Téma kapitoly: Trestní odpovědnost mládeže, ústavní a ochranná výchova

Téma kapitoly: Trestní odpovědnost mládeže, ústavní a ochranná výchova Stanislava HOFERKOVÁ Obsah kapitoly Kapitola se zabývá ochrannou a ústavní výchovou, jednotlivými zařízeními pro výkon ochranné a ústavní výchovy, jejich úkolem a náplní činnosti. Klíčová slova Ochranná výchova, ústavní výchova, výchovné zařízení, ochranné opatření, ochranné léčení, zabezpečovací detence, mladistvý, diagnostický ústav, kojenecký ústav, dětský domov, středisko výchovné péče. Jestliže se dítě (v tomto ohledu označováno za mladistvého) dopouští páchání trestné činnosti či jinak nevhodného způsobu života a rodina není schopna, nebo nemá zájem mu pomoci, je povinností státu dítě před takovým chování ochránit. Tato povinnost vychází např. z Úmluvy o právech dítěte a jiných souvisejících legislativních dohod a zákonů. 1 Základní pojmy problematiky 1.1 Mladistvý Mladiství (osoby ve věku 15 18 let) jsou specifickou skupinou pachatelů trestných činů. Je tomu tak proto, že u mladistvých se více než u kohokoliv jiného předpokládá šance na nápravu. Institut ochranné výchovy by měl v některých případech nahrazovat nepodmíněné odnětí svobody. Mladistvý je umístěn do prostředí, které mu nabízí možnost nápravy, možnost připravit se na řádný život po propuštění a zbavit se následků zanedbané výchovy. 1

1.2 Osoba mladší patnácti let Ochrannou výchovu lze uložit také osobě mladší patnácti let (a starší 12 let) v případě, že tato osoba spáchala výjimečně závažný trestní čin, za který by dospělý pachatel mohl dostat výjimečný trest tzn. trest vyšší 30 let nebo doživotí. Ochranná výchova může být uložena osobě mladší patnácti let také v případě, pokud spáchala čin jinak trestný a je to nutné k zajištění její řádné výchovy. 1.3 Provinění Tímto pojmem se označuje čin, který by byl trestný, pokud by jej spáchala dospělá osoba. V případě, že takový čin spáchala osoba mladší 18 let, je tento čin označován za provinění. 1.4 Čin jinak trestný Tímto pojmem se označuje čin, který by byl trestný, pokud by jej spáchala dospělá osoba. V případě, že takový čin spáchala osoba mladší 15 let, je tento čin označován za čin jinak trestný. 2 Trestné činy a ochranná opatření Ochranná opatření jsou jako postih za trestný čin řešena v trestním zákoníku, dílu 3 (zákon č. 40/2009 Sb.). Tyto tresty jsou určeny dospělým pachatelům trestných činů. Trestní zákoník ( 98) definuje čtyři základní ochranná opatření: - ochranné léčení ( 99 trestního zákoníku) ukládá se pachateli, který spáchal trestný čin ve stavu změněného vědomí (intoxikace návykovou látkou), duševní poruchy či ve stavu nepříčetnosti, není tedy za čin potrestán, ale jeho pobyt na svobodě je společensky nebezpečný. Ochranné léčení může podle povahy zločinu být vykonáváno i ambulantně. - zabezpečovací detence ( 100 trestního zákoníku) ukládá se pachateli, jehož čin je posuzován jako zvlášť závažný zločin, ale který pro nepříčetnost není trestně odpovědný. Ochranné léčení by zde dostatečně nezajistilo ochranu společnosti. U zabezpečovací detence není možná ambulantní péče, pachatel musí být umístěn do ústavu pro výkon zabezpečovací detence po dobu určenou soudem. 2

- zabrání věci ( 101 trestního zákoníku) pokud u tato věc může ohrozit společnost, nebo může být použita ke spáchání trestného činu, - ochranná výchova týká se pachatelů mladších 18 let a její uložení spadá do oblasti soudnictví ve věcech mládeže (viz dále). 3 Opatření ukládaná mladistvým Opatření, která jsou mladistvým ukládána podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže (č. 218/2003 Sb.), mají vytvořit podmínky pro sociální a duševní rozvoj mladistvého a ochránit jej před škodlivými vlivy a před pácháním dalšího provinění. Tato opatření usměrňují způsob života mladistvého a tím podporují a zajišťují jeho výchovu. Jejich účelem je zamezit dalšímu páchání protiprávních činů, pomoci mu nalézt společenské uplatnění a přimět jej, aby se podle svých možností a schopností podílel na odčinění újmy, kterou způsobil. Mladistvému pachateli je podle 10 zákona o soudnictví ve věcech mládeže možné uložit pouze tato opatření: - výchovná opatření, - ochranná opatření, - trestní opatření. 3.1 Výchovná opatření ukládaná mladistvým Jak již bylo řečeno výše, trestní zákoník pouze definuje ochrannou výchovu jako jedno z ochranných opatření. Její uložení je v kompetenci soudnictví ve věcech mládeže, a to z toho důvodu, že tento druh ochranného opatření je ukládán dětem, tedy osobám mladším 18 let. Na tyto děti se ve většině případů nevztahují tresty dospělých pachatelů trestných činů, které trestní zákoník řeší. 3

Těmito opatřeními jsou podle 15 zákona o soudnictví ve věcech mládeže výchovná opatření: - dohled probačního úředníka ( 16) pravidelné sledování chování mladistvého v rodině, kontrola výchovy rodičů, kontrola dodržování uložených povinností. Účelem je snížení možnosti opakování trestné činnosti mladistvého, zajištění ochrany společnosti, odborné vedení a pomoc mladistvému, aby byl schopen vést v budoucnosti řádný život. Mladistvý je povinen spolupracovat, dostavovat se k probačnímu úředníkovi ve stanovených intervalech, informovat jej o svých aktivitách. Probačnímu úředníku nesmí být bráněno ve vstupu do obydlí sledovaného mladistvého. - probační program ( 17) může se jednat o program sociálního výcviku, psychologického poradenství, terapeutický program, program zahrnující obecně prospěšnou činnost, vzdělávací, doškolovací, rekvalifikační nebo jiný vhodný program k rozvíjení sociálních dovedností a osobnosti mladistvého. Účelem je, aby se mladistvý vyhnul protizákonnému chování, aby byly urovnány vztahy mezi ním a poškozeným. Tento program je uložen soudem pouze se souhlasem mladistvého, že je ochoten se mu podrobit. - výchovné povinnosti ( 18) jestliže mladistvý spáchal trestný čin, soud mu může nařídit, aby: - bydlel s rodičem nebo osobou, která je odpovědná za jeho výchovu, - aby přiměřenou finanční částkou přispěl na pomoc oběti trestného činu (tato finanční částka však musí být hrazena z prostředků mladistvého podstatou je, aby za něj škodu nehradili např. rodiče), - aby vykonal společensky prospěšnou činnost (ale pouze v takové míře, aby nebyla narušena jeho docházka do školy nebo zaměstnání, její výkon může zabírat maximálně 4 hod denně, 18 hod týdně a celkově 60 hod), - aby se snažil o vyrovnání se s poškozeným, - aby podle svých možností nahradil škodu, kterou způsobil, nebo jinak pomohl při odstraňování následků svého jednání, 4

- aby podstoupil léčení závislosti na návykových látkách, - aby se ve svém volném čase podrobil programu sociálního výcviku, psychologickému poradenství, terapeutickému programu, vzdělávacímu, doškolovacímu, rekvalifikačnímu nebo jinému programu, který rozvíjí sociální dovednosti a osobnost mladistvého (nejedná se však o probační program). - výchovná omezení ( 19) jedná se většinou o zákaz konkrétní činnosti, např. tedy: - zákaz navštěvování akcí, zařízení nebo prostředí pro mladistvého nevhodného, zákaz pobytu na určitém místě, - zákaz styku s určitými osobami, - zákaz přechovávání předmětů, které by mohly sloužit k dalšímu páchání provinění, - zákaz užívání návykových látek, - zákaz hazardních her, sázek, hraní na automatech, - zákaz změny pobytu a zaměstnání bez předchozího ohlášení probačnímu úředníkovi. Tato omezení nesmí narušit přípravu na budoucí povolání nebo výkon zaměstnání. - napomenutí s výstrahou ( 20) napomenutí může udělit soud pro mládež, pokud již probíhá soudní řízení, nebo také státní zástupce v přípravném řízení. Vždy tak je učiněno v přítomnosti zákonného zástupce mladistvého. Napomenutím je mladistvému vytknuta protiprávnost jeho činu a mladistvý je upozorněn na důsledky, pokud bude pokračovat v protiprávním jednání. Postih (potrestání) jednání mladistvého může být přenechán jeho zákonnému zástupci, škole nebo výchovnému zařízení, ve kterém pobývá. Pokud byl mladistvý pouze napomenut, nedělá se záznam do jeho trestního rejstříku a považuje se tak za neodsouzeného. Tato opatření je možno uložit nejdéle na dobu 3 let. 5

3.2 Ochranná opatření ukládaná mladistvým Ochranná opatření řeší zákon v 21. Těmito opatřeními jsou: - ochranné léčení je řešeno podle trestního zákoníku (viz kap. 2), - zabrání věci je řešeno podle trestního zákoníku (viz kap. 2), - ochranná výchova (viz dále kap. 5). 3.3 Trestní opatření ukládaná mladistvým Trestními opatřeními rozumíme podle 24 zákona: - obecně prospěšné práce ( 26) nesmí ohrožovat zdraví, bezpečnost nebo mravní vývoj mladistvých, - peněžité opatření ( 27) může být mladistvému uloženo ve výměře od 1 000 Kč do 500 000 Kč jednorázově či ve splátkách, a to převážně v případech, že je mladistvý výdělečně činný, nebo to umožňují jeho majetkové poměry. Soud také stanoví náhradní opatření, pokud by nebyl peněžitý trest splněn. - propadnutí věci, - zákaz činnosti ( 26) může být mladistvému uložen až na 5 let, pokud to neomezí jeho přípravu na povolání, - vyhoštění ( 26) se pachateli ukládá na dobu 1 5 let, musí se přihlížet k jeho rodinným poměrům a dítě jím nesmí být vydáno nebezpečí zpustnutí, - odnětí svobody podmíněné a nepodmíněné ( 31) doba odnětí svobody se určuje podle trestního zákoníku, trest je však určen pouze v poloviční míře, než určuje trestní zákoník a nesmí svou horní hranicí překročit 5 let trestu odnětí svobody. Trest odnětí svobody se ukládá až v případě, že nebylo účinné dříve uložené opatření. Ve výjimečných případech může soud mladistvému uložit i výjimečný trest odnětí svobody na 5 10 let. Vedle těchto opatření mohou být mladistvému pachateli uložena i vhodná výchovná opatření. Výkonem těchto opatření nesmí být ponížena lidská důstojnost mladistvého. 6

4 Opatření ukládaná dětem mladším patnácti let Dítě mladší patnácti let není trestně odpovědné. Dopustí-li se takové dítě činu jinak trestného, učiní soud pro mládež tzv. opatření ( 92 zákona o soudnictví ve věcech mládeže): - dohled probačního úředníka (viz kap. 3.1), - zařazení do terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného výchovného programu ve středisku výchovné péče, - ochranná výhova může být uložena dítěti, které dovršilo 12tý rok života. 5 Ochranná výchova Ochrannou výchovu dítěte mladšího 18 let řeší, jak již bylo řečeno výše, zákon o soudnictví ve věcech mládeže, 22 23. Soud uděluje mladistvému ochrannou výchovu v případě, že nepostačuje uložení ústavní výchovy, tedy v případech, kdy: - rodina o mladistvého nedostatečně pečuje, chybí mu řádná výchova a tento problém není možné v rodině odstranit, - výchova mladistvého byla zanedbána, - prostředí, ve kterém dítě žije, není vhodné a neposkytuje záruku řádné výchovy a nepostačuje uložení ústavní výchovy podle zákona o rodině. Ochranná výchova trvá nejdéle do dovršení plnoletosti dítěte, nebo po dobu, po kterou tak určil soud. Výjimečně může být tato výchova prodloužena do 19tého roku života. Pokud není možné, aby byla ochranná výchova vykonána ihned, nařídí soud prozatímní dohled probačního úředníka. Ochranná výchova také může být přeměněna na výchovu ústavní (podle 23). Rozdíl mezi těmito dvěma formami náhradní výchovy je v omezeních a přísnosti výchovy. Ochranná výchova je určena pro mladistvé, kteří vykazují známky protiprávního chování. Ústavní výchova, jak bude řečeno dále v kapitole 6, je určena dětem, které nebyly řádně vychovávány ve vlastní rodině, ale přitom nejevili známky závadného chování. Zde tedy důvod umístění 7

dítěte v ústavní výchově vychází z rodinného prostředí, nikoliv z jeho závadného chování, jak je tomu právě v případě ochranné výchovy. Přeměna ochranné výchovy na ústavní může být provedena v případě, že převýchova mladistvého je natolik úspěšná, že můžeme očekávat, že se i bez omezení, která mu ochranná výchova přináší, bude chovat a pracovat řádným způsobem. V souvislosti s touto přeměnou může být mladistvému uložen dohled probačního úředníka nebo jiné výchovné opatření. Pokud se však mladistvý nebude chovat podle očekávání, může mu být ochranná výchova znovu nařízena. Cílem ochranné výchovy je prevence, izolace a resocializace dítěte, které se dopustilo společensky nebezpečného činu. 5.1 Výkon ochranné výchovy K výkonu ochranné výchovy dochází ve zvláštních výchovných zařízeních resortu ministerstva školství. Tuto problematiku řeší zákon č. 109/ 2002, o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních. Výchovnými zařízeními pro výkon ochranné výchovy jsou: - diagnostický ústav, - dětský domov se školou (dříve tzv. výchovný ústav; osoby starší 12 a mladší 15 let), - výchovný ústav pro mládež (osoby starší 15 let). (viz dále, kap 7) Pokud soud dojde k závěru, že důvody pro které uložil mladistvému ochrannou výchovu, pominuly, soud od jejího výkonu upustí. 8

6 Ústavní výchova Ústavní výchova je právně upravena zákonem č. 109/2002 Sb. o výkonu ústavní výchovy a ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních. Ústavní výchova slouží preventivně výchovným účelům, zajišťuje každému dítěti právo na výchovu a vzdělání, vytváří podmínky podporující jeho sebedůvěru, rozvíjí jeho citovou stránku, jeho osobnost a umožňuje dítěti aktivní účast ve společnosti. S dítětem musí být zacházeno v zájmu jeho plného harmonického rozvoje a s ohledem na jeho věk a potřeby. Účelem těchto zařízení je předcházení vzniku a rozvoji negativních projevů chování dítěte, prevence narušení jeho zdravého vývoje, zmírnění nebo odstranění příčin a důsledků již vzniklých poruch chování a zdravý rozvoj osobnosti dítěte. Soud může nařídit ústavní výchovu (podle 45 zákona o rodině) v případě, že je výchova dítěte vážně ohrožena nebo vážně narušena a jiná výchovná opatření nevedla k nápravě nebo jestliže z jiných závažných důvodů nemohou rodiče výchovu dítěte zabezpečit. Ze znění tohoto ustanovení tedy vyplývá, že nařízení ústavní výchovy je krajním výchovným opatřením. Ústavní výchovu tedy nařizuje soud až tehdy, kdy je zřejmé, že ostatní prostředky společenského působení nestačí nezletilého napravit nebo je-li to v zájmu nezletilého. Ústavní výchovu nařizuje soud v občanskoprávním řízení (naproti tomu ochranná výchova je opatřením trestní povahy a soud ji ukládá v trestním řízení). Ústavní výchova obvykle končí dosažením zletilosti, avšak z důležitých důvodů může soud prodloužit ústavní výchovu až na jeden rok po dosažení zletilosti (tedy do 19 let). V oblasti ústavní péče se prolíná činnost tří orgánů státní správy ministerstva zdravotnictví, ministerstva školství a ministerstva práce a sociálních věcí. Ministerstvo zdravotnictví České republiky zajišťuje: - ústavní péči dětem od narození do jednoho roku života v kojeneckém ústavu - od jednoho do tří let v dětském domově 9

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky spravuje: - diagnostické ústavy, - dětské domovy pro děti od tří do osmnácti let (popř. do devatenácti), - dětské domovy se školou, - výchovné ústavy pro mládež, - středisko výchovné péče (viz kap. 8). Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky zodpovídá za: - ústavy sociální péče pro výkon ústavní a ochranné výchovy dětí tělesně nebo mentálně postižených (jedná se o ústavy pro tělesně postiženou mládež, ústavy pro tělesně postiženou mládež s přidruženým mentálním postižením a ústavy pro tělesně postiženou mládež s více vadami; tato zařízení sociální péče upravuje vyhláška ministerstva práce a sociálních věcí č. 182/1991 Sb.). Výše jmenované ústavy jsou blíže popsány v kapitolách 7 a 8. 6.1 Přímé zaopatření Dětem, které jsou umístěny v diagnostickém, výchovném ústavů a v obou typech dětských domovů, je možno poskytovat přímé zaopatření (a to až do 26 let věku, při splnění zákonem stanovených podmínek). Děti tak mají nárok na: - stravování, ubytování a ošacení, - učební potřeby a pomůcky, - úhradu nezbytně nutných nákladů na vzdělávání, - úhradu zdravotní péče, léčiv a zdravotnických prostředků, které nejsou hrazeny ze zdravotního pojištění, - kapesné, osobní dary a věcná pomoc při odchodu zletilých ze zařízení, - úhradu jízdného do školy. 10

Dobrovolně, v závislosti na rozhodnutí ředitele zařízení, pak může být dětem hrazeno: - úhrady na volnočasové aktivity a úhrada rekreace, - náklady na kulturní, uměleckou, sportovní a oddechovou činnost, - náklady na soutěžní akce, - cestovné k rodičům. 7 Zařízení pro výkon ochranné a ústavní výchovy V těchto zařízeních probíhá celodenní péče o děti. Jestliže jsou zde umístěny děti s natolik závažnými poruchami chování, že není možné jejich zařazení do běžných škol, je při těchto zařízeních zřízena škola, základního a případně i středního stupně, kterou umístěné děti navštěvují. Základní organizační jednotkou pro práci s dětmi je výchovná skupina (v diagnostickém a výchovném ústavu) nebo rodinná skupina (v dětském domově). Výchovnou skupinu může v diagnostickém ústavu tvořit 4 6 dětí, ve výchovném ústavu 5 8 dětí. Takových skupin může být ve výchovném ústavu 2 6. Děti jsou do výchovných skupin zařazovány s ohledem na jejich výchovné, vzdělávací a zdravotní potřeby. Rodinná skupina je v dětském domově tvořena 6 8 dětmi, v dětském domově se školou 5 8 dětmi. Děti jsou zde smíšeného pohlaví a věku. V případě sourozenecké skupiny jsou děti zařazeny do stejné skupiny. Takových skupin může být v rámci jednoho zařízení 2 6. 7.1 Diagnostický ústav Diagnostický ústav je vstupním diagnostickým zařízením, které poskytuje komplexní psychologický, pedagogický, sociální a zdravotní rozbor dítěte. Děti jsou sem přijímány na žádost rodičů a zákonných zástupců (nejčastěji z důvodu poruch chování) nebo na základě rozhodnutí soudu. Diagnostický ústav přijímá také děti, které jsou na útěku z ústavní výchovy. Ústav je povinen dítě do 3 dní převzít. Podobně diagnostický ústav přijímá i děti, které jsou na útěku z domova, a to na základě rozhodnutí soudu o předběžném opatření. 11

Délka pobytu v diagnostickém ústavu dosahuje maximálně 8 týdnů. Během této doby je zpracováván komplexní diagnostický posudek dítěte. Poté je dítě na základě rozhodnutí diagnostického ústavu zařazeno do institucionální formy péče o dítě (dětského domova, dětského domova se školou nebo výchovného ústavu) nebo doporučeno do náhradní rodinné péče (pěstounská péče, osvojení). Při umisťování dítěte do zařízení náhradní péče se diagnostický ústav snaží umístit dítě co nejblíže k rodičům, pokud je to v zájmu dítěte. Diagnostické ústavy jsou členěny podle věku a podle pohlaví. Pokud není diagnostický ústav rozdělen podle pohlaví, nejsou ani výchovné skupiny monogamní. Podle věku umisťovaných dětí se diagnostické ústavy dělí na: - dětské diagnostické ústavy pro děti od šesti let, výjimečně již od tří do patnácti let, při DDÚ je zřízena škola, která zajišťuje vzdělání; na území ČR existuje osm ústavů, - diagnostické ústavy pro mládež pro děti od patnácti do osmnácti let, součástí ústavu je také škola; na území ČR jsou dva ústavy pro dívky a tři ústavy pro chlapce. 7.2 Kojenecký ústav Kojenecký ústav poskytuje komplexní péči dětem od narození do 3 let (do 7 let dětem handicapovaným), jejichž zdravotní stav a zdárný vývoj je ohrožen. Jedná se o kojence zanedbávané v původní rodině, děti nechtěné apod. V kojeneckém ústavu může výjimečně pobývat i dítě starší 3 let, v případě, že má v kojeneckém ústavu mladšího sourozence, s ohledem na právo sourozenců nebýt rozdělováni. 7.3 Dětský domov Dětský domov je určen dětem od 3 do 18 let bez závažných výchovných problémů, kterým byla soudně nařízena ústavní výchova ze sociálních důvodů nebo v případě, nemůže-li být jejich výchova realizována ve vlastní rodině či v jiné formě náhradní rodinné péče. Do dětského domova mohou být umístěny i nezletilé matky spolu s jejich dětmi. Dětský domov plní funkce výchovné, vzdělávací a sociální. Dětský domov má pečovat o děti s nařízenou ústavní výchovou, které nemají závažné poruchy chování. Tyto děti jsou vzdělávány ve školách, které nejsou součástí dětského domova. 12

Dětské domovy dělí na: - dětský domov rodinného typu - děti zde mohou zůstat až do ukončení své profesní přípravy, nejdéle však do dvaceti šesti let; základní organizační jednotkou je rodinná buňka o osmi až deseti dětech, která má své vlastní prostory. Vychovatelé jsou oslovováni jako teta a strýc. - dětský domov internátního typu - základní organizační jednotkou je výchovná skupina do patnácti dětí. 7.4 Dětský domov se školou Tento typ dětského domova pečuje o děti s nařízenou ústavní výchovou, které mají závažné poruchy chování, nebo které trpí duševní poruchou. Pečuje o děti s uloženou ochrannou výchovou a o nezletilé matky s dětmi, které splňují předchozí podmínky. Tyto děti nemohou být z výše jmenovaných důvodů vzdělávány v běžných školách, proto je při dětském domově zřízena škola speciálně pro tyto děti. Děti jsou v tomto zařízení umístěny zpravidla od šesti let do ukončení povinné školní docházky. Pokud v průběhu pobytu v tomto domově pominou důvody, pro které musí dítě navštěvovat školu při dětském domově, může být na žádost ředitele přeřazeno do běžné školy. Po ukončení školní docházky se může dítě vzdělávat na střední škole, nebo uzavřít pracovní smlouvu. Pokud to není možné, protože poruchy chování u dítěte pokračují, bývá přeřazeno do výchovného ústavu. 7.5 Dětský výchovný ústav Dětské výchovné ústavy pečují o děti, které mají vážnější výchovné problémy. U výchovných ústavů jsou zřizovány školy, speciální školy, případně střední školy. Výchovné ústavy se dále dělí na: - dětský výchovný ústav se zvýšenou výchovnou péčí poskytuje azyl dětem s antisociálním chováním s nařízenou ústavní nebo ochrannou výchovou ve věku od deseti do patnácti let. Přeřazuje se do něj také mládež z dětského výchovného ústavu, jejíž převýchova v tomto zařízení nebyla úspěšná. Základní výchovnou jednotkou je výchovná skupina v počtu dvanácti jedinců, 13

- dětský výchovný ústav s výchovně léčebným režimem představuje zařízení souběžné výchovné a léčebné péče pro děti se zjištěnou přechodnou či trvalou duševní chorobou, pro kterou nemohou být vychovávány v jiných zařízeních pro výkon ústavní či ochranné péče. 7.6 Výchovný ústav pro mládež Výchovné ústavy pro mládež pečují o děti starší 15 let se závažnými poruchami chování, u nichž byla nařízena ústavní výchova nebo uložena ochranná výchova (do výchovného ústavu může být umístěno i dítě starší 12 let, má-li uloženu ochrannou výchovu, a v jeho chování se projevují tak závažné poruchy, že nemůže být umístěno v dětském domově se školou). Rozeznáváme: - výchovný ústav pro mládež se zvýšenou výchovnou péčí je určen mladistvým s vyšším stupněm mravní narušenosti. Přijímáni jsou i svěřenci z výchovného ústavu pro mládež, u nichž tamní převýchova nebyla úspěšná, - výchovný ústav pro mládež s ochranným režimem je zařízením pro mladistvé s výrazným antisociálním chováním a opakovanými útěky. Počet svěřenců ve výchovné skupině čítá deset. Jsou zde zřizovány pouze pracovně výchovné skupiny, - výchovný ústav pro mládež s výchovně léčebným režimem je novým typem péče o mladistvé s nařízenou ústavní či ochrannou výchovou, kteří trpí kromě poruch chování i nějakou další vadou (např. zdravotním handicapem, závislostí na návykové látce apod.). Charakter jejich poruchy není natolik závažný, aby museli být tito jedinci umístěni do zdravotnického zařízení či ústavu sociální péče, ale zároveň nemohou být zařazeni do jiného typu školského zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy. 7.7 Výchovný ústav pro nezletilé matky Tento ústav vymezuje zákon č. 390/1991 Sb., o předškolních zařízeních a školských zařízeních, a je určen dívkám do osmnácti let s nařízenou ústavní nebo ochrannou výchovou a jejich dětem. Zaměřuje se na proces převýchovy, ale i na utváření kladného postoje k vlastnímu mateřství, převzetí zodpovědnosti za sebe i za dítě. 14

8 Preventivně výchovná péče Preventivně výchovná péče propojuje speciálněpedagogické a psychologické přístupy a služby dětem s rizikem poruch chování nebo s již rozvinutými projevy poruch chování a negativních jevů v sociálním vývoji, u nichž není nařízena ústavní výchova nebo uložena ochranná výchova (tento institut upravují 16 a 17 zákona č. 109/2002 Sb.). Může být poskytována na základě žádosti osob odpovědných za výchovu dětí starších 15 let formou: - ambulantní služby, - celodenní služby, - internátní služby trvá zpravidla 8 týdnů. Celodenní a internátní pobyt musí být doporučen ambulantní péčí. Pokud je v těchto formách dítě umístěno, je mu poskytována strava a ubytování, které hradí osoba odpovědná za výchovu. V těchto formách preventivní péče se také pracuje ve skupinách, které mohou mít 6 8 dětí. Preventivně výchovná péče je realizována středisky výchovné péče pro děti a mládež (SVP), které jsou nejčastěji součástí diagnostických a výchovných ústavů. Tato zařízení jsou určena dětem a mladistvým s negativními a patologickými projevy chování. Zabývají se hlavně činností v oblasti prevence sociálně patologických jevů, tj. prací s jedinci, kteří již mají zkušenosti s některými projevy asociálního chování a hrozí u nich jejich další rozvinutí. Práce SVP je založena na bázi svobodného rozhodnutí klienta a souhlasu jeho rodičů. Středisko pomáhá dítěti s integrací do společnosti, snaží se zmírnit či odstranit již vzniklé poruchy chování, působí preventivně vzniku dalších poruch chování. Poskytuje konzultace, odborné informace a pomoc rodičům, pedagogickým pracovníkům předškolních a školních zařízení. Spolupracuje s pedagogicko-psychologickými poradnami a ostatními institucemi, které spadají do jeho území působnosti. Středisko také zpracovává plán prevence zneužívání návykových látek a dalších sociálně patologických jevů, koordinuje jeho realizaci a poskytuje metodickou pomoc při jeho výkonu. 15

9 Shrnutí OCHRANNÁ VÝCHOVA je uložena rozhodnutím soudu: a) v občansko-právním řízení, spáchá-li dítě (12. 15. let) čin, za který lze dle trestního zákona uložit výjimečný trest; b) v trestním řízení se ukládá mladistvému (15. 18. let), jestliže ochranná výchova podle rozhodnutí soudu splní svůj účel lépe než uložení trestu odnětí svobody občansko-právní řízení nebo trestní řízení uskutečňuje se ve školských zařízeních: diagnostické ústavy, dětské domovy, dětské domovy se školou a výchovné ústavy (Ministerstvo školství) u dětí 15 18letých (výjimečně od 12 let) ÚSTAVNÍ VÝCHOVA je nařízena rozhodnutím soudu podle zákona o rodině v občansko-právním řízení: určena pro děti do 18 let věku s krátkodobým pobytem mimo rodinu nebo s nejasnou prognózou, anebo pro děti vyžadující speciální přístup pro určitý handicap občansko-právní řízení uskutečňuje se podle věku ve zdravotnických a školských zařízeních: kojenecké ústavy, dětské domovy a dětská centra pro děti do 3 let věku (ministerstvo zdravotnictví); ústavy sociální péče (ministerstvo práce a sociálních věcí); dětské domovy a dětské domovy se školou pro děti po 3. roce života, diagnostické ústavy a výchovné ústavy (ministerstvo školství) u dětí do 18let (výjimečně od 19 let) Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. Legislativní podklady Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 109/ 2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů. Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 218/ 2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže). Zákon č. 109/ 2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů. Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. 16

Doporučená literatura a prameny BŘEZINOVÁ, Taťána. Tři holčičky na římse: osudy a příběhy dětí vyrůstajících mimo rodinu. 1. vyd. Praha: Návrat domů, c2006. 150 s. ISBN 80-7255-137-X. JANSKÝ, Pavel. Problémové dítě a náhradní výchovná péče ve školských zařízeních. 1. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2004. 169 s. ISBN 80-7041-114-7. MATOUŠEK, Oldřich. Ústavní péče. 2. rozš. a přeprac. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1999. 159 s. ISBN 80-85850-76-1. MÜHLPACHR, Pavel. Vývoj ústavní péče: filosoficko-historický pohled. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2001. 49 s. ISBN 80-210-2512-3. ŠKOVIERA, Albín. Dilemata náhradní výchovy. 1. vyd. Praha: Portál, 2007. 143 s. ISBN 978-80-7367-318-5. Vyhláška č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení. Zákon č. 109/ 2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znení pozdějších předpisů. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 390/1991 Sb., o předškolních zařízeních a školských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 94/1963 Sb., zákon o rodině, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 17