Úvodník-Rytmus I/2009 Přítomnost na prahu sezony 2009/2010

Úvodník-Rytmus I/2009 Přítomnost na prahu sezony 2009/2010 Po valné hromadě (proběhla 22.4. 2009) se výbor Přítomnosti obměnil. Přišly, řečeno terminologií sportovních novinářů, významné posily a to muzikolog dr. Jindřich Bajgar, pracovník Hudebního informačního střediska ČHF a hudební skladatel doc. mgr. Jiří Bezděk, Ph.D. ze Západočeského hudebního centra v Plzni, pedagog tamní pedagogické fakulty a konzervatoře. Mám za to, že se Přítomnosti otevírají různé další možnosti umělecké kooperace v oblasti uměleckých i umělecko pedagogických aktivit. Z výboru naopak odešli z důvodů pracovní zaneprázdněnosti skladatelka mgr. Afrodita Kathmeridou a někdejší předseda Přítomnosti mgr. Pavel Trojan, nynější ředitel Pražské konzervatoře. S kolegyní Kathmeridou budeme však i nadále společně připravovat dubnové koncerty mladých skladatelů, studentů Pražské konzervatoře, Konzervatoře v Plzni a Konzervatoře Jaroslava Ježka v Muzeu Antonína Dvořáka v Praze. Na druhé funkční období byl zvolen výborem Přítomnosti předseda, mgr. Oldřich Semerák, který však v květnu ze zdravotních důvodů odstoupil. Výbor v současné době pracuje ve složení: Jindřich Bajgar, Eva Benešová, Jiří Bezděk, Vít Clar, Eduard Douša, Petr Hanzlík, Věra Kratochvílová (jednatelka sdružení), Josef Marek a Vojtěch Mojžíš. Dokončena byla dramaturgie první části koncertní sezóny 2009/2010, připravuje se nové číslo programového věstníku Rytmus. Dolaďuje se také druhá polovina koncertní sezóny 2009/2010 a budou se připravovat nové žádosti o granty. Ukazuje se, že pro umělecké sdružení typu Přítomnosti je doslova pokladem osoba, jež má vztah a zájem o hudební umění a zároveň je zkušenou ekonomickou pracovnicí, která ohlídá včasné podání grantů a také rentabilnost vynakládaných, vždy skromných, získaných finančních prostředků. Takovouto spolupracovnici získala Přítomnost v jednatelce ing. Věře Kratochvílové a jejích dvou dcerách, která se navíc se svými dvěma dcrami nezištně podílí na servisu při jednotlivých koncertech (prodej programů, vstupenek apod.). Jménem celého sdružení Přítomnost bych chtěl paní ing. Kratochvílové velmi poděkovat a ocenit její práci. Před výborem Přítomnosti stojí řada důležitých úkolů. Bude více než potřebné zapojit do aktivní činnosti nové, mladé členy Přítomnosti, kterých v posledních letech poměrně dosti přibylo. Kompozice některých jsme již měli možnost slyšet na koncertech sdružení. V návaznosti na jednání valné hromady budeme hledat účinnější formy aktuální propagace jednotlivých koncertů (díky za podnět, doktore Laburdo!). Vůbec je nutno usilovat o lepší prezentaci Přítomnosti, tím spíše, že v letošním roce od vzniku Přítomnosti uplyne 85 let (založena 1924)!! Snad to bude zajímavé téma alespoň pro některá média. Je řada věcí, o nichž výbor uvažuje a debatuje, leccos by se dalo vylepšit, nicméně mám za to, že hlavní devizou sdružení byla, je a i v budoucnu musí být otevřená konstruktivní týmová práce výboru, na níž se podílejí všichni jeho členové. Pokud toto zůstane uchováno, pak Přítomnost zůstane čitelným, stylově otevřeným sdružením, byť jeho základní orientací nebude primární hledání experimentů an sich ale stylová syntéza a pluralita uměleckého vyjadřování navazující na spontánnost a přirozenost hudební řeči, jež v odkazu české hudby 20. století převažuje. Cílem tohoto úsilí je jediné: komunikaces posluchačem v co nejširšímslova smyslu 4. července 2009 Eduard Douša, výkonný místopředseda

Západočeské hudební centrum a Přítomnost chtějí úzce spolupracovat Plzeňské tvůrčí sdružení Západočeské hudební centrum, člen AHUV, již celá desetiletí sdružuje velmi kvalitní hudební a muzikologickou členskou základnu, která zahrnuje jak skladatele a interprety, tak i hudební historiky, analytiky a především hudební pedagogy, kteří nacházejí na západě Čech uplatnění na hudebních školách všech stupňů, včetně učiliště vysokoškolského. Se ZHC a samotnou Plzní jsou pak svázáni i mnohé osobnosti, které svoji uměleckou či vědeckou kariéru rozšířily do nadregionálních sfér či dokonce splynuly později s jiným prostředím, mnohdy v zahraničí. Není tedy divu, že podhoubí hudebního života Plzně přineslo tolik aktivit a osobností, že byl podán ke Grantové agentuře ČR pracovníky Katedry hudební kultury Pedagogické fakulty Západočeské univerzity projekt Plzeňského internetového hudebního slovníku. Těžiště činnosti ZHC tkví (podobně jako v případě Přítomnosti) především v organizaci novinkových koncertů a v prezentaci interpretů, přičemž zvláštní zájem je věnován tvorbě pro děti a mládež a studentům skladby plzeňské konzervatoře, kteří zde dostávají nebývalý prostor pro prezentaci svých prvních děl. Zcela ojedinělý je pak festival ZHC - Tribuna komorní písně, který se věnuje komornímu zpěvu v duchu umělé písně. Dnes padesátičlennou organizaci vede předsedkyně Mgr. et Mgr. Romana Feiferlíková Ph.D., vynikající pěvkyně a pedagožka zpěvu, zástupkyně vedoucího Katedry hudební kultury Pedagogické fakulty Západočeské univerzity. Další členové výboru jsou pak klavíristka prof. Věra Müllerová, hudební publicistka Mgr. Jana Tomažičová a skladatelé Doc. Jiří Bezděk, JUDr. Karel Pexidr a Bc. Pavel Samiec. Po celou dobu existence Přítomnosti udržovali její členové mnohdy velmi živé neformální kontakty se svými plzeňskými kolegy, což se s postupem let proměnilo v potřebu dát těmto vztahům i věcný základ. Mezi ZHC a Přítomností byly tak po několik sezón organizovány zhruba jednou ročně výměnné koncerty. Za významný příslib další cesty vpřed však lze považovat přijetí plzeňského skladatele Jiřího Bezděka za člena Přítomnosti v roce 2008, který v letošním roce přišel s iniciativou, aby činnosti ZHC a Přítomnosti byly hlouběji koordinovány. Uvedená idea byla členskou schůzí Přítomnosti vřele přijata a na to konto byl Jiří Bezděk (dnes vedoucí Katedry hudební kultury FPE ZČU a vedoucí oddělení skladby plzeňské konzervatoře) zvolen do výboru Přítomnosti a jmenován místopředsedou pro koordinaci vztahů obou tvůrčích center. Dlouhodobým cílem nového místopředsedy je plná koordinace koncertní dramaturgie, která by se přelévala na trase Plzeň-Praha oběma směry. Obě instituce pak chtějí podávat ke grantovým řízením takové společné projekty pro koncertní činnost a uměleckou tvorbu, které budou zasahovat širší geografický prostor naší země (popř. přesahující její hranice) a kterými by mohly požadovat i finanční zdroje nadregionálního významu. Důležité je též rozšíření informovanosti plzeňského i pražského posluchačstva o koncertních i dalších aktivitách obou tvůrčích skupin, což přinese mj. i tento list. Mezi pražskými a mimopražskými umělci panuje v mnohých oborech napětí a nezdravé pocity méněcenosti popř. nadřazenosti. Nová, užší forma spolupráce mezi ZHC a Přítomností může přinést cestu, jak na základě umělecké konfrontace a spolupráce uvedená negativa zmírnit nebo dokonce odstranit. Jiří Bezděk 22.7.09

Za Jaromírem Bažantem (1926-2009) Vůbec mi nejde používat minulý čas ve spojitosti s člověkem takové životní energie. Je poněkud deprimující si uvědomit, že i tak vysoká vitalita má svůj konec. Proto mi, pane profesore, který již na mé snažení hledíte z nebes, promiňte, ale ve světě vezdejším má tvar byl svůj specifický smysl... Jaromír Bažant byl po celá desetiletí reprezentativní osobností plzeňské konzervatoře a je dále ikonou plzeňské kompoziční skupiny, ikonou, která však vyzařuje svůj význam daleko za hranice města, v oblasti kompozic pro akordeon pak po celém světě. Bažantovu pedagogickou i kompoziční dráhu lemují společné charakteristiky - zřetelnost a přehlednost sděleného a jeho široká použitelnost. Celé pak spojuje autorova láska k člověku jako k centru veškerého snažení. Konkrétněji to znamená, že způsob vyučování hudebně-teoretických disciplín i klavírní improvizace, jejichž vysoká úroveň zdobila díky jmenovanému po více než 40 let plzeňskou konzervatoř, měl vždy věcnou a přehlednou základnu, často opepřenou zemitým komentářem, který si pamatují celé generace studentů ještě dlouho po absolutoriu. Ano, smějeme se tomu dodnes všichni, kteří jsme Bažantův kolorit zažili, ale když vleze jezevčík do úzké roury a nemůže dál, naskočí provedení spoje šestý-pátý v harmonické moll, když si pak vzpomeneme na úsloví dorská sexta je na světě proto..., naskočí aby v sopránu stoupala k citlivému tónu. A máme tu důkaz efektivity Bažantovy pedagogické práce nad jiné. V hudební teorii byl žákem Karla Janečka a jeho moderní hudebně teoretické názory tlumočil po celý život. Jaromír Bažant patří ještě do takové skupiny teoretizujících skladatelů, kteří se vrací k lidové písni jako ke studánce vody živé. Českou i moravskou uměl skvěle harmonizovat, do té míry, že si člověk uvědomoval, jak míra jeho dovednosti dosahuje intenzity, která již se nedá naučit a je darem. V přístupu k hudebně teoretické systematice moravské lidové písně pak ctil přísně vědecký pohled Trojanův a na vrcholu své kariéry jej mimo jiné přetavil i do zásadního metodického spisu o klavírní improvizaci a doprovodu lidových písní, který vydalo na přelomu století nakladatelství Eset. Jen škoda, že za autorova života již nedošlo k založení kompozičního oddělení na plzeňské konzervatoři, mělo by vůdčí osobnost nad jiné. Přesto Bažant kompozici učil, když nad rámec svých pracovních povinností dával bezplatné konzultace zájemcům z řad instrumentalistů. Nejeden se pak rozhodl věnovat se skladatelskému řemeslu hlouběji a pokračoval na bázi vysokoškolského studia. Co lze na Bažantových skladbách hodnotit nejvýše? Pro posluchače to bude asi jejich neochvějný a nelíčený optimismus, který zdobil i autorův přístup k životu vůbec. Převaha rychlých, rytmicky strhujících vět především v závěrech cyklů, toccatový puls či skutečně zpěvná vroucí lyrická vedlejší témata oblíbených sonátových forem podporují v Bažantově tvorbě její ryze český ráz, ten ráz, kteří dnešní rádoby modernisté (popř. postmodernisté) obecně napadají, ale plnohodnotnou náhradu již nenacházejí... Jaromír Bažant studoval na HAMU v kompozičních třídách skladatelů neoklasického střihu: Pavla Bořkovce, Václava Dobiáše a Jiřího Pauera. Zde nacházíme základ jeho výsostně formově pevného kompozičního myšlení. Bažantova tvůrčí metoda však jde dál, teoretik skladby vidí v autorových evolucích skvělá, jakoby dokonale domyšlená, a tím i přesvědčivá řešení rozvoje hudebního proudu - řešení perspektivní pro rozvoj velkých ploch, taková, která dají formě pevný řád. Stočtyři opusy dokazují řečené, obsahují promyšlenou a závažnou tvorbu symfonickou, balet Maryčka Magdonova, též zálibu autora v tvorbě pro klavír či s doprovo-

dem klavíru, inspirace českou poezií svázanou často do písní atd. V tvorbě pro akordeon je dnes již klasikem, jehož skladby zařazují hráči všech věkových kategorií trvale do svého repertoáru. Autor našel s akordeonem dokonalé souznění, jeho hudební poetika vyvolala v nástroji vhodnou odezvu a výsledek na sebe pak nenechal dlouho čekat. Již v roce 1971 zvítězil se svým instruktivním cyklem Akordeon-automat v americkém Pitmanu na soutěži akordeonových skladeb. Pak následovala i díla koncertantní či širší komorní plátna. Akordeonová tvorba přinesla autorovi i blízkého přítele a spolupracovníka - prof. Jaroslava Vlacha, virtuóza na akordeon. Ten pak celou řadu jeho děl i premiéroval. Probíráme-li se dále autorovou tvorbou, všimněme si blíže názvů skladeb, mnohdy programních (Kosmická hudba), mnohdy zařaditelných do terminologie absolutní hudby. I zde nacházíme autorův pevný smysl pro logiku a upřímnou snahu po vyjádření intenzívního obsahu. My, kdo jsme ho znali, k uvedeným znakům, které se dají převést i do autorova soukromí, přidáme ještě důkladnost a systematičnost. V Jaromíru Bažantovi odešel člověk se smyslem pro poctivou učitelskou a skladatelskou práci. Vyznavač radostí života a umělecké krásy. Předal však pochodeň, kterou nese dále dlouhá řada jeho studentů. Kéž by každý lidský život byl tak plodný a úspěšný. Literatura: Fiala Jaroslav: Portréty plzeňských skladatelů. Jaromír Bažant. Plzeň: ZČU 2006 Jiří Bezděk 23.7.09

Dramaturgie první poloviny 44. sezóny Přítomnosti 2009 2010 Koncert 1. abonentní Osobnosti české moderní hudby 1. poloviny 20. století 21. 10. 2009, 19:30 hodin Pálffyovský palác, Komorní sál Pražské konzervatoře, Valdštejnská 14, Praha 1 Valdštejnská 14, Praha 1 E. F. Burian Sonáta in C pro klavír (1904-1959) Allegro - Grave - Scherzo - Rondeau (Vivace) Americká suita pro dva klavíry Tempo in rag - time - Tempo di Blues - Tempo di boston - Temo argentino - Tempo di fox Ohlasy českých tanců pro klavír Alla polka, leggiero - Tempo di valse, lente - Tempo di kvapík, leggiero - Tempo di polka, burlescamente - Volně, rozvážně zdržo vat - Tempo di polka, rubato e brillante -Furiant Ztracené serenády pro flétnu a klavír Due battute - Na jednu - Volně a zpěvně - Velmi zpěvně Cocktaily. Tři barové chansony na slova Vítězslava Nezvala. pro zpěv a klavír Valse lente - Chanson exotique - Tango Irena Troupová - zpěv Duo Bene: Jana Neubauerová-Bošková - flétna, Eva Benešová - klavír Tomáš Víšek - klavír

Koncert 2. členský Přítomnost na Dnech soudobé hudby 2009 4. 11. 2009, 19:30 hodin Galerie Lichtenštejnského paláce ve spolupráci se Společností skladatelů AHUV Milan Jíra (*1935) Jiří Matys (*1927) Josef Marek (*1948) Ilja Hurník (*1922) Eduard Douša (*1951) Václav Kučera (*1929) Stíny pro klavír Hudba pro violoncello III Senátor, koncertní melodram pro recitátora a klavír Dvanáct klavírních preludií Sonata - Fantasia pro violoncello a klavír Burlesca pro housle a klavír Koncert 3. abonentní Komorní tvorba členů Přítomnosti 11. 11. 20099, 19:30 hodin Pálffyovský palác, Komorní sál Pražské konzervatoře, Valdštejnská 14, Praha 1 Ivo Bláha Senza arco pro 4 violy (*1936) Evžen Zámečník Quartetto per 4 viole (*1939) Allegro risoluto, Andante. Lento, Vivace, Vivacissimo Ivo Bláha Čtverylka Jaromír Kratochvíl Kvintet (1924 ) Vivace - Lento Violové kvarteto ČF: Jaroslav Pondělíček, Jan Šimon, Jiří Řehák, Jaromír Páviček, Štěpán Koutník, klarinet, Jakub Koutník, lesní roh, Ludmila Budinská, housle, Ivan Vokáč, violoncello, Šárka Budinská,klavír

Koncert 4. členský Pestrý svět akordeonu 2. 12. 2009, 19:30 hodin Pálffyovský palác, Komorní sál Pražské konzervatoře, Valdštejnská 14, Praha 1 Eduard Douša Imaginace pro akordeon a bicí nástroje (*1951) Idée fixe Dodeka-jazz Interludium e Finale Michael Emanuel Bauer janacheck antonin pro vibrafon a akordeon (*1974) Pavel Trojan Imprese (I.-V.) pro klavír, akordeon, vibrafon a činel (*1956) Radek Krampl Fénix (*1961) Tucet špinavců Foucaultovo kyvadlo Radek Krampl - bicí nástroje, vibrafon, Pavel Razím - bicí nástroje, Petr Dvorský - kontrabas, Ladislav Horák - akordeon, Martin Vojtíšek - klavír Koncert 5. abonentní Advent v Přítomnosti 16. 12. 2009, 19:30 hodin Sál Martinů Lichtenštejnského paláce, HAMU Oldřich Semerák Preludium, chorál a fuga pro varhany (1932) Vít Clar Trois préludes organiques (1936) Jiří Laburda Sonata č.4 Pentecoste (1931) Allegro - Adagio - Presto assai Tereza Staňková Tajemná krajino... (1979) Jan Bernátek De profundis (1950) Laudate Dominum ze Tří sborů na duchovní texty Pavel Trojan Missa brevis pro soprán, tenor, sbor a varhany (1956) Jan Kalfus - varhany, Pěvecký sbor Pražské konzervatoře, Coro piccolo, Sbormistr Marek Valášek, Yukiko Šrejmová - soprán, Martin Šrejma - baryton

Koncerty druhé poloviny 44. sezóny Přítomnosti 2009 2010 27. 1. 2010 Koncert1. Z historie Přítomnosti Pálffyovský palác, Komorní sál Pražské konzervatoře, Valdštejnská 14, Praha 1 Bohuslav Martinů, Petr Eben, Pavel Haas, František Kovaříček,Jan Hanuš 24. 2. 2010 Koncert 2. Jubilanti Pálffyovský palác, Komorní sál Pražské konzervatoře, Valdštejnská 14, Praha 1 Milan Báchorek, Václav Kučera, Vojtěch Mojžíš, Jaromír Dadák, Jaromír Kratochvíl, Tomáš Svoboda 24. 3. 2010, Koncert 3. Osobnosti české moderní hudby 1. poloviny 20. století Pálffyovský palác, Komorní sál Pražské konzervatoře, Valdštejnská 14, Praha 1 Erwin Schulhoff - komorní a písňová tvorba 13. 4. 2010 Koncert 4. Kühnův dětský sbor v Přítomnosti Kostel U Salvátora, Salvátorská 1, Praha 1 Kühnův dětský sbor, sbormistr Prof. Jiří Chvála 28. 4. 2010 Koncert 5 - Komorní tvorba členů Pálffyovský palác, Komorní sál Pražské konzervatoře Valdštejnská 14, Praha 1 Jitka Koželuhová, Jan Rychlík, Jiří Laburda, Josef Marek, Pavel Kopecký, Jan Novák, Jaromír Bažant, Jan Slimáček, Jiří Štěpánek Definitivní dramaturgie koncertů v jednání

Malý portrét v podobě Letního povídání s klavíristou Tomášem Víškem Klavírista Tomáš Víšek je častým interpretem na koncertech Přítomnosti. Patří k nejvýraznějším uměleckým osobnostem své generace. Narodil se 30. 5. 1957 v Praze. Hru na klavír studoval na LŠU v Praze 6 u Pavla Svobody (1965 68), poté soukromě (1968 69) a v přípravném oddělení Pražské konzervatoře u Valentiny Kameníkové. U téže profesorky a Zdeňka Kožiny pokračoval na Pražské konzervatoři (1972 76). Na AMU byl žákem Josefa Páleníčka a Zdeňka Jílka (1976 84). 1984 87 působil pedagogicky na konzervatoři v Teplicích. V letech 1987 89 byl stipendistou Českého hudebního fondu. Mezi léty 1990 93 byl interním aspirantem na AMU u Zdeňka Jílka (aspirantská práce Česká klavírní etuda). Vystupoval na mnoha koncertech a festivalech v České republice (Pražské Jaro, Janáčkův máj, Sukovy Sedlčany, Mladé pódium, Beethovenovy dny v Karlových Varech, Struny podzimu, Musica Iudaica aj.) i v zahraničí (téměř po celé Evropě, Egypt, Rusko, Japonsko). Pro rozhlas nahrál mnoho skladeb českých autorů (Jan Ladislav Dusík, Karel Bendl, Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Zdeněk Fibich, Jaroslav Ježek, Miroslav Kubička aj.) a nahrává také pro různé společnosti - Arco Diva, PAN- TON, Rosa, Studio Matouš, Supraphon. Jeho repertoár zahrnuje vedle slavných a osvědčených čísel také skladby dosud opomíjených či zřídka uváděných meziválečných skladatelů, zejména židovského původu (Erich Wolfgang Korngold, Erwin Schulhoff, Viktor Ullmann, Alois Hába ad.). Získal 1. cenu v soutěži Virtuosi per musica di pianoforte v Ústí nad Labem (1969 a 1970), 2. cenu v soutěži Bedřicha Smetany v Hradci Králové (1971), na soutěži F. Chopina v Mariánských Lázních získal 1. cenu (1973) a 2. cenu (1974, 1979) dále zvláštní cenu Janiny Nawrocké na Mezinárodní soutěži Fryderyka Chopina ve Varšavě (1975) a 2. cenu a cenu kritiky na Mezinárodní soutěži Bedřicha Smetany v Hradci Králové (1978). Je držitelem 2. ceny z Vídeňské mezinárodní hudební soutěže (1992), 2. ceny a Bach-Award z mezinárodní IBLA Piano Competition v Raguse (Itálie 1994). Vedl pravidelně interpretační dílnu v rámci festivalu Dvořákův Turnov a Sychrov. V současnosti je odborným asistentem na katedře klavírní spolupráce na Hudební fakultě AMU (od roku 1995) a pedagogem klavírní hry na Pražské konzervatoři, vede také interpretační kurzy v jihočeské Soběslavi. ED: Tomáši, jsi - mimo jiné - dlouhodobě znám jako interpret klavírní tvorby tzv. české meziválečné moderny - např. autoři z okruhu spolků Mánes, Přítomnost - F. Bartoš, P. Bořkovec, A. Hába, B. Martinů, ale také E. Schulhoff, E.F. Burian atd. Co Tě k zájmu o tuto hudbu, často velmi zajímavou hudbu, která se ovšem dnes zrovna netěší velkému zájmu interpretů přivedlo? TV: Snad právě to, jak říkáš - není o to příliš zájem a přitom by tato hudba připomenout zasluhovala. E. F. Burian sice udělal neskutečné kotrmelce jako člověk, ale v umění byla úžasně všestranná a nápaditá osobnost (deska E. F. Burian - Dokumenty patří k mým vůbec nejoblíbenějším), bohužel řada jeho zajímavých skladeb se do dneška nedochovala... Kolem Mánesa člověk tak často jezdí, že si pak nutně jednou řekne: co to vlastně byla ta Hudební skupina Mánesa? a jde a začne hledat, jak by bylo možné oživit slovníkové heslo. Ostatně, my Blíženci hledáme docela rádi - samozřejmě chce to vždy vybalancovat koncert i svůj repertoár tak, aby nebyl jednostranný či jednotvárný, zkrátka aby i posluchač, který přišel třeba na něco slavného, najednou zjistil, že to neznámé bylo taky docela pěkné. Nebo že mu to aspoň něco sdělilo, něco dalo.

ED: Hraješ i skladby soudobých autorů. Klavíristé k této tvorbě také často příliš netíhnou, neboť mají samozřejmě na výběr ze skvělé literatury takříkajíc napříč hudebními slohy - od baroka po impresionismus. Co Tě na soudobé hudbě zajímá? TV: K soudobé hudbě jsem se dostal v podstatě až na konzervatoři - někteří naši spolužáci byli skladatelé, my jsme samozřejmě sledovali, jak se jim skladby rodí přímo před našima očima a občas jsme jim ty noty doslova trhali z rukou, abychom si je mohli taky zahrát. Pomoci něčemu na svět nebo do světa, co nikdo předtím ještě nehrál, to je vždycky pro interpreta velká radost - samozřejmě, pokud autor respektuje základní klavíristické náležitosti (ono se na klavír opravdu nedá zahrát úplně všechno!) a pokud nedá člověku noty na poslední chvíli (což se hlavně u komořin občas dělá). A protože jsem v posledních letech sice hrál soudobé hudby přehršel, ale moc toho nepremiéroval, vzkazuji všem potenciálním zájemcům o provedení: Napiš, zahraju... ED: Nedávno jsem na rozhlasové stanici Vltava slyšel Tvoji skvělou interpretaci klavírní verze populárního songu Jaroslava Ježka (vida, zase jsme u té meziválečné moderny) Tři strážníci. Hraješ i jiné jazzem ovlivněné skladby? TV: Samozřejmě - ale téměř vždy to jsou skladby z oblasti tzv. vážné hudby, inspirované jazzem. To znamená, že jazz-feeling je zde bezesporu zapotřebí, ale neimprovizuje se tam. (To bohužel ani nedovedu, i když fáma to tvrdí.) Takové skladby jsou vždycky velmi vítaným kořením, obohacením dramaturgie, posluchači je vděčně přijímají a rozparádí samozřejmě i každého interpreta. Úplně první asi takovouhle studovanou věcí byl Debussyho Cake-walk, od šestnácti jsem si zamiloval Schulhoffa (ovšem k jeho hraní jsem přikročil až skoro za 20 let!), samozřejmě Gershwina (včetně jeho vlastních úprav svých písní), Martinů a postupně jsem se dostával i k různým ne tak známým věcem, jako např. Tansmanova Sonatine transatlantique (jedna z nejvděčnějších věcí vůbec), Vier Moderne Tänze A. Háby apod. Mimochodem, v tom meziválečném období se o jazz otřel skoro každý, i když se k tomu otevřeně nepřihlásil (třeba Prokofjev nebo Bartók). A občasné návraty jazzových inspirací trvají dodnes - mohu jmenovat například Kocábovu Sonátu, čtyřruční suitu 2O prstů v tanečním rytmu Josefa Koreše aj., abych uvedl jen to, co jsem hrál. Jaroslav Ježek má trochu výjimečnou pozici - u něho ta hranice mezi vážnou a spotřební, tenkrát jazzovou hudbou je naprosto striktní, téměř vůbec nikde se to nepropojuje. Takže jsem pro natáčení z této oblasti využil jeho původní, již skoro zapomenuté klavírní verze některých slavných divadelních skladeb (Isabel-Valse, Jarní vítr) a doplnil je jednou cizí klavírní úpravou (Tanec loutky) a dvěma vžitými klavírními verzemi, u kterých se původní rukopis již ztratil (Tři strážníci, Bugatti-Step). Vůbec, u Ježka je to hodně smutné - jakmile přejedeme hranice, nikdo o něm (ani o jeho písničkách) neví, a vskutku nechápu, proč se alespoň Bugatti-Step nestal světovým šlágrem v přídavcích... ED: A co další umělecké plány v nejbližší době? V hudebních kuloárech se proslýchá např., že připravuješ souborné nastudování klavírního díla Antonína Dvořáka? A samozřejmě nás zajímají i Tvé další umělecké záměry, pokud to samozřejmě není tajemství? TV: Antonínem Dvořákem se zabývám už léta a v nejbližších letech bych se mu měl věnovat opravdu hodně, protože o něm hodlám psát disertační práci týkající se právě jeho klavírního díla (z mnoha interpretačních aspektů). Čili úplně souborné to možná nebude, ale hodně významných věcí studovat budu a samozřejmě budou i různě uváděny na koncertech a nejen v Česku. Vůbec, romantická hudba, to je moje nejsrdečnější záležitost a rád bych se k ní dostával mnohem víc než v posledních letech.

Program koncertů Západočeského hudebního centra Plzeň 5.10. - 19,30 - Dům hudby, Husova 30, Plzeň Autorský večer Jiřího Bezděka (výběr skladeb z posledních let) Miroslav Vilímec - housle, Eydis Franzdottir (Island) - hoboj, Lucie Hilscherová - mezzosoprán, Romana Feiferlíková - alt, Věra Müllerová, Luděk Šabaka - klavír, Jarmila Vlachová - akordeon, Musica ad Gaudium, Trio Zdeňka Lukáše, Blanka Hejtmánková - recitace pořadem provází autor. 19.10. - 19,30 - Zpč. muzeum, přednášková síň, Kopeckého sady 2, Plzeň Koncert k osmdesátinám Karla Pexidra Eva a Pavla Franců - housle, Romana Feiferlíková - alt, Věra Müllerová, Petr Novák, Michaela Augustinová - klavír, Ivana a Lenka Rukavičkovy - flétna Pořadem provází autor. 11.11. - 19,30 - Zpč. muzeum, přednášková síň, Kopeckého sady 2, Plzeň Koncert ze skladeb soudobých skladatelů (Teml, Bezděk, Karpíšek, Vyšata, Runarsdottir - Island) Eydis Franzdottir (Island) - hoboj, Alena Tichá - cembalo, Jarmila Vlachová - akordeon, Petra Kamenická - zpěv, David Niederle - violoncello, Petr Novák, Hana Bezděková - klavír, Musica ad Gaudium 14.12. - 18,00 - Zpč. muzeum, přednášková síň, Kopeckého sady 2, Plzeň Koncert z tvorby soudobých českých skladatelů pro děti a mládež Hrají žáci plzeňských základních uměleckých škol 30.11. - Místo konání bude upřesněno Orchestr Atlantis hraje skladby západočeských autorů pro smyčcový orchestr Dirigent Vítězslav Podrazil

Ohlédnutí za 43. sezónou Přítomnosti 2008-09 22.10.2008 Komorní sál Pálffyho paláce Iša Krejčí a Hudební skupina Mánesa Iša Krejčí, František Bartoš, Pavel Bořkovec, Jaroslav Ježek, Bohuslav Martinů 3.11.2008 Galerie Lichtenštejnského paláce Přítomnost na DSH 2008 Vít Micka, Otomar Kvěch, Jiří Teml, Ivo Bláha, Václav Kučera, Eduard Douša 26.11.2008 Komorní sál Pálffyho paláce Moudrost versus mládí Jindřich Feld, Zdeněk Lukáš, Vít Micka, Karel Kohout, Jiří Lukeš, Roman Haas 10.12.2008 Komorní sál Pálffyho paláce Česká a francouzská hudba v proměnách století F.A. Boieldieu, E. Bozza, R. Rejšek, J.L. Dusík, J.-B. Loeillet, G. Tailleferre, E. Douša 21.1.2009 Komorní sál Pálffyho paláce Jubilanti Jan Vičar, Evžen Zámečník, Luboš Sluka, Josef Marek 18.2.2009 Komorní sál Pálffyho paláce Klavírní skladby Jan Kasal, Jiří Bezděk, Luboš Sluka, Bohuslav Řehoř, Eduard Douša 11.3.2009 Komorní sál Pálffyho paláce Komorní instrumentální skladby Vít Clar, Milan Jíra, Pavel Kopecký, Jiří Lukeš, Čestmír Gregor, Afrodita Katmeridou, Jindra Nečasová 25.3.2009 Komorní sál Pálffyho paláce Sólové instrumentální skladby Luděk Vlach, Pavel Hrabánek, Věra Čermáková, Jindra Nečasová, Vojtěch Mojžíš, Miloš Vacek 22.4.2009 Komorní sál Pálffyho paláce Komorní smíšený sbor Sanguis Novus a Miroslav Sekera Charles Gounod, Antonio Vivaldi, Wolfgang Amadeus Mozart, Johann Sebastian Bach, David Lantz, Giulio Caccini, Ilja Hurník, Tereza Staňková, Ivana Fitznerová, Petr Hanzlík