Lidé Lidé v Eriadoru osidlují zejména území rozkládající se mezi velkými elfími sídly Lindonem a Roklinkou. Spíše než ve městech, žijí v osadách roztroušených po okolí, kde jsou obyvatelé často svázáni příbuzenským poutem. Osadě nevládne starosta, ale rozhodovací právo má často nejuznávanější muž, většinou hlava rodu. Válka se Sauronem ukázala, jak zranitelné jsou menší osady, a proto je teď už běžnější než kdysi, že se v osadách dají najít i přivandrovalci bez příbuzenské vazby, kteří se ukážou jako cenná pomoc pro společnost. Nejhustěji osídleno je právě Hůrecko a území ležící na západ od něj, kde odlesněné plochy přejí rozvoji zemědělství. Po válce se Sauronem sem zavítali lidé z Númenoru a naučili místní mnoha věcem, zejména pomohli rozvoji jejich zemědělství (místní lidé byli předtím, díky rozsáhlým lesům, zejména lovci). Teď se orientují všestranně na rolnictví, řemesla a lov. Rychlý rozvoj řemesel v posledních stoletích je právě důsledkem znalostí získaných od Númenorejců. Je těžké lidi popsat a kategorizovat, jelikož jejich zájmy a povahy jsou různorodé. Je potřeba říci, že srdce lidí spíše než ostatních ras, snadněji podlehnou svodům Nepřítele pod příslibem moci a síly. Proto i v minulosti bojovali často na obou stranách velkých válek, někteří proti Nepříteli a jiní na jeho straně. Právě divoké lidi z hor, kteří žijí na východě od Hůrecka, zlákal Sauron na svoji stranu, aby před třemi sty lety s vidinou moci napadli Hůrecko. Po Sauronově porážce se však stáhli dál na severovýchod a je spíš výjimkou potkat v nížinách člověka s horalskými rysy. Hůrečtí lidé jsou si vědomi toho, že jejich vesnice má největší vliv ze všech malých osad v okolí a jsou na to patřičně hrdí. Jen neradi skloní hlavu a rádi by viděli Hůrku jako autonomní oblast. Vědí ale, že se zbraněmi ani zručností nemůžou rovnat Númenorejcúm a že ztráta samostatnosti je cenou za ochranu před skřety a kdejakou havětí. Neumí si pořádně představit rozlehlost světa, ale lesy kolem Hůrky znají moc dobře (nejsou to žádní vesničtí moulové, kteří by se báli vytáhnout paty ze dvora). Vládne tady rod Branů, k němuž je většina obyvatel příbuzensky vázaná, alespoň vzdáleně. 1 Co se týče kostýmu, preferují praktický oděv jednoduchou a pohodlnou tuniku, kalhoty, případně vestu, kožešinový přehoz nic co by jim zavazelo v boji nebo v práci. Stejně tak jejich dovednosti a vybavení odpovídají prostředí, ve kterém žijí. Spíš umí zacházet s kratšími zbraněmi a jsou to zruční lučištníci. Pro hráče Hůreckých je také důležité si uvědomit, že Hůrka Druhého věku je drsnější než Hůrka, kterou znají z Třetího věku a bez hobitů je tu chmurnější atmosféra. 1 víc k popisu a situaci Hůreckých v kapitolce Místopis a Politika
Dúnadané = Númenorejci Pro zájemce o Númenorejce připravujeme jěště samostatný dokument s informacemi o dění na ostrově Na konci Prvního věku byla lidem, jež bojovali proti Nepříteli, darována země ležící v Moři na západ od pobřeží Středozemě. Vzhledově jsou podobni středozemským lidem, přesto se však mezi nimi tyčí jako králové, jelikož jsou vyšší a mocnější a působí hrdě a odvážně. Oproti lidem z Hůrecka jsou odolnější, vytrvalejší, učenější a byl jim dopřán delší život, běžným Númenorejcům kolem 200 let a potomkům krále dvojnásobek. Jsou velice zruční v řemeslech a umění, jejich výrobkům se mezi lidmi nic nevyrovná, vojáci jsou skvěle vycvičení a sehraní a dokážou porazit i početně silnějšího nepřítele. Poprvé se připlavili zpátky do Středozemě před tisícem let, kdy také začali těžit dřevo na lodě, jelikož na Númenoru nebylo dost lesů. Ve Středozemi našli hojnost všeho, co jim na Númenoru scházelo, od dřeva přes běžné kovy až po drahokamy, zlato a mitril. Zakládali tady přístavy a města, z nichž na severu nejznámější jsou Lond Daer a Tharbad, ležící na řece Šeravě. V bližším okolí Hůrecka sídlí Númenorejci ve Zlatém údolí, těžařské osadě s vojenskou posádkou, a v malém vojenském ležení zvaném Štít, které vybudovali na ochranu Hůrky. 2 Byli to právě númenorejští rytíři, kteří před třemi sty lety zachránili Eriador před Sauronem. Domorodé eriadorské obyvatelstvo je tehdy vnímalo jako zachránce a vykupitele a vítalo je s nadšením. Od těch dob se však mnohé změnilo a Númenorejci zpyšněli. Straní se elfů, s kterými měli kdysi přátelské vztahy, a i mezi nimi samotnými vznikají rozpory, týkající se zejména vztahu ke králi na Númenoru a k jeho rozhodnutím. Co se týče oblékání, různí se podle vrstev a společenského postavení. Obecně se však dá říci, že ve srovnání s lidmi Středozemě jsou mnohem militantnější a vznešenější. Často nosí zbroje (s oblibou používají kovové zbroje, ale ne všichni si je můžou dovolit, jelikož je kov na Númenoru vzácný), a snad i proto se mezi domácími obyvateli vynímají jako hrdí a vznešení rytíři. I přesto je potřeba si uvědomit, že ne všichni pocházejí ze šlechtických rodů. Na Númenoru existují společenské vrstvy tak, jako kdekoliv jinde. Šlechticů doplulo do Eriadoru málo, zbytek byli vesměs námořníci, vojáci a řemeslníci. V jejich řadách se najdou i průzkumníci, kteří se často pohybují v lesích; jejich oděv je spíš přírodní a nenápadný. Elfové Elfové jsou nejstarší rasou Středozemě a jejich historie a paměť sahají do dávných časů. I když mezi nimi byly sváry a občas bojovali proti sobě, nikdy nesloužili Temnotě a nedají se zlákat na Temnou stranu sliby moci. Roky je naučili mírnému vystupování a většinou si dvakrát rozmyslí, co 2 víc o Númenorejských sídlech v kapitolce Místopis a politika
udělají nebo řeknou, ale to neznamená, že jejich činy jsou vedeny vždy jen dobrými úmysly. Historie je plná elfů, co jednali prudce, vedeni záští, či pýchou. V Eriadoru je jejich hlavním sídlem Lindon na západě a zhruba před 300 roky byla založena Roklinka na východě. Žijí tu zejména vznešení elfové z řad Noldor a šedí elfové neboli Sindar. Lesní elfové žijící zejména za Mlžnými horami do Eriadoru zavítají jen málokdy. Noldorští elfové vynikají v řemeslech (z jejich řad pochází zruční elfí kováři), zatímco Sindar a lesní elfové mají spíše talent na bardství a rozumí přírodě. Během nedávné války Elrond založil Roklinku coby vojenskou pevnost a po válce vzniklo v kraji několik předsunutých hlídkových táborů, aby pomohli v čištění okolí od zbytků Sauronovy armády. Jejich hlavní účel je v současnosti už spíše jen pozorovacího než bojového charakteru, a proto se v nich dají najít nejen vojáci. Nejbližším známým táborem k Hůrce je Mechová síň. Snad nejvíc ze všech národů se straní politických sporů v Eriadoru a žijí si vlastním životem. S Númenorejci bývávali dobří přátelé a spojenci, ale v posledním století jejich vztahy ochladly a srdečnost vystřídala chladná zdvořilost. S trpaslíky poslední dobou vycházejí relativně dobře, ale je otázkou, zdali dokážou překonat všechny historické křivdy, které mezi nimi leží. Snad nejznámější je ta, která vedla ke zkáze Beleriandu, kdy trpaslíci z Nogrodu zabili elfího krále Thingola ve sporu o vlastnictví náhrdelníku Nauglamíru se vsazeným Silmarilem. Díky svému zraku umějí dobře zacházet s lukem. Pro boj z blízka volí sečné zbraně, zejména elfí čepele jsou pověstné. Pro hráče elfů je vhodný elegantní kostým v přírodních a nepříliš křiklavých barvách. Nepostradatelnou rekvizitou jsou samozřejmě špičaté uši. Trpaslíci Trpaslíci jsou ve Středozemi známí zejména jako skvělí kováři, důlmistři, horníci a všeobecně řemeslníci. Mají nadání k práci s kovy, drahokamy a kamenem. Nejeden trpasličí kovář se mohl rovnat elfím kovářům v Prvním věku. Legenda praví, že všichni trpaslíci jsou potomci sedmi otců trpaslíků, kteří se stali zakladateli sedmi trpasličích kmenů. Nejstarší z nich, Durin, se probudil v hoře Gundabád, která se stala posvátným místem všech trpaslíků. Historie téměř zapomněla na drobné trpaslíky, kteří se stali vyhnanci mezi vlastním lidem a vymřeli během Prvního věku. Díky svému životu v podzemních městech se trpaslíci prokázali jako nejlepší bojovníci se skřety. Kromě skřetů jsou jejich dalším odvěkým nepřítelem draci, které láká trpasličí bohatství. S elfy se
mnohdy spojili, aby bojovali proti Temnu, ale i přes to mezi nimi zůstávají ležet historické křivdy a dávné spory (z nichž nejznámější je ten, kdy elfové z Beleriandu odmítli trpaslíkům zaplatit za práci, kterou odvedli na trpasličím náhrdelníku Nauglamíru, což nakonec vedlo ke krvavé bitvě). Ve Druhém věku mají v Eriadoru trpaslíci tři hlavní sídla síně v Modrých horách, kde žijí vesměs zbytky beleriandských trpaslíků, slavnou Khazaddȗm, neboli Trpasluj v obecné řeči, a severní trpasličí město Železník. Aby trpasličí obchodníci nemuseli vážit cestu přes celý Eriador (a protože trpaslíci nestojí o to, aby jim každý strkal nos do bran města), založili malou obchodní osadu, které říkají Trh. Co se týče trpasličí povahy, neschází jim zemitý přístup k životu a praktičnost. Lesy vnímají podobně jako i Númenorejci, jako zdroj dřeva. Přes všechnu svou praktičnost mívají sentimentální vztah k dědictví svých předků nebo k dávným trpasličím výrobkům, na které jsou hrdí. I když žijí poměrně uzavřeně, odříznuti od světa ve svých velkých sídlech v horách, s ostatními národy Středozemě obchodují a jednají, mají-li jim co nabídnout. V boji často používají sekery, kladiva a štíty a chodí zakutí ve zbrojích trpasličí vojska často tvoří impozantní ničivá zeď z oceli. Robustnost trpaslíků se dá dohnat širokými kalhoty, či výraznou ochranou ramen. A samozřejmě trpaslíci i trpaslice musí mít vousy (kdo se může chlubit přirozenými vosy, toho nebudou škrábat umělé). Drúadané Kdysi mezi lesním lidem z Prvního věku žili lidé zcela jiného druhu. Byli pomenší, nevzhlední, s tlustýma nohama, širokým obličejem a huňatým obočím. Říkali si Drug, z čehož vzniklo pozdější Drúadané. Často žili v domácnostech Edain v Prvním věku (nebo poblíž nich), které chránili před skřety, kteří se jich báli. Na konci Prvního věku jich zůstalo v Beleriandu jen několik rodin a těm bylo dovoleno odlout přes moře na Númenor. V míru nové země se jim dařilo a přibylo jich, ale poslední dobou se jeden po druhém z nějakého důvodu z Númenoru vrací zpátky do Středozemě. V Eriadoru žijí právě ti, kteří se vrátili z Númenoru, nejčastěji bychom je pak mohli nalézt na jihu u Bílých Hor. Mluví krátce a úsečně, ale používají řeč obyvatelstva Středozemě. Mají bystrý zrak a výborný čich, kterým dokážou zavětřit a stopovat skřety. Jejich znalost hvozdu a bylinek (z nichž vyrábí otrávené šípy proti skřetům) se téměř rovná elfím znalostem, třebaže mají ještě kratší život než obyčejní lidé. Snad nejpozoruhodnější umění, které ovládají, je, že dovedou dlouho bez hnutí stát a mlčet (někdy takhle rozjímají i celé dny). Vyrábí sošky púkely, které vypadají jako živý drúadan na stráži, aby zamezili vpádu skřetů.
Říká se, že mezi drúadany neexistuje kriminalita, závist, pomlouvání, hádky a vůbec neduhy, které trápí civilizované národy. Jediný, ke komu chovají opravdovou nesmiřitelnou nenávist, jsou skřeti. Lossothové / Forodwaith Daleko na sever od Hůrky, v ledové zátoce Forochel, žije v nehostinné zasněžené a mrazivé zemi nárůdek lidí, kterým elfové říkají lossothové. Jsou pozůstatkem Forodwaith, lidu z prvního osídlení kontinentu, kteří žili v mrazivých krajích za časů prvního Temného Pána. Bydlí v domech ze sněhu a ledu, používají různé vynálezy jako saně, sněžnice nebo brusle vyrobené z kostí. Společensky a technicky se téměř nevyvíjejí. Lossothové prakticky nevyrážejí mimo své zasněžené pláně, živí se lovem a vůči cizincům bývají ostražití. Žijí mimo herní území, ale pokud by někdo měl zájem, existuje možnost zahrát si zatoulaného Lossotha.