(Část kázání v Otsego, Michigan 10.10.1890, otištěno v The Review and Herald 3.2.1891) Hovořila jsem k lidu z Otsega na verše ze Zjevení 2,4-5. Mám proti tobě to, že jsi tu první lásku svou opustil. Protož pomni, odkud jsi vypadl, a čiň pokání, a první skutky. Pakliť toho nebude, přijdu na tebe rychle, a pohnu svícnem tvým z místa jeho, nebudeš-li pokání činiti." Lid, k němuž jsou tato slova pronesena, má vynikající kvality, které jsou uznány Věrným Svědkem; Ale mám proti tobě to, že jsi tu první lásku svou opustil." Je zde nedostatek, který je třeba vykrýt. Všechny ostatní milosti selhávají a nemohou nahradit nedostatek. Církvi je dána rada: Protož pomni, odkud jsi vypadl, a čiň pokání, a první skutky. Pakliť toho nebude, přijdu na tebe rychle, a pohnu svícnem tvým z místa jeho, nebudeš-li pokání činiti... Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Tomu, kdož zvítězí, dám 1SM 370 jísti z dřeva života, kteréž jest u prostřed ráje Božího." (Zj 2,4-7) V těchto slovech jsou obsaženy varovné výtky, hrozby, sliby Věrného Svědka, který drží sedm hvězd ve své pravici. Sedm těch hvězd jsou andělé sedmi sborů, a sedm svícnů, které jsi viděl, jest sedm sborů."(zj 1,20) Při vážení na vahách v nebeské svatyni je shledáno, že církvi se něco nedostává, upustila totiž od své první lásky. Věrný Svědek prohlašuje: Známť skutky tvé, a práci tvou, i trpělivost tvou, a že nemůžeš trpěti zlých; a zkusil jsi těch, kteříž se praví býti apoštolé, ale nejsou, a shledals je, že jsou lháři. A snášel jsi, a trpělivost máš, a pro jméno mé pracovals a neustal." (Zj 2,2-3) Přes toto všechno je na církvi shledán nedostatek. Jaká je to osudová chyba? - Že jsi tu první lásku svou opustil". Není to i náš případ? Naše učení může být správné. Můžeme mít odpor k falešným učením a nemusíme přijímat ta, která nejsou správná ve své podstatě, můžeme neúnavně pracovat, ale i to není dostačující. Jaká je naše pohnutka? Proč jsme voláni k pokání? - Upustil jsi od své první lásky." Ať každý člen církve studuje toto důležité varování a jeho hloubku. Každý ať uváží, zda při svých bojích o pravdu či teoretických debatách neztratil něžnou lásku Kristovu. Nebyl snad Kristus opomenut v projevech či v srdcích? Není nebezpečí, že mnozí jednotlivci se dostávají do popředí při hlásání pravdy a při konání misijní práce, zatímco jejich práce není protkána láskou Kristovou? Toto vážné varování Věrného Svědka má hodně co říci, požaduje, abyste si uvědomili, odkud jste klesli, činili pokání i z minulých skutků nebo",
praví Věrný Svědek, přijdu na tebe rychle, a pohnu svícnem tvým z místa jeho, nebudeš-li pokání činiti." (Zj 2,5) Ó, kéž by církev mohla prožít svou potřebu, svůj první žár lásky! Je-li toto potřebné, pak ostatní přednosti nejsou tak podstatné. Je si nutno uvědomit, že je možné činit pokání v nebezpečném postavení. Teoretická víra v pravdě neposvěcuje. 1SM 371 Předkládání této teorie nevěřícím vás ještě neustanovuje za svědky Kristovy. Světlo, které potěšilo vaše srdce, když jste poprvé poznali poselství pro tuto dobu, to je základní součástí vašeho křesťanského obrácení i úsilí, které se vytratilo z vašeho srdce i života. Kristus se dívá na tento nedostatek horlivosti, že jste poklesli a jste v nebezpečném postavení. Při poukazování na závaznost požadavků zákona, mnozí přestali živě popisovat nekonečnou lásku Kristovou. Ti, kteří poznali tak velké pravdy a chtějí předkládat lidem tak závažné reformy, nezískali živou představu o ceně smírčí oběti, jako projev velké lásky Boží k člověku. Láska k Ježíši a Ježíšova láska k hříšníkovi se pomalu vytratila z náboženského vyznání těch, kteří byli pověřeni hlásat evangelium a vyvýšili sebe místo Spasitele lidstva. Hříšníkovi nemá být ukazován zákon jako něco odděleného od Boha, ale jako projev Jeho myšlení a povahy. Jako sluneční světlo nemůže být odděleno od slunce, tak ani Boží zákon nemůže být správně podán člověku odděleně od Božského Tvůrce. Posel by měl říci: V zákoně je Boží vůle. Pojď a přesvědč se, že zákon je, jak praví Pavel: svatý, spravedlivý a dobrý". Kárá hřích, odsuzuje hříšníka, ale poukazuje mu i na potřebu Krista, který je dárcem milosti, dobra i pravdy. Zákon nemůže prominout trest za hřích, ale obviňuje hříšníka ze všech jeho hříchů. Kristus přislíbil hojnou milost těm, kteří činí pokání a uvěří v Jeho milost. Láska Boží se vztahuje svou hojností na ty, kteří činí pokání a uvěří. Znamení hříchu může být omyto jedině krví smírčí oběti. Byla však požadována oběť ne menší oběti Toho, který byl rovný s Otcem. Dílo Kristovo, - Jeho život, ponížení, smrt i prostřednictví pro ztraceného člověka - oslavuje zákon a vzdává mu čest. Mnohá kázání o požadavcích zákona byla hlásána bez Krista a tento nedostatek způsobil neúčinnost pravdy na srdce těch, kteří 1SM 372 se měli vírou obrátit. Bez milosti Kristovy je nemožné učinit jediný krok v poslušnosti zákona Božího. Jak je nezbytné, aby hříšník slyšel o lásce i moci svého Spasitele a Přítele. Pokud vyslanec Krista bude jasně
vysvětlovat požadavky zákona, učiní ho pochopitelným. Vždyť nikdo nemůže být ospravedlněn bez smírčí oběti Kristovy. Bez Krista je jen zatracení, hrozné očekávání plamenného rozhorlení a konečné oddělení od přítomnosti Boží. Avšak ti, kteří měli otevřené oči k poznání lásky Kristovy, poznali povahu Boží v plnosti lásky a soucitu. Bůh se nechce ukázat jako tyranský a neúprosný, ale jako Otec toužící obejmout syna, který činí pokání. Hříšník zvolá s Žalmistou. Jakož se slitovává otec nad dítkami, tak se slitovává Hospodin nad těmi, kteříž se ho bojí." (Ž 103,13) Všechno zoufalství je z duše odstraněno, vidíme-li Krista v Jeho pravé podobě. Někteří z našich bratří vyslovili obavy, že až příliš mnoho se zabýváme ospravedlněním z víry, ale já se domnívám a také kážu, že nikdo není zbytečně burcován. Neboť v předkládání tohoto učení, není žádné nebezpečí, jak je psáno v Písmu. Jestliže v minulosti neochabovalo poučování lidu Božího, je zapotřebí i nyní věnovat volání zvláštní pozornost... Nesmírně velká a vzácná zaslíbení, která jsme dostali v Písmu Svatém, se ztratila do značné míry z dohledu přesně tak, jak přál si nepřítel. Rozestřel svůj temný mrak mezi nás a našeho Boha, abychom nepoznali pravou povahu Boží. Pán o sobě prohlásil, že je milostivý a laskavý, trpělivě vyčkávající a plný dobroty a pravdy." Někteří se mě v dopisech dotazovali, zda poselství o ospravedlnění z víry je trojandělským poselstvím a já jim odpověděla: Opravdu je to trojandělské poselství." Ellen G. White Vybraná poselství - Svazek první (58., 1SM 369)
Minulý rok se k nám prostřednictvím internetu doneslo, že již tradičně začíná pátý běh projektu "Pošli to dál". Upřímně, nikdy jsem nebyl velkým fandou pro takovéto setkáváni, ale to je dáno asi temperamentem každého člověka, ale i přesto jsem se na tento běh přihlásil společně s mými přáteli. Rád bych Vám proto, prostřednictvím tohoto článku představil nejprve obecný pohled na běh školy "Pošli to dál". "Pošli to dál" je název projektu, za kterým se skrývá jedinečný trénink pro všechny mladé, kteří: mají rádi Boha, mají rádi lidi, slyší výzvy, chtějí být užiteční, není jim život lhostejný, chtějí ve svém životě růst, chtějí využívat své dary, záleží jim na svém sboru, vnímají zodpovědnost, chtějí prožít dobrodružství. Jeden tento běh je rozdělen na 2 roky základního studia a 1 rok nadstavbového studia. První rok, kterého se zúčastnilo 70 mladých lidí, byl zaměřen na "training"(tréninkpozn. red.) pro službu v našich sborech. Tyto setkáváni jsou zpravidla čtyři v jednom roce, vždy o víkendu ukončená vytvořením určitého projektu. Jsou zaměřená na aktivní službu ve sborovém společenství dle potřeby a schopností dané osoby. V průběhu tohoto prvního roku studia jsme diskutovali i procvičovali například témata jako: Učednicví, Osobní růst, Nonverbalní komunikaci, metodu Kaizen atd. Na tyto setkání jsou zváni také hosté ostříleného kalibru, kteří poukazují na praxi a zkušenosti ze svých životů. Měli jsme možnost poznat životní zkušenost s Pánem Bohem prostřednictvím bratra Adolfa Šlosárka, dále také, jak vést sobotní školky pro děti, kdy hlavním rektorem byla Hana Loderová. Navštívil nás také předseda moravskoslezského sdružení Karel Staněk, kde jsme diskutovali nad tématem "komunikace s výborem sboru". Sám na sobě pociťuji, že jako křesťan jsem v některých oblastech Neaktivním, proto mne tato myšlenka "duchovního růstu" velice zajímala. A právě tento projekt otevíral a otevírá odpovědi na mé otázky, ale i naopak klade. "Proč pociťujeme deficit křesťanství okolo nás? Co je cílem mého života? Proč být aktivním člověkem? " Jsem
velice rád, za tyto projekty vznikající v církvi! Vždyť jsme jako učedníci povoláni, pro službu druhým a to jakýmkoli způsobem duchovních darů. Protože, "Skrze něho jsme přijali milost apoštolského poslání, aby ke cti jeho jména uposlechly a uvěřily všecky národy, k nim patříte i vy, neboť jste byli povoláni Ježíšem Kristem. (Řím 1,5) Nezapomínejme tedy jaké je naše poselství a jaký poklad každý ve svých "dlaních" držíme. Pamatujme na slova zaslíbení a na uchování lásky k druhým. Neboť "Bůh láska je". Aleš Maďa anglický křesťanský evangelista Muž, který hřeší, se přestává modlit. Muž, který se modlí, přestává hřešit. Přeji si, abychom v Americe byli tak ustaraní nad odděleností Církve s hříchem, jako se staráme o oddělenost Církve se státem. Církev a hřích - to je obří problém. David měl jeden z nejpožehnanějších zážitků na světě. A to požehnání spočívalo v tom, že byl velmi ztrápený nad svým vlastním hříchem. Ježíš nepřišel na tento svět, aby udělal ze zlých lidí dobré. Přišel na tento svět, aby z mrtvých lidí učinil živé. Někdo se mě zeptal: Modlíš se za mrtvé? Řekl jsem mu: Ne, kážu jim. Myslím si, že každá lavice v každém kostele je řadou mrtvých. Přemýšlej o tom. Jsou mrtví! Zpívají o Bohu, mluví o Bohu, ale jsou mrtví! Vůbec nemají živý vztah s Bohem. Slyšíš lidi v Církvi říkat: Pane! Jsi vítaný! Ale jakmile by Duch Svatý přišel do některých sborů, lidé by se splašeně hrnuli ven dveřmi. Toužím vidět společenství, kdy se vaše břemena stanou mými! Váš žal nad vašimi dětmi se stane mým trápením. Kde skutečně neseme břemena jedni druhých, kde se navzájem milujeme a dovolíme světu, aby se přišel podívat na to, že jsme následovníky pokorného a jednoduchého Ježíše, který se staral jen o to, aby konal vůli Svého Otce.
Jsem nemocný na smrt z takzvaného Křesťanství dneška. Co je na něm nadpřirozené? Kdy vyšli lidé ze svatyně plní bázně a neschopní hovořit, protože Bůh tam byl ve své slávě? Drahý Bože, v tomto momentě když jdou ven, hned spolu hovoří o fotbale, sportech, anebo o tom, že se někde ve městě chystá velký výprodej. Nejsme vtáhnutí do věčnosti. Přemýšlím o jedné věci: Když přistoupím k soudnému stolci a Ježíš se dolů podívá a řekne: Chtěl jsem Ti toho mnoho říct, ale nemohl jsi to snést. Jsme příliš zaneprázdněni našimi vlastními životy, modlením se v čas, kdy se chceme my sami modlit. Jedením, kdy vy chcete jíst, chozením tam, kde vy chcete jít, míněním toho, čeho vy chcete mínit, číst to, co chcete číst. To nazýváte duchovním životem? Bratře, je to tak tělesné jako sama tělesnost! Jestliže se jednou dostaneme do věčnosti, budeme velmi zahanbeni malostí naší víry. Co budeš dělat ve věčnosti, když o Boha nezavadíš ani hodinu již tady dole? Pro Boží jméno, co budeš dělat miliónů roků v Boží přítomnosti?! Budeš čekat ze Země nějaké zprávy o fotbale a podobně? Bible, celá Bible a nic jiného než Bible je náboženstvím Kristovy Církve. Dnešním ďáblovým úsilím je zadržet člověka od Bible. Buď tě hřích zadrží od této knihy, nebo tě tato kniha zadrží od hříchu. Většina lidí je znepokojených z těch pasáží Bible, kterým nerozumějí, ale ty části Božího slova, která jsou největším problémem pro mě, jsou pasáže, kterým rozumím. Přivádíme lidi ke kříži, ale nevedeme je na kříž. Myslím si, že jedna z vážných chyb v moderní evangelizaci je tato: Myšlenka příliš mnoho za příliš málo. To, co většinou děláme je, že mluvíme o odpuštění. My potřebujeme očištění! Neexistuje žádné skutečné obrácení, když člověk nevezme svůj kříž. Víra znamená vzít Boha za slovo. Snažíme se o to, aby byli spasení lidé, kteří ani nevěří, že jsou ztraceni. Na světě jsou jen dva druhy lidí. Ani černí, nebo bílí, ani bohatí, nebo chudí, ale ti, kteří jsou buď mrtví v hříchu, nebo mrtví hříchu. Nechci být spasen jen za tím účelem, abych šel do nebe. Chci být zachráněný od hříchu, chci být člověkem, který má Boha v centru života, člověkem, který by v životě, který má, žil pro Boží slávu. Přijmi radu ode mne: Neexistuje ani jedna věc v životě, která by stála za to mimo Ježíše Krista.
Jeníku, prosím tě, přibij ten hřebík sem do bedny, já ti zatím přidržím prkna na správném místě, volal na svého osmiletého syna otec. Jenže co se stalo. Kladívko nezasáhlo hřebík, ale tatínkův prst. Začala téct krev a kousek kůže se strhl. Jeník byl nešťastný. Myslel to dobře. Rád pomáhal tatínkovi. Nevadí Jeníku, stanou se i horší věci, maminka prst zalepí. Druhý den šel tatínek do práce. Pracoval v továrně na sušené mléko. Stál u mohutné nádoby a kontroloval, aby se nepřeplnila. Ke konci směny si tatínek všiml, že náplast z prstu ztratil. Mohla spadnout jen do té velké nádoby se sušeným mlékem. Uvědomil si, že náplast se ocitne v jedné z krabic, kterou si někdo koupí. Co si lidé pomyslí, až uvidí špinavou a zkrvavenou náplast v mléce. Z toho mohou být velké nepříjemnosti. Tatínek se vrátil z práce smutný. Maminka mu připomněla slova Pána Ježíše.: Věřte, že všechno o co v modlitbě prosíte, je vám dáno a budete to mít. Modlili se všichni, jen malý Jeník pochyboval. Nevěřil, že by Pána Ježíše. Mohl zařídit takovou malou věc jako je náplast v sušeném mléce. Rodiče se modlili za nalezení již tři týdny. Přiblížil se konec měsíce. Zaměstnanci vždy obdrželi krabici sušeného mléka jako pozornost. Na druhý den maminka otevřela krabici, kterou tatínek přinesl z práce. Jaké bylo její překvapení, když viděla nahoře ležet ztracenou náplast. Rodiče Pánu Bohu děkovali, ale Jeník se styděl, že tak málo důvěřoval. Rodiče byli rádi hned 2x. Za to že tatínek byl ušetřen vyšetřování v práci a také proto, že se Jeník přesvědčil, jak Pán Bůh vyslýchá modlitby.
Leden Únor Březen 1. Kantor Radoslav 3. Kollárová Simona 2. Pěkník Vlastislav 2. Sabela Lukáš 4. Kantorová Ivana Kisza Benjamin 7. Vik Oldřich 14. Steblová Zuzana 4. Sovišová Žaneta 12. Bardošová Darja Buroň Richard 7. Janková Gerda Pěkník David 17. Králíčková Miroslava 9. Buroňová Dagmar 16. Poloch Karel st. 23. Sekanina Miroslav 10. Galda Simeon Dýrrová Miriam 12. Mráz Jakub 21. Bijoková Anna 13. Walach Matyáš 24. Soviš David 15. Dýrr Ondřej 25. Walach Vladimír Stebel Dan 29. Manoli Vasile 17. Pěkníková Olga 31. Sosna Tomáš 20. Schwarz Martin 21. Sosna Tomáš 27. Koloničná Věra Maďová Alena Do tohoto čísla přispěli: Aleš Maďa Karin Sikorová redakce: Martin Schwarz e-mail: giany@seznam.cz adresa: Vojkovice 74 web: vojkovice.net