Česká zemědělská univerzita v Praze Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů Katedra obecné zootechniky a etologie Vyhodnocení reprodukce potkanů různých typů osrstění v zájmových chovech Evaluation of reproduction in rats of different hair types in hobby breedings Bakalářská práce Vedoucí práce: doc. Ing. Lukáš Jebavý, Csc. Autor práce: Helena Lužná Praha 2011 0
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Vyhodnocení reprodukce potkanů různých typů osrstění v zájmových chovech vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiložené bibliografii. V Praze dne 6.4. 2011
AUTORSKÝ REFERÁT Zájmovým chovem potkana laboratorního se zabývám od ledna roku 2004. Moje chovatelská stanice potkanů laboratorních byla 1.6. 2006 zapsána do ZO Chovatelů morčat a jiných drobných hlodavců a od té doby je oficiální registrovanou chovatelskou stanicí v ČR. V rámci mé chovatelské stanice jsem odchovala 40 vrhů. Pro každého chovatele je velmi důležitá velikost vrhu, tj. počet mláďat ve vrhu, a úspěšnost odchovu, tj. poměr mezi počtem narozených a odchovaných mláďat. Během chovu jsem si začala všímat častých potíží s odchovem vyskytujících se u samiček variety Fuzz. Cílem mé práce bylo vyhodnotit reprodukci potkana laboratorního s ohledem na typ srsti v zájmových chovech v ČR. Zdrojem dat pro zpracování tohoto výzkumu byla plemenná kniha chovu potkana laboratorního v ČR od roku 2006 do roku 2010 včetně. Celkem bylo zpracováno a vyhodnoceno 936 vrhů, které byly zařazeny do příslušných kategorií vytvořených rozdílným typem srsti u rodičů Standard, Rex, Velveteen a Fuzz. Hlavní důraz byl kladen na počet narozených a odchovaných mláďat v každém vrhu a na vrhy, kde došlo k problémům s odchovy mláďat (nebyla odchována všechna narozená mláďata). Stanoveny byly dvě hypotézy. První hypotéza spočívala v tom, že jakákoli jiná varieta srsti než Standard je mutace a tudíž by mělo docházet k častějšímu výskytu problémů s odchovem mláďat. Druhá hypotéza byla založena na pozorování z praxe, kdy samičky variety Fuzz měly často potíže s laktací a rozdíl mezi narozenými a odchovanými mláďaty byl v jejich případě značně vysoký. V závěru práce bylo zjištěno, že ze zkoumaných typů srsti má vliv na zhoršení reprodukce pouze varieta Fuzz. Tato mutace výrazně zvyšuje procento vrhů, ve kterých dochází k problémům s odchovem narozených mláďat, jelikož má samice nedostatečnou laktaci nebo mléko ztrácí úplně. Pro úspěšný chov variety Fuzz je tedy lepší volit jako matku vrhu samici potkana variety Standard, která nese Fuzz gen (Fg). Otcem vrhu potom může být samec potkana variety Fuzz, aniž by došlo ke zvýšenému výskytu problému s odchovem mláďat. Klíčová slova: potkan laboratorní (ratus norvegicus f. domestica), typ srsti, chov, reprodukce, úspěšný odchov mláďat
SUMMARY I have breeded laboratory rats since January 2004. My laboratory rats breeding station was written to ZO Chovatelů morčat a jiných drobných hlodavců on 1st of June 2006 and it is officially registered breeding station in the Czech Republic since then. I rose 40 litters in my breeding station. One of the most important thing for every breeder is the size of the litter i.e. quantity of kittens. Another important thing is success of rearing i.e. the rate between born kittens and raised kittens. I started to notice that there are very much problems with rearing of female with Fuzz variety. My data source was pedigree book of breeding laboratory rat in the Czech Republic from the year 2006 to 2010. I processed and analyzed 936 litters and I divided them into categories according to their parent s coat type Standard, Rex, Velveteen and Fuzz. I focused on the count of born kittens and raised kittens in every litter and on problematic litters. Problematic litter is a litter at which not all kittens were raised. There are two hypotheses. First hypothesis is that any other coat type then Standard is the mutation and so there should be more problems with raising the kittens. Second hypothesis is based upon breeding experience. Females with coat type Fuzz tend to have problems with lactation, and the rate between born and raised kittens is very high. The result is that the only problematic coat type is the Fuzz type. This mutation increases significantly percentages of problematic litters, because of problems with lactation. If you want to have litter with coat type Fuzz, it is recommended to use female with coat type Standard, who has the Fuzz gen (Fg). The male should be coat type Fuzz, and you won t have any extra problems with breeding. Key words: Rat (ratus norvegicus f. domestica), coat variet, breeding, reproduction,
Poděkování Chtěla bych především poděkovat vedoucímu mé práce a odbornému konzultantu v jedné osobě, doc. Ing. Lukáši Jebavému, CSc., za přínosné rady a konzultace při tvorbě literární rešerše. Dále bych chtěla poděkovat mému velmi dobrému příteli Petru Janovskému za finální korekturu celé práce. A v neposlední řadě bych chtěla poděkovat svým potkanům, jelikož bez nich by tato práce nikdy nevznikla. Děkuji
OBSAH 1. Úvod... 3 2. Cíl práce... 3 3. Hypotéza... 3 4. Literární rešerše... 4 4.1. Reprodukce u samice potkana laboratorního... 4 4.1.1. Močopohlavní ústrojí samice... 5 4.1.2. Estrus... 6 4.1.3. Detekce estru... 8 4.1.3.1. Vaginální výtěry... 8 4.1.3.2. Vizuální detekce estru... 9 4.1.3.3. Kontrola poševního otvoru... 9 4.1.4. Připouštění v zájmovém chovu... 9 4.2. Srst potkana laboratorního... 11 4.2.1. Skladba chlupu... 11 4.2.2. Druhy chlupů... 12 4.2.3 Variety dle typu srsti... 12 4.2.4. Standard ČR... 18 5. Chov potkana s ohledem na typ srsti... 20 6. Dědičnost mutací srsti... 21 7. Materiál a metody... 22 8. Výsledky... 23 8.1. Dílčí výsledky... 23 8.2. Souhrnné výsledky... 26 9. Diskuze... 26 10. Závěr... 27 11. Seznam literatury... 28 12. Přílohy... 31 12.1. Močopohlavní ústrojí samice potkana... 31 12.2. Detekce estru... 32 12.2.1. Fotodokumentace mikroskopie fází estru... 32 12.2.2. Vizuální detekce estru... 34 12.3. Srst potkana laboratorního... 35 12.3.1. Mikroskopie kutikuly chlupu potkana laboratorního... 35 1
12.3.2. Variety potkana potkana laboratorního dle typu srsti... 37 12.3. Výsledky... 43 12.3.1. Varieta Standard... 43 12.3.2. Varieta Rex... 44 12.3.3. Varieta Velveteen... 45 12.3.4. Varieta Fuzz... 46 2
1. Úvod Zájmovým chovem potkana laboratorního se zabývám od ledna roku 2004. Moje chovatelská stanice potkanů laboratorních byla 1.6. 2006 zapsána do ZO Chovatelů morčat a jiných drobných hlodavců a od té doby je oficiální registrovanou chovatelskou stanicí v ČR. Od oficiálního založení mé chovatelské stanice jsem odchovala 40 vrhů potkanů laboratorních. Během chovu jsem sledovala proměnlivost narozených a odchovaných mláďat a začala jsem si všímat častých problémů u vrhů zaměřených na varietu Fuzz. Samice této variety často několik dní po porodu ztrácely mléko, nebo se jeho produkce výrazně snížila a docházelo k úhynu mláďat. U potkana laboratorního v zájmových chovech rozlišujeme 4 základní typy osrstění. Podle těchto typů osrstění byly vytvořeny 4 kategorie, u kterých byla zkoumána reprodukce v závislosti na typu srsti rodičů. K hodnocení reprodukce u jednotlivých typů osrstění byly vybrány tyto ukazatele: Počet narozených mláďat ve vrhu Počet odchovaných mláďat ve vrhu Počet vrhů, kde byly zaznamenány problémy s odchovem narozených mláďat 2. Cíl práce Prvním cílem této práce je vypracování literární rešerše na téma rozmnožování a srst potkana laboratorního, která umožní čtenářům hlubší proniknutí do této problematiky. Druhým cílem je zpracování plemenné knihy chovu potkana laboratorního v ČR od roku 2006 do roku 2010 a vypracování vyhodnocení vlivu typu osrstění rodičů na reprodukci, tj. počet narozených mláďat ve vrhu, počet odchovaných mláďat ve vrhu a počet vrhů. kde byly zaznamenány problémy s odchovem mláďat. Třetím cílem je vyvrácení nebo potvrzení předem stanovených hypotéz.. 3. Hypotéza HYPOTÉZA 1 Jakýkoli jiný typ srsti než standard, který se běžně vyskytuje u divoké formy potkana hnědého (Ratus norvegicus), je mutace. Tyto mutace jsou v přírodě nežádoucí, jelikož 3
zhoršují fitness daného jedince. Z tohoto předpokladu vyplývá, že jakákoli jiná varieta srsti než standard by měla mít zhoršenou schopnost reprodukce méně mláďat ve vrhu a větší rozdíl mezi počtem narozených a odchovaných mláďat. HYPOTÉZA 2 Absence srsti (varieta Fuzz) je velice zásadní zásah do organismu, který výrazně zhoršuje jeho fitness. Zvíře je citlivější vůči změnám teploty a tudíž i náchylnější k onemocnění respiračního ústrojí. Na přímém slunci hrozí spálení kůže. Celková schopnost termoregulace je velmi omezena. Dochází také ke zvýšené tvorbě kožního mazu, ucpávání mazových žláz, tvorbě vředů a abscesů. Samice potkana variety Fuzz mají také časté potíže s odchovy mláďat, kdy dochází k postupné ztrátě mléka nebo k omezení jeho produkce a mláďata v nedostatku potravy hynou. Z těchto důvodů očekávám u variety Fuzz nejvyšší četnost problémů s odchovem narozených mláďat a nejvyšší úmrtnost mláďat od narození do odstavu. 4. Literární rešerše 4.1. Reprodukce u samice potkana laboratorního Král, Olexa (1969) uvádějí: Říje nastává u samice každé čtyři až pět dní; je v té době neklidná. O říji samičky je možné se přesvědčit tak, že ji večer nebo v noci jemně pohladíme po hlavě a hřbetě. Říji poznáme podle chvějících se oušek, popřípadě i podle zdvižení hřbetu a nastavování zadečku. Březost trvá 21-23 dní, u prvniček nebo početných vrhů déle. Počínaje patnáctým dnem poznáme březí samičku podle změněného způsobu chůze zeširoka. Březí samičku chováme odděleně. Říjový cyklus u potkaních samic nastává z pravidla každých čtyř až šesti dní a průměrně trvá 14 hodin (6 20 hodin). Během stimulace při páření je samicí ovlivněna ovulace. U domestikovaných potkanů nemá roční perioda vliv na říjový cyklus, jako je tomu u jejich divokých předků. Tyto rozdíly byly potlačeny díky stálé selekci skrz generace. (Weiß Geißler, 2007) Samice potkana může být plodná 6 až 12 měsíců za život. Po tuto dobu může mít 7 až 10 vrhů s 6 až 14 potomky na jeden vrh. Průměrná velikost vrhu je 8 mláďat; větší vrhy než 20 mláďat jsou vzácné. Samice potkana starší jednoho roku může mít konečně menší počty 4
mláďat ve vrhu a zvýšenou délku období mezi jednotlivými vrhy. Samičí schopnost reprodukce končí mezi 15 až 18 měsíci věku. (Fox, 1997) Fox (1988) uvádí, že velikost vrhu u potkana se pohybuje mezi 2 až 24 jedinci ve vrhu, obvykle mezi 8 až 12 jedinci. Weiß Geißler (2007) uvádí: Porod zhruba deseti mláďat trvá v průměru jednu a půl hodiny. Děložní svaly se stahují v intervalech od 15 sekund do 2 minut. Maximálně se může narodit 20 mláďat. Častý je počet mezi šesti a dvanácti mláďaty. Poměr mezi narozenými pohlavími u mláďat je průměrně okolo 52% samců a 48% samiček. Tab.1: Shrnutí reprodukce potkana (Dekker, 2003) Reprodukce potkana Pohlavní dospělost Od 56 60 dní, někdy od 30 dní Délka estrálního cyklu 4 dny Délka estru 6 hodin Počet struků 12 Oddělit rodiče po porodu? Ano, předejití další březosti Délka březosti 22 24 dní Počet vrhů za rok 3 6 Počet mláďat 4 16 (průměrně 10, maximálně 24) Porodní váha Přibližně 5g Poporodní říje u samice Během 24 hodin Otevření očí 15-20 dní Délka laktace 28 dní Plodné měsíce samice 14, někdy podstatně déle 4.1.1. Močopohlavní ústrojí samice Haratíková (2009) uvádí: Orgány samičího pohlavního systému jsou uzpůsobeny pro produkci vajíček (tj. samičích pohlavních buněk), dále pro transport vajíček do dělohy přes vejcovody, kde dochází díky příznivému prostředí k uhnízdění oplozených vajíček. Samičí reprodukční systém také zajišťuje kojení mláďat po porodu, jelikož dochází k produkci hormonů, které podporují laktaci. Hlavními částmi samičího reprodukčního systému jsou vaječníky, děloha, vagína a mléčné žlázy. 5
Vaječníky jsou umístěné na distálním konci děložních rohů, kousek od ledvin. Vaječníky s dělohou spojují vejcovody. Funkcí vaječníků je produkce vajíček a některých hormonů. (Haratíková, 2009) Děloha přijímá vajíčka z vaječníků a poskytuje vhodné prostředí pro zahnízdění a vývin embryí. Potkaní samice mají dělohu dvojitou (Uterus duplex), táhne se od močového měchýře napravo a nalevo až k ledvinám. Takováto struktura umožňuje potkanům mít hodně mláďat. Ve spodní části se děložní rohy setkávají a děloha ústí do vagíny. (Haratíková, 2009) Každý děložní roh má svůj vlastní krček. Umístěné jsou v oblasti, kde se spojuje děloha s vagínou a oba mají silné hrubé stěny. Otvor krčku je velmi malý, ale otevírá se při rození mláďat. Hlavním úkolem krčků je chránit dělohu. (Haratíková, 2009) Vagína je krátký svalový kanál, který vede z dělohy ven z těla. Je umístěná mezi močovým měchýřem a konečníkem. Stěny vagíny jsou pokryté hlenem, který vagínu chrání a zvlhčuje. Kromě toho, že slouží jako porodní kanál, dochází tam také ke shromažďování spermií před vstupem do dělohy, kde oplodní vajíčka. Při narození mají samičky vagínu uzavřenou membránou, která se obvykle sama přetrhne, dovrší-li samice 33. - 42. den věku. (Haratíková, 2009) Klitoris je jediná část pohlavní soustavy, která je u samice připojena k močové trubici, ne k vagíně. Je umístěný nad močovou trubicí a obklopený předkožní klitoridální žlázou. Jde o exokrinní žlázu, která je umístěná v těsné blízkosti klitorisu a produkuje feromony. (Haratíková, 2009) Mléčné žlázy vznikly přeměnou kožních žláz. Tvoří je lalůčky v tukové tkáni, složené z menších žlázových podjednotek, které jsou tvořeny žlázovými alveolami. Celá mléčná žláza je také obklopena tukovou tkání, která určuje tvar a velikost mléčných struků. Z každého lalůčku se sbíhá mlékovod, který ústí na mléčné bradavce v podobě drobného otvoru a společně tyto otvory vytvářejí na povrchu bradavky plošku. Bradavky a mléčné žlázy jsou obvykle uspořádané po obou stranách břicha, ve dvou řadách, do tzv. mléčné lišty. U potkanů obvykle nacházíme 10 12 bradavek. (Haratíková, 2009) 4.1.2. Estrus Průběh cyklu je charakterizován typickými změnami na poševní sliznici, jednotlivá stadia je možno stanovit mikroskopickým sledováním vaginálních výtěrů. 6
Během první estrální fáze, proestru, dochází ke zrání folikulů ve vaječnících. Vaginální výtěr obsahuje kulaté nebo oválné buňky s centrálním jádrem, leukocyty a hlen jsou jen řídce patrné. Druhá fáze, estrus, bývá také nazývána vlastní říjí. Ve vaginálním stěru jsou obsažené kornifikované bezjaderné epiteliální buňky a dochází k úplné absenci leukocytů a hlenu. Ke konci estru samice ovuluje. Během třetí fáze, metestru, je ve vaginálním stěru na počátku stále ještě patrný značný počet kornifikovaných bezjaderných epiteliálních buněk. V pozdější fázi metestru převládají ve vaginálním stěru jaderné epiteliální buňky. Zvyšuje se také počet leukocytů a dochází k výskytu hlenu. Po čtvrté fázi, diestru, následuje znovu proestrus. Během diestru jsou ve vaginálním stěru obsažené různé typy epiteliálních buněk, dochází k hojnému výskytu leukocytů a často také hlenu. V případě zabřeznutí je nový estrální cyklus zablokovaný a vaginální sliznice zůstává nadále ve stadiu diestru, které je charakterizováno větším výskytem hlenu ve výtěru. Tab. 2: Stadia estrálního cyklu laboratorních myší a potkanů (Sýkora, 1983) Stadium Délka trvání Příznaky (h) Vaječník Vaginální výtěr Proestrus 12 Zrání folikulů Kulaté nebo oválné epiteliární buňky s centrálním jádrem, leukocyty a hlen řídce patrné Estrus 14 Ke konci estru Kornifikované bezjaderné epiteliální ovulace buňky, absence leukocytů a hlenu Metestrus 24-30 Zpočátku ještě Na počátku ještě značný počet ovulace kornifikovaných buněk, později převládají jaderné epiteliální buňky, zvyšuje se počet leukocytů, výskyt hlenu Diestrus 57 Klidové stadium Různé typy epiteliálních buněk, hojně leukocytů, často i hlenu 7
4.1.3. Detekce estru 4.1.3.1. Vaginální výtěry K přímé detekci říje se používá metoda vaginálních výtěrů. Způsob jejich pořízení uvádí ve své práci Hubscher at al (2005): K ohodnocení průběhu estrálního cyklu byly vaginální výtěry odebírány každý den mezi 11. a 24. hodinou. Každé zvíře bylo uchopeno mezi lopatkami v pozici hřbetem dolů, aby bylo možné odebrat výtěry. Špička 3 palcového borokřemičitanového laboratorního skleněného kapátka byla naplněna přibližně 0,2 ml destilované vody a vsunuta přibližně 3-5 mm hluboko do potkaní dělohy (Eckel at al. 2001). Používání bylo opatrné, kapátko se nesmělo vsunout moc hluboko, protože nechtěná stimulace děložního hrdla by mohla způsobit pseudograviditu (Freeman 1994). Destilovaná voda byla z kapátka rychle vystříknuta a okamžitě nasáta zpět. Buňky obsažené v roztoku byly umístěny na podložní sklíčko a pozorovány pod světelným mikroskopem při stonásobném zvětšení. Po určení fáze říje byly pořízeny fotografie. (Hubscher at al, 2005) Během proestru jsou jaderné buňky většinou šestiboké, závisí to však na tom, jak jsou uskupeny u sebe. Jaderné buňky jsou uspořádány těsně u sebe a nejsou vidět mezibuněčné prostory mezi jednotlivými buňkami. Proestrus přechází do estru, což je charakterizováno zvyšujícím se počtem kornifikovaných buněk. Buňky ve vzorku jsou většinou nahromaděné a uspořádané ve sloupcích. Ve vaginálním výtěru se vyskytuje pouze vysoké množství leukocytů. Velký počet jaderných buněk je opět pozorován až v pozdní fázi estru (Feder 1981), přesto stále dominují kornifikované buňky. V protikladu k tomu se během metestru vyskytuje ve výtěru veliké množství leukocytů, které se hustě shlukují okolo jaderných buněk. Konečná fáze, diestrus, je typická roztroušenými leukocyty. Jaderné i kornifikované buňky se vyskytují během diestru. (Hubscher at al., 2005) Vaginální výtěry jsou zbarvené použitím PAP metody. V proestrálních jaderných buňkách dominuje růžově zbarvená cytoplazma. Všechny hustě nahloučené jaderné buňky vykazují tmavě modré až fialové zabarvení zrnitého jádra. Estrální kornifikované buňky jsou uspořádány do souvislých ploch a shluků a zbarveny jsou světle oranžově až světle růžově. Povrchové kornifikované buňky jsou růžové a jaderné buňky v estru mají růžovou, modrou nebo oranžovou cytoplazmu a tmavě modré jádro. V metestru jsou leukocyty zbarveny modře. Metestrální jaderné buňky mají zřetelný světle modrý okraj obklopující buněčné membrány a tmavě modře zbarvené jádro. Cytoplazma jaderných buněk je uvnitř růžová a směrem ven modrá. Leukocyty jsou hustě nahromaděné ve shlucích okolo jaderných buněk a 8
svým velkým množstvím dávají výtěru tmavě modrý odstín. V diestru jsou leukocyty ve vzorku roztroušené. Leukocyty jsou podobně jako ve fázi metestru zbarveny modře až modrofialově. Jaderné buňky ve vzorku mají silná matná jádra a růžovou nebo modrou cytoplazmu. Cytoplazma kornifikovaných buněk se zbarvuje do růžova. (Hubscher at al., 2005) 4.1.3.2. Vizuální detekce estru Potkaní samice mají vlastní behaviorální projevy, které můžeme vidět pouze při samotné říji. Jedná se o třesení ušima a prohýbání se v hřbetě v blízkosti konce ocasu. Samice poskočí, prohne se, roztáhne zadní nohy a zatřepe ušima. Některé samice, mající silnou říji, ocas otáčejí na stranu a vystrkují zadek vzhůru. (Haratíková, 2009) U samic trvale žijících ve skupině lze využít k detekci říje jiné samice. Během estru říjná samice poskakuje po kleci, zastavuje se vždy v bederní lordóze a ostatní samice (nejčastěji alfa nebo beta samice) na ni naskakují a simulují kopulaci. Další možností je detekce estru chovatelem, který položí ruku samici na zadní část hřbetu a sleduje její reakci. Pokud je samice v říji, projevuje se u ní výše popsané chování typické pro estrus. Poslední možností je přímá konfrontace samice se samcem. Pokud je samice v říji, dochází okamžitě k páření. Pokud samice v říji není, může docházet k bojům mezi oběma potkany, což může být pro chovatele zbytečně riskantní, jelikož může dojít k poranění jednoho nebo obou zvířat. 4.1.3.3. Kontrola poševního otvoru Mezi příznaky určující estrus patří také otevření poševního otvoru, které je dobře pozorovatelné při uchopení samice potkana za kořen ocasu a nadzvednutí zadní části těla. Haratíková (2009) uvádí: Jsou však také samičky, na kterých je říje velmi těžce pozorovatelná. Jedinou možností, jak zjistit, zda je či není samice připravená na krytí, je v takovýchto případech kontrola poševního vchodu. Samice mající říji má poševní vchod otevřený. Pokud poševní vchod otevřený není, říje se nedostavila a samice nebude ochotná k páření.. 4.1.4. Připouštění v zájmovém chovu Komerční chovatelé, kteří potřebují produkovat veliké množství potkanů, obvykle používají polygamii nebo harémový systém chovu. Jeden samec je ubytován se dvěmi až šesti 9
samicemi. Pochopitelně je použita veliká klec. Těhotné samice jsou před porodem přesunuty do oddělených klecí. Bylo prokázáno, že oddělené samice produkují více mléka a mají ve vrhu větší mláďata (Fox, 1997). Polygamie ani harémový systém chovu se v zájmových chovech neuplatňuje. Fox (1988) dále uvádí: Pokud je samice potkana příliš vyzáblá nebo příliš tlustá, nebude chtít zabřeznout. Během říjového cyklu (který trvá dvanáct hodin a obvykle začíná pozdě odpoledne nebo večer) samičí genitálie zduří a pokud dojde k oplodnění, vaginální trakt se zduřením uzavře. Po spojení samce a samice (mohou se spolu držet pohromadě několik dní k zaručení zabřeznutí samice) se samec odděluje a drží se v oddělené části. Některé chovatelské systémy nepožadují oddělování samce. Příkladem je harémový systém, ve kterém je chován jeden samec se skupinou samic, obvykle jeden samec na každých pět samic. V zájmových chovech se uplatňuje nejčastěji systém připouštění z ruky, kde je před samotným pářením pečlivě vybrán samec i samice. Důraz se klade hlavně na vhodnost spojení z hlediska příslušnosti jedince k určité varietě a barevné linii, dále se sleduje zdravotní stav jedince i zdravotní bilance celé linie, tj. předků minimálně 3 generace zpět. Mays (1993) rozlišuje dvě metody připouštění v zájmovém chovu: Nejlepší metodou pro zájmové chovatele je připouštět potkany jen pokud je samice v říji. Samice mají pětidenní říjový cyklus, v podstatě tedy je samice ochotná přijmout samce každých pět dní. Obvykle je velmi snadné všimnou si samice v říji. Má sklon poskakovat a je velmi excitovaná. Často je viditelný výtok z její vulvy. V tomto případě je vhodné umístit samici s vybraným samcem na neutrální území, nejlépe do malé klece, například výstavní nádoby nebo prozatímního boxu. Samec vzrušený pachem samice obvykle ihned kopuluje. Vhodné je do klece umístit trochu potravy a nechat je pářit se přes noc a oddělit je až příští ráno. Druhý způsob je ještě jednodušší. Umístíme samce a samici do normálně veliké klece a necháme je spolu pohromadě týden nebo čtrnáct dní, během této doby se bude samec pářit se samicí, když bude samice v říji. Obvykle trvá několik dní, než se potkani seznámí, často spí každý v jiném rohu klece. (Mays, 1993) 10
4.2. Srst potkana laboratorního 4.2.1. Skladba chlupu Skladbu chlupu popisuje Marvan a kol. (2007) takto: Makroskopicky se na chlupu rozlišuje kořen a stvol. Chlupový stvol (scapus pili) vyčnívá nad pokožku, má různý tvar a je zakončen hrotem. Chlupový kořen (radix pili), vrostlý do kůže, je uložen v chlupovém váčku a na svém konci přechází do chlupové cibulky. Chlupový váček (folliculus pili) představuje hluboké vchlípení pokožky, ve kterém je uložen kořen chlupu. Chlupový váček tvoří vnitřní a vnější epitelová a vazivová pochva. Chlupová cibulka nasedá na chlupovou bradavku jako škárový útvar, který tvoří jemné vazivo protkané sítí vlásečnic. Mikroskopicky se chlup skládá ze tří odlišných buněčných vrstev, a to dřeně a kůry chlupu a povrchové kutikuly. Dřeň chlupu (medulla pili) se skládá z jedné nebo několika řad nezrohovatělých kubických nebo cylindrických buněk se zbytky jader, s tukovými kapénkami a se zrnky pigmentu. Mezi buňkami se vytvářejí štěrbiny vyplněné vzduchem. Dřeň probíhá středem chlupu. V tenkých chlupech je redukovaná nebo není vyvinuta vůbec. Kůra chlupu (cortex pili) je hlavní buněčná vrstva chlupu, která mu dodává pevnost a celkový charakter. Tvoří ji podélně oválné až vřetenovité buňky pospojované tonofibrilami. V buňkách je uložen pigment a podle jeho rozložení mají chlupy tmavou nebo světlou barvu. V případě průniku vzduchu mezi buňky získávají chlupy šedou barvu. Chlupová kutikula kryje povrch chlupu v podobě tenké blanky, která tvoří zrohovatělé buňky bez jádra a pigmentu. Na chlupu jsou buňky uloženy břidlicovitě nad sebou s tím, že volné okraje buněk jsou obrácené k hrotu chlupu a zapadají za buňky chlupového váčku. (Marvan a kol., 2007) Riggott a Wyatt (1979) uvádějí, že existují rozdíly ve tvaru a velikosti buněk kutikuly mezi chlupy z jednotlivých částí těla potkana a rozdíly v počtu těchto buněk u samic a samců. Bylo odebráno pět izolovaných vzorků z každé z následujících lokalit: břicho, hřbet, hlava, ucho a vibrisy, odebraných od 25 samců a 25 samic potkana. Povrchové struktury chlupů z různých částí těla byly studovány pomocí skenovací elektronové mikroskopie. Ušní chlupy a vibrisy jsou si podobné v tom, že mají mnohem menší kutikulární šupiny než chlupy z jiných částí těla. Šupiny na chlupech z hlavy jsou u samic menší než u samců. (Riggott, Watt, 1979) Chlupová cibulka (bulbus pili) je kyjovitě rozšířený konec chlupu a skládá se ze zárodečné hmoty a epitelových buněk, z nichž se diferencují všechny vrstvy chlupu a vnitřní epitelová pochva chlupového váčku. (Marvan a kol., 2007) 11
4.2.2. Druhy chlupů Marvan a kol. (2007) rozlišuje 5 druhů chlupů: krycí chlupy, chlupy podsady, vlasiny žíně, štětiny a hmatové chlupy. U potkana se vyskytují pouze 3 druhy, konkrétně krycí chlupy, chlupy podsady a hmatové chlupy. Krycí chlupy jsou silné a dlouhé, vždy obsahují dřeň. Podle délky se dělí na delší vůdčí a kratší pesíky. (Marvan a kol., 2007) Chlupy podsady jsou tenké a jemné chlupy bez dřeně anebo jen s malými zbytky dřeně. Z kůže vyrůstají kolmo. (Marvan a kol., 2007) Hmatové chlupy jsou výrazně delší a tlustší než krycí chlupy. Kořen hmatových chlupů je obklopen klubkem sinusových krevních cév a ve vazivovém obalu jsou četná nervová zakončení (hmatová tělíska). (Marvan a kol., 2007) Potkani tak mohou odhadnout vzdálenosti od rohů a hran a rozpoznat nerovnosti terénu díky obzvlášť dlouhým citlivým hmatovým vouskům, vibrisům, které jsou velmi dobře zásobené nervy a krevními cévami. (Weiß- Geißter, 2007) 4.2.3 Variety dle typu srsti Nejznámějším typem srsti je standardní srst, která se běžně vyskytuje jak u potkana hnědého (ratus norvegicus), tak i u potkana laboratorního (ratus norvegicus f. domestica). Ambruš (1991) uvádí: Existují i mutanti s dlouhou a vlnitou srstí. V oficiálním chovu potkana laboratorního v ČR pod ZO Chovatelů morčat a jiných drobných hlodavců rozlišujeme 4 základní variety dle typu srsti: Standard, Rex, Velveteen a Fuzz. Cardinal (1998) řadí mezi typy srsti také bezocasou varietu potkana: Aktuálně existuje pět standardních typů osrstění, které se obvykle uvádějí jako variety. Je to bezsrstost, rex, satin, standard a bezocasost. Mnoho jiných autorů však uvádí, že se bezocasá forma potkana řadí mezi variety dle stavby těla. O varietě manx (bezocasý potkan) pojednává i Čacká (2008) ve článku, který se týká variet potkana dle tvaru těla, nikoli dle typu srsti: Této varietě chybí od narození celý ocas nebo mají jen krátký pahýl. Celkovou stavbou těla se liší od standardního potkana, jejich trup je výrazně hruškovitého tvaru a kratší, zadní končetiny jsou delší než přední. Způsobem pohybu mírně připomínají klokana, protože bez ocasu se potkanům špatně udržuje rovnováha. 12
Ocas je důležitý i k termoregulaci, proto mají manx potkani problémy s udržováním teploty. K chybějícímu ocasu se vážou i další změny na těle a s tím souvisí celá řada zdravotních problémů (problémy s páteří, tvar pánve nevhodný k rození, atd.). V ČR se tato varieta neuznává a neregistruje, v některých zemích je dokonce chov manx potkanů považován za týrání. STANDARD Standardní typ srsti se běžně vyskytuje v přírodě u divoké formy potkana, tj. u potkana hnědého. Cardinal (1998) uvádí: Srst potkana hnědého je hrubší než srst u krysy obecné a je obvykle hnědá se světlejšími břišními partiemi, ačkoli může být i u divoké formy srst šedá, bílá, černá či s bílými znaky. Standardní typ srsti patří také mezi nejčastěji se vyskytující typ srsti v zájmovém chovu potkana. Důvodem je, že většina odlišných typů srstí byla vyšlechtěna před relativně krátkou dobou. Gassner (2000) uvádí: Jen obtížně lze získat zvířata různých barevných variet a typů srstí. Osrstění se skládá ze dvou typů chlupů. Krátké a jemné chloupky tvoří hustou podsadu, delší a silnější pesíky krycí srst. Srst přiléhá na tělo, netvoří se v ní žádné pěšinky nebo vírky, celkově zvíře působí hladkým dojmem. V osrstění nesmí vznikat lysá místa. Srst je lesklá, ani příliš krátká ani příliš dlouhá, pouze prsty, tlapky a ocas jsou kryty kratšími chlupy. Na uších nerostou krycí chlupy, boltce jsou pokryty jemnou sametovou podsadou. Kolem čumáku jsou soustředěny rovné a dlouhé hmatové vousky, několik kratších a slabších vousků se nalézá i kolem očí. (Čacká, 2008) Obr. 1 Detail srsti potkana variety Standard Obr. 2 Vibrisy potkana variety Standard 13
REX a DOUBLE REX První potkany rexe vyšlechtil anglický genetik Roy Robinson v roce 1976. Rex byl ještě ve stejném roce uznán anglickým klubem. (Verhoef Verhallen, 1999) Rex mutace zpomaluje rychlost růstu chlupů. Výsledkem je, že většina nebo všechny chlupy jsou kratší než je obvyklé. Chlupy jsou tenké a špatně tvarované. Srst je typická kudrnatým vzhledem. Rex mutace postihuje všechny typy chlupů, především pesíky. Pesíky stále rostou trochu rychleji než podsada, rozdíl je však nepatrný a výsledný efekt je, že pesíky nejsou o mnoho delší než podsadové chlupy. (Hanson, 2006). Rex je autozomální polodominantní znak (homozygoti jsou více ovlivněni než heterozygoti). Srst heterozygotních rexů (Rere, známí jako Rex) je zvlněná a rozcuchaná. U mladých zvířat je srst jemná a hrubé struktury se vyvíjejí prostřednictvím línání v dospívání a dospělosti. Rex potkani mají dobré krycí vlastnosti srsti, přesto však může být kůže vidět při každém pohybu (Hanson, 2006). Srst je rovnoměrně hustá a vlnitá, pesíků je málo nebo mohou úplně chybět. Není tak lesklá jako standardní srst, ale ani přespříliš matná. Chlupy jsou drsnější (až drátěnkovité), ale nesmí být příliš křehké a lámat se. Hmatové vousky jsou kratší a zakroucené. (Čacká, 2008) Rex potkani, samci i samice, mají během života tendenci k zeslabování srsti. Srst se velmi ztenčuje většinou okolo 18 měsíce života. Během stárnutí dochází v oblasti hřbetu a boků k typickému vypadávání srsti, pokryv je ztenčený a můžou se objevovat lysá místa. (Robbins, 2008) Homozygoti (ReRe, známí jako patchwork, semi-hairless, nebo double-rex) se vyvíjejí do čtyř týdnů věku stejně jako rex potkani, poté začínají srst silně ztrácet. Ztráta srsti začíná na hlavě a ramenou a rozšiřuje se na zbytek těla. Vypadávání chlupů je ukončeno obvykle 36. dnem života. Nová srst se rozrůstá a zároveň pelichá, pozdější srst je tenká s mnoha lysými místy. Chlupy lze snadněji vytrhnout než u potkanů s normálním nebo rex osrstěním. Samice jsou více postiženy než samci a mají větší lysé plochy. Vibrisů je méně a jsou kratší než u rex potkanů (Robbins, 2008). Srst je hrubá a zkroucená, stejně jako u variety rex. Na těle se vyskytují rozsáhlá lysá místa, srst se převážně soustředí do oblastí kolem obličeje, kořene ocasu, pohlaví a končetin. Rozmístění lysin se může časem měnit, ale srst nikdy nechybí úplně. (Čacká, 2008) 14
Obr. 3 Detail srsti potkana variety Rex Obr. 4 Vibrisy potkana variety Rex Obr. 5 Detail srsti potkana variety Double Rex Obr. 6 Vibrisy potkana variety Double Rex VELVETEEN (wavy) Hanson (2006) uvádí, že mutace byla prvně ohlášena 1981. Srst potkanů velveteen je zřetelně zvlněná nebo kadeřavá, většina chlupů má 1-6 vln nebo smyček po jejich délce. Vibrisy jsou většinou zvlněné nebo ohnuté, jsou kratší a tenčí než normální vibrisy. Srst je tenčí a méně vlnitá než u rex potkanů. Srst je jemnější, než má standard, a je zvlněná. S věkem se chlupy narovnávají a připomínají více standardní srst. Osrstění by mělo být jemné a měkké, nikoliv hrubé jako u variety rex, se kterou bývá tato varieta někdy zaměňována. Vousky jsou rovné, na koncích zahnuté. V ČR se tato varieta registruje pouze s výhradou. (Čacká, 2008) 15