Pátek 11. 1. 2013 / č. 2 / samostatně neprodejné Nezapomenutelná Jiřina Jirásková
Obsah Nezapomenutelná Jiřina Jirásková. Vzpomínka na zesnulou legendu českého divadla a filmu. Během ledna dorazilo do Prahy šedesát tisíc ruských turistů. Jak vypadá tradiční oslava pravoslavných Vánoc? Salvador Dalí. Velký portrét génia, který provokoval nejen svým dílem ale i stylem života. Kolik propuštěných vězňů se brzy vrátí zpět do kriminálu? Rozhovor s bývalým vězeňským kaplanem Martinem Kocandou o nedávné amnestii. + Program TV na celý týden se sloupky osobností: Kačer Zaoralová Bednářová Bosák Štindl Špátová
editorial Říká mi, že jsem bonsaj! Přitom on je tlustej! No může si to vůbec dovolit? Jiřina Jirásková v tématu na straně 6 PÁTEK LIDOVé NOVINy Na počátku týdne se objevila zajímavá zpráva. Na pět stovek obecních zastupitelů po celém Česku sundalo ze stěn obraz prezidenta Václava Klause jako výraz nesouhlasu s jím vyhlášenou amnestií. A prý se k nim přidali i někteří ředitelé škol. Je to důvod k zamyšlení. Od počátku roku není v Česku skloňovanější událost než amnestie. A je také pravda, že v debatách od škol přes pohostinská zařízení až po domovy důchodců je jen málo těch, kteří by s rozsahem propuštěných vězňů i pozastavených soudních procesů radostně souhlasili. Vyjádřit veřejně svou nespokojenost proto rozhodně není od věci. Ale ta forma je přesto nějaká podivná. Taková typicky česká. Podobizna nejvyššího ústavního činitele putuje do šuplíku vlastně jen měsíc a půl před tím, než by tam tak jako tak skončila kvůli ukončenému mandátu a vystřídala by ji obdobně usměvavá fotografie prezidenta nového. Těžko proto říct, zda by stejný protest přišel i v případě, že by si na sedm tisíc vězňů balilo tepláky o rok dříve. Ale kdo ví, třeba je všechno jinak a my teď stojíme na počátku nové tradice. Třeba až za pár let dorazíte na radnici nebo do školy, hned zjistíte, jak si v daný den či měsíc Hrad v očích veřejnosti stojí. Vysmátý obrázek znamená přízeň, bílý flek politickou botu. Možná to ale půjde ještě dál fotografie prezidenta na suchý zip bude součástí každého obýváku a po večerech se povedou vášnivé debaty, jestli zrovna tohle rozhodnutí nestojí alespoň za odchlíplý růžek. Pak už by stačilo jen málo zvolit si ve volbách, které začínají dnes, prezidenta, jehož by podobně vyjádřené veřejné mínění (a to nejen populisticky) alespoň trochu zajímalo. Ondřej Suchan vedoucí magazínu ondrej.suchan@lidovky.cz OBSAH 4 porota pátku Volba prezidenta 6 Jiřina jirásková To víte, je mladej! Veronika Bednářová 12 Pravoslavné Vánoce Reportáž Petra Procházková 20 Salvador Dalí Drzosti malíře měkkých hodinek Petra Smítalová 26 Martin Kocanda Amnestie není výrazem spravedlnosti Miloš Šenkýř 32 fejeton Trojčlenka a 450 gramů slušnosti Marcela Pecháčková 34 konečně pátek 50 Křížovka Pátek, týdenní příloha LN. Výkonný ředitel: Dalibor Balšínek. Zástupce šéfredaktora: Dan Hrubý. Vedoucí magazínu: Ondřej Suchan. Art director: Vladimír Dundr. Redaktoři: Marcela Pecháčková, Alena Plavcová. Jazyková redakce: Iva Pospíšilová. Kontakt na redaktory: jméno.příjmení@lidovky.cz. Adresa: AMC, Karla Engliše 519/11, 150 00, Praha 5. Tel.: 225 067 111. www.lidovky.cz. Předplatné: 225 555 533. Tiskne: Severotisk, spol. s r. o. Magazín je prodejný jen s deníkem Lidové noviny. Foto na titulu Kirké 3
portrét PÁTEK LIDOVé NOVINy Foto Profimedia.cz Salvador Dalí Drzosti malíře měkkých hodinek Chtěl být hvězdou. Nekonečným provokatérem. Obojím se stal a zůstal dodnes, kdy se v Paříži stala atrakcí jeho největší retrospektivní výstava za posledních třicet let. Text: Petra Smítalová 20 21
portrét PÁTEK LIDOVé NOVINy Jak rád se nechal fotografovat! Šílenec s vytřeštěnýma očima a bizarními licousy udělal cokoliv, aby permanentně sytil novináře nepřeberným množstvím pikantních prohlášení. V knize Tajný život Salvadora Dalího klidně napíše: Vzal jsem si taxi a zeptal se řidiče:,znáte nějaký dobrý bordel?... Nenavštívil jsem je všechny, ale viděl jsem jich mnoho a některé mi poskytly nezměrné potěšení Erotičnost pro mne musí být vždy hnusná, estetičnost vždycky božská a smrt krásná. Ovšem i po téhle erotické eskapádě jak prohlásil později zůstal panic. Byl zkrátka surrealistou nejen ve svých dílech, ale především v životě. Obdivovatelem nesmyslu, dívčích zadnic a jak jinak sám sebe. Výstřední surrealista kreslil kdykoli a kdekoli. Třeba i ve vaně, když bylo potřeba zachytit nápad, který mu právě uzrál v hlavě. Excentrický umělec s manželkou Galou v době, kdy pracoval na své knize Tajný život Salvadora Dalího. Když se ho novináři ptali na přítomnost sochy u knihovny, odpověděl: Je tady proto, aby se lidi měli na co ptát. Foto Profimedia.cz a archiv Vím, co jím, nevím, co dělám Jako enfant terrible se na kraji minulého století zřejmě narodil. Už na základní škole dělal s potěšením pravý opak toho co ostatní. Jeho dětská alotria vrchovatě překračovala meze klukovin: Třeba tehdy, když zničehonic shodil svého kamaráda z mostu na skály ležící asi o pět metrů níž. Nebo když kopl svou tříletou sestru do hlavy a způsobilo mu to delirantní radost, jak později vzpomínal. K tomu se předváděl. Za každou cenu. Vydržel i bolest, když padal ze schodů, jen aby mohl pozorovat, jak jeho frajeřina působí na spolužáky. Ti o něm už tehdy věděli, že je mimořádně nadaný. Maloval kdykoli a na cokoli. Rád se zavíral do prádelny v horním patře rodného domu ve Figueres nebo později ve mlýně malíře Ramóna Pitchota, kde měl ateliér a kde se oddával horečnatým malířským fantaziím. Pokud tedy zrovna nečetl Nietzscheho nebo Kanta. V sedmnácti letech přesvědčoval otce, aby mohl studovat na madridské Akademii výtvarných umění. Dosáhl svého, ale už za dva roky se z akademie nechal s bohémskou lehkostí vyhodit. Nejprve na rok, pak úplně. Prý pro nepřizpůsobivost. Vysmíval se profesorům, když se ho snažili zasvětit do nejnovějších výtvarných směrů. Dalí už je dávno prozkoumal sám. Od učitelů tedy očekával víc. Studentské roky si ovšem užil hlavně s Garcíou Lorcou, Luisem Buñuelem a dalšími avantgardisty. Nosil hedvábné košile, bledý obličej si líčil make-upem, vlasy uhlazoval pomádou a po kavárnách vedl vášnivé intelektuální diskuse o umění, literatuře a sexu. Když pak na akademii jmenovali Hořící žirafa, 1936 37. profesorem jistého průměrného umělce, stál v čele protestujících a nechal se za to klidně zavřít do věznice v Geroně. Je možné, že jeho divokost a rebelství v něm vzbudila i smrt matky, kterou Dalí zbožňoval. Zemřela v roce 1921, právě ve chvíli, kdy začal studovat na akademii. Musel jsem se proslavit, abych sám sebe pomstil za urážku, kterou pro mě smrt milované matky znamenala, napsal později. Vyhazov ze školy nemohl Dalího odradit od plánu stát se géniem. Vrátil se do přímořského města Cadaqués, jehož krajinu obdivoval. Přivázal si k pasu několik štětců a maloval až pět obrazů denně. V listopadu roku 1925, to mu bylo dvacet jedna, uspořádal svou první samostatnou výstavu v galerii Dalmau v Barceloně. A hned potom odjel do Paříže. Setkal se tu s Pablem Picassem, s Buñuelem spřádali plány na natáčení filmu Andaluský pes a také intenzivně objevoval místní nevěstince zřejmě pouze coby zvědavý voyeur. Jako požitkář si hýčkal i svou posedlost dobrým jídlem. Vím, co jím, nevím, co dělám, prohlašoval s chutí. Svůj oblíbený motiv měkkých hodinek objevil se poprvé na obraze Persistence paměti přirovnával k roztékajícímu se camembertu. Gurmánské opojení odhalují i názvy jeho dalších obrazů jako Sázená vejce na talíři bez talíře či Antropomorfní chléb Katalánský chléb nebo surrealistický objekt Telefon-humr. Ty můj chlapečku! Po své první výstavě si nelehl na záda. Dál maluje, užívá života a provokuje, seč mu síly stačí. Když vytvoří obraz Truchlivá hra, na který namaluje postavu s kalhotami potřísněnými výkaly, obočí pařížských umělců se pozvedne a v Barceloně se reakce veřejnosti přibližuje skandálu. Ovšem nepřehlédnutelný talent pětadvacetiletého mladíka a jeho zaujetí pro blouznění a volné asociace přitahuje surrealisty. Dalí se setkává s Reném Magrittem a především Paulem Éluardem, jehož ženu Galu svede a učiní z ní svou doživotní milenku, múzu, obchodní manažerku a později i manželku. Kdo ví, kam by vedl Dalího život, kdyby nepotkal Galu, která byla ztělesněním jeho ideálu ženství. Její tělo odpovídalo tělu většiny ženských postav, které zobrazoval na svých dosavadních malbách. Ačkoli byl zkušený ve svých erotických fantaziích, měl v té době zřejmě jen velmi malou milostnou praxi. Nepočítáme-li vztah s přítelem z dětství, básníkem Lorcou, který se s Dalím údajně pokusil intimně sblížit, o což ale mladý Katalánec nestál. Ve svých Vášních podle Dalího píše: Když se mne García Lorca chtěl zmocnit, s hrůzou jsem odmítl. Vzhledem k umělcově schopnosti fabulace můžeme i tohle prohlášení brát s rezervou. Jisté ovšem je, že Dalí vždy prohlašoval, že když potkal Galu, byl ještě panic, přestože měl za sebou spoustu návštěv pařížských vykřičených domů. Jejich první setkání jinak sebejistého excentrika vyváděla z míry natolik, že propadal záchvatům šíleného smíchu, při kterých Gale padal k nohám. Po jednom takovém extatickém výstupu mu prý řekla: Ty můj chlapečku! Nikdy jeden druhého neopustíme! A skutečně spolu zůstali až do její smrti v roce 1982. Gala, která nemohla mít po operaci nádoru děti, se naprosto soustředila na svého Salvadora. Byla předurčena, aby se 22 23
Chcete si to dočíst? PLNÁ VERZE V TRAFICE Magazín pátek ln dostanete i tento pátek společně s lidovými novinami ve své trafice Chcete si přečíst víc? PŘEDPLAŤTE SI PÁTEČNÍ LN S MAGAZÍNEM JEN ZA 75 KČ MĚSÍČNĚ Předplaťte si Lidové noviny na epaper.lidovky.cz nebo na lince 225 555 577. Nebo stačí poslat SMS na číslo 902 11 ve tvaru PRE PAT JMENO a ADRESA. A od příštího pátku máte své Lidové noviny s magazínem po čtyři týdny do 7.30 ve schránce. A levněji než na stánku. Technicky zajištuje ATS. Cena služby je 75 Kč včetně DPH. Lidové noviny si můžete TAKÉ přečíst v: LIDOVÉ NOVINY - NOVINY OSOBNOSTÍ