Univerzita Palackého v Olomouci Právnická fakulta

Univerzita Palackého v Olomouci Právnická fakulta Jana Knedlíková Trestné činy v silniční dopravě se zaměřením na trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky Diplomová práce Olomouc 2014

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma Trestné činy v silniční dopravě se zaměřením na trestný čin ohroţení pod vlivem návykové látky vypracovala samostatně a citovala jsem všechny pouţité zdroje. V Mutěnicích dne 24. 3. 2014. Jana Knedlíková 2

Ráda bych poděkovala Prof. JUDr. Jiřímu Jelínkovi, CSc. za odbornou konzultaci, pomoc a vedení při zpracování diplomové práce. Dále můj dík patří také npor. Ing. Bc. Štěpánu Zacharovi za ochotu a pomoc při poskytování odborných konzultací a materiálů k danému tématu. 3

Obsah Seznam použitých zkratek... 6 1 Úvod... 7 2 Základní pojmy... 9 2.1 Trestný čin... 9 2.2 Ublížení na zdraví... 9 2.3 Těžká újma na zdraví... 10 2.4 Usmrcení... 10 2.5 Návyková látka... 11 2.6 Dopravní nehoda... 11 2.7 Pachatel silniční dopravní nehody... 13 2.8 Stav vylučující způsobilost... 14 3 Zavinění v silniční dopravě... 15 3.1 Zavinění nedbalostní... 15 3.2 Porušení důležité povinnosti... 17 3.3 Princip omezené důvěry v silniční dopravě... 18 3.4 Příčinná souvislost... 19 4 Úmyslné trestné činy v silniční dopravě... 20 4.1 Trestný čin neposkytnutí pomoci řidičem motorového vozidla... 20 4.2 Trestný čin neoprávněné užívání cizí věci... 21 4.3 Trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání... 22 4.4 Trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky... 23 4.5 Trestný čin obecné ohrožení... 24 5 Nedbalostní trestné činy v silniční dopravě... 26 5.1 Trestný čin ublížení na zdraví z nedbalosti... 26 5.2 Trestný čin těžké ublížení na zdraví z nedbalosti... 28 5.3 Trestný čin usmrcení z nedbalosti... 28 5.4 Trestný čin poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení z nedbalosti... 29 6 Trestání trestných činů v silniční dopravě... 30 7 Trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky... 33 7.1 Alkohol v silniční dopravě... 35 7.1.1 Účinek alkoholu na řidiče motorového vozidla... 36 7.1.2 Zjišťování alkoholu a jeho hladiny v lidském organismu... 37 4

7.2 Drogy v silniční dopravě... 39 7.2.1 Vliv vybraných drog na řidiče motorových vozidel... 40 7.2.2 Zjišťování přítomnosti drog v lidském organismu... 40 7.3 Prevence trestné činnosti související s návykovými látkami... 41 7.3.1 Snižování dostupnosti návykových látek... 42 7.3.2 Snižování poptávky po návykových látkách... 42 7.5 Trestání... 43 7.5.1 Trest odnětí svobody... 43 7.5.2 Peněžitý trest... 43 7.5.3 Zákaz činnosti... 44 8 Procesní aspekty trestných činů v silniční dopravě... 46 8.1 Dokazování trestných činů v silniční dopravě... 46 8. 1. 1 Znalecký posudek a odborné vyjádření... 47 8.1.2 Svědecká výpověď... 49 8.1.3 Výpověď obviněného... 50 8.1.4 Ohledání... 51 8.1.5 Zvláštní způsoby dokazování... 51 8.2 Zvláštní způsoby řízení... 52 8.2.1 Dohoda o vině a trestu... 52 8.2.2 Podmíněné zastavení trestního stíhání... 53 8.2.3 Narovnání... 54 9 Závěr... 56 Bibliografie... 58 Abstrakt... 62 Klíčová slova... 63 5

Seznam použitých zkratek TČ TP DN OČTŘ TZ TŘ ZPNPK AlZ PřZ Trestný čin Trestní právo Dopravní nehoda Orgán činný v trestním řízení Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů 6

1 Úvod Diplomová práce pojednává o problematice TČ v silniční dopravě se zaměřením na TČ ohroţení pod vlivem návykové látky. Trestná činnost v silniční dopravě představuje jiţ dlouhou dobu problém spočívající v kaţdodenním nebezpečí pro společnost, se kterým se snaţí bojovat osoby z nejrůznějších odvětví, avšak bohuţel zatím bez viditelných výsledků. Jedná se o problematiku, která je kaţdému blízká a tedy i já nejsem výjimkou. Práce je zaměřena na jednotlivé TČ, jeţ je moţné spáchat v rámci provozu na pozemních komunikacích a jejich trestání. Speciální pozornost je pak věnována TČ ohroţení pod vlivem návykové látky, jeţ je velmi aktuálním problémem, vzhledem k současnému ţivotnímu stylu obyvatelstva. Jelikoţ pocházím z vinařského kraje jiţní Moravy, je mi tato problematika dosti blízká. Tématika TČ v silniční dopravě je nejen velmi aktuálním tématem, ale souvisí s ní také mnoho dalších skutečností, jeţ ji nemalým dílem ovlivňují, jako např. podmínky získávání řidičského oprávnění. Trestná činnosti v silniční dopravě nemá svou speciální zákonnou úpravu, coţ vytváří také mnoho otazníků, zejména co se týká trestání jednotlivých TČ v silniční dopravě a to vzhledem jak k druhům trestů, tak k jejich výměře a v neposlední řadě i kontrole jejich dodrţování. Výše zmíněný fakt souvisí také s tím, ţe tuto oblast trestné činnosti nemalou měrou ovlivňuje judikatura. Cílem této diplomové práce je přinést komplexní rozbor dané problematiky se speciálním zaměřením na TČ ohroţení pod vlivem návykové látky. Práce by měla poukázat na důleţitá soudní rozhodnutí a také na sporné body této problematiky. Úvodní část textu se zabývá jednak výkladem základních pojmů a problematikou pachatelů trestné činnosti v silniční dopravě a zaviněním, které jsou specifické v souvislosti s touto trestnou činností. Dále je pojednáno o jednotlivých TČ, jeţ jsou rozděleny podle formy zavinění na úmyslné a nedbalostní, kdy juristický výklad těchto TČ je doplněn o důleţitou judikaturu k danému tématu a případně také mými úvahami de lege lata i de lege ferenda. Samostatná kapitola je pak věnována problematice trestání těchto TČ, zejména trestu zákazu činnosti, spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel a trestu podmíněného odnětí svobody. V souvislosti s tímto bude pojednáno také o moţnosti vyuţití institutu upuštění od potrestání. 7

Druhá část diplomové práce je převáţně věnována TČ ohroţení pod vlivem návykové látky. Je zde podán jednak juristický rozbor tohoto TČ, ale věnuji se zde také zvlášť alkoholu a zvlášť drogám v souvislosti s trestnou činností v silniční dopravě, nechybí ani podkapitola věnovaná prevenci související s touto trestnou činností, v níţ spatřuji důleţitý aspekt pro budoucí vývoj trestné činnosti v této oblasti. V rámci této kapitoly se téţ samostatně věnuji trestům a ochranným opatřením, jeţ je moţné uloţit za tento TČ. Poslední část práce pojednává o procesněprávních aspektech trestné činnosti v silniční dopravě, je zaměřena zejména na dokazování a zvláštní způsoby řízení, jeţ spatřuji v souvislosti s touto trestnou činností za důleţité. Co se týká dokazování, toto se zabývá především problematikou znaleckých posudků a odborných vyjádření, zejména častostí jejich vyuţívání a nedostatky současné právní úpravy a praxe. Dále pak ohledáním a zvláštními způsoby dokazování a v neposlední řadě také otázkami souvisejícími s problematikou svědeckých výpovědí a výpovědí obviněného, jeţ jsou zajímavé zejména vhledem k charakteru dopravních nehod jako událostí odehrávajících se v rychlém sledu a nečekaně. V rámci zvláštních způsobů řízení se zaměřuji na dohodu o vině a trestu, podmíněné upuštění od potrestání a narovnání a snaţím se najít jejich opodstatnění v této specifické oblasti trestné činnosti. Této problematice se spíše neţ právníci věnují policisté, z tohoto pohledu se proto jedná z právního hlediska o knihu zčásti nepopsanou. I proto jsem vycházela z několika publikací vydávaných právě policií ČR či policejní akademií. Dále jsem při psaní textu pouţívala odborné monografie a sborníky a co nejvíce jsem se snaţila vyuţívat také odborných článků, jichţ ovšem nebylo mnoho z poslední doby. V diplomové práci se snaţím podat nejen komplexní výklad TČ v silniční dopravě, ale také poukázat jak na problémy z praxe, při jejichţ hledání jsem vyuţila konzultace s npor. Ing. Bc. Štěpánem Zacharou, vedoucím oddělení dopravního inspektorátu Hodonín, tak také na nedostatky, jeţ spatřuji v aktuálním zákonném znění. 8

funkcí. 1 Ublíţením na zdraví z právního hlediska rozumíme dle 122 odst. 1 TZ takový stav 2 Základní pojmy Pro plynulost dalšího textu je nutné si vymezit několik pojmů, které hrají u trestné činnosti v silniční dopravě významnou roli a umoţní plynulost textu následujících kapitol. Vedle obecných pojmů TP zde bude podán výklad téţ specifických pojmů vztahujících se přímo k TČ páchaným v silniční dopravě, které budou rozebrány níţe. 2.1 Trestný čin TČ je protiprávní čin, který TZ označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v TZ ( 13 odst. 1 TZ). Dále 14 TZ stanoví, ţe TČ dělíme na zločiny a přečiny. Kdy přečiny jsou všechny nedbalostní TČ a ty úmyslné TČ, na něţ TZ stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let. A zločiny jsou všechny TČ, které nejsou přečiny. Z těchto odlišujeme ještě zvlášť závaţné zločiny, kterými jsou ty úmyslné TČ, na něţ TZ stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let. TČ dělíme dle míry zavinění na úmyslné a nedbalostní, jak to stanovuje 13 odst. 2 TZ. Úmysl pak vymezuje 15 TZ, který říká, ţe TČ je spáchán úmyslně, jestliţe: a) pachatel způsobem uvedeným v TZ porušil nebo ohrozil zájem chráněný takovým zákonem, nebo b) věděl, ţe svým jednáním můţe takové porušení nebo ohroţení způsobit, a pro případ, ţe je způsobí, byl s tím srozuměn. Dále TZ v 16 stanoví, ţe TČ je spáchán z nedbalosti, jestliţe pachatel: a) věděl, ţe můţe způsobem uvedeným v TZ porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, ţe takové porušení nebo ohroţení nezpůsobí, nebo b) nevěděl, ţe svým jednáním můţe takové porušení nebo ohroţení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl. Odstavec druhý 16 TZ dále vymezuje téţ hrubou nedbalost, kdyţ říká, ţe TČ je spáchán z hrubé nedbalosti, jestliţe přístup pachatele k poţadavku náleţité opatrnosti svědčí o zřejmé bezohlednosti pachatele k zájmům chráněným TZ. 2.2 Ublížení na zdraví Zdraví můţeme z biologického hlediska charakterizovat jako stav organismu, který je podmíněný dokonalou stavbou těla a jeho jednotlivých orgánů, jakoţ i jejich harmonickou záleţející v poruše zdraví nebo jiném onemocnění, který porušením normálních tělesných 1 DRAŠTÍK, Antonín, ENGLEMANN, Jan, FLÍDR, Aleš. Silniční doprava a trestná činnost. Český Těšín: PORADCE, s. r. o. s. 84. 9

nebo duševních funkcí znesnadňuje, nikoli jen po krátkou dobu, obvyklý způsob ţivota poškozeného a který vyţaduje lékařské ošetření. Takový stav tedy ovlivňuje běţný ţivot člověka, a to nikoli jen po krátkou dobu, kterou praxe udává v rozsahu nejméně sedmi dnů, a která vyţaduje lékařské ošetření. Konkrétní případy ublíţení na zdraví nám přibliţuje judikatura. 2 Důleţitou roli hraje při posuzování ublíţení na zdraví pracovní neschopnost, je však nutné mít na paměti, ţe tato není ani jediným ani rozhodujícím posuzovacím kritériem. 3 2.3 Těžká újma na zdraví Těţkou újmou na zdraví se rozumí v souladu s ustanovením 122 odst. 2 TZ jen váţná porucha zdraví nebo jiné váţné onemocnění jako např. zmrzačení, ochromení údu, zohyzdění atd., dle taxativního výčtu tohoto ustanovení. Jednotlivé případy těţké újmy na zdraví nám opět přibliţuje judikatura. Za všechny zmiňme rozhodnutí, které stanoví, ţe pod těţkou újmu na zdraví charakteristickou zmrzačením nelze řadit např. ztrátu prstu, chodidla či boltce, ani kulhání vzniklé zkrácením nebo prohnutím po špatném zhojení zlomeniny. 4 A dále rozhodnutí, které říká, ţe těţkou újmou na zdraví je váţná porucha zdraví poškozeného trvající nejméně šest týdnů, toto časové kritérium však nelze chápat jako absolutní, zejména vzhledem ke stálému pokroku lékařské vědy, dochází k jejímu zkracování. Váţnou poruchou zdraví chápeme velice citelnou újmu v obvyklém způsobu ţivota poškozeného, jeţ není moţné povaţovat za prosté ublíţení na zdraví. 5 2.4 Usmrcení Z hlediska práva je smrt okamţikem, záleţí tedy na právním řádu, aby určil, který okamţik v procesu postupného odumírání organismu má právní význam. Tímto okamţikem se myslí ten, kdy jiţ není moţné uvedení do původního stavu. Naproti tomu smrt vycházející z lékařské vědy nám upřesňuje 10 z. č. 285/2001 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů. 6 Biologická smrt mozku je takový stav organismu, u kterého je obnovení všech ţivotních funkcí vyloučeno. 7 Smrt se zjišťuje prokázáním: a) nevratné zástavy krevního oběhu nebo b) nevratné ztráty funkce celého 2 JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 4. vydání. Praha: Leges, 2013, s. 175. 3 usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. října 2002, sp. zn. 5 Tdo 775/2002 4 rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 1989, sp. zn. 1 Tz 45/89 5 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. října 1985, č. j. Tpjf 24/85 6 JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 4. vydání. Praha: Leges, 2013, s. 192. 7 usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. června 1976, č. j. Tpjf 30/76 10

mozku, včetně mozkového kmene v případech, kdy jsou funkce dýchání nebo krevního oběhu udrţovány uměle ( 10 z. č. 285/2001 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů). 2.5 Návyková látka Návykovou látkou rozumíme dle 130 TZ alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka, jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti či sociální chování. Je nutné si ovšem uvědomit, ţe vyvolání návyku není pojmovým znakem všech těchto látek, jak by se vzhledem k jejich názvu mohlo jevit. Pro splnění podmínek tohoto pojmu postačí, pokud jsou tyto látky způsobilé ovlivnit psychiku člověka, jeho ovládací či rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování. 8 Alkoholické nápoje vymezuje AlZ v 2 písm. k) jako lihoviny, víno, pivo a jiné nápoje, které obsahují více neţ 0,5 promile alkoholu. Naproti tomu omamné a psychotropní látky jsou vymezeny v přílohách č. 1 aţ 7 z. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách. Jinými látkami schopnými ovlivnit psychiku člověka rozumíme např. ředidla, barviva, laky, oleje, apod. 9 2.6 Dopravní nehoda DN je nepředvídaná, ale zpravidla předvídatelná událost, která vznikla během provozu na dopravní cestě a měla za následek škodu na ţivotě, zdraví nebo majetku či jiný, zvlášť závaţný následek. 10 Předvídatelnost události má své hranice, vycházející ze skutečnosti, ţe předvídání je moţné ve dvou základních rovinách: předvídání reálné předvídání konkrétní události, k jejímuţ průběhu s vysokou pravděpodobností dojde v určitém prostoru a čase za podmínky, ţe existuje konkrétní příčina daná konkrétní událostí, předvídání abstraktní předvídání moţné události, která teoreticky nastat můţe, pokud by se naplnila řada souvisejících příčin a podmínek. Pravděpodobnost vzniku události je zde velmi malá. V návaznosti na výše uvedené můţeme tedy konstatovat, ţe nepředvídavost vzniku DN v sobě obsahuje určitý prvek nedbalosti. Dopravní cestu chápeme extenzivně, je jí tedy např. i účelová komunikace slouţící ke spojení jednotlivých objektů s ostatními pozemními 8 JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 4. vydání. Praha: Leges, 2013, s. 185. 9 JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 4. vydání. Praha: Leges, 2013, s. 185. 10 CHMELÍK, Jan a kol. Dopravní nehody. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, s. 17. 11

komunikacemi. 11 Je nutné si uvědomit, ţe ne kaţdá událost, ke které dojde při provozu na pozemních komunikacích, je DN. O této můţeme hovořit aţ po naplnění všech výše uvedených znaků. 12 DN můţeme definovat téţ jako souhrn člověkem vykonávaných řídících činností dopravního prostředku, který se dostává do rozporu se zákonnými normami a ostatními speciálními předpisy a rychlé prohlubování tohoto rozporu. 13 Kaţdou DN můţeme charakterizovat: a) nehodovým jednáním a b) nehodovou událostí, kdy nehodovým jednáním je jednání účastníka silničního provozu, který svým konáním nebo opomenutím způsobil nehodovou událost, kterou rozumíme konkrétní projev DN (např. náraz, pád, obecné nebezpečí). Mezi těmito dvěma komponenty přitom musí existovat příčinná souvislost. 14 Legální definici DN, jakoţto jednoho z nejdůleţitějších pojmů TČ páchaných v dopravě nám poskytuje ZPNPK v 47 jako událost v provozu na pozemních komunikacích, například havárie nebo srážka, která se stala nebo byla započata na pozemní komunikaci a při níž dojde k usmrcení nebo zranění osoby nebo ke škodě na majetku v přímé souvislosti s provozem vozidla v pohybu. Tato definice hraje významnou roli při vyšetřování nehod v silničním provozu. Na základě výše uvedené definice za DN nepovaţujeme např. poškození vozidla při jeho opravě, nakládce nebo vykládce nákladu, úraz při pádu v dopravním prostředku neovlivněný jednáním dalšího účastníka silničního provozu či úraz při nastupování nebo vystupování osob z dopravního prostředku, jakoţto ani převrácení traktoru na poli. Naproti tomu za DN povaţujeme událost, při níţ dojde ke zranění sebe sama či ke škodě na vlastním majetku. 15 Dále toto ustanovení v odstavci druhém stanoví povinnosti řidiče, který měl účast na DN, tzn. nejen řidiče, který svým jednáním nehodu způsobil, a to povinnost neprodleně zastavit vozidlo, zdrţet se poţití alkoholického nápoje a jiných návykových látek po nehodě po dobu, do kdy by to bylo na újmu zjištění, zda před jízdou nebo během jízdy poţil alkoholický nápoj nebo jinou návykovou látku, povinnost vţdy ohlásit nehodu policistovi, učinit opatření k zabránění vzniku škody osobám nebo věcem, pokud tato hrozí v důsledku DN, a spolupracovat při zjišťování skutkového stavu. V dalších odstavcích stanovuje dané 11 CHMELÍK, Jan a kol. Dopravní nehody. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, s. 17-18. 12 KOPECKÝ, Zdeněk. Občan a dopravní nehoda. 1. vydání. Praha: PROSPEKTRUM spol. s r. o., 1998, s. 8. 13 PORADA, Viktor a kol. Silniční dopravní nehoda v teorii a praxi. Praha: Linde, 2000, s. 102. 14 CHMELÍK, Jan a kol. Dopravní nehody. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, s. 18. 15 KUČEROVÁ, Helena. Zákon o silničním provozu s komentářem a judikaturou a předpisy související. 2. vydání. Praha: Leges, 2011, s. 287. 12

ustanovení povinnosti účastníkům DN, tedy nejenom řidičům, jako např. povinnost učinit vhodná opatření, aby nebyla ohroţena bezpečnost provozu na pozemních komunikacích v místě DN, vyţadují-li to okolnosti, jsou oprávněni zastavovat jiná vozidla, či povinnost označit místo DN, atd. Od 1. 8. 2011 způsobení DN bez ublíţení na zdraví jinému nezakládá odpovědnost za samotný přestupek, ale takové jednání účastníka DN je posuzováno podle ustanovení ZPNPK, jeţ bylo porušeno, a to za předpokladu, ţe se o tom orgány veřejné správy dozví. 16 Silniční DN ve spojitosti s jejími charakteristickými znaky a jejími důsledky řadíme mezi události společensky mimořádně závaţné. 17 Zároveň je nutné odlišovat DN od jiné nehody, kterou chápeme nehodu mimo dopravu. 18 2.7 Pachatel silniční dopravní nehody Legální definici pojmu pachatel podává 22 odst. 1 TZ, kdyţ říká, ţe pachatelem TČ je ten, kdo svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty TČ nebo jeho pokusu či přípravy, je-li trestná. U trestné činnosti v silniční dopravě se setkáváme převáţně s pachateli bez kriminální minulosti. Pachatele TČ v silniční dopravě nalézáme ve všech věkových a sociálních skupinách dospělých osob. 19 Lze u nich očekávat citlivé reakce na jednání policisty na místě DN a při jejím vyšetřování. Můţeme u nich také očekávat větší míru obhajoby v porovnání s ostatními delikty a téţ snahu vyvinit se z DN. Výraznou roli při DN hraje stres a zkratkovité jednání pachatele, jejichţ typickým projevem je vzdálení se z místa nehody, či poţití alkoholických nápojů po nehodě, a to ať uţ účelově k zabránění zjištění, ţe řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, nebo jako kompenzátor stresu. 20 Jednání pachatele je výrazně ovlivněno prvkem překvapení, coţ souvisí také se skutečností, ţe většina TČ spáchaných v silniční dopravě má formu nedbalostních TČ. 21 16 KUČEROVÁ, Helena. Zákon o silničním provozu s komentářem a judikaturou a předpisy související. 2. vydání. Praha: Leges, 2011, s. 286. 17 BRÁZDA, Jan. Fenomén silniční dopravní nehody (objasňování a základní postupy). Praha: POLICE HISTORY, 2008, s. 20. 18 JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 4. vydání. Praha: Leges, 2013, s. 384. 19 BRÁZDA, Jan. Fenomén silniční dopravní nehody (objasňování a základní postupy). Praha: POLICE HISTORY, 2008, s. 26. 20 PORADA, Viktor a kol. Silniční dopravní nehoda v teorii a praxi. Praha: Linde, 2000, s. 102. 21 CHMELÍK, Jan a kol. Dopravní nehody. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, s. 24. 13

2.8 Stav vylučující způsobilost Stav vylučující způsobilost hraje významnou roli u TČ ohroţení pod vlivem návykové látky dle 274 TZ, který můţe být spáchán pouze v tomto stavu. U kaţdého řidiče, který řídil vozidlo pod vlivem některé z návykových látek je proto nutné vţdy zjistit, zda poţití takové látky u něj způsobilo stav vylučující způsobilost. Stavem vylučujícím způsobilost se u řidiče motorového vozidla rozumí, vycházeje z poznatků lékařské vědy, stav, kdy hladina alkoholu v krvi dosáhla 1,0 promile jedná se o tzv. absolutní nezpůsobilost k řízení motorového vozidla. V jednotlivých případech můţe být hladina alkoholu i niţší, tuto situaci označujeme za tzv. relativní nezpůsobilost k řízení motorového vozidla, která musí být prokázána. 22 S politováním je nutné konstatovat, ţe tato relativní nezpůsobilost k řízení motorového vozidla nebývá v praxi zkoumána, i kdyţ by tomu tak, myslím si, být mělo a to zejména v případech, kdy se hodnota naměřená při orientační dechové zkoušce blíţí výše zmíněné hranici 1,0 promile, popř. z chování řidiče je zřejmé, ţe k tomuto stavu u něj došlo. 22 JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. 3. vydání. Praha: Leges, 2013, s. 735. 14

3 Zavinění v silniční dopravě Většina DN vychází z náhody, špatně zhodnocené situace či z nepozornosti, proto je pro ně příznačná nedbalostní forma zavinění. Zavinění, jakoţto vnitřní, psychický vztah pachatele ke sloţkám skutkové podstaty TČ v sobě zahrnuje jak sloţku vědění, tak sloţku volní, kdy sloţka vědění v sobě nese nejen vnímání, ale téţ představy předmětů a jevů a sloţka volní je charakterizována jak chtěním, tak také srozuměním. 23 Silniční DN jsou souhrnem několika příčin a podmínek. Většinou příčina, která vede ke spáchání TČ, předchází vlastnímu jednání pachatele. Důleţité je, ţe mezi skutečností spočívající v porušení právního předpisu a vzniklým následkem musí vţdy existovat příčinná souvislost. 24 V této souvislosti je nutné si uvědomit, ţe na řidiče v provozu na pozemních komunikacích je vyvíjen silný psychický tlak, jelikoţ tento řidič je při řízení nucen vnímat mnoho vnějších podnětů, na které musí reagovat, a tak vykonávat někdy i několik aktivit spojených s bezpečným řízením vozidla současně, popřípadě bezprostředně a rychle za sebou. Toto se můţe jevit jako problém zejména u méně zkušených řidičů, jenţ tyto úkony nemají pevně zaţity. Proto je, dle mého názoru, nutné s tímto v souvislosti s trestnou činností v silniční dopravě počítat a zaobírat se tím, jakoţto moţným preventivním opatřením. S tímto problémem zajisté úzce souvisí podmínky získávání řidičského oprávnění. Jsou hodiny odjeţděné v autoškole dostatečnou dávkou pro ţadatele o řidičské oprávnění a je na tyto osoby kladeno dostatečně přísné měřítko při závěrečných zkouškách? Představují řidiči, jenţ získali řidičské oprávnění např. na třetí pokus větší riziko v provozu na pozemních komunikacích v porovnání s řidiči, kteří jej získali napoprvé? V této souvislosti musím souhlasit s K. Frimlem, který se k této problematice vyjadřuje tak, ţe to u nás funguje jako by zde byl nárok na získání řidičského průkazu, coţ jistě není zdravá situace. 25 Pokud by tomu tak nebylo, domnívám se, ţe by byla zajištěna větší bezpečnost na českých silnicích a tak i zmírněna trestná činnost s tímto související. 3.1 Zavinění nedbalostní Jak jiţ bylo výše zmíněno, většina TČ v silniční dopravě je spáchána z nedbalosti. V praxi se však setkáváme i s případy, kdy se dopravní nehoda zpočátku jeví jako 23 CHMELÍK, Jan a kol. Dopravní nehody. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, s. 254 255. 24 PORADA, Viktor a kol. Silniční dopravní nehoda v teorii a praxi. Praha: Linde, 2000, s. 103. 25 FRIML, Karel. K některým otázkám obhajoby v dopravních věcech. Trestněprávní revue, 2008, roč. 8, č. 6, s. 97 106. 15

nedbalostní, avšak v průběhu vyšetřování se ukáţe, ţe šlo o jednání úmyslné. 26 Úmysl u většiny TČ v silniční dopravě je však dosti obtíţně prokazatelný, coţ by ovšem v ţádném případě nemělo býti překáţkou jeho zkoumání. O této problematice bude pojednáno níţe. V rámci posuzování nedbalostního zavinění musí být zohledněna dvě hlediska - objektivní a subjektivní. Porušení právních předpisů v silniční dopravě představuje hledisko objektivní, které vyjadřuje jakousi základní míru opatrnosti. Naproti tomu subjektivní hledisko se dle praxe OČTŘ prakticky nezkoumá, vychází se z toho, ţe jiţ jen ze zjištěného nesprávného chování řidiče při provozu na pozemních komunikacích se vyvozuje zavinění, 27 s čímţ nezbývá neţ souhlasit, jelikoţ kaţdý drţitel řidičského oprávnění musí být schopný, a je spravedlivé to na něm poţadovat, si uvědomovat následky porušení těchto právních předpisů. Zároveň platí, ţe o zavinění z nedbalosti se můţe jednat pouze tehdy, pokud povinnost a moţnost předvídat porušení nebo ohroţení zájmu chráněného TZ jsou dány současně. 28 Nedbalost vyjadřuje porušení určité míry opatrnosti, kterou předepisuje ZPNPK. Avšak platí, ţe v oblastech, kde není tato míra opatrnosti stanovena právním předpisem, je kaţdý povinen zachovávat potřebnou míru opatrnosti, která je přiměřená okolnostem tak, aby mohl zabránit nehodě a nikoho neohrozil. 29 Přípustná míra opatrnosti je jakýmsi objektivním hlediskem nedbalosti v podobě horní meze, kterou je třeba dodrţovat. Na druhou stranu subjektivní hledisko představuje takovou míru opatrnosti, kterou řidič v dané situaci dodrţet můţe. Jedná se o menší míru, neţ v případě objektivního hlediska. Toto je uplatňováno v situacích, kdy není moţné poţadovat dodrţování právních předpisů. Jaká je povinná míra opatrnosti je třeba zkoumat v kaţdém jednotlivém případě, dle konkrétních okolností dané situace. K tomuto subjektivnímu hledisku můţeme doplnit téţ zvláštní vědomosti, jako např. znalost místní dopravní situace. Dále by toto kritérium mělo zahrnovat zdravotní stav řidiče, např. jeho vyčerpanost. S tímto souvisí téţ problematika mikrospánku, kterou nám objasňuje judikatura, kdyţ říká, ţe pokud řidič motorového vozidla uvádí jako příčinu DN náhlou krátkodobou ztrátu vědomí nebo bdělosti, lze u osob, u nichţ nebylo zjištěno onemocnění vyvolávající poruchu bdělosti nebo vědomí, tedy u osob zdravých, objektivně učinit závěr, ţe 26 BRÁZDA, Jan. Fenomén silniční dopravní nehody (objasňování a základní postupy). Praha: POLICE HISTORY, 2008, s. 27. 27 CHMELÍK, Jan a kol. Dopravní nehody. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, s. 255. 28 JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. 3. Vydání. Praha: Leges, 2013, s. 536. 29 usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. září 2001, sp. zn. 3 Tz 182/2001 16

tato osoba si je vědoma příznaků blíţícího se spánku a je schopna včas přerušit jízdu nebo učinit vhodná opatření k vyloučení tohoto neţádoucího účinku. 30 Tato problematika zahrnuje téţ mimořádné situace způsobené nevhodným chováním jiných účastníků provozu. ZPNPK ukládá takové případy řešit jeden od druhého, kdy musíme vycházet z toho, ţe zákon platí pro řešení běţných situací v provozu, a ţe na účastníky provozu nelze klást při jejich řešení zvýšené poţadavky. 31 Vedle povinné míry opatrnosti je ZPNPK vyţadována také tzv. vyšší míra opatrnosti. A to u řidičů, kteří splňují zvláštní předpoklady, např. jsou závodními řidiči nebo řidiči z povolání. 32 Jak na to poukazuje K. Friml, vesměs není rozlišována forma nedbalosti, přestoţe by to mělo vliv na uloţení adekvátního trestu. 33 Jak jiţ bylo zmíněno, drtivá většina TČ v silniční dopravě, vzhledem k jejich povaze, bývá spáchána ve formě nedbalosti vědomé, k čemuţ by mělo býti při ukládání trestu přihlíţeno, popřípadě, pokud je zde důvod pochybovat o této formě zavinění, je nasnadě uvaţovat o vyuţívání znaleckých posudků z oboru psychologie. Při tomto je však nutno zvaţovat také negativa, které skýtá, o nichţ bude pojednáno níţe. 3.2 Porušení důležité povinnosti Důleţitá povinnost je uloţena buďto přímo zákonem, nebo je dána charakterem zaměstnání, postavení či funkce. Porušení této důleţité povinnosti je pak v příčinné souvislosti se škodlivým následkem, tato příčinná souvislost musí být prokázána. Dle soudní praxe se řadí pod porušení této povinnosti nejen porušení zákona, ale téţ podzákonných právních předpisů. Za porušení důleţité povinnosti však nemůţeme povaţovat kaţdé porušení zákona či podzákonných právních předpisů, ale pouze takové, které podstatně zvyšuje protiprávnost jednání. 34 V této souvislosti je tedy nezbytné klást zvýšené poţadavky na znalost právních předpisů souvisejících s provozem na pozemních komunikacích, mám tím na mysli především důslednou činnost státu v této oblasti. Nelze opomenout fakt, ţe forma testů k získání řidičského oprávnění dává moţnost jejich splnění zaloţené na pouhém štěstí v typování a nikoli na adekvátních znalostech problematiky. Bylo by proto zajisté na místě zamyslet se nad změnou jejich formy, jeţ by vedla k prokázání objektivních znalostí uchazečů. 30 usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. ledna 1985, sp. Zn. 3 Tz 35/84 31 CHMELÍK, Jan a kol. Dopravní nehody. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, s. 259 261. 32 CHMELÍK, Jan a kol. Dopravní nehody. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, s. 260. 33 FRIML, Karel. K některým otázkám obhajoby v dopravních věcech. Trestněprávní revue, 2008, roč. 8, č. 6, s. 97 106. 34 CHMELÍK, Jan a kol. Dopravní nehody. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, s. 251. 17

Ve vztahu k TČ v silniční dopravě je nezbytné zkoumat, zda porušení povinnosti uloţené ZPNPK je téţ porušením důleţité povinnosti ve smyslu TZ. Porušením důleţité povinnosti při provozu na pozemních komunikacích je především takové porušení povinností účastníka silničního provozu, které se zřetelem na charakter dopravního prostředku můţe mít za následek váţnou dopravní nehodu a které podle dosavadní zkušenosti obvykle mívá. 35 Není moţné vymezit přehled všech moţných důleţitých povinností, proto zde vycházíme z judikatury, která poukazuje na jednotlivé případy porušení důleţité povinnosti řidiči. 36 Těmi jsou zejména rychlost jízdy, kdy judikatura stanoví, ţe výrazné překročení nejvyšší povolené rychlosti jízdy motorového vozidla v obci je porušením důleţité povinnosti uloţené řidiči motorového vozidla právními předpisy ( 18 odst. 4 ZPNPK), protoţe takové porušení má zpravidla za následek velmi reálné nebezpečí pro lidský ţivot a zdraví, 37 dále také technický stav vozidla, kdy judikatura říká, ţe hrubým porušením předpisů o bezpečnosti dopravy i řízení motocyklu, o němţ pachatel ví, ţe je technicky nedostatečně vybaven, zejména ţe má slabá světla a neúčinné brzdy, je-li pachatel v době řízení pod silným vlivem alkoholu a jede rychlostí, která je nepřiměřená viditelnosti a technickému stavu motocyklu. 38 Porušením důleţité povinnosti je i skutečnost, ţe řidič motorového vozidla při řízení strpěl opakované nebezpečné zásahy spolujezdce do ovládání vozidla, jimţ mohl bez obtíţí zabránit. 39 Porušení důleţité povinnosti je, dle mého názoru, v rámci provozu na pozemních komunikacích naprosto jasné. Osoba, která porušuje povinnosti, jeţ jsou jí jako řidiči dány, musí vţdy počítat s tím, ţe můţe způsobit DN, resp. spáchat TČ. Není myslitelná situace, za níţ by mohl při jejich porušení spoléhat na to, ţe DN způsobit nemůţe. 3.3 Princip omezené důvěry v silniční dopravě Vyuţívání principu omezené důvěry v dopravě, který je pouţíván ve všech vyspělých zemích světa, je poměrně moderní záleţitostí, jeţ se v naší republice pouţívá od padesátých let minulého století. Právě v tomto čase začaly české soudy řešit otázku, zda je moţné bezpečnost provozu zajistit jinak, neţ ukládají příslušné právní předpisy, a to v návaznosti na fakt, ţe na první pohled jasné pokyny zákonů pro řidiče dopravních prostředků se nemusí 35 CHMELÍK, Jan a kol. Dopravní nehody. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, s. 251 253. 36 JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 4. vydání. Praha: Leges, 2013, s. 177. 37 usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. října 2004, sp. zn. 5 Tdo 1173/2004 38 rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. listopadu 1971, sp. zn. Tzv 27/71 39 rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 1990, sp. zn. 11 Tz 101/90 18

v praxi tak jasnými jeviti, např. v souvislosti se zarostlými či znečištěnými dopravními značkami. Do této doby byl vyuţíván princip nedůvěry. 40 Dle tohoto principu se řidič na pozemních komunikacích můţe spoléhat na to, ţe ostatní účastníci silničního provozu budou dodrţovat pravidla provozu na pozemních komunikacích, jestliţe z konkrétních okolností nebude vyplývat opak. K tomuto musí přistoupit ještě vztah příčinné souvislosti nejen mezi porušením právního předpisu, vznikem nehody a následkem, ale téţ mezi jeho účelem a vzniklým ohroţením nebo přímo způsobeným následkem. 41 Tento princip není v silniční dopravě uplatňován absolutně. Můţeme jej vyloučit v situacích, kdy je vyţadována vyšší míra opatrnosti, tedy v případě, kdy se na komunikacích nebo v jejich blízkosti pohybují děti, osoby zdravotně postiţené či volně pobíhající zvířata. 42 3.4 Příčinná souvislost Mezi skutečností spočívající v porušení právního předpisu a vzniklým následkem musí vţdy existovat příčinná souvislost. Toto je nutno v kaţdém jednom případě posuzovat, k čemuţ nám napomáhá tzv. teorie ekvivalence. Tato spočívá v tom, ţe ze součtu všech příčin postupně prověřujeme, zda všechny vedly k jevům významným pro TP, a tedy i k trestněprávnímu následku. Příčinou je přitom kaţdý jev, bez něhoţ by tento následek nenastal, kdy dle výše zmíněné teorie vycházíme z rovnosti těchto jevů. 43 U řidičů, kteří jsou pod vlivem návykové látky, musí být vedle této teorie uplatněna také teorie adekvátního příčinného vztahu. To znamená, ţe mezi porušením právního předpisu a následkem musí být vedle příčinného vztahu i vztah k účelu daného předpisu. 44 Při posuzování okolností, které můţe či nemůţe řidič předvídat, je třeba vycházet z konkrétní dopravní situace. Z hlediska zavinění z nedbalosti to pak znamená, ţe kromě míry povinné opatrnosti vyplývající z pravidel silničního provozu zde existuje i její subjektivní vymezení, vztahující se k míře opatrnosti, kterou je schopen řidič v konkrétním případě vynaloţit. O zavinění z nedbalosti můţe jít pouze tehdy, pokud je zde povinnost a moţnost předvídat porušení nebo ohroţení zájmu chráněného v dopravě. 45 40 CHMELÍK, Jan a kol. Dopravní nehody. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, s. 255. Téţ POLCAR, Miroslav. Princip omezené důvěry v dopravě. Státní zastupitelství, 2005, roč. 3, č. 5, s. 13. 41 CHMELÍK, Jan a kol. Dopravní nehody. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, s. 256. 42 POLCAR, Miroslav. Princip omezené důvěry v dopravě. Státní zastupitelství, 2005, roč. 3, č. 5, s. 15. 43 CHMELÍK, Jan a kol. Dopravní nehody. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, s. 262. 44 CHMELÍK, Jan a kol. Dopravní nehody. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, s. 262. 45 usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. září 2001, sp. zn. 3 Tz 182/2001 19

4 Úmyslné trestné činy v silniční dopravě 4.1 Trestný čin neposkytnutí pomoci řidičem motorového vozidla 151 TZ vymezuje skutkovou podstatu tohoto TČ následovně: řidič dopravního prostředku, který po dopravní nehodě, na níž měl účast, neposkytne osobě, která při nehodě utrpěla újmu na zdraví, potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na pět let nebo zákazem činnosti. Skutkovou podstatu tohoto TČ je nutno odlišovat od skutkové podstaty TČ neposkytnutí pomoci vymezeného v 150 TZ, kdy neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku je ve vztahu speciality k obecnému TČ neposkytnutí pomoci, jelikoţ se vztahuje na konkrétně určeného pachatele, a to řidiče dopravního prostředku, jedná se zde o jiný původ nebezpečí, které je třeba poskytnutím pomoci odvrátit, jakoţ i o jinou povahu nebezpečí. 46 Je nutné si ovšem uvědomit, ţe 151 TZ dopadá pouze na řidiče dopravního prostředku, kteří měli na dopravní nehodě účast, nepostihuje tedy ostatní, projíţdějící, řidiče, kteří by mohli a měli pomoc obětem DN, stejně tak jako ostatní osoby, jeţ se nacházejí v blízkosti DN. Z tohoto hlediska hraje TČ neposkytnutí pomoci dle 150 TZ v trestné činnosti v silniční dopravě srovnatelnou roli s TČ neposkytnutí pomoci řidičem motorového vozidla. V takovém případě je ovšem problémem vůbec zjištění, ţe se taková osoba na místě dopravní nehody nacházela a mohla tak potřebnou pomoc poskytnout. V tomto případě mohou napomoci svědci, popřípadě samotné oběti TČ k vypátrání těchto osob a dle mého názoru by k tomu měla aktivita OČTŘ směřovat. 151 TZ ukládá obecnou povinnost konat poskytnout pomoc, porušením této povinnosti zakládá řidič dopravního prostředku svou trestní odpovědnost. Porušením obecné povinnosti pachatel neodpovídá za následek tím způsobený, a to ani tehdy, pokud by jej zamýšlel. TČ neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku není dokonán, jestliţe poškozený nebyl vůbec poraněn nebo byl okamţitě mrtev, to však neplatí, pokud se řidič dopravního prostředku nepřesvědčil, v jakém stavu se poškozený nalézá a z místa nehody úmyslně ujel. 47 Pokud však poskytuje účinně pomoc někdo jiný a nejsou k dispozici vhodnější moţnosti pomoci, povinnost poskytnout pomoc odpadá. 48 I v tomto případě je však nutné 46 JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 4. vydání. Praha: Leges, 2013, s. 216. 47 JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 4. vydání. Praha: Leges, 2013, s. 216. 48 JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. 3. vydání. Praha: Leges, 2013, s. 550. 20

přesvědčit se, ţe taková pomoc, jiţ poskytuje někdo jiný je dostatečná a tento nepotřebuje pomoc při jejím poskytování. Tento TČ má v trestné činnosti v silniční dopravě své opodstatnění, jelikoţ chování řidičů, jeţ postihuje jeho skutková podstata, představuje závaţnou hrozbu pro společnost ve vztahu k obětem DN. Úzce téţ souvisí s morální vyzrálostí řidičů, jiţ je třeba podporovat, jelikoţ jejich větší uvědomění si moţných následků svého jednání by vedlo ke sníţení dopravní nehodovosti a páchání tohoto TČ vůbec. S tímto stojí ruku v ruce znalost poskytnutí první pomoci a znalost povinností uloţených řidiči dle ZPNPK. S politováním je však nutné konstatovat, ţe de facto je schopno první pomoc poskytnout jen malé procento řidičů. Ke splnění této povinnosti postačí také přivolání záchranné sluţby, ovšem naskýtá se otázka, zda by neubylo na našich silnicích mrtvých, pokud by alespoň většina řidičů byla schopna poskytnout adekvátní první pomoc obětem DN. Proto se domnívám, ţe na znalost poskytování první pomoci by měl být, v rámci získávání řidičského oprávnění, kladen větší důraz, jelikoţ tomu tak v současné době není. Kaţdý uchazeč by si měl prakticky na figuríně vyzkoušet jednotlivé kroky první pomoci a ne získávat pouze teoretické poznatky, jeţ poté v praxi vyznívají naprázdno vzhledem také k dalším okolnostem, jeţ s sebou nehodová událost přináší, jako je šok, stres, krev, atp. Domnívám se, ţe manipulace s figurínou při poskytování první pomoci by měla být téţ součástí zkoušky, jeţ předchází získání řidičského oprávnění. 4.2 Trestný čin neoprávněné užívání cizí věci Tohoto TČ se v souladu s 207 TZ dopustí ten, kdo se zmocní cizí věci nikoli malé hodnoty nebo motorového vozidla v úmyslu je přechodně užívat, nebo kdo na cizím majetku způsobí škodu nikoli malou tím, že neoprávněně takové věci, které mu byly svěřeny, přechodně užívá bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti. Jedná se o TČ proti majetku, který spadá do kategorie tzv. frutum usus. Nejčastěji se tento čin v praxi objevuje právě ve formě neoprávněného uţívání motorového vozidla, kdy skutkové vymezení neoprávněného uţívání cizího vozidla není omezeno jeho hodnotou, coţ je pochopitelné vzhledem k postupné klesající hodnotě vozidla, jeţ by musela být v kaţdém případě zjišťována dokazováním, coţ by přinášelo nemalé finanční náklady a protahování trestního řízení, tak také vzhledem k nebezpečí, jeţ s sebou nese provoz vozidla na pozemních komunikacích. 21

Pachatel tohoto TČ zasahuje do některých z oprávnění vlastníka motorového vozidla, a to konkrétně do práva jej drţet a uţívat, a to tím, ţe se buď cizího motorového vozidla zmocnil v úmyslu jej přechodně uţívat, nebo tím, ţe způsobil nikoli malou škodu neoprávněným přechodným uţíváním mu svěřeného cizího motorového vozidla. Kdy motorovým vozidlem, dle 2 písm. g) ZPNPK, rozumíme nekolejové vozidlo poháněné vlastní pohonnou jednotkou a trolejbus. Důleţité je, ţe škodou, která byla na cizím majetku způsobena neoprávněným uţíváním cizí věci, není bez dalšího hodnota této věci, ale jen to, o co se cizí majetek v důsledku jejího neoprávněného uţívání zmenšil. 49 K naplnění skutkové podstaty přechodného uţívání motorového vozidla, je významná jak doba uţívání, tak i způsob, jak pachatel věc vrátí. 50 Jedná se o jeden z mála úmyslných TČ páchaných v silniční dopravě. Úmysl musí směřovat k přechodnému uţívání cizí věci, tedy tento zahrnuje i záměr věc vrátit tomu, komu byla odňata, popřípadě alespoň umoţnit, aby se obnovilo jeho dispoziční právo. 51 4.3 Trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání se dopustí dle 337 TZ, ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že a) vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu nebo pro kterou takové oprávnění pozbyl, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. Pachatel výkon úředního rozhodnutí maří, nebylo-li rozhodnutí v důsledku chování pachatele fakticky vykonáno. Naproti tomu v případě podstatného ztěţování výkonu úředního rozhodnutí lze rozhodnutí ještě vykonat, ale pouze za podstatně ztíţených podmínek. 52 K naplnění skutkové podstaty tohoto TČ je nutné, aby rozhodnutí zakazující činnost nabylo právní moci. 53 V silniční dopravě se lze tohoto TČ dopustit v případě řízení motorového vozidla počas výkonu trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel, totéţ platí pro případ zákazu činnosti rozhodnutím správního orgánu. Odhalení spáchání tohoto TČ spočívá zcela na náhodě, zda takového řidiče zkontroluje policejní orgán, či zda způsobí DN. 49 rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. července 1996, sp. zn. 2 Tzn 126/96 50 usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. dubna 1994, sp. zn. 11 To 46/94 51 rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. září 1972, sp. zn. 2 Tz 6/72 52 JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 4. vydání. Praha: Leges, 2013, s. 454. 53 rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2001, sp. zn. 5 Tz 261/2001 22

Jedná se však o trestnou činnost související se silniční dopravou zcela zásadní, kdy k nápravě pachatele je zpravidla vyuţíván právě trest zákazu řízení motorových vozidel, coţ je jistě správně, ovšem je nutné se věnovat převáţně kontrole jeho dodrţování, která je značně obtíţná. Je proto důleţité se zaměřit na způsoby účinného a účelného kontrolování jeho dodrţování. Dle judikatury je moţné pachateli tohoto TČ uloţit téţ trest propadnutí věci, tedy motorového vozidla, které bylo k jízdě pouţito. 54 Právě ve vyuţívání této moţnosti vidím jednu z účinných moţností jak předcházet páchání TČ maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. Pokud osoby, jimţ byl uloţen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, uvidí, ţe při jeho porušení zde bude reálná hrozba uloţení trestu propadnutí věci motorového vozidla, jistě si tuto protiprávní činnosti spíše rozmyslí. Nelze však opomenout fakt, ţe tímto trestem dochází k velmi citelnému zásahu do sféry pachatele, je proto nutno přihlíţet ke konkrétním okolnostem případu, jak na to upozorňuje také zmíněné rozhodnutí, jako je například recidiva pachatele. Domnívám se však, ţe české soudy by k tomuto řešení měly přistupovat, zejména právě u recidivistů, jelikoţ tento trest svou povahou skýtá nejen záruku nápravné funkce trestu, ale také jeho preventivní vlastnosti. 4.4 Trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky Dle 274 TZ se TČ ohroţení pod vlivem návykové látky dopustí ten, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, peněžitým trestem nebo zákazem činnosti. Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta, peněžitým trestem nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán, a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 havárii, dopravní nebo jinou nehodu, jinému ublížení na zdraví nebo větší škodu na cizím majetku nebo jiný závažný následek, b) spáchá-li takový čin při výkonu zaměstnání nebo jiné činnosti, při kterých je vliv návykové látky zvlášť nebezpečný, zejména řídí-li hromadný dopravní prostředek, nebo c) byl-li za takový čin v posledních dvou letech odsouzen nebo z výkonu trestu odnětí svobody uloženého za takový čin propuštěn. 54 rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. srpna 2004, sp. zn. 13 To 227/2004 23

Jelikoţ se jedná o tzv. abstraktně ohroţovací TČ, nebezpečí zde nemusí konkrétně a bezprostředně hrozit, stačí i jen vzdálená moţnost poruchy. V případě řízení motorového vozidla je toto splněno jiţ započetím jízdy. 55 Podmínkou trestní odpovědnosti je zde jednání pachatele ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky. Tento stav se zkoumá jednotlivě i vzhledem k ostatním okolnostem konkrétního případu. Je však důleţité, ţe pachatel se v rozhodné době musí nacházet ve stavu příčetnosti, coţ znamená, ţe návyková látka u něj nesmí zapříčinit vyloučení některé ze schopností sloţky rozumové nebo volní. Proto je zde nezbytně nutné rozlišování stavu vylučujícího způsobilost a nepříčetnosti. 56 O tomto TČ bude blíţe pojednáno níţe. 4.5 Trestný čin obecné ohrožení TČ obecného ohroţení se dle 272 TZ dopustí ten, kdo úmyslně způsobí obecné nebezpečí tím, že vydá lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví nebo cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu tím, že zapříčiní požár nebo povodeň nebo škodlivý účinek výbušnin, plynu, elektřiny nebo jiných podobně nebezpečných látek nebo sil nebo se dopustí jiného podobného nebezpečného jednání, nebo kdo takové obecné nebezpečí zvýší anebo ztíží jeho odvrácení nebo zmírnění, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až osm let. Odnětím svobody na osm až patnáct let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, b) spáchá-li takový čin opětovně v krátké době, c) způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu, nebo d) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví nejméně dvou osob nebo smrt. Odnětím svobody na dvanáct až dvacet let nebo výjimečným trestem bude pachatel potrestán, a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 úmyslně smrt, nebo b) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu. U tohoto TČ došlo v nedávné době k důleţitému počinu ze strany Nejvyššího soudu ČR, kdy tento vyslovil, ţe za obecné nebezpečí ve smyslu 272 odst. 1 TZ se povaţuje i jednání, kterým postupně a v kratším časovém rozpětí vydá v nebezpečí smrti nebo těţké újmy na zdraví nejméně stejný počet osob vyskytujících se v místě spáchání činu (např. tím, 55 JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. 3. vydání. Praha: Leges, 2013, s. 734. 56 JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. 3. vydání. Praha: Leges, 2013, s. 734. 24

ţe vozidlem uskutečňuje riskantní jízdu zastavěným a obydleným územím obce během denního silničního provozu). Není přitom rozhodující, ţe cílem pachatelova jednání nebylo ohrozit konkrétní osoby, ale stačí, ţe svým jednáním sledoval jiný cíl, kterým můţe být únik kontrole policejní hlídky. 57 Domnívám se, ţe tento závěr je správný, jelikoţ v určitém bodě se riskantní jízda motorovým vozidlem v běţném provozu na pozemní komunikaci, kde se nacházejí jiné osoby či automobily, stává činností nekontrolovatelnou, a tak způsobuje reálnou hrozbu váţného nebezpečí svému okolí. Na tomto místě je nutné poukázat na fakt, ţe v silniční dopravě je moţné téţ spáchání TČ obecného ohroţení z nedbalosti dle 273 TZ, jeţ nám taktéţ přibliţuje judikatura. 58 57 usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. listopadu 2013, sp. zn. 4 Tdo 1094/2013 58 Za všechny lze zmínit usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. června 2011, sp. zn. 8 Tdo 709/2011, které podává dostatečný výklad hodnocení tohoto TČ. 25

5 Nedbalostní trestné činy v silniční dopravě 5.1 Trestný čin ublížení na zdraví z nedbalosti Kdo jinému z nedbalosti ublíží na zdraví tím, že poruší důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti. Kdo z nedbalosti způsobí ublížení na zdraví nejméně dvou osob proto, že hrubě porušil zákony o ochraně životního prostředí nebo zákony o bezpečnosti práce nebo dopravy anebo hygienické zákony, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta. Tak vymezuje TČ ublíţení na zdraví z nedbalosti 148 TZ. TZ neobsahuje zvláštní ustanovení pro postih osob, které zavinily DN s trestně významnými následky, proto je tento TČ značně zastoupen také v silniční dopravě. 59 Z tohoto důvodu povaţuji za klad současné právní úpravy, ţe přímo zmiňuje případy porušení zákonů o bezpečnosti dopravy. Jiţ však nemohu souhlasit se zněním zákona v tom, ţe ve druhém odstavci 148 TZ při ublíţení na zdraví nejméně dvou osob postihuje jen hrubé porušení zákonů o bezpečnosti dopravy. Vzhledem k tomu, co vše je v této práci řečeno o nebezpečnosti provozu na pozemních komunikacích pro společnost, neshledávám toto znění za šťastné. Nepřeberné mnoţství porušení dopravních předpisů představuje velké riziko moţnosti způsobení tohoto TČ, s tímto faktem je nutno počítat a promítnout jej také do znění TZ. Při posuzování ublíţení na zdraví je však třeba vycházet v kaţdém jednotlivém případě z konkrétních důleţitých okolností případu, to znamená, ţe se berou v potaz například příznaky poruchy, její povaha, které orgány byly narušeny, bolestivost poranění, zhodnocení lékařského ošetření, atd. 60 Jistý problém zde vyvstává, pokud dojde k projevení zranění aţ po prvotním vyšetření. Pokud nejsou tato zranění přidána do původní zprávy o zdravotním stavu poškozeného, dochází k případům, kdy je řidič stíhán za ublíţení na zdraví, kdyţ ve skutečnosti by měl být stíhán pro těţkou újmu na zdraví. 61 Na základě výše uvedeného se domnívám, ţe lékařskému vyšetření, respektive diagnostice zraněných při dopravních nehodách by měla být věnována zvláštní pozornost, zejména co se týče záznamu do zdravotní dokumentace, která je podkladem pro určení závaţnosti TČ. Zajisté je téţ záhodno, aby 59 JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. 3. vydání. Praha: Leges, 2013, s. 546. 60 usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. října 2002, sp. zn. 5 Tdo 775/2002 61 FARGAŠ, Igor. Problematika posouzení závaţnosti zranění pro účely trestního řízení. In KONEČNÝ, Jaroslav (ed). Dopravní nehodovost a návrh opatření na její eliminaci. Jihlava: Vyšší policejní škola Ministerstva vnitra v Jihlavě, 2012, s. 205-206. 26