy musíme pokládat život za bratry. 17 Když si někdo žije dobře a vidí svého bratra v nouzi, ale odepře mu milosrdenství, jak v sobě může mít Boží lásku? 18 Nemilujme pouhými slovy, drazí, ale opravdovými skutky. Smělá důvěra 19 Takto poznáme, že patříme pravdě, a ujistíme své srdce před ním. 20 Kdyby nás odsuzovalo naše vlastní srdce, co teprve Bůh, který je větší než naše před bludy a před hříšným jednáním, které bude Kristus soudit, až přijde. 3:1 3 Věřící se skrze přijetí Krista již stali Božími dětmi (J 1:12; Ř 8:14; Ga 3:26); při Kristově příchodu se jejich nová přirozenost plně projeví, takže budou podobní jemu (sr. Ř 8:18 30). Ve světle této naděje křesťan již nyní usiluje být čistý, tj. odvrací se od hříchu (1:9; 2:28), aby se podobal Kristu (2K 5:21; Žd 4:15; 1Pt 2:22). 3:4 10 Tato pasáž přibližuje, v čem spočívá život v čistotě (3:3). Nová přirozenost Božích dětí je neslučitelná s hříchem; Jan ovšem neučí křesťanskou bezhříšnost, kterou si osobovali falešní učitelé (viz 1:8 2:2 a pozn.). 3:5 naše hříchy sňal: Viz Iz 53:4 12; J 1:29; Žd 9:28; 1Pt 2:24. 3:6 zůstává: Typický janovský termín (menó) vyjadřuje setrvávání v Kristově učení a v osobním vztahu s ním (J 6:56; 8:31,35; 15:4 10; 1J 2:6,10,28). nehřeší: Kdo setrvává v Kristu, nemůže setrvávat v hříchu. kdo hřeší: Použitý tvar slovesa ukazuje na trvalé, opakované hříšné jednání. Jan neučí, že člověk, který někdy zhřešil, nepoznal Boha, naopak (1:8 2:2). Kdo ovšem v hříchu trvale pokračuje, dokazuje tím, že nezůstává ve vztahu s Bohem. 3:8 zrušil: dosl. zlikvidoval, zmařil, anuloval (sr. Ef 2:14). Kristus přišel osvobodit lidi od hříchu, který je dílem ďábla ( J 8:44; 13:2; 1J 3:10) neboli toho Zlého (1J 2:13 14; 3:12; 5:18 19; sr. též Mt 5:37; 6:13; 13:19,38; J 17:15; Ef 6:16; 2Te 3:3). 3:9 10 narodil z Boha: Viz J 3:3 8. Boží símě: Podobně jako lidské semeno (řecky sperma) v sobě nese kvality a vlastnosti otce, tak i Boží Duch a jeho Slovo vnášejí do života věřícího Boží přirozenost (sr. J 1:13; Jk 1:18; 1Pt 1:23). nemůže hřešit: Opět je použit tvar slovesa vyjadřující setrvalou činnost (stejně jako ve 3:6). Oproti tomu ve 2:1 řecký tvar vyjadřuje jednorázové upadnutí do hříchu. 3:11 22 Jan se znovu vrací ke stěžejnímu tématu svého listu k Ježíšovu přikázání lásky (viz 2:7 10; 4:7 21; J 13:34; 15:12). 3:12 Kain zavraždil svého bratra: Viz Gn 4:1 8. patřil tomu Zlému: nepřejícnost a nenávist je projevem nikoli Boží, ale ďábelské přirozenosti (viz pozn. k 3:8). 3:13 vás svět nenávidí: Viz J 15:18 20; 17:14. 3:14 Když milujeme své bratry, je to hmatatelným důkazem, že jsme se narodili z Boha a nepatříme již tomu Zlému, ale Kristu. ze smrti do života: Viz J 5:24 (sr. Dt 30:19; Ř 6:23; 8:2; 2Tm 1:10). 3:16 18 Kristovo sebeobětování je nejnázornějším příkladem toho, co je láska. Křesťané jsou povoláni k následování tohoto příkladu nikoli prázdnými slovy, ale hmatatelnými skutky milosrdenství k těm, kdo jsou v nouzi. 3:19 22 Dalším dokladem toho, že někdo patří Kristu

1. JAN 3:21 srdce a ví všechno! 21 Milovaní, jestliže nás srdce neodsuzuje, máme k Bohu smělou důvěru 22 a přijímáme od něj vše, oč prosíme, neboť dodržujeme jeho přikázání a děláme, co se mu líbí. 23 A to je to jeho přikázání: abychom věřili jménu jeho Syna Ježíše Krista a milovali jedni druhé, jak nám přikázal. 24 Kdo dodržuje jeho přikázání, zůstává v něm a on zas v něm. A jak můžeme vědět, že v nás zůstává? Podle Ducha, kterého nám dal. Nevěřte všemu Milovaní, nevěřte všemu, co je duchovní, ale rozlišujte, zda jsou ti duchové z Boha. Do světa totiž vyšla spousta falešných proroků. 2 Podle 4 tohoto poznávejte Božího Ducha: každý duch, který vyznává Ježíše Krista přišlého v těle, je z Boha. 3 Žádný duch, který Ježíše nevyznává, ovšem není z Boha, ale je to ten duch Antikrista, o němž jste slyšeli, že má přijít. Už teď je na světě! 4 Vy jste však z Boha, drazí, a zvítězili jste nad nimi. Ten, který je ve vás, je totiž větší než ten, který je ve světě. 5 Oni jsou ze světa; proto mluví světsky a svět je poslouchá. 6 My jsme z Boha. Kdo zná Boha, poslouchá nás; kdo není z Boha, neposlouchá nás. Podle toho poznáváme ducha pravdy a ducha bludu. Bůh je láska 7 Milujme jedni druhé, milovaní vždyť láska je z Boha. Každý, kdo miluje, se narodil z Boha a zná Boha. 8 Kdo nemiluje, nezná Boha vždyť Bůh je láska. 9 V tom se projevila Boží láska k nám, že svého Syna, toho jednorozeného, poslal Bůh na svět, abychom skrze něj získali život. 10 V tom je láska, ne že my jsme milovali Boha, ale že on miloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy. 11 Milovaní, jestliže Bůh takto miloval nás, musíme i my milovat jedni druhé. 12 Boha nikdy nikdo neviděl. Když ale milujeme jedni druhé, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás došla naplnění. 3:21 Ř 5:1 42 3:22 Mt 7:7 J 8:29; 14:13 3:23 J 6:29; 13:34 3:24 Ř 8:9 4:1 1Te 5:21 4:2 J 1:14 4:3 2J 1:7 4:4 J 12:31 Ř 8:31 4:5 J 15:19; 17:14,16 4:6 J 8:47; 14:17 1Tm 4:1 4:9 J 3:16 4:10 Ř 5:8,10 4:11 Mt 18:33 4:12 J 1:18; 14:23 1Tm 6:16 (sr. 2:3 6,9 11; 3:4 10), je čisté svědomí a pokoj v srdci pramenící z jistoty odpuštění hříchů (sr. Ř 2:15; 8:16; Žd 10:22). 3:23 24 Ještě dalším dokladem skutečného vztahu s Kristem je přítomnost Ducha v životě věřícího. Nejde o výsadu jakési osvícené duchovní elity v rámci církve, ale o Boží dar všem následovníkům Krista ( J 3:5 8; 7:37 39; 14:16 17; 15:26; 16:13; 20:22; sr. Sk 1:4 8; 2:17 18,38; Ř 5:5). 4:1 6 V dalším varování před heretiky ohrožujícími církev uvádí Jan kritéria pro rozlišování autentických nositelů Kristova evangelia od falešných proroků. 4:1 všemu, co je duchovní (doslova každému duchu): Falešní učitelé se vydávali za proroky, tj. za mluvčí Boha zde na zemi. Oproti situaci v SZ jsou ovšem v NZ všichni věřící obdařeni Duchem, a mají tedy společně rozlišovat, zda je ten který duchovní projev pravý, či falešný (1K 12:10; 14:29 33; sr. 1Tm 4:1). 4:2 duch, který vyznává Ježíše Krista přišlého v těle: Hlavním kritériem pro rozlišování pravých a falešných učitelů je vyznání Ježíšova plného lidství a božství. Ti, kdo tuto základní křesťanskou tezi popírají, nejsou inspirováni Božím Duchem, ale Antikristem a stávají se jeho služebníky (viz pozn. k 2:18). Někteří raní heretici (zejm. doketisté) učili, že Ježíš ve skutečnosti neměl fyzické tělo, pouze se to tak jevilo (řecky dokeó) a nebyl tedy plně člověkem. Tím popírali samu podstatu evangelijní zvěsti o Božím vtělení v Kristu (viz 1:1 3; J 1:1,14). 4:5 mluví světsky: Tj. v souladu s hříšným systémem přítomného věku, který je nepřátelský vůči Bohu (viz pozn. k 2:15 17; sr. Ř 12:2; Tt 2:12). 4:6 Znakem falešného proroka je také to, že neposlouchá Kristovy apoštoly a jejich učení (viz pozn. k 2:19). duch pravdy: Jedno z označení pro Ducha svatého ( J 14:17; 15:26; 16:13). 4:7 21 Tato pasáž tvoří jádro celého listu. Klíčovým a nejdůležitějším poznávacím znamením skutečných křesťanů je láska (řecky agapé); sr. J 13:35; 1K 13. Toto slovo a jemu příbuzné sloveso milovat (agapaó) se v tomto krátkém úseku opakuje celkem 27krát. 4:8 Bůh je láska: Je zdrojem veškeré lásky a jejím dokonalým zosobněním (viz též v. 16). Spolu s prohlášením, že Bůh je světlo (1:5) a Bůh je Duch ( J 4:24), jde o nejpřímočařejší výrok o Bohu v celé Bibli. 4:9 10 Boží láska k jeho stvoření se plně projevila v příchodu Božího Syna, v celém jeho životě a v jeho smrti na kříži, která představovala smírnou oběť za celý svět (viz 2:2). 4:11 12 Ti, kdo přijali Boží lásku, nemohou jinak než sami také milovat. Když věřící milují jedni druhé (3:11,23; 4:7; sr. J 13:35; Ř 12:10; 13:8; 1Te 4:9; 1Pt 1:22), Boží láska dochází svého naplnění, neboť se v ní zjevuje sám Bůh, kterého jinak nikdy nikdo neviděl (sr. J 1:18).

43 4:13 Ř 8:9 4:14 J 1:14; 3:17; 4:42 4:15 J 6:69 4:18 Ř 8:15 4:20 1J 2:4; 3:17 4:21 Mt 5:43; 22:37 39 5:1 J 1:13; 3:3; 8:42 5:2 1J 2:3 5:3 Dt 30:11 Mt 11:30 J 14:15 5:5 Ř 8:37 5:6 J 1:31 34; 19:34 35 5:9 Mt 3:16 17 J 5:32 37; 8:17 18 1. JAN 5:9 13 Jak můžeme vědět, že zůstáváme v něm a on v nás? Podle toho, že nám dal díl svého Ducha. 14 A my jsme viděli a svědčíme, že Otec poslal Syna, Spasitele světa. 15 Kdokoli vyznává, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu. 16 A my jsme poznali lásku, kterou k nám Bůh má, a uvěřili jsme jí. Bůh je láska. Kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh v něm. 17 Takto láska mezi námi došla naplnění, takže smíme mít smělou důvěru v soudný den vždyť jsme na tomto světě takoví, jako je on. 18 V lásce není žádný strach. Láska, jež došla naplnění, zahání strach pryč, neboť strach přináší muka. Kdo se však bojí, nedošel v lásce k naplnění. 19 My milujeme, neboť on první miloval nás. 20 Kdo říká Miluji Boha a přitom nenávidí bratra, je lhář. Když někdo nemiluje bratra, kterého vidí, nemůže přece milovat Boha, kterého nevidí. 21 Máme tedy od něj toto přikázání: Kdo miluje Boha, ať miluje i bratra. Život ve víře (5:1 17) Víra přemáhá svět Každý, kdo věří, že Ježíš je Mesiáš, se narodil z Boha. Každý, kdo miluje 5 toho, který zplodil, miluje i toho, který se z něj narodil. 2 To, že milujeme Boží děti, se pozná podle toho, že milujeme Boha a plníme jeho přikázání. 3 Láska k Bohu je v tom, abychom plnili jeho přikázání a jeho přikázání nejsou těžká. 4 Všechno, co se narodilo z Boha, přece přemáhá svět. A to je to vítězství, které přemohlo svět: naše víra. 5 Kdo jiný přemáhá svět než ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží? Svědectví o Synu 6 To je ten, který přišel skrze vodu a krev, Ježíš Kristus nejen skrze vodu, ale skrze vodu a krev. Duch je ten, který to dosvědčuje, protože Duch je pravda. 7 Jsou tu tedy tři svědkové: 8 Duch, voda a krev a ti tři jsou zajedno. 9 Když 4:13 14 Duch Otec Syn: Všechny osoby Boží Trojice, sr. Mt 28:19. 4:15 Vyznání, že Ježíš je Syn Boží, je dalším kritériem pravé víry (sr. 4:1 6). Zatímco v 4:2 se zdůrazňuje Kristovo plné lidství, zde Jan klade důraz na jeho plné božství. v tom zůstává Bůh a on v Bohu: Ke společenství a jednotě, kterou sdílí Otec se Synem ( J 10:38; 14:10; 17:21), jsou v Kristu přizváni všichni, kdo v něj věří ( J 14:20; 15:5; 17:21 24). 4:17 došla naplnění: Řecké sloveso zde nehovoří o bezchybné dokonalosti, ale spíše o zralosti a úplnosti (sr. 2:5; 4:12). jsme takoví, jako je on: Když milujeme druhé, je to znamením, že Bůh žije v nás a jeho láska nás proměňuje k obrazu Božího Syna (2K 3:18). 4:18 láska zahání strach: Věřící nemusejí žít v ochromujícím strachu z Boha a jeho soudu, neboť poznali jeho lásku a spoléhají se na jeho spásnou milost ( J 3:16 18; 5:24). Strach přináší muka: Kristus zemřel, aby nás osvobodil od strachu a obav, které sužují hříšníky (Žd 2:14 15). 4:19 My milujeme: Některé rukopisy doplňují nevyjádřený předmět slovesa: milujeme Boha nebo milujeme jedni druhé. Řecký text zahrnuje všechny zmíněné významy. on první miloval nás: Naše láska nemá zdroj v nás samých je odpovědí na Boží lásku, kterou nám Bůh dokonale projevil na kříži, když jsme jej ještě nemilovali (viz Ř 5:8). 4:21 přikázání: Viz pozn. k 2:7 11. 5:1 5 Dalším kritériem, zda skutečně patříme Bohu (sr. 2:3,9; 3:19,24; 4:2,7,15), je víra, že Ježíš je Mesiáš, tj. Kristus (viz 2:22; Mt 16:16; J 20:31). Tato víra se projevuje poslušností jeho přikázání lásky (2:7 11; 3:23; 4:21). Tento nový životní způsob Kristových následovníků přemáhá svět a veškeré jeho pokušení i nepřátelství (viz pozn. k 2:15 17; 3:13). 5:3 Boží přikázání nejsou těžká pro toho, kdo se narodil z Boha (v. 1), neboť jsou v souladu s jeho novou přirozeností ( J 3:3 8; Mt 11:2 30; Fp 2:13). 5:6 List zde pokračuje v polemice proti doketistům a gnostikům (viz pozn. k 1:1 a 4:2). Janův současník Kérinthos např. učil, že na člověka Ježíše při křtu sestoupil božský Kristus, ale před smrtí jej zase opustil, neboť božská bytost nemůže trpět ani zemřít. Jan naproti tomu zdůrazňuje, že tentýž Ježíš Kristus, který se dal světu poznat při svém křtu (tj. přišel skrze vodu), završil své spásné dílo, když prolil svou krev na kříži. 5:7 8 tři svědkové: Zákon požadoval, aby každé svědectví bylo potvrzeno více svědky (Dt 17:6; Mt 18:16; J 8:17 18; 1Tm 5:19). Svědkové, kteří potvrzují, že Ježíš je Syn Boží (5:6), jsou tito: Duch, který na Krista při křtu sestoupil (viz J 1:32 34), voda, kterou byl pokřtěn (viz Mt 3:13 17), a krev prolitá při jeho ukřižování (viz Mk 15:37 39). Po výrazu tři svědkové přidává několik velmi pozdních rukopisů vsuvku: na nebi: Otec, Slovo a Duch svatý, a ti tři jsou jedno. A tři jsou svědkové na zemi. Jedná se původně o glosu (vysvětlivku na okraji stránky), která interpretuje tři zmíněné prvky (vodu, krev a Ducha) jako odkaz na osoby Boží Trojice. Glosa časem pronikla do textu některých

1. JAN 5:21 přijímáme lidské svědectví, oč větší je svědectví Boží! A toto je svědectví, které Bůh vydal o svém Synu. 10 Kdo věří v Božího Syna, má svědectví sám v sobě. Kdo Bohu nevěří, udělal z něj lháře, neboť neuvěřil svědectví, které Bůh vydal o svém Synu. 11 A to svědectví je toto: Bůh nám dal věčný život a ten život je v jeho Synu. 12 Kdo má Syna, má život, kdo nemá Syna Božího, nemá život. Bůh nás slyší 13 Tyto věci píšu vám, kteří věříte ve jméno Božího Syna, abyste věděli, že máte věčný život. 14 Toto je smělá důvěra, kterou k němu máme: Kdykoli o něco prosíme podle jeho vůle, slyší nás. 15 A když víme, že nás slyší, kdykoli o něco prosíme, pak víme, že to, oč jsme jej prosili, dostáváme. 16 Když někdo vidí svého bratra hřešit, ovšem hříchem, který není k smrti, ať se modlí a Bůh mu dá život. To platí o těch, kdo nehřeší k smrti. Je ovšem i hřích k smrti a neříkám, aby se modlil za takový. 17 Každá špatnost je hřích, ale ten hřích nemusí být k smrti. Epilog (5:18 21) 18 Víme, že žádný, kdo se narodil z Boha, nehřeší. Kdo se narodil z Boha, opatruje se, aby se ho ten Zlý nedotýkal. 19 Víme, že my jsme z Boha, ale celý svět leží v moci Zlého. 20 A víme, že Boží Syn přišel a dal nám schopnost znát pravého Boha, a tak jsme v něm, totiž v jeho Synu Ježíši Kristu. On je ten pravý Bůh a věčný život. 21 Vyvarujte se model, drazí! 44 5:10 J 3:33; Ř 8:16 Ga 4:6; 1J 1:10 5:11 J 1:4 1J 2:25; 4:9; 5:13,20 5:12 J 3:15 16,36; 5:24; 14:6; 17:2 3 2J 1:9 5:13 J 20:31 5:14 Mt 7:7 J 14:13; 15:7 5:16 Jr 7:16; 14:11 12 Mt 12:31 Žd 6:4 6; 10:26 5:18 J 10:28 29 5:19 J 17:15 5:20 L 24:45 J 1:1,4; 17:3 Ř 9:5; Zj 3:7 5:21 1K 10:14 1Te 1:9 pozdních opisů latinské Vulgáty. Erasmus Rotterdamský ji nakonec r. 1522 na základě jediného rukopisu (z 16. století) začlenil do svého vydání řeckého Nového zákona. Toto vydání, později nazývané Textus receptus ( Přijatý text ), se stalo základem pro řadu reformačních překladů do národních jazyků, včetně české Bible Kralické. Delší znění verše však nenajdeme v žádném raném řeckém rukopisu a ani církevní otcové je nikdy necitovali. Proto se v novějších překladech Bible neuvádí jako součást původního textu. 5:10 12 Kdo má Syna, má život: Ti, kdo věří v Ježíše jako Božího Syna, mají ve svém nitru svědectví, že jim Bůh daroval věčný život (1:2; 2:25; sr. Ř 8:16; Ef 1:13 14). 5:13 věříte, máte věčný život: Téměř identické shrnutí radostné zvěsti se objevuje také v závěru Janova evangelia ( J 20:31; sr. J 3:15,16,36; 5:24; 6:40,47,54; 1J 1:2; 2:25; 5:11). 5:14 smělá důvěra (2:28; 3:21; 4:17; sr. Žd 3:6; 4:16; 10:19; 10:35) je znakem Božích dětí, které přistupují k Bohu jako k milujícímu Otci, který nás slyší (viz J 14:13 14; 15:7; 16:23 24). 5:16 17 vidí bratra hřešit: dokud křesťané žijí v tomto světě, nevyhnutelně chybují a hřeší (viz 1:8 10). Jako je Ježíš v takových situacích naším přímluvcem u Boha (2:1), podobně se mají i věřící modlit jedni za druhé, aby se od svých hříchů odvrátili a byli obnoveni ( Jk 5:16 20). Naproti tomu hřích k smrti znamená vzepření se Duchu svatému a odpadnutí od víry, které je nevratné (sr. Mt 12:31 32; Žd 6:4 6; viz též Důsledky odpadlictví u Žd 2:1 4, s. xx). 5:18 20 Víme víme víme: V závěru listu se objevuje trojí smělé vyjádření křesťanských jistot. Věřící zvítězili nad hříchem a ďáblem, znají Boha, patří mu a přijímají jeho dar věčného života (sr. 2:12 14). 5:20 On je ten pravý Bůh: Jedno z nejsmělejších nz vyjádření o Ježíšově božství (viz J 1:1,14; 20:28; sr. Ř 9:5; Tt 2:13; 2Pt 1:1). 5:21 Vyvarujte se model: V kontextu tohoto listu je modlářstvím především jakékoli falešné učení, které lidi odvádí od poznání Ježíše Krista, který je pravým člověkem a pravým Bohem.

2. LIST JANŮV Druhý Janův list je nejkratším novozákonním spisem. Má pouhých 13 veršů. Ve starověku by se vešel na jediný list papyru. Ve svém prvním listu Jan zdůrazňoval, že křesťané mají zůstávat v pravdě, vzájemné lásce a ostražitosti vůči falešným učitelům. Ve druhém listu tyto principy zasazuje do konkrétní situace. ČASOVÁ OSA Velikonoce, r. 30 nebo 35 Ježíšovo ukřižování do r. 68 Apoštolové opouštějí Jeruzalém Dobový kontext Všechny tři Janovy listy vznikly v podobné situaci (viz úvod k 1. listu Janovu, Dobový kontext, s. xx). V Malé Asii působili falešní učitelé, kteří hlásali herezi známou jako doketismus. Tvrdili, že Ježíš měl duchovní tělo, které se jen zdánlivě jevilo (řecky dokeó) jako fyzické lidské tělo, a šířili tento blud mezi křesťanskými obcemi. Jan o těchto hereticích píše už ve svém prvním listu. Někteří křesťané se tímto učením nechali ovlivnit, opustili církev a založili novou sektu. Jan své čtenáře vyzýval, aby vytrvali v apoštolském učení o Ježíši Kristu a ve vzájemné lásce. kolem r. 70 Apoštol Jan se usazuje v Malé Asii 90. léta 1. stol. Sepsání Janova evangelia 60. nebo 90. léta Sepsání knihy Zjevení konec 90. let Sepsání Janových listů Shrnutí Dopis začíná osobním pozdravem (v. 1 3), po němž Jan přechází k jádru svého sdělení (v. 4 11). Jde mu především o to, aby jeho čtenáři vytrvali v křesťanské lásce a v pravdivém učení. Varuje před falešnými učiteli, kteří se mezi ně vetřeli, a povzbuzuje věřící, aby se drželi učení apoštolů a nenechali se svést bludem. Křesťané nemají tyto cestující falešné učitele přijímat do svých domů ani do shromáždění a nemají je žádným způsobem podporovat. V závěru listu Jan svým adresátům slibuje, že je brzy navštíví, a celou církev pozdravuje. kolem r. 100 Apoštol (nebo presbyter) Jan umírá v Efesu r. 100 130 Papias biskupem v Hierapoli Autorství Identita autora listu není zcela jednoznačná. Podle řady odborníků není tento starší (presbyter) totožný s apoštolem Janem. Svůj názor zakládají na výroku Papia, biskupa z maloasijské Hierapole (100 130 n. l.): THRÁKIE Filipy Amfipolis Via Eg n atia Byzantium Chalcedon Apollonie Beroa Tesalonika Dion Kyzikos Troas Eg Larisa Assos ejs Mityléna ké mo Delfy Athény Kenchreje PATMOS PA ATM AT A TMO OS OS Sp Spar Sparta part par rta rt ta 0 MYSIE Pergamon Thyatiry Sardy Smyrna ře Korint Nicea EFES Milét A S I E Filadelfie Hierapolis Laodikea Kolosy Knidos 150 km Patara Kdybych se setkal s někým, kdo byl následovníkem starších, ptal bych se ho na slova starších co říkávali Ondřej a Petr nebo Tomáš, Jakub, Jan či Matouš nebo někdo jiný z Pánových učedníků; a ptal bych se na to, co říkají Aristion nebo presbyter Jan. Tento citát z Eusebiových Církevních dějin naznačuje, že Papias mluvil o dvou různých Janech. Podle některých konzervativních badatelů však není nutné citát chápat jedině takto. Argumentují, že Papias jen porovnává, co starší (tedy apoštolové včetně Jana) říkávali o Ježíšovi, Geografický kontext 2. Janova listu, přelom 1. a 2. stol. Apoštol či presbyter Jan žil v EFESU v římské provincii Asia. Napsal tři listy církevním obcím v Asii.

ÚVOD K 2. JANOVU LISTU 46 a co dva z Pánových učedníků (Aristion a Jan) říkají nyní. Apoštol Jan se podle tradice dožil vysokého věku, takže ho Papias snad mohl osobně poznat. Papias ale v předmluvě ke svým knihám uvádí, že apoštoly sám OBSAH v. 1 3 Pozdrav v. 4 11 Výzva k životu v pravdě a lásce v. 12 13 Rozloučení neviděl ani neslyšel a že učení víry přijal od přátel apoštolů. Tato okolnost tedy podporuje názor, že autorem listu je presbyter Jan, nikoli stejnojmenný apoštol. Viz Eusebius Pamphili: Církevní dějiny III.40. Adresáti Adresáty listu jsou vyvolená paní a její děti (v. 1). Může být míněna konkrétní žena jménem Kyria a její biologické děti (řecké slovo kyria, paní, může být i vlastním jménem). Jan ale spíše tímto titulem symbolicky oslovuje některou místní církev a její členy (sr. 1Pt 5:13). Je-li tomu tak, byl 2. Janův list určen nejspíše jedné z církevních obcí v Malé Asii, o které Jan duchovně pečoval. Význam a zvěst Tento list přináší dvojí zvěst. Za prvé: křesťané mají milovat jedni druhé, jak vyplývá z Ježíšova nového přikázání (v. 5 6). Za druhé: křesťané se mají vyhýbat falešným učitelům (v. 7 11). Varování před herezemi obsahuje celá řada nz listů. Před falešnými učiteli varovali své adresáty také apoštolové Pavel (Ga 1:6; Ko 2:16 23; 2Te 2:1 3; 1Tm 4:1; 6:20 21), Petr (2Pt 2:1 22) a Juda ( Ju 3 4). Podobně i Janovy listy byly sepsány jako lék proti zhoubným účinkům falešných učení, především gnosticismu a doketismu, jimiž se nakazilo mnoho raných církevních společenství. K DALŠÍMU STUDIU WOLFGANG BAUR První, druhý a třetí list Janův. Malý stuttgartský komentář (2001) JAN HEJČL Tři listy miláčka Páně (1932) DAVID JACKMAN Janovy dopisy. Poselství Bible pro dnešní svět (1993)

47 2. JAN 1:13 1:1 1Pt 5:13; 1J 3:18 19 3J 1:1 1:2 J 8:32; 14:17 1J 1:8; 3:18 19 1:3 1Tm 1:2 1:4 3J 1:3 4 1:5 J 13:34; 15:12 1J 2:7 1:6 J 14:15,23 24 1J 2:5,7; 4:7 12; 5:3 1:7 1Tm 4:1 5 2Pt 2:1 3 1J 2:18,26; 4:1 3 Mt 24:24 1:8 Mt 10:41 42 1K 3:8 9 1:9 J 8:31; 1J 2:23 1:10 Ř 16:17; Ef 5:11 1:11 1Tm 5:22 1:12 Nu 12:8; 1J 1:4 3J 1:13 14 J á starší píšu vyvolené paní i jejím dětem, které miluji v pravdě (a nejen já, ale všichni, kteří poznali pravdu), 2 kvůli pravdě, která v nás zůstává a bude s námi navěky: 3 Milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce i od Ježíše Krista, Otcova Syna, ať je s námi v pravdě a lásce. Pravda a blud 4 Udělalo mi nesmírnou radost, když jsem zjistil, jak některé z tvých dětí žijí v pravdě, podle přikázání, které jsme dostali od Otce. 5 Prosím tě tedy, paní, ne jako bych ti psal nové přikázání, ale jen to, které jsme měli od počátku: Milujme jedni druhé. 6 V tom je láska, abychom žili podle jeho přikázání. To přikázání jste slyšeli od počátku, a tak podle něj žijte. 7 Do světa totiž vyšla spousta bludařů, kteří nevyznávají Ježíše Krista přišlého v těle. Každý takový je bludař a antikrist. 8 Proto si dejte pozor, abychom neztratili to, oč jsme usilovali; nenechme se připravit o plnou odplatu. 9 Každý, kdo nezůstává v Kristově učení, ale opouští je, ztrácí Boha. Kdo zůstává v jeho učení, ten má Otce i Syna. 10 Pokud k vám někdo přichází s jiným než tímto učením, nepřijímejte ho do domu ani ho nevítejte. 11 Kdo takového vítá, stává se jeho spoluviníkem. 12 Napsal bych vám ještě mnohem více, ale nechci to svěřit papíru a inkoustu. Mám totiž naději, že se k vám dostanu a promluvím s vámi tváří v tvář, aby naše radost byla dokonalá. 13 Pozdravují tě děti tvé vyvolené sestry. 1:1 3 Jan zahajuje svůj list úvodem v osobním tónu. V úvodu se čtyřikrát opakuje slovo pravda (a poté znovu ve v. 4); Jan tak zdůrazňuje své přání, aby se jeho čtenáři drželi Ježíše Krista a nenechali se svést falešnými učiteli. 1:1 Já starší: Použitím tohoto titulu (řecky presbyter) Jan odkazuje na své postavení a službu v církvi (viz Duchov ní správci u Tt 1:5 9). vyvolené paní i jejím dětem: Nejspíše nejde o konkrétní osobu, ale o personifikované oslovení místní církevní obce a jejích členů (viz úvod, Adresáti, s. xx). miluji v pravdě: Výraz znamená buď opravdově miluji (sr. 1J 3:18), nebo jde o odkaz na Krista, který je zosobněnou pravdou ( J 1:14; 14:6) pak by šlo výrok chápat ve smyslu miluji v Kristu (sr. v. 2). 1:2 Pravda, která v nás zůstává, je něco víc než jen znalost informací nebo nauky. Ježíš svým učedníkům zaslíbil, že s nimi a v nich bude skrze Ducha přítomen navždy (viz J 14:15 17). 1:3 Milost a pokoj: Standardní raně křesťanský pozdrav (viz pozn u Fm 1:3; sr. Ř 1:7; 1K 1:3; 2K 1:2; Ga 1:3 atd.) milosrdenství: Srov. např. Ju 1:2. 1:4 11 Jan přibližuje svým čtenářům, co znamená život v lásce a pravdě v jejich konkrétní situaci. Jde zejména o vztahy s ostatními křesťany (1:4 6), ale také o rozpoznávání falešných učitelů a odmítání jejich bludných nauk (1:7 11; viz úvod k 1. listu Janovu, Dobový kontext, s. xx). 1:5 Milujme jedni druhé: Odkaz na Ježíšovo přikázání lásky ( J 13:34; 15:12,17; 1J 3:11; 4:7 12). 1:7 spousta bludařů: Například tzv. doketisté tvrdili, že Ježíš měl lidské tělo pouze zdánlivě. Apoštolové naproti tomu zvěstovali Ježíše Krista přišlého v těle (viz pozn. k 1J 4:2). antikrist: Viz pozn. k 1J 1:18,22. 1:8 neztratili odplatu: Těm, kdo zůstanou věrní Kristu a službě jeho království, je zaslíbená odplata v tomto věku i na věčnosti ( J 4:36; sr. Mt 5:12; 10:41 42; 16:27; L 6:23,35; 1K 3:6 15; 15:58; 2K 5:10; Fp 3:7 14; Zj 2:23; 22:12). 1:10 11 nepřijímejte do domu: Rané křesťanské obce se scházely v domácnostech (viz Sk 2:46; 5:42; 8:3; 12:5,12; Ko 4:15; Fm 1:2), šlo tedy o zamezení působení falešných učitelů při církevních shromážděních. nevítejte: V kontextu blízkovýchodní pohostinnosti nejde o zákaz pozdravu nebo rozhovoru, ale o poskytnutí ubytování a stravy, jež by pak šlo vykládat jako vyjádření podpory bludařům. 1:12 tváří v tvář: Dosl. od úst k ústům; výraz se v NZ vyskytuje jen zde a v 3J 1:14. aby naše radost byla dokonalá: Srov. 1J 1:4. 1:13 děti tvé sestry: Mohlo jít o konkrétní příbuzné adresátky, ale spíše jde o vyřízení pozdravu od jiné církevní obce, v níž se Jan právě zdržoval (viz 1:1).

3. LIST JANŮV Tento krátký osobní dopis nám dává nahlédnout do otázek vedení a sporů v rané církvi. Z jeho obsahu vyplývá, že dva křesťané, Gaios a Demétrios, byli věrni apoštolskému učení a Janovi. Jiný muž, Diotrefes, jenž vedl jednu z církevních obcí, Jana pomlouval a nepřijímal jeho posly. ČASOVÁ OSA Velikonoce, r. 30 nebo 35 Ježíšovo ukřižování do r. 68 Apoštolové opouštějí Jeruzalém Dobový kontext Dopis vznikl ve stejné době jako 1. a 2. list Janův (viz úvod k 1. listu Janovu, Dobový kontext, s. xx). Někteří učitelé, kteří se považovali za více duchovní než ostatní, opustili původní apoštolské učení o Kristu, odvrátili se od apoštolů a sami si začali nárokovat jejich autoritu (sr. 1J 2:18 19). Jedním z těchto sektářů byl Diotrefes, jenž mj. vyháněl z církve křesťany, kteří poskytli pohostinství Janovým vyslancům. Adresátem listu byl Gaios, křesťan z církve vedené Diotrefem. Jan ho chtěl dopisem povzbudit, aby zůstal věrný apoštolskému učení i Janovi samotnému a aby i přes Diotrefův zákaz nadále přijímal Janovy posly. kolem r. 70 Apoštol Jan se usazuje v Malé Asii 90. léta 1. stol. Sepsání Janova evangelia 60. nebo 90. léta Sepsání knihy Zjevení konec 90. let Sepsání Janových listů Shrnutí 3. list Janův se nejvíce ze všech nz dopisů podobá osobním dopisům, jež se nám dochovaly z antického Řecka a Říma. Jak bylo zvykem, list začíná tzv. adresou, tedy označením odesilatele ( starší ) a příjemce ( Gaiovi ), načež následuje pozdrav a přání (v. 1 4). V hlavní části dopisu (v. 5 12) Jan chválí Gaia a kritizuje Diotrefa. Gaios jednal správně, když přivítal cestující učitele (mezi něž zřejmě patřil Demétrios), kteří se k Janovi vrátili se zprávou, že Gaios žije v pravdě. Jan chválí Gaia za to, že těmto učitelům poskytl pohostinství, a nabádá ho, aby tak činil i nadále (v. 5 8). Naopak o představeném církve Diotrefovi se Jan vyjadřuje kriticky (v. 9 10). Diotrefes si oblíbil své THRÁKIE vedoucí postavení, odmítl Janovu Byzantium autoritu a oddělil se od společenchalcedon ství s ním. Ty, kdo s ním nesouhlasili Via Eg n atia a chtěli zůstat v apoštolském spolenicea čenství, dokonce vylučoval z církve. Kyzikos Jan proto Gaia nabádá, aby se nepoddával Diotrefovu agresivnímu Troas vedení a nenechal se ovlivnit jeho Assos MYSIE špatným příkladem. kolem r. 100 Apoštol (nebo presbyter) Jan umírá v Efesu r. 100 130 Papias biskupem v Hierapoli Filipy Amfipolis Apollonie Tesalonika Dion Beroa Eg Larisa ejs Mityléna ké mo Delfy Athény Kenchreje PATMOS PA ATM AT A TMO OS OS Sparta Sp Spar part par rta rt ta 0 Sardy Smyrna ře Korint Pergamon Thyatiry EFES Milét A S I E Filadelfie Hierapolis Laodikea Kolosy Knidos 150 km Patara Geografický kontext 3. Janova listu, přelom 1. a 2. stol. Apoštol či presbyter Jan žil v EFESU v římské provincii Asia. Napsal tři listy církevním obcím v Asii.

Autorství a datování Stejně jako u 2. Janova listu se autor označuje jako starší (v. 1). Jeho autorita tedy byla dána věkem a duchovní službou, kterou tento titul označuje (sr. 1Pt 5:1 5). Tradičně se autorství Janových listů přisuzuje apoštolu Janovi, současní badatelé ale spíše hovoří o presbyteru Janovi, duchovním pastýři působícím v Malé Asii v posledních desetiletích prvního století (viz úvody OBSAH v. 1 2 Pozdrav v. 3 12 Péče o služebníky církve v. 13 15 Rozloučení k 1. a 2. listu Janovu, s. xx a xx). Jan zřejmě napsal svůj třetí list ve stejné době jako 1J a 2J někdy na přelomu 1. a 2. století. Význam a zvěst Je zřejmé, že dvěma základními pojmy Janovy teologie jsou pravda a láska. I. Howard Marshall, The Epistles of John, s. 52 3. Janův list se týká problému, o němž byla řeč již v 1. listu: Někteří křesťanští učitelé opustili učení apoštolů a začali šířit hereze. Diotrefes je příkladem člověka, který si neprávem nárokoval autoritu a rozbíjel jednotu církve. V soupisech kanonických knih Nového zákona jsou všechny tři Janovy epištoly doloženy až od počátku čtvrtého století. Námitky proti třetímu listu se zřejmě netýkaly jeho věroučné nespolehlivosti nebo pozdního původu, jako spíš skutečnosti, že jde o příležitostný soukromý list. PETR POKORNÝ Literární a teologický úvod do Nového zákona (1993), s. 148 K DALŠÍMU STUDIU WOLFGANG BAUR První, druhý a třetí list Janův. Malý stuttgartský komentář (2001) JAN HEJČL Tři listy miláčka Páně (1932) DAVID JACKMAN Janovy dopisy. Poselství Bible pro dnešní svět (1993)

3. JAN 1:1 J á starší píšu milovanému Gaiovi, kterého miluji v pravdě. 2 Milovaný, především si přeji, abys ve všem prospíval a byl zdráv, tak jako prospívá tvá duše. Chceme pomáhat pravdě 3 Udělalo mi nesmírnou radost, když přišli bratři a vydávali svědectví o tvé opravdovosti a o tom, jak žiješ v pravdě. 4 Nemám větší radost než slyšet, že mé děti žijí v pravdě! 5 Milovaný, prokazuješ svou věrnost v tom, jak se chováš k bratrům (zvláště když jsou to cizinci). 6 Oni sami vydali před církví svědectví o tvé lásce. Uděláš dobře, když je vypravíš na cestu, jak se to Bohu líbí. 7 Jsou přece na cestách kvůli jeho jménu a od pohanů nic nepřijímají. 8 Chceme-li tedy pomáhat pravdě, musíme takové lidi přijímat. 9 Psal jsem o tom vaší církvi, ale Diotrefes, který tak rád poroučí druhým, nás neuznává. 10 Proto až přijdu, připomenu, co dělá, když o nás šíří ty zlé nesmysly. A jako by toho nebylo dost, nejenže sám bratry nepřijímá, ale druhým to zakazuje a vyhání je z církve. 11 Milovaný, neber si příklad ze zlého, ale z dobrého. Kdo jedná dobře, je z Boha; kdo jedná zle, Boha vůbec neviděl. 12 Demétrios má dobré svědectví ode všech, i od samotné pravdy. I my mu vydáváme svědectví a víš, že naše svědectví je pravdivé. 13 Napsal bych ti ještě mnohem více, ale nechci ti psát inkoustem a perem. 14 Mám totiž naději, že tě brzy uvidím a promluvíme spolu tváří v tvář. 15 Pokoj tobě. Pozdravují tě přátelé. Pozdravuj každého z přátel osobně. 50 1:1 2J 1:1 1:3 2J 1:4 1:4 1K 4:15 Ga 4:19 1:5 Ř 12:13 Ž 13:2 1Pt 4:10 1:6 Ko 1:10 Tt 3:13 1:7 Mt 10:9 14 Mk 6:8 13 L 9:3 5; 10:4 11 Sk 20:33,35 1:9 Mt 20:27 1:10 J 9:22,34 2J 1:12 3J 1:5 1:11 Ž 34:14 1J 2:29; 3:6,9 10 1:12 J 19:35; 21:24 1:13 2J 1:12 1:14 2J 1:12 1:1 4 Dopis začíná obvyklým způsobem. Po uvedení odesilatele a příjemce následuje osobní oslovení, pozdrav a kompliment. 1:1 Já starší: Viz pozn. k 2J 1:1. miluji v pravdě: Viz pozn. u 2J 1:1. 1:2 Milovaný: Důvěrné oslovení (též ve v. 5 a 11) vyjadřuje vřelý vztah lásky, která má podle Kristova přikázání panovat mezi křesťany (1J 27; 3:2,21; 4:1,7,11; sr. Ř 12:19; 1K 15:58; 2Pt 3:1,8,14,17; aj.). 1:3 když přišli bratři: Nejspíše Janovi poslové (též v 1:5,10), kteří putovali mezi místními církvemi a posilovali je v evangeliu. žiješ v pravdě: Gaius zůstával věrný apoštolskému učení (sr. 2J 1:4). 1:5 8 Jan chválí Gaia za jeho pohostinnost vůči cestujícím misionářům. Předchozí list (2J 1:10) varuje před přijímáním falešných učitelů, nicméně skutečné posly evangelia je nutné podporovat. 1:5 k bratrům: Viz pozn. k 1:3. cizinci: Pohostinnost k příchozím je jednou ze základních etických norem v SZ i NZ (viz Gn 18:2 8; 19:1 3; Mt 25:35; Žd 13:2 aj.). 1:6 před církví: Míněno lokální křesťanské shromáždění (též v 1:9 10); zde nejspíše v Efesu, kde Jan podle rané křesťanské tradice pobýval. vypravíš: Pohostinnost k misionářům zahrnovala také jejich materiální, případně i finanční vybavení na další cestu (sr. Ř 15:24; 1K 16:6,11; 2K 1:16; Tt 3:13). 1:7 kvůli jeho jménu: Dosl. kvůli Jménu. Fráze odráží židovský uctivý způsob mluvení o Bohu, kdy se Boží jméno nebo i samotné slovo Bůh nahrazuje hebrejským slovem ha-šem (dosl. to Jméno ; sr. též Sk 5:41); křesťané zde zároveň slyší jasný odkaz na jméno Ježíše (sr. Sk 4:12; Fp 2:9). Putující učitelé od pohanů nic nepřijímají, aby nevzbudili dojem, že se kázání věnují pro hmotný zisk. Podobně apoštol Pavel nepřijímal podporu od těch, jimž poprvé přinášel evangelium, ale od zralejších církví založených již dříve (1K 9:14,15,18; 2K 11:8). 1:9 12 Jan v této pasáži kritizuje Diotrefa a poukazuje na Demétria jako na vzor věrného křesťana, z něhož si má Gaius brát příklad. 1:9 Psal jsem o tom vaší církvi: Může jít o 1J, 2J anebo o jiný, nedochovaný dopis. Diotrefes, který tak rád poroučí druhým, je odstrašujícím příkladem vedoucích, kteří upadli do pasti pýchy (viz 1Tm 3:6), a místo aby svým souvěrcům sloužili, chtěli je ovládat (sr. Sk 20:29 30; 1Pt 5:2 3). nás neuznává: Tento odklon od apoštolů a jejich učedníků byl jedním z klíčových problémů, jimiž se Jan zabýval v prvním listu (viz 1J 2:19; 4:5 6). 1:11 12 Naopak příkladem toho, kdo jedná dobře, je Demétrios. Zmínka o něm v závěru listu napovídá, že právě on byl jeho doručitelem (sr. Ř 16:1 2; Ef 6:21 22; Ko 4:7 9; 1Pt 5:12). 1:12 Boha vůbec neviděl: Falešní vůdcové si přisvojují zvláštní poznání Boha, ale jejich jednání je usvědčuje ze lži (viz 1J 3:6; 4:12). 1:13 15 Obdobnými slovy jako v předchozím listu zde Jan projevuje touhu po osobním setkání. 1:13 inkoustem a perem (doslova inkoustem a rákosem): Ve starověku se obvykle psávalo rákosovým perem a černým uhlovým inkoustem (sr. 2J 1:12). 1:14 tváří v tvář: Viz pozn. k 2J 1:12. 1:15 přátelé: Křesťané se obvykle navzájem označovali spíše jako bratři (1:3,5,10), viz však J 15:13 15 Pokoj tobě: Tradiční židovský pozdrav (Mt 10:12; L 10:5) nabyl pro křesťany zvláštního významu poté, co Ježíš takto pozdravil učedníky po svém vzkříšení ( J 20:19,21,26).

Co je to Studijní Bible21 Studijní Bible21 přináší spojení moderního překladu Bible21 s rozsáhlým poznámkovým aparátem populární NLT Study Bible, který překládáme z angličtiny a adaptujeme pro náš český kontext. Čtenář v této jednosvazkové publikaci najde všechny základní pomůcky ke studiu a porozumění Písma úvody k jednotlivým biblickým knihám, průběžné výkladové poznámky, tematické studie, medailonky osobností, časové osy, mapky, ilustrace, slovníček, konkordanci a mnoho dalšího. Specifikem této studijní Bible je kombinace akademické odbornosti (jde o dílo téměř stovky uznávaných teologů a biblistů z širokého evangelikálního spektra) a zároveň přístupnosti široké škále čtenářů (je psaná populárně-naučným stylem umožňujícím studium i dosud nezasvěceným čtenářům). Více o anglické předloze a jejích autorech najdete na stránce www.nltstudybible.com. Připravovaná Studijní Bible21 nabídne v českém prostředí unikátní pomůcku pro studium Písma, užitečnou pro kazatele, vedoucí skupinek biblického studia, laiky i úplné začátečníky, kteří Bibli možná dosud nečetli, protože se obávali, že jí neporozumí.

JANOVY LISTY 1., 2. a 3. list Janův STUDIJNÍ BIBLE21 Biblický text: Bible, překlad 21. století 2009, 2015, 2017 BIBLION, z. s. Přeložil Alexandr Flek a kol. Poznámkový aparát z anglického originálu NLT Study Bible 2008 by Tyndale House Publishers, Inc. přeložili: Dan Drápal, Zuzana Kempná, Jan Prorok Redakční úprava: Jan Sušer, Miroslav Zvelebil Jazyková spolupráce: Kateřina Kyslíková, Lydie Marešová Šéfredaktor: Alexandr Flek Sazba: Luboš Kendra NLT Study Bible, Czech Czech edition 2018 by BIBLION, z. s. With permission of Tyndale House Publishers, Inc. All rights reserved. První vydání Veškerá práva vyhrazena Vydal BIBLION, z. s., 2018 Thákurova 3, 160 00 Praha 6 za podpory Nadačního fondu Bible21 www.bible21.cz