Je mi velkým potěšením a velkou ctí, oslovit Vás v souvislosti s představením repertoáru osmdesáté sezóny Horáckého divadla, která předchází osmdesátému výročí. Dlouhé české divadelní tradice na Vysočině si velmi vážíme, opíráme se o ni a všechny naše snahy vedou k jejímu ukotvení do dalších let. Společně s Vámi jsme se stali součástí této tradice a se silným pocitem, který toto uvědomění vyvolává, Vás srdečně zvu do příští sezóny. Pro Sezónu 80., jak jsme divadelní sezónu 2019/2020 pojmenovali, jsme připravili tituly, které jsme vybírali stejně, jako se vybírají dárky pro zvláštní příležitost. Dramaturgický plán je tak plný příslibů jedinečných divadelních zážitků, které Vám chceme zprostředkovat. Vedle šesti titulů připravených na velkou scénu představujeme tentokrát také dvě hry, které budeme inscenovat na malé scéně. Naplňujeme tím nejen symbolickou osmičku titulů v osmdesáté sezóně, ale především avizovaný rozvoj tvorby určené mladému divákovi. V obchodní části pak jistě zaznamenáte nový druh předplatného pro studenty, který je už pátou možností z nabízených variant. Různými druhy předplatného reagujeme na měnící se potřeby Vás, diváků a pevně věříme, že najdete ten pro Vás nejlepší způsob. Těšíme se na setkání s Vámi v divadle. Ondrej Remiáš Ředitel Horáckého divadla Podrobné informace najdete na www.hdj.cz
Osmdesátá sezóna, kterou Vám představujeme v této publikaci, nemá být jen ohlédnutím za posledními osmdesáti lety. Pokoušíme se spolu s renomovanými tvůrci hledat nejen odpovědi na otázky minulosti, ale zejména spolu s Vámi, naši-mi diváky, hledat cestu a možnosti naší budoucnosti v tomto nelehkém světě. Stejně jako valná většina společnosti, tak i divadlo a všechny ostatní druhy svébytného umění hledají svoji pozici v 21. století. Doba a společenské nastavení nám samozřejmě toto snažení neulehčují a naší povinností je hledět vpřed. Je velmi lehké říci: dřív se nám žilo lépe, ale dokážeme si dnes představit žití bez vymožeností, které nám svět nabízí? Dnes je svět v mnohém složitější, a právě proto chceme nalézt cestu budoucností skrze to, co je nám nejvlastnější, skrze naši tvorbu, prostřednictvím divadla, které sídlí v nás, je naší nejbytostnější potřebou a jediným vyjadřovacím prostředkem. Připravujeme pro vás v osmdesáté sezóně repertoár s širokým žánrovým záběrem, od komedií zahraniční provenience, přes dramatizaci klasiky české humoristické literatury, až po drama, psané přímo pro naše divadlo, zabývající se další velkou osobností Vysočiny. Spolu s námi máte možnost nahlédnout do díla jednoho z nejhranějších klasických divadelních autorů a v neposlední řadě, se s námi podívat na dějinné události minulého století přímo v Jihlavě. Komornější prostory malé scény Vám nabídnou dramatizaci románu velikána romantické literatury a nevšední pohled na listinu, o které můžeme hovořit jako o páteři demokratické společnosti. Budeme rádi když, se s námi na cestu hledání vydáte a nahlédnete spolu s námi do budoucnosti skrze minulost. Michal Skočovský umělecký šéf Horáckého divadla
Mikoláš Tyc, režisér: Obraz je skvělá a rafinovaná komedie. Působí na mě skoro jako nějaký pro-vokativní společenský test: na jedné straně tři muži - na straně druhé (respektive na stěně) jeden obraz. Obraz, na kterém zdánlivě nic není. Jen bílá plocha. A jeden ze tří kamarádů za toto "nic" utratil obrovské peníze. Stálo mu to za to? Jakou hodnotu má umění? Nebo přátelství? O čem je umění? A o čem je umění žít?
Michal Skočovský, režisér: Každý stát tvoři jeho dějiny. Dějinné události můžeme rozdělovat na hrdinské činy, vyhrané či prohrané bitvy a další, ale velmi často jsme traumatizováni tím, co se událo, a tím čemu jsme ve skutečnosti nemohli zabránit. Podívat se souhrnně na tyto skutečnosti je jediným možným způsobem, jak naše dějinná traumata překonat a jak se podívat budoucnosti do tváře.
Neil Simon, autor: Myslím, že autora komedií ze mě udělaly děsivé zážitky, které jsem musel brát s humorem, aby to tolik nebolelo.
Michal Skočovský, režisér: Řekneme-li Josef Švejk, vybaví se nám nejčastěji postava bodrého muže, milovníka piva a v neposlední řadě červené tváře Rudolfa Hrušínského. Podíváme-li se však na literární předlohu zevrubněji, nalezneme groteskní figury osob v nelehké době, v níž je postava samotného Švejka obrazem vzdorného a hloupého Čecha, který svým svojským způsobem vždy vyvázne z krkolomných situací bez vážnější újmy a demoralizuje již tak zdecimovaný rakousko-uherský aparát."
Tomáš Procházka, režisér: Tragédie Hedy Gablerové mi je strašidelně blízká. Hrát roli, co se od nás očekává, na úkor naši vlastni svobody a sebeklamu, že je to vlastně vše v pořádku. Není to jen další ženské drama, je to mimořádně syrový manifest lidské svobody.
Dodo Gombár, režisér: Od lidových vlivů, přes rozměr velice spirituální až k surreální propasti protichůdných a napínavých pocitů a vjemů. Ne že by to byla cesta velice těžko uchopitelného skladatele, který už svým jménem slaví boha a vrací mu svou napínavou nejednoznačností všechny ty dary, je to však jistě prostor, který mne jako autora a režiséra láká. Moc rád bych naším dílem nahlédl do příběhu muže, který i ve velkém světě nesl s sebou mlhy a slunce Vysočiny
MALÁ SCÉNA Jakub Čermák, režisér: Od vydání románu Utrpení mladého Werthera uběhlo bezmála 250 let. Ve své době zajistil slávu začínajícímu autorovi J. W. Goethovi. Napoleon ho prý přečetl sedmkrát. O románu se traduje, že spustil vlnu sebevražd. Ale 250 let je dlouhá doba. A přesto... lidé umírají z nešťastné lásky i dnes. Utrpení může být devastující a může být dar. Uvidíme, jak se s ním vypořádá náš Werther. A doufejme, že inscenace žádný "Wertherův efekt" nespustí.
MALÁ SCÉNA Tereza Říhová, režisérka: Co pro nás v dnešní době představuje Ústava? Je to už jen vyprázdněné slovo, formule, kterou se zaštítíme, když potřebujeme podpořit své argumenty nebo se stále jedná o nejdůležitější normu, kterou by se nejen měla, ale skutečně řídí naše společnost? A je možné ji divadelně zpracovat? Věříme, že ano. Jelikož pro nás Ústava znamená nejen aktuální téma, ale i jedno velké divadelní dobrodružství.