Číslo jednací: - 136-140 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudců JUDr. Dany Černé a JUDr. Karly Cháberové v právní věci žalobce: MEDIAREX COMMUNICATIONS AND CONSULTING, s.r.o., Praha 1, Prokopská 8/296, IČ 266 99 249, zastoupeného JUDr. Janem Benešem, advokátem, Purkyňova 2, Praha 1, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, Škrétova 44/6, Praha 2, zastoupené JUDr. Petrem Hrdličkou, advokátem, Pod Lipami 2563/29, Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 29.8.2007, sp.zn. 2007/381/had/MED, č.j. had/8963/07, t a k t o : I. Rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 29.8.2007, sp. zn. 2007/381/had/MED, č.j. had/8963/07, s e z r u š u j e a věc se žalované v r a c í k dalšímu řízení. II. Žalovaná j e p o v i n n a zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 17.000,- Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám JUDr. Jana Beneše, advokáta. O d ů v o d n ě n í : Žalobce podal včas žalobu proti rozhodnutí žalované označenému v záhlaví rozsudku, jímž žalovaná žalobci jako zpracovateli reklamního spotu na přípravek Preventan Quattro-mutace 1, vysílaného opakovaně na televizních programech Prima televize a ČT 1 (v průběhu září a října roku 2005 a ledna a března roku 2006 v různých denních a nočních časech) uložila podle 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, (před jeho novelizací účinnou od 26.1.2006), pokutu ve výši 200 000,- Kč za porušení 5d písm. d) téhož zákona. Podle 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a 6 vyhl. č. 520/2005 Sb., žalobci dále uložila povinnost uhradit paušální částku nákladů správního řízení ve výši 1 000,- Kč.
pokračování 2 V odůvodnění rozhodnutí žalovaná uvedla, že reklamní spot na přípravek Preventan Quattro-mutace l (délka spotu 10s), jehož je žalobce zpracovatelem, byl vysílán opakovaně na programech Prima televize a ČT 1 (v průběhu září a října roku 2005 a ledna a března roku 2006) v různých denních i nočních časech. Žalovaná se na svém 9. zasedání konaném dne 16. května 2007 rozhodla zahájit s žalobcem správní řízení pro porušení ust. 5d písm. d) zákona č. 40/1995 Sb. Žalovaná uvedla popis spotu: Dva lední medvědi kráčejí po ledové pláni ve zvuku jejich rozhovor: No nazdar, Maxi, co ti je. Bolí mě tak v krku, že si ho ochladím o led. Na bolest v krku jedině Preventan Quattro. Reklamní slogan: Medvědí síla na bolest v krku. Spot je ukončen záběrem na balení přípravku. V obraze pravý horní roh po celou dobu reklamní logo přípravku Preventan Quattro. K podstatě věci žalovaná uvedla, že ustanovení 5d zákona č. 40/1995 Sb., (před novelizací účinnou od 26.1.2006) pod písm. a) až d) příkladmo vyjmenovává, co se pokládá za uvádění v omyl. Pod písm. d) klasifikuje jako uvádění v omyl také to, jsou-li potravině přisuzovány vlastnosti prevence, ošetřování, léčby nebo vyléčení lidských onemocnění nebo jsou-li takové vlastnosti naznačovány. Dané problematiky se dále týkají Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES o sbližování právních předpisů členských států týkajících se označování potravin, jejich obchodní úpravy a související reklamy (směrnice o potravinách) a Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/46/ES o sbližování právních předpisů členských států týkajících se doplňků stravy (směrnice o doplňcích stravy), obě směrnice zakazují připisovat potravinám / doplňkům stravy v reklamách léčivé nebo preventivní účinky (uvádět terapeutická tvrzení), a to bez jakékoli povinnosti prokazovat současně, že těmito tvrzeními je spotřebitel uváděn v omyl. Reklama na doplněk stravy tedy nesmí vzbudit u spotřebitele dojem, že se jedná o léčivý přípravek i přesto, že by doplněk stravy takovou vlastnost měl. Není tedy důležité, zda studie prokáže léčivý účinek doplňku stravy. Rozhodné jsou skutečnosti a fakta, která jsou určeny přímo spotřebiteli, tedy tvrzení obsažená v reklamním spotu. Rada dospěla k závěru, že jsou dány všechny zákonné podmínky pro uplatnění sankce v mezích zákona č. 40/1995 Sb., a rozhodla dle 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/1995 Sb. o uložení pokuty 200 000,- Kč. Rada byla omezena horní hranicí stanovenou zákonem 2 000 000,- Kč. Při stanovení výše pokuty byla vedena následujícími úvahami vyplývajícími z 8 odst. 4 zákona č. 40/1995 Sb. Při určení výše pokuty se přihlíží zejména k závažnosti, způsobu, době trvání a následkům protiprávního jednání. Reklama jednoznačně deklaruje preventivní a léčebný účinek u nachlazení, konkrétně pak jejího příznaku, bolest v krku. Reklama byla provedena způsobem, který svým vizuálním a zvukovým zpracováním navozuje dojem, že přípravek Preventan působí jako lék. Divák je manipulován, neboť shlédne obraz strádajícího, který trpí bolestí krku. Ztvárnění je silně emocionální. Reklama vyvolává pocit, že Preventan je lékem, který rychle a účinně odstraní bolest v krku, tedy projev, který je vždy průvodním znakem onemocnění dýchacích cest. Reklama byla prezentována v televizním vysílání opakovaně na programech Prima televize a ČT 1 v průběhu září a října roku 2005 a ledna a března roku 2006 v různých denních i nočních časech, tedy na celoplošných programech, spotřebitel tak byl prostřednictvím reklamního spotu uveden v omyl, že propagovaný doplněk stravy Preventan je lékem. Jedná se však o manipulativní a nepravdivou informaci. Žalobce v žalobě podané proti rozhodnutí žalované napadl oprávněnost uložené pokuty i výši uložené pokuty. Namítl, že žalovaná nesprávně vyhodnotila zjištěný skutkový stav, nesprávně jej právně posoudila a aplikovala ust. 5d písm. d) zákona č. 40/1995 Sb., a řízení trpělo procesními vadami, které žalobce poškodily na jeho právech. Krom námitek ve
pokračování 3 věci samé jako žalobní námitku žalobce uplatnil, že pokuta byla uložena po uplynutí jednoroční subjektivní prekluzivní lhůty. Dle 8 odst. 5 zákona č. 40/1995 Sb., ve znění do 25.1.2006 lze pokutu uložit do jednoho roku ode dne, kdy orgán dozoru zjistil porušení zákona, nejdéle však do tří let ode dne, kdy k porušení zákona došlo. Žalovaná dle mínění žalobce vzhledem k době vysílání spotu (září 2005 - březen 2006) zjistila údajné porušení zákona nejpozději v březnu roku 2006, čímž začala běžet subjektivní lhůta, v rámci níž lze pokutu uložit. Dle žalobce je zřejmé, že orgán dozoru se s reklamním spotem musel seznámit v průběhu jeho vysílání v televizi; jako orgán dozoru dle 7 zákona má povinnost dozorovat dodržování zákona. Rozhodnutí o uložení pokuty však bylo vydáno až dne 29.8.2007; i pokud by skutečně došlo k porušení 5d písm. d) zákona č. 40/1995 Sb., pokuta byla uložena po uplynutí subjektivní prekluzivní lhůty. K žalobě se vyjádřila žalovaná a zejména uvedla, že prekluzivní lhůta počala běžet dnem zjištění provinění, tj. v rámci zasedání žalované konaném dne 16.5.2007, kdy žalovaná zjistila, že ze strany žalobce došlo k porušení ust. 5d písm. d) zákona č. 40/1995 Sb., ve znění platném do 25.1.2006. Dále se pak vyjádřila ke zbylým hmotněprávním námitkám. Žalobce v replice zejména uvedl, že nesouhlasí a nerozumí vyjádření žalované, že prekluzivní lhůta začala běžet až v rámci zasedání Rady dne 16.5.2007, kdy došlo ke skutečnému zjištění porušení zákona. Dle mínění žalobce orgán dozoru objektivně zjistil provinění dnem vysílání spotu v televizi, kdy došlo k prvnímu seznámení s údajným porušením zákona. Pokuta tak byla uložena v rozporu s ust. 8 odst. 5 zákona č. 40/1995 Sb., ve znění do 25.1.2006, po uplynutí jednoroční prekluzivní lhůty. Městský soud v Praze podanou žalobu zamítl rozsudkem č.j. 5 Ca 397/2007-62 ze dne 16.4.2008. Soud vyšel z právního názoru, že počátek běhu subjektivní prekluzivní lhůty je odvozen od časového okamžiku, kdy správní orgán zjistil porušení zákona. Tímto okamžikem je třeba rozumět okamžik vědomosti o skutkových okolnostech v takovém rozsahu, který umožní jejich předběžné právní zhodnocení. Nelze dovozovat, že by taková informace musela být zvlášť kvalifikovaná, musí však mít nezbytnou míru určitosti a věrohodnosti, která zabezpečuje, že řízení nebude zahájeno a vedeno na podkladě informací neověřených, nejasných či zjevně nevěrohodných. Za okamžik, kdy žalovaná zjistila porušení zákona, nelze považovat teprve okamžik samotného přijetí rozhodnutí o tom, že k porušení zákona došlo. Počátek běhu subjektivní prekluzivní lhůty je dán okamžikem vědomosti správního orgánu o skutkových okolnostech umožňující předběžné právní zhodnocení, nikoli teprve ukončením dokazování ve věci a definitivním závěrem správního orgánu, tj. přijetím rozhodnutí o tom, že zákon byl porušen a pokuta je proto ukládána. Zjistit porušení zákona ve smyslu citovaného ustanovení 8 odst. 5 zákona č. 40/1995 Sb., totiž neznamená postavit na jisto, že k porušení zákona nesporně došlo, postačí, že vzniklo odůvodněné podezření, že se tak stalo; prokázání porušení zákona je předmětem dále vedeného správního řízení. Za okamžik, kdy žalovaná zjistila porušení zákona, však nelze považovat ani dobu tvrzenou žalobcem, tj. dobu, kdy předmětný reklamní spot byl odvysílán. Žalovaná rozhoduje jako kolektivní orgán, k jejímu obeznámení se s potřebným rozsahem skutkových okolností věci tak musí dojít určitým procesně upraveným postupem. K zahájení správního řízení s žalobcem došlo Oznámením o zahájení správního řízení ze dne 16.5.2007, písemně vyhotoveným dne 25.5.2007, sp.zn.: 2007/381/had/MED, č.j. had/5679/07, které bylo žalobci doručeno dne 1.6.2007 a jímž žalovaná dle 46 zákona č. 500/2004 Sb., oznámila, že dne 16.5.2007 rozhodla zahájit s žalobcem správní řízení z moci úřední pro možné porušení ust. 5d písm. d) zákona č. 40/1995 Sb., neboť je
pokračování 4 zpracovatelem reklamy na potravinu Preventan Quattro (mutace 1) vysílané na programech Prima televize a ČT 1 (září, říjen roku 2005, leden a březen roku 2006). Uvedla, že tento reklamní spot uvádí v omyl tím, že přisuzuje potravině schopnost předcházet, ošetřovat nebo léčit lidské choroby. Oznámení o zahájení správního řízení obsahuje podrobný popis reklamního spotu, včetně zvukového doprovodu spotu, konstatuje, že Rada se spotem zabývala z hlediska možného porušení zákona č. 40/1995 Sb., a uvádí důvody, pro které dospěla k závěru o možném porušení 5d písm. d) zákona. Podstatné skutečnosti pro závěr o možném porušení ust. 5d písm. d) zákona č. 40/1995 Sb., ze strany žalobce, jakožto zpracovatele reklamy, byly žalované jako kolektivnímu orgánu známé v době, kdy rozhodla zahájit s žalobcem správní řízení, tj. na 9. zasedání konaném dne 15-16.5.2007. Šlo o zcela určité, konkrétní skutečnosti, které odůvodňovaly podezření o porušení zákona ze strany žalobce, přičemž vědomost o skutkových okolnostech věci byla v takovém rozsahu, který žalované umožnil jejich předběžné právní posouzení; proto se i rozhodla zahájit s žalobcem předmětné správní řízení. Od data rozhodnutí o zahájení správního řízení v dané věci, tj. dne 16.5.2007, tedy počíná běžet jednoroční subjektivní prekluzivní lhůta stanovená 8 odst. 5 zákona č. 40/1995 Sb., ve znění účinném do 25.1.2006. Soud tedy neshledal důvodnou žalobní námitku, dle které došlo k vydání rozhodnutí po uplynutí prekluzivní lhůty. Zbylé námitky ve věci samé pak shledal nedůvodnými, a proto podanou žalobu zamítl. Podanou kasační stížnost proti rozhodnutí zdejšího soudu zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem č.j. 9 As 84/2008-102 ze dne 29. ledna 2009. Nálezem Ústavního soudu ve věci sp.zn. I. ÚS 947/09 ze dne 17.3.2010 byl zrušen rozsudek zdejšího soudu i rozsudek Nejvyššího správního soudu. Ústavní soud uvedl, že se zejména neztotožňuje se závěrem Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu, že počátek běhu jednoleté prekluzivní lhůty se odvíjí ode dne 16. 5. 2007, tedy dne, kdy se správní orgán jako kolektivní orgán rozhodl se stěžovatelkou zahájit správní řízení pro možné porušení 5d písm. d) zákona o regulaci reklamy, s odůvodněním, že teprve na svém 9. zasedání konaném dne 15.-16. května 2007 musely být správnímu orgánu známy určité konkrétní skutečnosti, jež odůvodňovaly jeho podezření o porušení zákona ze strany stěžovatelky. Takovou interpretaci 8 odst. 5 zákona o regulaci reklamy nepovažuje Ústavní soud za ústavně souladnou. Z vyžádaných správních spisů Ústavní soud zjistil, že pro tentýž skutek se Rada pro rozhlasové a televizní vysílání rozhodla zahájit dne 21. 2. 2007 správní řízení se společností Médea, a. s., správní řízení se stěžovatelkou, jak je uvedeno výše, pak bylo zahájeno až po zastavení správního řízení s tímto subjektem. V této souvislosti je poněkud nejasné a správními soudy opomenuté tvrzení Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, uvedené ve vyjádření ke správní žalobě (str. 40 soudního spisu), že správní řízení bylo se žalobcem skutečně zahájeno dnem doručení oznámení o možném porušení zákona tedy 4. září 2006. Stejné vyjádření pak Rada pro rozhlasové a televizní vysílání uvedla ve vyjádření v ústavní stížnosti. V související věci sp.zn. IV. ÚS 946/2009 Ústavní soud uvedl: Správní soudy s odkazem na svoji judikaturu (viz např. výše uvedenou citaci z rozsudku Městského soudu v Praze) dovodily, že okamžikem počátku běhu subjektivní prekluzivní lhůty je třeba rozumět již pouhou vědomost o skutkových okolnostech, které umožní předběžné právní zhodnocení, aniž by se jednalo o informaci zvláště kvalifikovanou. Za této situace tedy správní soudy měly zjišťovat, kdy správní orgán takovou vědomost získal. Namísto toho však shledaly počátek běhu prekluzivní subjektivní lhůty teprve k datu, kdy správní orgán zahájil
pokračování 5 správní řízení, a to přímo se stěžovatelkou. Nevzaly přitom v úvahu ani tu skutečnost, že správní řízení pro stejný správní delikt bylo již dříve zahájeno s jiným subjektem, o němž se správní orgán mylně domníval, že je zpracovatelem reklamy. Přitom ustanovení 8 odst. 5 zákona o regulaci reklamy pro běh prekluzivní subjektivní lhůty nezohledňuje to, zda je najisto zřejmé, kdo se správního deliktu dopustil. Ústavní soud dále uvedl, že Městský soud v Praze byl zpraven o dni zahájení správního řízení se stěžovatelkou, za který Rada pro rozhlasové a televizní vysílání označila den 4. září 2006. Správní soud však k tomuto datu nemohl ze spisu, který si vyžádal, resp. jenž mu byl správním orgánem poskytnut, nic zjistit. Ze spisu Městského soudu v Praze totiž ani není patrné, že by se správní soud snažil zjistit, jaké poznatky měl správní orgán ke dni 4. září 2006, a vycházel z informací ověřitelných toliko z předložené správní dokumentace. Dále pak Ústavní soud uzavřel, že má za to, že správní soudy ve své rozhodovací činnosti nezohlednily všechny skutečnosti, které by mohly na běh prekluzivní subjektivní lhůty mít vliv, a to do značné míry v důsledku nepřehledné činnosti správního orgánu. Ústavní soud dále konstatoval: Bude tedy na správních soudech, aby s ohledem na obsah správních spisů, s přihlédnutím k vlastní judikatuře i k tomuto nálezu Ústavního soudu posoudily, zda začala běžet prekluzivní subjektivní lhůta již doručením podnětu Státního ústavu pro kontrolu léčiv dne 28. prosince 2005, nebo dne 4. září 2006 (kdy, jak sama uvádí, zahájila Rada pro rozhlasové a televizní vysílání správní řízení), nebo jiným dnem, kdy bylo dáno důvodné podezření, že došlo k porušení zákona. Bude tedy namístě prověřit, jaká řízení u Rady pro rozhlasové a televizní vysílání probíhala od doručení uvedeného podnětu a k jakým poznatkům a v jakém čase správní orgán dospěl. Veden názorem Ústavního soudu, posoudil zdejší soud při novém projednání věci znovu vznesenou námitku prekluze. Z hlediska skutkových okolností se přitom zaměřil zejména na skutečnost, kdy a jakým způsobem žalovaná získala určitou povědomost o možném spáchaném správním deliktu ve smyslu nálezu Ústavního soudu. Soud si od žalované vyžádal opětovné předložení doplněných správních spisů, z nichž zjistil následující skutečnosti: Dne 28. prosince 2005 žalovaná obdržela postoupený podnět sdružení výrobců volně prodejných léků od Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Tento podnět v obecné rovině upozorňuje na klamavou reklamu v případě některých doplňků stravy, kdy reklama v rozporu se zákonem vzbuzuje dojem, že doplněk stravy má léčivé účinky. Přípravek Preventan je jedním ze zmíněných přípravků. Dnem 9. března 2006 je datována zpráva, kterou předložil analytický odbor žalované na 7. zasedání žalované, které se konalo ve dnech 4. 5. 4. 2006. Tato zpráva je zřejmou reakcí na výše zmíněný podnět Státního ústavu pro kontrolu léčiv ze dne 28. prosince 2005 a zabývá se reklamními spoty některých doplňků stravy. Analytický odbor navrhl zahájit řízení ve věci některých mutací reklamy na přípravky Uniral, Varixinal, Proenzi 3, Prostenal a dále provést analýzu reklamních spotů na přípravky Urinal, Varixinal, Proenzi 3, Prostenal, Preventan a Septofort. Ve zprávě se uvádí, že u přípravku preventan existuje řada druhů (preventan akut, preventan junior, preventan plus, preventan quatrro, preventan quattro akut junior) počet mutací reklamního spotu neupřesněn. Přímo k přípravku Preventan zpráva uvádí: vzhledem ke skutečnosti, že SÚKL se k tomuto přípravku nevyjádřil, neshledal pravděpodobně jeho závadnost z pohledu zákona o reklamě. Oddělení TV žádnou reklamu na tento přípravek neshlédlo. Oddělení TV doporučuje, aby byly spoty podrobeny analýze a až poté rozhodnuto, zda je zde důvod k zahájení správního řízení.
pokračování 6 Dne 5. února 2007 analytický odbor navrhl zahájit řízení se společností Médea, a.s., o které se domníval, že je zpracovatelem předmětných reklamních spotů na přípravek Preventan. Toto řízení bylo zahájeno dne 20. února 2007. Dne 13. dubna 2007 společnost Médea, a.s., informovala žalovanou, že skutečným zpracovatelem reklamních spotů je žalobce. Dne 3. května 2007 analytický odbor žalované navrhl zastavit řízení se společností Médea, a.s., a zahájit řízení se žalobcem jakožto skutečným zpracovatelem. Dne 29. srpna 2007 žalovaná na svém zasedání rozhodla o udělení pokuty žalobci. Dne 2. listopadu 2007 bylo vypraveno žalobou napadené rozhodnutí. Na základě shora uvedených zjištěných skutkových okolností dospěl soud k následujícím závěrům: Z podnětu ze dne 28. 12. 2005 a na tento podnět navazující zprávy analytického odboru žalované ze dne 9.3.2006 lze usuzovat, že ke dni 9.3.2006 měla žalovaná minimálně obecnou povědomost o tom, že došlo k vysílání televizních reklam na doplňky stravy, které mohou být v rozporu se zákonem, neboť tyto reklamy přisuzují doplňkům stravy léčivé vlastnosti ( 5d písm. d) zákona č. 40/1995 Sb. ve znění do 25.1.2006). Pokud jde o přípravek Preventan, analytický odbor navrhl, aby reklamní spoty na přípravek Preventan byly podrobeny analýze a až poté rozhodnuto, zda je zde důvod k zahájení správního řízení. Žalovaná si tedy byla k tomuto dni vědoma, že v televizním programu byly odvysílány reklamní spoty na přípravek Preventan, je zde dáno více mutací tohoto reklamního spotu, a tyto reklamní spoty mohou porušovat zákon. Dne 5. února 2007 pak analytický odbor žalované navrhl zahájit správní řízení se společností Médea, a.s., o které se domníval, že je zadavatelem již konkrétně určených reklamních spotů, mimo jiné i předmětného spotu. Je tedy zřejmé, že nepochybně mezi 9. březnem 2006 a 5. únorem 2007 žalovaná podrobila předmětné reklamní spoty analýze a dospěla k závěru, že je na místě zahájit správní řízení, tedy že zákon porušen byl. Žalovaná jak ve vyjádření k podané žalobě, tak ve vyjádření k ústavní stížnosti uváděla, že dne 4. září 2006 bylo ve věci vydáno Upozornění o možném porušení zákona, čímž bylo zahájeno správní řízení, přičemž ovšem žádné takové upozornění nebylo obsaženo v žádném z vyžádaných správních spisů. Protože se patrně jedná o zásadní skutečnost z hlediska běhu prekluzivní lhůty, upozorňuje na toto datum ve svých nálezech na několika místech i Ustavní soud. Zdejší soud v dané věci v řízení po zrušení svého předchozího rozsudku po žalované žádal, aby předložila správní spisy a výslovně uvedl, aby byl spisový materiál doplněn mj. o oznámení o možném porušení zákona ze dne 4.9.2006, na které žalovaná ve svých vyjádřeních opakovaně odkazovala, a které by mohlo být pro posouzení věci klíčové. Žalovaná uvedené oznámení nepředložila, ani nesdělila, z jakého důvodu jej nemůže předložit, svůj postup žádným způsobem nevysvětlila např. tím, že odkaz na toto oznámení byl ve vyjádřeních žalované uveden chybně. Totožný dokument zdejší soud od žalované opakovaně vyžadoval i v souvisejících věcech sp. zn. 5 A 279/2010 a sp. zn. 5 A 108/2010, žalovaná však pouze uvedla, že doklady o zahájení řízení jsou součástí spisu, který současně zaslala, předmětný dokument však ani v jednom ze souvisejících správních spisů obsažen není. Tato skutečnost však nemůže jít k tíži žalobce. Ve smyslu nálezu Ústavního soudu soud hodnotil, kdy žalovaná nabyla povědomost o skutkových okolnostech o možném porušení zákona. Po posouzení věci dospěl soud k závěru,
pokračování 7 že dne 5. února 2007 byla již žalovaná po provedené analýze reklamních spotů přesvědčena o tom, že vysíláním předmětného reklamního spotu byl porušen zákon, což se projevilo návrhem na zahájení správního řízení. Oproti tomu ke dni 9. března 2006 měla žalovaná k dispozici podnět, na základě kterého dospěla k předběžnému závěru, že zde existuje skupina reklamních spotů na přípravek Preventan, které zákon svým obsahem porušit mohly, z čehož si utvořila svůj pracovní závěr, že je třeba tyto reklamní spoty podrobit další analýze. Správní spis předložený soudu neobsahuje žádné doklady o tom, jak žalovaná konala a postupovala v období téměř celého jednoho roku (od 9. března 2006, kdy analytický odbor doporučil spoty na přípravek Preventan podrobit analýze, do 5. února 2007, kdy analytický odbor navrhl zahájit správní řízení s domnělým zpracovatelem těchto spotů). Nekompletnost správního spisu a ničím neodůvodněné prodlení žalované se zpracováním analýzy spotů na přípravek Preventan však nemůže jít k tíži žalobce. Soud proto vychází ze zjištění, že ke dni 9. března 2006 již žalovaná měla určitou povědomost o skutkových okolnostech, která jí umožnila i jisté právní zhodnocení, byť velmi předběžné. Dle 8 odst. 5 zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění do 25.1.2006: Pokutu lze uložit do jednoho roku ode dne, kdy orgán dozoru zjistil porušení zákona, nejdéle však do tří let ode dne, kdy k porušení zákona došlo. Ve smyslu 8 odst. 5 zákona soud zjištěný skutkový stav posoudil z právního hlediska tak, že ke dni 9. března 2006 žalovaná zjistila porušení zákona, neboť již měla na základě podnětu Státního ústavu pro kontrolu léčiv a vlastní analytické činnosti povědomost o možném porušení zákona ve věci odvysílaných reklamních spotů na přípravky Preventan. Žalobou napadené rozhodnutí bylo vypraveno dne 2. listopadu 2007, ve smyslu 71 odst. 2 písm. a) správního řádu bylo rozhodnutí tímto dne vydáno. Subjektivní jednoletá prekluzivní lhůta pro vydání rozhodnutí ve smyslu zákona o regulaci reklamy tedy nebyla dodržena, což je důvodem pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení 60 odst. 1 věta prvá s.ř.s. Žalobce, který měl ve věci úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšné žalované. Náklady, které žalobci v řízení vznikly, spočívají v soudním poplatku zaplaceném z podané žaloby ve výši 2.000,- Kč, zaplaceného soudního poplatku z podané kasační stížnosti ve výši 3.000,- Kč a dále náklady právního zastoupení žalobce. Mimosmluvní odměna činí v daném případě pět úkonů právní služby po 2.100,- Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, replika k vyjádření žalovaného ze dne 10.4.2008, účast u ústního jednání dne 18.4.2008 nepřesahující dvě hodiny a podání kasační stížnosti) podle ustanovení 7, 9 a 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a pětkrát režijní paušál po 300,- Kč za náhradu hotových výdajů zástupce žalobce podle ustanovení 13 odst. 3 advokátního tarifu, celkem tedy 12.000,- Kč, celkem tedy náklady žalobce dosahují částky 17.000,- Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
pokračování 8 Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 18. května 2012 Za správnost vyhotovení: Sylvie Kosková JUDr. Eva P e c h o v á v.r. předsedkyně senátu