Pomoc v hmotné nouzi orgány, struktura

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor veřejná správa Katedra pracovního práva a sociálního zabezpečení Bakalářská práce Pomoc v hmotné nouzi orgány, struktura Bc. Eva Kročilová 2012/2013

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma: Pomoc v hmotné nouzi - orgány, struktura zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury. V Brně dne.. Bc. Eva Kročilová 1

Abstrakt Jiţ sám název bakalářské práce Pomoc v hmotné nouzi orgány, struktura nám naznačuje, ţe se v ní budeme zabývat jedním ze tří základních pilířů systému sociálního zabezpečení a tou je sociální pomoc, přesněji subsystémem sociální pomoci, kterou je pomoc v hmotné nouzi. Naším primárním cílem je vytvořit informační materiál o systému pomoci v hmotné nouzi, o dávkách pomoci hmotné nouze, o orgánech, které provádějí hmotnou nouzi. Práce je rozdělena do 3 základních částí: úvodu, vlastní obsahové části a závěru a dále následuje seznam pouţité literatury. V úvodu seznamujeme čtenáře s cílem bakalářské práce, její strukturou, obsahem, postupem při jejím zpracování a metodami, které jsme v práci pouţili. V samotné bakalářské práci uvádíme základní pojmy, které se týkají pomoci v hmotné nouzi, vymezujeme druhy dávek pomoci v hmotné nouzi a v neposlední řadě uvádíme orgány, které provádějí zajištění fyzických osob ve hmotné nouzi, a především uvádíme změny, ke kterým v posledním období došlo. V závěru shrnujeme celkové výsledky dané práce. Klíčová slova: sociální pomoc, hmotná nouze, dávky pomoci v hmotné nouzi, orgány pomoci v hmotné nouzi, sociální práce 2

Abstract Name of my bachelor thesis: Assistence in Material Need Offices, Structure shows, that we will discuss one of the three basic pillars of social security, that is the social assistance, precisely subsystem of social assistance, which is assistance in material need. Prepare the informations material about the system of assistance in material need, assistance on benefits in material need, the organs that carry out material need. The work is divided to three parts: introduction, main content part and conclusion. It also consists of summary list of used literature. In the introduction to familiarize the reader with the aim of the thesis, it is structure, content, process for its preparation and the methods we use at work. In the work state basic term, which concern material need, identifies the types of assistance in material need and last but not least we authorities carried out to ensure individuals in material need. Primarily to changes that have occurred in the last period. In conclusion there are all the important results of this work. Keywords: social assistance, poverty level, benefits in material need, authorities assistance in material need, social work 3

Poděkování Touto cestou bych velmi ráda poděkovala své vedoucí bakalářské práce, prof. JUDr. Zdeňce Gregorové, CSc., jeţ mi poskytla vynikající odbornou pomoc, cenné rady, podněty, připomínky a čas strávený konzultacemi při tvorbě této bakalářské práce. 4

Obsah Úvod... 7 1 Sociální správa... 8 1.1 Vymezení sociální pomoci v rámci sociálního zabezpečení... 8 1.1.1 Zásady, na nichţ je sociální pomoc postavena... 11 1.2 Definice pojmů... 12 2 Hmotná nouze... 16 2.1 Pojem... 16 2.2 Osoby v hmotné nouzi... 16 3 Dávky pomoci v hmotné nouzi... 19 3.1 Příspěvek na ţivobytí... 22 3.2 Doplatek na bydlení... 23 3.3 Mimořádná okamţitá pomoc... 25 3.4 Povinnost a odpovědnost ţadatele o dávku, příjemce dávky a osoby společně posuzované... 26 3.5 Statistiky dávek pomoci v hmotné nouzi... 27 4 Organizace pomoci v hmotné nouzi... 29 4.1 Ministerstvo práce a sociálních věcí... 29 4.2 Úřad práce České republiky... 29 4.2.1 Krajské pobočky Úřadu práce České republiky a pobočka pro hlavní město Prahu... 30 4.3 Pověřené obecní úřady... 31 4.4 Obecní úřady obce s rozšířenou působností... 32 4.5 Práva a povinnosti orgánů pomoci v hmotné nouzi... 32 5 Sociální práce... 35 Závěr... 38 Seznam pouţité literatury... 40 5

Právní předpisy... 40 Internetové zdroje... 41 6

Úvod Tato bakalářská práce je zaměřena na jeden ze tří základních pilířů systému sociálního zabezpečení a tou je sociální pomoc, přesněji na subsystém sociální pomoci pomoc v hmotné nouzi. Cílem bakalářské práce je podrobněji prozkoumat téma pomoci v hmotné nouzi, vymezit si základní pojmy týkající se tohoto tématu, vymezit si orgány, které provádějí zajištění fyzických osob ve hmotné nouzi. Hlavní pozornost budeme tedy soustředit na podrobnější charakteristiku pomoci v hmotné nouzi. V první řadě jsem se soustředila na vyhledávání všech dostupných zdrojů týkajících se tohoto tématu. Hlavním zdrojem a podkladem pro tuto práci se staly kniţní publikace, zákony a v jisté míře také internetové články a stránky. Mnoţství zdrojů k tomuto tématu nebylo velké, proto jsem se obrátila na pracovnici Úřadu práce v Novém Jičíně, která mi poskytla také několik nezbytných informací. Bakalářská práce se skládá z úvodu, 5 kapitol, závěru a ze seznamu pouţitých pramenů. V první kapitole práce vymezujeme základní pojmy celé sociální správy, především vymezení sociální pomoci v rámci sociálního zabezpečení. Určujeme zásady, na nichţ je sociální pomoc postavena. Jednou z hlavních kapitol je kapitola druhá, ve které vymezujeme samotný pojem pomoci v hmotné nouzi. Dále pozitivní a negativní určení osob v hmotné nouzi. Důleţitou částí práce je kapitola třetí, která nám uvádí přehled všech dávek pomoci v hmotné nouzi, a také se zde dozvíme, jestli roste počet dávek poskytovaných osobám v hmotné nouzi. Čtvrtá kapitola nazvaná Organizace pomoci v hmotné nouzi čtenáře informuje o orgánech, které provádějí zajištění fyzických osob ve hmotné nouzi, a to především ke změnám, ke kterým došlo od roku 2012. Čtenář se můţe více informací o pomoci v hmotné nouzi dozvědět v kapitole poslední, páté. Ta nám poskytuje informace o tom, jak zasahuje sociální práce a sociální pracovníci do pomoci v hmotné nouzi. Závěr nám shrne celou práci a především cíl práce. 7

1 Sociální správa Sociální správu můţeme dle Igora Tomeše chápat jako: souhrn orgánů a organizací, které v sociální sféře procesu konají a realizují sociální politiku určitými nástroji, prostředky a technikami. Jedním z nejdůleţitějších nástrojů sociální politiky je sociální zabezpečení. 1 Významnou součást systému sociálního zabezpečení představuje sociální pomoc. A právě moderní formu pomoci představuje systém pomoci v hmotné nouzi. Pomoc spočívá v poskytnutí pomoci osobám s nedostatečnými příjmy a zároveň v motivování těchto osob zajistit si prostředky k uspokojení ţivotních potřeb. Pomoc je určena lidem, kteří si po určitou dobu, nejsou schopni pomoc zcela zajistit sami. Systém pomoci v hmotné nouzi vychází z ideového principu, ţe kaţdá osoba, která pracuje, se musí mít lépe neţ ta, která nepracuje, popřípadě se práci vyhýbá. 2 1.1 Vymezení sociální pomoci v rámci sociálního zabezpečení Sociální pomoc je jedním ze tří základních pilířů systému sociálního zabezpečení (sociální pojištění, sociální podpora, sociální pomoc) a budeme se jí podrobněji zabývat, protoţe součástí sociální pomoci je pomoc v hmotné nouzi, jak je jiţ uvedeno výše. Mezi subsystémy sociální pomoci řadíme mimo jiné také sociální péči a sociální sluţby. Pojem sociální pomoc nahradil starší pojem chudinská péče, jehoţ kořeny sahají aţ do 16. století. Principem chudinské péče bylo, ţe se o své obyvatele byla povinna starat domovská obec. To znamená, ţe ten, kdo měl domovské právo, mohl v případě zchudnutí od obce ţádat zaopatření. Chudinská péče byla poskytována v ústavech či humanitárních organizacích. Bylo přijato mnoho zákonů. Mezníkem v historii sociální pomoci se stalo přijetí zákona č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení, jenţ sjednocoval normy práva sociálního zabezpečení a o obyvatele se začal starat stát. Obyvatelé se stali objektem zájmu a péče státu. Stát vycházel z toho, ţe sám ví, co je pro obyvatele nejlepší, nevyţadoval po nich vlastní iniciativu v zabezpečení jejich potřeb. Stačilo pouze prokázat nějakou potřebu a stát vyšel občanům vstříc. A proto je třeba zmínit ještě jeden pojem, který předcházel pojmu sociální pomoc, a tím je 1 TOMEŠ, Igor a kol. Sociální správa. Praha: Portál, 2002. ISBN 978-80-7400-032-4. S. 36. 2 http://www.mpsv.cz/cs/5 8

sociální péče, jenţ byl právně upraven ve výše uvedeném zákoně. Jak je zde jiţ zmíněno, nová právní úprava přinesla změnu přenesení výkonu péče na stát, tedy na jeho místní orgány národní výbory a jejich komise sociální péče. Činnost těchto orgánů koordinoval a řídil Státní úřad sociálního zabezpečení. Tato forma pomoci ale vedla k pasivitě občanů a náklady na sociální zabezpečení rostly. 3 Mezi dávky sociální péče se řadí dávky pro zdravotně postiţené osoby. Mohou být fakultativní či obligatorní. Mezi fakultativní dávky lze zařadit jednorázové peněţité a věcné dávky a je na správním uváţení příslušného úřadu, zda dávku poskytne. U obligatorních dávek se můţeme setkat s příspěvky na úpravu bytu, na zakoupení speciálního motorového vozidla a další. Dlouho se tedy pracovalo na tom, aby byl přijat vyhovující systém sociální péče, který by se přetvořil na moderní systém sociální pomoci. To se podařilo aţ s přijetím nové právní úpravy v roce 2006, s účinností od 1. 1. 2007 a jedná se o tyto zákony: zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci c hmotné nouzi, zákon č. 110/2006 Sb., o ţivotním a existenčním minimu, zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách. 4 S přijetím výše uvedených zákonů se opět změnila role státu v poskytování pomoci. Stát jiţ přestal vystupovat jako pečovatel občanů. Občané se museli aktivně zapojit do řešení svých problémů a zabezpečení svých potřeb. Stát zde vystupuje jako pomocník a na řadu přichází jen v nezbytném případě. Zajišťuje především poradenskou a výchovnou činnost, tak jako některé nestátní subjekty (nadace, charitativní organizace a další). V dnešní době se kaţdý z nás můţe dostat do sloţité ţivotní situace, kdy si nedokáţe pomoci ze svých problémů sám. Nejčastěji jde o osoby se špatným zdravotním stavem, o osoby staré, osoby z rozvrácené rodiny, dlouhodobě nezaměstnané občany a osoby, které nejsou dostatečně zajištěny dávkami sociálního zabezpečení. Proto nám stát v takových situacích prostřednictvím sociální pomoci zaručuje poskytnutí ochrany. Jde o tzv. záchrannou sociální síť. Lze ji vyuţít jako poslední variantu řešení svých problémů, neboť sociální pomoc 3 GREGOROVÁ, Z., GALVAS, M. Sociální zabezpečení. 2. vydání, Brno: Masarykova univerzita, 2000. ISBN 80-210-3686-9. S. 268. 4 TRÖSTER, Petr a kol. Právo sociálního zabezpečení. 4. vydání, Praha: C. H. BECK, 2008. ISBN 978-80-7400-032-4. S. 283. 9

je poskytnuta těm, kteří mají snahu se ze své špatné situace primárně dostat sami. Pokud těmto osobám nedokáţe pomoci ani nikdo z blízkých, potom je třeba se obrátit na pomoc státu. O tom, komu bude pomoc poskytnuta, se vţdy rozhodne na základě úředního rozhodnutí. Nestačí splňovat zákonné podmínky, je třeba posoudit kaţdý případ individuálně. Jde hlavně o podporu začlenění osob a ochranu před sociálním vyloučením. 5 Sociální pomoc se hradí prostřednictvím státního rozpočtu, obecních rozpočtů i z různých sponzorských zdrojů. Pomoc je tedy poskytována jako peněţitá dávka, věcná dávka nebo jako sluţba. Oblast sociálních sluţeb je upravena v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách. V rámci sociální pomoci se sociální pracovníci snaţí pomoci osobám prostřednictvím sociálních sluţeb. Kdyţ se osoba dostane do nepříznivé ţivotní situace, sociální pracovníci této osobě v prvé řadě poskytují relevantní informace, tak aby se z takové situace dostala sama. Kdyţ ale informace nebudou ke zlepšení situace stačit, jsou na řadě sociální služby. Protoţe kaţdý řeší odlišné problémy, je třeba, aby sociální sluţby byly individualizované. Mají za úkol podporovat samostatnost klientů a předcházet delšímu trvání nepříznivé sociální situace. Sociální sluţby jsou děleny na: služby sociální péče (sluţby pečovatelské, jejichţ prostřednictvím se pečuje o osobu, která není plně schopna se o sebe postarat sama), služby sociální prevence (sluţby pro osoby se sociálními problémy, jejichţ prostřednictvím se má klientovi napomáhat znovu se integrovat do společnosti), sociální poradenství (poskytování potřebných informací, které přispívají k řešení nepříznivé sociální situace se zaměřením na konkrétní potřeby jednotlivých sociálních skupin). Jediná dávka, která je upravena v zákoně o sociálních sluţbách, je příspěvek na péči. Tato dávka slouţí k uhrazení sociálních sluţeb. Záleţí na příjemci dávky, jakou sluţbu si za finanční příspěvek ze státního rozpočtu vybere a zaplatí. Příspěvek na péči je tedy pravidelná opakující se dávka, která je určena na úhradu 5 KOLDINSKÁ, Kristina. Sociální právo. Praha: C. H. Beck, 2007. ISBN 978-80-7179-620-6. S. 26-27. 10

za potřebnou pomoc, poskytovanou registrovanými poskytovateli sociálních sluţeb nebo osobami blízkými či jinými. 6 O poskytování sociálních sluţeb se uzavírá smlouva o poskytování sociálních služeb. Jde o smluvní princip, ve kterém osoba, která potřebuje sociální sluţby, uzavírá smlouvu s poskytovatelem sluţeb. Smlouva se ve většině případů uzavírá písemně. Zavedení povinnosti uzavření smlouvy vede k posílení postavení klienta sluţeb a tím k přehlednějšímu vztahu mezi poskytovatelem sluţeb a příjemcem sluţeb. Sociální sluţby jsou poskytovány především nestátními subjekty, které jsou zaevidovány v obecných registrech, ve kterých jsou evidována občanská sdruţení, veřejně prospěšné společnosti a registrované církevní právnické osoby. 7 O příspěvku rozhodují od 1. 1. 2012 kontaktní pracoviště Úřadu práce ČR. 1.1.1 Zásady, na nichž je sociální pomoc postavena Zásady nám umoţňují určit charakter daného právního odvětví či subsystému. Výše uvedené informace nám jiţ charakterizují sociální pomoc a určují její typické znaky: Všeobecnost: zásada všeobecnosti zajišťuje určité hranice ţivotní úrovně všem občanům, kteří splňují určitá kritéria. Kaţdý má právo na poskytnutí sociální pomoci. Individualizace: případ kaţdého občana, který ţádá o pomoc, je třeba posuzovat individuálně. Dříve stačilo prokázat určitou potřebu, aby stát zabezpečil potřeby občana, ale lidé toho začali zneuţívat a náklady na sociální zabezpečení rostly. Z tohoto důvodu se zkoumá například jeho snaha dostat se z tíţivé situace vlastními silami, jestli má nárok na pomoc. Aby byly splněny cíle této zásady, kombinují se různé formy dávek a sociálních sluţeb tak, aby zcela vyhovovali občanovi. Subsidiarita: věcná působnost právních norem sociální pomoci nastupuje aţ tehdy, jestliţe není k dispozici plnění ze žádného jiného systému, nebo kdyţ 6 TRÖSTER, Petr a kol. Právo sociálního zabezpečení. 4. vydání, Praha: C. H. BECK, 2008. ISBN 978-80-7400-032-4. S. 294-296. 7 Tamtéţ: Tröster. S. 299. 11

bylo plnění vyčerpáno, ale trvá potřeba zabezpečit základní ţivotní potřeby občana. Rovnost: zásada rovnosti znamená, ţe kaţdý občan má právo na stejné šance v poskytování sociální pomoci. Nejde ale o to, ţe kaţdý bude posuzován stejně a dostane se mu stejného plnění. Jak jsme si uvedli výše, zde jde o individualizaci. Potřebnost: pokud se občan dostane do stavu hmotné nouze, je to proto, ţe si nedokázal pomoci sám, ale snaţil se. Nedostal se do této situace schválně, a proto je mu na základě zásady sociální potřebnosti poskytnuta pomoc ze strany státu. Solidarita: projevuje se v závislosti solidarity bohatých s chudými, kde subjekty s vyššími příjmy přispívají na zajištění subjektů s niţšími příjmy. Zachování nabytých práv: v této zásadě se odráţí sociální ochrana jedince. Pokud osoba splňuje podmínky pro poskytnutí dávky, není moţné ji zaváděním nových právních úprav pozbýt. Odstraňování tvrdostí: kdyţ osoba nesplňuje všechny podmínky pro vznik nároku na dávku, lze jí dávku přesto výjimečně přiznat, protoţe neposkytnutí této dávky by bylo vůči jedinci velmi tvrdé. Jedná se například o osoby, kterým hrozí váţná újma na zdraví, protoţe si nemohou kvůli svým sociálním a majetkovým poměrům obstarat základní potraviny. Sociální služby: poskytováním sociálních služeb, se sociální pomoc odlišuje od jiných systémů sociálního zabezpečení. 8,9 1.2 Definice pojmů Sociální správa je významným odvětvím správy. Jak nám naznačuje pojem sociální, bude se sociální správa zabývat společností a jejím cílem bude zlepšovat společenské poměry a hmotně zabezpečovat jedince ve společnosti. Termín se uţívá od začátku 20. století, kdy byly cílovou skupinou sociální správy především osoby s nízkými příjmy. Sociální správa má dvě základní funkce: 8 TRÖSTER, Petr a kol. Právo sociálního zabezpečení. 4. vydání, Praha: C. H. BECK, 2008. ISBN 978-80-7400-032-4. S. 280-281. 9 GREGOROVÁ, Z., GALVAS, M. Sociální zabezpečení. 2. vydání, Brno: Masarykova univerzita, 2000. ISBN 80-210-3686-9. S. 16-19. 12

mocenskou (občan je díky ní chráněn před počínáním jiných občanů) a sluţební (sociální sluţba chrání občana před sociálním vyloučením). 10 Sociální politika je část veřejné politiky, jejímţ předmětem jsou sociální témata. Sociální politika se snaţí reagovat na současné nepříznivé události, jako jsou stáří, nezaměstnanost, chudoba. V praxi jde tedy o systém zdravotního a sociálního pojištění a o systém sociálních dávek, který nás zajímá nejvíce, neboť se zde jedná o sociální zabezpečení občanů státem, tedy také o zajištění dávek hmotné nouze. Rozdíl mezi sociální politikou a správou můţeme chápat tak, ţe sociální politika odpovídá na otázky co dělat a proč to dělat. Sociální správa odpovídá na otázky jak to dělat a kdo to bude dělat. 11 Sociální zabezpečení soubor institucí a opatření, které poskytují ochranu a pomoc lidem v konkrétních sociálních událostech jako jsou ohroţení zdraví, nemoc, nezaměstnanost, invalidita, pracovní úraz, stáří, těhotenství a mateřství, rodičovství a úmrtí ţivitele. 12 Jsou to tíţivé situace, které se mohou týkat kaţdého z nás a proto je velmi příznivé, ţe jsou nám vytvořeny takové podmínky ţivota, díky kterým nemusíme těţké chvíle řešit sami, ale s pomocí státu. Sociální pomoc představuje významnou součást systému sociálního zabezpečení. Pomoc je určena občanům, kteří se ocitli v hmotné nouzi. Těmto občanům se poskytují peněţní nebo věcné dávky a sluţby. Hmotná nouze je moderní forma pomoci. Dle 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi, jde o pomoc k zajištění základních ţivotních podmínek osob, protoţe kaţdý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních ţivotních podmínek dle ústavního zákona č. 2/1993 Sb. 13 Pomoc spočívá v poskytnutí pomoci osobám s nedostatečnými příjmy a zároveň v motivování těchto osob zajistit si prostředky k uspokojení ţivotních potřeb. Pomoc je určena lidem, kteří si po určitou dobu, nejsou schopni zajistit pomoc zcela sami vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných váţných důvodů vlastním přičiněním, zejména vlastní prací nebo vyuţitím majetku. Zabezpečení základních potřeb je tak váţně ohroţeno. Ve většině případů jde 10 MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. Praha: Portál, 2003. ISBN 807-17-85-49-0. S. 215. 11 TOMEŠ, Igor a kol. Sociální správa. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-560-1. S. 35. 12 Tamtéţ: Matoušek. S. 218. 13 Čl. 30 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů 13

o osoby, u kterých příjem s příjmem společně posuzovaných osob nedosahuje částky ţivobytí, po odečtení přiměřených nákladů na bydlení. Životní minimum je minimální společensky uznaná hranice peněţních příjmů osob k zajištění výţivy a ostatních základních osobních potřeb. Částka ţivotního minima se vyplácí měsíčně a dle zákona o ţivotním a existenčním minimu z roku 2006 činila pro jednotlivce 3 123 Kč. Výše ţivotního minima je ale rozdílná, pokud je osoba posuzována s jinými osobami. Pro první osobu byla pak částka ţivotního minima stanovena na 2 880 Kč. U zaopatřeného dítěte od 15 let 2 600 Kč, u nezaopatřených dětí se potom posuzuje také jejich věk. Tedy nezaopatřenému dítěti od 15 do 26 let se vyplácelo 2 250 Kč, dítěti od 6 do 15 let 1 960 Kč a u dítěte do 6 let 1 600 Kč. Zákon ale umoţňuje zvýšení částek ţivotního a existenčního minima dle 9 vţdy k termínu od 1. ledna. V této souvislosti vláda 7. 12. 2011 nařídila zvýšení částek ţivotního a existenčního minima s účinností dne 1. 1. 2012. Částka ţivotního minima jednotlivce činí od tohoto roku měsíčně 3 410 Kč. Pro první posuzovanou osobu v pořadí se částka změnila na 3 140 Kč. U zaopatřeného dítěte od 15 let na 2 830 Kč. Nezaopatřenému dítěti od 15 do 26 let se nyní vyplácí 2 450 Kč, dítěti od 6 do 15 let 2 140 Kč a u dítěte do 6 let 1 740 Kč. 14 Existenční minimum je minimální hranicí peněţních příjmů, která se povaţuje za nezbytnou k zajištění výţivy a ostatních základních osobních potřeb a se kterou lze přeţít. Částka existenčního minima je jednotná a dle zákona č. 110/2006 Sb. činila 2 020 Kč. Nařízení vlády se ale taktéţ týká navýšení existenčního minima, které od roku 2012 činí 2 200 Kč. 15 Částka živobytí částka ţivobytí nám určuje, zda se osoba nachází v hmotné nouzi. U dospělého člověka dosahuje výše částky ţivobytí minimálně částky existenčního minima a maximálně částky ţivotního minima. Pokud se posuzují nezaopatřené děti, částku ţivobytí u nich vţdy představuje částka ţivotního minima. Osoby, které se snaţí dostat ze své nelehké situace vlastními silami, můţe být částka ţivobytí navýšena. Společně posuzované osoby kdyţ ţadatel ţádá o dávku a zjišťuje se splnění podmínek pro přiznání dávky, posuzují se s ním někdy také osoby společně. 14 Nařízení vlády č. 409/2011 Sb. ze dne 7. prosince 2011 o zvýšení částek ţivotního minima a existenčního minima 15 Nařízení č. 409/2011 Sb. 14

Mezi společně posuzované osoby patří rodina. Především rodiče a nezaopatřené děti. Společně se vţdy posuzují i manţelé či osoby ţijící v registrovaném partnerství. Do okruhu společně posuzovaných patří osob i rodiče rodičů, pokud s nimi trvale ţijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. 16 16 www.clovekvpravu.cz 15

2 Hmotná nouze 2.1 Pojem Systém pomoci v hmotné nouzi je systémem relativně novým. Od 1. 1. 2007 jím byl nahrazen systém sociální potřebnosti. V prvé řadě se tento nový, moderní systém, snaţí pomoci osobám s nedostatečnými příjmy si své příjmy zvýšit, a zabránit tak především sociálnímu vyloučení. Tato problematika, je upravena v zákoně č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, který navazuje na zákon č. 110/2006 Sb., o ţivotním a existenčním minimu. Obecně lze říci, ţe tento systém pomáhá lidem, kteří se dostali do nepříznivé situace, tedy do stavu hmotné nouze. 2.2 Osoby v hmotné nouzi Kaţdá osoba se můţe dostat do situace, kdy je jí třeba pomoci v tom smyslu, aby měla zajištěné základní ţivotní podmínky. Kaţdý má tedy nárok na základní sociální poradenství, které řeší hmotnou nouzi nebo se jí snaţí předcházet. Osoby se povaţují za osoby v hmotné nouzi přímo ze zákona nebo na základě správního uváţení orgánu pomoci v hmotné nouzi, který sám rozhodne o tom, zda osoba bude povaţována za osobu v hmotné nouzi či nikoli. Osobami v hmotné nouzi jsou osoby, které splňují určité podmínky. Většinou jsou vedeny v evidenci úřadu práce nebo jsou v pracovním nebo obdobném poměru nebo vlastní ţivnostenský list, jsou invalidní ve III. stupni invalidity, pobírají rodičovský příspěvek, pečují o osobu závislou na péči jiné osoby nebo jsou práce neschopné. Dle zákona o pomoci v hmotné nouzi 2 odst. 2 a 3 se osoby nachází v hmotné nouzi přímo ze zákona. Pokud osoba splní podmínky, které jsou rozhodné pro uznání osoby v hmotné nouzi, povaţuje se za osobu v hmotné nouzi. To nastává například v případech, jestliţe jsou příjmy osoby a příjmy společně posuzovaných osob k zajištění základních ţivotních potřeb nedostatečné. Tzn., ţe po odečtení přiměřených nákladů na bydlení z celkových příjmů, nezůstane osobě částka ţivobytí. Zároveň si tyto osoby nejsou schopny zvýšit příjem a vyřešit tak svou nelehkou situaci vlastním přičiněním, s ohledem ke svému věku, zdravotnímu stavu či z jiných váţných důvodů. Z tohoto důvodu 16

je zabezpečení jejich základních ţivotních podmínek váţně ohroţeno a po splnění těchto podmínek se povaţují za osoby v hmotné nouzi. Na rozdíl od těchto osob, které si nemohou zvýšit svůj příjem, jsou tu osoby, které by si sami mohli pomoci, ale nechtějí. I těmto se ale musí ze zákona pomoci, protoţe si nemohou kvůli svým sociálním a majetkovým poměrům obstarat například základní potraviny a tím jim hrozí váţná újma na zdraví. V těchto vymezených případech, jsou osoby vţdy osobami v hmotné nouzi. Naproti tomu dle 2 odst. 4, 5 a 6 záleţí na rozhodnutí správního orgánu, zda bude osobu povaţovat za osobu v hmotné nouzi. Osoby sice mohou splňovat podmínky rozhodné pro uznání osoby v hmotné nouzi, ale správní orgán nemusí osobu za osobu v hmotné nouzi povaţovat. Pokud osobu postihne mimořádná událost a není schopna nepříznivou situaci překonat vlastními silami, můţe se povaţovat za osobu v hmotné nouzi. Tato situace nastává v České republice v posledních letech často v souvislosti s povodněmi. Jestli se tyto osoby stanou osobami v hmotné nouzi, rozhodne orgán pomoci v hmotné nouzi. Někdy se stane, ţe osoba ztratí svůj rodný list či jiné doklady. Těmto osobám je dle rozhodnutí orgánu pomoci v hmotné nouzi také poskytnuta finanční pomoc k úhradě nezbytného jednorázového výdaje. Častým důvodem pro uznání toho, ţe se osoba nachází v hmotné nouzi, je sociálně-právní ochrana dětí. Nutnost uhrazení nákladů na vzdělání či zájmovou činnost nezaopatřeného dítěte. Je pochopitelné, ţe osoby, které se vracejí z vězení či opouštějí dětský domov, nemají hned moţnost se o sebe postarat sami. Proto se orgán pomoci v hmotné nouzi snaţí pomáhat i osobám, které jsou ohroţeny sociálním vyloučením. 17 Pokud osoby neprojevují dostatečnou snahu zvýšit si příjem vlastním přičiněním, nemohou očekávat pomoc orgánu pomoci v hmotné nouzi. Osobami v hmotné nouzi, dle následujícího ustanovení 3, nejsou osoby, které nejsou v pracovním vztahu, ať uţ odmítají pracovat nebo nemohou najít 17 2 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů 17

práci, ale nejsou vedeny v evidenci uchazečů o zaměstnání, protoţe si o to nezaţádají. Osoby, které sice jsou vedeny v evidenci uchazečů o práci, ale odmítly vykonávat zaměstnání nebo neustále odmítají pomoc pracovníků úřadu práce, kteří jim například shání informace o rekvalifikačních kurzech, které by, jejich absolvováním, napomohly vyřešit jejich nezaměstnanost, nejsou povaţovány za osoby v hmotné nouzi. Dále osoba, která je osobou samostatně výdělečně činnou a její příjem po odečtení přiměřených nákladů na bydlení nedosahuje částky ţivobytí proto, ţe se nepřihlásila k nemocenskému pojištění, osoba, které byla uloţena sankce za zanedbání povinností zákonného zástupce dítěte, které plní povinnou školní docházku a osoba, která nastoupila výkon zabezpečovací detence nebo trestu odnětí svobody nebo byla vzata do vazby a tato skutečnost trvala po celý kalendářní měsíc. Kdyţ je osoba na tom tak zdravotně špatně, ţe je zařazena do psychiatrické léčebny nebo do léčebny pro dlouhodobě nemocné déle neţ 3 měsíce, nebude jí poskytnuta ţádná z dávek hmotné nouze. V neposlední řadě nemůţe být osobou v hmotné nouzi osoba, které nevznikl nárok na nemocenské nebo jí náleţí nemocenské ve sníţené výši z důvodu úmyslné či neúmyslné pracovní neschopnosti (účast ve rvačce, bezprostředním následkem opilosti nebo uţitím omamných prostředků anebo při spáchání úmyslného trestného činu). 18 18 3 zákona č. 111/2006 Sb. 18

3 Dávky pomoci v hmotné nouzi Dávky hmotné nouze můţeme rozdělit do tří skupin: příspěvek na ţivobytí doplatek na bydlení mimořádná okamţitá pomoc Dávky pomoci v hmotné nouzi dále rozlišujeme na nárokové a nenárokové. Příspěvek na ţivobytí a doplatek na bydlení jsou dávky nárokové, protoţe po splnění stanovených podmínek na ně vzniká právní nárok a jsou vypláceny pravidelně, kdeţto dávka mimořádné okamţité pomoci je dávkou jednorázovou a řadí se mezi dávky nenárokové, protoţe i po splnění všech podmínek, nemusí orgán pomoci v hmotné nouzi osobě dávku přiznat. Nyní bychom si vymezili okruh oprávněných osob, které mají nárok na tyto dávky. Mezi ně patří: osoba s trvalým pobytem na území České republiky, osoba, které byl udělen azyl či jiná doplňková ochrana, cizinec, který sice nemá na území České republiky trvalý pobyt, ale tato práva mu zaručuje mezinárodní smlouva, občan nebo rodinný příslušník občana členského státu EU, pokud je hlášen na území České republiky k pobytu po dobu delší neţ 3 měsíce, nevyplývá-li mu nárok na sociální výhody z přímo pouţitelného předpisu Evropského společenství, cizinec, který je drţitelem povolení k trvalému pobytu s přiznaným právním postavením dlouhodobě pobývajícího rezidenta v Evropském společenství na území jiného členského státu EU a bylo mu uděleno povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky, navíc u osob oprávněných pro mimořádnou okamţitou pomoc jde o osoby pobývající na území České republiky na základě zákona o pobytu cizinců, v posledním případě, kdyţ je osoba váţně ohroţena na zdraví, můţe jí být mimořádná okamţitá pomoc poskytnuta i v případě, ţe pobývá na území České republiky v rozporu se zákonem o pobytu cizinců. 19 19 5 zákona č. 111/2006 Sb. 19

Ze zákona vyplývá, ţe obecně mají nárok na dávky pomoci v hmotné nouzi osoby s trvalým bydlištěm na území České republiky. Tato skutečnost je stejná pro všechny výše uvedené osoby, které mají nárok na dávky. Trvalé bydliště označuje adresu místa, kde se fyzická osoba hodlá trvale zdrţovat. Jestliţe se někde pouze zdrţuje bez úmyslu zdrţovat se zde trvale, pak o skutečné bydliště nejde. Bydlištěm je především místo, kde má svůj byt, rodinu, kde pracuje, plní zde povinnou školní docházku nebo se soustavně připravuje na budoucí povolání. Nestačí mít tedy jen trvalý pobyt na území České republiky. Trvalý pobyt je místo, v němţ je fyzická osoba pouze úředně přihlášena k pobytu. Většinou je místo trvalého pobytu a trvalého bydliště stejné. Jde hlavně o to, ţe osoba musí být jakkoliv spjata s Českou republikou. Ten, komu byla dávka přiznána, je příjemcem dávky, které se mu dostane ve formě věcné či peněţní. Příspěvek na ţivobytí a mimořádná okamţitá pomoc se poskytují v obou formách, v závislosti na tom, zda je příjemce schopen vyuţít dávku k tomu účelu, jeţ byl stanoven. Dávka doplatku na bydlení je poskytována pouze v peněţní formě. 20 Dávky se vyplácí v české měně. Dle zákona o pomoci v hmotné nouzi se dávky vyplácely převodem na platební účet, v hotovosti nebo prostřednictvím poukázky. Na základě sociální reformy, vznikl nový způsob výplaty dávek. Dle nového zákona č. 366/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, se dávky vyplácí rovněţ v české měně, ale prostřednictvím karty sociálních systémů. Jde o tzv. skarty (dále jen karty ). Prostřednictvím karet se dávky vyplácí převodem na platební účet, který si určí ţadatel, v hotovosti, vyuţitím platební funkce karty, prostřednictvím poukázky na hmotnou pomoc v zařízení poskytující sociální sluţby, prostřednictvím poukázky opravňující k nákupu zboţí ve stanovené hodnotě nebo poukázky na přímý odběr zboţí ve stanovené hodnotě nebo přímou úhradou částek, k jejichţ úhradě je příjemce nebo osoba společně posuzovaná v hmotné nouzi zavázána. 21 Primárním cílem zavedením těchto karet bylo zajistit co největší efektivnost a komfort pro klienta. Slouţí především jako identifikační doklad těch, kteří pobírají sociální dávky. Mohou s ní navíc platit jako s platební 20 42 zákona č. 111/2006 Sb. 21 43 odst. 5 zákona č. 111/2006 Sb. 20