1
fotograficko-poetický občasný pátečník obraz neskutečně skutečného světa jedné lidské duše fotograficko-poetický občasný pátečník obraz neskutečně skutečného světa jedné lidské duše ZDARMA - JAK JSEM DOSTAL PRODÁVÁM vélká bouřka před obecním úřadem v Horní Vltavici, středa 13:55 odpoledne 1.6.2011 náplním nebe vodou a budu plakat naplním nebe vodou a bude to poslední den a pak se pod rozkvetlými stromy zastavím otevřu oči a silou hromu zvolám že nedokážu soudit bratry ze Smyrny, Efezu, Tyatir i Filadelfie naplním nebe hromy a budu plakat naplním nebe hromy a budu křičet a pak se uprostřed louky zastavím otevřu oči a tichým hlasem prositi budu abych v poslední ráno ještě hvězdu jitřní spatřiti mohl abych jméno Tvé naposledy zapříti již nemohl naplním své srdce bázní a budu tiše prositi Tebe jen o smylování a milosrdenství něco málo textu: zprávy z domova: Na křižovatce u lese praštil blesk do smrku a rozštípl jej od špičky až ke kořenům. Takovou vrásku mu udělal. Všichni lufťáci se u něj fotí. Láďa v pondělí málem vyhořel. Chytla mu zásuvka. Dobře to ale dopadlo. Ivuška se loupe. A vypadá jako malomocná. Ivuška spí u nás v ložnici s princeznou myškou. Je rozvaléná přes celou postel a vůbec se nevyspíme. Víťa jí to závidí a tak spí na truc v obýváku na sedačce. U televize. V neděli jsme byli na výletě a navštívili oblíbený Mc Donalds, dostali jsme pěknej průjem a Víťa poblinkal celý auto. Honzík zmoknul v bouřce cestou ze školy na tréning. Ivuška byla ve středu večer poprvé na půdě našeho domu. Byla jako ve snu, nečekané a nové prostory, které nikdy neviděla. Jakoby prošla zrcadlem. Vítek byl na výletě se školou v Českém Krumlově, prej, že dobrý. Asi se mu to líbilo. REKLAMA: Tohle je reklama na složenky, ty krávy nenažraný. Plaťte složenky a svý dluhy. Já také rád neplatím složenky a dluhy raději nedělám. Ty konce jsou strašný. Ve středu jsem byl opět u jednoho vystěhování z bytu. Záčíná to nevinně, dluh kolem dvanácti tisíc, obyčejná rodina. Skončilo to za asistence policie, soudní vykonavatel, stěhovací auto, dluh se vším všudy kolem čtvrt milionu, exekutor. Prosím Vás plaťte složenky. Počasí: Prší a je jedna bouřka za druhou. Hamerský potok se rovodnil. Pší tak, že stěrače u auta jsou pomalé i na nejvyšší rychlost. Cestou z Vimperka do Lenory jsem projel třemi bouřkami a pěti místy, kde bylo sucho a horko. A to na 20-ti kilometrch. předplatné: V případě, že chcete dostávat káždý pátek vydání Hlasu Divočiny, a nedostáváte jej pravidelně, napište na adresu daniel.kaifer@seznam.cz a do předmětu zprávy uveďte - aktivace HD, do zprávy můžete napsat něco málo osobě. Ale nemusíte. Po přijetí Vaší zprávy Vám každý pátek bude doručeno čerstvé vydání do e-mailové schránky. Pokud Vás tento plátek už nebaví. Nečtěte jej. Při odeslání e-mailu na výše uvedenou adresu s předmětem DEAKTIVACE HD už nikdy nic podobného nedostanete. napište mi vzkaz: na tomto místě je kousek volného místa a tak slouží jako místo pro klikntutí myší. Po kliknutí na tento kousek textu mi můžete napsat. Napsat můžete cokoliv, kdykoliv, jakkoliv. Pokaždé budu mít radost. Budu se těšit na Váš vzkaz. Malicherné, že? Ale, kde že! Každý kousek místa, který může udělat radost se musí využít!!! NA DALŠÍ stránce velké fotografie Všechny práva na chyby v textu, chyby v gramatice a podobně vyhrazeny. Text je psán instatntně bez dalších úprav a čtenář jej čte na vlastní riziko. Není to omluvou neschopnosti pisatele, ale nedostatku času na korekturu textu. 2 3
Darius Bikár, poslední den v č.p. 45 na náměstí Svobody, Vimperk, stěhuje se do paneláku, čtvrtek 9:30 dopoledne 2.6.2011 Každý den se setkávám s různými lidmi a vím jak dokáží být lidé zlí a někdy krutí. Vidím jak se snaží urvat co se dá, jak je život dohání ke krajnostem. Nejsem svatý ve svém myšlení, alespoň se však snažím být alespoň laskavý a ohleduplný jak jen mi to mé zaměstnání umožňuje. Dnes Vám chci a prostě musím napsat příběh ze středy tohoto týdne: Bydlel s manželkou celý život v ghettu na náměstí. Každý den chodil do práce a nikdy neměl dluhy. Pokaždý jsem se na něj mohl spolehnout. Pokaždý svojí práci udělal a vždy dobře. Pokaždý za celejch pět let co ho znám. Dům koupil nový majitel a on mu jej pomohl opravit. Za to měl slíbeno, že může zůstat. Dva roky po práci dřel jako mezek, aby mohl zůstat. Pak dostal ze dne na den výpověď. Zažádal si o obecní byt a dostal se přes všechny možné úřední šimly. No a po dlouhé době se mu podařilo dostat pěknej a slušnej byt mezi slušnýma lidma. Byl šťastnej a já jsem mu to ze srdce a upřimně přál. Ve středu si šel byt převzít. Stál pět minut před modrým panelákem s krásně bílýma plastovýma oknama a těšil se. Ve čtvrtém patře na balkoně kouřila postarší paní v bílém župánku a mezi řečí do ticha deště, tak aby to slyšel, pronesla: Co ste nám to sem nastěhovali za černou židovskou svini. Nikdy se před tím neviděli. Pochopil jsem, že rasismus, nesnášenlivost a zlost s hloupostí jsou stále přítomné. Koupil jsem si lístek na vlak za deset korun, jedno kam. Každej žije ve svým ghetu se svou pravdou sám. 4 5
Šli jsme s Ivuškou odpoledne do lesa hledat tři smrky, do který uhodil blesk. Míša nám o nich ráno vyprávěl a tak jsme se na ně šli podívat. Cestou jsme zabloudili a smrky nenašli. Zato jsme našli krásné a zablácené louže. Klackem jsme měřili jak jsou hluboké a jak moc jsou špinavé. Sice nevím jak se to klackem měří a nevymyslel jsem k tomu žádnou matematicko-fyzikální metodu, ale Ivuška to věděl dobře. Cestou domů jsme ještě plyvali do dálky a do výšky. Zatím jsem vyhrál, protože jsem velkej. Ale nemám se co moc těšit, dlouho mi to prý nevydrží a za čas prý prohraju. Fajn. Ale zatím doplyvnu z naší rodiny stále nejdál. Alespoň tak. hledali jsme s Ivuškou smrk co do něj uhodil blesk, les za domem, čtvrtek kolem 16:00, Horská Kvilda doma 6 7
vélká bouřka před obecním úřadem v Horní Vltavici, středa 13:55 odpoledne 1.6.2011 8 9