Motýli/ Entechemie: Milada Vyhnálková, Ondřej Dvořák, Daniel Ondráček, Michaela Foitová, Juraj Háder, Barbora Nesvadbová, Tereza Slavkovská

Transkript

1 Oxana Smilková Absolutní štěstí mouchy aneb poslední mystifikace Salvadora Dalí studio Marta Premiéra: Režie: Oxana Smilková Dramaturgie: Oxana Smilková, Dagmar Haladová Výprava, light design: Jevgenij Kulikov Asistent režie: David Janošek Pohybová spolupráce: Hana Halberstadt Výběr hudby : Oxana Smilková Produkce: Klára Šťastná Zvuk: Jan Škubal Světla: Lukáš Paleček, Petr Kevin Kupka Duše Motýli/ Entechemie: Milada Vyhnálková, Ondřej Dvořák, Daniel Ondráček, Michaela Foitová, Juraj Háder, Barbora Nesvadbová, Tereza Slavkovská Tvůrci Salvador Dalí: David Janošek Pablo Picasso: Jiří Svoboda Fjodor Dostojevskij: Jiří Svoboda Paul Eluard: Daniel Ondráček Tonino Guerra: Juraj Háder Múzy Gala: Tereza Slavkovská Amanda Lear: Milada Vyhnálková Výtvory postavy z Dostojevského románu Idiot Kníže Myškin: Ondřej Dvořák Parfen Rogožin: Daniel Ondráček Nastasja Filippovna: Barbora Nesvadbová Aglaja: Michaela Foitová 1

2 Lizaveta Prokofjevna: Petra Staňková Marie: Milada Vyhnálková Vesnické děti: Michaela Foitová, Petra Staňková, Juraj Háder postavy z příběhu Tonino Guerry Lidé a vlci Lovci Tereza: Michaela Foitová Giovanni: Ondřej Dvořák Vlk: Jiří Svoboda Vlčice: Barbora Nesvadbová Vlčátko: Daniel Ondráček fantaskní obrazy Salvadora Dalí Slepice Rembrandta: Michaela Foitová Sněhobílá slepice: Milada Vyhnálková Černá slepice: Petra Staňková Galský kohout: Juraj Háder Španělský kohout: Ondřej Dvořák postavy ze vzpomínek Salvadora Dalí Otec Salvadora Dalí: Ondřej Dvořák Matka Salvadora Dalí: Petra Staňková Fotograf: Juraj Háder Novinářka: Petra Staňková 2

3 Já, Salvador Dalí, španělsky spasitel tužeb, mám právo na vlastní šílenství. Původní scénář Oxany Smilkové vznikl jako materiál vycházející z výuky a metodiky práce se studenty ateliéru činoherního herectví Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Ve scénáři je zohledněn aspekt pohybověfyzického jednání v propojení s vnitřním hereckým prožíváním, nevyjímaje ani práci s metaforou. Princip textové koláže byl zvolen cíleně jako prostředek umožňující rozvoj hereckého rejstříku u studentů. Ve fantaskní situaci kómatu-snu Salvadora Dalí se střetávají Entechemie čili Motýli čili duše s výtvory tvůrců a tvůrci, jakými jsou Salvador Dalí, Fjodor Michajlovič Dostojevskij, Tonino Guerra, Pablo Picasso či Paul Eluard. Konfrontace autorů s jejich díly umožňuje zachytit nejen herecký proces tvorby, ale i diváka bezprostředně vtahuje do spletitého procesu tvorby, který vždy byl a bude provokativní překážkou nejen pro génie. Tématika polidštění člověka souvisí s naleznutím morálního zákona jednotlivce, bez něhož by umění nemohlo existovat, právě proto zde vystupují postavy, umělci, kteří se ve své tvorbě uchýlili cestou vnitřních stavů a zachytili surrealismus jakožto stav lidské duše. Surrealismus je čistý psychický automatismus, jímž má být vyjádřen, ať slovně, ať písmem nebo jakýmkoliv jiným způsobem, skutečný průběh myšlení, s vyloučením kontroly vykonávané rozumem, mimo jakékoliv estetické nebo mravní zaujetí. André Breton Surrealismus jsem já. Salvador Dalí Salvador Dalí a surrealismus jsou dva od sebe neoddělitelné pojmy. Oba tyto fenomény jsou nesmrtelné a otevírají nekonečné možnosti, jsou stejně jedinečné a neohraničené jako lidská duše, jako sen. Sigmund Freud v knize Výklad snů popisuje sen a jeho obsah jako materiál, který v bdělém stavu neuznáváme za příslušný k našemu vědění a k našim prožitkům. Vzpomínáme si, že se nám zdálo o dotyčné příhodě, ale nevzpomínáme si, jak a kdy jsme ji prožili. Zůstává nám nejasné, z jakého pramene sen čerpal, a jsme v pokušení věřit v samostatně tvořivou činnost snu, až po mnohdy dlouhé době nový prožitek vzbudí domněle ztracenou vzpomínku na prožitek dřívější, a tak rychle odkryje zdroj snu. Musíme přiznat, že jsme ve snu věděli a vybavili si něco, co bylo nedostupné vzpomínací schopnosti za bdění. Tento sen se odehrává za noci sebeupálení Salvadora Dalí, který touží po vzkříšení vlastního těla a vede úporný zápas s vlastním dílem. Dalí bojuje proti smrti, je pohlcen neutěšitelnou touhou poznat vše, co jej obklopuje, je pohlcen touhou vyložit nejhlubší tajemství všeho, s čím se setkává. Svojí neúprosností a genialitou, již otiskl do svého díla, bojuje proti té, z níž měl panickou hrůzu. V tomto prostoru se střetává smrt a nesmrtelnost lidské fantazie, genialita a tvorba. Fenomén geniality a ceny umění. Nejen Dalí, ale většina postav fantasmagorického snu Salvadora Dalí, je svázána genialitou a otisky, které zanechaly v umění. Dvacáté století přináší rozvoj vědy a umění. Umění použilo vědu jako svůj nástroj a stejně tak tomu bylo i naopak. Přeměňování psychické pudové síly do různých forem tvorby se stalo jedním z ústředních bodů spolupráce vědy a surrealismu, který se ponořil do hlubin nitra a oprostil se od prostředí vnějšího, které z nás dělá bytost nevyváženou. 3

4 Ve středu pozornosti je člověk, jehož výchova započíná již v útrobách matky. Je to žena, která se stala inspirací a múzou pro mnohé génie. Múzy žijí v obrazech, sochách, písních i básních od nepaměti. Jsou dokladem dřívějších ideálů krásy i poctou tvůrců konkrétním osobám či přeludům, které žily v jejich duších, naplňovaly osudy a probouzely imaginaci. Ve dvacátém století se obraz ženy, který z umění nikdy zcela nezmizel, vrací v plné síle. Dokladem může být nejen tvorba Salvadora Dalí, ale i tvorba Fjodora Michajloviče Dostojevského, Paula Eluarda nebo Pabla Picassa. Gala je jedinou bytostí, v které mám chuť se rozplynout. Salvador Dalí Člověk se rodí do duchovního prostoru, který má možnost rozvíjet a poznávat a uvědomit si svobodu duše, neboť právě kategorie duše dělá z člověka to, co je. A představivost, jež neodmyslitelně patří k tvůrci a člověku, v nás vždy alespoň nepatrně probouzí dětskou duši. Myškin: Před odjezdem mi doktor řekl, že s určitostí došel k názoru, že jen tváří a vzrůstem vypadám jako dospělý, že však duší, charakterem a snad ni rozumem dospělý nikdy nebudu. Poznání vlastního já, poznání hranic a proniknutí do vlastní duše a tvorby, je cestou nejen postav, ale i studentů 4. ročníku činoherního herectví doc. Oxany Smilkové. Kdo jsi? Jsem senzitivně hyperaktivovaná osoba. (Petra Staňková) Jsem ten, jakého mě společnost za 22 let utvořila, a já se teď s velkou vervou usilovně snažím všechny tyto slupky strhávat a přicházet na to, kdo jsem. Až se to dozvím, tak to povím! Fakt. (Ondřej Dvořák) Jsem leccos. (Michaela Foitová). Setrvávám ve svém přesvědčení, které jsem opírala o názory, vyjádření, stanoviska a informace osob, které pro mě byly autoritou, o dva nejvzácnější lidi Tomáše Garrigua Masaryka a Edvarda Beneše. (Milada Vyhnálková) Snílek, jenž hledá svůj svět, zpívá, hraje, tančí a chce být o krok vpřed. (Juraj Háder) Zdaleka ne ten, kým jsem býval, ale ani ten, kým být chci. (Daniel Ondráček) David Janošek. Kdo jsem? Velké dítě milující svoje laskavé světy. (David Janošek) Jsem Tereza. Trochu divoženka. Trochu Slovenka. A tak trosku z každého rožku trošku. Ráda miluju a maluju a u toho si zpívám. Mám ráda kolemjdoucí, kteří mají v očích TO. A někteří mi říkají čučorietka. Jsem Tereza a to, co je kolem mě, mě inspiruje. (Tereza Slavkovská) Jsem Kristina Povodová a vím, kdo jsem. A vy? ( Kristina Povodová) Princ chuďas. (Jiří Svoboda) 4

5 Nevím, zjistím. Holka z Moravy, co miluje hory, lidi, venkov a bydlí v centru Brna, protože centrum Brna je centrem divadla. (Barbora Nesvadbová) Co je pro tebe tvorba? Tetelení se s potem na čele. (Petra Staňková) Nad tím už teď (10 dní před premiérou) nemám čas přemýšlet, ale tvořím. Tedy aktivně činím, hořím, tvořím, bolí mě tělo i duše, ale je to strašně příjemná bolest. Otázkou je, co si pod pojmem,,tvorba představuje naše hypermoderní-záchodohumorová (a zase ta společnost). (Ondřej Dvořák) Makačka. (Michaela Foitová) Fuente Ovejuna. (Milada Vyhnálková) Volnost a svoboda. Krása za kterou stojí spousta krve, slz potu a lásky. (Juraj Háder) Tvorba je pro mě nespoutaná představivost, cesta ke svobodě a spousta dřiny. (Daniel Ondráček) Klíč k těm laskavým světům. (David Janošek) Koření všednosti.. (Tereza Slavkovská) Tvorba je pro mě únik od reality, hledání pravdy a svoboda fantazie. (Kristina Povodová) Tvorba pro mě znamená proměňovat prázdná místa v ementálu v zaplněná. (Jiří Svoboda) Nářez. Vzniká něco nového čas běží jinak jsou to nové světy (Barbora Nesvadbová) 5